A 3.10 Hygienické předpisy ve výstavbě

1 2

ČESKÁ KOMORA AUTORIZOVANÝCH INŽENÝRŮ A TECHNIKŮ ČINNÝCH VE VÝSTAVBĚ

Rada pro podporu rozvoje profese ČKAIT

TECHNICKÉ POMŮCKY K ČINNOSTI AUTORIZOVANÝCH OSOB

HYGIENICKÉ PŘEDPISY VE VÝSTAVBĚ

A 3.10

aktualizace 2012

OBSAH

Úvod

1

Právní předpisy platné k září 2012

1.1

Zákony

1.2

Prováděcí právní předpisy k uvedeným zákonům

1.3

Metodiky vydané MZ ČR

2

Zákony - citace

2.1

Zákon č. 258/2000 Sb.

2.2

Zákon č. 18/1997 Sb., zákon č. 13/2002 Sb.

3

Pracovní prostředí

3.1

Nařízení vlády č. 361/2007 Sb., nařízení vlády č. 68/2010 Sb., nařízení vlády č. 93/2012 Sb.

3.2

Nařízení vlády č. 101/2005 Sb.

3.3

Nařízení vlády č. 272/2011 Sb.

3.4

Nařízení vlády č. 1/2008 Sb., nařízení vlády č. 106/2010 Sb.

3.5

Vyhláška č. 307/2002 Sb., vyhláška č. 499/2005 Sb. - část týkající se pracovního prostředí

3.6

Vyhláška č. 432/2003 Sb.

4

Školská a předškolní zařízení

4.1

Vyhláška č. 410/2005 Sb., vyhláška č. 343/2009 Sb.

5

Stravovací zařízení

5.1

Vyhláška č. 137/2004 Sb., vyhláška č. 602/2006 Sb.

6

Bazény a sauny

6.1

Vyhláška č. 238/2011 Sb.

7

Pobytové prostory

7.1

Vyhláška č. 6/2003 Sb.

7.2

Vyhláška č. 268/2009 Sb., vyhláška č. 20/2012 Sb.

8

Zdravotnická zařízení a příprava léčiv

8.1

Vyhláška č. 84/2008 Sb.

8.2

Vyhláška č. 49/1993 Sb., vyhláška č. 221/2010 Sb.

9

Byty a bytové domy

9.1

Vyhláška č. 20/2012 Sb.

9.2

ČSN EN 15665/Z1, TPG 70401, ČSN EN 15251

9.3

Vyhláška č. 307/2002 Sb., vyhláška č. 499/2005 Sb. - část týkající se bytů a bytových domů

10

Závěr

PROFESIS - Integrovaný profesní informační systém ČKAIT je určen autorizovaným osobám. Autoři materiálu žádají členy ČKAIT o konstruktivní připomínky, které umožní metodické pomůcky v příštích letech zkvalitnit. Staňte se spoluautory dalších vydání. Dovolujeme si Vás požádat i o Vaše vlastní zkušenosti, speciální postupy, pomůcky a materiály, pokud budete souhlasit s jejich zpřístupněním pro své kolegy.

Upozornění

Tento dokument je určen výlučně pro autorizované osoby - členy ČKAIT, které jsou výhradně oprávněny pořizovat pro svou potřebu jeho tiskové kopie. Jakékoliv další šíření v tištěné, elektronické či jiné podobě ke komerčním účelům prostřednictvím dalších fyzických nebo právnických osob je možné pouze s výslovným souhlasem vydavatele.

Rada pro podporu rozvoje profese ČKAIT

ÚVOD

Základní požadavky na stavbu vycházejí ze zákona č. 183/2006 Sb., stavebního zákona, a vyhlášky č. 268/2009 Sb., o technických požadavcích na stavby, ale podrobné požadavky na stavbu a na kvalitu vnitřního prostředí staveb ve vztahu k člověku vždy rozpracovávaly příslušné hygienické předpisy. Ty byly po roce 2000 nahrazeny řadou nařízení vlády a vyhlášek postupně novelizovaných. V některých případech došlo i k opakovaným rychlým doplňkům a změnám původních předpisů a v nich uváděných „hygienických požadavků“ Jedná se většinou o prováděcí předpisy ke „zdravotnímu zákonu“ - zákonu č. 258/2000 Sb., příp. v případech pracovního prostředí i k „zákoníku práce“ - zákonu č. 262/2006 Sb., ve znění pozdějších předpisů. Požadavky dřívější radiační hygieny na stavby jsou stanoveny v předpisech Státního ústavu pro jadernou bezpečnost.

Poznámka:

Celé znění předpisů i se zapracovanými novelami a změnami je možné najít např. na www.portal.gov.cz

V následujícím textu je uveden seznam předpisů platných k září 2012 a citace jejich částí, týkajících se požadavků na stavbu z hlediska kvality vnitřního prostředí staveb a jeho vlivu na člověka - členění stavby, prostorových požadavků, větrání a vytápění vnitřních prostor, limitů fyzikálních, chemických a biologických faktorů a dalších ukazatelů, vč. způsobu jejich zajištění - požadavků, které používají pro svoji práci orgány ochrany veřejného zdraví, tj. krajské hygienické stanice, zdravotní ústavy, Státní zdravotní ústav. Bez jejich znalosti se ale neobejde ani projektant, ani uživatel stavby.

Orgány ochrany zdraví prošly od roku 2000 rozsáhlou transformací, některé jejich pravomoci byly značně omezeny - hlavně v dozorové oblasti a v oblasti bytové výstavby. I po zapracování požadavků Evropské unie a postupnému upřesňování požadavků opakovanými změnami předpisů nejsou hygienické požadavky jednotlivých předpisů zcela jednotné a jednoznačné a přinášejí řadu problémů projektantům, hygienikům i uživatelům staveb, zvláště nyní i ve vztahu k požadavkům energetického zákona a příslušných vyhlášek, kdy šetření energií a kvalita vnitřního prostředí staveb a jeho dopad na zdravotní stav obyvatel stojí občas proti sobě.

Řazení citovaných předpisů je podle jejich typu - zákony, nařízení vlády, vyhlášky, metodiky. Jednotlivé předpisy jsou pak v textu řazeny podle typu prostředí, ke kterému se vztahují - citace jsou uvedeny kurzívou, podrobně citovány jsou především v přepisech uváděné limity a konkrétní požadavky na zajištění jejich dodržení. Jsou vyznačeny změny oproti předpisům předcházejícím.

1 PRÁVNÍ PŘEDPISY PLATNÉ K ZÁŘÍ 2012

1.1 ZÁKONY

  • č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon) (nahrazuje zákon č. 50/1976 Sb.) ve znění pozdějších předpisů,
  • č. 20/1966 Sb. o zdraví lidu, ve znění pozdějších předpisů - především zákona č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví, ve znění pozdějších předpisů,
  • č. 262/2006 Sb., zákoník práce ve znění pozdějších předpisů (nahrazuje zákon č. 155/2000 Sb.),
  • č. 309/2006 Sb., o zajištění dalších podmínek bezpečnosti a ochrany zdraví při práci,
  • č. 18/1997 Sb. o mírovém využívání jaderné energie a ionizujícího záření, ve znění pozdějších předpisů,
  • č. 505/1990 Sb., o metrologii ve znění pozdějších předpisů.

1.2 PROVÁDĚCÍ PRÁVNÍ PŘEDPISY K UVEDENÝM ZÁKONŮM

  • Nařízení vlády č. 361/2007 Sb., kterým se stanoví podmínky ochrany zdraví při práci, nařízení vlády č. 68/2010 Sb., kterým se mění nařízení vlády č. 361/2007 Sb., nařízení vlády č. 93/2012 Sb., kterým se mění nařízení vlády č. 361/2007 Sb. (prováděcí předpisy k zákonu č. 262/2006 Sb. a 309/2006 Sb.),
  • Nařízení vlády č. 101/2005 Sb., o podrobnějších požadavcích na pracoviště a pracovní prostředí (prováděcí předpis k zákonu č. 65/1965 Sb. ve znění zákona č. 155/2000 Sb.),
  • Nařízení vlády č. 272/2011 Sb., o ochraně před nepříznivými účinky hluku a vibrací (prováděcí předpis k zákonu č. 258/2000 Sb., zákonu č. 262/2006 Sb. a 309/2006 Sb.),
  • Nařízení vlády č. 1/2008 Sb., o ochraně zdraví před neionizujícím zářením (prováděcí předpis k zákonu č. 258/2000 Sb., zákonu č. 262/2006 Sb. a 309/2006 Sb.),
  • Nařízení vlády č. 106/2010 Sb., kterým se mění nařízení vlády č. 1/2008 Sb.,
  • Vyhláška Ministerstva pro místní rozvoj č. 268/2009 Sb., o technických požadavcích na stavby (prováděcí předpis ke stavebnímu zákonu č. 183/2006 Sb.),
  • Vyhláška Ministerstva pro místní rozvoj č. 20/2012 Sb., kterou se mění vyhláška č. 268/2009 Sb.,
  • Vyhláška Státního úřadu pro jadernou bezpečnost č. 307/2002 Sb., o radiační ochraně Vyhláška Státního úřadu pro jadernou bezpečnost č. 499/2005 Sb., kterou se mění vyhláška č. 307/2002 Sb. (prováděcí předpisy k zákonu č. 18/1997 Sb. a zákonu č. 13/2002 Sb.),
  • Vyhláška Ministerstva zdravotnictví č. 432/2003 Sb., kterou se stanoví podmínky pro zařazování prací do kategorií, limitní hodnoty ukazatelů biologických expozičních testů, podmínky odběru biologického materiálu pro provádění biologických expozičních testů a náležitosti hlášení prací s azbestem a biologickými činiteli (prováděcí předpis k zákonu č. 258/2000 Sb.),
  • Vyhláška Ministerstva zdravotnictví č. 410/2005 Sb., o hygienických požadavcích na prostory a provoz zařízení a provozoven pro výchovu a vzdělávání dětí a mladistvých,
  • Vyhláška Ministerstva zdravotnictví č. 343/2009 Sb., kterou se mění vyhláška č. 410/2005 Sb., (prováděcí předpisy k zákonu č. 258/2000 Sb.),
  • Vyhláška Ministerstva zdravotnictví č. 137/2004 Sb., o hygienických požadavcích na stravovací služby a o zásadách osobní a provozní hygieny při činnostech epidemiologicky závažných vyhláška Ministerstva zdravotnictví č. 602/2006 Sb., kterou se mění vyhláška č. 137/2004 Sb. (prováděcí předpisy k zákonu č. 258/2000 Sb.),
  • Vyhláška Ministerstva zdravotnictví č. 238/2011 Sb., o stanovení hygienických limitů na koupaliště, sauny a hygienické limity písku v pískovištích venkovních hracích ploch (prováděcí předpisy k zákonu č. 258/2000 Sb.),
  • Vyhláška Ministerstva zdravotnictví č. 6/2003 Sb., kterou se stanoví hygienické limity chemických, fyzikálních a biologických ukazatelů pro vnitřní prostředí pobytových místností některých staveb (prováděcí předpis k zákonu č. 258/2000 Sb.),
  • Vyhláška Ministerstva zdravotnictví a Ministerstva zemědělství č. 84/2008 Sb., o správné lékárenské praxi, bližších podmínkách zacházení s léčivy v lékárnách, zdravotnických zařízeních a u dalších provozovatelů a zařízení vydávajících léčivé přípravky (prováděcí předpis k zákonu č. 378/2007 Sb., zákon o léčivech),
  • Vyhláška Ministerstva zdravotnictví č. 49/1993 Sb., o technických a věcných požadavcích na vybavení zdravotnických zařízení (prováděcí předpis k zákonu č. 20/1966 Sb.),
  • Vyhláška č. 221/2010 Sb., o požadavcích na věcné a technické vybavení zdravotnických zařízení, vyhláška č. 234/2011 Sb., kterou se mění vyhláška č. 221/2010 Sb.

1.3 METODIKY VYDANÉ MZ ČR

Pro jednotné měření a částečně i hodnocení některých parametrů vnitřního prostředí (měření dozorová, ke kategorizaci prací, ke kolaudaci apod.) jsou hlavním hygienikem (HH) ČR vyhlášené metodiky:

  • Metodický návod HH ČR č. 12 Měření mikroklimatických parametrů pracovního prostředí a vnitřního prostředí staveb, Věstník MZ ČR 2009, Částka 2,
  • Metodický návod HH ČR pro měření a posuzování hluku v pracovním prostředí a vibrací, Věstník MZ ČR 2002, Částka 1,
  • Metodický návod HH ČR ke sjednocení postupu orgánů a zařízení ochrany veřejného zdraví při kontrole dodržování opatření uložených fyzickým a právnickým osobám v ochraně před neionizujícím zářením, Věstník MZ ČR 2009, Částka 6,
  • Metodický návod HH ČR pro měření a stanovení chemických, fyzikálních a biologických ukazatelů kvality vnitřního prostředí podle vyhlášky č. 6/2003 Sb., č.j. OVZ-32.0-08.3.07/8559.

Používané přístroje a měřicí zařízení musí splňovat požadavky metrologického zákona č. 155/1990 Sb., ve znění pozdějších předpisů.

2 ZÁKONY

Základním zákonem stanovujícím hygienické požadavky na stavby a vnitřní prostředí staveb je „zdravotní zákon“ č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví - pro pracovní prostředí v návaznosti na „zákoník práce“ č. 262/2006 Sb. a zákon č. 309/2006 Sb., požadavky na radiační ochranu vyplývají z „atomového zákona“ č. 13/2002 Sb.

2.1 ZÁKON Č. 258/2000 SB., O OCHRANĚ VEŘEJNÉHO ZDRAVÍ A O ZMĚNĚ NĚKTERÝCH SOUVISEJÍCÍCH PŘEDPISŮ

se změnami: 254/2001 Sb., 274/2001 Sb., 86/2002 Sb., 13/2002 Sb., 120/2002 Sb., 76/2002 Sb., 320/2002 Sb., 274/2003 Sb., 356/2003 Sb., 167/2004 Sb., 326/2004 Sb., 562/2004 Sb., 125/2005 Sb., 253/2005 Sb., 392/2005 Sb., 444/2005 Sb., 59/2006 Sb., 74/2006 Sb., 186/2006 Sb., 264/2006 Sb., 342/2006 Sb., 381/2006 Sb., 110/2007 Sb., 296/2007 Sb. 387/2007 Sb., 124/2008 Sb., 130/2008 Sb., 189/2008 Sb., 274/2008 Sb., 227/2009 Sb., 301/2009 Sb.

Uváděné citace zákona jsou se zapracovanými změnami:

ČÁST PRVNÍ

PRÁVA A POVINNOSTI OSOB A VÝKON STÁTNÍ SPRÁVY V OCHRANĚ VEŘEJNÉHO ZDRAVÍ

HLAVA I

ZÁKLADNÍ USTANOVENÍ

§1

Předmět úpravy

Tento zákon zpracovává příslušné předpisy Evropských společenství a upravuje

a) práva a povinnosti fyzických a právnických osob v oblasti ochrany a podpory veřejného zdraví,

b) soustavu orgánů ochrany veřejného zdraví, jejich působnost a pravomoc,

c) úkoly dalších orgánů veřejné zprávy v oblasti hodnocení a snižování hluku z hlediska dlouhodobého průměrného zatížení životního prostředí.

HLAVA II

PÉČE O ŽIVOTNÍ A PRACOVNÍ PODMÍNKY

DÍL 1 je celý věnovaný vodě a výrobkům přicházejícím do přímého styku s vodou, chemickým přípravkům a vodárenským technologiím, koupalištím a saunám.

DÍL 2 stanovuje podmínky pro výchovu, vzdělávání a zotavení dětí a mladistvých, podmínky vnitřního prostředí staveb pro výchovu a vzdělávání a hygienické požadavky na venkovní hrací plochy pro hry dětí.

§7

Hygienické požadavky na prostory a provoz škol, předškolních a školských zařízení, zařízení sociálně

výchovné činnosti a zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc

(1) Školy a školská zařízení zapsaná do školského rejstříku, s výjimkou zařízení pro další vzdělávání pedagogických pracovníků školských poradenských zařízení a zařízení školního stravování, a dále zařízení sociálně výchovné činnosti a zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc jsou povinny zajistit, aby byly splněny hygienické požadavky upravené prováděcím právním předpisem na prostorové podmínky, vybavení, provoz, osvětlení, vytápění, mikroklimatické podmínky, zásobování vodou, úklid a nakládání s prádlem. Povinnost uvedenou ve větě první má i osoba provozující živnost péče o dítě do 3 let věku v denním režimu a osoba provozující živnost výchova a mimoškolní vzdělávání, je-li živnost provozována v provozovně.

§13

Vnitřní prostředí staveb a hygienické požadavky na venkovní hrací plochy

(1) Uživatelé staveb zařízení pro výchovu a vzdělávání, vysokých škol, škol v přírodě, staveb pro zotavovací akce, staveb zdravotnických zařízení, ústavů sociální péče, ubytovacích zařízení, staveb pro obchod a pro shromažďování většího počtu osob jsou povinni zajistit, aby vnitřní prostředí pobytových místností v těchto stavbách odpovídalo hygienickým limitům chemických, fyzikálních a biologických ukazatelů, upravených prováděcími právními předpisy. Tím není dotčena povinnost vlastníka stavby podle zvláštních právních předpisů udržovat stavbu v dobrém stavebním stavu.

§14

Výjimky z hygienických požadavků stanovených v §7 odst. 1 je možné povolit, jen pokud tím nebude ohrožena ochrana veřejného zdraví. O povolení výjimky rozhoduje na žádost osoby příslušný orgán ochrany veřejného zdraví.

DÍL 3 stanovuje hygienické požadavky na provoz zdravotnických zařízení a ústavů sociální péče, definuje procesy dezinfekce a sterilizace a podmínky zacházení s prádlem.

DÍL 4 stanovuje hygienické požadavky na výkon činností epidemiologicky závažných a na ubytovací služby.

§19

Předpoklady pro výkon činností epidemiologicky závažných

(1) Za činnosti epidemiologicky závažné se považují provozování stravovacích služeb (§23), výroba potravin, uvádění potravin do oběhu, výroba kosmetických prostředků, provozování úpraven vod, provozování holičství, kadeřnictví, pedikúry, manikúry, kosmetických, masérských, regeneračních nebo rekondičních služeb, provozování živnosti, při níž je porušována integrita kůže a provozování živnosti, ve které se používají k péči o tělo speciální přístroje (například solária, myostimulátory).

§23

Další podmínky provozování stravovacích služeb

(3) Stravovací službu může osoba, která ji provozuje, poskytovat pouze v provozovně, která vyhovuje hygienickým požadavkům na umístění, stavební konstrukci, prostorové a dispoziční uspořádání, zásobování vodou, vytápění, osvětlení, odstraňování odpadních vod, větrání a vybavení, upraveným právním přepisem.

Díl 5 stanovuje hygienické požadavky na předměty běžného užívání.

DÍL 6

Ochrana před hlukem, vibracemi a neionizujícím zářením

§30

Hluk a vibrace

(1) Osoba, která používá, popřípadě provozuje stroje a zařízení, které jsou zdrojem hluku nebo vibrací, provozovatel letiště, vlastník, popřípadě správce pozemní komunikace, vlastník dráhy a provozovatel dalších objektů, jejichž provozem vzniká hluk, jsou povinni technickými, organizačními a dalšími opatřeními v rozsahu stanoveném tímto zákonem a prováděcím právním předpisem zajistit, aby hluk nepřekračoval hygienické limity upravené prováděcím právním předpisem pro chráněný venkovní prostor, chráněné vnitřní prostory staveb a chráněné venkovní prostory staveb a aby bylo zabráněno nadlimitnímu přenosu vibrací na fyzické osoby.

(3) Chráněným venkovním prostorem se rozumí nezastavěné pozemky, které jsou užívány k rekreaci, sportu, léčení a výuce, s výjimkou lesních a zemědělských pozemků a venkovních pracovišť. Chráněným venkovním prostorem staveb se rozumí prostor do 2 m okolo bytových domů, rodinných domů, staveb pro školní a předškolní výchovu a pro zdravotní a sociální účely, jakož i funkčně obdobných staveb. Chráněným vnitřním prostředím staveb se rozumí obytné a pobytové místnosti, s výjimkou místností ve stavbách pro individuální rekreaci a ve stavbách pro výrobu a skladování. Rekreace pro účely podle věty první zahrnuje i užívání pozemku na základě vlastnického, nájemního nebo podnájemního práva souvisejícího s vlastnictvím bytového nebo rodinného domu, nájmem nebo podnájmem bytu v nich.

§31

(3) U bytových domů, rodinných domů, staveb pro školní a předškolní výchovu, staveb pro zdravotní a sociální účely a funkčně obdobných staveb umístěných v ochranném hlukovém pásmu je provozovatel letiště na základě odborného posudku vypracovaného na jeho náklad povinen postupně provést nebo zajistit provedení protihlukových opatření v takovém rozsahu, aby byly alespoň uvnitř staveb hygienické limity hluku dodrženy. U staveb uvedených ve větě první, ve kterých by podle odborného posudku protihluková opatření nezajistila dodržování hygienických limitů, může příslušný správní úřad zahájit řízení o změně využívání stavby nebo o jejím odstranění.

§32

Hluk z provozoven služeb a hluk z veřejné produkce hudby (například koncert, taneční zábava, artistická produkce s hudbou) nesmí překročit hygienické limity upravené prováděcím právním předpisem pro chráněné prostory uvedené v §30. Splnění této povinnosti zajistí osoba provozující službu a, jde-li o veřejnou produkci hudby, pořadatel, a nelze-li pořadatele zjistit, pak osoba, která k tomuto účelu stavbu, jiné zařízení nebo pozemek poskytla.

§33

V chráněných vnitřních prostorech nesmějí být instalovány stroje a zařízení o základním kmitočtu od 4 do 8 Hz. Osoba může instalovat takový stroj nebo zařízení v okolí bytových domů, rodinných domů, staveb pro školní a předškolní výchovu a pro zdravotní a sociální účely, jakož i funkčně obdobných staveb, jen pokud na základě studie o přenosu vibrací příslušnému orgánu ochrany zdraví prokáže, že nedojde k nadlimitnímu přenosu vibrací na fyzické osoby v těchto stavbách.

§35

Neionizující záření

(2) Osoba, která používá, popřípadě provozuje stroj nebo zařízení, které je zdrojem neionizujícího záření včetně laserů, je povinna

a) činit taková technická a organizační opatření, aby expozice fyzických osob v rozsahu upraveném prováděcím právním předpisem nepřekračovaly nejvyšší přípustné hodnoty neionizujícího záření,

c) před zahájením používání nebo provozu zdroje neionizujícího záření veřejné telekomunikační sítě v obytné zástavbě vypracovat dokumentaci, ve které bude doloženo výpočtem nebo měřením dodržení nejvyšších přípustných hodnot neionizujícího záření z hlediska možné expozice fyzických osob, a předložit tuto dokumentaci příslušnému orgánu ochrany veřejného zdraví.

§37§40 řeší problematiku kategorizace prací a rizikové práce.

DÍL 7

Ochrana zdraví při práci

§41

Používání biologických činitelů a azbestu

(1) Zaměstnavatel je povinen ohlásit příslušnému orgánu ochrany veřejného zdraví, že budou poprvé používány biologické činitele skupin 2 až 4, upravené zvláštním právním předpisem, a změny ve výkonu takové práce a dále takové práce, při nichž jsou nebo mohou být zaměstnanci exponováni azbestu. Hlášení je zaměstnavatel povinen učinit nejméně 30 dnů před zahájením práce a dále vždy, když dojde ke změně pracovních podmínek, které pravděpodobně budou mít za následek zvýšení expozice azbestového prachu nebo prachu z materiálů, které azbest obsahují; náležitosti hlášení stanoví prováděcí právní předpis.

Díl 8 stanovuje podmínky pro nakládání s nebezpečnými chemickými látkami a chemickými přípravky.

HLAVA III řeší předcházení vzniku a šíření infekčních onemocnění.

HLAVA IV uvádí další povinnosti osob v ochraně veřejného zdraví.

§76

Osoba je při podnikatelské činnosti povinna

a) doložit, že výrobky, které vyrábí, dováží nebo uvádí na trh a které mají být podle tohoto zákona nebo zvláštního právního předpisu schváleny orgánem ochrany veřejného zdraví, byly schváleny.

HLAVA V

STÁTNÍ SPRÁVA V OCHRANĚ VEŘEJNÉHO ZDRAVÍ

DÍL 1

Státní správa v ochraně veřejného zdraví, právní předpisy v oblasti ochrany veřejného zdraví, oprávnění a povinnosti orgánů ochrany veřejného zdraví, zdravotní ústavy a Státní zdravotní ústav, povinnosti kontrolovaných osob

ODDÍL 1

Orgány státní správy v ochraně veřejného zdraví a jejich úkoly

§78

Orgány ochrany veřejného zdraví a další orgány, které plní některé úkoly v oblasti hodnocení a

snižování hluku z hlediska dlouhodobého průměrného hlukového zatížení životního prostředí

(1) Státní správu v ochraně veřejného zdraví vykonávají

a) Ministerstvo zdravotnictví,

b) krajské hygienické stanice,

c) Ministerstvo obrany a Ministerstvo vnitra,

d) Ministerstvo dopravy,

e) Ministerstvo pro místní rozvoj,

f) Ministerstvo životního prostředí,

g) krajské úřady.

§82

Krajské hygienické stanice

(1) Zřizují se krajské hygienické stanice, jejichž správní obvody a sídla stanoví příloha č. 2 k tomuto zákonu. Krajské hygienické stanice mají územní pracoviště v místech stanovených v příloze č. 3 k tomuto zákonu. Krajské hygienické stanice jsou správními úřady. Krajská hygienická stanice, která působí ve správním obvodu hlavního města Prahy, se označuje jako Hygienická stanice hlavního města Prahy. V čele krajské hygienické stanice je ředitel.

(2) Krajské hygienické stanici náleží

a) vydávat rozhodnutí, povolení, osvědčení a plnit další úkoly státní správy v ochraně veřejného zdraví včetně státního zdravotního dozoru, pokud není příslušné Ministerstvo zdravotnictví,

b) vykonávat státní zdravotní dozor nad dodržováním zákazů a plněním dalších povinností stanovených přímo použitelnými předpisy Evropských společenství, tímto zákonem a zvláštními právními předpisy k ochraně veřejného zdraví včetně ochrany zdraví při práci před riziky plynoucími z fyzikálních, chemických a biologických faktorů pracovních podmínek, z nepříznivých mikroklimatických podmínek a z fyzické a duševní zátěže a nad souvisejícími pracovními podmínkami včetně vybavení pracovišť, a rozhodnutím nebo opatřením orgánu ochrany zdraví vydaným na základě těchto právních předpisů,

j) uplatňovat stanoviska k územně plánovací dokumentaci z hlediska ochrany veřejného zdraví včetně hodnocení a řízení zdravotních rizik,

n) stanovit hygienický limit faktoru pracovních podmínek, neupraveného právním předpisem, a metodu jeho stanovení v pracovních podmínkách.

§83a

Autorizace

(1) Autorizací se pro účely tohoto zákona rozumí postup zahájený na žádost fyzické osoby, která je podnikatelem, nebo právnické osoby, na jehož základě se vydává osvědčení o tom, že osoba je způsobilá ve vymezeném rozsahu provádět

a) odběr vzorků a vyšetření jakosti pitné a teplé vody (§3 odst. 1 a 3), vody v koupalištích a vody ve zdroji pro bazén umělého koupaliště nebo sauny (§6),

b) zjišťování a měření koncentrací a intenzit faktorů vnitřního prostředí staveb (§13 odst. 1),

c) odběr vzorků a měření mikrobiálního chemického a parazitárního znečištění písku v pískovištích venkovních hracích ploch (§13 odst. 2),

d) odběr vzorků a vyšetření bezpečnosti předmětů běžného užívání, s výjimkou hraček a kosmetických prostředků (§25); ověřování výrobků přicházejících do přímého styku s vodou, s výjimkou stavebních výrobků, podle §5 odst. 2,

e) kontrolu desinfekce a sterilizace (§17),

f) odběr vzorků a vyšetření zdravotní nezávadnosti pokrmů [§24 odst. 1 písm. e)],

g) měření intenzit hluku, vibrací a neionizujícího záření v komunálním a pracovním prostředí (§30§35),

h) zjišťování a měření intenzit osvětlení a mikroklimatických podmínek a koncentrací prachu a chemických škodlivin v pracovním prostředí (§37 odst. 3),

i) biologické expoziční testy a vyšetření v oboru genetické toxikologie, fyziologie a psychologie práce; toto ustanovení se nevztahuje na vyšetření prováděná zdravotnickým zařízením při poskytování zdravotní péče.

§84

Státní zdravotní dozor

(1) Při výkonu státního zdravotního dozoru orgány ochrany veřejného zdraví v rozsahu své působnosti

a) dozírají, zda osoby plní povinnosti stanovené k ochraně veřejného zdraví přímo použitelnými předpisy Evropských společenství, tímto zákonem, zvláštními právními předpisy a rozhodnutím či opatřením orgánu ochrany veřejného zdraví vydaným na základě těchto právních předpisů; státnímu zdravotnímu dozoru nepodléhají podmínky vzniku živností podle §58 a §59, zásady správné laboratorní praxe pro zkoušení chemických látek podle §29 odst. 2 a povinnosti provozovatele rozhlasového a televizního vysílání podle §95 odst. 1,

b) mohou pozastavit výkon činnosti, pokud při ní byly porušeny povinnosti v ochraně veřejného zdraví, a to do doby odstranění závady,

c) mohou předběžným opatřením pozastavit uvedení na trh nebo oběh výrobků podezřelých z nebezpečnosti; mohou nařídit vyřazení z distribuce a prodeje výrobků, které nesplňují požadavky stanovené tímto zákonem nebo zvláštním právním předpisem a na jejich základě vydaným rozhodnutím nebo opatřením orgánu ochrany veřejného zdraví, nebo zakázat jejich uvedení na trh,

d) mohou prověřovat znalosti podle §19 odst. 3 a rozhodnout o tom, že fyzická osoba vykonávající činnosti epidemiologicky závažné nemá znalosti nutné k ochraně veřejného zdraví,

e) mohou zakázat nebo omezit používání nejakostní pitné vody, teplé vody nebo vody jiné jakosti (§18 odst. 2 a §21 odst. 2), a to do doby odstranění závady, jakož i stanovit účel, pro který lze takovou vodu používat; mohou určit nápravná opatření v případě nedodržení jakosti pitné vody, teplé vody nebo vody jiné jakosti, upravené tímto zákonem, nebo změnit nápravná opatření, stanovená kontrolovanou osobou, a to do doby odstranění závady,

f) mohou nařídit větší četnost kontroly vody v koupališti, jestliže jakost vody nedává záruku dodržení požadavků stanovených nebo povolených podle §6, a dobu provádění takových kontrol,

o) mohou uložit určení a měření faktorů životních a pracovních podmínek ke zjištění, zda není ohroženo veřejné zdraví nebo určení příčiny poškození zdraví,

r) mohou nařídit okamžité uzavření provozovny nebo pozastavené výkonu činnosti na dobu nejdéle 2 následujících provozních dnů od okamžiku zjištění porušení povinnosti, které může mít za následek ohrožení života nebo zdraví,

t) mohou k ochraně zdraví zaměstnavateli stanovit přísnější nejvyšší přípustné hodnoty škodlivých faktorů pracovních podmínek, než stanoví zvláštní právní přepisy, vyskytuje-li se na pracovišti současně více škodlivých faktorů, při vysokém fyzickém zatížení zaměstnanců vystavených na pracovišti působení škodlivých faktorů, při překračování limitních hodnot biologických expozičních testů, nebo pokud je to třeba s ohledem na ochranu mladistvých zaměstnanců, studentů, spolupracujících mladistvých rodinných příslušníků nebo žáků na výukových pracovištích.

(4) Státní zdravotní dozor vykonávají krajské hygienické stanice podle kontrolních plánů, které určují priority činnosti na tomto úseku ochrany veřejného zdraví.

ODDÍL 2

Právní předpisy v oblasti ochrany veřejného zdraví

ODDÍL 3

Zdravotní ústavy a Státní zdravotní ústav

§86

(1) K vyšetřování a měření složek životních a pracovních podmínek, výrobků, k vyšetřování biologického materiálu a k provádění biologických expozičních testů pro účely výkonu státního zdravotního dozoru a dále ke sledování ukazatelů zdravotního stavu obyvatelstva, monitorování vztahů zdravotního stavu obyvatelstva a faktorů životního prostředí a životních a pracovních podmínek, přípravě podkladů pro hodnocení a řízení zdravotních rizik a pro činnost orgánu ochrany veřejného zdraví jako složky integrovaného záchranného systému, k podílení se na provádění místních programů ochrany a podpory zdraví, jakož i k výchově k podpoře a ochraně veřejného zdraví a k poskytování poradenských služeb a dalších služeb na úseku ochrany veřejného zdraví se zřizují zdravotní ústavy…

(3) Zdravotní ústavy a Státní zdravotní ústav jsou zdravotnickými zařízeními. Zdravotní ústavy a Státní zdravotní ústav jsou oprávněny zpracovávat za účelem přípravy podkladu pro tvorbu státní zdravotní politiky a sledování dlouhodobých trendů výskytu infekčních a jiných hromadně se vyskytujících onemocnění údaje o zdraví fyzických osob v souvislosti s předcházením vzniku a šíření infekčních onemocnění, ohrožení nemocí z povolání a jiných poškození zdraví z práce, o expozici fyzických osob škodlivinám v pracovním a životním prostředí a o epidemiologii drogových závislostí a předávat je orgánům ochrany veřejného zdraví.

ODDÍL 4 stanovuje oprávnění a povinnosti zaměstnanců orgánů ochrany veřejného zdraví a povinnosti kontrolovaných osob.

DÍL 2 zákona řeší sankce a správní řízení, opatření obce v samostatné působnosti a společná, přechodná a závěrečná ustanovení.

§100e

Krajské hygienické stanice jsou oprávněny informovat veřejnost o závěrech státního zdravotního dozoru nad koupališti, zotavovacími akcemi a jinými podobnými akcemi pro děti, pískovišti venkovních hracích ploch, ubytovacími a stravovacími službami, a to v rozsahu uvedení totožnosti kontrolované osoby, stavu kontrolovaného objektu, povaze případného rizika, přijatých nápravných opatření a dalších informací nezbytných k ochraně veřejného zdraví. Na tyto případy se nevztahuje povinnosti mlčenlivosti uložená podle tohoto zákona a zvláštních právních předpisů.

2.2 ZÁKON Č. 18/1997 Sb., O MÍROVÉM VYUŽÍVÁNÍ JADERNÉ ENERGIE A IONIZUJÍCÍHO ZÁŘENÍ (ATOMOVÝ ZÁKON) A O ZMĚNĚ A DOPLNĚNÍ NĚKTERÝCH ZÁKONŮ VE ZNĚNÍ ZÁKONA Č. 13/2002 SB.

§1

Předmět úpravy

Tento zákon upravuje

a) způsob využívání jaderné energie a ionizujícího záření a podmínky vykonávání činností souvisejících s využíváním jaderné energie a činností vedoucích k ozáření,

b) systém ochrany osob a životního prostředí před nežádoucími účinky ionizujícího záření,

c) povinnosti při přípravě a provádění zásahů vedoucích ke snížení přírodního ozáření a ozáření v důsledku radiačních nehod,

d) zvláštní požadavky pro zajištění občanskoprávní odpovědnosti za škody v případě jaderných škod,

e) podmínky zajištění bezpečného nakládání s radioaktivními odpady,

f) výkon státní správy a dozoru při využívání jaderné energie, při činnostech vedoucích k ozáření a nad jadernými položkami.

§6

Ozáření z přírodních zdrojů

(4) Ten, kdo navrhuje umístění stavby s obytnými nebo pobytovými místnostmi nebo žádá o stavební povolení takové stavby, je povinen zajistit stanovení radonového indexu pozemku a výsledky předložit stavebnímu úřadu. Pokud se taková stavba umísťuje na pozemku s vyšším než nízkým radonovým indexem, musí být stavba preventivně chráněna proti pronikání radonu z geologického podloží. Podmínky pro provedení preventivních opatření stanoví stavební úřad v rozhodnutí o umístění stavby nebo ve stavebním povolení. Stanovení radonového indexu pozemku se nemusí provádět v tom případě, bude-li stavba umístěna v terénu tak, že všechny její obvodové konstrukce budou od podloží odděleny vzduchovou vrstvou, kterou může volně proudit vzduch. Prováděcí právní předpis stanoví postup pro stanovení radonového indexu pozemku.

(5) Ve stavbách s obytnými nebo pobytovými místnostmi, u kterých úroveň ozáření z přírodních radionuklidů ve vnitřním ovzduší je vyšší než prováděcím právním předpisem stanovené směrné hodnoty a toto ozáření lze snížit takovým zásahem, s nímž spojené očekávané snížení zdravotní újmy je dostatečné k odůvodnění škod a nákladů spojených se zásahem, je vlastník budovy povinen usilovat o jeho snížení na úroveň, jakou lze rozumně dosáhnout při uvážení hospodářských a společenských hledisek. Přesahuje-li úroveň ozáření prováděcím právním předpisem stanovené mezní hodnoty, stavební úřad nařídí provedení nezbytných úprav na stavbě z důvodů závažného ohrožení zdraví, je-li to ve veřejném zájmu. O překročení směrných nebo mezních hodnot a o provedených zásazích musí vlastník budovy informovat nájemce.

3 PRACOVNÍ PROSTŘEDÍ

V předpisech pro pracovní prostředí jsou nejpodrobněji ze všech předpisů rozpracovány hygienické požadavky na stavbu i jednotlivé fyzikální, chemické i biologické faktory vnitřního prostředí, včetně opatření k dodržení jejich limitů a ochraně zaměstnanců.

3.1 NAŘÍZENÍ VLÁDY Č. 361/2007 SB., KTERÝM SE STANOVÍ PODMÍNKY OCHRANY ZDRAVÍ PŘI PRÁCI, NAŘÍZENÍ VLÁDY Č. 68/2010 SB., KTERÝM SE MĚNÍ NAŘÍZENÍ VLÁDY Č. 361/2007 SB. A NAŘÍZENÍ VLÁDY Č. 93/2012 SB., KTERÝM SE MENÍ NAŘÍZENÍ VLÁDY Č. 361/2007 SB., VE ZNĚNÍ NAŘÍZENÍ VLÁDY Č. 68/2010 SB.

Tyto předpisy nahrazují předchozí nařízení vlády č. 178/2001 Sb., nařízení vlády č. 523/2002 Sb. a nařízení vlády č. 441/2004 Sb., vymezují rizika práce v pracovním prostředí a stanovují opatření k jejich odstranění nebo omezení.

V nařízení vlády č. 93/2012 Sb. došlo k výrazným změnám především v oblasti mikroklimatických podmínek, tepelné a chladové zátěži - změnily se limity a byly zařazeny nové teplotní požadavky a teplotní veličiny (novelizace části řešící oblast chemických látek a fyziologii práce se připravuje).

Vláda nařizuje k §21 písm. a) zákona č. 309/2006 Sb. a k provedení zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů:

ČÁST PRVNÍ

PŘEDMĚT ÚPRAVY

§1

(1) Toto nařízení zpracovává příslušné předpisy Evropských společenství a upravuje

a) rizikové faktory pracovních podmínek, jejich členění, hygienické limity a způsob jejich zjišťování,

Dále následují podrobná hodnocení rizikových faktorů a opatření k ochraně zdraví zaměstnanců, včetně pitného režimu a osobních ochranných pracovních prostředků.

f) bližší hygienické požadavky na pracoviště a pracovní prostředí,

Včetně opatření při zátěži zaměstnanců teplem a chladem, při práci se zobrazovacími jednotkami, s olovem a látkami toxickými a karcinogenními, opatření pro případ mimořádných událostí i požadavků na obsah školení zaměstnanců při práci s azbestem.

ČÁST DRUHÁ

HLAVA II

PODMÍNKY OCHRANY ZDRAVÍ PŘI PRÁCI S RIZIKOVÝMI FAKTORY VZNIKAJÍCÍMI V DŮSLEDKU

NEPŘÍZNIVÝCH MIKROKLIMATICKÝCH PODMÍNEK

Tato část nařízení vlády č. 361/2007 Sb. i nařízení vlády č. 68/2010 Sb. byla nejvíce změněna nařízením vlády č. 93/2012 Sb.

Základním hodnotícím kritériem pro zátěž teplem na pracovišti (§3b) stále zůstává „operativní teplota to“ (°C), která je funkcí teploty vzduchu ta (°C) a radiační teploty tr (°C) v závislosti na rychlosti proudění vzduchu va (m.s-1). Je definována (např. v ČSN EN 7726:1998) jako „jednotná teplota uzavřeného černého prostoru, ve kterém by tělo sdílelo radiací a konvekcí stejně tepla, jako ve skutečném teplotně nehomogenním prostředí“. Dále se používá výsledná teplota kulového teploměru a nově zavedenou veličinou je stereoteplota tst (°C), která je definovaná jako směrová radiační teplota měřená kulovým stereoteploměrem charakterizující radiační účinek okolních ploch ve sledovaném prostorovém úhlu. Je určená k posouzení tepelné pohody především na administrativních pracovištích (resp. na pracovištích, kde je vykonávaná práce řazená podle energetického výdeje zaměstnanců do třídy I a IIa).

Základní výpočtový vztah pro operativní teplotu je

to = tr + A (ta - tr)

Závislost koeficientu A pro výpočet operativní teploty to na rychlosti proudění vzduchu va:

va [m.s-1]
0,2
0,3
0,4
0,6
0,8
1,0
A [-]
0,50
0,53
0,60
0,65
0,70
0,75

Ne vždy je k dispozici radiometr na měření radiační teploty, proto je možné opět vycházet z výsledné teploty kulového teploměru tg, teploty vzduchu ta a rychlosti proudění vzduchu va a radiační teplotu tr vypočítat podle následujících vztahů

tr = [(tg + 273)4 + 2,9 108 va0,6 (tg - ta)]1/4 - 273

kde

tg ... je výsledná teplota kulového teploměru o φ 0,10 m [°C]

nebo

tr = [(tg + 273)4 + 2,5 108 va0,6 (tg - ta)]1/4 - 273

kde

tg ... je výsledná teplota kulového teploměru o φ 0,15 m [°C]

Protože celý postup stanovení operativní teploty je přece jen trošku složitější (samozřejmě jsou již přístroje, které mají zabudovaný příslušný software a na displeji zobrazují přímo operativní teplotu), existuje zde jedno zjednodušení - dosud se všude uvádí, že při rychlostech proudění vzduchu menších než 0,2 m.s-1 lze nahradit operativní teplotu přímo výslednou teplotou kulového teploměru a teprve při vyšším proudění bychom měli operativní teplotu počítat. Současně prováděné studie ale na základě výpočtů i simulací dokazují, že je tomu naopak, že největší rozdíl mezi oběma teplotami je právě v oblasti nízké rychlosti proudění vzduchu. Vzhledem k tomu, že rozdíly v běžném tepelném prostředí jsou malé - pohybují se řádově kolem 1 °C, což pro ten požadovaný teplotní rozsah z hlediska tepelné zátěže osoby není podstatné, nebude se zatím toto tvrzení v předpise upravovat (i když změna teploty o 1 až 2 °C je z pohledu klimatizace již značná - ale to citované nařízení vlády neřeší).

Toto je zmiňované zjednodušení:

§3 (2) Operativní teplotu lze za podmínky rychlosti proudění vzduchu va menší než 0,2 m.s-1 přímo nahradit výslednou teplotou kulového teploměru. Pokud rozdíl mezi výslednou teplotou kulového teploměru a teplotou vzduchu měřenou na pracovišti není větší než 3 °C, lze vypočtenou operativní teplotu přímo nahradit teplotou vzduchu.

Hodnotí se tedy operativní, resp. výsledná teplota s tím, že na pracovištích třídy práce I a IIa se ještě musí hodnotit a tedy i měřit stereoteplota kulovým stereoteploměrem - zde to naráží na přístrojovou nevybavenost laboratoří, protože se jedná o zcela nový a ne právně nejlevnější přístroj, který zatím do vybavení laboratoří nepatří.

Jednotlivé požadavky na mikroklimatické podmínky jsou uvedeny v přílohách k nařízení vlády č. 93/2012 Sb.

Zátěž chladem a "pitný režim" jsou v §4a až §8 a tabulka s výpočtem náhrady tekutin v příloze 1.

HLAVA III

PODMÍNKY OCHRANY ZDRAVÍ PŘI PRÁCI S CHEMICKÝMI FAKTORY A PRACHEM

Dodržení zde stanovených limitů by mělo zajistit ochranu zaměstnanců před nadměrnými expozicemi těmto látkám. Znalost limitů je nezbytná i při dimenzování výkonů vzduchotechnického zařízení, jestliže je větrání pracovního prostředí závislé především na množství vznikajících „škodlivin“ a je třeba potřebné množství vzduchu vypočítat z hmotnostního toku škodlivin. V §9 a příloze č. 3 jsou stanoveny přípustné expoziční limity (celosměnově přípustné) nebo nejvýše přípustné koncentrace (10 minutové) pro chemické látky a přípustné expoziční limity pro prach a způsoby jejich přepočtu na jiné, než osmihodinové směny.

Díl 4 Hlavy III je věnován azbestu:

§19

Zjišťování a hodnocení expozice azbestu

(1) Azbestem se rozumí vláknité silikáty, kterými jsou

a) aktinolit CAS 77536-66-4,

b) amosit CAS 12172-73-5,

c) antofylit CAS 77536-67-5,

d) chrysolit CAS 12001-29-5,

e) krokydolit CAS 12001-28-4,

f) tremolit CAS 77536-68-6.

(2) Sledovaným ukazatelem expozice zaměstnance azbestu je početní koncentrace vláken o rozměrech délky větší než 5 μm , průměru menším než 3 μm a poměru délky k průměru větším než 3:1 v pracovním ovzduší.

Celý §21 je věnován minimálním opatřením k ochraně zdraví, bližším hygienickým požadavkům na pracoviště a pracovní postupy při práci s azbestem nebo materiály obsahujícími azbest a požadavkům na pravidelná školení zaměstnanců při práci s azbestem.

(2) Při odstraňování stavby nebo její části, v níž byl použit azbest nebo materiál obsahující azbest, musí být dodržena tato minimální opatření k ochraně zdraví zaměstnance

a) technologické postupy používané při zacházení s azbestem nebo materiálem obsahujícím azbest musí být upraveny tak, aby se předcházelo uvolňování azbestového prachu do pracovního ovzduší,

b) azbest a materiály obsahující azbest musí být odstraněny před odstraňováním stavby nebo její části, pokud z hodnocení rizika nevyplývá, že expozice azbestu by byla při tomto odstraňování vyšší,

c) odpad obsahující azbest musí být sbírán a odstraňován z pracoviště co nejrychleji a ukládán do neprodyšně utěsněného obalu opatřeného štítkem obsahujícím upozornění, že obsahuje azbest,

d) prostor, v němž se provádí odstraňování azbestu nebo materiálu obsahujícího azbest, musí být vymezen kontrolovaným pásmem,

e) zaměstnanec v kontrolovaném pásmu musí být vybaven pracovním oděvem a osobními pracovními prostředky k zamezení expozice azbestu dýchacím ústrojím …,

f) pro zaměstnance musí být zajištěno sanitární a pomocné zařízení potřebné s ohledem na povahu práce.

Před zahájením prací musí být vypracován podrobný plán prací a po ukončení prací musí být provedeno kontrolní měření úrovně azbestu v pracovním ovzduší.

HLAVA IV se zabývá fyzickou zátěží zaměstnanců a manipulací s břemeny.

HLAVA V řeší psychickou zátěž zaměstnanců.

HLAVA VI řeší zrakovou zátěž zaměstnance.

HLAVA VII se zabývá podmínkami ochrany zdraví při práci s biologickými činiteli, v příloze č. 7 jsou pak specifikovány bližší požadavky na pracoviště zdravotního a veterinárního zařízení - prostorové, způsob větrání apod.

Podrobnější požadavky na faktory vnitřního prostředí pracovišť, jejich zajištění i prostorové požadavky jsou uvedeny ve třetí části nařízení vlády.

ČÁST TŘETÍ

DALŠÍ BLIŽŠÍ HYGIENICKÉ POŽADAVKY NA PRACOVIŠTĚ A PRACOVNÍ PROSTŘEDÍ HLAVA 1

BLIŽŠÍ HYGIENICKÉ POŽADAVKY NA MIKROKLIMATICKÉ PODMÍNKY NA PRACOVIŠTI

Nařízením vlády č. 93/2012 Sb. se zcela ruší původní §40 Teplota na pracovišti, požadavky jsou uvedeny v §4 a §5 a v příloze č. 1

Znovu je zaveden pojem "mimořádně teplý den", za kterého nelze vyžadovat splnění teplotních požadavků na pracovišti. "Za mimořádně teplý den se považuje den, kdy nejvyšší teplota venkovního vzduchu dosáhla hodnoty vyšší, než 30 °C".

§41

Větrání pracoviště

Do nařízení vlády č. 93/2012 Sb. byl přidán požadavek na dávku vzduchu pro pracoviště nezatížená žádnými škodlivinami při nízkém energetickém výdeji zaměstnanců - je to myšleno převážně pro administrativní pracoviště a došlo tak k sjednocení požadavků mezi tímto nařízením vlády a stavební vyhláškou č. 20/2012 Sb.

(1) Na pracovišti musí být k ochraně zdraví zaměstnance zajištěna dostatečná výměna vzduchu přirozeným nebo nuceným větráním. Množství vyměňovaného vzduchu se určuje s ohledem na vykonávanou práci a její fyzickou náročnost tak, aby bylo, pokud je to možné, zajištěno dodržování mikroklimatických podmínek upravených v příloze č. 1 k tomuto nařízení, části A, tab. 3 již od počátku směny.

(2) Minimální množství venkovního vzduchu přiváděného na pracoviště musí být:

a) 25 m3/h na jednoho zaměstnance vykonávajícího práci zařazenou do třídy I nebo IIa podle přílohy č. 1 k tomuto nařízení, části A, tab. 1 na pracovišti bez přítomnosti chemických látek, prachů nebo jiných zdrojů znečištění,

b) 50 m3/h na jednoho zaměstnance vykonávajícího práci zařazenou do tříd I nebo IIa podle přílohy č. 1 k tomuto nařízení, části A, tab. 1 s přítomností prachů nebo jiných zdrojů znečištění (pro práci převážně vsedě),

b) 70 m3/h na jednoho zaměstnance vykonávajícího práci zařazenou do tříd IIb, IIIa nebo IIIb podle přílohy č. 1 k tomuto nařízení, části A, tab. 1 (pro práci převážně ve stoje a v chůzi),

c) 90 m3/h na jednoho zaměstnance vykonávajícího práci zařazenou do tříd IVa, IVb nebo V podle přílohy č. 1 k tomuto nařízení, části A, tab. 1 (při těžké fyzické práci).

(3) Minimální množství venkovního vzduchu podle odstavce 2 musí být zvýšeno při další zátěži větraného prostoru, např. teplem, pachy. V takovém případě se zvyšuje množství přiváděného vzduchu o 10 m3/h podle počtu přítomných osob. Celkové množství větracího vzduchu se určuje podle nejvyššího počtu osob současně užívajících prostor. Tento požadavek se využívá především v administrativních budovách s pracovišti typu open space, kde je prostor zatížen řadou lidských odérů, kosmetikou a podobně a dávka vzduchu 25 m3/h na osobu je pro zajištění kvalitního vnitřního prostředí nedostatečná.

(4) Pro pracoviště s přístupem veřejnosti se zvyšuje množství přiváděného venkovního vzduchu úměrně předpokládané zátěži 0,2 až 0,3 osoby/m2 nezastavěné podlahové plochy místnosti. Při venkovních teplotách vyšších než 26 °C a nižších než 0 °C může být množství venkovního vzduchu zmenšeno, nejvýše však na polovinu.

(6) Na pracovišti, na kterém může v důsledku mimořádné události dojít k úniku těkavé chemické látky v míře, která může způsobit akutní poškození zdraví, musí být zřízeno havarijní větrání. Havarijní větrání musí být zajištěno tak, aby jeho spouštění bylo snadno dostupné před vstupem na pracoviště. Havarijní větrání musí být podtlakové tak, aby při jeho chodu nemohla těkavá chemická látka pronikat do prostor jiných pracovišť. Množství odváděného vzduchu musí být voleno tak a výduch umístěn v takové výši, aby při chodu havarijního větrání nemohlo dojít k ohrožení zdraví osob na ostatních pracovištích a ve venkovním prostoru.

§42

Nucené větrání

(1) Nucené větrání musí být použito vždy, pokud přirozené větrání prokazatelně nepostačuje k celoročnímu zajištění ochrany zdraví zaměstnance podle §41.

Jsou stanoveny podmínky pro použití oběhového vzduchu spolu s podílem venkovního vzduchu, který nesmí být nižší než dávky vzduchu na osobu stanovené v §41 při nuceném větrání a při použití klimatizace nesmí podíl venkovního vzduchu klesnout pod 15 % celkového množství přiváděného vzduchu. Použitý oběhový vzduchu musí být vyčištěn tak, aby neobsahoval chemické látky nebo prach v koncentraci vyšší než 5 % jejich přípustného expozičního limitu.

(5) Nánosy a nečistoty, které by mohly znečišťovat ovzduší pracoviště, a tím představovat riziko pro zdraví zaměstnance, musí být neprodleně odstraňovány. Tento požadavek se nevztahuje jenom na úklid pracoviště, ale je používán i jako jediný právně opodstatněný požadavek na čištění vzduchotechnického zařízení včetně vzduchovodů.

V současné době je již k dispozici ČSN EN 15780 Větrání budov - Vzduchovody - Čistota vzduchotechnických zařízení, kde je možné najít požadavky na čištění jednotlivých vzduchotechnických komponentů, doporučené intervaly, způsoby a metody čištění a kontrolní mechanismy.

Nařízením vlády č. 68/2010 Sb. je zrušen §43 nařízení vlády č. 361/2007 Sb. - Větrání pracovišť se zvláštními nároky na čistotu ovzduší.

HLAVA II

BLIŽŠÍ HYGIENICKÉ POŽADAVKY NA OSVĚTLENÍ PRACOVIŠTĚ

§45

Osvětlení pracoviště

Požadavky na osvětlení pracovišť jsou dány odkazy na platné ČSN:

(2) Pracoviště, které je osvětlováno denním osvětlením, pokud na něm může docházet ke zvýšené tepelné zátěži nebo oslnění, musí mít osvětlovací otvory vybaveny clonícími zařízeními umožňujícími regulaci přímého slunečního záření.

Nově jsou stanoveny lhůty na čištění osvětlovacích otvorů a osvětlovacích soustav - na pracovištích bez technologických zdrojů prachu a chemických látek minimálně jednou za 2 roky, na ostatních pracovištích dvakrát až čtyřikrát ročně podle druhu technologického znečištění.

HLAVA III

BLIŽŠÍ HYGIENICKÉ POŽADAVKY NA PROSTORY PRACOVIŠTĚ

§46

Světlá výška prostor určených pro práci

(1) Světlá výška prostoru určeného pro trvalou práci musí být při ploše

a) do 20 m2 nejméně 2,50 m,

b) do 50 m2 nejméně 2,60 m,

c) od 51 do 100 m2 nejméně 2,70 m,

d) od 101 do 2000 m2 nejméně 3,00 m,

e) více než 2000 m2 nejméně 3,25 m.

(2) Světlá výška prostoru určeného pro práci se šikmým stropem při ploše do 20 m2, na kterém se vykonává trvalá práce, musí být nejméně nad polovinou podlahové plochy 2,30 m. Prostory určené pro pracovní činnost v odstavci 1 písm. b) až e) musí mít světlé výšky upravené v tomto ustanovení nejméně nad polovinou podlahové plochy. Světlá výška prostoru určeného pro práci, na kterém se vykonává práce výjimečně nebo po dobu kratší než 4 hodiny za směnu, nesmí být nižší než 2,60 m.

(3) Světlé výšky uvedené v odstavci 1 písm. c) až d) mohou být v prodejním prostoru, kanceláři a v jiném obdobném prostoru určeném pro práci, v němž se vykonává práce zařazená do třídy I nebo IIa podle přílohy č. 1 k tomuto nařízení, části A, tab. 1 sníženy za předpokladu, že bude zajištěn pro každého zaměstnance objemový prostor podle §47 odst. 1 písm. a) nebo b), bude vyloučeno oslňování zaměstnance a světlá výška nebude nižší než 2,60 m.

§47

Objemový prostor

(1) Objemový prostor (dříve uváděný jako "vzdušný prostor") určený pro práci musí být pro jednoho zaměstnance

a) 12 m3 pro práci zařazené do tříd I nebo IIa podle přílohy č. 1 k tomuto nařízení, části A, tab. 1,

b) 15 m3 při práci zařazené do tříd IIb, IIIa nebo IIIb podle přílohy č. 1 k tomuto nařízení, části A, tab. 1,

c) 18 m3 při práci zařazení do tříd IVa, IVb nebo V podle přílohy č. 1 k tomuto nařízení, části A, tab. 1.

(2) Objemový prostor podle odstavce 1 nesmí být zmenšen stabilním provozním zařízením.

(3) Odstavce 1 a 2 se nevztahují na ovládací stanoviště a kabiny strojního zařízení, boxy pokladen a pracovní prostory obdobné povahy.

§48

Rozměry podlahové plochy

Pro jednoho zaměstnance musí být v prostoru určeném pro trvalou práci volná podlahová plocha nejméně 2 m2, mimo stabilní provozní zařízení a spojovací cesty. Šíře volné plochy pro pohyb nesmí být stabilním zařízením v žádném místě zúžena pod 1 m.

Zbylé § HLAVY IV řeší pracovní roviny pracovního místa, bližší hygienické a ergonomické požadavky na zobrazovací jednotky na pracovišti.

HLAVA V řeší prostory určené pro práci s biologickými činiteli a odvolává se na přílohu č. 7 k tomuto nařízení, kde jsou uvedeny seznamy biologických činitelů a požadavky na zajištění bezpečného pracoviště s těmito činiteli.

HLAVA VI řeší zásobování pitnou vodou a vodou pro zajištění osobní hygieny zaměstnanců.

HLAVA VII

ROZMĚRY, PROVEDENÍ A VYBAVENÍ SANITÁRNÍCH A POMOCNÝCH ZAŘÍZENÍ

§54

Sanitární zařízení

(1) Sanitárním zařízením pracoviště se rozumí šatna, umývárna, sprcha a záchod. Prostor sanitárního zařízení musí mít světlou výšku nejméně 2,30 m; pokud je plocha větší než 30 m2, musí být nejméně 2,50 m. … Požadavky na výslednou teplotu a výměnu vzduchu v sanitárním zařízení jsou upraveny v příloze č. 10 k tomuto nařízení, tab. 1.

(7) Minimální počet záchodů se stanoví podle nejpočetněji zastoupené směny takto:

a) sedadlo na 10 žen,

b) sedadla na 11 až 30 žen,

c) sedadla na 31 až 50 žen,

d) každých dalších 30 žen 1 sedadlo,

e) sedadlo na 10 mužů,

f) sedadla na 11 až 50 mužů,

g) a každých dalších 50 mužů 1 sedadlo.

Počet umyvadel a sprch je uveden v příloze č. 10 k tomuto nařízení.

Z odvolávek na přílohovou část tohoto nařízení vlády je patrné, že celý předpis je poněkud rozsáhlejší a méně přehledný. Nejrozsáhlejší je (kromě seznamů a limitů pro chemické látky a prach) v části mikroklimatických požadavků a tepelné zátěže a pro tuto část je rozhodující hned tab. 1 v příloze č. 1, která rozděluje práce podle druhu vykonávané činnosti - podle energetického výdeje zaměstnance - do tříd práce. K uvedeným třídám práce jsou pak vztaženy jednotlivé požadavky na mikroklimatické faktory pracovního prostředí i míru větrání danou dávkami venkovního vzduchu na osobu. Pro představu je uveden alespoň stručný výtah z příkladového seznamu činností v této tabulce.

Příloha č. 1 k nařízení vlády č. 93/2012 Sb.

Část A Třídy práce podle celkového průměrného energetického výdeje (M) vyjádřené v brutto hodnotách a ztráta tekutin za osmihodinovou směnu

Tab. 1

Třída práce
Druh práce
M [W.m-2]
I
Práce v sedě s minimální celotělovou pohybovou aktivitou, kancelářské administrativní práce, kontrolní činnost v dozornách a velínech, práce s PC, laboratorní práce, sestavování drobných předmětů ...
≤ 80
IIa
Práce převážně vsedě spojená s lehkou manuální prací rukou a paží, řízení osobního vozidla a některých drážních vozidel, přesouvání lehkých břemen, kusová práce nástrojařů, práce pokladní …
81 až 105
IIb
Práce řidičů, převažující práce vstoje s trvalým zapojením obou rukou, paží a nohou, přenášení břemen do 10 kg …
106 až 130
IIIa
Práce vstoje s trvalým zapojením obou horních končetin, občas v předklonu nebo vkleče, chůze - údržba strojů, stavební práce, přenášení břemen do 15 kg …
131 až 160
IIIb
Práce vstoje s trvalým zapojením obou horních končetin a trupu, chůze po zvlněném terénu, práce ve stavebnictví, se sbíječkou, zahradnické a zemědělské práce …
161 až 200
IVa
Práce spojená s rozsáhlou činností svalstva trupu, horních i dolních končetin - práce ve stavebnictví - s lopatou ve vzpřímené poloze, přenášení břemen o váze 25 kg, práce v lesnictví s pilou …
201 až 250
IVb
Práce spojené s rozsáhlou a intenzivní činností svalstva trupu, horních i dolních končetin - práce na pracovištích hlubinných dolů, v lomech, strojní kování …
251 až 300
V
Práce spojené s rozsáhlou a velmi intenzivní činností svalstva trupu, horních i dolních končetin - práce na pracovištích hlubinných dolů s ruční ražbou, ruční kování velkých kusů …
301 a více

Pro tepelně vlhkostní parametry vnitřního prostředí pracovišť je pak rozhodující tab. 2 uvedená v nařízení vlády č. 93/2012 Sb.

Předcházející obdobná tabulka v nařízení vlády č. 361/2007 Sb. (nyní již neplatná) vypadala následovně:

Tab. 2 Přípustné hodnoty mikroklimatických podmínek pro kalendářní rok (původní znění platné pro všechny typy pracovišť ovšem s výjimkou extrémně teplých a chladných dnů)

Třída práce
Energetický výdej M [W.m-2]
Operativní teplota to (°C)
Rychlost proudění vzduchu [m.s-1]
Relativní vlhkost vzduchu rh [%]
to min
to opt
to max
I
≤ 80
20
22 ± 2
28
0,1 až 0,2
30 až 70
IIa
81 až 105
18
20 ± 2
27
0,1 až 0,2
IIb
106 až 130
14
16 ± 2
26
0,2 až 0,3
IIIa
131 ž 160
10
12 ± 2
26
0,2 až 0,3
IIIb
161 až 200
10
12 ± 2
26
0,2 až 0,3

to minimální platí pro tepelný odpor oděvu 1 clo (třívrstvý oděv)

to optimální platí pro tepelný odpor oděvu 0,75 clo (dvouvrstvý oděv)

to maximální platí pro tepelný odpor oděvu 0,5 clo (jednovrstvý oděv)

Uváděné optimální hodnoty byly projektanty používány jako právně závazný podklad pro dimenzování vzduchotechnických a klimatizačních zařízení. Protože citovaná nařízení vlády nemají být „kuchařkou pro projektanty“, ale mají sloužit pouze k určení možných rizik v pracovním prostředí a k zajištění ochrany zaměstnanců před těmito riziky, byla v tomto smyslu v nařízení vlády č. 68/2010 Sb. upravena i uvedená tabulka do následující podoby:

Tab. 3 Požadavky na mikroklimatické podmínky na nevenkovním pracovišti s neudržovanou teplotou po celý kalendářní rok

Třída práce
Energetický výdej M [W.m-2]
Operativní teplota to [°C]
Rychlost proudění vzduchu [m.s-1]
Relativní vlhkost vzduchu rh [%]
to min nebo tg min
to max nebo tg max
I
≤ 80
20
28
0,1 až 0,2
30 až 70
IIa
81 až 105
18
27
0,1 až 0,2
IIb
106 až 130
14
26
0,2 až 0,3
IIIa
131 až 160
10
26
0,2 až 0,3
IIIb
161 až 200
10
26
0,2 až 0,3
Iva
201 až 250
10
26
0,2 až 0,3
IVb
251 až 300
10
26
0,2 až 0,3
V
301 a více
10
26
0,2 až 0,3

to min a tg min je platná pro tepelný odpor oděvu 1 clo (clo je jednotka tepelně izolační vlastnosti oděvu a vypočítá se podle ČSN EN ISO 9920:2009) to max a tg max je platná pro tepelný odpor oděvu 0,5 clo

V nařízení vlády č. 93/2012 Sb. došlo k výrazné změně teplotních požadavků. Změna vyplynula z dlouhodobých výzkumů vlivu tepelné zátěže na člověka prováděných v klimatizační komoře a odráží i produkci potu (a tím ochlazování těla) při různé fyzické zátěži. Měnily se také požadavky na rychlosti proudění vzduchu. Ty původní (0,1 až 0,2 m.s-1) byly vyžadovány všude, přestože existuje řada systémů nuceného větrání (např. větrání zaplavováním), kdy jsou rychlosti proudění ve větraném prostoru nízké a přesto je prostor dobře provětraný.

Tab. 2 Zátěž teplem při práci na nevenkovním pracovišti s neudržovanou teplotou přirozeně větraném, na pracovišti, na němž je k větrání použito kombinované nebo nucené větrání a na pracovišti s udržovanou teplotou jako technologickým požadavkem

Třída práce
M [W.m-2]
tomin nebo tgmin [°C]
tomax nebo tgmax [°C]
va [m.s-1]
Rh [%]
I
≤ 80
20
27
0,01 až 0,2
30 až 70
IIa
81 až 105
18
26
IIb
106 až 130
14
32
0,05 až 0,3
IIIa
131 až 160
10
30
IIIb
161 až 200
10
26
0,1 až 0,5
IVa
201 až 250
10
24
IVb
251 až 300
10
20
V
301 a více
10
20
-

Problémem je i pojem „pracoviště s neudržovanou teplotou“. Máme-li „pracoviště s udržovanou teplotou“, jedná se o pracoviště, kde požadavky na teplotu jsou dány jinými předpisy - veterinárními (např. bourárna masa má mít udržovanou teplotu do 10 °C), potravinářskými, své požadavky mají knihovny, galerie, depozitáře, některé technologie apod. Tam je to zcela jasné. Ale „pracoviště s udržovanou teplotou“ jsou i plně klimatizovaná pracoviště např. administrativního charakteru, kde je nastavitelné určité rozmezí teplot a to je celoročně udržované. Pro tento typ běžných administrativních i některých výrobních pracovišť ale uvedená tab. 2 neplatí - protože na těchto pracovištích by nemělo dojít k vytvoření rizik z nadměrné tepelné nebo chladové zátěže.

Proto byla v nařízení vlády č. 93/2012 Sb. vytvořena další tabulka, která řeší požadavky na mikroklimatické podmínky klimatizovaných pracovišť třídy práce I a IIa, resp. nastavení parametrů klimatizace tak, aby v létě byly omezeny velké rozdíly mezi venkovními teplotami a teplotami v klimatizovaném prostoru. Termoregulační pochody lidského těla zvládají přechody z chlazeného do teplého prostředí a naopak při teplotním rozmezí 5 až 6 °C, při větších rozdílech teplot již mohou nastat zdravotní problémy.

Tab. 3 Přípustné hodnoty nastavení mikroklimatických podmínek pro klimatizované pracoviště třídy I a IIa

Třída práce
 
 
 
M [W.m-2]
 
 
 
Kategorie
 
 
 
Klimatizovaná pracoviště
va [m.s-1]
 
 
 
Rh [%]
 
 
 
Nastavení vytápění
Nastavení chlazení
Tepelný odpor oděvu 1,0 clo
Tepelný odpor oděvu 0,5 clo
Tomin (tgmin) [°C]
tomin (tgmin) [°C]
tomin (tgmin) [°C]
tomin (tgmin) [°C]
I
 
 
 
≤ 80
 
 
 
A
22
 
 
 
±1,0
24,5
 
 
 
±1,0
0,05 až 0,2
 
 
 
 
 
 
 
30 až 70
 
 
 
 
 
 
 
B
±1,5
±1,5
C
+2,5
+2,5
-2,0
-2,0
IIa
 
 
 
81 - 105
 
 
 
A
20
 
 
 
±1,0
23
 
 
 
±1,0
B
±1,5
±1,5
C
+2,5
+2,5
-2,0
-2,0

Kategorie A platí pro klimatizovaná pracoviště s požadovanou vysokou kvalitou prostředí, na nichž je vykonávaná práce náročná na pozornost a soustředění

Kategorie B platí pro klimatizovaná pracoviště s požadovanou střední kvalitou prostředí při práci vyžadující průběžnou pozornost a soustředění

Kategorie C platí pro ostatní pracoviště

Pro vyjádření vlivu tepelné zátěže např. od oslunění v administrativní budově bez dostatečného zastínění s velkým procentem prosklení obvodového pláště, nebo i v některých případech podlahového a stropního vytápění byla v nařízení vlády č. 93/2012 Sb. zavedena nová veličina - stereoteplota měřená kulových stereoteploměrem tst (°C). Problémy s přístrojovým vybavením již byly zmíněny dříve, snadné nebude ani hodnocení podle následující tabulky:

Tab. 4

Přípustné horizontální (slovo horizontální by mělo vypadnout, protože tepelná zátěž může být z jakéhokoli směru) rozdíly mezi stereoteplotou a výslednou teplotou kulového teploměru [Δ(tst- tg)] na úrovni hlavy (mělo by být spíše v místě měření, protože osálaná může být kterákoli část lidského těla) pro práci třídy I a IIa vykonávanou na klimatizovaném pracovišti, přirozeně větraném pracovišti a na pracovišti, na němž je k větrání použito kombinované nebo nucené větrání pro práci třídy I až V

(tg) hlava
Přípustný horizontální rozdíl Δ(tst - tg) na úrovni hlavy [°C]
Vůči chladnému povrchu
Vůči teplému povrchu
Kategorie A, B
Kategorie C
Kategorie A, B
Kategorie C
Δ(tst - tg) [°C]
Δ(tst - tg) [°C]
Δ(tst - tg) [°C]
Δ(tst - tg) [°C]
19
0,4
- 0,9
6,8
8,1
20
0,1
- 1,2
6,6
7,9
21
- 0,3
- 1,6
6,2
7,5
22
- 0,9
- 2,2
5,6
6,9
23
- 1,6
- 2,9
4,9
6,2
24
- 2,5
- 3,8
3,9
5,3
25
- 3,6
- 4,9
2,9
4,2
26
- 4,6
- 6,2
1,9
3,2
27
- 6,1
- 7,4
0,6
1,9

V nařízení vlády č. 361/2007 Sb. byl požadavek na dodržení teplotního rozdílu mezi hlavou a kotníky zaměstnance Δt ≤ 3 °C. V nařízení vlády č. 68/2010 Sb. byl zrušen a znovu se objevuje v nařízení vlády č. 93/2012 Sb., ale ne již jako jedna hodnota, rozdíl teplot je vztažen k měnící se teplotě prostředí.

Tab. 5 Přípustný horizontální (zde je chyba, jedná se o vertikální) rozdíl mezi teplotou kulového teploměru na úrovni hlavy a na úrovni kotníků pro klimatizovaná a přirozeně větraná nevenkovní pracoviště a pro pracoviště, na němž je k větrání použito kombinované nebo nucené větrání, na nichž je vykonávaná práce třídy I a IIa

tg na úrovni hlavy [°C]
(tg hlava - tg kotník) [°C]
Kategorie A, B
Kategorie C
19
0,0
0,5
20
0,0
1,0
21
0,0
1,5
22
0,5
2,0
23
1,5
3,0
24
2,5
3,5
25
3,5
4,5
26
4,5
5,5
27
5,5
6,5

Stanovení výšky hlavy 110 cm nad podlahou ve vysvětlivkách pod tabulkou je údaj, který je třeba vypustit - pak by se celá tabulka vztahovala pouze na sedící osoby (pro stojící osoba se výška hlavy používá 170 cm nad podlahou), ale i ve třídách práce I a IIa jsou zařazeny činnosti vykonávané ve stoje.

Celou situaci o přípustných teplotách na pracovištích dále znepřehledňují tabulky stanovující krátkodobě a dlouhodobě přípustnou (dříve únosnou) dobu práce při daných teplotách prostředí (vztaženo k výsledným teplotám kulového teploměru) pro aklimatizované (na teplo) muže a ženy, ze kterých vplývá, že připouštíme celosměnovou práci pro činnosti zahrnuté do tříd práce I až IIb v teplotách do 32 °C bez jakéhokoli omezení (viz tab. 4a). Druhým problémem jsou dané okrajové podmínky u těchto tabulek - málo kdy odpovídají skutečnosti na pracovišti. Proto je vhodnější používat výpočtové programy platných norem řešících tepelné prostředí budov.

Příklad tabulek z nařízení vlády č. 361/2007 Sb. připouštějící celosměnově (480 min) teplotu na pracovišti pro třídy práce I až IIb za daných okrajových podmínek = 34, resp. 32 °C:

Tab. 4a Dlouhodobě a krátkodobě přípustná doba práce - aklimatizovaní muži

Podmínky: v = 0,1 m.s-1, tg > ta, rh < 70 %, 0,64 clo

tg (°C)
Třída práce
Doba práce podle celkového energetického brutto výdeje [W.m-2]
I
IIa
IIb
IIIa
IIIb
IVa
IVb
V
W.m-2 brutto
80
105
130
160
200
250
300
350
20
sm
480
480
480
480
403
323
232
188
max
480
480
480
480
403
323
151
47
22
sm
480
480
480
480
403
323
218
179
max
480
480
480
480
403
323
87
38
24
sm
480
480
480
480
403
282
207
171
max
480
480
480
480
403
282
61
32
26
sm
480
480
480
480
403
245
196
163
max
480
480
480
480
403
157
47
27
28
sm
480
480
480
480
352
230
186
156
max
480
480
480
480
352
83
37
24
30
sm
480
480
480
468
280
217
177
150
max
480
480
480
468
280
56
30
21
32
sm
480
480
480
348
262
205
169
14
max
480
480
480
348
111
41
25
18
34
sm
480
480
392
308
245
195
161
138
max
480
480
392
151
59
31
21
16
36
sm
385
433
351
287
130
185
154
132
max
385
433
130
38
38
24
17
14

Zcela nově je řešen tabelárně a výpočtem pitný režim, resp. náhrada tekutin při práci v zátěži teplem.

Příloha č. 2 k nařízení vlády č. 361/2007 Sb.

Chemické látky, jejich hygienické limity a postup při jejich stanovení

Je uveden rozsáhlý seznam chemických látek a jejich přípustné expoziční limity (PEL) a nejvyšší přípustné koncentrace (NPK-P), postup stanovení PEL směsí chemických látek a stanovení PEL za jinou, než osmihodinovou směnu. Protože v prostředí se mohou vyskytovat i „škodliviny“, jejichž zdrojem nejsou technologické procesy - např. formaldehyd z nábytku, spaliny při sálavém vytápění plynovými infrazářiči apod., neplatí pro tyto látky stanovené PEL, ale limitní hodnotou je pouze 30 % PEL.

Příklad limitních koncentrací pro látky vyskytující se ve spalinách - jejich porovnání jako produktů výrobní technologie a způsobu vytápění (netechnologický zdroj)

Látka
Číslo CAS
Technologický zdroj
Netechnologický zdroj
PEL
NPK-P
PEL [mg.m-3]
Oxid uhelnatý
630-08-0
30
150
10
Oxid uhličitý
124-38-9
9000
45000
3000
Oxid siřičitý
7446-09-5
5
10
2
Nitrosní plyny (NOx)
11104-93-1
10
20
3

Příloha č. 3 k nařízení vlády č. 361/2007 Sb.

Prach, jeho hygienické limity a postupy jejich stanovení

Jsou stanoveny přípustné expoziční limity jednotlivých druhů prachů vč. azbestu a součástí jsou i tři metodiky měření a hodnocení prašnosti - Metoda odběru vzorků prachu obsahujícího azbest a jejich zpracování, Způsob měření a hodnocení inhalační expozice chemických látek a prachu a Měření vdechovatelné a respirabilní frakce polétavého prachu.

Příloha č. 4 k nařízení vlády č. 361/2007 Sb.

Je zde uveden Příkladový seznam činností, při kterých může docházet k expozici olovu.

Příloha č. 5 k nařízení vlády č. 361/2007 Sb.

Je věnována fyzické zátěži zaměstnanců, hygienickým limitům fyzické zátěže a postupu jejich stanovení.

Příloha č. 6 k nařízení vlády č. 361/2007 Sb.

Řešila velmi stručně požadavky na větrání pracovišť se zvláštními nároky na čistotu ovzduší a je zrušena nařízením vlády č. 68/2010 Sb.

Příloha č. 7 k nařízení vlády č. 361/2007 Sb.

Biologické činitele, jejich zařazení do skupin, značení a požadavky na pracoviště

Je uvedeno v který případech je nutné použít HEPA filtry na přívodu i odvodu vzduchu na pracoviště, je požadováno udržovat pracoviště v podtlaku vůči okolí, jsou stanoveny požadavky na vnitřní povrchy pracoviště apod.

Přílohy č. 8 a 9 k nařízení vlády č. 361/2007 Sb.

Řeší dosahy končetin při práci a přípustné síly pro ovladače.

Příloha č. 10 k nařízení vlády č. 361/2007 Sb.

Tab. 1 Výsledné teploty a výměna vzduchu v sanitárních zařízeních

Zařízení
Výsledná teplota (°C)
Výměna vzduchu (m3.h-1)
Šatny
20
20 na 1 šatní místo
Umývárny
22
30 na 1 umyvadlo
Sprchy
25
150 - 200 na 1 sprchu
Záchody
18
50 na 1 kabinu
25 na 1 pisoár

Tab. 2 Ukládání pracovních oděvů a požadavky na počet umyvadel a sprch podle míry znečištění při práci

Druh práce
Uložení pracovního oděvu
Počet zaměstnanců na 1 umyvadlo
Počet zaměstnanců na 1 sprchu
Znečištění kůže zaměstnance a jeho prac. oděvu při práci nevzniká
Civilní společně s pracovním
10
25
Znečištění kůže zaměstnance a jeho prac. oděvu při práci vzniká
Zdvojené skříňky, oddělené ukládání oděvů
10
15
Výrazné znečištění kůže a prac. oděvu prachem, minerálními oleji, chem. látkami a při činnostech epidemiologicky závažných
Zdvojené skříňky, oddělené ukládání oděvů
10
10
Práce s alergeny, chem. karcinogeny, mutageny, azbestem, biologickými činiteli, při výrobě potravin a kosmetických prostředků
Oddělené šatny pro pracovní a civilní oděv - hygienická smyčka
5
5

Hygienické požadavky na další faktory vnitřního prostředí (nejen pracovního) jako jsou hluk a vibrace, neionizující záření jsou řešeny samostatnými předpisy.

3.2 NAŘÍZENÍ VLÁDY Č. 101/2005 SB., O PODROBNĚJŠÍCH POŽADAVCÍCH NA PRACOVIŠTĚ

Tímto přepisem jsou stanoveny povinnosti zaměstnavatele vycházet z hodnocení možných rizik na pracovišti, přijímat opatření k jejich vyloučení nebo omezení a chránit bezpečnost a zdraví zaměstnanců. Podrobné požadavky na stavby, kde jsou pracoviště umístěna, jsou uvedeny v příloze k tomuto nařízení vlády.

Vláda nařizuje k provedení §134 zákona č. 65/1965 Sb., zákoník práce, ve znění zákona č. 155/2000 Sb.:

§1

Toto nařízení zapracovává příslušné předpisy Evropských společenství a upravuje podrobnější požadavky na zajištění bezpečnosti práce a ochrany zdraví na pracovišti a v pracovním prostředí

(2) Tímto nařízením nejsou dotčeny

a) obecné technické požadavky na výstavbu (požadavky stavebního zákona a stavební vyhlášky)

b) zvláštní požadavky na pracoviště (stanovené zákonem č. 258/2000 Sb. a příslušnými nařízeními vlády)

Příloha k nařízení vlády č. 101/2005 Sb. Další podrobnější požadavky na pracoviště a pracovní prostředí

V jednotlivých bodech přílohy jsou řešeny:

1. Stabilita a mechanická odolnost staveb Stavby musí splňovat technické požadavky na výstavbu dle zvláštních právních předpisů. Konstrukce a mechanická odolnost staveb nebo jejich částí, ve kterých se nalézají pracoviště, musí odpovídat povaze jejich používání.

2. Elektrické instalace, průmyslové rozvody, potrubní systémy, vedení a sítě, únikové cesty a východy

3. Střechy, příčky, stěny a stropy, podlahy

4. Pracoviště s výskytem prachu a škodlivin v pracovním ovzduší

5. Dopravní komunikace, nebezpečný prostor

6. Nakládací a vykládací rampy

7. Pracoviště pro výrobu, opravy a údržbu dopravních prostředků

8. Poskytování první pomoci

9. Venkovní pracoviště

10. Skladování a manipulace s materiálem a břemeny

11. Sklad pohonných hmot, hořlavých kapalin a tuhých maziv

12. Nízkotlaká kotelna

3.3 NAŘÍZENÍ VLÁDY Č. 272/2011 SB., O OCHRANĚ PŘED NEPŘÍZNIVÝMI ÚČINKY HLUKU A VIBRACÍ

Za hluk považujeme každý škodlivý, rušivý nebo pro člověka nepříjemný zvuk, který vzniká jako vedlejší produkt lidské činnosti. Je dobře známo, že dlouhodobá expozice nadměrnému hluku vede k trvalému poškození sluchu, je třeba však uvažovat i o mimosluchových účincích hluku.

Důležitou součástí prevence kromě vlastního omezení hlučnosti u zdroje hluku je také další cílené omezení cest šíření hluku. Tato opatření vycházejí z podrobné akustické studie daného prostředí a dokážou omezit vyzařování hluku, šíření zvuku konstrukcí a následné vyzáření hluku do chráněného prostoru. Většinou se používá pružné uložení strojů, krytování agregátů, zřízení protihlukových zástěn apod. Součástí cíleného snižování hluku v prostředí je rovněž zlepšení akustických vlastností prostorů v budovách pomocí akustických obkladů stěn a stropu.

Nepříznivou odezvu lidského organizmu vedoucí až k trvalému poškození způsobují expozice vibracím. Vibracemi je označováno mechanické vlnění, které je stejně jako u hluku charakteristické přenosem energie. Patří sem i mechanické rázy, vyvolávající otřesy lidského organizmu. Vlivem mechanického rázu se vyvíjejí v lidském těle velké dynamické síly, které mohou v důsledku nelineárního chování organizmu přímo vyvolat jeho akutní poškození. Vedle vyloučení nebo podstatné omezení emise vibrací přímo na zdroji se uplatňují stejná opatření jako u hluku (a většinou společně s protihlukovými opatřeními), tj. omezení cest šíření vibrací, které spočívá především v přerušení cesty šíření vibrací na místo pobytu osob v budovách.

Nařízení vlády č. 272/2011 Sb. řeší oba tyto faktory a ochranu proti nim současně, ruší a nahrazuje nařízení vlády č. 148/2006 Sb., o ochraně zdraví před nepříznivými účinky hluku a vibrací ve znění nařízení vlády č. 88/2004 Sb.

Vláda nařizuje podle §108 odst. 3 zákona č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví a o změně některých souvisejících zákonů, k provedení zákona č. 65/1965 Sb. zákoník práce, ve znění zákona č. 155/2000 Sb.

ČÁST PRVNÍ

§1

(1) Toto nařízení zapracovává příslušné přepisy Evropských společenství a upravuje

a) hygienické limity hluku a na pracovištích, způsob jejich zjišťování a hodnocení a minimální rozsah opatření k ochraně zdraví zaměstnance,

b) hygienické limity hluku pro chráněný venkovní prostor, chráněné venkovní prostory staveb a chráněné vnitřní prostory staveb,

c) hygienické limity vibrací pro chráněné vnitřní prostory staveb,

d) způsob měření a hodnocení hluku a vibrací pro denní a noční dobu.

(2) Toto nařízení se nevztahuje na

a) sousedský hluk,

b) hluk a vibrace způsobené nácvikem hasebních, záchranných a likvidačních prací, jakož i bezpečnostních a vojenských akcí,

c) akustické výstražné signály související s bezpečnostními opatřeními a záchranou lidského života, zdraví a majetku,

d) hluk působený povrchovou vodou přelivem přes vodní díla sloužící k nakládání s vodami.

ČÁST DRUHÁ,

HLUK NA PRACOVIŠTI

§1§7

Řeší hluk na pracovišti při osmihodinové směně (pro jinou délku směny je stanovení limitů uvedeno v §8) - hluk ustálený, proměnný, impulsní, vysokofrekvenční, ultrazvuk, infrazvuk a nízkofrekvenční hluk, jsou zde stanoveny jednotlivé hygienické limity jako ekvivalentní hladiny akustického tlaku A LAeq. v dB (příp. dalšími veličinami):

  • 85 dB - ekvivalentní hladina akustického tlaku A pro ustálený a proměnný hluk při práci,
  • 50 dB - ekvivalentní hladina akustického tlaku A pro ustálený a proměnný hluk na pracovištích s prací náročnou na pozornost a s tvůrčí prací,
  • 60 dB - ekvivalentní hladina akustického tlaku A pro ustálený a proměnný hluk na pracovištích s duševní prací rutinní povahy,
  • 70 dB - ekvivalentní hladina akustického tlaku A pro ustálený a proměnný hluk na pracovištích ve stavbách pro výrobu a skladování (s výjimkou pracovišť kde hluk nevzniká pracovní činností, ale proniká ze sousedních prostor, je způsobován vzduchotechnickým nebo vytápěcím zařízením apod.),
  • 85 dB - ekvivalentní hladina akustického tlaku A pro impulsní hluk,
  • 75 dB - pro vysokofrekvenční hluk vyjádřený ekvivalentní hladinou akustického tlaku v třetinooktávových pásmech o středních kmitočtech 8, 10, 12,5 a 16 kHz,
  • 105 dB - pro ultrazvuk vyjádřený ekvivalentní hladinou akustického tlaku v třetinooktávových pásmech o středních kmitočtech 20, 25, 31,5 a 40 kHz,
  • 116 dB - ekvivalentní hladina akustického tlaku G pro infrazvuk a nízkofrekvenční hluk,
  • 110 dB - pro infrazvuk vyjádřený ekvivalentní hladinou akustického tlaku v třetinooktávových pásmech o středních kmitočtech 1 Hz až 16 Hz - při krátkodobé expozici do 8 minut max. 137 dB,
  • 105 dB - pro nízkofrekvenční hluk vyjádřený ekvivalentní hladinou akustického tlaku v třetinooktávových pásmech o středních kmitočtech 20 Hz až 40 Hz - při krátkodobé expozici do 8 minut max. 132 dB.

§9§10 obsahují hodnocení rizika hluku a stanovují minimální opatření k omezení expozice hluku.

ČÁST TŘETÍ

HLUK V CHRÁNĚNÝCH VNITŘNÍCH PROSTORECH, V CHRÁNĚNÝCH VENKOVNÍCH PROSTORECH STAVEB A CHRÁNĚNÉM VENKOVNÍM PROSTORU

§11 a §12 uvádějí limitní hodnoty ekvivalentní hladiny akustického tlaku a hladiny maximálního akustického tlaku a způsoby jejich stanovení:

  • 40 dB s korekcí podle přílohy č. 2 - ekvivalentní hladina akustického tlaku A pro hluk pronikající vzduchem zvenčí a pro hluk ze stavební činnosti uvnitř budovy,
  • 40 dB s korekcí podle přílohy č. 2 - maximální akustický tlak A pro hluk šířící se ze zdrojů uvnitř budovy,
  • 100 dB - ekvivalentní hladina akustického tlaku A pro zvuk elektronicky zesilované hudby v prostoru pro posluchače pro dobu 4 hod,
  • 50 dB s korekcí podle přílohy č. 3 - ekvivalentní hladina akustického tlaku A ve chráněném venkovním prostoru staveb a chráněném venkovním prostoru s výjimkou hluku z leteckého provozu a vysokoenergetického impulsního hluku,
  • 83 dB pro denní dobu, 40 dB pro noční dobu - ekvivalentní hladina akustického tlaku C pro vysokoenergetický impulsní hluk (výpočet pro ekvivalentní hladinu akustického tlaku C je v příloze č. 3),
  • 60 dB pro denní dobu, 50 dB pro noční dobu - ekvivalentní hladina akustického tlaku A pro hluk z leteckého provozu.

ČÁST ČTVRTÁ

VIBRACE NA PRACOVIŠTÍCH

§13§17 uvádí hygienické limity vibrací, jejich určení a hodnocení. Přípustné expoziční limity vibrací za osmihodinovou směnu se vyjadřují průměrnou váženou hladinou zrychlení Lahv, 8h v dB nebo hodnotou zrychlení aahv, 8h v m.s-2 (jejich určení za jinou než osmihodinovou dobu nebo za pracovní týden popisují §14 a §15):

  • 128 dB nebo 2,5 m.s-2 - u vibrací přenášených na ruce zaměstnanců,
  • 100 dB nebo 0,1 m.s-2 - u vibrací způsobujících intenzivní kmitání horní části páteře a hlavy zaměstnance,
  • 104 dB nebo 0,5 m.s-2 - u celkových vertikálních a horizontálních vibrací přenášených na zaměstnance,
  • 120 dB nebo 1,0 m.s-2 pro denní dobu expozice do 120 min, 120 dB nebo 0,5 m.s-2 pro denní dobu expozice delší než 120 min - pro celkové vertikální vibrace o kmitočtu nižším než 0,5 Hz,
  • 131 dB nebo 3,55 m.s-2 - expozice celkovým vibracím po dobu 10 minut a kratší,
  • 142 dB nebo 12,5 m.s-2 - expozice vibracím přenášeným na ruce po dobu 20 minut a kratší,
  • 71 dB nebo 0,0036 m.s-2 s korekcí podle přílohy č. 4 - pro vibrace v chráněných vnitřních prostorech.

ČÁST PÁTÁ

VIBRACE V CHRÁNĚNÝCH VNITŘNÍCH PROSTORECH STAVEB A NA PRACOVIŠTÍCH

Hygienický limit je vyjádřený buď průměrnou váženou hladinou zrychlení - 75 dB, nebo hodnotou zrychlení vibrací 0,0056 m/s2. Korekce podle typu prostoru jsou v příloze č. 5.

ČÁST ŠESTÁ

ZPŮSOB MĚŘENÍ A HODNOCENÍ HLUKU A VIBRACÍ

Způsob měření a hodnocení je řešen obecným odkazem na platné metody a ČSN. K jednotnému postupu v této oblasti vydal hlavní hygienik ČR Metodický návod pro měření a posuzování hluku v pracovním prostředí a vibrací, Věstník MZ ČR 2002, částka 1.

Příloha č. 1 k nařízení vlády č. 272/2011 Sb.

Jsou zde uvedeny Hladiny prahu slyšení,

Příloha č. 2 k nařízení vlády č. 272/2011 Sb.

Korekce pro stanovení hygienických limitů hluku v chráněném vnitřním prostoru staveb

Druh chráněného vnitřního prostoru
Doba pobytu
Korekce v dB
Nemocniční pokoje
doba mezi 6.00 a 22.00 hod
doba mezi 22.00 a 6.00 hod
0
-15
Lékařské vyšetřovny, ordinace
po dobu užívání
-5
Obytné místnosti
doba mezi 6.00 a 22.00 hod
doba mezi 22.00 a 6.00 hod
0
-10
Hotelové pokoje
doba mezi 6.00 a 22.00 hod
doba mezi 22.00 a 6.00 hod
+10
0
Přednáškové síně, učebny a pobytové místnosti škol, jeslí, mateřských škol a školských zařízení
+5

Pro ostatní druhy chráněného vnitřního prostoru v tabulce jmenovitě neuvedené platí hodnoty pro prostory funkčně obdobné.

Příloha č. 3 k nařízení vlády č. 272/2011 Sb. - Část A

Korekce pro stanovení hygienických limitů hluku v chráněném venkovním prostoru staveb a v chráněném venkovním prostoru

Druh chráněného prostoru
Korekce [dB]
1)
2)
3)
4)
Chráněný venkovní prostor staveb lůžkových zdravotnických zařízení včetně lázní
-5
0
+5
+15
Chráněný venkovní prostor lůžkových zdravotnických zařízení včetně lázní
0
0
+5
+15
Chráněný venkovní prostor ostatních staveb a chráněný ostatní venkovní prostor
0
+5
+10
+20

Korekce uvedené v tabulce se nesčítají.

Pro noční dobu se pro chráněný venkovní prostor staveb přičítá další korekce -10 dB, s výjimkou hluku z dopravy na železničních drahách, kde se použije korekce -5 dB.

1) Použije se pro hluk z provozu stacionárních zdrojů, hluk z veřejné produkce hudby, dále pro hluk na účelových komunikacích a hluk ze železničních stanic zajišťujících vlakotvorné práce, zejména rozřaďování a sestavu nákladních vlaků, prohlídku vlaků a opravy vozů.

2) Použije se pro hluk z dopravy na silnicích III. třídy a místních komunikacích III. třídy a drahách.

3) Použije se pro hluk z dopravy na dálnicích, silnicích I. a II. třídy a na místních komunikacích I. a II. třídy v území, kde hluk z dopravy na těchto komunikacích je převažující nad hlukem z dopravy na ostatních pozemních komunikacích. Použije se pro hluk na drahách v ochranném pásmu dráhy.

4) Použije se v případě staré hlukové zátěže z dopravy na pozemních komunikacích a drahách, kdy starou hlukovou zátěží se rozumí stav hlučnosti působený dopravou na pozemních komunikacích a drahách ...

Část B

Korekce pro stanovení hygienických limitů hluku v chráněném venkovním prostoru staveb pro hluk ze stavební činnosti

Posuzovaná doba [hod]
Korekce [dB]
od 6:00 do 7:00
+10
od 7:00 do 21:00
+15
od 21:00 do 22:00
+10
od 22:00 do 6:00
+5

Příloha č. 4 k nařízení vlády č. 272/2011 Sb.

Jsou zde stanovena kritéria pro identifikaci impulsního hluku.

Příloha č. 5 k nařízení vlády č. 272/2011 Sb.

Korekce na využití prostoru ve stavbách a chráněném vnitřním prostoru staveb, denní dobu a povahu vibrací

Druh chráněného vnitřního prostoru
Denní doba
Povaha vibrací
Přerušované a nepřerušované vibrace
Opakující se otřesy
Korekce
[dB]
(1)
[dB]
(1)
1. Operační sály
den
noc
0
0
1
1
0
0
1
1
2. Obytné místnosti
den
noc
6
3
2
1,41
24
3
16
1,41
3. Pokoje pro pacienty v sanatoriích a v nemocnicích
den
noc
6
3
2
1,41
24
3
16
1,41
4. Učebny a pobytové místnosti jeslí, mateřských škol a školských zařízení
den
noc
6
3
2
1,41
24
3
16
1,41
5. Ostatní chráněné vnitřní prostory staveb
nepřetržitě
12
4
42
1,28

Maximálně jsou přípustné 1 až 3 výskyty otřesů za den.

3.4 NAŘÍZENÍ VLÁDY Č. 1/2008 SB., O OCHRANĚ ZDRAVÍ PŘED NEIONIZUJÍCÍM ZÁŘENÍ

Nařízení vlády č. 106/2010 Sb., kterým se mění nařízení vlády č. 1/2008 Sb.

Zdravotní rizika expozice neionizujícímu elektromagnetickému záření a elektrickým a magnetickým polím souvisí s jejich tepelným a netepelným působením. Můžeme sem zařadit optické záření (infračervené, viditelné a ultrafialové), nízkofrekvenční elektrická a magnetická pole (pole u vedení vysokého napětí, statické magnetické pole) a vysokofrekvenční elektromagnetické záření v bytech a na pracovištích.

Uvedené předpisy nestanovují žádné hygienické požadavky na stavbu, zabývají se pouze jedním faktorem prostředí a jeho vlivem na zdraví obyvatel - neionizujícím zářením. Patří ale do souhrnu předpisů řešících hygienické požadavky na kvalitu vnitřního prostředí pracovišť (i pobytových a bytových prostor), proto je třeba se o nich zmínit. Nařízení vlády č. 1/2008 Sb. ve znění pozdějších předpisů nahrazuje nařízení vlády č. 480/2000 Sb.

Vláda nařizuje podle §108 zákona č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví a o změně některých souvisejících zákonů a k provedení zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů:

ČÁST PRVNÍ

§1

(1) Toto nařízení zpracovává příslušný předpis Evropských společenství a upravuje

a) hygienické limity neionizujícího záření, metody a způsob jejich zjišťování a hodnocení a minimální rozsah opatření k ochraně zdraví při práci,

b) nejvyšší přípustné hodnoty expozice fyzických osob v komunálním prostředí neionizujícímu záření, způsob jejího zjišťování a hodnocení,

c) hodnocení rizika neionizujícího záření ve frekvenční oblasti od 0 do 3.1011 Hz,

d) způsob řazení laserů do tříd a jejich označení, způsob opatření laserů výstražným textem nebo signalizací, rozsah údajů technické dokumentace laseru nezbytných pro ochranu zdraví a minimální technická a organizační opatření k omezení expozice záření laserů,

e) případy označení míst, ve kterých expozice může překročit nejvyšší přípustné hodnoty, výstrahou,

f) minimální rozsah informací pro zaměstnance o ochraně zdraví při práci spojené s expozicí neionizujícímu záření.

ČÁST DRUHÁ

PODMÍNKY OCHRANY ZDRAVÍ PŘI PRÁCI A PŘI ČINNOSTI NEBO POSKYTOVÁNÍ SLUŽEB MIMO

PRACOVNĚ PRÁVNÍ VZTAHY

§2 stanovuje odkazem na přílohu 1 nejvyšší přípustné hodnoty expozice neionizujícímu záření (jehož zdrojem jsou statická magnetická a časově proměnná elektrická, magnetická a elektromagnetická pole a záření s frekvencí od 0 Hz do 1,7 1015 Hz). §3 až §5 řeší postup při zjišťování a hodnocení nejvýše přípustných hodnot, hodnocení rizik a minimální rozsah opatření k ochraně zdraví zaměstnanců.

ČÁST TŘETÍ

PODMÍNKY OCHRANY ZDRAVÍ OSTATNÍCH OSOB

Odkazuje na obdobnou platnost §2§5 pro pracovní prostředí.

ČÁST ČTRVRTÁ

LASERY A OCHRANA ZDRAVÍ ZAMĚSTNANCŮ A OSTATNÍCH OSOB

V §8§11 jsou uvedeny třídy laserů, požadované údaje technické dokumentace pro každý laser a minimální technická a organizační opatření k omezení expozice zářením laserů.

Příloha č. 1 k nařízení vlády č. 1/2008 Sb. uvádí nejvýše přípustné hodnoty expozice neionizujícímu záření a referenční hodnoty.

Příloha č. 2 k nařízení vlády č. 1/2008 Sb. uvádí nejvýše přípustné hodnoty expozice zaměstnanců a ostatních osob ultrafialovému, viditelnému a infračervenému záření nelaserových technologických zdrojů.

Příloha č. 3 k nařízení vlády č. 1/2008 Sb. uvádí nejvýše přípustné hodnoty záření laserů.

NV č. 106/2010 Sb., kterým se mění NV č. 1/2008 Sb. o ochraně zdraví před neionizujícím zářením - změna se týká pouze ochrany zdraví zaměstnanců před nepříznivými účinky optického záření (k §35 a §36 zákona č. 258/2000 Sb.).

K jednotnému postupu měření a hodnocení v této oblasti vydal hlavní hygienik ČR „Metodický návod ke sjednocení postupu orgánů a zařízení ochrany veřejného zdraví při kontrole dodržování opatření uložených fyzickým a právnickým osobám v ochraně před neionizujícím zářením“, č.j. 29015/2009, uveřejněný ve Věstníku MZ ČR 2009, Částka 6.

3.5 VYHLÁŠKA Č. 307/2002 SB., O RADIAČNÍ OCHRANĚ

Vyhláška č. 499/2005 Sb., kterou se mění vyhláška č. 307/2002 Sb.

Státní úřad pro jadernou bezpečnost stanoví podle zákona č. 18/1997 Sb. o mírovém využívání jaderné energie a ionizujícího záření (atomový zákon) a o změně a doplnění některých zákonů, ve znění zákona č. 83/1998 Sb. a zákona č. 13/2002 Sb.:

§1

Předmět úpravy

(1) Tato vyhláška v souladu s právem Evropských společenství upravuje

a) podrobnosti ke způsobu a rozsahu zajištění radiační ochrany pro práci na pracovištích, kde se vykonávají radiační činnosti, včetně podrobností pro vymezování, označování a oznamování nebo schvalování sledovaných nebo kontrolovaných pásem na těchto pracovištích,

b) podrobnosti k vykonávání činností v souvislosti s výkonem práce, které jsou spojeny se zvýšenou přítomností přírodních radionuklidů.

Celá první část vyhlášky je věnována pracovištím, od HLAVY II pak i bytovým a pobytovým prostorům (tato část je citována v kapitole 8. této publikace - Byty a bytové domy). Jsou zde podrobně definovány základní pojmy a veličiny radiační ochrany, klasifikovány zdroje ionizujícího záření, jsou uvedeny limity ozáření a podmínky bezpečného provozu zdrojů neionizujícího záření a pracovišť s nimi, včetně podmínek lékařského ozáření.

3.6 VYHLÁŠKA Č. 432/2003 Sb., KTEROU SE STANOVÍ PODMÍNKY PRO ZAŘAZOVÁNÍ PRACÍ DO KATEGORIÍ, LIMITNÍ HODNOTY UKAZATELŮ BIOLOGICKÝCH EXPOZIČNÍCH TESTŮ, PODMÍNKY ODBĚRU BIOLOGICKÉHO MATERIÁLU PRO PROVÁDĚNÍ BIOLOGICKÝCH EXPOZIČNÍCH TESTŮ A NÁLEŽITOSTI HLÁŠENÍ PRACÍ S AZBESTEM A BIOLOGICKÝMI ČINITELI

Ministerstvo zdravotnictví stanoví podle §108 odst. 1 zákona č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění zákona č. 274/2003 Sb., (dále jen „zákon“) k provedení §37 odst. 1, §39 odst. 3 a odst. 4 a §41 odst. 1 zákona:

§1

Předmět úpravy

(1) Tato vyhláška stanoví v souladu s právem Evropských společenství kritéria, faktory a limity pro zařazování prací do kategorií, limitní hodnoty ukazatelů biologických expozičních testů, podmínky odběru biologického materiálu pro provádění biologických expozičních testů a náležitosti hlášení prací s azbestem a biologickými činiteli.

§2§4 řeší zařazování prací do kategorií podle možného vlivu jednotlivých faktorů pracovního prostředí na zdraví zaměstnanců - toto je řešeno ve spolupráci zaměstnavatele a pracovníků orgánů ochrany veřejného zdraví. §5 je doplňujícím požadavkem k §21 nařízení vlády č. 361/2007 Sb., který se zabývá požadavky při práci s azbestem.

§5

Náležitosti hlášení prací s azbestem a jiných prací, které mohou být zdrojem expozice azbestu

(K §41 zákona)

Hlášení o provádění prací s azbestem a jiných prací, které mohou být zdrojem expozice azbestu, včetně prací při odstraňování staveb nebo jejich částí, konstrukcí, zařízení, instalací nebo výrobků, jejichž součástí je azbest, musí obsahovat:

a) obchodní firmu nebo název, identifikační číslo, u právnické osoby a u fyzické osoby podnikající podle zvláštních právních předpisů její jméno, příjmení, popřípadě obchodní firmu a místo podnikání,

b) počet exponovaných osob,

c) místo výkonu prací, jejich povahu, termín započetí prací a pravděpodobnou dobu jejich trvání, druh a množství azbestu, vymezení kontrolovaného pásma a způsob zajištění místa výkonu prací proti vstupu nepovolaných osob,

d) technologické postupy, které budou používány v zájmu omezení expozice osob prachu azbestu,

e) technická a organizační opatření k zajištění ochrany zdraví osob vykonávajících práci s azbestem a materiály obsahujícími azbest a jiných osob přítomných na pracovišti a v blízkosti pracoviště, kde dochází nebo může docházet k expozici azbestu,

f) vybavení osob pracujících v kontrolovaném pásmu ochranným pracovním oděvem a osobními ochrannými pracovními prostředky k zamezení expozice azbestu dýchacím ústrojím, místo a způsob jejich ukládání, zajištění jejich čištění, praní a kontroly jejich funkčnosti po použití, popřípadě způsob jejich likvidace,

g) rozsah a způsob uplatňování režimových opatření, zejména zákazu jídla, pití a kouření v prostorech, kde je nebezpečí expozice azbestu,

h) způsob manipulace s odpady obsahujícími azbest, popis určených prostředků a způsob technologie jejich sbírání a odstraňování z pracoviště,

i) název a sídlo zdravotnického zařízení poskytujícího závodní preventivní péči a jméno a příjmení lékaře, který ji zajišťuje,

j) jméno a příjmení a kvalifikace osoby odpovědné za plnění úkolů zaměstnavatele v péči o bezpečnost a ochranu zdraví při práci,

k) způsob zajištění kontroly koncentrace azbestu v pracovním ovzduší a způsob zajištění dokumentace o evidenci expozice jednotlivých osob azbestu.

4 ŠKOLSKÁ A PŘEDŠKOLNÍ ZAŘÍZENÍ

Současně platná vyhláška č. 343/2009 Sb. doplňuje a upřesňuje vyhlášku č. 410/2005 Sb., o hygienických požadavcích na prostory a provoz zařízení a provozoven pro výchovu a vzdělávání dětí a mladistvých, která nahradila vyhlášku č. 108/2001 Sb., kterou se stanoví hygienické požadavky na prostory a provoz škol, předškolních zařízení a některých školských zařízení.

4.1 VYHLÁŠKA Č. 410/2005 SB., O HYGIENICKÝCH POŽADAVCÍCH NA PROSTORY A PROVOZ ZAŘÍZENÍ A PROVOZOVEN PRO VÝCHOVU A VZDĚLÁVÁNÍ DĚTÍ A MLADISTVÝCH

Vyhláška č. 343/2009 Sb., kterou se mění vyhláška č. 410/2005 Sb.

Ministerstvo zdravotnictví v dohodě s Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy a Ministerstvem práce a sociálních věcí stanoví podle §8 odst. 2 zákona č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví a o změně některých souvisejících zákonů k provedení §7 odst. 1 zákona:

§1

(1) Tato vyhláška stanoví hygienické požadavky na prostorové podmínky, vybavení, provoz, osvětlení, vytápění, mikroklimatické podmínky, zásobování vodou a úklid mateřských škol, základních a středních škol, konzervatoří, vyšších odborných škol, základních uměleckých a jazykových škol a školských zařízení zařazených do rejstříku škol a školských zařízení, zařízení sociálně výchovné činnosti a zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc. Tato vyhláška se vztahuje i na provozování živnosti péče o dítě do 3 let věku v denním režimu a živnosti mimoškolní výchova a vzdělávání, je-li živnost provozována v provozovně.

Tato vyhláška se nevztahuje na pracoviště odborné přípravy žáků na povolání, které není školou ani školním zařízením - zde se postupuje podle požadavků na pracovní prostředí uvedených v nařízení vlády č. 361/2007 Sb., ve znění pozdějších předpisů. Nevztahuje se ani na vysoké školy - zde se postupuje podle vyhlášky č. 6/2003 Sb., pro pobytové prostory. §3§11 stanovují prostorové požadavky od velikostí pozemku po jednotlivé typy prostor, včetně vnitřního uspořádání v souladu s vyhláškou č. 268/2009 Sb., dále požadavky na větrání šaten, čistitelnost vnitřních povrchů atd. §12§16 řeší osvětlení vnitřních prostor školských budov a zařízení s odvoláním na platné ČSN 73 0580-1:2007, 2:2007, 3:1994 Denní osvětlení budov, ČSN EN 12464-1:2004 Světlo a osvětlení - Osvětlení pracovních prostorů, Část 1: Vnitřní pracovní prostory.

Mikroklimatické podmínky

§17

(1) Stavební řešení budov zařízení pro výchovu a vzdělávání a provozoven pro výchovu a vzdělávání musí být navrženo tak, aby povrchová teplota vnitřních částí obvodových stěn nebyla po celý rok podstatně rozdílná od teploty vzduchu v místnosti.

Vyhláška č. 343/2009 Sb. ruší rozdělení roku na letní a zimní období, používané ve vyhlášce č. 410/2005 Sb.

§18

Je vyhláškou č. 343/2009 Sb. celý přeformulovaný:

(1) Prostory zařízení pro výchovu a vzdělávání a provozoven pro výchovu a vzdělávání určených k pobytu musí být přímo větratelné. Požadavky na větrání čerstvým vzduchem (výměna vzduchu) v době využití interiéru jsou v příloze č. 3 této vyhlášky.

(4) Pokud venkovní stav prostředí neumožňuje použít přirozené větrání pro překročení přípustných hodnot škodlivin ve venkovním prostředí, musí být mikroklimatické podmínky a větrání čerstvým vzduchem zajištěny vzduchotechnickým zařízením.

(5) Centrální šatny dětí a žáků bez přirozeného větrání musí být větrány nuceně podtlakově s výměnou vzduchu v souladu s požadavkem upraveným v příloze č. 3 k této vyhlášce.

(6) Přirozené větrání musí být v případě těsných oken zajištěno systémem mikroventilace nebo větracími štěrbinami.

Toto je jediná reakce našich předpisů na stávající situaci, kdy školy jako první opatření v rámci oprav a údržby vyměňují stará okna za nová těsná, bez současného řešení způsobu větrání nově utěsněných prostor. V utěsněných učebnách dochází během doby vyučování k prudkému růstu koncentrací oxidu uhličitého, vlhkosti, prašnosti a dalších látek ne zcela příznivých lidskému zdraví. Žáci i učitelé jsou více unaveni, klesá soustředěnost, narůstá chybovost, dostavují se drobné zdravotní problémy. Na papíře zde sice máme řešení - požadavek na zajištění dostatečného větrání při všech „úsporných stavebně technických opatření“, jen je třeba tento požadavek ještě aplikovat v praxi, aby se okna a větrání vždy řešila jako jeden celek. §20§23 řeší zásobování vodou, provozní podmínky včetně úklidu.

§22

Úklid v prostorách zařízení pro výchovu a vzdělávání a provozovnách pro výchovu a vzdělávání se provádí:

h) Pravidelnou údržbou nuceného větrání nebo klimatizace a čištěním vzduchotechnického zařízení podle návodu výrobce nebo dodavatele.“.

§25

Přechodná a závěrečná ustanovení

(1) ustanovení §3 odst. 1 a 2, §5 odst. 2, §7, §18 odst. 2 (v přeformulovaném §18 vyhlášky č. 343/2009 Sb. označen jako odst. 4) se nevztahují na stavby zařízení pro výchovu a vzdělávání a provozovny pro výchovu a vzdělávání dětí a mladistvých, jejichž užívání bylo povoleno přede dnem nabytí účinnosti této vyhlášky (5. října 2005), nebo jejichž provoz byl zahájen před tímto dnem. Hygienické požadavky na stavby a zařízení uvedené ve větě prvé se řídí dosavadními právními předpisy (vyhláškou č. 108/2001 Sb., vyhláškou č. 137/1998 Sb. a dalšími předpisy), přičemž nesmí být snížena jejich úroveň zabezpečení hygienických požadavků dosažená ke dni účinnosti této vyhlášky.

Příloha č. 1 k vyhlášce č. 410/2005 Sb.

Podrobně řeší požadavky na hygienická zařízení a šatny - počet, vybavení, povrchovou úpravu stěn - s odkazem na další požadavky vyhlášky č. 369/2001 Sb., o obecných technických požadavcích zabezpečujících užívání staveb osobami s omezenou schopností pohybu a orientace (která již má změnu pod č. 492/2006 Sb.).

Příloha č. 2 k vyhlášce č. 410/2005 Sb.

Stanovuje požadavky na velikosti typů nábytku a ergonomické zásady práce žáků vsedě, vychází a cituje ČSN PENV 1729:2007 Nábytek - Sedací a stolový nábytek pro vzdělávací instituce.

Příloha č. 3 k vyhlášce č. 410/2005 Sb.

Požadavky na větrání a parametry mikroklimatických podmínek

Znění této přílohy je vyhláškou č. 343/2009 Sb. zcela přeformulované:

Tab. 1 Množství přiváděného čerstvého vzduchu v učebnách, tělocvičnách, šatnách a hygienických zařízeních v zařízeních pro výchovu a vzdělávání a provozovnách pro výchovu a vzdělávání:

Typ prostoru
Množství vzduchu [m3 .h-1]
Učebny
20 - 30 na 1 žáka
Tělocvičny
20 - 90 na 1 žáka*
Šatny
20 na 1 žáka
Umývárny
30 na 1 umyvadlo
Sprchy
150 - 200 na 1 sprchu
Záchody
50 na 1 kabinu
25 na 1 pisoár

* s ohledem na konkrétní využití (podle druhu prováděného cvičení) a kapacitu tělocvičny

Celoročně přípustné parametry mikroklimatických podmínek

Tab. 2 Průměrné hodnoty výsledných teplot, rychlostí proudění a relativní vlhkosti vzduchu

Typ prostoru
Výsledná teplota
Rychlost proudění va [m .s-1]
Relativní vlhkost rh [%]
tg min [°C]
tg opt [°C]
tg max [°C]
Učebny, pracovny, místnosti určené k trvalému pobytu
20
22 + 2
28
0,1 - 0,2
30 - 65
Tělocvičny
18
20 + 2
28
0,1 - 0,2
30 - 65
Šatny
20
22 + 2
28
0,1 - 0,2
30 - 65
Sprchy
24
-
-
-
-
Záchody
18
-
-
0,1 - 0,2
30 - 65
Chodby
18
-
-
0,1 - 0,2
30 - 65

Rozdíl výsledné teploty v úrovni hlavy a kotníků nesmí být větší než 3 °C. Tam, kde je rozdíl mezi výslednou teplotou kulového teploměru tg a teplotou vzduchu ta menší než 1 °C, lze jako výslednou hodnotu teploty použít ta (°C) naměřenou suchým teploměrem.

Pokud potřebujeme kvalitu vnitřního prostředí ve školských zařízení posoudit z pohledu chemických látek nebo prachu, postupujeme podle požadavků vyhlášky č. 6/2003 Sb. pro pobytové prostory. Jestliže v budovách školských zařízení dochází při rekonstrukci k práci s azbestem nebo materiály obsahujícími azbest, po dobu prací je třeba dodržet hygienické limity pro azbest podle nařízení vlády č. 361/2007 Sb. (tj. 0,1 vláken v cm3 vzduchu), v okamžiku předání stavby již hygienický limit daný vyhláškou č. 6/2003 Sb. (tj. 0,001 vláken v cm3 vzduchu) - toto platí obecně pro všechny případy, kdy se pracoviště mění na pobytový prostor.

5 STRAVOVACÍ ZAŘÍZENÍ

V současné době jsou „hygienické“ předpisy v této oblasti těmi nejproblémovějšími z hlediska požadavků na stavbu a kvalitu vnitřního prostředí. Původní vyhláška č. 137/2004 Sb. (která nahradila vyhlášku č. 107/2001 Sb.) podrobně rozpracovávala tyto požadavky, ale její novelizací - vyhláškou č. 602/2006 Sb. byly na základě zapracování Nařízení Evropského parlamentu o bezpečnosti a hygieně potravin všechny paragrafy řešící požadavky na prostředí bez náhrady zrušeny.

Dále je citováno novelizované znění vyhlášky č. 602/2006 Sb., i některé zrušené paragrafy vyhlášky č. 137/2004 Sb.

5.1 VYHLÁŠKA Č. 137/2004 SB., O HYGIENICKÝCH POŽADAVCÍCH NA STRAVOVACÍ SLUŽBY A O ZÁSADÁCH OSOBNÍ A PROVOZNÍ HYGIENY PŘI ČINNOSTECH EPIDEMIOLOGICKY ZÁVAŽNÝCH

Vyhláška Ministerstva zdravotnictví č. 602/2006 Sb., kterou se mění vyhláška č. 137/2004 Sb.

Ministerstvo zdravotnictví stanoví podle §108 odst. 1 zákona č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění zákona č. 392/2005 Sb.:

§1

Úvodní ustanovení

(1) Tato vyhláška upravuje v návaznosti na přímo použitelné předpisy Evropských společenství:

a) některé podmínky uvádění pokrmů do oběhu,

b) některé podmínky pro značení pokrmů,

c) základní podmínky pro přípravu a podávání pokrmů v rámci zdravotních a sociálních služeb,

d) způsob stanovení kritických bodů a jejich evidence,

e) postup při odběru a uchovávání vzorků vyrobených pokrmů a

f) zásady osobní a provozní hygieny pro výkon činností epidemiologicky závažných.

Tedy ani slovo o požadavcích na prostředí, zatímco v původní vyhlášce č. 137/2004 Sb. bylo toto uvedeno hned na prvním místě (a nyní již neplatí!):

„a) hygienické požadavky na umístění, stavební konstrukci, prostorové a dispoziční uspořádání, zásobování vodou, vytápění, osvětlení, odstraňování odpadních vod, větrání a vybavení provozoven stravovacích služeb.“

S tím souvisí i další změna:

V části 2 vyhlášky č. 602/2006 Sb. se HLAVA I zrušuje. V této zrušené části věnované stavbě a požadavkům na vnitřní prostředí stavby (jak je dále uvedeno) byly sice zbytečně uváděny požadavky duplicitně s jinými předpisy, např. prostorové podmínky pro zaměstnance, část v podstatě opsaná z tehdejšího nařízení vlády č. 178/2000 Sb. pro pracovní prostředí, ale byly tam i specifické požadavky, které se nyní jinde najít nedají.

NEPLATNÁ ČÁST 2 VYHLÁŠKY Č. 137/2004 Sb.

HYGIENICKÉ POŽADAVKY NA STRAVOVACÍ SLUŽBY

HLAVA I

HYGIENICKÉ POŽADAVKY NA PROVOZOVNY STRAVOVACÍCH SLUŽEB

§3

Umístění provozovny, její stavební konstrukce, prostorové a dispoziční uspořádání

(1) Provozovna se umísťuje a prostorově a dispozičně řeší tak, aby umožňovala dodržování správné hygienické a výrobní praxe, včetně ochrany proti křížové kontaminaci potravinami, zařízením, materiály, vodou, přívodem vzduchu nebo zaměstnanci a vnějšími zdroji znečištění, například škůdci, mezi operacemi a v jejich průběhu, a aby potraviny, suroviny a látky určené k přípravě a výrobě pokrmů (dále jen „potraviny“) a produkty nebyly kontaminovány okolím.

(2) Použité stavební materiály, stavebně technický stav a vybavení provozovny nesmí negativně ovlivňovat potraviny a produkty. Budovy a provozní místnosti musí být zabezpečeny proti vnikání škůdců a kontaminantů z okolí a musí umožňovat účinné čištění, provádění deratizace, dezinsekce a dezinfekce. V provozovně, která musí být udržována v čistotě a řádném stavebně technickém stavu, nesmí docházet k hromadění nečistot, styku s toxickými materiály, odlučování částeček do potravin nebo produktů, ke kondenzaci par, nadměrnému usazování prachu nebo tvorbě plísní. Pro hygienické zpracování a skladování výrobků musí být v provozovně zajištěny vhodné teplotní podmínky.

(3) Prostory, které by vzájemně na sebe negativně působily a ovlivňovaly potraviny a pokrmy v kterékoliv fázi jejich výroby, přípravy a uvádění do oběhu, musí být odděleny. Způsob jejich oddělení se řeší podle míry epidemiologického rizika vykonávaných činností, typu provozu a jeho vybavení, rozsahu činnosti a kapacity vyráběných pokrmů.

(4) Prostory se oddělují stavebně nebo provozně. Stavebním oddělením je vytvoření prostoru odděleného od ostatních prostor stavebně, nejčastěji se jedná o samostatnou místnost. Stavebně se oddělují hrubé přípravny brambor a zeleniny, hrubé přípravny masa, sklady odpadků a sklady a umyvárny přepravních obalů, pokud jsou tyto činnosti v provozovně vykonávány. Provozním oddělením je vytvoření pracovního prostoru nebo pracovního úseku (dále jen „prostor“) vyčleněného pro konkrétní účel a tvořeného nejčastěji ucelenou skupinou strojů, zařízení a kuchyňského nábytku v provozovně tak, aby nedocházelo k nepříznivému ovlivňování zdravotní nezávadnosti produktů. Tento prostor může být oddělen od ostatních prostor například polopříčkou. Vyžaduje-li to charakter činnosti, nebo dochází-li k epidemiologicky významnému znečištění, musí být zabezpečen přívod tekoucí pitné studené a teplé vody. Dalším řešením provozního charakteru je časové oddělení vykonávaných činností v prostoru k tomu určeném.

§4

(1) Pro jednoho zaměstnance musí být na pracovišti provozovny volná podlahová plocha nejméně 2 m2. Šíře volné plochy pro pohyb zaměstnance nesmí být v žádném místě zúžena pod 1 m.

(2) Světlá výška pracovišť, na kterých je vykonávána práce po dobu čtyř a více hodin, (dále jen „trvalá práce“), musí být

a) při ploše méně než 50 m2 nejméně 2,6 m,

b) při ploše méně než 100 m2 nejméně 2,7 m,

c) při ploše méně než 2 000 m2 nejméně 3,0 m,

d) při ploše více než 2 000 m2 nejméně 3,25 m, nebo

e) v místnostech se šikmými stropy alespoň nad polovinou podlahové plochy 2,3 m.

(3) Světlá výška pracovišť, na kterých je vykonávána práce po dobu kratší než 4 hodiny, nesmí být nižší než 2,1 m.

(4) Výšky uvedené v odstavci 2 písm. c) a d) mohou být sníženy o 0,25 m za předpokladu, že bude zajištěn pro každého zaměstnance na trvalé práci vzdušný prostor podle odstavce 5.

(5) Na pracovištích musí na jednoho zaměstnance připadnout nejméně

a) 12 m3 vzdušného prostoru při práci vykonávané vsedě, nebo

b) 15 m3 vzdušného prostoru při práci vykonávané vestoje.

(6) Související prostorové požadavky na pracoviště, na kterých nemohou být splněny normové hodnoty pro denní nebo sdružené osvětlení podle §7, jsou:

a) volná podlahová plocha pro jednoho zaměstnance musí být minimálně 5 m2 (mimo zařízení a spojovací cesty),

b) prostory o celkové podlahové ploše menší než 50 m2 musí mít, pokud to technologie nevylučuje, zrakové spojení s prostorami sousedními okny, průhledy apod.,

c) na jednoho zaměstnance musí připadnout nejméně 20 m3 vzdušného prostoru při práci vykonávané vsedě; 25 m3 vzdušného prostoru při práci vykonávané vestoje.

(7) Vzdušný prostor stanovený podle odstavce 5 a odstavce 6 písm. c) nesmí být zmenšen stabilními provozními zařízeními. Požadavky uvedené v odstavcích 1 až 5 neplatí pro kabiny strojního zařízení, boxy pokladen, pracovní prostory obdobné povahy a jiná zařízení stravovacích služeb uvedená v §2 písm. c).

(8) Podlahy musí být udržovány v bezvadném stavu, lehce čistitelné a dezinfikovatelné. Použité materiály musí být odolné, netoxické, nepropustné pro vodu a vodu odpuzující, omyvatelné. Tam, kde je to z technologických důvodů nutné, podlaha musí umožňovat vyhovující odvod odpadní vody.

(9) Stěny a příčky musí být hladké, v provozech a na pracovních úsecích, kde může docházet k jejich významnému znečištění nebo zmáčení, musí mít pro vodu nepropustnou, nenasákavou, dobře omyvatelnou úpravu povrchu umožňující dezinfekci, až do výšky odpovídající pracovním činnostem (například v umývárnách nádobí, přípravnách, kuchyních, hygienických zařízeních nebo ve skladu odpadků). Použijí se odolné, nenasákavé, omyvatelné a netoxické materiály.

(10) Stěny, stropy, podhledy i případná závěsná zařízení musí být konstruovány a provedeny tak, aby nedocházelo ke kondenzaci par, k nadměrnému usazování prachu, k růstu plísní, opadávání omítky, odlučování částic, a musí být dobře čistitelné.

(11) Dveře musí mít hladký, snadno čistitelný a dezinfikovatelný povrch. Použijí se odolné, hladké a nenasákavé materiály. Konstrukce oken musí minimalizovat usazování nečistot a prachu.

§5

Zásobování vodou, odstraňování odpadních vod

(1) Provozovna musí být zásobena tekoucí pitnou vodou napojením na zdroj. Pro přípravu pokrmů a činnosti s tím související musí být použita pitná voda. Po celou provozní dobu musí být zajištěna tekoucí teplá voda, která má teplotu nejméně +45 °C. Tekoucí teplá voda se nesmí používat pro přípravu a výrobu produktů.

(2) Provozovna musí být napojena na kanalizaci, nebo musí být vybavena zařízením na jímání a odvádění odpadních vod s možností vyvážet odpady s vyloučením rizika kontaminace potravin, produktů i prostředí provozovny. Je-li v provozovně zřízen odlučovač tuků (lapol), musí být umístěn mimo prostory, kde se zachází s potravinami a produkty.

(3) Voda, která se používá k technickým a jiným různým účelům bez vztahu k produktům či potravinám, musí být vedena v oddělených rozvodech bez napojení na systémy pitné vody, nebo bez možnosti zpětného nasávání do těchto systémů. Tyto rozvody musí být zřetelně odlišeny.

§6

Větrání

(1) Ve všech prostorách provozovny musí být zajištěna výměna vzduchu, nesmí docházet ke kondenzaci par a k nadměrnému usazování prachu; vzduch kontaminovaný výpary a kouřem v konzumačním prostoru musí být odstraňován. K tomu musí být zajištěna dostatečná výměna vzduchu přirozeným nebo nuceným větráním, popřípadě musí být vzduch upravován klimatizací. Množství vyměňovaného vzduchu se určuje s ohledem na vykonávanou práci a její fyzickou náročnost tak, aby již od začátku pracovní směny byly pro zaměstnance zajištěny mikroklimatické podmínky stanovené v příloze č. 1.

(2) Vývody vzduchu odsátého do venkovního prostoru musí být umístěny tak, aby nedocházelo k zpětnému nasávání škodlivin do prostoru pracovišť větracím zařízením. Nad tepelnými zdroji, které produkují páru a pach negativně ovlivňující okolní prostředí, musí být instalováno zařízení k odsávání.

(3) Větrací zařízení nesmí nepříznivě ovlivňovat mikrobiální čistotu vzduchu. Nesmí docházet ke zpětnému nasávání odváděného kontaminovaného vzduchu a k proudění vzduchu z kontaminovaných prostor do čistých. Proudění vzduchu na pracovištích musí být řešeno tak, aby bylo zabezpečeno dobré provětrání pracovišť. Proudění vzduchu nesmí přispívat k šíření škodlivin v provozu.

(4) Nucené větrání musí být použito všude, kde je přirozené větrání nedostačující.

(5) Nuceně přiváděný vzduch na pracoviště musí obsahovat takový podíl venkovního vzduchu, který postačuje pro snížení koncentrace plynných látek a aerosolů pod hodnoty přípustných expozičních limitů a nejvyšších přípustných koncentrací stanovených zvláštním právním předpisem, který upravuje podmínky ochrany zdraví zaměstnanců. Pro pracovní prostory, včetně prostor s přístupem veřejnosti, množství přiváděného venkovního vzduchu nesmí být nižší než 50 m3/h na osobu a hodinu při práci a pobytu převážně vsedě se zákazem kouření; nesmí být nižší než 60 m3/h na osobu a hodinu při práci a pobytu převážně vsedě s povoleným kouřením; nesmí být nižší než 70 m3/h na osobu a hodinu při práci a pobytu převážně vestoje a v chůzi; nesmí být nižší než 100 m3/h na osobu a hodinu při práci a pobytu v prostoru, který je určen pro tanec; nesmí být nižší než 150 m3/h na osobu a hodinu při práci a pobytu v prostoru, který je určen pro diskotéku.

(6) Oběhový vzduch musí být vyčištěn tak, aby zpětný vzduch přiváděný na pracoviště neobsahoval chemické látky nebo aerosoly v koncentraci vyšší než 5 % jejich přípustného expozičního limitu. Při použití teplovzdušného větrání a klimatizace nesmí podíl venkovního vzduchu poklesnout pod 15 % celkového množství přiváděného vzduchu. Přitom musí být dodrženy požadavky na minimální množství přiváděného venkovního vzduchu podle odstavce 5.

(7) Větrací otvory, nasávací místa, filtry a prostory pro nucené větrání musí být upraveny tak, aby se zabránilo vnikání a usídlení škůdců i jejich průniku z větracího systému do provozovny. Ochranné kryty musí být snadno snímatelné a čistitelné. Konstrukce větracího systému musí umožnit jeho přiměřené čištění a údržbu.

(8) Okna, která zajišťují přirozené větrání, musí být ve výrobních prostorách, přípravnách, umyvárnách a skladech potravin technicky zabezpečena proti vnikání hmyzu a ovladatelná z úrovně podlahy. Pokud by otevřenými okny mohlo dojít ke kontaminaci potravin nebo pokrmů, musí okna během výroby zůstat uzavřená a zajištěná proti otevírání.

§7

Osvětlení

(1) Ve výrobní části provozovny se řeší denní, umělé a sdružené osvětlení v souladu s normovými hodnotami tak, aby osvětlení odpovídalo dané práci, neoslňovalo a nezkreslovalo barvu potravin a produktů. Normovou hodnotou se rozumí konkrétní technický požadavek obsažený v příslušné technické normě, při jehož dodržení se považuje konkrétní požadavek stanovený k ochraně zdraví za splněný. Osvětlení konzumační části se řeší podle charakteru stravovací služby.

(2) Pracoviště, na nichž u ukazatelů uvedených v odstavci 1 nemohou být splněny normové hodnoty pro denní ani sdružené osvětlení (pracoviště bez denního světla), se mohou zřizovat pouze, jde-li o

a) přechodná pracoviště,

b) pracoviště určená pouze pro noční provoz,

c) pracoviště, která musí být umístěna pod úrovní terénu,

d) pracoviště, jejichž účel nebo konstrukce neumožňují zřídit dostačující počet osvětlovacích otvorů,

e) pracoviště, na nichž technologický proces, zpracovávaný materiál nebo jakost potravin či pokrmů vyžadují zvláštní tepelné a vlhkostní podmínky,

f) pracoviště v malých provozovnách, například v pasážích domů, a pod komunikacemi, nebo

g) zajištění ochrany zdraví zaměstnanců před nepříznivými vlivy, jejichž zdrojem je technologie, nebo zajištění ochrany okolí pracoviště před pronikáním hluku z výrobní nebo jiné činnosti.

§8

(1) Okna a ostatní osvětlovací otvory musí být upraveny tak, aby výrobní a skladovací prostory byly dostatečně chráněny proti nepříznivým účinkům přímého záření slunečního světla.

(2) Svítidla umístěná nad místy manipulace s potravinami a pokrmy musí být bezpečnostního typu a musí být chráněna tak, aby v případě rozbití nedošlo ke kontaminaci potravin a produktů.

§9

Mikroklimatické podmínky

I v tomto původním znění je řešeno pouze pracoviště stravovacích zařízení, nikoli konzumentská část provozovny.

(1) Na pracovištích s trvalou prací, s výjimkou pracovišť vyžadujících zvláštní tepelné podmínky, musí být zajištěno dodržování přípustných mikroklimatických podmínek pro zaměstnance, s výjimkou mimořádně chladných a mimořádně teplých dnů. Za mimořádně chladný den se považuje den, kdy venkovní teplota dosahuje hodnoty nižší než -15 °C. Za mimořádně teplý den se považuje den, kdy venkovní teplota dosahuje hodnoty vyšší než +30 °C. Přípustné mikroklimatické podmínky a způsob jejich stanovení jsou upraveny v příloze č. 1.

(2) Pro stanovení tepelných podmínek se činnosti zařazují do tříd práce podle průměrného minutového energetického výdeje vynakládaného na efektivní dobu práce. Po tuto dobu se energetický výdej vypočítá jako časově vážený průměr z hodnot energetického výdeje vynakládaného na pracovní činnost hlavní a vedlejší. V případě, že doba trvání vedlejší činnosti přesáhne 30 procent efektivní doby práce, hodnotí se obě činnosti samostatně. Zařazení práce do tříd upravuje tab. 1 přílohy č. 1. Jestliže nejsou známé hodnoty energetického výdeje, je možno zařadit posuzovanou práci do tříd práce podle příkladových prací uvedených v tabulce č. 1 přílohy č. 1 (znění Přílohy 1 je stejné jako znění Přílohy 1, Část A, nařízení vlády č. 523/2002 Sb. - pro třídy práce I - III).

(3) Nelze-li pracovní operace ukončit do 30 minut, musí být v místnostech, kde se zachází se zchlazenými produkty a potravinami s nároky na nízké teploty při uchovávání, zajištěna teplota nejvýše +15 °C. Jedná se například o zpracování masa a ryb, přípravu polotovarů a rozpracovaných pokrmů ke zchlazení, výrobu studených pokrmů, plnění či dozdobování cukrářských výrobků. Při uplatnění odchylného technického zajištění podmínek pracovních operací musí být zabezpečena zdravotní nezávadnost produktů a potravin.

§10

Hygienické zařízení pro spotřebitele

(1) V provozovně poskytující stravovací služby, která je součástí ubytovacího zařízení, a v samostatných provozovnách stravovacích služeb musí být pro spotřebitele k dispozici splachovací záchod (dále jen „záchod“). Počet záchodů a další související požadavky stanoví zvláštní právní předpisy.

(2) Pro spotřebitele provozoven stravovacích služeb neuvedených v odstavci 1 (například stravování zaměstnanců, školní jídelny) se zřizují pohotovostní záchody pro muže a ženy v návaznosti na jídelnu podle počtu míst k sezení, a to tak, aby do 100 míst byl zřízen alespoň 1 záchod pro ženy a 1 záchod pro muže a vyčleněný vhodný prostor k odkládání oděvů.

(3) Záchody v provozovnách podle odstavců 1 a 2 musí být vybaveny předsíní a umyvadlem s tekoucí pitnou studenou a teplou vodou.

(4) Pokud v provozovnách uvedených v odstavcích 1 a 2 kapacita míst k sezení nepřesahuje 10 míst, může být záchod zřízen podle odstavce 2 společný pro muže a ženy.

(5) Záchod pro spotřebitele není nutné zřídit v provozovně občerstvení s konzumací pokrmů vestoje, pokud je záchod zajištěn provozně a hygienicky vyhovujícím způsobem mimo provozovnu, například jsou-li v blízkém okolí provozovny veřejně přístupné záchody, které mají provozní dobu shodnou s provozní dobou provozovny poskytující občerstvení, nebo v provozovně, která je součástí nemovitosti, v níž jsou tyto záchody k dispozici.

§11

Sanitární zařízení a jiná pomocná zařízení

(1) Pro osoby vykonávající činnosti epidemiologicky závažné musí být v provozovně k dispozici sanitární zařízení, která tvoří šatny, záchody, umývárny, popřípadě sprchy. Záchody nesmí být přímo přístupné z místností, ve kterých se uchovávají potraviny nebo produkty, nebo ve kterých se s nimi zachází. Sanitární zařízení musí být oddělená pro muže a ženy, s výjimkou provozovny, která má v jedné směně nejvýše 10 osob.

(2) Šatny musí být stavebně odděleny od umýváren a sprch. Je-li v jedné směně nejvýše 5 osob nebo jde-li o spolupracující rodinné příslušníky, může být umývárna i sprcha součástí šatny. Počet skříněk v šatně musí odpovídat počtu osob. Šatny musí být zřízeny i na dislokovaných pracovištích.

(3) Denní místnost se zřizuje zejména pro oddech osob teplé kuchyně a přípraven se sníženou teplotou za účelem jejich ochrany před nepříznivými klimatickými vlivy a pro jejich stravování, není-li pro osoby zřízena jídelna. Denní místnost se vybavuje stoly, sedacím nábytkem, a slouží-li jako jídelna, i umyvadlem, dřezem na mytí nádobí a technologickým zařízením odpovídajícím způsobu přípravy a konzumaci jídel. Za denní místnost lze považovat i šatnu v provozovně do 10 osob v jedné směně.

(4) Záchody musí být vždy oddělené od záchodů pro spotřebitele. Záchody musí mít předsíň vybavenou umyvadlem, tekoucí pitnou studenou a teplou vodou, mísicí baterií bez ručního ovládání uzavírání tekoucí vody, dávkovačem prostředku na mytí rukou s náplní a ručníky pro jednorázové použití nebo osoušečem rukou.

(5) Počet záchodů se stanoví

a) na 10 žen jedno sedadlo, pro každých dalších 20 žen jedno další sedadlo a

b) na 10 mužů jedno sedadlo a popřípadě i pisoárové stání nebo mušle; pro každých dalších 40 mužů jedno další sedadlo, popřípadě i další pisoárové stání nebo mušle.

(6) Záchody nesmí být od pracoviště vzdáleny více než 120 m, a je-li provozovna vícepodlažní, zřizují se záchody zpravidla v jednotlivých podlažích u pracovních úseků, pokud jsou tyto trvalým pracovištěm.

(7) Za vyčleněný záchod lze v odůvodněných případech považovat záchod, který současně užívá známý okruh osob, které nepracují ve stravovacích službách a jsou rodinnými příslušníky provozovatele nebo jsou zaměstnané v sousedících provozovnách (například pasáže). Vyčleněný záchod musí splňovat podmínky podle odstavce 4, vyjma předsíně v rodinném domku.

(8) Chemický záchod, pokud nelze řešit jinak, může být zřízen pouze u jiného zařízení stravovacích služeb [§2 písm. c)] s krátkodobým a sezónním provozem, a to za podmínky, že je zajištěno umyvadlo s tekoucí pitnou studenou a teplou vodou, prostředkem na mytí rukou s dezinfekčním účinkem, ručníkem na jednorázové použití.

(9) Pro úklid provozovny se zřizuje úklidová komora, popřípadě výklenek s přívodem tekoucí pitné vody a teplé vody vybavený výlevkou a policí, popřípadě skříňkou pro uložení čisticích a mycích prostředků. Podle charakteru činnosti a dispozičního uspořádání provozovny se úklidová komora pro konzumační část zřizuje odděleně.

§12

Sklady odpadu, nádoby pro odpad

(1) Potravinářské a jiné odpady se nesmějí skladovat v prostorách, kde se zachází s potravinami a produkty. Při manipulaci s odpady a jejich skladování musí být vyloučena možnost křížové kontaminace. Pokud to charakter činnosti vyžaduje, zřizuje se sklad organického odpadu chlazený. Tento sklad se vybavuje předsíňkou s tekoucí teplou a studenou vodou pro sanitaci odpadních nádob a odpadem napojeným na kanalizaci. Pokud charakter činnosti nevyžaduje takový sklad, musí být režim odvozu organických odpadů zabezpečen tak, aby nedocházelo k jeho hromadění, plesnivění a hnilobě, vnikání škodlivých a epidemiologicky významných členovců, hlodavců a dalších živočichů a jakémukoliv nepříznivému ovlivňování provozovny a jejího okolí tímto odpadem.

§13 Vybavení skladů, skladování potravin a produktů

§14 Vybavení výrobních a konzumačních prostor

HLAVA II a HLAVA III vyhlášky č. 602/2006 Sb. řeší zdravotní nezávadnost pokrmů - i zde došlo částečně ke zrušení a částečně k přeformulování §15§24.

Ruší se i původní HLAVA IV Hygienické požadavky na umístění a vybavení jiného zařízení stravovacích služeb a doplňkový prodej.

Samozřejmě s textem jsou zrušeny i přílohy č. 14 k vyhlášce č. 137/2004 Sb.

Otázkou tedy je, z čeho se má vycházet, když §23 zákona č. 258/2000 Sb. přikazuje, že: Stravovací službu může osoba, která ji provozuje, poskytovat pouze v provozovně, která vyhovuje hygienickým požadavkům na umístění, stavební konstrukci, prostorové a dispoziční uspořádání, zásobování vodou, vytápění, osvětlení, odstraňování odpadních vod, větrání a vybavení, upraveným právním přepisem.

Protože se většinou jedná jak o pracoviště, tak o pobytové prostory, máme k dispozici požadavky pro pracovní prostředí z nařízení vlády č. 361/2007 Sb., ve znění nařízení vlády č. 68/2010 Sb., a nařízení vlády č. 93/2012 Sb., a vyhlášky č. 6/2003 Sb. pro pobytové prostory. Ta nám ale neřekne nic o potřebném větrání provozoven - tedy částí s přístupem klientů a tady lze použít požadavky vyhlášky č. 268/2009 Sb., ve znění vyhlášky č. 20/2012 Sb. nebo - přistoupí-li na to „druhá strana“ - použít v přiměřené míře zrušené požadavky vyhlášky č. 137/2004 Sb.

6 BAZÉNY A SAUNY

Základním problémem vedle kvality vody je dostatečné odvětrání vlhkosti vznikající odparem z hladiny bazénů a zabránění tvorby kondenzátu na stavebních konstrukcích budovy krytého bazénu. Nežádoucí je šíření vlhkosti z prostorů bazénu do ostatních souvisejících prostorů (tzn. větrání bazénových hal musí být podtlakové).

Relativní vlhkost v bazénu by se měla pohybovat do 60 %, měrná vlhkost by neměla překročit 14,3 g/kg s.v.

Při vyšší než optimální vlhkosti vzniká mnoho negativních jevů, například začíná docházet k povrchové korozi železných předmětů, na chladnějších plochách a místech dochází ke kondenzaci vodní páry. Tím narůstají další škody na stavební konstrukci a tvoří se vhodné prostředí pro růst nežádoucích plísní a mikroorganizmů.

Při nízkých vlhkostech sice nedochází k žádným škodám či nebezpečím, jen se zvyšuje odpar z vodní hladiny, což vyvolává potřebu intenzivnějšího odvlhčování.

6.1 VYHLÁŠKA Č. 238/2011 SB., O STANOVENÍ HYGIENICKÝCH POŽADAVKŮ NA KOUPALIŠTĚ, SAUNY A HYGIENICKÉ LIMITY PÍSKU V PÍSKOVIŠTÍCH VENKOVNÍCH HRACÍCH PLOCH

Tato vyhláška nahradila předchozí vyhlášku č. 135/2004 Sb. ve znění vyhlášky č. 292/2006 Sb.

Ministerstvo zdravotnictví stanoví podle §108 odst. 1 zákona č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění zákona č. 151/2011 Sb.

OBECNÁ USTANOVENÍ

§1

Tato vyhláška zapracovává příslušné předpisy Evropské unie a upravuje

a) pravidla pro monitorování a posuzování jakosti vody v přírodních koupalištích a kritéria jejich klasifikace a rozsah informování veřejnosti o jakosti povrchových vod ke koupání,

b) požadavky na členění, vybavení a provoz přírodních koupališť,

c) hygienické limity ukazatelů jakosti vody v umělých koupalištích a v saunách, mikroklimatické podmínky, hygienické požadavky na členění, vybavení a provoz umělých koupališť a saun a požadavky na jakost a vydatnost zdroje vody pro umělé koupaliště a sauny,

d) hygienické požadavky na úpravu, obměňování a recirkulaci vody v bazénech umělých koupališť a saun,

e) hygienické limity mikrobiologického, parazitologického a chemického znečištění písku v pískovištích na venkovních hracích plochách.

§2 uvádí výklad ve vyhlášce používaných pojmů,

§3 Členění, vybavení a provoz

(1) Prostor koupaliště musí svou polohou zaručovat podmínky pro odvodnění a odkanalizování. Odpočinkové plochy musí být udržovány v čistotě, uklizené; přednostně se opatřují travnatým povrchem, který musí být pravidelně udržován.

(2) Koupaliště musí být vybaveno snadno dostupnými záchody, tam, kde nelze zajistit tekoucí vodu, je možno instalovat chemický záchod.

(3) Pro likvidaci odpadků musí být po celém objektu koupaliště ve vhodných místech rozmístěny nádoby na odpad.

(4) Je-li koupaliště vybaveno šatnami nebo převlékacími kabinami, podlahy a stěny šaten nebo kabin musí být z hladkého, snadno čistitelného materiálu. Podlaha musí mít protiskluzový povrch. Převlékací kabiny mohou být řešeny i zástěnou na venkovním povrchu.

(5) Je-li koupaliště vybaveno sprchami, mohou tyto být zřízeny jako volné nebo v kójích. Podlaha sprch musí být snadno čistitelná, s protiskluzovým povrchem. Odpadní vody ze sprch musí být odvedeny k likvidaci podle jiných právních předpisů mimo prostory určené ke koupání.

(6) V době koupací sezóny musí být každý den před zahájením nebo po skončení provozu proveden úklid všech prostor včetně ploch určených pro odpočinek a slunění. Nejméně jednou denně se podlahy šaten, umýváren a záchodů včetně sedátka omyjí vhodným dezinfekčním roztokem a nejméně jednou denně vyprázdní nádoby na odpad.

Část druhá řeší v §4§12 pro venkovní koupaliště a další povrchové vody ke koupání pravidla pro monitorování, posuzování a klasifikace jakosti vody.

Část třetí a čtvrtá řeší obdobným způsobem požadavky na stavby povolené k účelu koupání, umělá koupaliště a sauny

§18

(1) Kolem všech bazénů musí být snadno čistitelný ochoz s protiskluzovou úpravou a takovým spádem, aby veškerá voda při úklidu odtékala do odvodňovacích zařízení. Okraj bazénu musí být proveden a provozně zajištěn tak, aby nečistoty nebyly splachovány do vody bazénu, ani do recirkulačního systému, přičemž za recirkulační systém se považuje i přelivný žlábek bazénu.

§19

(1) Materiály, které přicházejí do styku s bazénovou vodou (například obklady, kryty hladiny vody, výplně spár, potrubí, filtry), nesmějí ovlivnit kvalitu vody po stránce fyzikálně-chemické, ani podporovat růst mikroorganismů ani fytoplanktonu. Nesmějí mít vliv na účinnost dezinfekce bazénové vody.

§20

(1) Odvětrání prostoru nad hladinou se u bazénů zajišťuje mimo jiné též vymezenou úrovní hladiny, která nesmí být níže než 30 cm pod úrovní ochozů. V úrovni hladiny bazénu musí být zřízen přelivný žlábek, který musí být upraven a dimenzován tak, aby se voda nevracela zpět do bazénu. Délka přelivného žlábku musí být nejméně dvě třetiny omočeného obvodu bazénu. U bazénů hlubších než 1,6 m musí být v hloubce 1,2 m u obvodových stěn vybudována pro uživatele bezpečná záchytná plocha v šířce minimálně 10 cm.

(3) Umělé koupaliště, které je používáno jako plavecký stadion, musí mít místa určená pro diváky oddělená od prostorů vyhrazených pro uživatele bazénu; přístup k těmto místům musí být zajištěn zvláštním vchodem a oddělenou chodbou. Podle projektovaného počtu diváků musí být k dispozici šatny a potřebný počet záchodů s umyvadly (podle vyhlášky č. 268/2009 Sb., příp. vyhlášky hl. m. Prahy č. 26/1999 Sb. hl. m. Prahy). Podlaha tribun pro diváky musí být vyspádována do kanalizace.

Další paragrafy řeší požadavky týkající se především kvality vody v bazénech a brouzdalištích pro kojence a batolata, §20 stanovuje povinnosti zajistit v areálu umělého koupaliště rozvod pitné vody.

§30 a §31 řeší podrobné požadavky na šatny, sprchy a záchody umělých koupališť a saun, jejich kapacitu, dispozici, povrchovou úpravu vnitřních povrchů i vybavení.

§33

Požadavky na mikroklimatické podmínky, osvětlení a vnitřní ovzduší bazénové haly

Podrobně jsou požadavky na mikroklimatické podmínky uvedeny v příloze č. 12 k této vyhlášce, požadavky na osvětlení jsou řešeny odkazem na ČSN EN 12193:2008 Světlo a osvětlení - Osvětlení sportovišť a ČSN EN 12646-1 Světlo a osvětlení - Osvětlené pracovních prostorů - Část 1: Vnitřní pracovní prostory.

(3) Všechny místnosti a prostory objektů krytých umělých koupališť musí být větrány; pokud nestačí přirozená výměna vzduchu okny, musí být vybaveny zvláštním větracím zařízením. Větrání sprch a bazénů musí být podtlakové.

§34

Prohřívárna sauny

(1) Prostor prohřívárny na jednu osobu musí být nejméně 2 m3. Světlá výška prohřívárny musí být nejméně 2,10 m. Prohřívárna musí být dobře tepelně izolovaná s parotěsnou zábranou. Vlastnosti použitých materiálů v prohřívárně se nesmějí vlivem tepla a vlhkosti měnit.

(2) Stěny i strop prohřívárny se obkládají materiálem dobře izolujícím teplo a dobře absorbujícím vlhkost, nejlépe kvalitním vyschlým dřevem na povrchu obroušeném, bez smolných ložisek. Dveře jsou z průhledného materiálu nebo se zaskleným okénkem, s dřevěným madlem z obou stran a musí se otvírat ven, bez použití zámkové sklapky. Dveře musí spolehlivě umožnit východ z prohřívárny. Žádné dřevo v prohřívárně nesmí být impregnováno, napuštěno nebo nalakováno, s výjimkou venkovní plochy dveří a stěn.

(4) Podlaha musí být z dobře omyvatelných materiálů s protiskluzovou úpravou a vyspádována k podlahové vpusti. Podlahová vpusť se umístí mimo prostor prohřívárny, u saunových dveří se nezhotovuje práh nebo se pod ním ponechává volný prostor, aby bylo umožněno odtékání vody z prohřívárny při jejím úklidu. V případě umístění podlahové vpusti v prohřívárně musí vpusť svým konstrukčním řešením zabránit vniknutí pachů z kanalizačního systému do prohřívárny.

(5) Saunové topidlo musí být zajištěno proti náhodnému dotyku saunujících se osob. Přenos nadměrného sálavého tepla do prostoru musí být omezen konstrukcí topidla nebo vhodnými kryty. U topidel na pevná či plynná paliva se do prostoru prohřívárny umisťuje pouze tepelný výměník, případně konstrukce topidla musí zajišťovat pouze obsluhu zvenčí prohřívárny. Kouřovod a související zařízení musí být umístěny mimo prostor prohřívárny.

(6) Prohřívárna musí být dostatečně větratelná, s možností regulace. Musí být dostatečně osvětlena a opatřena nouzovým osvětlením. Osvětlovací tělesa musí být umístěna tak, aby nedošlo k ohrožení saunujících se osob.

§35§36 řeší obdobným způsobem požadavky na ochlazovnu a odpočívárnu sauny, §38 odkazuje na požadavky na mikroklimatické podmínky a osvětlení saun uvedené v příloze č. 13 k této vyhlášce, §39 je věnován čištění a úklidu sauny.

Přílohy č. 111 k této vyhlášce podrobně řeší kvalitu vody a intenzitu recirkulace vody.

Příloha č. 12 k vyhlášce č. 238/2011 Sb.

Mikroklimatické požadavky, osvětlení a vnitřní ovzduší bazénové haly krytého bazénu a jeho přilehlých prostor

Faktor prostředí
Hala bazénu
Přilehlé prostory pro uživatele (šatny, WC, sprchy, chodby, atd.)
Vstupní hala
Intenzita osvětlení
min. 100 luxů pro rekreační koupání, min. 250 luxů pro plavecký výcvik (500 luxů pro závodění 50 m bazénů)
200 luxů
100 luxů
Teplota vzduchu
o 1 - 3 °C vyšší než teplota body v bazénu
sprchy 24 - 27 °C šatna a místnosti pro pobyt osob 20 - 22 °C
min. 17 °C
Relativní vlhkost vzduchu
max. 65 %
sprchy max. 85 % ostatní prostory max. 50 %
Intenzita výměny vzduchu
min. 2x za hodinu
sprchy min. 8x za hodinu šatny 5 - 6x za hodinu ostatní prostory tak, aby vyhovovaly limitním hodnotám relativní vlhkosti vzduchu
min. 1x za hodinu

Příloha č. 13 k vyhlášce č. 238/2011 Sb.

Mikroklimatické podmínky a osvětlení sauny

Místo
Výška od podlahy (m)
Min. teplota vzduchu (°C)
Max. teplota vzduchu (°C)
Max. rel. vlhkost vzduchu (%)
Výměna vzduchu (m3/h) na osobu
Min. intenzita osvětlení (Lx)
Nouzové osvětlení
Chodba
1,6
18
-
50
dvakrát za hodinu
100
+
Šatna
1,6
22
-
50
dvakrát za hodinu
200
+
Prohřívárna*)
1,5
-
80
15
-
50
+
2,0
-
110
-
-
 
 
Vnitřní ochlazovna
-
-
-
70
dvakrát za hodinu
75
+
Vnější ochlazovna
-
-
-
-
-
75
-
Odpočívárna
1,6
26
-
50
dvakrát za hodinu
75
+
Záchod
1,6
20
-
-
50 na 1 klozetovou mísu
100
-

*) U jiných typů saun, než je uvedeno v §35, lze podle doporučení výrobce pro saunovou technologii připustit jiné teploty a jinou relativní vlhkost vzduchu.

Příloha č. 14 řeší hygienické limity pro pískoviště a venkovní hrací plochy.

7 POBYTOVÉ PROSTORY

Vyhláška č. 6/2003 Sb., která se zabývá kvalitou prostředí v pobytových prostorech, vychází z definice pobytového, prostoru uvedené v původní vyhlášce č. 137/1998 Sb. - „Pobytová místnost je místnost nebo prostor, která svou polohou a stavebním uspořádáním splňuje požadavky k tomu, aby se v ní zdržovaly osoby (např. kanceláře, dílny, ordinace, výukové prostory, prostory ve zdravotnických zařízeních, hotelech a ubytovnách, halové prostory různého účelu, sály kin, divadel a kulturních zařízení, místnosti ve stavbách pro individuální rekreaci)“. Tyto příklady uvedené v závorce (které již ve vyhlášce č. 268/2009 Sb., ani v její novelizaci č. 20/2012 Sb. uvedeny nejsou) jsou občas zdrojem diskusí, protože některé z uvedených pobytových prostor - kanceláře, dílny apod. jsou pracoviště a limity pro pracoviště a limity pro pobytové prostory se např. v oblasti chemických látek a prachu řádově liší.

7.1 VYHLÁŠKA Č. 6/2003 SB., KTEROU SE STANOVÍ HYGIENICKÉ LIMITY CHEMICKÝCH, FYZIKÁLNÍCH A BIOLOGICKÝCH UKAZATELŮ PRO VNITŘNÍ PROSTŘEDÍ POBYTOVÝCH MÍSTNOSTÍ NĚKTERÝCH STAVEB

Ministerstvo zdravotnictví stanoví podle §108 odst. 1 zákona č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví a o změně některých souvisejících zákonů k provedení §13 odst. 1 zákona:

§1

Předmět úpravy

Touto vyhláškou se stanoví hygienické limity chemických, fyzikálních a biologických ukazatelů pro vnitřní prostředí pobytových místností staveb zařízení pro výchovu a vzdělávání (jen pokud nejsou požadavky a limity uvedeny ve školské vyhlášce č. 410/2005 Sb., ve znění vyhlášky č. 343/2009 Sb.), vysokých škol, škol v přírodě, staveb pro zotavovací akce, staveb zdravotnických zařízení léčebně preventivní péče, ústavů sociální péče, ubytovacích zařízení, staveb pro obchod a staveb pro shromažďování většího počtu osob.

§3

Mikroklimatické podmínky

(1) Provoz v pobytových místnostech se zajišťuje tak, aby byly dodrženy přípustné mikroklimatické podmínky uvedené v příloze č. 1, s výjimkou mimořádně chladných nebo mimořádně teplých dnů. Za mimořádně chladný den se považuje den, kdy nejnižší teplota venkovního vzduchu dosáhla hodnoty nižší než -15 °C, za mimořádně teplý den se považuje den, kdy nejvyšší teplota venkovního vzduchu dosáhla hodnoty vyšší než 30 °C.

(2) V případě mimořádně chladných dnů při poklesu vnitřní průměrné teploty pod 16 °C se provoz pobytových místností zastaví, pokud není možno vnitřní teplotu zvýšit odpovídajícím vytápěním na výslednou teplotu podle přílohy č. 1.

(3) Při použití sálavého vytápění nesmí intenzita osálání v místě hlavy člověka překročit 200 W.m-2.

(4) Pobytové místnosti musí mít zajištěno přímé nebo nucené větrání - zde je věcná chyba. Přímé větrání je obecně správný požadavek, ale v tomto případě by pojem „přímé větrání“ měl být protipólem „nuceného větrání“ a mělo by být tedy uvedeno „… zajištěno přirozené nebo nucené větrání“.

(5) Množství vyměňovaného vzduchu ve větraném prostoru se stanovuje s ohledem na množství osob a vykonávanou činnost tak, aby byly dodrženy mikroklimatické podmínky a hygienické limity chemických látek a prachu. Tímto odstavcem jsou dány jediné požadavky vyhlášky na větrání pobytových prostor. Požadované mikroklimatické podmínky a limity chemických látek uvedené v přílohách č. 1 a č. 2 k této vyhlášce jsou samozřejmě jedním z podkladů pro dimenzování větracích a klimatizačních zařízení, ale jedná se o prostory, kde se předpokládá pobyt a pohyb většího počtu osob, a proto rozhodujícím požadavkem by měla být dávka vzduchu na osobu (m3.h-1). Zde je možné si opět pomoci vyhláškou č. 20/2012 Sb.

Pro větrání staveb, které jsou zároveň pobytovými prostory pro klienty a pracovištěm pro pracovníky služeb je zase možné použít dávky vzduchu požadované pro pracovní prostředí upravené podle nařízení vlády č. 361/2007 Sb. §41 odst. (4): Pro pracoviště s přístupem veřejnosti se zvyšuje množství přiváděného venkovního vzduchu úměrně předpokládané zátěži 0,2 až 0,3 osoby/m2 nezastavěné podlahové plochy místnosti.

Příloha č. 1 k vyhlášce č. 6/2003 Sb.

Základní teplotní veličinou je výsledná teplota kulového teploměru a požadavky na teplotu jsou rozděleny na teplé a.chladné období roku. Tato období nejsou ale definována (obecně používaná definice je „teplé období“ s teplotami nad 25°C a „chladné období“ pod 0 °C) a rozdělení roku na dvě části (neodpovídající polovinám roku) přináší problémy při měření, hodnocení i vlastním návrhu tepelně technických parametrů vnitřního prostředí.

Tab. 1 Požadavky na výslednou teplotu kulového teploměru

Typ pobytové místnosti1)
Výsledná teplota tg (°C)
Teplé období roku
Chladné období roku
Ubytovací zařízení
22,0 + 2,0
22,0 + 2,0
Zasedací místnost staveb pro shromažďování většího počtu osob
24,5 + 1,5
22,0 + 2,0
Haly kulturních a sportovních zařízení
24,5 + 1,5
22,0 + 2,0
Učebny (ne ve školách)
24,5 + 1,5
22,0 + 2,0
Ústavy sociální péče
24,0 + 2,0
22,0 + 2,0
Zdravotnická zařízení
24,0 + 2,0
22,0 + 2,0
Výstaviště
24,5 + 2,5
22,0 + 3,0
Stavby pro obchod
23,0 + 2,0
19,0 + 3,0

1) Není-li typ prostoru uveden v tab. 1, vychází se z požadavku typu prostoru s obdobným charakterem činnosti.

Shrnutí některých typů místností pod jeden požadavek je dost zavádějící a ne moc použitelné - není možné uplatnit stejný požadavek na teploty hal kulturních a sportovních zařízení, např. určitě nebudeme požadovat stejné teploty, jedná-li se o divadelní sál, o stadion s ledovou plochou nebo kryté tenisové kurty. Samostatně jsou uvedeny požadavky na ostatní mikroklimatické podmínky - rychlost proudění vzduchu a relativní vlhkost vzduchu.

Tab. 2 Rychlost proudění vzduchu v pobytových místnostech

Teplé období roku
0,16 - 0,25 m.s-1
Chladné období roku
0,13 - 0,20 m.s-1

Tab. 3 Relativní vlhkost vzduchu v pobytových místnostech

Teplé období roku
nejvýše 65 %
Chladné období roku
nejméně 30 %

Ve vyhlášce nejsou uvedeny konkrétní požadavky na větrání pobytových místností, ale pro související hygienická zařízení ano.

Tab. 4 Teploty a množství odváděného vzduchu pro hygienická zařízení u pobytových místností

Zařízení
Teplota vzduchu ti [°C]
Množství odváděného vzduchu [m3.h-1]
Umývárny
22
30 na 1 umyvadlo
Sprchy
25
35 - 110 na 1 sprchu
WC
18
50 na 1 mísu, 25 na 1 pisoár

Jsou tedy stanoveny požadavky na odvod vzduchu, ale není řešen jeho přívod. V současných těsných stavbách s těsnými a utěsňovanými okny (s minimálním součinitelem spárové průvzdušnosti, kdy přívod vzduchu infiltrací je téměř nulový) je požadavek pouze na odvod vzduchu alespoň bez obecného upozornění, že je nutné zajistit i jeho odpovídající přívod, zcela nedostatečný. Není ani řešeno, zda se uvedené dávky vzduchu odvádí pouze při přítomnosti osob (samozřejmě s příslušným přesahem doby chodu ventilátoru vzhledem k době pobytu), nebo zda je to požadavek na trvalé větrání.

Příloha č. 2 k vyhlášce č. 6/2003 Sb. Limitní koncentrace chemických ukazatelů ve vnitřním prostředí staveb

Jsou zde uvedeny limitní koncentrace některých chemických látek a prachu, chybí ale limit pro oxid uhličitý, který je základním ukazatelem kvality vnitřního prostředí, kde se pohybuje větší množství osob. I zde je možné použít §11 stavební vyhlášky č. 20/2012 Sb. - limitní koncentrace CO2 pro pobytové prostory je 1500 ppm (2700 mg.m-3). Pro porovnání - pro pracovní prostředí je limit 5000 ppm CO2 (9000 mg.m-3).

Tab. 7 Limitní koncentrace chemických ukazatelů

Ukazatele
jednotka
limit
oxid dusičitý
μg.m-3
100
frakce prachu PM10
μg.m-3
150
frakce prachu PM2,5
μg.m-3
80
oxid uhelnatý
μg.m-3
5000
ozón
μg.m-3
100
azbestová a minerální vlákna*
počet vláken m-3
1000
amoniak
μg.m-3
200
benzen
μg.m-3
7
toluen
μg.m-3
300
suma xylenů
μg.m-3
200
styren
μg.m-3
40
etylbenzen
μg.m-3
200
formaldehyd
μg.m-3
60
trichloretylen
μg.m-3
150
tetrachloretylen
μg.m-3
150

* průměr vlákna < 3µm, délka vlákna > 5 µm, poměr délky a průměru vlákna je > 3:1.

Vysvětlivky k tabulce: frakce prachu PM10 - prachové částice s převládající velikostí částic o průměru 10 µm, které projdou speciálním selektivním filtrem s 50% účinností frakce prachu PM2,5 - prachové částice s převládající velikostí částic o průměru 2,5 µm, které projdou speciálním selektivním filtrem s 50% účinností

Tyto limity jsou stanoveny pro koncentrace látek vztažené na normální podmínky - 101,32 kPa, 20 °C.

7.2 VYHLÁŠKA Č. 20/2012 SB., KTEROU SE MĚNÍ VYHLÁŠKA Č. 268/2009 SB., O TECHNICKÝCH POŽADAVCÍCH NA STAVBY

Již v původní vyhlášce č. 268/2009 Sb. byly stanoveny požadavky na větrání pobytových místností - na dávku vzduchu na osobu 25 m3/h a koncentraci CO2 1000 ppm, ale byly v §26 svázány s akustickými vlastnostmi okenních výplní - tedy v této vazbě naprosto nerealizovatelné. Současná vyhláška situaci napravila, větrání je v §11:

(5) Pobytové místnosti musí mít zajištěno dostatečné přirozené nebo nucené větrání a musí být dostatečně vytápěny s možností regulace vnitřní teploty. Pro větrání pobytových místností musí být zajištěno v době pobytu osob minimální množství vyměňovaného čerstvého vzduchu 25 m3/h na osobu, nebo minimální intenzita větrání 0,5 1/h. Jako ukazatel kvality vnitřního prostředí slouží oxid uhličitý CO2, jehož koncentrace ve vnitřním vzduchu nesmí překročit hodnotu 1500 ppm.

Došlo ke změkčení limitu koncentrace CO2, i tak je však v některých pobytových prostorách s větším počtem osob v současně utěsňovaných budovách dodržet.

Obdobně jsou odkazem na normové hodnoty řešeny i požadavky na osvětlení pobytových místností.

(Pozor na "pražskou stavební vyhlášku" č. 26/1999 Sb. hl. m. Prahy, kterou je třeba ve smyslu vyhlášky č. 20/2012 Sb. teprve novelizovat.)

8 ZDRAVOTNICKÁ ZAŘÍZENÍ A PŘÍPRAVA LÉČIV

Hygienické požadavky na stavby zdravotnických zařízení z hlediska kvality vnitřního prostředí jsou v platných předpisech jen velmi kusé a projektanti i uživatelé si pomáhají zahraničními předpisy, především německým DIN 1946-4. K definování čistých prostor zdravotnických zařízení (operační sály se zázemím, JIP, ARO, některé vyšetřovny, čistá strana sterilizace apod.) se používá ČSN EN 14644-1:2000 Čisté prostory a příslušné řízené prostředí - Část 1: Klasifikace čistoty vzduchu (převzata v angličtině). Trochu lepší situace je v oblasti farmacie - v oblasti, kterou řeší Státní ústav pro kontrolu léčiv (SÚKL). Požadavky z dále uvedené vyhlášky č. 84/2008 Sb. můžeme najít i jako předpis SÚKL pod označením VYR 32 Pokyny pro správnou výrobní praxi - Doplněk 1.

8.1 VYHLÁŠKA Č. 84/2008 SB., O SPRÁVNÉ LÉKÁRENSKÉ PRAXI, BLIŽŠÍCH PODMÍNKÁCH A ZACHÁZENÍ S LÉČIVY V LÉKÁRNÁCH, ZDRAVOTNICKÝCH ZAŘÍZENÍCH A U DALŠÍCH PROVOZOVATELŮ A ZAŘÍZENÍ VYDÁVAJÍCÍCH LÉKY

Tato vyhláška nahrazuje vyhlášku č. 255/2003 Sb., kterou se stanoví správná lékárenská praxe i její dvě změny pod č. 220/2006 Sb. a č. 6/2007 Sb.

Ministerstvo zdravotnictví a ministerstvo zemědělství stanoví podle §114 odst. 2 a k provedení §2 odst. 2 písm. c), … zákona č. 378/2007 Sb., o léčivech a změnách některých souvisejících zákonů

§1

Podle této vyhlášky se postupuje při přípravě, úpravě, uchovávání, příjmu a výdeji léčivých přípravků v lékárně, na pracovišti nukleární medicíny, na imunologickém nebo mikrobiologickém pracovišti, v zařízeních ochrany veřejného zdraví a při zacházení s léčivými přípravky při poskytování zdravotní péče a veterinární péče.

Požadavky na kvalitu prostředí v prostorech s požadovanou vyšší čistotou vzduchu z důvodu ochrany léčivého přípravku i zaměstnance jsou dané limity pro prašnost, vyjádřenými počtem částic pevného aerosolu ve vzduchu o daných velikostech částic v definovaných „čistých prostorech“.

§5

Příprava sterilních léčivých přípravků

a) arentálních ze sterilního materiálu technologií, která vylučuje biologickou, mikrobiologickou, chemickou nebo fyzikální kontaminaci, se provádí v pracovním prostoru třídy čistoty vzduchu A, který je umístěn v prostoru třídy čistoty vzduchu C,

e) s obsahem cytostatických látek se provádí v podtlakových bezpečnostních boxech s vertikálním laminárním prouděním třídy čistoty vzduchu A a odtahem mimo prostor, které jsou umístěny v prostoru třídy čistoty vzduchu C a jsou vyhrazeny pro tento účel.

Požadované parametry tříd čistoty vzduchu vyjádřené počtem částic pevného aerosolu o velikostech 0,5 μm a 5,0 μm (podle ČSN EN 14644-1:2000 Čisté prostory a příslušné řízené prostředí - Část 1: Klasifikace čistoty vzduchu) jsou v Příloze 2 k vyhlášce č. 84/2006 Sb.

Třída
Maximální přípustný počet částic/m3 rovný nebo větší
Za klidu (b)
Za provozu
0,5 μm
5,0 μm
0,5 μm
5,0 μm
A
3 520
20
3 520
20
B(a)
3 520
29
352 000
2 900
C(a)
352 000
2 900
3 520 000
29 000
D(a)
3 520 000
29 000
nedefinován (c)
nedefinován (c)

Poznámky:

(a) Aby se dosáhlo požadavků třídy B, C a D, má být počet výměn vzduchu přizpůsoben velikosti místnosti, v ní umístěných zařízení a počtu pracovníků v místnosti. Vzduchotechnika má být vybavena vhodnými filtry, takovými jako jsou HEPA pro třídy A, B, C.

(b) Limit pro maximální počet prachových částic (obecně se jedná o částice pevného aerosolu, vč. částic mikrobiální kontaminace) ve stavu „za klidu“ odpovídá ISO klasifikaci (podle ČSN EN 14644-1:2000), a to následujícím způsobem: Třída A odpovídá ISO 4,8 při limitu pro velikost částic -3917? 5,0 μm, třída B odpovídá ISO 5, třída C odpovídá ISO 7 popřípadě ISO 8 a třída D odpovídá ISO 8.

(a) Požadavky a limity pro prostory této třídy jsou závislé na povaze prováděných činností.

Pro budovy zdravotnických zařízení můžeme vycházet z vyhlášky č. 6/2003 Sb., kde jsou uvedeny požadavky na mikroklimatické podmínky, a z vyhlášky č. 49/1993, kde jsou některé stavební požadavky, dispoziční členění a vybavení zdravotnických pracovišť.

8.2 VYHLÁŠKA Č. 49/1993 SB., O TECHNICKÝCH A VĚCNÝCH POŽADAVCÍCH NA VYBAVENÍ ZDRAVOTNICKÝCH ZAŘÍZENÍ

Ministerstvo zdravotnictví České republiky stanoví podle §70 odst. 1 písm. c) zákona č. 20/1966 Sb., o péči o zdraví lidu

(1) Technické a věcné požadavky na vybavení zdravotnických zařízení ambulantní péče, zdravotnických zařízení lékárenské péče, zdravotnické záchranné služby … jsou uvedeny v příloze, která je součástí této vyhlášky.

Příloha k vyhlášce č. 49/1993 Sb.

Společná ustanovení

(2) Zdravotnické zařízení musí splňovat tyto požadavky na prostředí zdravotnických staveb:

a) Provozní místnosti, které mají povahu trvalého pracoviště nebo pobytu, musí mít zabezpečeno přímé denní osvětlení a větrání okny; ostatní provozní místnosti včetně čekárny pacientů, u kterých přímé osvětlení a větrání nejde docílit z důvodů technických (například při vestavování zařízení do stávající budovy, při rekonstrukcích) nebo není vhodné z důvodů provozních, musí mít zabezpečeno umělé osvětlení a větrání vzduchotechnickým zařízením.

b) Provozní místnosti musí mít světlou výšku 3,0 m. Pokud charakter stávající stavby, v níž má být zdravotnické zařízení umístěno, neumožňuje tuto výšku docílit (například při vestavování do stávající budovy), je možno připustit světlou výšku nižší, nejméně 2,5 m. Komunikace a vedlejší prostory musí mít světlou výšku nejméně 2,4 m.

c) V ordinacích a ostatních místnostech, určených pro trvalý výkon práce, musí na jednu osobu připadnout nejméně 15 m3 vzdušného prostoru a nejméně 2 m2 podlahové plochy, pokud z důvodů provozních požadavků není nutná plocha větší. Při nedodržení uvedeného objemu vzdušného prostoru musí být posouzena kvalita mikroklimatických podmínek. Musí být dodrženy tyto parametry mikroklimatických podmínek:

1. minimální teplota vzduchu

ordinace 22 °C,

přípravny 22 °C,

čekárny 20 °C,

2. relativní vlhkost 30 až 50 %.

Při objemu 15 m3 na osobu se musí dosáhnout jednonásobné výměny vzduchu za hodinu. Pokud se v místnosti nedosahuje objemu vzdušného prostoru 15 m3 na osobu, zvyšuje se požadavek na výměnu vzduchu v příslušném poměru.

d) Prostory čekáren pro pacienty musí mít plochu minimálně 2,0 m2 na jedno místo pacienta při nejmenší ploše místnosti 8,0 m2.

V části I. Zdravotnická zařízení ambulantní péče a části II. Zdravotnická zařízení lékárenské péče jsou pro jednotlivá zdravotnická a lékárenská zařízení podrobně uváděny prostorové požadavky a požadavky na vybavení - viz příklad:

H - Ordinace ortopedická

a) Plochy provozních místností:

  • ordinace 15 m2,
  • sádrovna 15 m2,
  • zákrokový sálek 20 m2,
  • umývárna 3 m2,
  • sterilizace 5 m2.

b) Vybavení ordinace:

  • stůl pro lékaře,
  • stůl vyšetřovací se schůdky,
  • svítidlem a odkladním mobilním stolkem na nástroje a pomůcky,
  • stolek pro administrativní práce sestry,
  • pracovní plocha pro přípravu zdravotnického materiálu,
  • skříň na nástroje a léčiva, chladnička na léčiva,
  • sterilizátor, pokud není možnost smluvních dodávek z centrální sterilizace nebo dodávek materiálu na jedno použití,
  • negatoskop nástěnný,
  • dřez,
  • umývadlo lékařské,
  • svlékací kout se sedačkou a věšákem.

Vyhláška č. 49/1993 Sb. je doplněna vyhláškou č. 221/2010 Sb., o požadavcích na věcné a technické vybavení zdravotnických zařízení. Bohužel ani tato vyhláška ale neřeší požadavky na kvalitu vnitřního prostředí zdravotnických zařízení a už vůbec ne na prostory zdravotnických zařízení s vyššími nároky na čistotu vzduchu - operační sály a jejich zázemí, tedy čisté prostory definované ČSN EN ISO 14644-1:2000 počtem částic pevného aerosolu o daných velikostech obdobně jako ve „farmaceutické“ vyhlášce č. 84/2008 Sb.

Třídy čistoty používané ve zdravotnických zařízeních definované v ČSN EN 14644-1:2000 počty částic pevného aerosolu o velikosti 0,5 μm a 5,0 μm:

Označení třídy čistoty
Počet částic pevného aerosolu/m3 vzduchu o velikostech částic
≥ 0,5 μm
≥ 5,0 μm
ISO 5
3 520
29
ISO 6
35 200
293
ISO 7
352 000
2 930
ISO 8
3 520 000
29 300

Příklad dohodnutých požadavků na kvalitu vnitřního prostředí některých zdravotnických pracovišť:

Typ prostoru
Označení čistého prostoru - tříd čistoty podle
ČSN EN ISO 14644-1:2007
ISO 5
ISO 6
ISO 7
ISO 8
> ISO 8 *
Superaseptický operační sál
X
X
Zázemí superaseptického sálu
X
Aseptický a septický operační sál
X
Zázemí aseptických a septických operačních sálů
X
Zákrokový sál
X
JIP popáleniny
X
X
JIP transplantace
X
JIP pooperační
X
JIP interna
X
ARO
X
X
Porodní box
X
Novorozenecká jednotka
X
Angiografie
X
RTG, CT, magnetická rezonance, endoskopie
X
Transfuzní odběrový box
X
Dialýza
X
Pokoje pacientů
X

* není požadován definovaný čistý prostor

Pokud se týká požadavků na větrání - potřebné třídy čistoty lze zajistit pouze klimatizací s třístupňovou (resp. alespoň dvoustupňovou) filtrací s koncovými nejméně HEPA filtry na vstupu vzduchu do čistých prostorů. Násobnosti výměn vzduchu se pohybují od cca 10 do 20 h-1, při minimální dávce venkovního vzduchu 1200 m3.h-1 a přetlaku čistých prostorů vůči okolí. Toto je pouze rámcový údaj přibližující nutná opatření k zajištění požadavků na kvalitu vnitřního prostředí čistých prostor zdravotnických pracovišť, podrobné údaje je možné najít v zahraničních předpisech (v již zmiňované německá DIN 1946-4 a rakouské ÖNORM H 6020-1 Vzduchotechnická zařízení v nemocnicích). V obou normách najdeme i stavebně technické požadavky a požadavky na údržbu a dezinfekci.

9 BYTY A BYTOVÉ DOMY

9.1 VYHLÁŠKA Č. 20/2012 SB., KTEROU SE MĚNÍ VYHLÁŠKA Č. 268/2009 Sb., O TECHNICKÝCH POŽADAVCÍCH NA STAVBY

Schvalování projektů, kontrola a schvalování ukazatelů kvality vnitřního prostředí bytů a bytových domů již není v kompetenci orgánů ochrany veřejného zdraví, pouze stavebních úřadů. Pro tuto oblast neplatí žádné hygienické požadavky ministerstva zdravotnictví - s výjimkou hluku (viz kap. 2.3).

Rozhodujícím opatřením k zajištění potřebných parametrů prostředí pro pobyt člověka je větrání. Základní požadavek na větrání je zcela nově dán stavební vyhláškou č. 20/2012 Sb.

Porovnání požadavků na větrání bytů:

Země
Množství větracího vzduchu
ČR
25 m3.h-1/os nebo 0,5 h-1 (vyhl. č. 20/2012 Sb.);
0,3 - 0,6 h-1 (ČSN 73 0540-2:2007)
Itálie
min 0,5 h-1
Polsko
1 h-1, nebo 20 - 30 m3.h-1/osobu
Německo
0,17 - 0,5 h-1, nebo 20 - 30 m3.h-1/osobu
Finsko
min 0,5 h-1, nebo 14,4 m3.h-1/osobu
Dánsko
0,5 h-1, nebo 1,3 m3.h-1/ m2 podlahové plochy
Belgie
- 3,6 m3.h-1/ m2 podlahové plochy
Rusko
- 3,0 m3.h-1/ m2 podlahové plochy, nebo 60 m3.h-1/osobu

Stavební vyhláška č. 20/2012 Sb. jako jediný předpis řeší v §11 větrání bytů jednoduchým odkazem:

(3) Obytné místnosti musí mít zajištěno dostatečné větrání venkovním vzduchem a vytápění v souladu s normovými hodnotami, s možností regulace vnitřní teploty.

Máme tedy k dispozici řadu převzatých evropských norem i normu naší - ČSN 73 0540-2 (viz dále).

Problémem v současných utěsněných bytech jsou plynové spotřebiče typu A (sporáky) i B (plynové kotle, které si berou spalovací vzduch z prostoru, kde jsou umístěny). Nedostatek spalovacího vzduchu i spaliny neodvedené z prostředí nejen zhoršují funkci plynového spotřebiče, zhoršují kvalitu vzduchu v prostředí a často se podílí na zdravotních problémech osob (otrava oxidem uhelnatým). Vyhláška č. 20/2012 Sb. řeší v §11 i tuto skutečnost:

(6) V místnostech, kde jsou instalovány spotřebiče paliv, musí být vždy zajištěn přívod venkovního vzduchu rovný minimálně průtoku spalovacího vzduchu pro jmenovitý výkon a typ spotřebiče.

Není z toho patrné, že by mělo být základní větrání plus spalovací vzduch, ale odkazem na normové hodnoty je i toto podrobněji řešeno v TPG 70401.

9.2 ČSN EN 15665/Z1, ČSN EN 15251, TPG 704 01

ČSN 15665 Větrání budov - Stanovení výkonových kritérií pro větrací systémy obytných budov

Podrobné požadavky na větrání bytů jsou uvedeny v ČSN EN 15665 ZMĚNA Z1. K převzaté normě ČSN EN 15665 se podařilo připojit národní přílohu pod označením ZMĚNA 1 stanovující požadavky na větrání obytných budov v ČR.

Základním požadavkem je zajištění trvalého větrání s minimální intenzitou větrání 0,3 h-1 v obytných prostorech (pokoje, ložnice, apod.) a kuchyních. Pro vyšší požadovanou kvalitu vnitřního vzduchu se doporučuje, v souladu s ČSN EN 15251, intenzita větrání 0,5 až 0,7 h-1.

Důležité je nezaměňovat pojmy "intenzita větrání" a "intenzita výměny vzduchu". Intenzita větrání je poměr objemu čerstvého přiváděného vzduchu a objemu větraného prostoru, intenzita výměny vzduchu zahrnuje i použití oběhového vzduchu.

Jako doplňující kritérium pro dimenzování přívodu vzduchu lze použít minimální dávku čerstvého vzduchu pro osoby (tabulky NA.1). Vždy však musí být splněn požadavek na minimální intenzitu větrání.

Tabulka NA.1 - Požadavky na větrání obytných budov

Požadavek
Trvalé větrání (průtok venkovního vzduchu)
Nárazové větrání (průtok odsávaného vzduchu)
Intenzita větrání [h-1]
Dávka venkovního vzduchu [m3h-1]
Kuchyně [m3h-1]
Koupelny [m3h-1]
WC [m3h-1]
Minimální hodnota
0,3
15
100
50
25
Doporučená hodnota
0,5
25
150
90
50

V době, kdy obytné budovy nejsou dlouhodobě užívány (dovolené, víkendy) lze připustit provoz z nižší intenzitou větrání 0,1 h-1 vztaženou k celkovému vnitřnímu objemu bytu/rodinného domu.

Norma dále podrobně uvádí požadavky na koncepci větrání obytných budov, jednotlivé vhodné větrací systémy i příklady výpočtů. V poznámce jsou i další doporučení související se současným stavem utěsňovaných a nedostatečně větraných budov:

Větrání infiltrací spárami oken pro budovy s novými a rekonstruovanými okny nelze použít. Větrání infiltrací lze připustit pouze u budov, kde není možná výměna původních oken za nová těsná okna (např. v památkově chráněných budovách). Pokud je pro původní okna znám součinitel spárové průvzdušnosti, definovaný v ČSN 73 0540, pak lze průtok venkovního vzduchu infiltrací spárami oken stanovit.

Rotační větrací hlavice pro odvod vzduchu, pro jejich nízkou účinnost, se nedoporučují.

Pokud je větrací systém řízen podle kvality vzduchu, pak kritériem pro průtok vzduchu je koncentrace oxidu uhličitého v obytném prostoru. Zde je odvolávka na:

ČSN EN 15251:2007 Vstupní parametry vnitřního prostředí pro návrh a posouzení energetické náročnosti budov s ohledem na kvalitu vnitřního vzduchu (převzatá v angličtině)

Tato norma, stejně jako řada dalších stanovuje požadavky pro tři kategorie bytů, definované procentem osob nespokojených s daným tepelným stavem prostředí - tzv. ukazatelem PPD podle ČSN EN ISO 7730:2006 Mírné tepelné prostředí - Stanovení ukazatelů PMV a PPD a popis podmínek tepelné pohody.

Kategorie I (PPD < 6 %) - určitý nadstandard s vysokou úrovní očekávání kvality prostředí - kategorie určená pro osoby citlivé, či nějakým způsobem zdravotně hendikepované. Kategorie II (PPD < 10 %) - normální úroveň očekávání kvality prostředí - je doporučeno ji používat pro budovy nové i rekonstruované. Kategorie III (PPD < 15 %) - přijatelná úroveň očekávání kvality vnitřního prostředí - doporučení pro již existující budovy.

V konkrétních číslech jsou požadavky shrnuty do následující tabulky:

Kategorie
Výměna vzduchu
Obývací pokoj a ložnice
Odváděný vzduch m3.h-1
m3.h-1/m2
h-1
m3.h-1/os
m3.h-1/m2
Kuchyň
Koupelna
WC
I
1,8
0,7
36
5
100
72
50
II
1,5
0,6
25
3,6
72
54
36
III
1,3
0,5
14
2
50
36
25

Poznámka:

Našim zvyklostem odpovídá kategorie II.

V tabulce uvedené požadavky platí pro nepřetržité větrání po dobu přítomnosti osob a pro interiéry o výšce 2,5 m. Jsou-li v bytech plynové spotřebiče, je třeba navýšit tyto požadavky o množství vzduchu odpovídajícímu množství spalovacího vzduchu a vzduchu potřebnému pro odvod spalin - požadavky najdeme v TPG 704 01 Odběrná plynová zařízení a spotřebiče na plynná paliva v budovách.

Koncentrace CO2 zde není řešena jednou hodnotou jako pro pobytové prostory ve vyhlášce č. 20/2012 Sb., ale definováním nárůstu koncentrace nad koncentraci venkovní.

Tabulka B.4 Příklady doporučených koncentrací CO2 nad venkovní koncentrací pro energetický výpočet a požadované kontroly

kategorie
Koncentrace CO2 nad venkovní koncentrací v ppm
I
350
II
500
III
800

Že je opravdu třeba se koncentrací CO2 i v bytových utěsňovaných prostorách zabývat, ukazuje následující tabulka. Hodnoty před 2000 ppm jsou obvyklé třeba v nedostatečně větraných ložnicích.

Tabulka 1 Zdravotní důsledky koncentrací CO2 v prostoru s pobytem osob

Koncentrace CO2 ve venkovním prostředí cca 350 ppm

Koncentrace CO2
Účinky na lidský organismus
1000
Doporučená úroveň ve vnitřním prostředí budov - bez prokazatelného účinku
1200 až 1500
Doporučená maximální úroveň ve vnitřním prostředí budov - bez prokazatelného účinku, mohou se objevit první příznaky únavy
1500 až 2000
Nastávají příznaky únavy, snižování koncentrace a zvyšování chybovosti
2000 až 5000
Objevují se bolesti hlavy
5000
Maximální bezpečná koncentrace bez velkých zdravotních rizik
> 5000
Způsobuje již nevolnost a zvýšenou tepovou frekvenci
> 15 000
Nastávají dýchací potíže
> 40 000
Je možná ztráta vědomí

Větrání prostorů se spotřebiči paliv řeší norma odkazem také na technický předpis TPG 704 01.

TPG 704 01 Odběrná plynová zařízení a spotřebiče na plynná paliva v budovách

Předpis vychází z požadavků na nejmenší objem prostoru, v němž může být instalován plynový spotřebič

Tabulka 1 - Přehled prostorových požadavků na spotřebiče typu A

Spotřebiče provedení A
Nejmenší požadovaný objem místnosti m3
POLOŽKA
I
bez odsávacích zařízení nad spotřebičem
v bytových jednotkách s více obytnými místnostmi
v bytových jednotkách s jednou obytnou místností
 
II
s odsávacím zařízením nad spotřebičem (např. digestoř)
I.
II.
I.
II.
1
plynový sporák s plynovou nebo el. troubou nebo vestavná jednotka s oddělenou vařidlovou deskou a plynovou troubou
20
15
50
37,5
2
samostatná plynová trouba nebo samostatný plynový vařič s dvěma hořáky
10
7,5
25
18,7
3
plynová chladnička
6
4,5
6
4,5
4
plynový průtokový ohřívač vody do příkonu 10 kW nebo zásobníkový ohřívač do příkonu 2 kW
20
15
20
15
5
plynový průtokový ohřívač vody do příkonu 10 kW, umístěný společně s plynovým sporákem s plynovou nebo elektrickou troubou nebo vestavnou jednotkou s oddělenou vařidlovou deskou a plynovou troubou
26
19,5
80
60
6
plynový průtokový ohřívač vody do příkonu 10 kW umístěný společně se samostatnou plynovou troubou nebo samostatným vařičem s dvěma hořáky nebo plynovou chladničkou
20
15
30
22,5

Předpis dále připouští a definuje možnosti sčítání propojených objemů místností i potřebné výšky místností.

Požadavky na větrání jsou jednoznačně dány:

IV. POŽADAVKY NA VÝMĚNU VZDUCHU V PROSTORÁCH S PLYNOVÝMI SPOTŘEBIČI typu A

1. Podmínka

Prostor má alespoň JEDNONÁSOBNOU výměnu vzduchu za hodinu z nejmenšího požadovaného objemu místnosti pro plynový spotřebič nebo jeho kombinace - položky 1 až 6 podle tabulky v bodě II/1 (předchozí tabulka).

2. Podmínka

Jednonásobnou výměnu vzduchu n = 1 je možné splnit např.:

a. instalací sníženého nebo perforovaného těsnění na křídlech oken a rámu oken

b. odstraněním těsnění v příslušné délce - podle předpisu TPG 704 01

c. instalací větracích mřížek v rámu okna, stavební konstrukcí apod.

d. realizací větracího systému doloženého vzduchotechnickým výpočtem

3. Podmínka

V místnostech, v nichž je vytvářen podtlak, např. od zařízení sloužících k zajištění potřebné výměny vzduchu nebo umožňujících snížení požadavků na prostor - např. odsávací zařízení nad spotřebičem (digestoře), NESMÍ BÝT bez příslušných opatření instalovány spotřebiče typu B s atmosférickými hořáky, tj. připojené na odvod spalin - HROZÍ NEBEZPEČÍ PORUŠENÍ TAHU KOMÍNA A VRACENÍ SPALIN DO MÍSTNOSTÍ.

Stejně podrobně jsou řešeny i podmínky pro provoz plynových spotřebičů typu B s atmosférickým hořákem a přerušovačem tahu (dále jen spotřebiče). Tyto spotřebiče odebírají vzduch pro spalování z prostoru, v němž jsou instalovány, a spaliny jsou odváděny kouřovodem a komínem do venkovního prostoru. Minimální požadavek na prostor (musí být větratelný) je 1 m3 na 1 kW příkonu spotřebiče. Pro větrání platí požadavek minimálně 1,6 m3/h na 1 kW příkonu spotřebiče.

Při kombinaci spotřebičů typu A se spotřebiči typu B je nejmenší požadovaný objem místnosti roven vyšší z hodnot nejmenšího objemu požadovaného pro spotřebiče daného provedení. Zároveň musí být splněny požadavky na výměnu vzduchu a na přívod vzduchu pro spotřebiče typu B.

Další normy, které je možné využít pro návrh větrání bytů y bytových domů:

ČSN 73 0540-2 Tepelná ochrana budov - Část 2: Požadavky

ČSN 74 7110:1987 Bytová jádra definuje pouze požadavky na odvod vzduchu (WC 25 m3/h, koupelna 75 m3/h, kuchyně 100 m3/h)

ČSN 73 4301:2004 Obytné budovy - aktuální znění normy v podobě změny Z3 mění kapitolu 6.5 Větrání bytů ve smyslu národní přílohy ČSN EN 15665/Z1.

Pro přejímky budov (podklady ke kolaudaci) je určitě zajímavá ČSN EN 12599:2010 Větrání budov - Zkušební postupy a měřicí metody pro přejímky instalovaných větracích a klimatizačních systémů (je převzata v angličtině). Norma uvádí postupy na zjištění kvality instalovaných vzduchotechnických zařízení, měřicí metody, požadované rozsahy a přesnost přístrojů na měření jednotlivých veličin. Norma pro každé vzduchotechnické zařízení požaduje:

  • kontrolu úplnosti zařízení,
  • kontrolu funkčnosti zařízení,
  • měření funkčnosti zařízení.

Měření jednotlivých vzduchotechnických‚ teplota (vlhkost, proudění vzduchu) a tlakových veličin není problém; složitější je, chceme-li přímo měřením ověřit kolik vzduchu je možné do budovy přivést/odvést infiltrací/exfiltrací - toto souvisí i se stanovením těsnosti obálky budovy. Používá se postup podle ČSN EN 13829:2001 Tepelné chování budov - Stanovení průvzdušnosti budov - Tlaková metoda (tzv. Blower Door Test), kdy je ověřována intenzita výměny vzduchu v budově při tlaku vzduchu 50 Pa - požadavky na úroveň těsnosti budov při tlakovém rozdílu 50 Pa jsou uvedeny v ČSN 73 0540-2:2007.

Pro ověření infiltrace za okamžitého stavu venkovních a vnitřních podmínek se používá postup podle ČSN EN ISO 12569:2002 Tepelné vlastnosti budov - Stanovení výměny vzduchu v budovách - Metoda změny koncentrace indikačního plynu.

9.3 VYHLÁŠKA Č. 307/2002 SB., O RADIAČNÍ OCHRANĚ, VYHLÁŠKA Č. 499/2005 SB., KTEROU SE MĚNÍ VYHLÁŠKA Č. 307/2002 SB.

Část týkající se bytů a bytových domů

HLAVA II

ZÁSAHY KE SNÍŽENÍ OZÁŘENÍ Z PŘÍRODNÍCH ZDROJŮ IONIZUJÍCÍHO ZÁŘENÍ

V §94§97 jsou uvedeny mezní a směrné hodnoty zásahových úrovní pro ozáření z přírodních zdrojů ionizujícího záření v souvislosti s výstavbou budov, stavebními materiály a dodávkou vody. Při odůvodněných jiných případech stanovuje zásahové úrovně pro ozáření Úřad pro jadernou bezpečnost podle §40 atomového zákona v souvislosti s vykonávanou kontrolní činností.

§94

Radonový index pozemku

(1) Radonový index pozemku je podle §6 odst. 4 zákona určen k posouzení a usměrnění možného pronikání radonu z geologického podloží do budov. Při jeho stanovení se postupuje tak, že se vychází z těchto měření a ukazatelů:

a) reprezentativního souboru měření objemové aktivity radonu 222 v půdním vzduchu,

b) posouzení plynopropustnosti základových půd v kontaktním prostředí budovy s geologickým podložím,

c) posouzením dalších ukazatelů a charakteristik geologického podloží, ovlivňujících transport radonu v základových půdách.

(2) Podrobnosti ke stanovení radonového indexu jsou uvedeny v příloze č. 11. Při měřeních a hodnoceních ke stanovení radonového indexu pozemku se postupuje podle metodik uvedených v programu zabezpečování jakosti posouzených Úřadem.

§95

Stavby

(1) Směrné hodnoty pro rozhodování o tom, zda má být ve zkolaudovaných stavbách s obytnými nebo pobytovými místnostmi proveden zásah ke snížení stávajícího ozáření z přírodních radionuklidů, jsou

a) 400 Bq/m3 pro objemovou aktivitu radonu ve vnitřním ovzduší obytné nebo pobytové místnosti; tato hodnota se vztahuje na průměrnou hodnotu při výměně vzduchu obvyklé při užívání,

b) 1 mikroSv/h pro maximální příkon fotonového dávkového ekvivalentu v obytné nebo pobytové místnosti.

(2) Zásahem ke snížení stávajícího ozáření podle odstavce 1 se rozumí zejména úprava užívání místnosti, úprava výměny vzduchu, provedení stavebních úprav nebo jiné vhodné opatření. Nejsou-li pro optimalizační analýzu zásahu známa data lépe odpovídající dané situaci, počítá se, že při snížení objemové aktivity radonu o 100 Bq/m3 v místnosti a při ročním pobytu osoby v tomto prostředí po dobu 7000 hodin dojde k odvrácení efektivní dávky pro jednu osobu přibližně o 2 mSv ročně.

(3) Mezní hodnoty pro ozáření z přírodních radionuklidů ve zkolaudovaných stavbách s obytnými nebo pobytovými místnostmi jsou

a) 4000 Bq/m3 pro objemovou radioaktivitu radonu ve vnitřním ovzduší obytné nebo pobytové místnosti; tato hodnota se vztahuje na průměrnou hodnotu při výměně vzduchu obvyklé při užívání,

b) 10 mikroSv/h pro maximální příkon fotonového dávkového ekvivalentu v obytné nebo pobytové místnosti.

(4) Směrné hodnoty pro rozhodování o tom, zda mají být v projektovaných a stavěných budovách s obytnými a pobytovými místnostmi připravována a prováděna opatření proti pronikání radonu z podloží, stavebních materiálů a dodávané vody a proti zevnímu ozáření gama zářením ze stavebních materiálů, jsou

a) 200 Bq/m3 pro objemovou aktivitu radonu ve vnitřním ovzduší obytné nebo pobytové místnosti,

b) 0,5 mikroSv/h pro maximální příkon fotonového dávkového ekvivalentu v obytné nebo pobytové místnosti.

§96

Stavební materiály

(1) Stavební materiály, na které se vztahuje požadavek systematického měření a hodnocení obsahu přírodních radionuklidů, jsou v tabulce č. 1 přílohy č. 10.

(2) Směrné hodnoty obsahu přírodních radionuklidů ve stavebních materiálech jsou stanoveny hodnotami indexu hmotnostní aktivity, uvedenými podle použití stavebního materiálu ve stavbách v tabulce č. 2 přílohy č. 10.

Další část vyhlášky uvádí požadavky na obsah přírodních radionuklidů v pitné vodě a ochranná opatření a zásady ochrany při mimořádné radiační situaci.

Příloha č. 10 k vyhlášce č. 307/2002 Sb., Podklady k omezování záření z přírodních radionuklidů

Tab. 1 Směrné hodnoty obsahu přírodních radionuklidů ve stavebním materiálu

Stavební materiály
Index
hmotnostní aktivity
stavební kámen
1
písek, štěrk, kamenivo a jíly
1
popílek, škvára a struska pro stavební účely, umělé kamenivo
1
keramické obkládačky a dlaždice
2
cihly a jiné výrobky z pálené hlíny pro stavební účely
0,5
cement, vápno, sádra
1
výrobky z betonu, sádry a cementu, pórobetonu pro stavební účely
0,5
výrobky z přírodního a umělého kamene pro stavební účely
1

Tab. 2 Mezní hodnoty hmotnostní aktivity, při jejichž překročení se nesmí stavební materiál uvádět do oběhu

Stavební materiály
Hmotnostní aktivita Ra-226 [Bq/kg]
použití pro stavby s pobytovou místností
použití výhradně pro stavby jiné než s pobytovou místností
stavební kámen
300
1000
písek, štěrk, kamenivo a jíly
300
1000
popílek škvára a struska pro stavební účely, umělé kamenivo
300
1000
keramické obkladačky a dlaždice
300
1000
cihly a jiné výrobky z pálené hlíny pro stavební účely
150
500
cement, vápno, sádra
300
1000
výrobky z betonu, sádry a cementu, pórobetonu pro stavební účely
150
500
výrobky z přírodního a umělého kamene pro stavební účely
300
1000

10 ZÁVĚR

Protože většinu života strávíme ve vnitřním prostředí staveb, měli bychom zde vytvořit takové podmínky, které nemohou mít negativní dopad na lidské zdraví (i na „zdravou“ budovu). K tomu právě slouží uvedené limity jednotlivých faktorů vnitřního prostředí budov a další hygienické požadavky. Častým problémem ale bývá, jak tyto limity dodržet při optimalizaci finančních nákladů na jejich zajištění.

Základním opatřením je dostatečné větrání. Jenomže to je energeticky značně náročný proces a každý se snaží náklady spojené s větráním budov minimalizovat nejen na základě povinnosti vyplývající z energetického zákona a jeho prováděcích vyhlášek. Budovy se zateplují a stará okna se vyměňují za nová těsná (omezují se tepelné ztráty), tím ale dochází ke změně systému přirozeného větrání.

Základní, hygienickou výměnu vzduchu a přirozené větrání prostoru by měla zajistit infiltrace/exfiltrace, tedy průnik vzduchu netěsností oken (při občasném vyvětrání otevřením okna). Součinitel spárové průvzdušnosti okna (veličina, která je pro míru infiltrace rozhodující) byl u původních oken vysoký, např. u netěsného dřevěného jednoduchého okna byl i = 1,9 10-4 m3/m.s.Pa0,67 a zajistil až jednonásobnou (i větší, tj. z energetického hlediska příliš vysokou) výměnu vzduchu v prostorách s těmito okny. U současných těsných oken klesl na hodnoty o celý řád nižší, tedy až na i = 0,1 10-4 m3/m.s.Pa0,67 a tato okna jsou schopna zajistit výměnu vzduchu kolem 0,04 h-1. Z toho jasně vyplývá, že současná těsná okna nemohou zajistit bez následných úprav (např. částečné odtěsnění), nebo přidáním dalších větracích prvků dostatečný přívod vzduchu, ale při výměně oken se většinou systém přirozeného větrání vůbec neřeší.

Nejhorší situace je právě v bytech, kde jsou velké zdroje vodní páry (vaření, mytí, praní, akvária, květiny), dochází ke spalování plynu u sporáků, kotlů (a není-li dostatek spalovacího vzduchu, tak k velmi nedokonalému spalování se zvýšenou produkcí oxidů dusíku a dalších složek spalin - oxidů uhlíku a právě vodní páry), z koberců, tapet, lepidel, nábytku se uvolňuje řada chemických látek do ovzduší a další chemii si vnášíme kosmetikou, úklidovými přípravky a zcela vědomě různými osvěžovači vzduchu a pohlcovači pachu. Někde ke zhoršení prostředí přispívají domácí zvířata a výčet možných znečištění našich domácností by mohl pokračovat. Jestliže se byt nevětrá, všechny toto látky, v pracovním prostředí označované jako škodliviny, v prostoru zůstávají a k pocitu pohody a dobrému zdraví rozhodně nepřispívají. Bez větrání se tedy neobejdeme. Je jasné, že za tohoto stavu již přirozené větrání bytů a dalších utěsněných pobytových i pracovních prostorů tak, jak jsme ho dosud znali, není téměř možné. Je zapotřebí ho provozovat jako řízené větrání, tj. zajistit otevírání větracích elementů v závislosti na obsazenosti bytu a prováděné činnosti - intenzitu větrání regulovat nějakým čidlem, většinou čidlem vlhkosti nebo CO2, nebo použít větrání nucené. Podobná situace se začíná vyskytovat i v utěsněných prostorách s nedostatečným větráním při delší přítomnosti většího počtu osob - příkladem jsou školské budovy s vysokou koncentrací CO2.

Kompletní nabídka služeb je přístupná pouze přihlášeným uživatelům.
1 2