MP 1.6.10 - METODIKA ODBORNÝCH POSUDKŮ NA ZAŘÍZENÍ SILNOPROUDÉ ELEKTROTECHNIKY

1 2

ČESKÁ KOMORA AUTORIZOVANÝCH INŽENÝRŮ A TECHNIKŮ ČINNÝCH VE VÝSTAVBĚ

Rada pro podporu rozvoje profese ČKAIT

METODICKÁ POMŮCKA K ČINNOSTI AUTORIZOVANÝCH OSOB

TECHNIKA PROSTŘEDÍ STAVEB

METODIKA ODBORNÝCH POSUDKŮ NA ZAŘÍZENÍ SILNOPROUDÉ ELEKTROTECHNIKY

MP 1.6.10

aktualizace 2019

Anotace:

Pomůcka MP 1.6.10 - Obecná metodika odborných posudků, odborných posouzení a odborný pohled na zařízení silnoproudé elektrotechniky se zaměřuje na metodické postupy řešení bezpečnosti elektrických zařízení, na bezpečný výrobek, kontroly a posuzování elektrických předmětů.

Obsah MP 1.6.10 a klíč k nalezení témat a textů v metodické pomůcce MP 1 a MP 1.6

Aktualizovaná verze MP 1.6 pro rok 2018 reflektuje skutečnost, že od 1.1.2018 vstoupil v účinnost nový zákon o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon) č. 183/2006 Sb., ve znění zákona č. 225/2017 Sb., a zejména vyhláška o dokumentaci staveb č. 499/2006 Sb., ve znění vyhlášky č. 405/2017 Sb.

Přechodná ustanovení, zavedená vyhláškou č. 405/2017 Sb., čl. II stanoví:

1. Dokumentace nebo projektová dokumentace zpracovaná podle §1a24 a 5 vyhlášky č. 499/2006 Sb., ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti této vyhlášky, a předložená stavebnímu úřadu do 31. prosince 2020, se posuzuje podle dosavadní právní úpravy, tj. podle vyhlášky č. 62/2013 Sb.

2. Pokud bude stavba zahájena nejpozději do 31. prosince 2020, může být projektová dokumentace této stavby zpracována podle §3 vyhlášky č. 499/2006 Sb., ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti této vyhlášky.

OBSAH

Úvod

1

Metody řešení bezpečnosti elektrických zařízení

2

Posouzení vlivu zákona č. 22/1997 Sb. na elektrické výrobky

3

Bezpečný výrobek

4

Kontroly, posuzování a revize elektrických spotřebičů

5

Posuzování bezpečnosti elektrických zařízení všech typů

6

Ochrana proti požáru

7

Zkoušení a posuzování elektrických předmětů pro montáž na nebo do hořlavých hmot

8

Vzájemné působení elektrických obvodů a posuzování jejich vlivu

9

Inspekční a revizní činnost, odborné posudky a metodika zpracování

10

Rozsah a kvalifikační předpoklady tvůrců posudků

PROFESIS - Integrovaný profesní informační systém ČKAIT je určen autorizovaným osobám. Autoři materiálu žádají členy ČKAIT o konstruktivní připomínky, které umožní metodické pomůcky v příštích letech zkvalitnit. Staňte se spoluautory dalších vydání. Dovolujeme si Vás požádat i o Vaše vlastní zkušenosti, speciální postupy, pomůcky a materiály, pokud budete souhlasit s jejich zpřístupněním pro své kolegy.

Upozornění

Tento dokument je určen výlučně pro autorizované osoby - členy ČKAIT, které jsou výhradně oprávněny pořizovat pro svou potřebu jeho tiskové kopie. Jakékoliv další šíření v tištěné, elektronické či jiné podobě ke komerčním účelům prostřednictvím dalších fyzických nebo právnických osob je možné pouze s výslovným souhlasem vydavatele.

ÚVOD

První vydání metodiky pro zpracování posudků zařízení silnoproudé elektrotechniky bylo zpracováno na popud profesních uživatelů metodické pomůcky MP 1.6.7 Zařízení silnoproudé elektrotechniky.

Jak ukazuje praxe, součástí zakázky projektantů zařízení techniky prostředí staveb bývají i projektové práce pro vlastníka stavby, jak je popisováno v kap. 2.4.3 MP 1.6. Do této oblasti patří i dokumentace pro užívání stavby, která často podle smluvních podmínek zahrnuje i přehled povinných posudků provozovaného zařízení silnoproudé elektrotechniky.

Zvláště v této profesi platí, že projektant i jinak specificky orientovaný autorizovaný inženýr nebo technik, zhodnocuje své pracovní postupy profesně ohraničené v souladu s cíleným výkonem své pracovní činnosti. Znovu je třeba zdůraznit, že zvláště u elektrických zařízení je velmi důležité respektovat určitá pravidla pro zajištění bezpečného a spolehlivého provozu.

Bezpečnost elektrických zařízení je základním předpokladem, nositelem reality a tvorby všech nezastupitelných pracovních činností na zařízeních silnoproudé elektrotechniky. Konstatuje se, že bezpečnost elektrických zařízení je schopnost nepůsobit škody. Elektrická energie může způsobit přímou škodu na zdraví, na majetku a na zařízení (technologie), ale také i nepřímou škodu, jako je selhání zabezpečovacích zařízení, atd. Základním činitelem ohrožení způsobené elektrickým proudem lze definovat jako:

  • úraz elektrickým proudem,
  • požár (následně i případný výbuch)
  • zničení zařízení – technologie.

1 METODY ŘEŠENÍ BEZPEČNOSTI ELEKTRICKÝCH ZAŘÍZENÍ

Pro eliminaci možného ohrožení způsobeného elektrickým proudem a pro zabezpečení dobrého stavu zařízení silnoproudé elektrotechniky je potřebné, aby AO v oboru elektrotechnických zařízení se seznámila s výsledky získanými z metod řešení bezpečnosti elektrických zařízení, které jsou:

  • Posuzování elektrických zařízení podle norem a předpisů - spočívá v prostém porovnání zjištěného stavu s požadavky předpisů. Ve své podstatě je to nejjednodušší metoda, nenáročná na hlubší odborné znalosti problematiky bezpečnosti elektrických zařízení. Má četné nedostatky, především vyvolává sklon k netvůrčímu až dogmatickému užívání předpisů a norem. Tímto postupem jsou nadměrně omezeny bezpečnostní rezervy, které následně nemají potřebnou bezpečnostní úroveň.
  • Analýza škod - vychází z podrobných rozborů vzniklých škod od elektrického zařízení. Lze tak získat konkrétní poučení o příčinách vzniklé škody. Předpokladem je objektivní a technicky kvalitní zpracování rozborů, pro které je rozhodující technická úroveň a odbornost zpracovatele. V každém případě, by to měla být osoba autorizovaná.
  • Průzkumová metoda - nazývá se též explorační. Jedná se o aplikaci "metody kritických událostí" a "metody řízeného rozhovoru". Podstatou je získání informací přímo od pracovníků, kteří s ověřovaným zařízením zacházejí.
  • Ressova metoda - je založena na krátkém pozorování pracovišť, na tzv. odběru vzorku chování.
  • Snímky a vzorky bezpečnosti práce - metoda podobná metodě normování snímku pracovního dne. V elektrotechnice přichází v úvahu použití této metody při zkoumání nejvýhodnějších metod pro práci pod napětím.
  • Momentkové pozorování - obcházení několika pracovišť v nahodilých intervalech, kde se zaznamenává výskyt sledovaného jevu.
  • Bodovací metoda - její podstatou je vyhodnocovací tabulka, která přiřazuje každému jednotlivému riziku jistý počet bodů. Výsledná hodnota zdroje rizika se pak získá výpočtem podle empirických matematických vztahů. Takové ohodnocení může posloužit např. k sestavení pořadí strojů nebo zařízení podle míry bezpečnosti, tedy k relativnímu zařazení daného případu.
  • Matematicko statistické metody - závisí na statistických údajích, které obvykle nebývají k dispozici.

Lze tedy konstatovat, že při sledování a vyhodnocování výsledků výše uvedených metod řešení bezpečnosti elektrických zařízení, není autorizovaná osoba v oblasti navrhování elektrických zařízení nijak odtržena od reality a je tak přímo i nepřímo neoddělitelně spojena s vědou.

2 POSOUZENÍ VLIVU ZÁKONA č. 22/1997 Sb. NA ELEKTRICKÉ VÝROBKY

Zákon č. 22/1997 Sb., ve znění pozdějších předpisů, upravuje podmínky, za jakých je možné uvést na český trh libovolné výrobky a stanovuje pravidla tvorby a uplatňování norem. Prakticky zajišťuje, aby se na trhu mohly objevit pouze bezpečné výrobky. Zákon stanovuje „způsob stanovení technických požadavků na výrobky, které by mohly ve zvýšené míře ohrozit zdraví nebo bezpečnost osob, majetek nebo životní prostředí, popřípadě jiný veřejný zájem“, dále práva a povinnosti osob uvádějících zařízení na trh a osob pověřených tvorbou a uplatňováním technických norem. Za vydávání norem odpovídá Úřad pro technickou normalizaci, metrologii a státní zkušebnictví (dále jen Úřad).

Státní zkušebnictví je soubor činností uskutečňovaných Úřadem a osobami pověřenými podle zákona, jejichž cílem je zabezpečit u výrobků stanovených podle zákona k posouzení jejich shody s požadavky technických předpisů. Aby bylo možné výrobek uvést na český trh, musí projít certifikací. Certifikaci mohou provést pouze akreditované nebo autorizované osoby (právnické nebo fyzické). Autorizací v tomto smyslu se rozumí pověření právnických osob pro činnost prověřování shody výrobku s technickými požadavky, kladenými na výrobek. Akreditací se rozumí postup, na jehož základě se vydává osvědčení o tom, že právnická nebo fyzická osoba, která o ni požádala, je způsobilá ve vymezeném rozsahu provádět zkoušky výrobků, kalibraci měřidel a certifikační nebo jinou obdobnou technickou činnost.

V souladu s ustanovením zákona č. 22/1997 Sb. o technických požadavcích na výrobky, ve znění pozdějších předpisů, stanovuje technické požadavky na elektrická zařízení určená pro napětí od 50 V do 1000 V AC, resp. od 75 V do 1500 V DC, vyhláška o stanovení vyhrazených elektrických technických zařízení, jejich zařazení do tříd a skupin a o bližších podmínkách jejich bezpečnosti (vyhláška o vyhrazených elektrických technických zařízeních) č. 73/2010 Sb., ve znění pozdějších předpisů.

Projektant v profesi zařízení silnoproudé elektrotechniky, zpracovává projektovou dokumentaci samostatně pro jednotlivé druhy technického vybavení, přičemž navrhuje použít takové výrobky, které odpovídají "bezpečnému výrobku". Současně musí při své projekční práci používat technickou dokumentaci, která je opodstatněná posouzením shody navrhovaných elektrických zařízení.

  • obecný popis zařízení,
  • koncepční návrh, výrobní výkresy a schémata,
  • popis a komentáře nutné pro srozumitelnost výkresů,
  • seznam technických dokumentů (právních předpisů a technických norem), které byly použity,
  • konstrukční výpočty a provedené zkoušky,
  • zkušební protokoly.

ES prohlášení o shodě musí obsahovat:

  • identifikační údaje o výrobci (zplnomocněném zástupci),
  • identifikační údaje o podepsané osobě oprávněné jednat jménem výrobce,
  • popis elektrického zařízení s odkazy na harmonizované normy,
  • odkazy na další specifikace, které byly použity při posuzování shody,
  • poslední dvojčíslí roku, v němž bylo na zařízení umístěno označení CE.

Z oblasti právních předpisů je vhodné upozornit na takové zákony a prováděcí vyhlášky, které řeší oblast dozoru nad bezpečností práce a dozoru nad stavem a provozem technických zařízení. Jde o zákon č. 174/1968 Sb., o státním odborném dozoru nad bezpečností práce, který byl doplněn řadou změn, upravujících působnost orgánů státního odborného dozoru nad bezpečností práce a technickým zařízením. Za nejpodstatnější lze označit požadavek zákona č. 124/2000 Sb., účinného od 1. 7. 2000 na odbornou způsobilost organizací a fyzických osob. Od 1. 6. 2005 platí doprovodná vyhláška, která nahradila vyhlášku č. 50/1978 Sb. o odborné způsobilosti v elektrotechnice, která se vztahuje pouze na vyhrazená technická zařízení (VTZ), jejichž dozorem je pověřen Český úřad bezpečnosti práce a Inspektoráty bezpečnosti práce.

Mimo určení orgánů dozoru umožnil zákon č. 124/2000 Sb. vznik organizace státního odborného dozoru, která nemá charakter orgánu státní správy. Organizace s tímto zaměřením je pouze jedna a je to Institut technické inspekce (ITI) Praha. ITI je metodicky řízená Českým úřadem bezpečnosti práce, který vykonává ze zákona následující činnost:

  • podává odborná a závazná stanoviska o tom, zda jsou při navrhování a revizích VTZ plněny požadavky bezpečnosti,
  • provádějí prohlídky a vyhodnocují zkoušky VTZ,
  • prověřují odbornou způsobilost organizací a podnikajících fyzických osob k výrobě, projekčních činností, montáži, opravám, údržbě a revizím VTZ,
  • prověřují odbornou způsobilost fyzických osob k revizím VTZ,

Z výše uvedeného je žádoucí, aby projektant v profesi zařízení silnoproudé elektrotechniky získal autorizaci za předpokladu získaného osvědčení §10 vyhláška č. 50/1978 Sb.

3 BEZPEČNÝ VÝROBEK

Bezpečný výrobek je definován zákonem č. 102/2001 Sb., o obecné bezpečnosti výrobků. Účelem tohoto zákona je v souladu s právem Evropských společenství zajistit, aby výrobky uváděné na trh byly bezpečné. Jsou v něm uvedeny požadavky na bezpečnost výrobků, na označování výrobků a na průvodní dokumentaci.

Bezpečný výrobek je výrobek, který za běžných nebo rozumě předvídatelných podmínek užití nepředstavuje po dobu stanovené nebo obvyklé použitelnosti žádné nebezpečí nebo jehož užití představuje vzhledem k bezpečnosti a zdraví osob pouze minimální nebezpečí při správném užívání výrobku. Proto za bezpečný výrobek se považuje výrobek splňující požadavky zvláštního právního předpisu a mezinárodních smluv, kterým je Česká republika vázána a které byly vyhlášeny ve Sbírce mezinárodních smluv. Pokud pro takový výrobek předpis neexistuje, považuje se za bezpečný výrobek ten, který splňuje požadavky českých technických norem nebo odpovídá stavu vědeckých a technických poznatků známých v době jeho uvedení na trh.

Nebezpečný výrobek je každý výrobek, který nevyhovuje požadavkům na bezpečný výrobek.

Nařízením vlády č. 173/1997 Sb., kterým se stanoví vybrané výrobky k posuzování shody, jsou určeny tzv. stanovené výrobky, které představují zvýšenou míru ohrožení oprávněného zájmu a u kterých proto musí být posuzována shoda jejich vlastností s požadavky technických předpisů.

Ten, kdo uvádí výrobek na trh, je povinen vydat písemné prohlášení o shodě výrobku s technickými předpisy. Prohlášení musí být v českém jazyce, jeho náležitosti jsou předepsány v nařízení vlády č. 173/1997 Sb.

Většina elektrických zařízení nízkého napětí byla jako stanovené výrobky určena v nařízení vlády č. 251/2003 Sb., kterým se mění některá nařízení vlády vydaná k provedení zákona č. 22/1997 Sb., o technických požadavcích na výrobky a o změně a doplnění některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů. Některá jsou určena samostatným nařízením vlády, např. pro použití v prostředí s nebezpečím výbuchu, pro výtahy, pro lékařské účely atd.

Pro posouzení elektrických zařízení je důležité rovněž nařízení vlády č. 163/2002 Sb., ve znění pozdějších předpisů, kterým se stanoví technické požadavky na vybrané stavební výrobky. Tam jsou stanovena k posuzování shody prakticky všechna elektrická zařízení, která jsou součástí stavby. V základních požadavcích je uvedena i bezpečnost při užívání: „Stavba musí být navržena a postavena takovým způsobem, aby při jejím užívání nevzniklo nepřijatelné nebezpečí úrazu, např. uklouznutím, smykem, pádem, nárazem, popálením, elektrickým proudem, výbuchem!“.

4 KONTROLY, POSUZOVÁNÍ A REVIZE ELEKTRICKÝCH SPOTŘEBIČŮ

Nejběžnější skupinou elektrotechnických výrobků jsou elektrické spotřebiče, k nimž se řadí např. svítidla, zařízení informační techniky, přístroje spotřební elektroniky, měřící a laboratorní přístroje a rovněž elektrické ruční nářadí. Jsou v každé domácnosti, používají je řemeslníci, najdeme je ve výrobních závodech, na stavbách, v zemědělství i v administrativě.

V profesi zařízení silnoproudé elektrotechniky v části dokumentace stavby jsou řešeny problémy technického zařízení budov z hlediska koncepce řešení, požadované úrovně komfortu zařízení a prostředí s ohledem na způsob využití stavby. Proto projektant takovéto dokumentace musí respektovat uvedenou skupinu elektrotechnických výrobků a stejně tak doporučovat jejich kontrolu či revizi.

Kontrolou se zjišťuje, zda spotřebiče nejsou viditelně poškozeny nebo některé jejich části, nejčastěji kryty, nejsou nahrazeny neoriginálními dílci. Kontrolu provádí uživatel vždy před použitím spotřebiče.

Účelem revize je zjistit celkový stav spotřebiče z hlediska elektrické bezpečnosti. Revizi provádí provozovatel ve stanovených lhůtách a při podezření na závadu, dále opravář vždy po opravě, rekonstrukci nebo úpravě nebo prodejce u použitého spotřebiče uváděného znovu na trh. Lhůty revizí spotřebičů jsou stanoveny podle provedení spotřebičů a podle způsobu jejich používání v ČSN 33 1610 ed. 2, nazvané Revize a kontroly elektrických spotřebičů během používání.

5 POSUZOVÁNÍ BEZPEČNOSTI ELEKTRICKÝCH ZAŘÍZENÍ VŠECH TYPŮ

Elektrické zařízení je zařízení, které ke své činnosti nebo působení využívá účinků elektrických, nebo elektromagnetických jevů. Elektrické zařízení může být stabilní i mobilní, určené k výrobě a spotřebě elektrické energie. Elektrické zařízení nebo jeho části se skládají:

  • z elektrických obvodů
  • z elektrické instalace
  • z elektrických předmětů

Elektrický obvod - soustavu vodičů a jiných prvků, kterou může protékat elektrický proud. Za elektrický obvod instalace se považuje sestava elektrických předmětů v zařízení napájená ze stejného začátku a jištěna před nadproudem jedním jistícím prvkem.

Elektrická instalace - sestava vzájemně spojených elektrických předmětů a částí zařízení v daném prostoru nebo místě. Přitom se obvykle požaduje, aby charakteristiky vzájemně spojených elektrických předmětů byly koordinované tak, aby instalace plnila svůj účel.

Elektrický předmět - konstrukční část, sestava nebo celek, která se připojuje nebo zapojuje do elektrického obvodu.

Elektrická zařízení se podle účelu, ke kterému slouží, dělí na:

  • silová (slouží k výrobě, přeměně, přenosu a rozvodu elektrické energie a její přeměně v práci nebo jiný druh energie).
  • sdělovací (slouží k přenosu, zpracování, záznamu a reprodukci informací v jakékoli formě)
  • řídící (slouží k ovládání, měření, řízení, ochraně, sledování a kontrole ostatních elektrických a neelektrických zařízení)
  • zvláštní (slouží zvláštním účelům, jako zdravotnická zařízení, laboratorní apod.)
  • pomocná zařízení (ventilační a čistící zařízení apod.)

Další rozdělení elektrických zařízení podle nebezpečí úrazu elektrickým proudem:

  • silnoproudá (mohou zde vznikat proudy nebezpečné osobám, užitkovým zvířatům, majetku a věcem)
  • slaboproudá (mohou zde vznikat proudy, které osobám, užitkovým zvířatům, majetku a věcem nejsou nebezpečné)

Dále se elektrická zařízení dělí podle druhu proudu na:

  • stejnosměrná (označují se DC – direct current – stejnosměrný proud)
  • střídavá (označují se AC – alternating current – střídavý proud)

V tomto textu pojmenováváme profesi zařízení silnoproudé elektrotechniky, jako pracovní činnost, využívající silnoproudé zařízení silového účelu střídavého charakteru do 1000 V a nad 1000 V.

Na elektrických strojích a zařízeních se provádějí během výroby i po jejich ukončení zkoušky ve zkušebně. Účelem těchto zkoušek je kontrola požadavků stanovených na základě dlouhodobých zkušeností a shrnutých do firemních norem, státních norem, předpisů, technických podmínek nebo jsoucích obsahem objednávky.

Tyto požadavky mají zajistit určitou jakost výrobku se zřetelem na technické a provozní požadavky, jako jsou:

  • bezpečnost (např. zkouška izolace zvýšeným napětím, apod.)
  • hospodárnost (jak vyhovují zaručeným hodnotám účinnosti, účiníku, otáček)
  • charakteristické vlastnosti (výkon, průběh momentu a otáček, oteplení apod.)

Existují různé druhy provozních zkoušek, jsou to např. typové zkoušky, kontrolní zkoušky, výběrové zkoušky, kusové zkoušky, informační zkoušky, přejímací zkoušky, rozhodčí zkoušky, původní zkoušky, dohlédací zkoušky, opakovací zkoušky, dlouhodobé zkoušky na opotřebení, zvláštní výzkumné a vývojové zkoušky a zkoušky během výroby.

5.1 Zkoušky bezpečnosti elektrických zařízení

Jejich cílem je prokázat, že elektrické předměty jsou při obvyklém užívání bezpečné a splňují i jiné požadavky stanovené normou nebo jiným ustanovením. V další části tohoto textu se budeme zabývat zkouškami při revizích a inspekčních činnostech samostatně.

5.2 Posuzování vlivu požáru a výbuchu způsobeného elektřinou

Aby mohlo dojít ke vznícení látky a následnému požáru, případně výbuchu, je nutné dodat látce dostatečné množství tepla. Nežádoucí elektrické teplo lze rozdělit na:

  • teplo vzniklé průchodem proudu vodičem za různých provozních stavů zařízení,
  • teplo vzniklé elektrickým výbojem,
  • teplo vzniklé zahříváním magnetických obvodů,
  • teplo vzniklé zahříváním izolantů.

Nejčastější příčinou vzniku požáru, či výbuchu, je teplo vzniklé průchodem proudu vodičem. Každý materiál má odpor a protéká-li elektrický proud přes odpor, dochází k zahřívání odporu. Velikost tepla lze vyjádřit vztahem:

Q = R . I2 . T;

kde R je odpor materiálu,

I je proud tekoucí přes materiál a

T je čas, po který teče proud přes materiál.

Takto vzniklé teplo se projevuje oteplením místa průchodu proudu (vodiče, spoje apod.). Vlivem šíření tepla se také zahřívá okolí tohoto místa. Šíření tepla závisí na několika parametrech, jako jsou tepelná vodivost a teplota okolí, apod. Tento mechanismus může vést až k iniciaci požáru nebo výbuchu.

Naopak teplo vzniklé zahříváním magnetických obvodů a izolantů, vzniká pouze u vysokofrekvenčních zdrojů elektrické energie, z čehož vyplývá, že jakožto zdroj nežádoucího elektrického tepla je nevýznamný a jakož zdroj požáru je nejméně častý.

Teplo vzniklé elektrickým výbojem může také iniciovat požár nebo výbuch, protože elektrický oblouk může dosáhnout vysokých hodnot (5000 K až 6000 K). Elektrický výboj vzniká především při spínání a v kluzném kontaktu (zejména u stejnosměrných strojů).

5.3 Příčiny vzniku nežádoucího elektrického tepla

1. Chybný tvar vodiče

Nevhodný tvar proudového prvku způsobuje jeho zahřívání hlavně v obvodech s proudy velké intenzity.

2. Poddimenzování vodičů

Při nerespektování provozních vlastností vodičů může dojít ke vzniku nežádoucího tepla. Na vhodnou volbu vodiče má vliv zejména velikost protékajícího proudu, typ vodiče a jeho izolace, okolní teplota, způsob uložení, apod. Všechny tyto aspekty musejí být brány v úvahu při volbě správného typu vodiče.

3. Závity nakrátko

Při vzniku zkratu v cívce dochází k vytváření tepelné energie nejen v místě zkratu, ale i ve zkratovaném zbytku vinutí. Tento problém se projevuje hlavně u elektrických strojů.

4. Vadný spoj

Jedná se o velice častý problém. Při velkém přechodovém odporu pak v místě tohoto přechodu vzniká teplo, které může poškodit izolaci a zvýšit i okolní teplotu do nebezpečných hodnot.

5. Výkonové přetížení

Při výkonovém přetížení dochází k vytváření tepelné práce, která je větší než při průchodu jmenovitého proudu. Není-li zajištěn odvod tohoto nově vzniklého tepla, může dojít k nebezpečnému zvýšení povrchové teploty.

6. Zvláštní zdroje elektrického tepla

Řadí se sem tepelné účinky zkratů, atmosférického výboje, statické náboje a provozní přepětí.

Projektant v profesi zařízení silnoproudé elektrotechniky při návrhu a výpočtech, zejména při dimenzování, návrhu provedení elektroinstalace a volby elektrických zařízení musí respektovat výše uvedené obecně pojaté závěry z vlivu elektrického zařízení na vznik požáru.

Při zpracování odborných posudků případně posouzení, je hlavním podkladem inspekční a revizní činnost u stavebních objektů, zatížených prostředím s nebezpečím požáru hořlavých hmot.

Elektrická zařízení musí být umístěna, provedena nebo zajištěna tak, aby za předepsaného provozního stavu nemohla zapálit přítomné hořlavé hmoty obloukem, jiskrou nebo žhavými částicemi uniklých ze zařízení (spínacích kontaktů, svorkovnic apod.) nebo působením své povrchové teploty. Trvalý styk hořlavých hmot s elektrickým zařízením není dovolen. Tam, kde tuto podmínku nelze zajistit polohou, musí být zřízena ochranná přepážka z nehořlavého materiálu. Povrchová teplota této přepážky nesmí být vyšší než 120 oC.

Předpisy ČSN 33 2312 ed. 2 stanoví, že nejvyšší dovolená teplota stavební hořlavé hmoty, která má být ve styku s elektrickým zařízením, může být maximálně 120 oC, a to u hořlavých hmot B, C1, C2, C3.

Tato teplota hořlavé hmoty nebo hořlavého podkladu nesmí být překročena ani při poruchových stavech, tj. při přetíženích, zkratech, při uvolnění vodičů, při nepečlivé obsluze, při nepečlivě provedené montáži nebo při selhání funkce elektrického předmětu.

Požadavky na odborné posouzení a zkoušení elektrických předmětů byly uvedeny ve zrušené a dosud nenahrazené ČSN 34 5618 Zkoušení elektrických přístrojů pro montáž na hořlavé hmoty a do hořlavých hmot. Tato norma se zabývala zkoušením elektrických předmětů, které mají šroubové svorky a jmenovitý proud do 63 A. Elektrické předměty s bezšroubovými svorkami se zkoušely podle zrušené a dosud nenahrazené normy ČSN 34 5618 analogicky. Jinak jsou bezšroubové svorky zkoušeny např. podle ČSN EN 60669-1 Spínače pro domovní a podobné pevné elektrické instalace. Část 1: Všeobecné požadavky, zrušené a dosud nenahrazené ČSN IEC 60884-1 Vidlice a zásuvky, apod. Revize a inspekční činnost podle zrušené a dosud nenahrazené ČSN 33 0231 by měla tyto nové způsoby připojování vodičů již vzít v úvahu.

Požadavky a zkoušky elektrických svítidel, které jsou též určeny pro montáž na hořlavé podklady, jsou uvedeny v ČSN EN 60598-1 Svítidla. Část 1: Obecné požadavky a zkoušky. V normě jsou již zahrnuty zkoušky svítidel jak s předřadníky (zářivková a výbojková svítidla), tak se žárovkami.

Odolnost proti šíření plamene prostřednictvím elektrických a optických kabelů se zkouší podle následujících norem, které se zabývají zkoušením požárního nebezpečí v různých typech kabelů, za různých podmínek a při různých typech plamenů:

ČSN EN 60695-11-10 ed 2, účinná od 1. 4. 2014

ČSN EN 60332-1-1, účinná od 1. 6. 2005

ČSN EN 60332-1-2, účinná od 1. 5. 2005

ČSN EN 60332-1-3, účinná od 1. 5. 2005

ČSN EN 60332-2-2, účinná od 1. 5. 2005

ČSN EN 60332-3-10, účinná od 1. 8. 2010

ČSN EN 60332-3-21, účinná od 1. 8. 2010

ČSN EN 60332-3-22, účinná od 1. 8. 2010

ČSN EN 60332-3-23, účinná od 1. 8. 2010

ČSN EN 60332-3-24, účinná od 1. 8. 2010

ČSN EN 60332-3-25, účinná od 1. 8. 2010

Pokud jsou rozvodné krabice dodatečně zakryty dřevěným obložením apod., vyžaduje se snadná přístupnost k těmto rozvodům. Místa zakrytých krabic musí být viditelně označena. Na půdách a neobytných podkrovích lze ukládat na hořlavý podklad a do hořlavých hmot jen vedení s příslušenstvím v utěsněné soustavě s krytím alespoň IP 42. V hořlavých stropech a prostorách s nebezpečím požáru musí být trubky celistvé (spojené lepením) nebo se závitovými spoji.

Elektrické rozvody, které procházejí dělícími konstrukcemi odolnými proti požáru, musí být provedeny tak, aby nebyla snížena nebo porušena požární odolnost těchto konstrukcí. Prostupy vodičů požárními stěnami o tloušťce od 150 do 300 mm musí být z obou stran utěsněny nehořlavou hmotou.

Průchodky elektrického vedení napříč ostatními stavebními konstrukcemi z hořlavých hmot, a to jak ve svislém, tak ve vodorovném směru, se zhotovují shodně jako při zapuštění do hořlavých hmot.

Volně vedené elektrické rozvody v chráněných únikových cestách musí mít izolace se sníženou hořlavostí kategorie B (podle ČSN IEC 332-3-3:2005 (34 7107)). Všechna elektrická vedení zařízení zajišťujících požární ochranu v objektech musí mít zajištěnou dodávku elektrické energie ze dvou na sobě nezávislých zdrojů, a to alespoň po předpokládanou dobu použití.

6 OCHRANA PROTI POŽÁRU

Ochranu proti požáru lze rozdělit do dvou základních skupin:

  • aktivní - ta spočívá v zabránění vzniku požáru,
  • pasivní - ta spočívá v indikaci již vzniklého požáru a zabránění jeho šíření do dalších prostor.

Aktivní systémy ochrany před požárem se zabývá řada norem:

  • ČSN 73 0802:2009 - Požární bezpečnost staveb Nevýrobní objekty
  • ČSN 73 0804:2010 - Požární bezpečnost staveb Výrobní objekty
  • ČSN 73 0831:2011 - Požární bezpečnost staveb Shromažďovací prostory
  • ČSN 73 0833:1910 - Požární bezpečnost staveb Budovy pro bydlení a ubytování
  • ČSN 73 0842:2014 - Požární bezpečnost staveb Budovy pro zemědělskou výrobu
  • ČSN 73 0845:2012 - Požární bezpečnost staveb Sklady

Aktivní systém ochrany se provádí především ochranou před nedokonalým zkratem anebo umísťováním elektrických zařízení na nehořlavé podložky.

Ochrana proti nedokonalému zkratu se provádí pomocí ochrany proudovými chrániči s vybavovacím proudem maximálně 300 mA.

Elektrické zařízení nesmí být umístěné na hořlavé podložce. Proto se musí mezi zařízení a hořlavý materiál vložit nehořlavá podložka. Minimální tloušťka podložky je 10 mm pro rozvaděče, el. stroje a el. spotřebiče a 5 mm pro el. přístroje, el. instalační materiál a el. svítidla. Místo podložky je možné mít vzduchovou mezeru s minimální velikosti 50 mm, resp. 30 mm.

Pasivní způsob ochrany je indikace nebezpečí požáru. Ta spočívá v umístění požárního čidla do hlídaného prostoru. Další pasivní způsob ochrany je ochrana před šířením požáru. Ta spočívá v umístění nehořlavých stavebních zábran do prostoru.

Zvláštní pozornost je nutno v projektových dokumentacích zařízení silnoproudé elektrotechniky, věnovat kabelovým vedením, které by mohly způsobit šíření požáru i přes nehořlavé stěny. Proto se do kabelových kanálů umísťují protipožární přepážky.

6.1 Ochrana proti výbuchu

Ochranu proti výbuchu můžeme provádět dvěma způsoby. První způsob je v indikaci výbuchu. Druhý způsob spočívá v nevýbušném provedení strojů. V podstatě jde o takové umístění čidel, které by byly schopné detekovat přítomnost výbušné směsi v prostředí. V kritických případech dojde k odpojení přívodu elektrické energie.

Pokud se jedná o nevýbušné provedení elektrických zařízení (elektrických strojů), tak jde především o zjištění, zda povrchová teplota stroje je nebo není schopna vznítit výbušnou směs. Musí být jednoznačně znemožněno, aby se výbušná směs nedostala ke zdroji nežádoucího tepla.

Elektrická instalace se musí provádět tak, aby procházela co nejméně prostředím s nebezpečím požáru nebo výbuchu výbušnin.

Posuzování takových okolností z hlediska zařízení silnoproudé elektrotechnika je orientováno na dokonalé prohlídky, které by měly přesně korespondovat s projektovou dokumentací.

7 Zkoušení a posuzování elektrických předmětů pro montáž na nebo do hořlavých hmot

Elektrický předmět, jehož jmenovitý proud není větší než 63 A a má šroubové svorky, se zkoušel podle zrušené a dosud nenahrazené ČSN 34 5618. Norma uvádí dva základní požadavky, které musí být splněny:

a) Kryt elektrického předmětu musí být nehořlavý nebo alespoň odolný proti šíření plamene. Kryt musí zakrývat elektrický předmět ze všech stran, tj. i ze strany, která má být ve styku s hořlavým podkladem

b) Elektrický předmět musí vyhovět předepsané zkoušce, která simuluje stav, jenž by nastal v případě uvolnění přívodního vodiče ve svorce. Zkouška je provedena pomocí elektricky vyhřívaného topného tělíska (tzn. nedokonalého kontaktu).

Zkouška se provádí na zvláštní sadě vzorků, jejichž počet stanoví předmětová norma. Pokud není předepsáno jinak, zkouší se na 3 vzorcích. Zkoušku je nutné provádět v místnosti bez průvanu, nejlépe v digestoři při vypnutém odsávání.

O provedené zkoušce musí být proveden zápis s těmito údaji:

  • označení zkoušeného vzorku, typ, jmenovité hodnoty a výrobce,
  • velikost zkušebního tělíska a jeho předepsaný příkon,
  • záznam o počátku měření - teplota okolí, zkušební stěny, velikost zkušebního proudu, úbytek napětí na topném tělísku, příkon,
  • průběžný záznam teplot zkušební stěny, zkušebního proudu, úbytku napětí na topném tělísku, vypočtený příkon v časech 0, 2, 5, 10, 30, 60, 90 a 120 minut,
  • chování vzorku při zkoušce, čas případného vznícení nebo zaplavení a hoření vzorku, případné odpadávání žhavých částí ze vzorku a jejich vliv na hedvábný papír a desku z borového dřeva,
  • rozhodnutí, zda vzorek zkoušce vyhovuje,
  • jméno toho, kdo zkoušku prováděl, datum a podpis.

7.1 Předpisy pro zacházení s elektrickým zařízením při požárech

Jedná se o ČSN 34 3085 ed. 2, kde je stanoven předpis, při jehož dodržování lze zajistit bezpečnost pracovníků před úrazem elektrickým proudem a jejich ochranu při požárech a záplavách. Dodržování těchto předpisů je důvodem pro odborné posuzování zařízení silnoproudé elektrotechniky v souvislosti s pokyny, odkazy, upozornění u těch projektových dokumentací, které řeší elektrické rozvody a elektrická zařízení v prostorách odpovídajících této problematice.

Hlavním účelem aplikace tohoto předpisu je:

  • zajistit bezpečnost pracovníků
  • zabránit hospodářským škodám

Za účelem pověření pracovníků oprávněných vypnout elektrické zařízení, musí být provedeno proškolení těchto osob, aby mohly správně a včas jednat.

Pro tyto práce musí být k dispozici předepsané pracovní a ochranné pomůcky podle ČSN EN 50110-1 ed. 2.

Obsluha a práce na elektrických zařízeních - část 2: Národní dodatky a ČSN EN 50110-1 ed. 3 . Obsluha a práce na elektrických zařízeních - část 1: Obecné požadavky (viz. také třídicí znak 34 3100), které musí být při práci použity.

Na stanovených místech, po dohodě s požárními specialisty, musí být umístěny vhodné hasící prostředky a v místech s velkým nebezpečím požáru pak musí být umístěny stabilní hasicí zařízení.

Požár musí být ohlášen:

  • příslušné ohlašovně požáru
  • pověřeným osobám
  • rozvodnému energetickému závodu

8 VZÁJEMNÉ PŮSOBENÍ ELEKTRICKÝCH OBVODŮ A POSUZOVÁNÍ JEJICH VLIVU

8.1 Elektromagnetická kompatibilita (EMC)

Problematiku EMC řeší technická komise TC 77. Její hlavní náplní je příprava základních dokumentů určených pro odborný technický personál řešící problematiku v oblasti EMC. Jednotlivé dokumenty vydávané touto komisí specifikují elektromagnetické prostředí, emisi rušení, odolnost, užitou měřící a testovací techniku a podmínky při provádění zkoušek.

Směrnice evropského parlamentu a Rady 2004/108/ES ze dne 15. prosince 2004 „O sbližování právních předpisů členských států týkajících se elektromagnetické kompatibility a o zrušení Směrnice 89/336/EHS“ po obsahové stránce v úvodních 23 odstavcích vysvětluje, rozebírá a rozčleňuje základní důvody své existence a obecně vymezuje oblasti působnosti.

Tyto cíle můžeme obecně shrnout do následujících bodů:

  • Směrnice zdůvodňuje požadavek na úpravu stávající Směrnice Rady 89/336/EHS ze dne 3. 5. 1989.
  • Členské státy odpovídají za to, že radiokomunikace jsou chráněny proti elektromagnetickému rušení.
  • Vnitrostátní předpisy je třeba harmonizovat a korektním a účinným způsobem vyžadovat jejich plnění s cílem garantovat ochranu proti elektromagnetickému rušení.
  • Dodržováním elektromagnetické kompatibility zařízení (přístrojů, jejich komponentů i pevné instalace) lze zajistit fungování vnitřního trhu s cílem, zajistit volný pohyb zboží, osob, služeb a kapitálu ve státech Evropské unie.

Obecná analýza elektromagnetické kompatibility vychází ze dvou základních faktorů:

  • zkoumání emise rušení,
  • zajištění odolnosti zkoušeného zařízení proti rušen.

Každé elektrické zařízení nebo systém, musí být odolný vůči působení jiných zařízení a také nesmí jiné zařízení, či systém, sám ovlivňovat. Každý systém, či zařízení, může být nejen přijímačem rušení, ale i zdrojem rušení.

Autorizovaná osoba zpracovává dokumentaci pro provádění staveb. Tato dokumentace je současně podkladem pro kontrolní prohlídky stavby a také pro prohlídky a revize výchozího charakteru elektrického zařízení stavby. Nedílnou součástí takové dokumentace je řešení EMC, která může být součástí technické zprávy s pokyny pro montáž elektrických obvodů.

Proto se orientačně zmíníme o EMC z hlediska obecných pohledů a z hlediska posléze metodiky zpracování posudků s touto odbornou orientací. EMC lze tedy obecně rozdělit ne elektromagnetickou kompatibilitu biologických systémů a elektromagnetickou kompatibilitu technických systémů.

EMC biologických systémů se zabývá celkovým elektromagnetickým pozadím okolního životního prostředí a přípustnými úrovněmi užitečných a rušivých elektromagnetických signálů s ohledem na vytváření vlivu na živé organizmy. Mnohá měření v posledních letech ukázala, že lidé reagují na elektromagnetické vlivy velmi rozdílně. Ti, kteří na elektrická a magnetická pole reagují nápadně silně, jsou označování jako „elektrosenzibilové“. Podíl dětí v této skupině je velmi vysoký. Riziko onemocnění leukémií v dětském věku se citelně zvyšuje při účinku větším než 0,2 μT = 200 nT. Studie upozorňují rovněž na zvýšené nebezpečí vzniku nádorového onemocnění prsu nebo mozku. Americké a švédské studie například ukázaly jednoznačné riziko rakoviny už u velmi malých střídavých magnetických polí, jaká mohou vznikat v elektroinstalaci mnoha domů. Výsledek jedné švédské studie uvádí, že u střídavého magnetického pole o velikosti 150 nT je riziko leukémie dvakrát vyšší než obvykle. 100 nT představuje tisícinu hodnoty, kterou pro střídavé magnetické pole momentálně připouští Světová zdravotnická organizace. Proto je třeba usilovat o to, aby zátěž způsobená umělým elektromagnetickým zářením se snížila na minimum.

K ochraně našeho životního prostoru před nezdravými vlivy jsou stanoveny mezní hodnoty. Na tyto hodnoty, respektive předpisy je však třeba pohlížet kriticky, neboť při jejich stanovení byl jen zřídka zohledněn příkaz minimalizace. Ve směrnicích je většinou uvedeno to, co je „ekonomicky přijatelné“, nikoli to, co je „technicky proveditelné“ Směrnice pro přípustné zatížení člověka elektrickými nebo magnetickými poli vydaly různé zájmové skupiny, svazy a instituce.

Mezní hodnoty podle normy DIN/VDE 0848, část 4, byla vytvořena tak, aby chránila živé bytosti před újmami způsobenými elektřinou. Pozdější výzkumy však ukázaly, že i nižší hodnoty mohou na zdraví působit negativně.

Na tyto poznatky reagovala Světová zdravotnická organizace a stanovila své mezní hodnoty, aby v budoucnosti zabránila takovýmto zdravotním rizikům. Následné výzkumy, provedené zejména biology zabývajícími se technickými vlivy, však ukázaly, že i při hodnotách podstatně nižších, než stanoví WHO, je zdraví negativně ovlivněno.

Na základě těchto výzkumů stanovili kompetentní biologové nové mezní hodnoty, které jsou podstatně nižší. Dodržovat tyto hodnoty je důležité zejména v prostorách určených ke spánku.

Na níže uvedeném příkladu je patrné jak postupovat, případně se orientovat při provádění DPS.

Spotřeba elektrické energie v trojčlenné domácnosti podle statistických údajů se může pohybovat kolem 4 270 kWh za rok. Z toho nejméně 50 % bylo použito na ohřev vody v myčkách nádobí, pračkách a ke koupání. Jestliže přestaneme pro ohřev vody používat elektrický proud, vařit budeme na plynu, všechny domácí spotřebiče si pořídíme jen v moderním provedení zajišťujícím úsporu proudu a vzdáme se přístrojů s velkou spotřebou, např. sušičky prádla, pak lze roční spotřebu elektrického proudu okamžitě snížit na 1 000 kWh (tedy o 75 %). Význam těchto „triviálních“ údajů bude zřetelnější, když si uvědomíme, že jedna „moderně“ zařízená kuchyň s pračkou, sušičkou, elektrickým sporákem, grilem a myčkou má jmenovitý příkon 25 až 35 kW, tedy tolik jako malé truhlářství!

O energeticky úsporných domácích spotřebičích existuje množství dostupných informací, které jsou průběžně aktualizovány.

Pomocí elektrických instalací s nízkým polem má být zajištěno, že mezní hodnoty pro střídavé elektrické a magnetické pole a pro vysokofrekvenční pole nebudou v místnostech pro pobyt a spánek překročeny.

Mezní hodnoty pro elektrická a magnetická pole

Elektrické stř. pole (při 50Hz) V/m
Magnetické stř. pole (při 50Hz) μT
Nepulzující vf pole μW/cm2
El.ss pole;Atmosfer. Elektřina V/m
Mag.ss pole μT
DIN (VDE) pro obyvatelstvo
7 000
400
200 – 1000
10 000
21 200
ICNIRP pro civilní obyv. – při 16 2/3 Hz
5 000
10 000
100
300
200 - 2000
GUS1,USA 1 000
DIN/VDE 0848 pro zaměstnance
10 000 – 20 000
500 – 5000
2 500 – 10 000
40 000
67 900
Švédská norma pro obrazovky
- MPR2
- TCO
 
25
10
 
0,25
0,20
 
500 V
500 V
Obvyklé zatížení v bytech
20 – 500
0,1-0,5
v USA 25%:0,2
v USA 5%:0,45
0,1
500 – 5 000
1 – 10
Doporučení biologů
1 – 5
0,02 – 0,1
0,01 – 0,1
200 – 1 000
Odchylka ne větší než 2 stupně

1 kV/m = 1 000 V/m; 1 mT = 1 000 μT = 1 000 000 nT

Existují čtyři možnosti, jak docílit snížení vlivu elektrického, magnetického a vysokofrekvenčního pole:

  • Pořídit si jen skutečně nutné elektrické přístroje a instalace.
  • Odpojovat elektrický proud, především v klidových zónách.
  • Dodržovat vzdálenost od přístrojů a elektrických vedení.
  • Zajistit odstínění instalací a přístrojů.

Při navrhování, zejména při tvorbě dokumentace pro provádění stavby (DPS) zařízení silnoproudé elektrotechniky doporučujeme navrhovat podle kritérií elektrické instalace s nízkým polem. Základním předpokladem je komplexní zjištění stavu elektroinstalace a poruch, které lze předvídat na základě zkušeností, které vyvolává.

Postup přípravy DPS:

Nakreslíme si půdorys domu nebo bytu a do jednotlivých místností zakreslíme všechny elektropřístroje, osvětlovací tělesa a vypínače v následujícím pořadí:

  • vypínače světla;
  • zásuvky, vývody pro žárovky;
  • připojovací kabely; prodlužovací kabely se zásuvkovými lištami;
  • nízkonapěťová vedení (halogenové systémy);
  • elektropřístroje;
  • velké kovové předměty (např. pružinové matrace apod.)

Na základě takové nebo podobné představy vyhodnotíme vlivy jednotlivých elektrických, magnetických a vysokofrekvenčních polí a závěry realizujeme do DPS.

Nezastupitelným řešením uvedených nežádoucích vlivů je navrhování na podkladě inteligentních elektroinstalací, které mimo tuto řešitelnou oblast, řeší i jiné záležitosti, jako je významná úspora elektrické energie, zpřehlednění rozvodů a elektroinstalačních komponent a výrazné zlepšení prostředí stavby a v neposlední řadě zvýraznění komfortu bydlení.

Elektromagnetická kompatibilita technických systémů se zabývá působením elektrických zařízení na sebe navzájem. Při zkoumání EMC daného systému se vychází z tzv. „Základního řetězce EMC“ zobrazeného níže:

ZDROJ ELEKTROMAGNETICKÉHO RUŠENÍ:

  • motory, spínače, relé
  • energetické rozvody
  • polovodičové měniče
  • zářivky
  • obloukové pece, svářečky
  • oscilátory
  • počítače, číslicové systémy
  • elektrostatické

PŘENOSOVÉ PROSTŘEDÍ ELEKTROMAGNETICKÁ VAZBA:

  • vzdušný prostor
  • energetické kabely
  • napájecí vedení
  • zemnění
  • stínění
  • signálové vodiče
  • datové vodiče

RUŠENÝ OBJEKT, PŘIJÍMAČ RUŠENÍ:

  • číslicová technika
  • počítače
  • měřicí přístroje
  • automatizační prostředky
  • telekomunikační systémy
  • systémy přenosu dat
  • rozhlasové přijímače, televizní přijímačem

8.2 Zdroje elektromagnetického rušení

V podstatě je možné je rozdělit do dvou skupin:

  • přírodní (slunce, el. procesy v atmosféře, apod.),
  • umělé (jsou to takové, které nějakým způsobem deformují konstantní napětí).

Zdroje rušení jsou:

  • průmyslové zdroje rušení (generátor, transformátor, polovodičové měniče, televize, zářivky apod.),
  • zdroje napěťového přepětí,
  • zdroje kontinuálního rušení (vysílače televizní a radiové, nelineární zátěže v napájecí síti),
  • zvláštní zdroje rušení (elektromagnetický impuls).

Přenosové prostředí elektromagnetické vazby:

  • galvanická vazba,
  • kapacitní vazba,
  • induktivní vazba,
  • vazba vyzařováním.

8.3 Způsoby omezení rušením

Nejvhodnější je eliminace rušení u zdroje. Technické prostředky, které se k tomu používají, se nazývají odrušovací prostředky.

Patří sem:

  • odrušovací tlumivky a tlumivkové filtry,
  • odrušovací kondenzátory a kondenzátorové filtry,
  • odrušovací LC filtry,
  • přepěťové ochranné prvky,
  • elektrické, magnetické, elektromagnetické stínění.

8.4 Měření, testování a odborné posuzování elektromagnetické kompatibility

Měření elektromagnetické kompatibility je velice důležité, zejména z důvodu, že nejsme schopni postavit takové elektrotechnické zařízení, které by mělo dokonalou elektromagnetickou kompatibilitu. Měřením se ověřuje, zda dané zařízení vyhovuje normám.

V obecné podobě je podle základní definice EMC, jakož i potřeby dodržování nové směrnice EU o EMC – 2004/108/ES, tato problematika upravena skupinou 14 evropských norem ČSN EN 55016-x-x. Tyto normy nahradily od 1. 9. 2005 stávající normu ČSN CISPR 16-x; resp. původní normy ČSN CISPR 16-1, ČSN CISPR 16-2, CISPR 16-3 a CISPR 16-4.

Potřeba praktického ověřování vlastností měřeného zařízení z hlediska produkování rušení má základní podmínku v dodržení jasných a pevných pravidel a předpokladů realizace měření.

Obecný požadavek je zaměřen na zjištění příčin a následně původu indikovaného rušení. Vzhledem k tomu, že i pojem rušení může být velice různorodý, stanovila se v technické oblasti jednoznačná pravidla, která řešila zejména:

  • různorodost proměřovaných zařízení;
  • různorodost pracovních podmínek;
  • požadavek na porovnatelnost výsledků měření;
  • požadavek na základní reprodukovatelnost měření.

Základní pohled byl dále členěn na:

  • indikování rušení (rušivého signálu);
  • měření (konfiguraci) velikosti, druh, event. projevu rušivého elektromagnetického signálu.

Metodika měření a posuzování elektromagnetického rušení se postupně vyvíjela. Současnost se opírá o inovovanou směrnici EU č. 2004/108/ES o EMC, zcela jasně vymezuje platnost, povinnost, ale i odpovědnost všech zúčastněných subjektů, ale i jednotlivých regionálních vlád za uplatnění jednotného přístupu k dodržení všech otázek EMC, tj. i otázek aplikace příslušné metodiky měření. Při rozboru metodiky měření a posuzování různých vlivů se současně řeší celá řada otázek:

  • základní zjištění výskytu rušení,
  • charakteristika rušení,
  • vazba: rušení – zkoušené zařízení,
  • šíření rušivých signálů (vedením, blízkou vazbou, polem),
  • výběr metody měření podle velikosti rušivého výkonu,
  • stanovení parametru, který bude měřením zjišťován,
  • měření ve specializované laboratoři,
  • měření v místě zkoušeného zařízení,
  • speciální měření, např. měření pole – ve volném prostoru, nebo v bezodrazové komoře.

Hlavním přístrojem pro měření je měřič rušení, což je v podstatě selektivní μVmetr, spektrální analyzátor, či speciální měřící přijímač:

  • umělá síť (umělé zatížení vedení LISN),
  • napěťová sonda,
  • proudová sonda (proudový transformátor),
  • absorpční kleště,
  • různé typy měřících antén.

Při zjišťování elektromagnetické odolnosti (obecně elektromagnetické kompatibility) pro uživatele není důležité jen zjištění, zda v rušivých podmínkách dané lokality bude zajištěna požadovaná provozuschopnost instalovaného zařízení, ale také zda toto zařízení má vlastnosti v souladu s požadavky evropských a jiných norem z oblasti EMC.

Pro správnou funkci zařízení v podmínkách elektromagnetického rušení je nutné zajistit, aby odolnost zařízení proti elektromagnetickému rušení byla vyšší, než je skutečná úroveň rušení v místě instalace zařízení.

V případě navrhování zařízení silnoproudé elektrotechniky (návrhu DPS) technologie do určitého prostředí se postupuje ve dvou krocích:

  • Měřením parametrů prostředí se stanoví charakteristické znaky převládajících typů rušení, ze kterých lze určit pravděpodobné zdroje rušení. Na základě těchto informací se stanoví minimální odolnost zařízení, které má být do tohoto prostředí instalováno.
  • Odolnost zařízení (technologie), která bude v návrhu použita, se stanoví testováním v laboratoři, eventuelně se stanoví u rozsáhlých systémů na základě zkušeností s podobnou instalací.

Zvýšená odolnost zařízení se řeší např. dodatečným zařazením odrušovacích prvků, doplněním stínění zařízení a užitím stíněných přívodů (někdy i síťových). V některých kritických případech lze požadovat např. snížení úrovně zdroje rušení v daném místě. Tuto úpravu lze použít, pokud se jedná o jeden konkrétní zdroj rušení, např. vysílač.

9 INSPEKČNÍ A REVIZNÍ ČINNOST, ODBORNÉ POSUDKY A METODIKA ZPRACOVÁNÍ

Elektrická instalace musí být navrhována a provedena tak, aby splňovala požadavky na bezpečnost osob, majetek a životního prostředí. Elektrická instalace je sestavena z elektrických předmětů (vypínače, přepínače, zásuvky, svítidla, spotřebiče), které musí být bezpečnými výrobky. Ty jsou tak uloženy a vodiče tak propojeny, aby plnily požadovanou funkci.

Instalace je součástí stavby, patří do oboru „Technické zařízení budov” (TZB), proto musí být v souladu s ustanovením stavebního zákona a k němu příslušných vyhlášek Ministerstva pro místní rozvoj. Musí být podrobena výchozí revizí, při níž je:

  • prohlídkou potvrzeno, že je v souladu s projektovou dokumentací a s bezpečnostními požadavky předpisů a norem,
  • zkoušením prokázána funkčnost ochranných a signálních zařízení,
  • měřením zjištěny hodnoty nutné pro posouzení účinnosti ochranných zařízení, které se nedají ověřit zkoušením.

Zhotovená instalace je pak spolu s projektovou dokumentací a zprávou o výchozí revizi předána uživateli.

9.1 Problematika revizí elektrických instalací silnoproudé elektrotechniky

Základem uvedené problematiky je normativní charakteristika a s tím související odlišnost. Norma ČSN 33 1500:1991 Revize elektrických zařízení, která se opírá o definici elektrického zařízení. Podle ČSN 33 0010 ed. 2 je elektrické zařízení ve smyslu této normy zařízení, které ke své činnosti nebo působení využívá účinků elektrických nebo elektromagnetických jevů a je doplněna o část, že elektrické zařízení se skládá z elektrických obvodů, elektrické instalace a elektrických předmětů.

Norma ČSN IEC 60050-826:2006 (33 0050) Mezinárodní elektrotechnický slovník – Část 826: Elektrická instalace, uvádí, že elektrické zařízení je jakékoli zařízení k výrobě, přeměně, přenosu, rozvodu nebo užití elektrické energie, jako jsou točivé stroje, transformátory, řídící a spínací přístroje, měřící a ochranná zařízení, systémy vedení, spotřebiče.

Elektrická instalace je též definována podle ČSN IEC 60050-826:2006 (33 0050) jako sestava vzájemně spojených elektrických předmětů, přístrojů, prvků, mající koordinované charakteristiky k plnění stanovených úkolů.

Bezpečnost elektrického zařízení lze definovat jako schopnost elektrického zařízení neohrožovat lidské zdraví, užitková zvířata nebo majetek a okolní prostředí za stanovených podmínek provozu elektrickým proudem nebo napětím nebo jevy vyvolanými účinky elektřiny a elektromagnetických vlivů ze vzájemné kompatibility. (Bohumír Garlík, 2008)

Tento pojem zahrnuje i požární bezpečnost z hlediska možného vzniku požáru působením elektrického proudu, napětí nebo jevy vyvolanými účinky elektřiny a odvozeně i z vlivů elektrických a elektromagnetických polí.(Bohumír Garlík, 2008)

Revizi lze definovat jako všechna opatření, kterými se zjišťuje shoda hotové elektrické instalace s harmonizačními dokumenty souboru HD 384. Revize zahrnuje prohlídku a zkoušení.

Poznámka:

Z hlediska upřesnění pojmu elektrické instalace, je definice bezpečnosti elektrických zařízení podle ČSN 33 1500:1991 pro elektrické instalace budov vycházejících ze souboru norem ČSN 33 2000 dostatečná.

9.2 Povinnosti provádění revizí

Zákon č. 458/2000 Sb., ve znění pozdějších předpisů (energetický zákon) ukládá v §11, odst. 1 pod bodem c) držitelům licence povinnost zajistit, aby technická zařízení používaná k výkonu licencované činnosti splňovala požadavky bezpečnosti a spolehlivosti, stanovené právními předpisy a technickými normami.

Obdobná povinnost, tedy udržovat odběrné elektrické zařízení ve stavu, který odpovídá technickým normám a právním předpisům je uložena i oprávněnému zákazníkovi v §28 a chráněnému zákazníkovi v §29 zákona č. 458/2000 Sb. Stejnou povinnost má i vlastník nemovitosti z hlediska společného elektrického zařízení nemovitosti, které v objektu slouží pro dodávku (rozvod) elektřiny zákazníkům. Mezi technické normy, které je nutno na základě uvedeného zákona dodržovat patří i technické normy pro revizi elektrických zařízení a elektrických instalací.

Z uvedeného vyplývá, že povinnost provádět revize elektrických zařízení neskončila se závazností technických norem. Pro elektroenergetiku je tato povinnost podtržena energetickýcm zákonem č. 458/2000 Sb. a navazujícími vyhláškami Ministerstva průmyslu a obchodu a Energetického regulačního úřadu.

Poznámka:

Povinnost provádět (v návaznosti na ustanovení zákoníku práce - zákon č. 262/2006 Sb.) revize technických zařízení je zohledněna též v nařízení vlády č. 378/2001 Sb., které stanovuje bližší požadavky na bezpečný provoz a používání strojů, technických zařízení, přístrojů a nářadí. V §2 se uvádí, že průvodní dokumentací se rozumí soubor dokumentů obsahující návod výrobce pro montáž, manipulaci, opravy, údržbu, výchozí a pravidelné kontroly a revize zařízení (obecně se jedná o technická zařízení, nikoli jenom o elektrotechnická zařízení), jakož i pokyny pro případnou výměnu nebo změnu částí zařízení.

Z hlediska provádění revizí elektrických zařízení a instalací je zásadní a nejdůležitější normou ČSN 33 1500:2007 Revize elektrických zařízení.

Tuto normu lze doplnit o normu ČSN 33 1600 ed. 2:2009 Revize a kontroly elektrických spotřebičů během používání.

9.3 Výchozí revize

Nové elektrické zařízení je možno uvádět do provozu jen tehdy, byl-li jejich stav z hlediska bezpečnosti ověřen jedním z uvedených způsobů:

  • výchozí revize ve smyslu ČSN 33 1500:2007
  • evropskou značkou shody, respektive ES prohlášením o shodě
  • protokolem o kusové zkoušce výrobce

Vydáním změny Z4 ČSN 33 1500:2007 byla upřesněna právní odpovědnost za provedení výchozí revize osobou znalou, pro provádění revizí kvalifikovanou. Při výchozích revizích elektroinstalace se prohlídkou, zkoušením a měřením ověřuje stav z hlediska základních požadavků bezpečnosti, které mohou elektrická zařízení způsobit (úraz elektrickou energií, tepelné účinky apod.).

Revizní technik musí mít pro výkon revize k dispozici normy.

9.4 Metodika posudků a odborných posouzení výchozích revizí

1. Prohlídka:

  • plnění požadavků ČSN po stránce bezpečnosti;
  • kontrola schvalovacích značek, certifikačních dokladů, atestů;
  • plnění pokynů výrobců jednotlivých prvků a dílů;
  • neporušenost zařízení zejména po stránce krytí;
  • způsob ochrany před úrazem el. proudem včetně měření určených vzdáleností (přepážky, kryty, zábrany apod.);
  • použití protipožárních přepážek nebo jiných opatření proti šíření ohně, ochrana před tepelnými účinky. (Revizní technik neprověřuje kvalitu protipožárních přepážek, ale vyžádá si doklad odpovědné dodavatelské nebo montážní firmy);
  • vhodnost vodičů s ohledem na proudovou zatíženost, úbytek napětí, pokles napětí, ochranu před úrazem ve vztahu k průřezu a délce vedení;
  • posouzení vhodnosti a seřízení ochranných a kontrolních prvků v daných podmínkách;
  • posouzení umístění a vhodnosti spínacích prvků;
  • kontrola krytí elektrického zařízení vztažmo k prostředí a osobám. Od osoby provádějící výchozí revizi se nepožaduje, aby uvedené ověření provedla na každý vnější vliv vyčerpávajícím způsobem. V případě pochybnosti je ale nutno v revizní zprávě upozornit na potřebu ověření vnějších vlivů realizovaných podle návrhu;
  • označení vodičů a svorek s prioritou vodičů ochranných a středních;
  • vybavení schématy, varovnými nápisy, bezpečnostními tabulkami;
  • způsob popisu jistících a ovládacích prvků, rozvaděčů, obvodů, polí atd.;
    • kontrola způsobu spojení vodičů;
  • přístupnost a orientační značení pro obsluhu, údržbu, opravy a revize.

2. Zkoušky a měření:

  • spojitost ochranných vodičů a vodičů pospojování;
  • izolační odpor elektrického zařízení, ochrana před nebezpečným úrazem a dotykovým napětím;
  • ochrana SELV a PELV nebo ochrana elektrickým oddělením obvodů;
  • napětí a proud všeobecně;
  • odpor podlahy a stěn (pokud to druh ochrany vyžaduje);
  • samočinné odpojení od zdroje;
  • zkouška zapojení přístrojů a zjišťování sledu fází;
  • zkouška elektrické pevnosti (pokud není doklad výrobce);
  • funkční zkoušky;
  • tepelné účinky (podrobnosti budou oznámeny později);
  • úbytky napětí, unikající proud.

Pro měření musí být revizní technik vybaven prověřenými měřicími přístroji, které mají ověřenou funkčnost a přesnost kalibrací a jejichž konstrukce připouští požadovanou přesnost měření. U každého měření musí být proveden odhad možné chyby měření a to jak měřicího přístroje, tak metody měření.

9.5 Pravidelné revize

Základní norma souboru norem (třídicí znak 33 2000) pro elektrické instalace nízkého napětí ČSN 33 2000-1 ed. 2 verze z roku 2018 v článku 13N6.2 Kontrola a údržba elektrických zařízení stanoví, že elektrická zařízení musí být pravidelně kontrolována a udržována v takovém stavu, aby byla zajištěna jejich správná činnost a byly dodrženy požadavky elektrické a mechanické bezpečnosti a požadavky ostatních předpisů a norem.

Opodstatnění pravidelných revizí je zřejmé i z ČSN EN 50110-1 ed. 3 (obsluha a práce na elektrických zařízeních – Část 1: Obecné požadavky) s poslední aktualizací v roce 2015 (třídicí znak 34 3100) z článku 5.3.3.

Revize stanovují:

Elektrická zařízení musí být revidována ve stanovených časových intervalech. Cílem pravidelných revizí je předcházení závadám, které mohou nastat, a tím přerušit provoz nebo vyvolat poruchu. Podle čl. 3.2 normy se nemusí provádět pravidelné revize v distribuční a přenosové soustavě dodavatele elektrické energie, pokud bezpečnost elektrických zařízení je zjišťována pravidelnými kontrolami a údržbou podle řádu preventivní údržby. Pravidelné revize je nutno provádět na základě podnětu majitele, soudu nebo energetiky. Pravidelné revize musí být prováděny ve lhůtách určených ČSN 33 1500:2007 tab. 1 a tab. 2, viz příloha.

V revizní zprávě musí být uvedeno, zda je elektrické zařízení z hlediska bezpečnosti schopno provozu. Pokud některá závada přímo ohrožuje bezpečnost, je revizní technik povinen bezprostředně na tento stav upozornit prokazatelnou formou majitele nebo provozovatele. Zpráva o pravidelné revizi je vyhodnocením technického stavu zařízení v době provádění revize a majitel je povinen reagovat na zjištěné závady.

Ověřuje se nejen aktuální stav elektrického zařízení, ale zejména se ověřují důsledky všech změn, ke kterým došlo od poslední revize. Účelem revize není zjišťovat změny od poslední revize. Ty musí být v souladu se základními požadavky ČSN 33 2000-1 ed. 2 z roku 2018 zaznamenány v průvodní dokumentaci. Z toho vyplývá, že nezaznamenaná změna by měla být posuzována jako závada uvedená ve zprávě o pravidelné revizi.

Zpráva o pravidelné revizi musí být uložena nejméně do vyhodnocení následné zprávy o pravidelné revizi. Takto je definován požadavek ČSN 33 1500:2007. Změna normy ale připouští úlevu, při které by toto pravidlo neplatilo.

Poznámka:

Do zprávy není nutno zaznamenávat výsledky (prohlídka, měření a zkoušky), které se oproti předešlé nebo výchozí revizi nezměnily a které přitom dokumentují vyhovující stav instalace. Uvádějí se však ty výsledky, z nichž z hlediska bezpečnosti vyplývá nevyhovující nebo zhoršený stav instalace. Přitom by se měla zachovat přehlednost zprávy o revizi, zejména aby byla zřejmá návaznost na údaje a výsledky obsažené v předchozí zprávě o revizi.

9.6 Metodika odborného posouzení – pravidelné revize zařízení silnoproudé elektrotechniky

Podklady pro provádění výchozí revize:

  • dokumentace elektrického zařízení, elektrické instalace, odpovídající skutečnému provedení (viz též ČSN 33 2000-1 ed. 2:2018, čl. 13N7 a ČSN 33 2000-5-51 ed. 3 v aktualizaci z roku 2018 čl. 514.5);
  • dokumentace (protokoly) o určení vnějších vlivů (určení prostorů podle působení vnějších vlivů), pokud nejsou součástí dokumentace;
  • písemné doklady o provedení výchozích revizí částí elektrického zařízení, elektrické instalace;
  • záznamy o kontrolách, zkouškách a měřeních, provedených na revidovaném zařízení před jeho uvedením do provozu;
  • doklady stanovené příslušným předpisem;
  • písemné záznamy o provedených opatřeních a kontrolách v případě prací prováděných podle čl. 2.2 ČSN 33 1500:2007).

Podklady pro provádění pravidelné revize:

  • dokumentace elektrického zařízení, elektrické instalace, odpovídající skutečnému provedení (viz též ČSN 33 2000-1 ed. 2:2018, čl. 13N7);
  • protokoly o určení vnějších vlivů (určení prostorů podle působení vnějších vlivů), pokud nejsou součástí dokumentace, případně zprávy o výchozí revizi nebo zprávy o předchozí pravidelné revizi;
  • zásady pro údržbu elektrického zařízení, tj. podklady pro provádění pravidelných revizí, kontrol, zkoušek a měření (viz též ČSN 33 2000-1 ed. 2:2018, čl. 13N6.2);
  • záznamy s výsledky pravidelných kontrol podle Řádu preventivní údržby s podpisem pověřeného pracovníka;
  • zpráva o předchozí revizi;
  • záznamy o provedených kontrolách;
  • doklady o dozorové činnosti orgánů nebo organizací státního odborného technického dozoru.

Upravený rozsah a metodika provádění pravidelné revize

a) prohlídka, a to základní ochrany a ochrany před požárem

b) měření izolačního odporu

c) měření impedance impedanční smyčky

d) zkouška spojitosti ochranných vodičů

e) ověření ochrany při poruše

f) zkouška funkce proudových (napěťových) chráničů a hlídačů izolace

g) měření a vyhodnocení elektromagnetické kompatibility

Zpráva o revizi a posuzování elektrických instalací a rozvodů

Podle ČSN 33 1500 v aktualizované verzi z roku 2007 musí zpráva o revizi obsahovat:

  • určení druhu revize (výchozí, pravidelná);
  • vymezení rozsahu revidované elektrické instalace, elektrického zařízení;
  • soupis použitých přístrojů;
  • soupis provedených úkonů (prohlídky, měření, zkoušky);
  • soupis zjištěných závad;
  • datum zahájení a ukončení revize, vypracování a předání revizní zprávy;
  • jméno a podpis revizního technika s jeho evidenčním číslem;
  • výsledky (prohlídky a zkoušek, naměřené hodnoty) podstatné z hlediska sledování stavu bezpečnosti zařízení, pokud nejsou obsaženy v dokladech použitých pro sestavení revizní zprávy.

9.7 Inspekční činnost

Inspekční činnost zahrnuje ověřování dodávek, parametrů elektrických zařízení, zpravidla na místě. K těmto pracovním úkolům lze využít např.:

  • vizuální pozorování a kontroly,
  • odpovídajících platných norem,
  • technické dokumentace,
  • provozních předpisů,
  • organizačních pokynů, apod.,
  • technických prostředků,
  • pověřených pracovníků.

Provádí se zpravidla za přítomnosti a úzké součinnosti se zástupci dané organizace. V některých případech jsou postupy zpracovány a zjištěny technickými podklady. V takovém případě technická specifikace zahrnuje problematiku:

  • měření a použité jednotky,
  • konstrukce,
  • materiálu a platných norem,
  • hluku,
  • vibrací,
  • norem, technických předpisů.

Postupně jsou posuzovány práce:

  • mechanické,
  • elektrické,
  • architektura zařízení.

Součástí expertního posuzování zařízení silnoproudé elektrotechniky je i zpracování závěrečné zprávy, či protokolu.

Konkretizace jednotlivých pracovních činností v rámci výše naznačené metodiky přesahuje rámec tohoto pojednání. V případě potřeby mohou být výše uvedené metodiky posuzování rozčleněny podle konkrétních pracovních činností a jejich vyhodnocování ze získaných měření, analýz a zkoušek. Metodika postupu může být pak doplněna příklady jednotlivých úkonů.

10 ROZSAH A KVALIFIKAČNÍ PŘEDPOKLADY TVŮRCŮ POSUDKŮ

Stávající stav

Ve smyslu zákona č. 174/1968 Sb., o státním odborném dozoru nad bezpečností práce v platném znění, mohou organizace a podnikající fyzické osoby montovat, opravovat, provádět revize a zkoušky vyhrazených elektrických zařízení (ale i ostatních technických zařízení), jen pokud jsou odborně způsobilé a jsou držiteli oprávnění vydaného organizací státního odborného dozoru (viz §6a odst. 1, písm. c) zákona].

Ve vyhlášce č. 73/2010 Sb., kterou se stanovují vyhrazená elektrická technická zařízení a jejich některé bližší podmínky k zajištění jejich bezpečnosti v platném znění, uvedeno:

Výchozí a pravidelné revize smějí vykonávat jen revizní technici. Požadavky na jejich odbornou způsobilost stanoví zvláštní předpis“. Tímto předpisem je vyhláška Českého úřadu bezpečnosti práce a Českého báňského úřadu č. 50/1978 Sb., o odborné způsobilosti v elektrotechnice v platném znění. Z §9 vyhlášky vyplývá, že pracovníci pro provádění revizí elektrických zařízení (dále jen revizní technici) jsou pracovníci znalí s vyšší kvalifikací, kteří mají ukončené odborné vzdělání, uvedené v přílohách č. 1 a č. 2, praxi uvedenou v příloze č. 1 a na základě žádosti složili zkoušku před některým z příslušných orgánů dozoru. Pro provádění zkoušek a přezkoušení revizních techniků platí výše zmíněný zákon č. 174/1968 Sb. v platném znění.

Ukončené odborné vzdělání (vyučení, SO, ÚSO, VŠ) a vlastní délka odborné praxe (zápočet doby praxe upřesňuje §13 vyhlášky) jsou prvotním podkladem pro získání osvědčení daného rozsahu revizní činnosti na vyhrazených elektrických zařízení vyhláškou dále uvedených skupin:

  • zařízení s napětím do i nad 1000 V a hromosvody pro objekty třídy A nebo B;
  • zařízení s napětím do 1000 V a hromosvody pro objekty třídy A nebo B;
  • hromosvody pro objekty třídy a nebo B;
  • konkrétní druh zařízení (stroje, přístroje, rozvaděče) pro objekty třídy A nebo B.

Navrhované řešení

Veškeré náležitosti ve výše uvedeném odstavci „Stávající stav“, lze akceptovat v plném měřítku platnosti zákona č. 174/1968 Sb. a vyhlášky č. 50/1978 Sb.

Vzhledem k vývoji technologií elektrických zařízení a technickému pokroku zasahujícího do všech oblastí lidské činnosti, který v oblasti zařízení silnoproudé elektrotechniky velmi výrazně roste k technickým dokonalostem až k úrovni inteligentních zařízení, rostou i nároky na vzdělanost obecného i odborného významu. Z těchto i souvisejících důvodů by bylo žádoucí změnit požadavky na pracovníky – techniky pro provádění revizí elektrických zařízení. Požadavek na takové pracovníky je znalost s vyšší kvalifikací, což odpovídá znění uvedeného zákona.

Je zde představa o změně požadovaného odborného vzdělání na pozici revizního technika elektrických zařízení:

1. Ukončené odborné vzdělání:

a) SO s maturitou elektrotechnického zaměření

b) ÚSO elektrotechnického zaměření

c) VŠ elektrotechnického zaměření

2. Praxe v oboru viz výše uvedený zákon a příslušné vyhlášky

3. Úspěšné vykonání zkoušek před některým z příslušných organizací státního odborného dozoru

4. Autorizační zkouška revizního technika (úvaha – doporučení)

Poznámka.

Projektanti zařízení silnoproudé elektrotechniky musí absolvovat zkoušku z vyhlášky č. 50/1978 Sb. §10 a současně úspěšně vykonat autorizační zkoušku v oblasti „Technologická zařízení staveb“ nebo“Technika prostředí staveb“, specializace elektrotechnická zařízení. Tato poznámka je dalším odůvodněním výše uvedené změny v požadavcích na ukončené odborné vzdělání elektrotechnického zaměření pro pozici pracovníka – revizního technika.

Pro zobrazení kompletního obsahu se musíte přihlásit
1 2