A 3.4 České technické normy ve výstavbě 2009

1 2

ČESKÉ TECHNICKÉ NORMY VE VÝSTAVBĚ

A 3.4

2. vydání 2009

Klíčová slova:

normalizace, požadavky normové, normy

Kolektiv autorů:

Autoři

OBSAH

Úvod

1

Historický vývoj, právní postavení a organizace národní normalizace

1.1

Vznik národní normalizace

1.2

Tradice československé normalizace

1.3

Situace národní normalizace po roce 1989

1.4

Změny v technické normalizaci a dostupnosti norem v roce 2009

1.5

Organizační uspořádání národní normalizace

1.6

Současná právní úprava technické normalizace

1.7

Vymezení postavení ČSN v právním systému ČR

1.8

Problematika odkazování na normy v právních předpisech

1.9

Evropská komise a technická normalizace

1.10

Uplatnění Směrnice Rady 89/106/EHS o stavebních výrobcích v ČR

1.11

Evropská normalizace

1.12

Technické normalizační komise TNK

1.13

Centra technické normalizace CTN

1.14

Přejímání evropských norem do soustavy ČSN

1.15

EN Eurokódy pro navrhování stavebních konstrukcí

1.16

Tvorba původních národních ČSN

1.17

Aktuální strategie evropské normalizace

1.18

Kontaktní adresy ÚNMZ, činnost informačního centra

1.19

Citace českých technických norem

1.20

Literatura

2

České technické normy ve vztahu ke stavebnímu zákonu a k obecným technickým požadavkům na výstav

2.1

Úvod

2.2

Právní řád, hierarchický vztah právních předpisů

2.3

Technické normy

2.4

Vývoj české technické normalizace a stavebního práva

2.5

Vývoj platnosti a závaznosti technických norem v uplynulých dvaceti letech

2.6

Platnost a nezávaznost ČSN od 1.1.2000

2.7

Stavební zákon a ochrana veřejných zájmů ve výstavbě

2.8

Obecné technické požadavky na výstavbu a povinnost splnit normové hodnoty

2.9

Možnosti odchylek od obecných technických požadavků na výstavbu

2.10

Závaznost normových hodnot vyplývající z dalších zákonů

2.11

Technické požadavky na speciální stavby a povinnost splnit požadavky ČSN

2.12

Povinnost dodržení některých ustanovení ČSN stanovená stavebním úřadem

2.13

Povinnost dodržení ČSN vyplývající ze smlouvy o dílo

2.14

Informace o obecných technických požadavcích na výstavbu a o technických normách

2.15

Obecné technické požadavky a ČSN na internetu

2.16

Otázky a odpovědi

2.17

Literatura

Přílohy

P 1 Nařízení vlády č. 163/2002 Sb.

Příloha č. 1 k nařízení vlády č. 163/2002 Sb.

Příloha č. 2 k nařízení vlády č. 163/2002 Sb.

Příloha č. 3 k nařízení vlády č. 163/2002 Sb.

P 2 Nařízení vlády č. 190/2002 Sb.

Příloha č. 1 k nařízení vlády č. 190/2002 Sb.

Příloha č. 2 k nařízení vlády č. 190/2002 Sb.

Příloha č. 3 k nařízení vlády č. 190/2002 Sb.

ÚVOD

V roce 2002 připravilo Informační centrum ČKAIT první vydání publikace České technické normy ve výstavbě (Ludmila Kratochvílová, Miroslav Ježek a Lubomír Keim, vydalo Informační centrum ČKAIT, Praha, prosinec 2002, form. A5, 136 stran, ISBN 80-86364-57-7). Vydání této publikace, věnované především harmonizaci naší národní technické normalizace s normalizací evropskou, případně mezinárodní, si vyžádaly změny v postavení a úloze českých technických norem, evropských a mezinárodních norem ve výstavbě a potřeba vysvětlit probíhající změny odborné technické veřejnosti. Zákonem č. 71/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 22/1997 Sb., o technických požadavcích na výrobky a o změně a doplnění některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, byla provedena významná novela zákona č. 22/1997 Sb., kterou byla do §4 nově vložena věta "Česká technická norma není obecně závazná".

Závaznost technických norem vyplývala z právního systému Československé republiky v letech 1948 až 1989 a byla ve stavební praxi obecně respektována. V této etapě státem centrálně řízené ekonomiky právní systém nerozlišoval požadavky a ustanovení veřejnoprávních a soukromoprávních předpisů. Veřejnoprávní povahu měly a mají vždy předpisy stavebního práva. Principy moderního veřejného stavebního práva vytvořily v Čechách, na Moravě a ve Slezsku stavební řády, přijaté postupně v letech 1864 - 1894. Vedle zásad pro povolování, provádění a kolaudaci pravomoci stavebních úřadů řešily stavební řády technické požadavky na stavby, stavební konstrukce, materiály a výrobky pro stavby. Ve stavebním řádu pro Prahu, Plzeň a České Budějovice z roku 1886 byla více než polovina textu věnována technických ustanovením, upravujícím vlastnosti stavebních materiálů, konstrukcí, staveb a jejich prostor.

K vyčlenění technických požadavků na stavby ze stavebního zákona došlo poprvé po vydání zákona č. 280/1949 Sb., o územním plánování a výstavbě obcí. K němu byla vydána, jako jeho prováděcí předpis, vyhláška Ministerstva stavebního průmyslu č. 709/1950 Ú. l., o podrobnějších předpisech pro pozemní stavby. Vyhláška byla zrušena v roce 1960 s tím, že technické požadavky na stavby budou nadále upravovány závaznými technickými normami.

Zákon č. 96/1964 Sb., o technické normalizaci rozlišoval stupně technických norem - normy státní, oborové a podnikové; stanovil obecnou závaznost státních a oborových norem. Podnikové normy byly závazné pro organizaci, které je vydala. Platnost tohoto zákona byla ukončena přijetím zákona č. 142/1991 Sb., o československých technických normách, který ukončil platnost oborových norem k 31.12.1993 a zrušil obecnou závaznost státních norem k 31.12.1994. Výjimku představovaly normy nebo jejich části, jejichž závaznost byla stanovena na základě požadavku ústředního orgánu státní správy.

Praxe, kdy technické požadavky na stavby závazně upravovaly přímo technické normy, se příliš neosvědčila; mj. pro rostoucí počet vydaných technických norem bez rozlišení povahy jejich ustanovení a požadavků. Proto při přípravě nového stavebního zákona (vydaného pod č. 50/1976 Sb.) bylo rozhodnuto znovu stanovit technické požadavky v samostatném prováděcím předpise ke stavebnímu zákonu. Stalo se tak vyhláškou Federálního ministerstva pro technický a investiční rozvoj č. 83/1976 Sb., o obecných technických požadavcích na výstavbu. Tato vyhláška platila se dvěma novelami až do roku 1992, kdy byla nahrazena vyhláškou č. 137/1998 Sb., o obecných technických požadavcích na výstavbu. V roce 2009 byla tato vyhláška zrušena a nahrazena vyhláškou č. 268/2009 Sb., o technických požadavcích na stavby. Pozůstatkem historicky rozdílné právní úpravy výstavby v Praze, která měla samostatný právní řád, je vyhláška obecných technických požadavcích na výstavbu v hlavním městě Praze (vyhláška č. 26/1999 Sb. hl. m. Prahy). Další právní předpisy upravují technické požadavky na požární ochranu staveb (vyhláška č. 23/2008 Sb.), na bezbariérové užívání staveb (vyhláška č. 398/2009 Sb.), územní požadavky (vyhláška č. 501/2006 Sb.) a technické požadavky na speciální stavby. Vyhlášky o obecných technických požadavcích na výstavbu jsou, podobně jako stavební zákon, veřejnoprávními předpisy a mohou obsahovat pouze takové požadavky, které představují ochranu veřejného zájmu. Naproti tomu technické normy jsou dokumentovanými dohodami, které zavádějí pravidla nebo pokyny pro všeobecné a opakované použití produktů, služeb a procesů, sjednocují, zjednodušují a optimalizují výrobní procesy, usnadňují technickou spolupráci. Dodržování technických norem je v řadě případů rozhodující podmínkou pro uplatnění na trhu.

Všechny uvedené vyhlášky obsahují formálně různým způsobem upravené odkazy na české technické normy nebo normové hodnoty, které jsou pak někdy nesprávně označovány jako "sezávazněné". Zásadně platí ustanovení zákona č. 22/1997 Sb., že české technické normy nejsou obecně závazné. V právním předpise nebo např. v rozhodnutí správního orgánu může být stanovena povinnost dodržet požadavky nebo hodnoty české technické normy - tato povinnost však nemá absolutní platnost. Některé právní předpisy (zákon č. 133/1985 Sb., o požární ochraně, vyhláška č. 268/2009 Sb., vyhláška č. 398/2009 Sb.) obsahují ustanovení o možnosti použití odlišných postupů, než stanoví česká technická norma; musí však být dosaženo minimálně stejného výsledku, jakého by se dosáhlo při postupu podle technické normy. Poměrně obsáhle se tímto problémem zabývá nález Ústavního soudu k návrhu na zrušení vyhlášky č. 23/2008 Sb., o technických podmínkách požární ochrany staveb, publikovaný ve Sbírce zákonů pod č. 241/2009 Sb., kterým se podrobněji zabývá také tato publikace.

Druhé vydání publikace České technické normy ve výstavbě obsahuje více než z poloviny nový nebo upravený text a reaguje na vývoj a změny v technické normalizaci. Od prvního vydání v roce 2002 do roku 2009 významně pokročil proces harmonizace technické normalizace. Byly zpracovány a do soustavy národních norem převzaty nové evropské normy pro navrhování stavebních konstrukcí, Eurokódy. Vydávání českých technických norem bylo k 1.1.2009 převedeno na Úřad pro technickou normalizaci, metrologii a státní zkušebnictví (ÚNMZ). K zásadním změnám došlo v dostupnosti ČSN, jak po technické, tak cenové stránce. Změny uskutečněné v roce 2009 lze označit za nejzávažnější změny od roku 1993 v etapě samostatné české technické normalizace.

1 HISTORICKÝ VÝVOJ, PRÁVNÍ POSTAVENÍ A ORGANIZACE NÁRODNÍ NORMALIZACE

1.1 Vznik národní normalizace

Počátky české průmyslové normalizace, reprezentované jednotlivými normalizačními dokumenty velkých podniků a korporací, sahají na konec 19. století. Moderní celostátně organizovaná národní normalizace vznikla na počátku 20. století. První celostátně organizovanou a průmyslem uznávanou společností byl Elektrotechnický svaz československý (ESČ), založený v roce 1919. V roce 1920 vydal první československé normy jako soubor Předpisů a normálií ESČ. Původní orientace na silnoproudou elektrotechniku sehrála významnou úlohu v elektrifikaci měst a vesnic ČSR. V dalším vývoji se aktivita ESČ rozvinula tak, že pokrývala všechny praktické aplikace v oboru elektrotechniky. Československé elektrotechnické normy (předpisy) se zasloužily o rozvoj elektrotechnických firem a živností tím, že vytvořily všeobecně uznávanou technickou základnu, jak pro výrobu, tak pro dozorovou činnost.

Všeobecná normalizace vytvořila svůj vrcholný orgán v roce 1922. Stala se jím Československá společnost normalizační (ČSN) jako všeobecně prospěšná nezisková společnost. Její členskou základnu tvořily výrobní podniky, profesní svazy, komerční organizace apod., které svými příspěvky zabezpečovaly nejvýznamnější část zdrojů, potřebných k vykonávání normalizačních prací. Příspěvky byly odstupňovány podle počtu zaměstnanců členských organizací. Vlastní normalizační práce organizovala Kancelář ČSN, která celý proces tvorby norem zajišťovala logisticky a metodicky. Návrhy československých norem zpracovávali odborníci z řad technické veřejnosti na náklady mateřské organizace.

Normy ČSN i ESČ byly vytvářeny na demokratických zásadách, umožňujících každému zájemci účast v normotvorném procesu, uplatňování připomínek k postupným návrhům ČSN a jejich obhajování při jejich projednávání. Československé normy byly nezávazné, dohodové. Jejich autorita a dobrovolné používání plynulo z toho, že normy obsahovaly optimální technická řešení odpovídající dosaženému stavu techniky, které bylo mj. uznáváno jako rozhodčí v soudních sporech. ČSN tvořily rovněž základ předpisů zájmových a profesních svazů, jimiž se museli jejich členové řídit. Také v soutěžích o veřejné zakázky hrály normy podstatnou roli. V neposlední řadě si ve většině případů kladly jako podmínku výrobu podle norem pojišťovny.

Po válce byly obnoveny normalizační práce v plném rozsahu. Činnost ČSN a ESČ, založená na spolkovém principu, skončila v roce 1951, kdy řízení normalizace v Československu převzal stát. Byl založen Úřad pro normalizaci jako orgán státní správy v oblasti normalizace. Přičleněním vynálezecké agendy vznikl Státní úřad pro vynálezy a normalizaci, v roce 1961 opět rozdělený na dvě samostatné organizace. Oblast normalizace byla rozšířena o metrologii v novém Úřadě pro normalizaci a měření. Konečnou vývojovou fází byl Federální úřad pro normalizaci a měření, jehož trvání ukončil rozpad československé federace v roce 1992.

V období 1951 až 1991 změnily československé normy svůj charakter. Ze zákona se staly závaznými, každý je musel povinně dodržovat. Normám byla přisouzena zásadně nová úloha. Při neexistující konkurenci měly regulovat jakost výrobků znárodněného průmyslu, později pak ve značném rozsahu suplovat právní předpisy, zejména v oblasti bezpečnosti práce. Toto období je charakterizováno růstem počtu celostátně platných závazných norem, ovlivněného také zapojením ČSSR do mezinárodního a regionálního normalizačního dění (Rada vzájemné hospodářské pomoci - RVHP). Toto období po sobě zanechalo více než 20 000 celostátně platných, závazných norem. Při nemožnosti dodržení požadavků státní normy byly v odůvodněných případech udělovány výjimky.

1.2 Tradice československé normalizace

ČSN i ESČ si brzy po zahájení činnosti vysloužily pověst technicky zdatných a výkonných normalizačních společností. Bylo to mj. tím, že v odborných normalizačních komisích, které připravovaly návrhy norem, působili přední odborníci příslušných technických oborů, kteří zastávali vedoucí postavení ve svých podnicích s rozhodovací pravomocí. To zaručovalo zaměření normalizačních prací financovaných průmyslem na skutečně potřebné a uživatelsky efektivní normy. Složení komisí bylo zárukou vysoké technické úrovně norem. Obě instituce neméně pečlivě dbaly o jazykovou, stylistickou a formální čistotu národních norem. Do schvalování se dostaly jen řádně projednané a pečlivě připravené návrhy norem. Schvalování probíhalo v jednatelském sboru ČSN, převážně složeném z vysokých představitelů průmyslu. Schválené normy nalezly široké uplatnění v praxi.

Systematickou prací se postupně vytvářela dobrá pověst a posléze tradice československé normalizace. Neomezovala se jen na národní prostředí, Československo se velmi aktivně zapojilo do normalizace mezinárodní. Zakládající zasedání Mezinárodní federace normalizačních organizací (ISA) se konalo v Praze v roce 1928. Do řídících orgánů federace byli zvoleni českoslovenští zástupci. Řada dalších zasedání vrcholných orgánů ISA, po válce ISO a Mezinárodní elektrotechnické komise IEC, se rovněž konala v ČSR jako výraz uznání československé aktivity na mezinárodním poli. Českoslovenští zástupci, odborníci s mezinárodní pověstí pracovali ve vysokých funkcích těchto organizací. Vzpomeňme mj. zakladatelské role prof. Lista a jeho práci ve správní radě ISA. Vrcholným uznáním československé normalizaci bylo zvolení prof. Lista prezidentem ISA v období 1932 až 1934.

Ve všech vývojových etapách měla normalizace na co navazovat. Na tradice předválečné normalizace navazovala za změněných podmínek po roce 1948 československá aktivita v mezinárodních organizacích. V tvorbě ČSN domácího původu to nebylo možné, protože vznikaly ve zcela jiných podmínkách. I v této době bylo Československo uznávanou zemí v ISO a IEC. Bylo častým členem Rady ISO a Akčního výboru IEC, a také častým hostitelem důležitých zasedání v Praze - v roce 1967 a 1987 generální zasedání IEC, v roce 1988 generální zasedání ISO. Kromě toho se u nás uskutečnila četná zasedání technických komisí a subkomisí těchto organizací.

Byly to především tradice československé normalizace, které vytvořily po roce 1989 příznivou atmosféru pro myšlenku obnovení nezávislé normalizace západního evropského typu. Tradice a dobrá pověst české normalizace se také zasloužily o to, že ČR byla v roce 1997 přijata jako první z postkomunistických zemí za řádného člena evropských normalizačních organizací CEN a CENELEC.

1.3 Situace národní normalizace po roce 1989

Obrat v zaměření normalizace nastal po roce 1989. Z asociační dohody uzavřené mezi ČSFR a ES (publikovaná ve Sbírce zákonů pod č. 226/1994 Sb.) a z nové asociační dohody, uzavřené Českou republikou po rozdělení ČSFR (publikovaná ve Sbírce zákonů pod č. 7/1995 Sb.), vyplynul závazek harmonizovat soustavu národních norem se soustavou evropských norem, tzn. převzít evropské normy do soustavy českých norem v plném rozsahu. Kromě evropských norem jsou do soustavy českých norem přejímány navazující mezinárodní normy. Tvorba původních národních norem je přitom omezena na nezbytně nutné minimum. Cílem normalizace se stává podpora rozvoje tržního hospodářství, odstraňování technických překážek mezinárodního obchodu a podpora harmonizace právního řádu ČR s právními předpisy ES.

Změna zaměření normalizace vyvolala i potřebu nové právní úpravy. Současná právní úprava vychází ze zákona č. 22/1997 Sb., o technických požadavcích na výrobky a o změně a doplnění některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů. Zákon nabyl účinnosti (v původním znění) dne 1.9.1997.

1.4 Změny v technické normalizaci a dostupnosti norem v roce 2009

1.4.1 Základní priority transformace technické normalizace

Rozhodnutím Ministerstva průmyslu a obchodu ČR (MPO ČR) byla k datu 31.12.2008 zrušena příspěvková organizace Český normalizační institut (ČNI) a zabezpečování tvorby a vydávání českých technických norem bylo převedeno na Úřad pro technickou normalizaci, metrologii a státní zkušebnictví (ÚNMZ).

MPO ČR rovněž stanovilo tři základní priority, jichž má být v rámci transformace dosaženo. První prioritou je zlepšení dostupnosti ČSN, a to zejména využitím elektronické formy, druhou prioritou je výrazné zlevnění ČSN a třetí prioritou je zlepšení srozumitelnosti ČSN, což se týká obsahu, terminologie i kvality překladů do českého jazyka.

1.4.2 První základní priorita: zpřístupnění ČSN v elektronické formě

K naplnění první priority by mělo zejména přispět zpřístupnění všech platných ČSN v "certifikovaném" elektronickém formátu (pdf) a umožnění individuálního tisku každému zájemci, který se zaregistruje podle stanovených podmínek. Současně zůstává zachována nabídka profesionálně tištěných ČSN.

Elektronické zpřístupnění celého souboru českých technických norem je od 1.1.2009 zajišťováno pomocí systému ČSN online, jehož poskytovatelem je ÚNMZ. ČSN online poskytuje objednateli přístup k ČSN prostřednictvím internetu. ČSN jsou pravidelně měsíčně aktualizovány. Přístup je umožněn ke všem platným a také k neplatným normám, pokud byly do elektronické podoby převedeny. Zpřístupnění ČSN, včetně jejich aktualizace, je prováděno formou přístupu na server poskytovatele. Cena za poskytování přístupu k ČSN je stanovena na jeden rok za každého jednotlivého uživatele a podle zvolené možnosti tisku.

Ceny za poskytnutí českých technických norem, za poskytnutí přístupových práv a za rešeršní služby se řídí vyhláškou MPO ČR č. 486/2008 Sb., kterou se stanoví odborné činnosti související se zabezpečením vydávání a řádné distribuce českých technických norem a úplata za jejich poskytování. Vyhláška nabyla účinnosti dnem 1.1.2009 a je prováděcím předpisem k zákonu č. 22/1997 Sb.

Varianty přístupu k ČSN jsou následující:

  • ČSN online pro firmy s více uživateli

Tato varianta je určena pro větší firmy, které si samy provádějí správu svých uživatelů, pro profesní svazy a pro prodejce norem. Poskytnutí služby je umožněno pouze na základě smlouvy. Objednatel provádí platbu souhrnně za všechny své uživatele, kteří mají přístup do služby ČSN online. Hradí jedinou fakturu, jednou ročně. ČSN online pro firmy nelze použít pro zpřístupnění služby jedinému uživateli (jednotlivci).

  • ČSN online pro jednotlivce

Varianta je určena pro jednotlivce, menší firmy, fyzické podnikající osoby (živnostníky a podnikatele), nebo soukromé osoby. Tento přístup je vhodný, pokud je požadován přístup pouze pro jednoho uživatele. Mohou ho však použít i větší firmy, pokud požadují přístup pouze pro jednoho nebo dva své pracovníky. Je možno se zaregistrovat přímo v systému ČSN online pro jednotlivce, bez nutnosti sepisovat smlouvu. ČSN online pro jednotlivce umožňuje uhradit stanovený poplatek přímo platební kartou přes internetový platební systém, nebo převodem na účet. Při zaplacení kartou je přístup umožněn bezprostředně po zaplacení. Při platbě převodem je služba aktivována až po obdržení platby.

Nastavené podmínky umožňují přístup k normám komukoliv. Vysokým a středním školám, rovněž i technickým knihovnám, stavebním úřadům či podnikatelským svazům je doporučováno využít přístupu k tzv. hromadnému čtení. Např. v knihovnách systém funguje tak, že jeden počítač je umístěn za přepážkou a jeden před přepážkou. Kdokoli ze čtenářů přijde, může si normy na počítači přečíst - nelze však normy tisknout, a tedy ani neoprávněně distribuovat.

Rovněž nadále existují tištěné české technické normy, tzv. autorizované výtisky. Oproti předchozí praxi došlo k zásadní změně v jejich šíření. Dříve si zájemci mohli požadované normy objednat pouze u ČNI, jenž pak zajistil jejich vytištění a distribuci. Nyní existuje síť smluvních distributorů, kteří mají současně oprávnění normy tisknout a hradí ÚNMZ pouze dodaná data. Celý proces se tak zlevnil a urychlil, jednoduché tisky lze získat i na počkání.

1.4.3 Druhá základní priorita: výrazné zlevnění ČSN

Naplnění druhé priority vedlo ke zlevnění přístupu k ČSN zejména v elektronické podobě, ale rovněž ke zlevnění profesionálně tištěných ČSN. Tyto kroky by měly umožnit výrazné zefektivnění celého systému.

Cenové podmínky (dané příslušnou vyhláškou MPO ČR) pro poskytnutí přístupových práv pro použití systému ČSN online jsou následující:

a) Individuální čtení elektronické formy českých technických norem nebo technických dokumentů; bez omezení druhů či oborů ČSN; bez možnosti tisku; jeden přístup platný dvanáct měsíců ...1 000 Kč;

b) Individuální čtení elektronické formy českých technických norem nebo technických dokumentů; bez omezení druhů či oborů ČSN; k individuálnímu tisku bez omezení; jeden přístup platný dvanáct měsíců ... 3 500 Kč

(při omezení tisku do 50 stran je cena 1 500 Kč; do 200 stran je cena 2 500 Kč);

c) Hromadné čtení elektronické formy českých technických norem nebo technických dokumentů; bez omezení druhů či oborů ČSN; bez možnosti tisku; jedno heslo platné dvanáct měsíců ...10 000 Kč.

Aktuální informace jsou umístěny na webových stránkách ÚNMZ ( www.unmz.cz ) - rubrika ČSN online.

1.4.4 Třetí základní priorita: zlepšení srozumitelnosti norem

Třetí priorita - zlepšení srozumitelnosti norem - má dva rozměry. Jeden je mezinárodní, respektive evropský, protože dnes je většina ČSN obsahově zpracovávána v mezinárodních či evropských normalizačních organizacích, a ovlivnění jejich obsahu tedy závisí od aktivní účasti expertů ČR na procesu tvorby norem, ať již to jsou experti ze soukromé či státní sféry. Podmínkou tedy je projev zájmu a potřeby obsah norem ovlivňovat, kapacita expertů a jejich způsobilost.

Národní rozměr spočívá v obsahu zejména původních ČSN, tj. norem, které jsou tvořeny pouze na národní úrovni. U všech ČSN je významný aspekt terminologie, u ČSN přebírajících mezinárodní či evropské normy je podstatná kvalita překladů. V oblasti terminologie jsou postupně přijímána opatření, která mají za cíl přispět k jednoznačnosti ČSN a k terminologickému souladu mezi ČSN a právními předpisy.

Součástí transformace je i vytváření podmínek pro to, aby maximum ČSN bylo v českém jazyce. Provedení překladu však musí být podloženo požadavkem na jeho zpracování a patřičným finančním zajištěním, protože se jedná o podstatnou část výdajů na zpracování ČSN.

1.4.5 Centra technické normalizace

Zefektivnění celého systému nebylo provedeno pouze cestou výrazné redukce personálních kapacit národního normalizačního orgánu (NNO), ale také nastavením optimálních podmínek pro fungování technických normalizačních komisí (TNK), tedy poradních orgánů NNO, a ve výrazné změně struktury externích zpracovatelů úkolů/projektů plánu technické normalizace (PTN), kdy přímými smluvními partnery NNO by měly být sektorově či oborově orientované subjekty, tzv. centra technické normalizace (CTN). V současné době je NNO uznáno celkem 68 center technické normalizace, v sektoru stavebnictví jich působí 23.

1.4.6 Nový přístup k tvorbě ČSN

Zásadní změny doznal přístup k tvorbě ČSN. Došlo k základní změně pokynů pro plán technické normalizace a vlastních plánovacích listů pro jednotlivé úkoly/projekty tvorby ČSN. Při využívání prostředků ze státního rozpočtu je vyžadován, tak jak je stanoveno v právním řádu ČR, projev požadavku věcně příslušného ústředního správního úřadu, tedy většinou ministerstva. Z požadavku musí být patrné, o jaký způsob tvorby ČSN se má jednat včetně požadavku na případný překlad, resp. vydání ČSN v českém jazyce. Požadavek ústředního správního úřadu též může umožnit financování požadavku původně ze soukromé sféry, která sice požaduje zpracování ČSN, ale nemá z různých důvodů možnost požadovanou tvorbu ČSN uhradit.

Další zásadní změnou je, že v plánu technické normalizace (PTN) jsou sledovány jednotlivé úkoly/projekty tvorby ČSN od samého počátku jejich vzniku, tj. v případech tvorby těchto norem v mezinárodních či evropských normalizačních organizacích jsou tyto úkoly/projekty zpravidla zařazovány do PTN již v okamžiku jejich vyhlášení v těchto nadnárodních organizacích. V PTN pak jsou sledovány až do okamžiku schválení příslušné ČSN (tento proces trvá obvykle až tři roky). Tímto přístupem je v PTN vyjádřeno, kde probíhá aktivní účast expertů z ČR na tvorbě návrhu normy. Podmínkou pro zařazení úkolu/projektu do PTN je samozřejmě zásadní počáteční rozhodnutí, že se takový úkol vůbec bude v ČR zpracovávat, tzn., že existuje požadavek na zpracování takové ČSN.

1.4.7 Veřejná služba

Je nutné zdůraznit, že součástí transformace technické normalizace v žádném případě není zasahování státu do tvorby ani do věcného obsahu ČSN, pokud jsou při zpracování norem dodržována daná pravidla a metodické pokyny. I nadále budou důsledně ctěny zásady a správná praxe tvorby technických norem.

Uživatelé ČSN by měli uvítat skutečnost, že se realizací výše uvedených priorit a změn výrazně omezil obchodní charakter vydávání a distribuce ČSN a způsob zpřístupnění i cenotvorby má mnohem více charakter veřejné služby.

1.5 Organizační uspořádání národní normalizace

Rámcové organizační zabezpečení národní normalizace vyplývá ze zákona č. 22/1997 Sb., o technických požadavcích na výrobky a o změně a doplnění některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, a ze zákona č. 20/1993 Sb., o zabezpečení výkonu státní správy v oblasti technické normalizace, metrologie a státního zkušebnictví, ve znění pozdějších předpisů. Orgány státní správy v oblasti technické normalizace, metrologie a státního zkušebnictví jsou:

Ministerstvo průmyslu a obchodu jako ústřední orgán státní správy má v kompetenci technickou normalizaci, koncepci rozvoje a přípravu legislativního procesu.

Úřad pro technickou normalizaci, metrologii a státní zkušebnictví (ÚNMZ) jako ústřední správní úřad, který v oblasti technické normalizace vykonává zejména tyto činnosti:

  • zajišťuje tvorbu, vydávání, řádnou distribuci a evidenci českých technických norem, normalizačních dokumentů a publikací souvisejících s technickou normalizací;
  • spolupracuje při tvorbě mezinárodních a evropských norem s mezinárodními a evropskými normalizačními organizacemi ISO, IEC, CEN, CENELEC a ETSI;
  • plní povinnosti vyplývající z členství v mezinárodních a evropských normalizačních organizacích;
  • spolupracuje s jinými národními normalizačními organizacemi;
  • udržuje soustavu českých technických norem v aktuálním stavu;
  • metodicky řídí a koordinuje činnost technických normalizačních komisí (TNK);
  • zpracovává návrhy plánu technické normalizace, případně i návrhy programu rozvoje technické normalizace;
  • smluvně zabezpečuje tvorbu českých technických norem a dbá na hospodárné vynakládání prostředků ze státního rozpočtu v této oblasti;
  • zpracovává návrhy oznámení Úřadu o českých technických normách podle zákona č. 22/1997 Sb., k jejich publikaci ve Věstníku ÚNMZ;
  • zajišťuje mezinárodní zasedání pracovních orgánů mezinárodních a evropských normalizačních organizací v ČR;
  • podává informace o českých, zahraničních a mezinárodních normách a normalizačních dokumentech;
  • zajišťuje prodej českých, zahraničních a mezinárodních norem a normalizačních dokumentů.

ÚNMZ je řádným členem Mezinárodní organizace pro normalizaci (ISO), Mezinárodní elektrotechnické komise (IEC), Evropského výboru pro normalizaci (CEN), Evropského výboru pro normalizaci v elektrotechnice (CENELEC); v Evropském ústavu pro telekomunikační normy (ETSI) má právo pozorovatele.

1.6 Současná právní úprava technické normalizace

1.6.1 Zákon č. 22/1997 Sb.

Právní úprava technické normalizace podle zákona č. 22/1997 Sb., o technických požadavcích na výrobky a o změně a doplnění některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, provádí v oblasti českých technických norem (ČSN) přechod na stav obvyklý ve státech s tržní ekonomikou, který byl již dříve zahájen zákonem č. 142/1991 Sb., o československých technických normách, ve znění zákona č. 632/1992 Sb. Změny, ke kterým došlo od 1.9.1997, kdy zákon č. 22/1997 Sb., nabyl účinnosti (a byl zrušen zákon č. 142/1991 Sb.), lze stručně charakterizovat takto:

  • stát zaručuje tvorbu a vydávání ČSN;
  • tvorbu a vydávání ČSN nezajišťuje orgán státní správy. Ministerstvo průmyslu a obchodu ČR může pověřit (jednu) právnickou osobu zabezpečováním tvorby a vydáváním českých technických norem, jejich změn a zrušení (tzv. pověřená právnická osoba). Pokud nejsou tvorba a vydávání českých technických norem, jejich změny a zrušení zabezpečeny pověřenou právnickou osobou, zabezpečuje plnění uvedených úkolů Úřad pro technickou normalizaci, metrologii a státní zkušebnictví. Úřad je v takovém případě oprávněn vybírat za odborné činnosti související se zabezpečením vydávání a řádné distribuce českých technických norem úplatu. Tyto činnosti a výši úplaty stanoví MPO vyhláškou;
  • není uplatňována úloha neopomenutelného účastníka;
  • ČSN již není možno vydat jako závaznou;
  • dosavadní závaznost ČSN (i jen vybraných článků) byla ukončena k 31.12.1999;
  • zavádějí se harmonizované ČSN;
  • stanoví se zákaz rozmnožování a rozšiřování ČSN bez souhlasu pověřené právnické osoby, resp. ÚNMZ; zákaz označování jiných dokumentů značkou ČSN; porušení těchto zákazů je postižitelné pokutou;
  • stanoví se rozsah úkolů, které jsou financovány ze státního rozpočtu.

Tyto změny jsou v zákoně upraveny zejména v §3, §4, §5 a §6. Novela zákona č. 22/1997 Sb., provedená zákonem č. 71/2000 Sb., která nabyla účinnosti 3.4.2000, se oblasti technické normalizace zásadně nedotkla. Především byly zpřesněny některé pojmy, jako např. technický předpis, norma, harmonizovaná norma.

Také novela zákona č. 22/1997 Sb., provedená zákonem č. 205/2002 Sb., která u části ustanovení nabyla účinnosti 1.10.2002, nepřinesla zásadní změny v oblasti technické normalizace. Zpřesňuje některé již definované pojmy a nově zavádí pojem technický dokument. Nově se však ve smyslu této novely do procesu tvorby norem zahrnují i změny norem a jejich rušení. Význam této úpravy spočívá zejména v tom, že pověřená právnická osoba, resp. ÚNMZ, může při splnění podmínek stanovených zákonem zrušit konkrétní ČSN. Dále se touto novelou zpřísňuje zákaz rozšiřování a rozmnožování českých technických norem, a to tím, že se tento zákon vztahuje i na části ČSN.

1.6.2 Co jsou technické předpisy

V §3 zavádí zákon č. 22/1997 Sb. do právního řádu pojem technický předpis, který je používán dále v textu zákona. Rozumí se jím vždy obecně závazný právní předpis, upravující zejména technické požadavky na výrobky, popř. pravidla pro služby, nebo upravující povinnosti při uvádění výrobků na trh. Zahrnuje též v minulosti zveřejněné zákony, nařízení vlády a vyhlášky publikované ve Sbírce zákonů, ale i ty, které budou zpracovány v budoucnosti. Za technický předpis však nejsou považovány technické normy, které nejsou právním předpisem, ale mohou být s technickým předpisem harmonizovány (tzn., že např. konkretizují obecný technický požadavek uvedený v technickém předpisu).

1.6.3 Co jsou technické dokumenty

V §3 zákona č. 22/1997 Sb. je pro účely zákona definován pojem technický dokument. Rozumí se jím dokument, který obsahuje technické specifikace výrobku, a není technickým předpisem ani technickou normou, a který by mohl vytvářet technickou překážku obchodu. Podle §7 zákona mohou technické dokumenty vydávat osoby, které jsou k tomu oprávněny podle zvláštního právního předpisu.

1.6.4 Co jsou české technické normy

V §4 zákona č. 22/1997 Sb. je definován pojem česká technická norma, což je dokument schválený pověřenou právnickou osobou, resp. ÚNMZ, pro opakované nebo stálé použití, vytvořený podle tohoto zákona, označený písmenným označením ČSN, jehož vydání bylo oznámeno ve Věstníku Úřadu pro technickou normalizaci, metrologii a státní zkušebnictví. Zakazuje se použití tohoto názvu a stanoveného označení (ČSN) pro jiné dokumenty. Dále se stanoví, že česká technická norma není obecně závazná. Podle uvedeného zákona česká technická norma poskytuje pro obecné a opakované používání pravidla, směrnice nebo charakteristiky činností nebo jejich výsledků, zaměřené na dosažení optimálního stupně uspořádání ve vymezených souvislostech.

Jinak řečeno, technické normy jsou dokumentované dohody, které obsahují technické specifikace nebo jiná určující kritéria používaná jako pravidla, směrnice, pokyny nebo definice charakteristik, a zajišťují, aby materiály, výrobky, postupy a služby vyhovovaly danému účelu. Jejich používání je dobrovolné, avšak všestranně výhodné.

1.6.5 Co jsou harmonizované a určené technické normy

V §4a zákona č. 22/1997 Sb. zavádí zákon pojem harmonizovaná česká technická norma, jehož obsah je převzat z práva Evropských společenství. Podstatou je, že právní regulace týkající se výrobků se omezuje na naléhavé potřeby ochrany života a zdraví osob, majetku, úspor energie, životního prostředí apod. (veřejný zájem). Přitom se vychází z toho, že je účelné technické požadavky na výrobky stanovovat tak, aby jednoznačné konkrétní požadavky právních předpisů nevytvářely bariéry technického rozvoje. K technickým, tj. právním předpisům jsou pak v rámci Evropských společenství vydávány harmonizované evropské normy. V §4a odst. 1 je uvedeno, že harmonizovanou českou technickou normou se může stát pouze ta norma, která přejímá harmonizovanou evropskou normu nebo harmonizační dokument. Přitom je nutno zdůraznit, že harmonizované české technické normy nejsou závazné. Při jejich splnění se však má za to, že výrobek odpovídá příslušným obecným ustanovením technického předpisu (v ČR nařízení vlády k zákonu č. 22/1997 Sb., přejímající směrnici ES), k němuž se norma nebo její část vztahuje.

Harmonizované normy stanovuje Úřad pro technickou normalizaci, metrologii a státní zkušebnictví (ÚNMZ) a oznamuje je ve Věstníku ÚNMZ s uvedením technického předpisu, k němuž se vztahují.

V případě potřeby pro specifikaci technických požadavků na výrobky, vyplývajících z nařízení vlády nebo jiného příslušného technického předpisu, může ÚNMZ po dohodě s ministerstvy a jinými ústředními správními úřady, jejichž působnosti se příslušná oblast týká, určit české technické normy, další technické normy nebo technické dokumenty mezinárodních, popřípadě zahraničních organizací, nebo jiné technické dokumenty, obsahující podrobnější technické požadavky. Ty se pak podle zákona nazývají určenými normami.

Splnění harmonizované české technické normy, určené normy nebo splnění zahraniční technické normy přejímající v členských státech Evropské unie harmonizovanou evropskou normu, nebo splnění jejich částí, se považuje v rozsahu a za podmínek stanovených v technickém předpisu za splnění požadavků stanovených technickými předpisy, k nimž se tyto normy nebo jejich části vztahují.

1.6.6 Zabezpečení tvorby českých technických norem

V §5 zákona č. 22/1997 Sb. (Zabezpečení tvorby českých technických norem) se vymezuje odpovědnost státu za zpracování a vydávání českých technických norem, jejich změn a zrušení. Další část ustanovení pak určuje, že ministerstvo průmyslu a obchodu může zabezpečováním tvorby a vydáváním českých technických norem, jejich změn a zrušení, za určitých podmínek pověřit právnickou osobu. Rozhodnutí o pověření právnické osoby, jakož i zrušení tohoto rozhodnutí zveřejní MPO ve formě sdělení ve Sbírce zákonů ČR. Pokud nejsou tvorba a vydávání českých technických norem, jejich změny a zrušení zabezpečeny pověřenou právnickou osobou, zabezpečuje plnění jejích úkolů ÚNMZ. Paragraf 5 dále stanoví podmínky pro rozmnožování a rozšiřování technických norem a zabývá se náklady na tvorbu technických norem.

Zákonem se stanoví zákaz rozmnožování a rozšiřování českých technických norem, směřující jednak k dosažení částečné návratnosti státních prostředků vynaložených na jejich tvorbu, jednak k plnění závazků souvisejících s výhradním oprávněním publikovat formou českých technických norem obsah norem mezinárodních nebo evropských, které jsou na základě požadavků mezinárodních organizací chráněny před neoprávněným rozšiřováním, popřípadě rozmnožováním. Porušení této povinnosti je sankcionovatelné podle §19 zákona. Zcela nově (novela provedená zákonem č. 205/2002 Sb.) se zákaz rozšiřování a rozmnožování českých technických norem vztahuje i na části ČSN, a to zejména z důvodu zajištění plné ochrany před neoprávněným rozmnožováním a rozšiřováním ČSN.

Pokud se týká zásad, které uplatňuje ÚNMZ v případech povolování publikace ČSN nebo jejich částí, rozlišují se tyto případy:

  • publikace malých částí ČSN v dokumentech typu revizní zprávy, objednávky zboží a služeb: zde se nevyžadují žádné poplatky ani oznámení jejich využití;
  • publikace typu učebnic pro vysoké a střední školy: zde se vyžaduje žádost o povolení, obsahující účel použití a seznam norem a jejich částí, které mají být publikovány - podle dřívější praxe nevyžadoval ČNI žádné poplatky, pouze jeden výtisk publikace pro archivní účely. V současné době ÚNMZ může zvážit účel a za specifických podmínek udělit i bezplatný souhlas;
  • publikace pro komerční využití v tištěné nebo elektronické podobě (např. sborníky norem pro účely školení a seminářů): zde je nutná žádost o povolení k publikaci norem, obsahující účel využití, seznam norem a jejich částí, které mají být publikovány, a následně uzavření příslušné smlouvy, ve které jsou specifikovány podmínky, za nichž je možno publikaci vydat.

Náklady na tvorbu českých technických norem hradí ten, kdo požaduje jejich zpracování. Náklady na tvorbu českých technických norem, především českých technických norem přejímajících evropské normy a českých technických norem zpracovaných na základě požadavku ministerstev nebo jiných ústředních správních úřadů a náklady spojené s členstvím v mezinárodních a evropských normalizačních organizacích hradí stát.

Z textu zákona č. 22/1997 Sb. vyplývá, že proces tvorby ČSN je v základních rysech totožný s předchozí právní úpravou. Zásadním rozdílem je však to, že již není upraveno postavení neopomenutelného účastníka, protože zákon umožňuje účast při projednávání návrhu technické normy každému, kdo se přihlásí nebo zašle své stanovisko.

1.6.7 Podmínky tvorby a vydávání českých technických norem

V §6 zákona č. 22/1997 Sb. (Podmínky tvorby a vydávání českých technických norem) jsou stanoveny podmínky poměrně obecně, protože musí být splněny vždy podmínky, které vyplývají z členství pověřené právnické osoby, resp. ÚNMZ, v mezinárodních nevládních normalizačních organizacích (např. ISO, IEC, CEN, CENELEC). Tyto podmínky pro jejich proměnlivost nemohou být v zákoně konkretizovány.

1.7 Vymezení postavení ČSN v právním systému ČR

1.7.1 Vazba technických norem na právní předpisy

Obecně platí zásada rozdělení náplně technických požadavků mezi právní předpisy a technické normy. Právní předpisy (zákony, nařízení vlády, vyhlášky a další, publikované ve Sbírce zákonů) technické povahy stanoví závazné rámcové požadavky, které se týkají především bezpečnosti staveb, ochrany zdraví osob, úspor energie a ochrany životního prostředí (tj. ochrany veřejných zájmů), které musí být bezpodmínečně dodrženy.

Dobrovolné technické normy rozvádějí podrobným technickým řešením podstatné rámcové požadavky obecně závazných právních předpisů. Právní předpisy tak mohou být stručnější, získávají na srozumitelnosti a přehlednosti, zpravidla je lze lépe interpretovat a mají delší dobu platnosti.

Systém odvolávek na normy se ukázal výhodný a účinný. Je např. jedním z důležitých prvků tzv. nového přístupu Evropské komise k technické harmonizaci. Směrnice Evropského společenství pro výrobky přijaté podle nového přístupu k technické harmonizaci se v ČR zavádějí nařízeními vlády (jsou vydávána jako prováděcí předpisy zákona č. 22/1997 Sb.).

1.7.2 Postavení ČSN v soustavě předpisů

Dřívější závaznost českých technických norem byla zákonem č. 142/1991 Sb., ve znění zákona č. 632/1992 Sb., omezena do 31.12.1994. Od té doby, tj. od 1.1.1995, se téměř všechny ČSN staly nezávaznými. Uvedený zákon však umožnil oprávněným ústředním orgánům státní správy, aby sezávaznily některá ustanovení, popř. celou normu týkající se oblasti jejich působnosti. Tato závazná ustanovení byla v příslušných normách uvedena včetně informace, který ústřední orgán závaznost uplatnil; tento orgán byl též oprávněn povolovat výjimky z ustanovení, která sezávaznil. Avšak i závaznost těchto norem byla omezena, a to do 31.12.1999 - viz §21 zákona č. 22/1997 Sb., ve znění pozdějších předpisů. Závaznost norem byla definitivně ukončena k 31.12.1999. ČSN jsou od 1.1.2000 nadále platné, avšak jsou obecně nezávazné.

Novelou zákona č. 22/1997 Sb. (provedenou zákonem č. 71/2000 Sb.) došlo k přesnému vymezení postavení ČSN v právním systému ČR tím, že v uvedené novele se výslovně stanoví: "Česká technická norma není obecně závazná" (viz §4). Z toho vyplývá, že ČSN nejsou považovány za právní předpisy a není stanovena obecná povinnost jejich dodržování. To znamená, že ČSN jsou nezávazné a mají obecně dobrovolný charakter. Lze konstatovat, že obecná nezávaznost ČSN je v souladu s právním stavem obvyklým ve státech s liberální ekonomikou, kde se uplatňuje pojetí, ve kterém dodržení nezávazných národních norem se považuje za důkaz souladu s požadavky právních předpisů.

V některých případech však může vzniknout povinnost postupovat při určité činnosti v souladu s českými technickými normami. V praxi mohou nastat zejména tyto případy:

a) Pokyn nadřízeného

V pracovněprávních vztazích může vzniknout povinnost řídit se ustanoveními ČSN, jestliže nadřízený (zaměstnavatel) s těmito ČSN zaměstnance řádně seznámí. Jestliže k tomu dojde, je dodržování ČSN pracovně právní povinností. To lze odvodit z ustanovení §106 odst. 4 zákoníku práce (zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů), podle kterého jsou ostatními předpisy k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci i normy.

b) Smlouva

Jestliže mezi účastníky obchodního vztahu založeného smlouvou podle občanského nebo obchodního zákoníku dojde k ujednání o tom, že např. zboží nebo činnosti, které jsou předmětem této smlouvy, musí splňovat požadavky konkrétní ČSN, stává se plnění této ČSN právní povinností. Její nesplnění pak způsobuje právní následky, stanovené pro případ nedodržení smlouvy. Občanský zákoník stanoví v části věnované kupní smlouvě (v §617), že v případě, kdy mají být při užívání věci zachována zvláštní pravidla, zejména řídí-li se užívání návodem nebo je upraveno technickou normou, je prodávající povinen kupujícího s nimi seznámit, ledaže jde o pravidla obecně známá. Nesplní-li prodávající tuto povinnost, je povinen nahradit kupujícímu škodu z toho vzniklou.

c) Rozhodnutí správního orgánu

Povinnost dodržet určitou ČSN může být stanovena v rozhodnutí, které správní orgán vydá na základě zmocnění uvedeného v zákoně. Jako příklad lze uvést ustanovení obsažené v zákoně č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění pozdějších předpisů. Stavební zákon v §115 uvádí mimo jiné, že stavební úřad ve stavebním povolení stanoví podmínky pro provedení stavby. Těmito podmínkami zabezpečí ochranu veřejných zájmů a stanoví zejména návaznost na jiné podmiňující stavby a zařízení, dodržení obecných požadavků na výstavbu, včetně požadavků na bezbariérové užívání stavby, popřípadě technických norem. Pokud je tedy ve stavebním povolení stanoveno, že stavba musí splňovat požadavky určitých ČSN, jde o povinnost právní. Důsledkem nesplnění této povinnosti je, že stavba nebude kolaudována a tedy ji nebude možné používat.

d) Právní předpisy

Nejširším příkladem povinnosti postupovat při určité činnosti podle ČSN jsou právní předpisy (tj. předpisy publikované ve Sbírce zákonů, nebo obecně závazné vyhlášky obcí), které určitým způsobem odkazují na ČSN. Stanoví tak přímo či nepřímo povinnost dodržovat technické normy, ale jen těm subjektům, kterým daný právní předpis stanoví konkrétní povinnosti. V některých případech je použitá formulace právního předpisu taková, že je zřejmé, že jde o upozornění na existenci určité ČSN. V takových případech nejde o stanovení povinnosti tyto ČSN dodržovat.

Obecně je nutno však konstatovat, že použití odkazů na normy je v platných právních předpisech ČR nesystematické - odvíjí se od názoru a přístupu jednotlivých ministerstev, odpovědných za dané právní předpisy. Mohou existovat odkazy na přesně datovanou normu, kdy je u normy uveden rok jejího vydání. Je zřejmé, že se změnou, resp. revizí této normy se musí upravit i právní předpis, který se na ni odvolává. V mnoha právních předpisech existuje řada tzv. nedatovaných odkazů, při nichž se v příslušné citaci uvádí jen číslo normy nebo norem bez data vydání. To znamená, že platí vždy poslední aktuální vydání normy a právní předpis není třeba měnit. Nejobecnější odvolávkou je pak všeobecný odkaz na normy jako na "znalost techniky". Interpretace takového odkazu znamená, že jeho autor má na mysli všechny technické normy, které se k danému předmětu vztahují. Vzhledem k tomu, že problematika odkazů není vždy úplně jasná, uvádíme některé příklady odkazů:

  • Vyhláška Ministerstva pro místní rozvoj č. 268/2009 Sb., o technických požadavcích na stavby: v §3 písm. k) je definován pojem "normová hodnota". Touto normovou hodnotou se rozumí konkrétní technický požadavek (např. limitní hodnota, návrhová metoda, národně stanovené parametry apod.) obsažený v příslušné ČSN, jehož splnění se považuje za dodržení příslušného požadavku stanoveného vyhláškou. V ustanoveních vyhlášky č. 268/2009 Sb., která odkazují na normovou hodnotu, je tedy nepřímo stanovena povinnost dodržení konkrétního technického parametru, metody, vzorce atd. příslušné ČSN.
  • Zákon č. 102/2001 Sb., o obecné bezpečnosti výrobků a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů: z §3 vyplývá, že pokud nelze bezpečnost stanovit podle právních předpisů, posuzuje se podle českých technických norem v tomto pořadí:
    • podle ČSN přejímající příslušnou evropskou normu, na níž zveřejnila Komise Evropských společenství odkaz v Úředním věstníku Evropské unie a tento odkaz byl zveřejněn ve Věstníku ÚNMZ;
    • podle ČSN, která přejímá jinou než výše uvedenou evropskou normu;
    • podle národní technické normy státu Evropské unie, ve kterém je výrobek uveden na trh;
    • podle doporučení Evropské komise, pravidel správné praxe atd.

Za těchto podmínek není dodržení ČSN povinné; důkaz o tom, že ČSN byly dodrženy, je ale důkazem o tom, že výrobce splnil obecnou povinnost uvádět na trh jen bezpečné výrobky.

  • Zákon č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, ve znění pozdějších předpisů: povinnou součástí zadávací dokumentace jsou technické podmínky. Zadavatel formuluje technické podmínky s využitím odkazu na následující dokumenty podle uvedeného pořadí:
    • české technické normy přejímající evropské normy, nebo jiné národní technické normy přejímající evropské normy;
    • evropská technická schválení;
    • obecné technické specifikace, stanovené v souladu s postupem uznaným členskými státy Evropské unie a uveřejněné v Úředním věstníku Evropské unie,
    • mezinárodní normy;
    • jiné typy technických dokumentů než normy vydané evropskými normalizačními orgány;
    • české technické normy;
    • stavební technická osvědčení, nebo
    • národní technické podmínky vztahující se k navrhování, posuzování a provádění staveb a stavebních prací a použití výrobků.

Z uvedeného mj. vyplývá, že odkaz na českou technickou normu v právním předpisu nezpůsobuje vždy právní povinnost řídit se všemi ustanoveními české technické normy, na kterou se v právním předpisu odkazuje. Vždy je nutno v daném právním předpisu zkoumat, jaký význam má ustanovení, v němž je odkaz na českou technickou normu.

Vzhledem k tomu, že právní řád České republiky obsahuje řadu předpisů, které stanoví přímo či nepřímo povinnost řídit se technickými normami, lze proto doporučit, aby všechny firmy ve vlastním zájmu dodržovaly zejména ta ustanovení ČSN, která se týkají ochrany veřejného zájmu, tj. zájmu na ochraně života, zdraví a bezpečnosti osob a zvířat, majetku životního prostředí apod.

Zároveň je třeba upozornit, že podle §159 stavebního zákona jsou autorizovaní inženýři či technici mj. povinni při své odborné činnosti chránit veřejné zájmy. Projektant odpovídá za správnost, celistvost, úplnost a bezpečnost stavby provedené podle jím zpracované projektové dokumentace a proveditelnost stavby podle této dokumentace. Je tedy na osobní zodpovědnosti a profesní úrovni projektantů, jak budou ČSN v praxi uplatňovat. Navíc z §415 občanského zákoníku vyplývá, že každý je povinen počínat si tak, aby nedocházelo ke škodám na zdraví, na majetku, na přírodě a životním prostředí.

1.8 Problematika odkazování na normy v právních předpisech

V současné době je pohled na problematiku uvádění technických norem nebo odkazů na normy v právních předpisech značně rozdílný. Tato názorová roztříštěnost se následně projevuje v nejednotné legislativní praxi, kdy se vyskytují vedle předpisů využívajících principu předpokladu shody (viz §4a zákona č. 22/1997 Sb.) předpisy, které technické normy sezávazňují tím, že na ně přímo odkazují v textu právního předpisu nebo v jeho příloze, popřípadě v poznámkách pod čarou.

Problematice odkazování na technické normy se podrobně věnoval Ústavní soud ČR ve svém nálezu ze dne 26.5.2009, který byl publikován ve Sbírce zákonů pod č. 241/2009 Sb. Tímto nálezem zamítl Ústavní soud ČR návrh veřejného ochránce práv na zrušení vyhlášky Ministerstva vnitra č. 23/2008 Sb., o technických podmínkách požární ochrany staveb. Zrušení této vyhlášky veřejný ochránce práv navrhoval mj. proto, že se ve svém textu odkazuje na české technické normy, které nejsou její součástí ani přílohou a nejsou občanům veřejně a bezplatně dostupné. Ústavní soud ČR však neuznal argumentaci veřejného ochránce práv a uvedená vyhláška není podle něj v rozporu s Ústavou ČR. Z nálezu Ústavního soudu ČR jsou pro posuzovanou problematiku podstatné některé závěry, a to zejména tyto odstavce:

  • České technické normy jsou zvláštním druhem norem, ve kterých jsou upraveny velice specifické požadavky, obsahují technický popis parametrů výrobků, konstrukcí, materiálů i složitějších celků z těchto částí tvořených. Technické normy obsahují informace o obecně uznávaných technických řešeních, základní zákonné požadavky bezpečnosti konstrukční, materiálové, protipožární, hygienické či ochrany zdraví a životního prostřední. Technické normy pokrývají téměř všechny oblasti lidské činnosti.
  • Z výše citované pozitivní právní úpravy vyplývá, že české technické normy nejsou obecně závazné. Technické normy jsou považovány za kvalifikovaná doporučení (nikoliv příkazy) a jejich používání je nezávazné, pouze dobrovolné.
  • Existuje však celá řada případů, kdy je dodržení požadavků konkrétních českých technických norem vyžadováno zákonem nebo podzákonným právním předpisem. Povinnost postupovat při určité činnosti v souladu s českými technickými normami může vzniknout především na základě ustanovení právního předpisu, které stanoví, že ve vztazích upravených tímto právním předpisem je nutno dodržovat české technické normy. V těchto případech již lze o určité závaznosti těchto norem hovořit. Technické normy tedy nejsou obecně závazné, v určitých případech se však stanou obecně závaznými, pokud na ně konkrétní právní předpis výslovně odkáže.
  • Odkazy na technickou normu v právních předpisech mohou mít z hlediska jejich síly formu odkazu výlučného (povinného) nebo indikativního. Výlučný odkaz určuje shodu s technickou normou, na kterou se odkazuje, jako jediný způsob splnění příslušného ustanovení daného právního předpisu. Technická norma tak doplňuje nekompletní právní požadavek, a stává se tak vlastně součástí právního předpisu. Tím vzniká povinnost řídit se ustanoveními příslušné normy pro ty subjekty, kterých se daný právní předpis týká. I když ani v tomto případě většinou nejde o obecnou závaznost, je možno říci, že ve vztahu k plnění požadavků příslušného předpisu se odkazovaná norma nebo její část stává závaznou. V případě indikativního odkazu je shoda s technickou normou jen jedním ze způsobů, jak tyto požadavky splnit. Technická norma v tomto případě konkretizuje obecný, souhrnný právní požadavek, který však může být splněn jinými prostředky. Forma indikativního odkazu je uplatněna v ustanovení §4a zákona č. 22/1997 Sb., pokud jde o harmonizované nebo určené normy.
  • Technické normy doplňují nekompletní právní požadavek. Odkazy na technické normy mají za cíl konkretizovat požadavky obsažené v právních normách a chránit tak veřejný zájem a bezpečnost.
  • Dodržování technických norem je v řadě případů rozhodující podmínkou pro uplatnění na trhu. Na otázku, proč se normy používají, i když nejsou právně závazné, by se dalo odpovědět tím, že jejich používání je výhodné, protože usnadňuje výrobu a výměnu zboží, dorozumívání mezi výrobci a odběrateli, vytvářejí důvěru mezi výrobcem a spotřebitelem, přispívají ke snižování výrobních nákladů, odstraňují překážky na trhu atd. To jsou také hlavní důvody pro vznik technických norem na podnikové, národní i mezinárodní úrovni.
  • Existence technických norem a odkaz na ně v právních předpisech jsou nezbytné pro to, aby právní předpisy České republiky nebyly neúčelně zatěžovány množstvím detailních právních požadavků. Právní předpis nemůže jít do podrobností (způsobu výpočtu různých hodnot apod.) uvedených na mnoha stránkách norem. Právní předpis stanoví pouze základní podmínky s tím, že na příslušné české technické normy odkazuje, čímž informuje osoby způsobilé k navrhování staveb, kde naleznou podrobné řešení dané problematiky.

1.9 Evropská komise a technická normalizace

V roce 2005 došlo k historicky prvnímu setkání vrcholného představitele Evropské komise se zástupci evropských normalizačních organizací CEN (Evropský výbor pro normalizaci), CENELEC (Evropský výbor pro normalizaci v elektrotechnice) a ETSI (Evropský ústav pro telekomunikační normy). Viceprezident Evropské komise Günter Verheugen, komisař pro podnikání a průmysl, se vyjádřil k otázce politiky Evropské komise týkající se evropské normalizace takto:

"Normalizace je integrální součástí politiky Komise pro zvýšení konkurenceschopnosti podniků, pro odstranění překážek obchodu a lepší regulaci. Normalizace proto může konkrétně přispět velkou měrou ke znovuzahájení plnění lisabonské strategie, jejímž hlavním cílem je růst hospodářské konkurenceschopnosti a zaměstnanosti v Evropské unii.

Značný počet zákonů se v současné době jednoduše odkazuje na evropské normy, což je pozitivní výsledek zavedení nového přístupu. To považuji za vynikající příklad lepší regulace, která je i jednou z mých politických priorit. Nechceme, aby evropské právo bylo zatíženo nadbytečnými technickými podrobnostmi, chceme zaručit určitou pružnost. Evropské normy se mohou snadněji přizpůsobit, jsou prověřeny technologickým vývojem a poskytují, díky tomu, že jsou založeny na konsenzu, efektivní a společně přijaté podklady. Komise se zavázala zintenzivnit využití technické normalizace v podpoře evropského práva a politiky."

Podle komisaře Verheugena mohou normy zlepšit fungování vnitřního trhu EU, který zahrnuje 25 zemí a 450 milionů lidí. Normalizační oblast má podle jeho názoru ohromný potenciál. Vztahy mezi Evropskou komisí a třemi evropskými normalizačními organizacemi CEN, CENELEC a ETSI jsou charakterizovány jedním slovem partnerství. To znamená, že Evropská komise podporuje evropské normalizační činnosti a evropské normalizační organizace podporují cíle politiky EU.

Dále Günter Verheugen uvedl, že "do budoucna je potřebné zvýšit a zefektivnit spolupráci mezi evropskou a mezinárodní normalizací. Globální obchod bude nadále vzrůstat a společné normy na mezinárodní úrovni budou přispívat k odstraňování překážek obchodu. Proto potřebujeme zlepšit spolupráci mezi evropskými normalizačními organizacemi a jejich mezinárodními protějšky. Expanze normalizačních činností do netradičních oblastí vyžaduje dobré fungování evropského normalizačního systému. Potřebujeme přesvědčit průmyslové a obchodní zainteresované strany, včetně malých a středních podniků, o strategických přínosech normalizace pro konkurenceschopnost evropské ekonomie jako takové. Je nutné zvýšit úsilí evropských normalizačních organizací s cílem zviditelnit a zdůraznit přednosti evropské normalizace nejen v Evropě, ale na celém světě."

1.10 Uplatnění Směrnice Rady 89/106/EHS o stavebních výrobcích v ČR

Základním evropským předpisem pro oblast stavebnictví je Směrnice Rady 89/106/EHS o sbližování zákonů, předpisů a administrativních opatření členských států týkajících se stavebních výrobků, ve znění Směrnice 98/48/ES, (CPD - Council Directive 89/106/EEC on the approximation of laws, regulations and administrtative provisions of the Member States relating to construction products). Nesporným úspěchem existence směrnice je, že došlo k vytvoření jednotného trhu stavebních výrobků v rámci členských zemí EU. Stavební sektor představuje 11 % evropského hrubého domácího produktu a zaměstnává 11 milionů obyvatel. Stavebnictví lze rovněž považovat za největší dílčí pracovní oblast (sektor) v CEN.

Směrnice o stavebních výrobcích zdůrazňuje zvláštní povahu stavebních výrobků, které musí být vhodné k určenému použití ve stavbách. Stavební výrobky mohou být uvedeny na trh pouze tehdy, jsou-li vhodné k určenému použití, to znamená, že mají takové vlastnosti, že stavby, do kterých jsou zabudovány, použity nebo instalovány, splňují, jsou-li řádně navrženy a provedeny, základní požadavky na mechanickou odolnost a stabilitu, požární bezpečnost, hygienu, ochranu zdraví a životního prostředí, bezpečnost při udržování a užívání stavby včetně bezbariérového užívání stavby, ochranu proti hluku a na úsporu energie a tepelnou ochranu.

Uvedená Směrnice Rady 89/106/EHS stanoví základní požadavky (cíle) na vlastnosti staveb, které musí být z hlediska veřejných zájmů zajištěny při navrhování a provádění staveb, přičemž tyto vlastnosti stavba musí splňovat po celou dobu své předpokládané existence. Základní požadavky na stavby jsou převzaty do stavebně právních předpisů ČR (§156 stavebního zákona; §8 odst. 1 vyhlášky Ministerstva pro místní rozvoj č. 268/2009 Sb., o technických požadavcích na stavby).

Do vyhlášky č. 268/2009 Sb., jsou zapracovány převážně obecné a funkční požadavky na stavby z hlediska bezpečnosti, ochrany zdraví, životního prostředí atd., ve vazbě na základní požadavky na vlastnosti staveb převzaté z evropské směrnice o stavebních výrobcích; podrobnosti řešení jsou ponechány na technických normách.

Plnění základních požadavků na vlastnosti staveb se zajišťuje řadou vzájemně souvisejících opatření, týkajících se zejména:

  • navrhování a provádění stavby a její potřebné údržby;
  • vlastností stavebních výrobků a jejich použití ve stavbě.

Z toho vyplývá, že uvedené základní požadavky musí být splněny při navrhování a provádění staveb a při zhotovování výrobků do nich zabudovávaných.

Směrnice Rady 89/106/EHS požaduje, aby pro stavbu byly použity pouze takové výrobky, které uvedené vlastnosti stavby zaručí. Je tedy patrné, že tato směrnice formuluje jednak požadavky na vlastnosti staveb a dále pak klade požadavky na použití stavebních výrobků, které vyplývají z plnění jejich účelu a funkce ve stavbě. Požadavky na použití stavebních výrobků, z hlediska výše uvedených požadovaných vlastností staveb, v rámci našeho právního řádu prioritně upravuje stavební zákon. Pokud jde o požadavky na vlastnosti stavebních výrobků, ale i jejich uvádění na trh, je tato oblast upravena zákonem č. 22/1997 Sb., o technických požadavcích na výrobky a o změně a doplnění některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, a jeho prováděcími předpisy, tj. nařízeními vlády. Nařízení vlády č. 190/2002 Sb., kterým se stanoví technické požadavky na stavební výrobky označované CE, ve znění pozdějších předpisů, se vztahuje na stavební výrobky, jejichž požadavky byly v rámci Evropy harmonizovány - to znamená, že pro tyto výrobky existují harmonizované evropské normy. U výrobků, jejichž požadavky na evropské úrovni harmonizovány nejsou, se uplatňuje nařízení vlády č. 163/2002 Sb., kterým se stanoví technické požadavky na vybrané stavební výrobky, ve znění nařízení vlády č. 312/2005 Sb. Toto nařízení vlády je pojato jako národní úprava. Přehled stavebních výrobků, na něž se nařízení vlády č. 163/2002 Sb. vztahuje, obsahují přílohy tohoto nařízení.

V současné době se Směrnice Rady 89/106/EHS reviduje. V evropském právu se připravuje nový předpis, kterým nebude směrnice, ale nařízení (CPR - Construction Products Regulation). Forma nařízení vyžaduje na rozdíl od směrnice přímé a jednotné převzetí do národního práva členských států EU, přičemž datum platnosti a účinnosti bude pro všechny členské státy jednotné. Vydání tohoto nařízení se předpokládá přibližně ve druhé polovině roku 2011. Do CPR bude doplněn další základní požadavek na stavby, který se bude týkat udržitelného využívání přírodních zdrojů.

Podrobné informace k CPD a připravovanému CPR lze nalézt na portálu českého stavebnictví na internetové adrese: www.ceskestavebnictvi.cz v dokumentu s názvem "Technické požadavky na stavební výrobky v EU, ČR a SR" (v sekci zákony, normy).

1.11 Evropská normalizace

1.11.1 Evropský výbor pro normalizaci (CEN)

V roce 1997 získala Česká republika plnoprávné členství v evropských normalizačních organizacích - v Evropském výboru pro normalizaci (CEN) a v Evropském výboru pro normalizaci v elektrotechnice (CENELEC). Přijetí za člena CEN bylo podmíněno dosti přísnými kritérii, mj. to znamenalo převzít více než 81 % všech vydaných evropských norem EN. Další důležitou podmínkou byl také souhlas všech osmnácti členů CEN, kterými v té době byly státy Belgie, Dánsko, Finsko, Francie, Irsko, Island, Itálie, Lucembursko, Německo, Nizozemsko, Norsko, Portugalsko, Rakousko, Řecko, Spojené království, Španělsko, Švédsko a Švýcarsko.

ČR byla po dlouhou dobu jediným státem z bývalých postkomunistických zemí s plným členstvím v CEN. Až v roce 2003 bylo za plného člena CEN přijato Slovensko spolu s Maďarskem. Předtím byla v roce 2002 za plného člena CEN přijata Malta. Tato skupina evropských států se od roku 2004 rozrostla o další čtyři nové členy, a to Lotyšsko, Estonsko, Polsko a Slovinsko. V následujících letech byly přijati další noví členové - Litva, Kypr, Bulharsko a Rumunsko. Od roku 2008 má tedy CEN a rovněž CENELEC celkem 30 členů.

Za ČR je členem CEN a CENELEC národní normalizační orgán, jehož funkci v současné době vykonává Úřad pro technickou normalizaci, metrologii a státní zkušebnictví, konkrétně odbor technické normalizace ÚNMZ.

Cílem procesu evropské harmonizace v oblasti technické normalizace je zavedení jednotných evropských norem, které by odstranily překážky volného obchodu mezi zeměmi Evropské unie, resp. přidruženými státy. Tento cíl je zakotven do povinnosti členských zemí CEN přijmout identické znění EN, ať už se jedná o normy pro zkoušení, normy výrobků nebo normy pro navrhování, a zejména pokud se jedná o normy harmonizované s technickými předpisy EU. Záměr dosáhnout maximální jednoty v textu evropských norem je zakotven v základních směrnicích pro zpracování norem - MPN 1:2006 Stavba, členění a úprava českých technických norem, které vychází ze zásad vnitřních předpisů CEN/CENELEC.

S plnoprávným členstvím v evropských normalizačních organizacích byl převzat i závazek zavádět přednostně evropské normy (EN), a to:

  • vydat EN do 6 měsíců na národní úrovni a zároveň
  • zrušit národní normy, které jsou v rozporu s EN, pokud neexistuje možnost pozdějšího data zrušení takových norem.

Evropské normy jsou v současné době přejímány do soustavy ČSN plynule po jejich vydání CEN. To znamená, že není žádný skluz v přejímání evropských norem a tyto EN tvoří podstatnou část soustavy českých technických norem.

Podstatné zvýšení počtu členů CEN/CENELEC vyvolalo potřebu větší efektivnosti práce CEN/CENELEC. Došlo ke zvýšení počtu hlasů přidělených jednotlivým státům. Systém funguje tak, že rozhodnutí při hlasování se může dosáhnout buď na zasedání - zvednutím ruky, nebo mimo zasedání - písemnou cestou. Jestliže se rozhoduje hlasováním, mohou hlasovat pouze členové (nikoli přidružení členové). V souladu se statutem CEN/CENELEC má každý člen jeden hlas. V případech, kdy je nutné hlasovat, postačí k rozhodnutí prostá většina hlasujících.

V některých případech (např. oficiální schvalování EN) se navíc k požadavku prosté většiny přisoudí odevzdaným hlasům předem určená váha (významnost). Hlasy vyhodnocuje příslušný orgán CEN/CENELEC. Používá se váha hlasů podle nové stupnice, kde např. ČR má 12 hlasů (dříve 3) stejně jako Řecko, Maďarsko a Portugalsko. Nejvyšší počet vážených hlasů může být 29, tento počet má Německo, Francie a Velká Británie. Nejmenší počet hlasů (3) má Island. Pokud se všechny hlasy všech členů sečtou, návrh EN se přijme tehdy, jestliže 71 % a více vážených hlasů je kladných.

Další změna byla přijata v souvislosti s požadavkem na zvýšení transparentnosti návrhů EN pro orgány státní správy v členských zemích. Jednotlivé národní normalizační orgány (NNO) jsou povinny zabezpečit dostupnost návrhů EN v etapě veřejného připomínkování pro věcně příslušné orgány státní správy. ÚNMZ (dříve ČNI) uvádí na formulářích pro veřejné připomínkování, že návrh EN byl dostupný orgánům státní správy. Orgány státní správy přicházející v úvahu byly upozorněny na tuto skutečnost s informací o dostupnosti návrhů norem EN na základě příslušné informace na internetových stránkách ÚNMZ.

1.11.2 Technické komise (TC)

Vypracování evropských norem v rámci CEN zabezpečují technické komise (TC), jejich subkomise (SC) a pracovní skupiny (WG). Na tvorbě evropských norem ve stavebnictví se podílí více než 70 technických komisí CEN z celkového počtu více než 300 komisí. Česká republika je zapojena do tvorby evropských norem svou účastí ve většině technických komisí v oblasti stavebnictví; to znamená, že na národní úrovni je smluvní zpracovatel nebo Centrum technické normalizace (CTN), které zabezpečuje zpracování dokumentů, přípravu stanovisek apod. Dokumenty z jednotlivých technických komisí CEN/TC se soustřeďují v odboru technické normalizace ÚNMZ, který zajišťuje centrálně distribuci dokumentů konkrétním zpracovatelům úkolů nebo CTN.

Seznam všech technických komisí, které se zabývají stavební problematikou a jsou zahrnuty do sektoru stavebnictví CEN, je uveden v tab. 1. Pro informaci je pro každou CEN/TC uvedena odpovídající národní technická komise (TNK), pokud existuje.

Tab. 1 Seznam technických komisí zahrnutých v sektoru stavebnictví CEN

Číslo TC

Název TC

Zrcadlová TNK

CEN/TC 33

Dveře, okna, rolety a stavební kování

TNK č. 60

CEN/TC 38

Trvanlivost dřeva a výrobků ze dřeva

TNK č. 135

CEN/TC 50

Osvětlovací sloupy a vodicí nátrubky

TNK č. 38

CEN/TC 51

Cement a vápno

TNK č. 39

CEN/TC 53

Lešení, montážní lešení a pohyblivé pracovní plošiny

TNK č. 92

CEN/TC 67

Keramické dlaždice

není

CEN/TC 70

Ruční prostředky požární ochrany

TNK č. 132

CEN/TC 72

Elektrická požární signalizace

TNK č. 124

CEN/TC 88

Tepelně izolační materiály a výrobky

TNK č. 120

CEN/TC 89

Tepelná izolace budov a stavebních dílců

TNK č. 43

CEN/TC 99

Tapety

TNK č. 53

CEN/TC 104

Beton (vlastnosti, výroba, zpracování a kritéria hodnocení)

TNK č. 36

CEN/TC 107

Prefabrikované bezkanálové potrubní teplovody

TNK č. 66

CEN/TC 112

Desky na bázi dřeva

TNK č. 135

CEN/TC 124

Dřevěné konstrukce

TNK č. 34

CEN/TC 125

Zděné konstrukce

TNK č. 37

CEN/TC 126

Akustické vlastnosti stavebních výrobků a budov

TNK č. 8

CEN/TC 127

Požární bezpečnost staveb, stavebních výrobků a budov

TNK č. 27

CEN/TC 128

Prvky střešního pláště

TNK č. 65

CEN/TC 129

Sklo ve stavebnictví

TNK č. 140

CEN/TC 130

Zařízení pro vytápění bez zabudovaného zdroje tepla

TNK č. 93

CEN/TC 132

Hliník a slitiny hliníku

není

CEN/TC 134

Pružné a textilní podlahové krytiny

TNK č. 31

CEN/TC 135

Ocelové konstrukce

TNK č. 35

CEN/TC 154

Kamenivo

TNK č. 99

CEN/TC 155

Plastové potrubní systémy

TNK č. 131

CEN/TC 156

Větrání budov

TNK č. 75

CEN/TC 163

Sanitární zařízení

není

CEN/TC 164

Vodárenství

TNK č. 94

CEN/TC 165

Kanalizace

TNK č. 95

CEN/TC 166

Komíny

TNK č. 105

CEN/TC 167

Stavební ložiska

TNK č. 146

CEN/TC 169

Osvětlení

TNK č. 76

CEN/TC 177

Prefabrikované stavební dílce z autoklávovaného pórobetonu

TNK č. 36

CEN/TC 178

Dlažební prvky a obrubníky

TNK č. 119

CEN/TC 187

Žárovzdorné výrobky a materiály

TNK č. 44

CEN/TC 189

Geotextilie

TNK č. 31

CEN/TC 191

Stabilní hasicí zařízení

TNK č. 132

CEN/TC 192

Technické prostředky požární ochrany

TNK č. 132

CEN/TC 193

Lepidla

TNK č. 52

CEN/TC 203

Trouby, tvarovky z litiny a jejich spoje

TNK č. 49

CEN/TC 208

Elastomerní těsnění pro potrubní systémy

TNK č. 23

CEN/TC 217

Povrchy pro sportovní plochy

není

CEN/TC 226

Zařízení silnic a dálnic

TNK č. 146

CEN/TC 227

Materiály pro stavbu a údržbu silnic a dálnic

TNK č. 147

CEN/TC 228

Otopné soustavy pro budovy

TNK č. 93

CEN/TC 229

Prefabrikované výrobky z betonu

TNK č. 119

CEN/TC 234

Zásobování plynem

TNK č. 55

CEN/TC 235

Regulátory tlaku plynu

TNK č. 55

CEN/TC 241

Sádra a výrobky ze sádry

TNK č. 39

CEN/TC 246

Přírodní kámen

TNK č. 99

CEN/TC 247

Řídicí a regulační systémy pro technická zařízení budov

není

CEN/TC 249

Plasty

TNK č. 52

CEN/TC 250

Eurokódy pro stavební konstrukce

TNK č. 38

CEN/TC 250/SC1

Eurokód 1 Zásady navrhování a zatížení konstrukcí

TNK č. 38

CEN/TC 250/SC2

Eurokód 2 Navrhování betonových konstrukcí

TNK č. 36

CEN/TC 250/SC3

Eurokód 3 Navrhování ocelových konstrukcí

TNK č. 35

CEN/TC 250/SC4

Eurokód 4 Navrhování spřažených ocelobetonových konstrukcí

TNK č. 35

CEN/TC 250/SC5

Eurokód 5 Navrhování dřevěných konstrukcí

TNK č. 34

CEN/TC 250/SC6

Eurokód 6 Navrhování zděných konstrukcí

TNK č. 37

CEN/TC 250/SC7

Eurokód 7 Navrhování geotechnických konstrukcí

TNK č. 41

CEN/TC 250/SC8

Eurokód 8 Navrhování konstrukcí na seizmickou odolnost

TNK č. 38

CEN/TC 250/SC9

Eurokód 9 Navrhování konstrukcí z hliníkových slitin

TNK č. 35

CEN/TC 254

Hydroizolační pásy a fólie

TNK č. 65

CEN/TC 277

Zavěšené podhledy

není

CEN/TC 282

Instalace a vybavení pro zkapalněný zemní plyn

TNK č. 55

CEN/TC 284

Skleníky

není

CEN/TC 288

Provádění speciálních geotechnických prací

TNK č. 41

CEN/TC 295

Spotřebiče na pevná paliva pro obytné budovy

TNK č. 26

CEN/TC 297

Samostatně stojící průmyslové komíny

TNK č. 105

CEN/TC 303

Podlahové potěry a podlahy prováděné na stavbách

TNK č. 39

CEN/TC 312

Tepelné solární soustavy a prvky

TNK č. 43

CEN/TC 314

Vodotěsné asfaltové izolace

TNK č. 65

CEN/TC 315

Zařízení pro diváky

není

CEN/TC 323

Plovoucí podlahy

není

CEN/TC 325

Prevence proti kriminalitě při urbanistickém plánování a navrhování staveb

není

CEN/TC 336

Asfalty a asfaltová pojiva

TNK č. 134

CEN/TC 339

Odolnost proti skluznosti podlah

není

CEN/TC 340

Antiseizmické konstrukční úpravy

není

CEN/TC 341

Geotechnický průzkum a zkoušení

TNK č. 41

CEN/TC 349

Těsnicí materiály pro stavební konstrukce

není

CEN/TC 350

Trvale udržitelná výstavba

není

CEN/TC 351

Stavební materiály - Hodnocení uvolňování nebezpečných látek

není

CEN/TC 357

Projektová komise - Napínané podhledy

není

CEN/TC 371

Projektová komise - Energetická náročnost budov

TNK č. 43

CEN/TC 388

Ochrana perimetru

není

CEN/TC 395

Inženýrské konzultační služby

není

1.12 Technické normalizační komise TNK

Technické normalizační komise (dále jen TNK) jsou odbornými poradními orgány národního normalizačního orgánu České republiky (dále jen NNO - v rámci ÚNMZ tuto činnost vykonává odbor technické normalizace ÚNMZ). Jejich úkolem je komplexně posuzovat problematiku technické normalizace ve vymezeném rozsahu oboru jejich působnosti, zaujímat k ní odborná stanoviska a navrhovat příslušná řešení.

Činnost TNK je založena na principu zainteresovanosti různých zájmových sfér společnosti na dosažení vzájemně prospěšných řešení normalizačních úkolů/projektů a záležitostí s nimi spojených, a to formou účasti pověřených zástupců příslušných orgánů, organizací, podnikatelů - právnických a fyzických osob a jiných expertů. Zástupci jmenovaní do TNK uplatňují požadavky toho, koho reprezentují, a usilují o dosažení konsenzu v řešených otázkách.

Vzhledem k potřebě co nejširšího zapojení zainteresovaných zájmových sfér společnosti do procesu tvorby evropských norem byla vytvořena soustava technických normalizačních komisí jakožto poradních orgánů ÚNMZ i v oblasti stavebnictví. Bylo postupně zřízeno 30 komisí, ve kterých je zastoupeno více než 450 odborníků. Do činnosti v 12 subkomisích těchto TNK je zapojeno dalších cca 150 odborníků. Uvedené TNK tvoří odborné zázemí technické normalizace v oblasti stavebnictví v ČR. Přehled TNK je uveden v tab. 2 a v tab. 3.

TNK v rozsahu své působnosti navrhují a projednávají koncepci normalizace a programy normalizačních prací, včetně jednotlivých úkolů/projektů; dále posuzují, projednávají a zpracovávají náměty na vypracování norem, projednávají návrhy nových českých technických norem, použitou terminologii apod.

Centra technické normalizace, popř. jednotliví zpracovatelé úkolů jsou zpravidla členy TNK, pokud TNK pro danou oblast existuje; tímto způsobem je zajištěno propojení se specialisty v daném oboru, zapojenými do činnosti TNK. Tajemníky TNK jsou vždy příslušní pracovníci odboru technické normalizace ÚNMZ.

Tab. 2 Přehled TNK v oblasti stavebnictví a jejich představitelů

TNK č. 24 Geometrická přesnost staveb

Předseda

Doc. Ing. Zdeněk Matějka, DrSc., SINKA – Stavební inovační kancelář

Tajemník

Ing. Dana Bedřichová, ÚNMZ

TNK č. 27 Požární bezpečnost staveb

Předseda

Ing. Roman Zoufal, ČKAIT

Tajemník

Ing. Radek Špaček, ÚNMZ

TNK č. 34 Dřevěné konstrukce

Předseda

Ing. Bohumil Koželouh, CSc., Brno

Tajemník

Ing. Eva Míkovcová, ÚNMZ

TNK č. 35 Ocelové konstrukce

Předseda

Prof. Ing. Jiří Studnička, DrSc., ČVUT, FAST, Praha

Tajemník

Ing. Eva Míkovcová, ÚNMZ

TNK č. 36 Betonové konstrukce

Předseda

Prof. Ing. Jaroslav Procházka, CSc., ČVUT, FAST, Praha

Tajemník

Ing. Radek Špaček, ÚNMZ

TNK č. 37 Zděné konstrukce

Předseda

Doc. Ing. Jaromír Klouda, CSc., TZÚS, s. p.

Tajemník

Ing. Eva Míkovcová, ÚNMZ

TNK č. 38 Spolehlivost stavebních konstrukcí

Předseda

Prof. Ing. Milan Holický, DrSc., KÚ ČVUT, Praha

Tajemník

Ing. Eva Míkovcová, ÚNMZ

TNK č. 39 Maltovinová pojiva, vápence a sádrovce

Předseda

Ing. Jan Gemrich, Svaz výrobců cementu ČR

Tajemník

Ing. Alena Krupičková, ÚNMZ

TNK č. 41 Geotechnika

Předseda

Ing. Vítězslav Herle, ARCADIS Geotechnika, a. s.

Tajemník

Ing. Radek Špaček, ÚNMZ

TNK č. 43 Stavební tepelná technika

Předseda

Prof. Ing. Jan Tywoniak, CSc., ČVUT, FAST, Praha

Tajemník

Ing. Miloslava Syrová, ÚNMZ

TNK č. 44 Žárovzdorné materiály a výrobky

Předseda

Doc. Ing. Jaroslav Kutzendörfer, VŠCHT, Praha

Tajemník

Ing. Alena Krupičková, ÚNMZ

TNK č. 55 Plynová zařízení

Předseda

Ing. Zdeněk Přibyla, GAS, s. r. o.

Tajemník

Ing. Radek Špaček, ÚNMZ

TNK č. 60 Otvorové výplně a lehké obvodové pláště

Předseda

Doc. Ing. Václav Hájek, CSc., ČVUT, FAST, Praha

Tajemník

Ing. Miloslava Syrová, ÚNMZ

TNK č. 65 Izolace staveb

Předseda

Ing. Luboš Káně, DEK, a. s., Praha

Tajemník

Ing. Radek Špaček, ÚNMZ

TNK č. 66 Inženýrské sítě

Předseda

Doc. Ing. Petr Šrytr, CSc., ČVUT, FAST, Praha

Tajemník

Ing. Radek Špaček, ÚNMZ

TNK č. 75 Vzduchotechnická zařízení

Předseda

Prof. Ing. František Drkal, ČVUT, FAS, Praha

Tajemník

Ing. Eva Míkovcová, ÚNMZ

TNK č. 76 Osvětlení

Předseda

Ing. Tomáš Maixner, DQL - Osvětlování

Tajemník

Ing. Miloslava Syrová, ÚNMZ

TNK č. 92 Lešení

Předseda

Ing. Svatopluk Vlasák, Českomoravská komora lešenářů, o. s., Praha

Tajemník

Ing. Miloslava Syrová, ÚNMZ

TNK č. 93 Ústřední vytápění a ohřívání užitkové vody

Předseda

Ing. Karel Mrázek, Praha

Tajemník

Ing. Miloslava Syrová, ÚNMZ

TNK č. 94 Vodárenství

Předseda

Ing. Jakub Vrána, VUT v Brně

Tajemník

Ing. Dana Bedřichová, ÚNMZ

TNK č. 95 Kanalizace

Předseda

Ing. Marcela Synáčková, CSc., ČVUT, FAST, Praha

Tajemník

Ing. Dana Bedřichová, ÚNMZ

TNK č. 99 Kámen a kamenivo

Předseda

Doc. Mgr. Richard Přikryl, Univerzita Karlova, Pedagogická fakulta, Praha

Tajemník

Ing. Alena Krupičková, ÚNMZ

TNK č. 105 Komíny

Předseda

Ing. Zdeněk Vaněk, TZÚS, s. p.

Tajemník

Ing. Dana Bedřichová, ÚNMZ

TNK č. 119 Betonové výrobky

Předseda

Ing. Václav Vimmr, CSc., STÚ-K Praha

Tajemník

Ing. Alena Krupičková, ÚNMZ

TNK č. 120 Tepelně izolační výrobky a materiály

Předseda

Ing. Helena Kašparová, CSc., Výzkumný ústav pozemních staveb - Certifikační společnost, s. r. o., Praha

Tajemník

Ing. Miloslava Syrová, ÚNMZ

TNK č. 132 Technické prostředky a zařízení požární ochrany

Předseda

Ing. Jaroslav Dufek, PAVUS, a. s., Praha

Tajemník

Ing. Radek Špaček, ÚNMZ

TNK č. 140 Sklo ve stavebnictví

Předseda

Ing. Jiří Stránský, IKATES, s.r.o.

Tajemník

Ing. Ladislav Rychnovský, ÚNMZ

TNK č. 145 Hydrotechnika

Předseda

Prof. Ing. Vojtěch Broža, DrSc., ČVUT, FAST, Praha

Tajemník

Ing. Eva Míkovcová, ÚNMZ

TNK č. 146 Projektování pozemních komunikací, mostů a tunelů

Předseda

Ing. Irena Šašinková, Silniční vývoj - ZDZ, spol. s r.o.

Tajemník

Ing. Dana Bedřichová, ÚNMZ

TNK č. 147 Navrhování a provádění vozovek a zemních těles

Předseda

Ing. Marie Birnbaumová, Ředitelství silnic a dálnic ČR

Tajemník

Ing. Dana Bedřichová, ÚNMZ

Tab. 3 Přehled dalších souvisejících TNK

TNK č. 23 Pryž

Předseda

Ing. Lenka Druláková, ITC Zlín

Tajemník

Ing. Marie Chalupová, ÚNMZ

TNK č. 26 Spotřebiče na plynná, kapalná a pevná paliva

Předseda

RNDr. Zdeněk Krejčí, Brno

Tajemník

Ing. Ludmila Fuxová, ÚNMZ

TNK č. 31 Textil

Předseda

Ing.Tomeš, TZÚ Brno

Tajemník

Ing. Soňa Havlů, ÚNMZ

TNK č. 49 Průmyslové ocelové potrubí a potrubní součásti

Předseda

Ing. Mojmír Randula, Královopolská Ria, a. s.

Tajemník

Markéta Kuntová, ÚNMZ

TNK č. 52 Plasty

Předseda

Ing. Martina Pavlínková, ITC Zlín

Tajemník

Ing. Marie Chalupová, ÚNMZ

TNK č. 53 Vlákniny, papír a lepenka

Předseda

Magdalena Bambousková, CIMTO, s. p.

Tajemník

Ing. Soňa Havlů, ÚNMZ

TNK č. 124 Elektrická požární a zabezpečovací signalizace

Předseda

Ing. Milan Holas, Jablonec n. N.

Tajemník

Ing. Jitka Procházková, ÚNMZ

TNK č. 131 Plastové potrubní systémy

Předseda

Ing. Marie Bačáková, ITC Zlín

Tajemník

Ing. Marie Chalupová, ÚNMZ

TNK č. 135 Dřevo a výrobky na bázi dřeva

Předseda

Ing. Marek Polášek, Ph.D., Mendelova zemědělská a lesnická univerzita - ZSTV, Zlín

Tajemník

Ing. Linda Zvárová, ÚNMZ

1.13 Centra technické normalizace CTN

ÚNMZ v souladu se záměrem zefektivnění normalizačních činností vytváří síť spolupracujících subjektů, tzv. Center technické normalizace (CTN). Prvořadou povinností těchto center je zajišťování normalizačních činností v celém procesu tvorby technické normy, tj. od účasti na tvorbě normy od etapy schváleného projektu v rámci mezinárodních a evropských normalizačních organizací až po zpracování textu normy při jejím přejímání do soustavy českých technických norem, ale i tvorba původních českých technických norem. Tato CTN musí disponovat kvalifikovaným zpracovatelským zázemím ve svěřených oborech.

V oblasti stavebnictví působí tato Centra technické normalizace:

  • Asociace technických bezpečnostních služeb Grémium Alarm
  • Centrum stavebního inženýrství
  • České vysoké učení technické, Fakulta strojní
  • České vysoké učení technické, Kloknerův ústav
  • Český plynárenský svaz
  • DEK, a. s.
  • Hydroprojekt CZ, a. s.
  • IKATES, s. r. o.
  • Institut ocelových konstrukcí, s. r. o.
  • Ivana Petrašová, dpt.
  • Novotech, s. r. o.
  • PAVUS, a. s.
  • PRAGOPROJEKT, a. s.
  • Silniční vývoj - ZDZ
  • ARCADIS Geotechnika, a. s.
  • STÚ - K, a. s.
  • Svaz výrobců betonu ČR
  • Technický a zkušební ústav stavební Praha, s. p.
  • Výzkumný ústav bezpečnosti práce
  • Výzkumný ústav maltovin Praha, s. r. o.
  • Výzkumný ústav pozemních staveb - Certifikační společnost, s. r. o.
  • Zkušebna kamene a kameniva, s. r. o.

Podrobnější údaje o zaměření jednotlivých CTN a oblasti jejich působnosti jsou uvedeny na internetových stránkách ÚNMZ ( www.unmz.cz ).

1.14 Přejímání evropských norem do soustavy ČSN

1.14.1 Způsoby přejímání evropských norem

Evropské normy, ale i mezinárodní normy ISO, se mohou do soustavy norem ČSN zavádět následujícími způsoby:

a) překladem originálu;

b) převzetím originálu bez překladu;

c) oznámením o schválení k přímému používání ve Věstníku ÚNMZ.

Převzetí překladem znamená vydání překladu evropské nebo mezinárodní normy. Norma může současně obsahovat i původní anglickou verzi, např. terminologická norma.Takto převzatá norma obsahuje:

  • národní titulní stranu;
  • národní předmluvu;
  • titulní stranu přejímané normy (jen u evropské normy);
  • překlad normy;
  • přehled normativních a informativních příloh;
  • národní přílohu (je-li potřebná).

Převzetí originálu bez překladu znamená vydání anglické verze normy. Takto převzatá norma obsahuje:

  • národní titulní stranu;
  • národní předmluvu;
  • přetisk anglické verze normy;
  • národní přílohu (je-li potřebná).

Oznámení o schválení k přímému používání ve Věstníku znamená, že norma není vydávána, ale její převzetí je pouze vyhlášeno ve Věstníku ÚNMZ. Některé takto převzaté normy se dodatečně vydávají jedním z výše uvedených způsobů.

Převzetím evropské nebo mezinárodní normy do soustavy českých technických norem se rozumí udělení statutu české normy přejímané normě tím, že je bez jakýchkoliv změn obsahu, stavby, členění a úpravy schválena jako ČSN. K počátku platnosti této ČSN musí být zrušeny dříve vydané ČSN nebo jejich části, pokud jsou s ní v rozporu. Počátek platnosti se na ČSN obecně neuvádí s tím, že platnost ČSN při splnění zákonných podmínek počíná obecně prvým dnem měsíce následujícího po měsíci vydání (název měsíce vydání a rok vydání se uvádí na titulní straně ČSN).

Způsob převzetí se volí podle účelu a rozsahu využití ČSN. V žádném případě nevyplývá pro ÚNMZ povinnost zavádět veškeré EN překladem. Je samozřejmě snahou ÚNMZ, aby co největší počet norem byl přeložen, to však závisí na množství finančních prostředků, poskytnutých ze státního rozpočtu. Pokud má být úkol hrazen ze státních prostředků, musí být návrh na zařazení do plánu doložen vyjádřením TNK (je-li zřízena) a stanoviskem příslušného ústředního správního úřadu (ÚSÚ). V oblasti stavebnictví se překládá zhruba 90 % přejímaných EN oproti průměrným 60 % za celou oblast technické normalizace.

Normalizační úkoly tvorby norem zařazované do plánu TN jsou především zaměřeny na zajištění bezpečnosti a kvality produktů, ochranu životního prostředí a zdraví, kompatibilitu technických řešení a vytvoření podmínek pro konkurenceschopnost firem a usnadňování jejich přístupu na evropský a světový trh.

1.14.2 Označení českých technických norem

U původních ČSN se označení skládá ze značky ČSN (u předběžných norem ČSN P) a čísla normy. V případě, že je rozdělena do samostatných částí, pokračuje označení normy číslem části normy uvedeným za pomlčkou a v případě, že je část normy ještě dále rozdělena do podčástí, uvádí se číslo podčásti za další pomlčku (např. ČSN 73 0802, ČSN 73 0540-2, ČSN 36 1550-2-11).

Číslo původní ČSN je šestimístné, první dvě číslice (oddělené od následujících číslic mezerou) udávají třídu, třetí a čtvrtá číslice skupinu a poslední dvě číslice číslo ČSN ve skupině.

U některých ČSN, např. v případě souběžně platných ČSN, se základní označení dále doplňuje národním doplňkovým označením sestávajícím ze zkratky "ed." a pořadového čísla (např. ČSN 73 0821 a ČSN 73 0821 ed. 2). U původních ČSN vydávaných v anglickém jazyce se za označením normy uvádí doplňkové označení ad. A.

V případě, že ČSN přejímá evropskou nebo mezinárodní normu (bez jakýchkoliv modifikací), se označení ČSN skládá ze značky ČSN a označení (značky a čísla) přejímané evropské nebo mezinárodní normy, např. ČSN EN 124, ČSN ISO 17123-1. V těchto případech se kromě uvedeného označení uvádí třídicí znak.

České technické normy, které přejímají evropské, popř. mezinárodní normy, se nejčastěji vyskytují pod tímto označením:

ČSN EN XXX - převzatá evropská norma EN,

ČSN EN ISO XXX - převzatá EN identická s normou ISO,

ČSN CEN/TS XXX - převzatá evropská technická specifikace TS. Nahradila dříve vydávanou evropskou předběžnou normu ENV,

ČSN EN XXX+A1 - převzatá EN se zapracovanou změnou A1 (tzv. konsolidované znění evropské normy).

V soustavě ČSN jsou obsaženy dokumenty s označením TNI - Technická normalizační informace. TNI je národní dokument nebo převzatá technická zpráva (TR) nebo veřejně dostupná specifikace (PAS) evropských nebo mezinárodních normalizačních organizací. Jde o technický dokument informativního charakteru, který obsahuje technické údaje nebo technická řešení, která nejsou obsažena v platných normách. Označují se zkratkou TNI a šestimístným číslem podle zásad shodných s tříděním českých technických norem (ČSN).

Třídicí znak je šestimístný znak, který slouží, stejně jako číslo původní ČSN, k zatřídění ČSN přejímajících evropské nebo mezinárodní dokumenty (včetně jejich označení) do soustavy ČSN. Každá samostatná ČSN má jeden třídicí znak. Samostatné vydané části stejné ČSN mají stejný třídicí znak.

1.14.3 Současný stav přejímání evropských norem pro stavebnictví

Evropská komise zadala Evropskému výboru pro normalizaci (CEN) celkem 31 požadavků (tzv. mandátů) na vypracování evropských norem pro různé skupiny výrobků. Podle posledních zpřesňujících údajů bude první generace evropských norem pro stavebnictví zahrnovat cca 2 450 evropských norem. K 1.1.2009 bylo vydáno celkem 2 230 evropských norem pro oblast stavebnictví, většinou navazujících na Směrnici Rady 89/106/EHS, a podporujících její uplatnění v praxi. Bylo rozpracováno 504 návrhů evropských norem a v první polovině roku 2010 se předpokládá završení a dokončení vydání první generace evropských norem pro stavebnictví, která je základem pro praktické naplnění Směrnice Rady 89/106/EHS o stavebních výrobcích. K 1.1.2009 bylo v CEN schváleno 406 harmonizovaných evropských norem (hEN), 350 hEN bylo oznámeno v Úředním věstníku Evropské unie (Official Journal of the European Union - OJEU). Celkem je očekáváno cca 470 hEN ke Směrnici Rady 89/106/EHS.

K řadě norem jsou vydány změny, např. jsou doplňovány pasáže norem, které budou tvořit harmonizovanou část ke Směrnici Rady 89/106/EHS, apod. Dále jsou prováděny pravidelné prověrky norem, a to zpravidla po pěti letech, na které navazují revize norem, popř. změny dotčených norem v závislosti na výsledcích prověrek.

Zároveň je nutné věnovat pozornost i evropským normám pro navrhování staveb. V rámci CEN byla vytvořena soustava norem pro navrhování stavebních konstrukcí, tzv. Eurokódy. Řada norem je vydána pro navrhování staveb z hlediska jejich tepelné ochrany. U těchto norem se předpokládá, že nebudou harmonizované, ale budou normami podporujícími splnění základních požadavků Směrnice Rady 89/106/EHS.

1.15 EN Eurokódy pro navrhování stavebních konstrukcí

1.15.1 Co jsou EN Eurokódy

EN Eurokódy jsou jednotné evropské normativní dokumenty pro navrhování pozemních a inženýrských staveb, zahrnující všechny základní stavební materiály (beton, ocel, dřevo, zdivo a hliník), všechny hlavní oblasti stavebního inženýrství (zásady navrhování, zatížení, požární odolnost, geotechniku, účinky zemětřesení) a širokou škálu typů konstrukcí (budovy, mosty, stožáry, zásobníky atd.).

EN Eurokódy jsou určeny k prokázání shody s dvěma základními požadavky Směrnice Rady 89/106/EHS o stavebních výrobcích, a to s požadavkem č. 1 Mechanická odolnost a stabilita a s požadavkem č. 2 Požární bezpečnost. Další požadavky této směrnice (hygiena, ochrana zdraví a životního prostředí, bezpečnost při užívání, ochrana proti hluku, úspora energie a tepelná ochrana) nejsou v EN Eurokódech řešeny. Metody navrhování jsou v EN Eurokódech založeny na koncepci mezních stavů ve spojení s metodou dílčích součinitelů.

Celý soubor tvoří 58 norem, které byly v ČR postupně zaváděny do soustavy ČSN od roku 2002 do konce roku 2008. Soubor obsahuje téměř 6 000 stran textu a od 1.4.2010 se počítá s plným funkčním zavedením EN Eurokódů ve všech členských zemích CEN. Uvedené datum bylo rovněž zvoleno jako nejzazší termín pro zrušení všech tzv. konfliktních národních norem členských zemí. Přehled všech EN Eurokódů je dostupný na internetových stránkách ÚNMZ ( www.unmz.cz ).

1.15.2 Vztah mezi Eurokódy a harmonizovanými technickými specifikacemi pro výrobky

Významnou úlohou EN Eurokódů je jejich použití pro stanovení mechanických vlastností konstrukčních (nosných) výrobků, tj. výrobků, které k mechanické odolnosti a stabilitě anebo požární odolnosti stavby přispívají. Platí, že EN Eurokódy mají být v souladu s normami pro výrobky a s evropskými technickými schváleními (ETA), zpracovanými v dalších technických komisích CEN a pracovních skupinách EOTA (Evropská organizace pro technická schválení). Označení CE stavebních výrobků, podrobně určené v přílohách ZA harmonizovaných evropských norem, kde se průvodní údaje odvolávají na EN Eurokódy, musí zřetelně uvádět, které národně stanovené parametry (NSP) se uvažují.

1.15.3 Národní příloha a národně stanovené parametry v Eurokódech

V EN Eurokódech je členským zemím ponechána možnost stanovit určité hodnoty na národní úrovni, takže se některé návrhové parametry i po zavedení jednotných normativních dokumentů mohou v jednotlivých státech lišit.

Parametry otevřené pro národní výběr jsou nazývány národně stanovené parametry (NSP); jsou to např. specifické geografické nebo klimatické údaje (mapy sněhových a větrných oblastí apod.). Dále jsou na některých místech uváděny alternativní parametry či postupy určené k výběru, nebo se doporučuje doplnění národních informací.

Informace o zvolených NSP jsou uvedeny v národní příloze (NA - National Annex), která může dále nabízet informace o uplatnění informativních příloh, či odkazy na doplňující informace, které uživatelům usnadní používání EN Eurokódu a nejsou s ním v rozporu. Pokud se pro navrhování stavebních konstrukcí nebo jejich částí použijí EN Eurokódy, musí být vždy použity národně stanovené parametry státu, na jehož území má být stavba umístěna.

Pro potřeby budoucí harmonizace evropských normativních dokumentů pro navrhování stavebních konstrukcí se počítá s postupným sbližováním a sjednocováním některých národních parametrů.

1.15.4 Zavádění EN Eurokódů v České republice

CEN vydává normy ve třech základních evropských jazycích (angličtina, francouzština a němčina) a jednotlivé členské státy jsou následně povinny evropskou normu zavést do svých národních soustav technických norem. Při převzetí jsou Eurokódy obvykle opatřeny národní předmluvou, kterou si každý členský stát vytváří podle svých pravidel; následuje vlastní překlad textu normy a dále národní příloha, která obsahuje zvolené národně stanovené parametry.

V České republice se EN Eurokódy zavádějí jako jeden nedílný dokument, tj. text normy spolu s národní přílohou. Po vydání EN Eurokódu formou ČSN EN s národní přílohou je příslušná národní příloha přeložena do anglického jazyka a je vydána samostatně. Pro uživatele je rozlišovacím znakem přípona NA ed. A v označení normy (např. ČSN EN 1990 NA ed. A).

1.15.5 Dopad zavedení Eurokódů na původní ČSN pro navrhování stavebních konstrukcí

Bylo stanoveno období, po které je členským státům umožněno uplatňovat souběžnou platnost Eurokódů a původních národních norem pro navrhování stavebních konstrukcí. Nejzazším datem pro zrušení konfliktních norem je březen 2010, kdy končí období souběžné platnosti. Do tohoto data by se měly jednotlivé členské země rozhodnout, jak naloží se svými národními normami. V obdobní souběžné platnosti v České republice platily dva systémy normativních dokumentů, používaných pro navrhování nosných konstrukcí:

  • původní ČSN a
  • zavedené EN Eurokódy,

přičemž platí, že jednotlivé soubory mají být používány odděleně.

Z důvodu zavedení celého souboru EN Eurokódů v českém jazyce s národní přílohou do konce roku 2008 se začalo řešiti používání souboru původních norem. Bylo nutné rozhodnout, zda původní, mnoha lety používání prověřené české normy mohou být v nějaké formě zachovány. V současné době se dokončují práce na několika normalizačních úkolech, které dopad zavedení EN Eurokódů na zmíněné normy řeší. Výsledkem je rozhodnutí, zda bude jednotlivá norma zrušena, či revidována a převedena do tzv. zbytkové normy, či bude možné převzít některá ustanovení jako nekonfliktní doplňující informace vložené do národní přílohy příslušného EN Eurokódu. Týká se to především ČSN pro stanovení zatížení konstrukcí a pro navrhování betonových konstrukcí. Některé ČSN již byly zrušeny přímo vydáním příslušného EN Eurokódu.

Informace o zrušených původních ČSN a o návrzích na zrušení ČSN jsou uveřejňovány ve Věstníku ÚNMZ. Doporučuje se, aby odborná veřejnost Věstník sledovala. Ve Věstníku ÚNMZ č. 10/2009 byly oznámeny ČSN, které jsou konfliktní s EN Eurokódy, popř. jsou zastaralé, a jsou proto navrhovány ke zrušení. Tyto normy budou nejpozději v dubnu 2010 zrušeny, popř. v některých případech revidovány (např. ČSN 73 0020), event. v některých případech bude vydána změna normy (např. ČSN 73 0037). Jedná se o následující normy:

Názvosloví spolehlivosti stavebních konstrukcí a základových půd (1989-12-13)

Spolehlivost stavebních konstrukcí a základových půd - Základní ustanovení pro výpočet (1988-12-08)

Spolehlivost stavebních konstrukcí a základových půd - Základní ustanovení pro zatížení a účinky (1990-05-14)

Zatížení stavebních konstrukcí (1986-12-19)

Navrhování betonových konstrukcí (1986-08-11)

Navrhovanie tenkostenných sieťobetónových konštrukcií (říjen 1992)

Navrhování konstrukcí z lehkého betonu z pórovitého kameniva (1991-03-29)

Navrhování betonových deskových konstrukcí působících ve dvou směrech (1986-04-05)

Betonové konstrukce. Základní ustanovení pro navrhování (1980-05-18)

Spřažené ocelobetonové konstrukce - Základní ustanovení pro navrhování (1986-10-13)

Navrhování betonových konstrukcí vodohospodářských objektů (1986-09-01)

Navrhování betonových konstrukcí panelových budov (1987-02-02)

Navrhování betonových konstrukcí pro zvýšené a vyšší teploty (1990-10-26)

Navrhování ocelových konstrukcí (březen 1998)

Navrhování trubek v ocelových konstrukcích (1989-05-18)

Navrhování ocelových konstrukcí vodohospodářských staveb (březen 1999)

Navrhování ocelových konstrukcí průmyslových mostů (1989-01-05)

Rozteče, roztečné čáry, průměry šroubů nebo nýtů a těžištní osy pro šroubové a nýtové spoje (říjen 1998)

Navrhování ocelových konstrukcí stožárů (1984-12-20)

Ocelové konstrukce. Základní ustanovení pro výpočet (1984-12-20)

Hliníkové konstrukce. Základní ustanovení pro výpočet (1984-12-20)

Navrhování, výpočet a posuzování dřevěných stavebních konstrukcí - Obecná pravidla a pravidla pro pozemní stavby (listopad 2007)

Náhradní zatěžovací zkoušky ocelových konstrukcí a dílců (1987-03-27)

Navrhování konstrukcí zásobníků (1978-10-27)

Zatížení mostů (1986-06-02)

Navrhování ocelových mostů (březen 1999)

Navrhování betonových a železobetonových mostních konstrukcí (1971-03-25)

Navrhování mostních konstrukcí z předpjatého betonu (říjen 1993)

1.15.6 Vazba EN Eurokódů na právní předpisy

V rámci působení Směrnice Rady 89/106/EHS o stavebních výrobcích se předpokládá, že jednotlivé státy přihlédnou k těmto normám pro navrhování stavebních konstrukcí při sbližování právních a správních předpisů, např. odkazem v předpisech. V našich stavebně právních předpisech je odkaz na normy pro navrhování stavebních konstrukcí zakotven ve vyhlášce č. 268/2009 Sb., o technických požadavcích na stavby. V §9 Mechanická odolnost a stabilita se v odst. 1 uvádí, že stavba musí být navržena a provedena v souladu s normovými hodnotami.

1.16 Tvorba původních národních ČSN

V soustavě českých technických norem, zejména v oblasti stavebnictví, existují skupiny původních ČSN, které nejsou a ani nebudou řešeny na mezinárodní či evropské úrovni. Také tyto skupiny norem je nutné udržovat v aktuálním stavu - zejména z toho důvodu, že v mnoha případech je na ně odkazováno v právních předpisech, např. vyhláškách, nařízeních vlády apod. Příkladem může být již zmíněná vyhláška MMR č. 268/2009 Sb. Jedná se převážně o normy pro navrhování a provádění staveb, prostorové uspořádání, ale i o normy výrobků, které jsou např. stanovenými výrobky ve smyslu nařízení vlády č. 163/2002 Sb.

V těchto revidovaných nebo i nově vytvářených ČSN náhradou za původní normy se lze často setkat s odkazy na jiné normativní dokumenty, než jsou národní, mezinárodní nebo regionální normy (technická pravidla, odvětvové normy apod.). Tyto odkazy jsou možné podle platných metodických pokynů ÚNMZ (MPN 1:2006 Stavba, členění a úprava českých technických norem), smějí se však týkat jen těch normativních dokumentů, které byly vydány jako uznaná technická pravidla ve smyslu článku 1.5 ČSN EN 45120:2007 (01 0101).

Poznámka:

Podle uvedené ČSN EN se uznaným technickým pravidlem rozumí technické ustanovení, uznané většinou reprezentativních odborníků jako vyjádření stavu techniky.

Připuštění odkazů na tyto dokumenty umožňuje v ČSN využít podrobnosti a detailní řešení uznaných technických pravidel v těch případech, kde je to účelné pro dokreslení základních ustanovení těchto ČSN. Přitom se předpokládá, že posouzení vhodnosti, účelnosti a rozsahu těchto odkazů je vždy součástí projednávání věcného obsahu návrhu každé konkrétní ČSN.

Tím je umožněno využít při tvorbě ČSN odkazů na jiné normativní dokumenty, vytvářené na nižších úrovních než ČSN (např. na odvětvové či podnikové úrovni).

1.17 Aktuální strategie evropské normalizace

Proces rozšíření změnil hranice Evropské unie. V souladu s politickým vývojem v Evropě za posledních pět let došlo ke zvýšení počtu členů CEN. V současné době má CEN 30 členů (členských států). V roce 2000 byla schválena Lisabonská agenda, vyzývající Evropu, aby se do roku 2010 stala nejlépe konkurenceschopnou a znalostně založenou ekonomikou na světě, schopnou udržitelného ekonomického růstu, s lepšími pracovními příležitostmi a s nejvyšší mírou sociální soudržnosti. Evropská normalizace sdílí tyto hodnoty. Rozvoj evropské normalizace je podporován novým přístupem, který nyní zahrnuje nové oblasti (např. služby).

V rámci naplnění cílů Lisabonské agendy CEN prosazuje synergii mezi normalizací a evropským právem a poskytuje vstupní data pro diskusi s dalšími ekonomickými regiony. Velké úsilí věnuje údržbě již vydaných norem, ale zároveň se snaží zajistit, aby normy vyhovovaly praktickým potřebám trhu, a nikoliv pouze procedurálním požadavkům na periodickou prověrku norem. Pokud jde o sociální vývoj a demografii, studie ukazují, že populace se bude současně snižovat a stárnout. Nové evropské normy se proto začínají vyvíjet v takových oblastech, jako například služby, ale v také oborech, které dříve nebyly považovány za důležité. To umožňuje vytvoření systému hodnot ve vztahu k prostředí, ke starším a invalidním osobám, a udržování kroku s vývojem v sociální oblasti s ohledem na prosperitu obyvatel Evropy. CEN rovněž průběžně plní poptávku vzhledem k požadavkům na bezpečnost a kvalitu.

Výzvou pro evropskou normalizaci jsou nové a nově vyvíjené technologie, například nanotechnologie. CEN se také musí přizpůsobit potřebám trhu tak, aby podpořil přístup inovativních výrobků na trh a umožnil globální obchod. Normalizace významným způsobem přispívá k vytváření znalostní společnosti, k udržitelnému rozvoji, inovacím, energetice, zdraví, a měla by se také uplatnit ve vzdělávacím procesu.

CEN společně s CENELEC (Evropský výbor pro normalizaci v elektrotechnice) a ETSI (Evropský ústav pro telekomunikační normy) se musí zaměřit na výzvy v oblasti technologií, které se překrývají. Hranice mezi rozdílnými technologiemi se více a více ztrácejí. Průmysl očekává efektivní a včasnou produkci norem, splňující požadavky trhu.

CEN rozšířil škálu vydávaných dokumentů o další typy, např. technické specifikace, technické zprávy, pracovní dohody. Je však nutno poznamenat, že uplatnění těchto nových dokumentů na trhu nesplnilo očekávání. Je potřeba vést lepší dialog se zainteresovanými stranami v Evropě a zvýšit povědomí o těchto dokumentech a jejich používání. V této souvislosti je i sektor inovačních a komunikačních technologií a celkový vývoj v Evropě pro CEN příležitostí demonstrovat schopnost spolupráce s novými partnery.

Z pohledu globálního rámce je stále více normalizačních prací zpracováváno na mezinárodní úrovni. Je tedy potřeba brát v úvahu výzvy a potřeby globalizace evropského trhu a reagovat na ně. Aktuální strategie CEN musí zohlednit všechny tyto faktory a je zaměřena na splnění těchto cílů:

  • včasné dosahování výsledků;
  • optimalizování nákladů, zajištění efektivnosti;
  • zajištění zájmu trhu o problematiku;
  • podporování spolupráce na mezinárodní úrovni;
  • podporování inovačních a nově vznikajících technologií;
  • zajištění přístupu malých a středních podniků (MSP);
  • zjednodušení textů norem a jejich struktury s ohledem na uživatele a zvláště MSP.

Vize CEN je formulována s ohledem na perspektivu vytvoření evropského normalizačního systému, a to na základě zkušeností tří evropských normalizačních organizací (CEN, CENELEC, ETSI). Je formulována následovně:

  • Společně s CENELEC a ETSI jednoznačně přispět ke vzniku nového společného evropského normalizačního orgánu, s cílem zlepšit globální konkurenceschopnost Evropy a prosperitu obyvatelstva.

Vzhledem k tomu, že tvorba norem na evropské úrovni je tvorbou našich národních norem, je nutné uvedené cíle považovat za naše vlastní cíle a věnovat jim patřičnou pozornost.

1.18 Kontaktní adresy ÚNMZ, činnost informačního centra

Připravované a vydávané ČSN jsou oznamovány ve Věstníku Úřadu pro technickou normalizaci, metrologii a státní zkušebnictví. Věstník ÚNMZ je volně dostupný na internetových stránkách ÚNMZ.

Základní informace o české normalizaci jsou rovněž na adrese www.unmz.cz , kde lze mj. najít:

  • obecné informace o technické normalizaci;
  • informace o prodeji norem;
  • informace o ČSN online;
  • seznam platných ČSN s možností vyhledávání v názvech norem (viz rubriku Soustava ČSN).

Pultový prodej norem za hotové (tisk na počkání) zajišťuje ÚNMZ v informačním centru:

Biskupský dvůr 5, 110 02 Praha 1
Po až Pá
8:30 až 16:00 hod

Tel. 221 802 802

V roce 2009 začala fungovat síť distributorů tištěných ČSN. Jejich kontaktní údaje jsou uvedeny na internetových stránkách ÚNMZ. Lze tak navázat na službu trvalé objednávky, kterou dříve zajišťoval Český normalizační institut.

Studovna norem v informačním centru ÚNMZ

Biskupský dvůr 5, 110 02 Praha 1
Po až Pá
8:30 až 16:00 hod.

zajišťuje informace o normách (platnost, změny, náhrady), prohlížení textů norem, vyhledávání v databázích (ČSN, PERINORM), přístup k databázím ÚNMZ.

V informačním centru ÚNMZ je možné objednat zahraniční a mezinárodní normy (nejen z oblasti stavebnictví). Dostupnost některých norem je zajištěna smluvně a je tedy možné poskytnout tzv. autorizované kopie téměř okamžitě. Do vybraných norem lze v informačním centru ÚNMZ nahlédnout. Jedná se hlavně o normy:

DIN - německé normy

ASTM - americké materiálové normy

BS - britské normy

STN - slovenské normy

Tyto normy dodává ÚNMZ pouze v tištěné podobě.

Dále je možno objednat také mezinárodní normy ISO a IEC a normy evropské EN nebo jejich návrhy. Tyto normy může ÚNMZ dodat jak v tištěné, tak i v elektronické podobě.

Informační centrum ÚNMZ zajišťuje také nákup norem ze zahraničí. Převážně se jedná o normy americké a o normy vydávané národními normalizačními organizacemi, s kterými není uzavřena smlouva na tisk a distribuci:

ANSI - americké národní a další americké normy (ASME, SAE, AWS ...)

GOST - ruské normy

PN - polské normy

ONORM - rakouské normy

NF - francouzské normy

JIS - japonské normy

VDA - německé směrnice

Normy ostatních států zajišťuje ÚNMZ jen zcela výjimečně.

1.19 Citace českých technických norem

Způsob uvádění bibliografických citací stanoví ČSN ISO 690:1996 (01 0197) Bibliografické citace. Obsah, forma a struktura. Při citování technických norem uvádíme označení normy ve shodě s její titulní stranou, název normy, případně podnázev, nakladatelské údaje a údaje o rozsahu.

Název prvku
Údaj
Označení normy
Třídicí znak
(ČSN 73 0001)
Název
Navrhování stavebních konstrukcí – Slovník – Část 1: Spolehlivost a zatížení konstrukcí
Nakladatelské údaje
<(místo, nakladatel)>
Praha: Český normalizační institut
rok
2003
<Rozsah>
36 s.
Označení normy
Třídicí znak
(ČSN 73 0300)
Název
Solární energie – Slovník
Nakladatelské údaje
<(místo, nakladatel)>
Praha: Český normalizační institut
rok
2001
<Rozsah>
44 s.

Bibliografická citace:

ČSN 73 0001-1:2003 (ČSN 73 0001). Navrhování stavebních konstrukcí – Slovník – Část 1: Spolehlivost a zatížení konstrukcí. Praha: Český normalizační institut. 36 s.

ČSN EN ISO 9488 (ČSN 73 0300). Solární energie – Slovník. Praha: Český normalizační institut, 2001. 44 s.

Název normy se píše kurzívou. Rok lze uvádět v označení normy za dvojtečkou nebo v nakladatelských údajích. Třídicí znak odpovídá u národních norem (ČSN) označení normy; u evropských a mezinárodních norem (EN, ISO) je odlišný.

1.20 Literatura

[1] Zákon č. 22/1997 Sb., o technických požadavcích na výrobky a o změně a doplnění některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů.

[2] Směrnice Rady 89/106/EHS o sbližování zákonů, předpisů a administrativních opatření členských států týkajících se stavebních výrobků, ve znění Směrnice 98/48/ES (CPD – Council Directive 89/106/EEC on the approximation of laws, regulations and administrative provisions of the Member States relating to construction products).

[3] Zákon č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu, ve znění pozdějších předpisů (stavební zákon).

[4] Metodické pokyny pro normalizaci MPN 1 Stavba, členění a úprava českých technických norem, ČNI 2006.

[5] Vnitřní předpisy CEN, obecné dokumenty týkající se CEN, dokumenty stavebního sektoru CEN a technické komise CEN/TC 250.

Internetové stránky:

www.unmz.cz

www.ceskestavebnictvi.cz

2 ČESKÉ TECHNICKÉ NORMY VE VZTAHU KE STAVEBNÍMU ZÁKONU A K OBECNÝM TECHNICKÝM POŽADAVKŮM NA VÝSTAVBU

2.1 Úvod

Od 1.1.2000 nejsou České technické normy (ČSN) obecně závazné. Tento stav je výsledkem systematického vývoje našeho právního řádu od roku 1990. Datum ukončení závaznosti ČSN (1. leden 2000) bylo známo od února roku 1997, kdy vstoupil v platnost zákon č. 22/1997 Sb., o technických požadavcích na výrobky a o změně a doplnění některých zákonů. V přechodných ustanoveních zákona č. 22/1997 Sb., se uvádělo, že právnické nebo fyzické osoby oprávněné k podnikatelské činnosti a správní úřady jsou povinny se řídit závaznými ustanoveními ČSN do 31. prosince 1999. V následné novele zákona č. 22/1997 Sb., která byla provedena zákonem č. 71/2000 Sb., s účinností od 3.4.2000, je v §4 již přímo uvedeno, že České technické normy nejsou obecně závazné.

S ukončením závaznosti technických norem vznikla řada otázek kolem jejich platnosti a povinnosti dodržovat normové požadavky a hodnoty, i kolem jejich vztahu ke stavebně právním předpisům. Potřeba vyjasnění problémů kolem ČSN byla důvodem prvního vydání této publikace v roce 2002. Od té doby nabyl účinnosti nový stavební zákon (zákon č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu) a v roce 2009 i nová vyhláška o technických požadavcích na stavby (vyhláška č. 268/2009 Sb.). Změnila se i řada dalších návazných předpisů. Proto bylo třeba při druhém vydání obsah publikace výrazně aktualizovat.

Vývoj předpisů stavebního práva a harmonizace technické normalizace nejsou ukončeny. Připravuje se velká novela stavebního zákona. ČKAIT a Česká komora architektů iniciovaly práce na nové koncepci předpisů o obecných technických požadavcích na výstavbu s cílem sjednotit obecné technicky požadavky do jedné vyhlášky, nahradit odkazy na normy a normové hodnoty formulací technických požadavků přímo ve vyhlášce a vyhlášku oprostit od požadavků, které nejsou předmětem ochrany veřejného zájmu. Pokračuje proces tvorby a přejímání evropských norem. Významná změna se očekává v oblasti volného pohybu stavebních výrobků na vnitřním trhu zemí Evropské unie. Směrnice Rady 89/106/EHS o stavebních výrobcích, přijatá v roce 1989 s cílem přispět k odstraňování technických překážek obchodu, bude nahrazena novým předpisem – Nařízením o stavebních výrobcích. Důvod spočívá v rozdílné právní síle evropských předpisů. Zatímco směrnice jsou závazné pouze pro vlády členských států EU, které mají za povinnost je transponovat do národních právních řádů, platí evropská nařízení ihned po vydání a jsou závazná pro všechny členské země a jejich občany.

2.2 Právní řád, hierarchický vztah právních předpisů

Souhrn všech právních norem ve státě tvoří právní řád. Jednotlivé právní normy nemají v právním řádu stejné postavení, ale jsou hierarchicky uspořádány podle své důležitosti a významu. Postavení právního předpisu v právním řádu se nazývá právní síla. Právní síla je odvozována od toho, který státní orgán předpis vydal, v důsledku toho i z názvu předpisu. Předpisem nejvyšší právní síly, tedy nadřazeným všem ostatním předpisům, je Ústava České republiky (publikovaná ve Sbírce zákonů pod č. 1/1993 Sb.) a ústavní zákony. Podle článku 3 Ústavy je součástí ústavního pořádku České republiky Listina základních práv a svobod. Listina stanoví mj. v článku 2 "(2) Státní moc lze uplatňovat jen v případech a v mezích stanovených zákonem, a to způsobem, který zákon stanoví. (3) Každý může činit, co není zákonem zakázáno, a nikdo nesmí být nucen činit, co zákon neukládá." Dále v článku 4: "(1) Povinnosti mohou být ukládány toliko na základě zákona a v jeho mezích a jen při zachování základních práv a svobod."

Předpisem nižší právní síly jsou zákony a zákonná opatření. Tyto předpisy vydává v České republice nejvyšší zastupitelský orgán, jímž je Parlament ČR. Stejnou, resp. vyšší právní sílu mají – při splnění stanovených podmínek – mezinárodní smlouvy, které Česká republika přijala, nebo k jejichž plnění se zavázala. Ústava stanoví v čl. 10: "Vyhlášené mezinárodní smlouvy, k jejichž ratifikaci dal Parlament souhlas a jimiž je Česká republika vázána, jsou součástí právního řádu; stanoví-li mezinárodní smlouva něco jiného než zákon, použije se mezinárodní smlouva."

Předpisy nižší právní síly (podzákonné předpisy, prováděcí předpisy) jsou nařízení vlády (vydávaná vládou ČR), vyhlášky jednotlivých ministerstev (vydává příslušný rezortní ministr vlády) a nařízení (vyhlášky) nižších samosprávných orgánů, zpravidla obcí. Předpis nižší právní síly je vydáván k provedení nebo na základě zmocnění obsaženého v předpise vyšší právní síly a nesmí být s předpisem vyšší právní síly v rozporu nebo vybočovat z jeho mezí. O tento soulad v právním řádu dbá Ústavní soud.

2.3 Technické normy

Technická normalizace – soustavná činnost, kterou se zavádějí ustanovení pro všeobecné a opakované použití, směřující ke sjednocení, zjednodušení a zhospodárnění duševní a fyzické práce ve výrobních procesech. Technická normalizace zahrnuje také typizaci, unifikaci a specifikaci. Zpravidla se normalizuje jakost výrobků, rozměry, součásti, značky, symboly, způsoby výpočtů, měrné jednotky. Výstupem (výsledkem) technické normalizace jsou technické normy (mezinárodní, evropské, národní; výrobkové, návrhové, zkušební).

Technická norma – dokument vytvořený na základě konsenzu a schválený uznaným orgánem, poskytující pro všeobecné a opakované použití pravidla nebo znaky pro činnosti nebo jejich výsledky a zaměření na dosažení optimálního stupně uspořádání v dané souvislosti. Zajišťují, že materiály, výrobky, postupy a služby vyhovují danému účelu. Jejich používání je dobrovolné.

Technické normy nejsou právní normou a nejsou součástí právního řádu. Tvorba, vydávání, resp. přejímání technických norem je upraveno právními předpisy.

2.4 Vývoj české technické normalizace a stavebního práva

V dějinách je řada příkladů, kdy docházelo k technické normalizaci – například zhotovování stavebních kamenů jednotných rozměrů pro pyramidy v Egyptě, měrový systém ve staré Číně, předpisy o rozměrech připojovacích zařízení na veřejný vodovod v antickém Římě apod. K systematickému rozvoji normalizace na našem území dochází od poloviny 19. století v souvislosti s průmyslovým rozvojem. Normalizace se nejdříve uplatnila u předních výrobních závodů a firem. Nejstarší technickou normou ve stavebnictví byla "cementová norma", diskutovaná a připravovaná v rakouských, německých a českých zemích inženýrskými spolky za podpory velkých cementáren kolem roku 1877. Norma stanovila požadavek na nejnižší přípustnou pevnost v tahu a pevnost v tlaku. První světová válka, vedená pomocí pokročilé techniky, prokázala potřebu soustavné normalizace v celém státě.

V roce 1919 byl založen Elektrotechnický svaz československý (ESČ), který začal vydávat normy ve svém oboru. V roce 1928 vznikla Československá normalizační společnost (ČSN), která zajišťovala normalizační činnost v ČSR. Jednalo se o nezávislou, všeobecně prospěšnou neziskovou společnost. Dodržování vypracovaných norem mělo dobrovolný charakter. ČSN byla aktivní i v mezinárodní spolupráci a stala se spoluzakladatelem International Federation of National Standardizing Associations – Mezinárodní normalizační federace (ISA). Nezávislá činnost ČSN skončila v roce 1939 okupací, během které byly československé normy přejmenovány na českomoravské a činnosti ČSN a ESČ byly zaměřeny na nucené přijímání německých norem DIN. V roce 1942 zanikla ISA. V její činnosti pokračovala až International Organization for Standardization (ISO), založená po druhé světové válce.

Již během první republiky byly vyslovovány názory, že normalizaci by měl řídit stát. Po válce byla normalizace zestátněna a v roce 1951 byl vytvořen Úřad pro normalizaci. Určitý čas dokonce byla snaha zavést sovětské normy GOST. V tomto směru bylo v roce 1954 vydáno i usnesení vlády. Československé strojírenské podniky toto zavedení odmítly a v ČSR zůstala v platnosti mezinárodní soustava ISO.

Po založení Rady vzájemné hospodářské pomoci (RVHP) vznikaly politické tlaky na zavedení nových norem, platných ve všech zemích tohoto politického a hospodářského společenství. Protože normy byly obecně závazné a jejich požadavky měly být dosahovány i v technicky méně vyspělých zemích RVHP, znamenalo by zavedení společných norem snížení technické úrovně vyspělejších zemí, k nimž Československo patřilo. Na tvorbě většiny norem RVHP se podílelo Československo, Polsko a NDR, kterým se dařilo prosazovat mezinárodní normy ISO a zachovat dobrou úroveň normalizace.

Ve stavebnictví byly v minulosti závaznými předpisy stavební řády, které mají mnohem starší historii než technické normy. Nejstarší zárodky stavebních předpisů v českých zemích jsou zaznamenány v zakládacích listinách měst ve 13. století. Od druhé poloviny 17. století se vytvářel administrativní a dozorový stavební systém, v němž přebírají iniciativu krajské úřady, zemská stavební ředitelství a vídeňský dvůr. Od druhé poloviny 18. století jsou vydávána dvorní a guberniální nařízení, obsahující konkrétní požadavky na stavby a stavební činnost a prosazující veřejný zájem. První jednotný stavební řád byl vydán v roce 1815 a novelizován v roce 1845. V polovině 19. století se změnilo postavení, organizace a působnost obcí, které se staly samosprávnými jednotkami a stavebními úřady první instance. Nový stavební řád, odpovídající novému postavení obcí, byl vydán v roce 1864. V polovině 19. století se změnilo postavení, organizace a působnost obcí, které se staly samosprávnými jednotkami a stavebními úřady první instance. Nový stavební řád, odpovídající novému postavení obcí, byl vydán v roce 1864. Obsahoval již také prvky územního plánování. K jeho úpravám došlo v letech 1886 (stavební řád pro město Prahu, postupně rozšířený na další velká města), 1889 (stavební řád pro ostatní území českých zemí) a 1894 (stavební řády pro moravská města a moravské obce). Stavební řády z let 1864 až 1894 vytvořily principy moderního veřejného stavebního práva.

V době zestátnění normalizace v roce 1951 bylo stavařských norem poměrně málo, cca 30 až 35. Výstavba se řídila více stavebními řády a vyhláškami o požadavcích na výstavbu. Po roce 1951 dochází k nekoordinovanému přejímání ustanovení vyhlášek pro výstavbu do technických norem nebo i k odlišným požadavkům. V roce 1960 bylo rozhodnuto, že obecná technická problematika ve výstavbě bude nadále upravována technickými normami. Do norem se však začaly dostávat i požadavky na kvalitu a pracnost výstavby, což s původním posláním normalizační činnosti nemělo nic společného. Naopak, technické normy nemohly postihnout celou oblast požadavků na výstavbu.

2.5 Vývoj platnosti a závaznosti technických norem v uplynulých dvaceti letech

Pro pochopení změn, kterými prošla povinnost dodržovat technické normy, je třeba se vrátit do doby před rokem 1991, kdy platil zákon č. 96/1964 Sb., o technické normalizaci. Podle něho a jemu předcházejících zákonů byly ČSN prakticky všechny obecně závazné. Vedle ČSN existovaly ještě oborové normy (ON) a podnikové normy (PN), které byly závazné pro jednotlivé resorty a státní podniky.

Se změnou politických a společenských poměrů v roce 1989 nastaly i změny v systému normalizace a závaznosti norem. Postupně bylo vydáno několik zákonů a jejich novel, které se týkaly technické normalizace. První zákon č. 142/1991 Sb., o československých technických normách, stanovil termín ukončení platnosti podnikových norem a termín ukončení závaznosti oborových norem. Podle tohoto zákona byly nadále závazné jen ty části ČSN, jejichž závaznost si vyžádal v rámci své pravomoci neopominutelný účastník tvorby normy, což byla ministerstva nebo některé ústřední orgány. U nových norem, které byly podle tohoto zákona vydávány, byla informace o závaznosti některých článků nebo celé normy uváděna v úvodních ustanoveních. Závaznost byla často vyhlašována i dodatečnými změnami norem, což se velmi těžko sledovalo. Formální změnou, provedenou v roce 1991, byl formát vydávaných norem: ČSN se přestaly vydávat ve formátu A5 a přešlo se na tisk ve formátu A4.

Zákon č. 142/1991 Sb., byl současně prvním krokem k dosažení stavu srovnatelného se stavem ve státech Evropské unie, kde národní normy jsou zásadně nezávazné. Nezávaznost norem odpovídá principům právního státu, kde nelze povinnosti ukládat jinou formou než formou obecně závazného právního předpisu.

Zajímavým okamžikem v platnosti a závaznosti norem bylo období rozdělení státu. Byl přijat zákon č. 20/1993 Sb., o zabezpečení výkonu státní správy v oblasti technické normalizace, metrologie a státního zkušebnictví, který stanovil, že všechny normy vydané před účinností tohoto zákona, podle dosavadních předpisů, zůstávají v platnosti a že československé technické normy se považují ode dne nabytí účinnosti zákona za české technické normy, a že písemná značka ČSN se nemění. Zákon nabyl účinnosti 1.1.1993. Znamenalo to například, že platné ČSN, vypracované do té doby slovenskými institucemi ve slovenštině, zůstaly nadále v platnosti na území České republiky.

Usnesením předsednictva ČNR č. 2/1993 Sb. byla do ústavy České republiky včleněna Listina základních práv a svobod. Celé znění Listiny základních práv a svobod bylo uveřejněno např. ve Stavební ročence 1999, str. 35. V Listině se uvádí, že každý může činit, co není zákonem zakázáno a že povinnosti mohou být ukládány jen zákonem. Vztaženo na technické normy lze odvodit, že povinnost dodržovat určité technické normy nebo normové hodnoty lze uložit jen u těch ustanovení norem, která hájí veřejné zájmy, a jejichž závaznost vyplývá z některého zákona.

Podstatnou změnou v systému normalizace a závaznosti norem přinesl zákon č. 22/1997 Sb., o technický požadavcích na výrobky a o změně a doplnění některých zákonů. Tento zákon zrušil a nahradil zákon č. 142/1991 Sb., o technické normalizaci a stanovil, že povinnost řídit se ustanoveními norem, která jsou označena jako závazná, trvá jen do 31.12.1999. A jak již bylo řečeno v úvodu, v novele zákona č. 22/1997 Sb., provedené zákonem č. 71/2000 Sb., který nabyl účinnosti v dubnu roku 2000, je v §4 přímo uvedeno, že české technické normy nejsou obecně závazné.

2.6 Platnost a nezávaznost ČSN od 1. 1. 2000

Podle zákona č. 71/2000 Sb., kterým byl novelizován zákon č. 22/1997 Sb., české technické normy nejsou obecně závazné; pokud nedošlo ke zrušení ČSN, jsou normy platné. Dodržování platných technických norem je v zájmu každého účastníka výstavby. Podle §4 odstavce 3 zákona č. 22/1997 "Česká technická norma poskytuje pro obecné a opakované používání pravidla, směrnice nebo charakteristiky činností nebo jejich výsledků, zaměřené na dosažení optimálního stupně uspořádání ve vymezených souvislostech". Odchýlení se od platných norem pro výstavbu i v případech, které nejsou v rozporu s požadavky zákonů, může být posuzováno za odchýlení se od optimálního řešení stavby a může vést k různým problémům. Například při soudním sporu a posuzování vad staveb, které vznikly nedodržením byť dobrovolných požadavků normy v projektové dokumentaci, může vést rozhodnutí o vadné projektové dokumentaci. Po ukončení obecné závaznosti norem proto mnohem víc zodpovědnosti přechází na autorizované osoby.

2.7 Stavební zákon a ochrana veřejných zájmů ve výstavbě

Základním předpisem stavebního práva je stavební zákon (zákon č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu, ve znění pozdějších předpisů). Za účelem ochrany veřejných zájmů stavební zákon ukládá povinnosti a odpovědnost osobám při přípravě a provádění staveb a stanoví požadavky na stavby a stavební výrobky. Veřejným zájmem rozumí stavební zákon (§133) požadavek, aby

a) stavba byla prováděna v souladu s rozhodnutím nebo jiným opatřením stavebního úřadu,

b) stavba byla užívána jen k povolenému účelu,

c) stavba neohrožovala život a zdraví osob nebo zvířat, bezpečnost, životní prostředí, zájmy státní památkové péče, archeologické nálezy a sousední stavby, popřípadě nezpůsobovala jiné škody či ztráty,

d) při výstavbě a užívání stavby a stavebního pozemku se předcházelo důsledkům živelních pohrom nebo náhlých havárií, čelilo jejich účinkům, nebo aby se nebezpečí takových účinků snížilo,

e) byly odstraněny stavebně bezpečnostní, požární, hygienické, zdravotní nebo provozní závady na stavbě anebo na stavebním pozemku, včetně překážek bezbariérového užívání stavby.

V §159 stavební zákon stanoví, že projektant odpovídá za správnost, celistvost, úplnost a bezpečnost stavby provedené podle jím zpracované projektové dokumentace a proveditelnost stavby podle této dokumentace, jakož i za technickou a ekonomickou úroveň projektu technologického zařízení, včetně vlivů na životní prostředí.

Podle §156 stavebního zákona mohou být pro stavbu navrženy a použity jen takové výrobky, materiály a konstrukce, jejichž vlastnosti z hlediska způsobilosti stavby pro navržený účel zaručují, že stavba při správném provedení a běžné údržbě po dobu předpokládané existence splní požadavky na

a) mechanickou odolnost a stabilitu,

b) požární bezpečnost,

c) hygienu, ochranu zdraví a životního prostředí,

d) bezpečnost při udržování a užívání stavby, včetně bezbariérového užívání stavby,

e) ochranu proti hluku,

f) úsporu energie a tepelnou ochranu.

V tomto ustanovení přebírá stavební zákon šest základních požadavků na stavbu obsažených v evropské směrnici o stavebních výrobcích. Základní požadavky stavby uvádí v §8 také vyhláška č. 268/2009 Sb., o technických požadavcích na stavby, a stanoví, že stavba musí být navržena a provedena tak, aby byla při respektování hospodárnosti vhodná pro určené využití a aby současně splnila základní požadavky na stavby. Stavba musí splňovat základní požadavky při běžné údržbě a působení běžně předvídatelných vlivů po dobu předpokládané životnosti stavby.

Poznámky:

(1) V předchozí vyhlášce se uvádělo "po dobu existence". Změna pojmů je důležitá, například pro použití výrobků pro stavbu a jejich životnost. Uvedu příklad. Při stavebním řízení k projektové dokumentaci na zateplení jednoho bytového domu nás zaskočil požadavek trutnovských hasičů, kteří žádali v projektové dokumentaci doložit, že polystyren použitý v systému zateplení se nezmění po celou dobu existence stavby. A jednalo se o požadavek logický – jakou má životnost chemikálie v polystyrenu, která ovlivňuje jeho požární vlastnosti. Bylo nutné rychle zajistit dokumenty pro prokázání splnění tohoto požadavku.

Ani současný požadavek není jednoduchý. V projektové dokumentaci by se mělo zřejmě uvést, jaká má být uvažovaná životnost navrhované stavby. Navržené výrobky nemohou pochopitelně mít životnost rovnající se době životnosti stavby (okna, střešní krytina, rozvody ZT atd.). Projektová dokumentace by měla zřejmě obsahovat část, která se bude těmito problémy zabývat. Byla by zajímavá i pro budoucího majitele stavby, aby věděl, co má od stavby a jednotlivých výrobků očekávat.

(2) Výčet základních požadavků na stavby lze také chápat tak, že jen tyto vlastnosti lze vyžadovat na základě zákona. O ostatních požadavcích, například stavebních úřadů, je možné diskutovat. Pokud se nám zdálo, že požadavek stavebního úřadu je poněkud svérázný, požadovali jsme, aby uvedl, na základě jakých zákonů a jejich prováděcích vyhlášek svoje požadavky vznáší.

2.8 Obecné technické požadavky na výstavbu a povinnost splnit normové hodnoty

Stavební zákon ukládá v §169 Obecné technické požadavky na výstavbu povinnost právnickým a fyzickým osobám a příslušným orgánům veřejné správy, aby při projektové činnosti, při povolování, provádění, užívání a odstraňování staveb respektovaly obecné požadavky na výstavbu, stanovené prováděcími právními předpisy.

Podle §2 odst. 2 písm. e) obecnými technickými požadavky na výstavbu stavební zákon rozumí

  • obecné požadavky na využívání území,
  • technické požadavky na stavby,
  • obecné technické požadavky zabezpečující užívání staveb osobami pokročilého věku, těhotnými ženami, osobami doprovázejícími dítě v kočárku, dítě do tří let, popřípadě osobami s mentálním postižením nebo osobami s omezenou schopností pohybu nebo orientace (bezbariérové užívání stavby),

stanovené prováděcími právními předpisy. Těmito prováděcími právními předpisy jsou následující vyhlášky Ministerstva pro místní rozvoj ČR.

a) Vyhláška Ministerstva pro místní rozvoj č. 501/2006 Sb., o obecných požadavcích na využívání území, ve znění vyhlášky č. 269/2009 Sb.

Vyhláška stanoví obecné požadavky na využívání území při vymezování ploch a pozemků, při stanovování podmínek jejich využití a umísťování staveb na nich a rozhodování o změně stavby a o změně vlivu stavby na využití území.

Vyhláška č. 501/2006 Sb., neobsahuje odkazy na normy nebo normové hodnoty. Podle §26 vyhlášky je možná výjimka z ustanovení

§20 odst. 3, 5 a 7;

§21 odst. 5 až 7;

§23 odst. 2;

§24 odst. 1 a 3;

§25 odst. 2 až 7;

za podmínek stanovených v §169 stavebního zákona.

b) Vyhláška č. 268/2009 Sb., o technických požadavcích na stavby

Vyhláška nabyla účinnosti dnem jejího vyhlášení, tj. 26.8.2009. Jejím vydáním byla zrušena vyhláška č. 137/1998 Sb., o obecných technických požadavcích na výstavbu a nařízení vlády č. 191/2002 Sb., o technických požadavcích na stavby pro zemědělství. Vyhláška č. 268/2009 Sb., již neobsahuje technické požadavky na požární ochranu staveb, které řeší samostatná vyhláška č. 23/2008 Sb., o technických podmínkách požární ochrany staveb, která je prováděcím právním předpisem zákona č. 133/1985 Sb., o požární ochraně, ve znění pozdějších předpisů.

V řadě ustanovení této vyhlášky se požaduje, aby určité vlastnosti stavby nebo jejích konstrukcí splňovaly normové hodnoty. Normovou hodnotou se rozumí konkrétní technický požadavek, zejména limitní hodnota, návrhová metoda, národně stanovené parametry, technické vlastnosti stavebních konstrukcí a technických zařízení, obsažený v příslušné české technické normě, jehož dodržení se považuje za splnění požadavků konkrétního ustanovení této vyhlášky. V §55 odst. 2 vyhlášky č. 268/2009 Sb., se stanoví, že odchylky od norem jsou přípustné, pokud se prokáže, že navržené řešení odpovídá nejméně základním požadavkům na stavby.

Je-li dodržena normová hodnota, existuje vyvratitelná právní domněnka, že bylo splněno příslušného ustanovení vyhlášky o obecných technických požadavcích na výstavbu. Vyvratitelnost z právního hlediska je dána postavením dobrovolnosti, nezávazností technických norem. Například je možné uvedenou domněnku vyvrátit, je-li objevena dokonalejší metoda.

Vyhláška č. 268/2009 Sb., v §54 umožňuje získat výjimku z některých konkrétních ustanovení. Pokud se tato ustanovení odvolávají na normové hodnoty, týká se výjimka povinnosti splnit normové hodnoty. Nejedná se však o výjimku z normy, ale o výjimku z ustanovení vyhlášky. Možnosti výjimek se týkají těchto požadavků:

  • rozptylové plochy a zařízení pro dopravu v klidu,
  • úroveň podlahy obytných místností nad terénem,
  • denní osvětlení,
  • proslunění,
  • zakládání staveb,
  • podchodné výšky v budovách,
  • plochy hygienických zařízení ubytovacích jednotek.

c) Vyhláška č. 398/2009 Sb., o obecných technických požadavcích zabezpečujících bezbariérové užívání staveb

Vyhláška stanoví obecné technické požadavky na stavby a jejich části tak, aby bylo zabezpečeno jejich užívání osobami s pohybovým, zrakovým, sluchovým a mentálním postižením, osobami pokročilého věku, těhotnými ženami, osobami doprovázejícími dítě v kočárku nebo dítě do tří let (osoby s omezenou schopností pohybu nebo orientace).

Podobně jako vyhláška č. 268/2009 Sb., obsahuje tato vyhláška odkaz na normové hodnoty, shodnou definici normové hodnoty a ustanovení o tom, že odchylky od norem jsou přípustné, pokud se prokáže, že navržené řešení odpovídá nejméně požadavkům těchto norem.

Poznámky:

(1) Čeština používaná v zákonech je bohatá. Proto se závaznost někdy stanoví slovem "musí být hodnota", nebo i výrazem "musí být v souladu". A soulad lze chápat různě. Pro členy ČKAIT: čtěte musí být.

(2) ČSN nejsou závazné, jsou však velmi dobrou technickou literaturou. Některé normy mají v přílohách i doporučení k provedení správného návrhu řešení. Například ČSN 74 0540-2 má informativní přílohu A – pokyny pro navrhování.

Obecné technické požadavky na výstavbu v hlavním městě Praze

Stavební zákon obsahuje zmocnění pro hlavní město Prahu stanovit nařízením vydaným v přenesené působnosti obecné technické požadavky na výstavbu v hlavním městě Praze. Od 1.1.2000 platí pro území města Prahy vyhláška č. 26/1999 Sb. hl. m. Prahy, o obecných technických požadavcích na výstavbu v hlavním městě Praze, ve znění vyhlášky č. 7/2001 Sb., č. 7/2003 Sb., č. 11/2003 Sb. a č. 23/2004 Sb. hl. m. Prahy, která je prováděcí vyhláškou k již zrušenému stavebnímu zákonu č. 50/1976 Sb.. "Pražská" vyhláška je zpracována ve stejné struktuře jako byla vyhláška č. 137/1998 Sb., o obecných technických požadavcích na výstavbu, ve znění pozdějších předpisů (účinnost k 1.7.1998). Má však některé odlišnosti; v řadě požadavků je pražská vyhláška náročnější než vyhláška Ministerstva pro místní rozvoj, platná pro ostatní území státu.

Vyhláška č. 26/1999 Sb. hl. m. Prahy obsahuje odkazy na normové hodnoty, které definuje v čl. 3 odst. 1 písm. e) jako konkrétní technické požadavky obsažené v příslušných českých technických normách (ČSN), jejichž dodržení se považuje za splnění požadavků konkrétních ustanovení této vyhlášky.

V odůvodněných případech lze povolit výjimku z ustanovení:

čl. 4 odst. 6, 9, 10, 12 a 17;

čl. 8 odst. 2, 3, 4, 5 a 8;

čl. 10 odst. 3;

čl. 22 odst. 3 a 5;

čl. 23 odst. 2;

čl. 24 odst. 1;

čl. 30 odst. 5;

čl. 47 písm. a);

čl. 48 odst. 5;

čl. 49 odst. 5;

čl. 50 odst. 1, 5, 8 a 12;

čl. 51 odst. 12;

čl. 56 odst. 1;

čl. 57 odst. 7;

čl. 59 odst. 5;

čl. 60 odst. 7 písm. d).

Připravuje se nové vydání této vyhlášky, která bude prováděcím předpisem nového stavebního zákona (zákon č. 183/2006 Sb.)

Komentované znění vyhlášky č. 26/1999 Sb. hl. m. Prahy obsahuje např. třídílná publikace Předpisy o výstavbě na území hl. m. Prahy, autorka Ing. Jitka Kytarová, vydala ABF, a. s., Praha 1999, v nakladatelství ARCH.

2.9 Možnosti odchylek od obecných technických požadavků na výstavbu

Stavební zákon (zákon č. 183/2006 Sb.) stanoví v §169, že výjimku z obecných požadavků na výstavbu lze v jednotlivých odůvodněných případech povolit pouze z těch ustanovení prováděcího právního předpisu, u kterých příslušný předpis povolení výjimky výslovně umožňuje, a jen pokud se tím neohrozí bezpečnost, ochrana zdraví a života osob a sousední pozemky nebo stavby. Řešením podle povolené výjimky musí být dosaženo účelu sledovaného obecnými požadavky na výstavbu.

O výjimce z obecných požadavků na využívání území při pořizování územního plánu a regulačního plánu rozhoduje příslušný pořizovatel. O výjimce z obecných požadavků na využívání území pro územní řízení rozhoduje stavební úřad, příslušný rozhodnout ve věci. Pro územní souhlas se výjimka nepřipouští. O výjimce z technických požadavků na stavby a technických požadavků zabezpečujících bezbariérové užívání stavby rozhoduje stavební úřad, příslušný rozhodnout ve věci.

Řízení o výjimce se vede na žádost buď samostatně, nebo může být spojeno s územním, stavebním nebo jiným řízením podle stavebního zákona; nemusí však být ukončeno společným správním aktem. Rozhodnutí o povolení výjimky nebo odchylného řešení podle odstavců 2 až 5 lze vydat jen v dohodě nebo se souhlasem dotčeného orgánu, který hájí zájmy chráněné podle zvláštních právních předpisů, jejichž se odchylné řešení týká.

Vyhláška č. 268/2009 Sb., však v §2 odst. 2 umožňuje u některých typů staveb a za určitých podmínek odchylná řešení i bez nutnosti žádat o výjimku:

"Ustanovení této vyhlášky se uplatní též u zařízení, změn dokončených staveb, udržovacích pracích, změn v užívání staveb, u dočasných staveb zařízení staveniště, jakož i u staveb, které jsou kulturními památkami nebo jsou v památkových rezervacích nebo památkových zónách, pokud to závažné územně technické nebo stavebně technické důvody nevylučují."

Pokud závažné územně technické nebo stavebně technické důvody vylučují dodržení technických požadavků na stavby, může stavební úřad uznat důvody jejich nedodržení, ale musí tento postup odůvodnit ve svém povolovacím rozhodnutí nebo rozhodnutí o změně užívání stavby. V takovém případě se rozhodnutí o výjimce nevydává a není ani třeba o výjimku žádat.

Toto ustanovení se týká zejména kulturních památek podle zákona č. 20/1987 Sb., o státní památkové péči, ve znění pozdějších předpisů; lze předpokládat jeho použití i při údržbě a stavebních úpravách panelových budov podle vládního nařízení č. 299/2001 Sb., o použití prostředků Státního fondu rozvoje bydlení ke krytí části úroků z úvěrů poskytnutých bankami právnickým a fyzickým osobám na opravy a modernizace domů, ve znění pozdějších předpisů. Cílem těchto udržovacích prací a stavebních úprav je zlepšení vlastností panelových domů minimálně na současnou technickou úroveň. Může se však stát, že v odůvodněných případech v řešení panelových domů bude nutné §2 vyhlášky č. 268/2009 Sb. využít.

2.10 Závaznost normových hodnot vyplývající z dalších zákonů

Jak již bylo uvedeno, závaznost normových hodnot je např. stanovena na základě vyhlášek o obecných technických požadavcích na výstavbu, tzn. na základě prováděcích předpisů ke stavebnímu zákonu. Povinnost splnit stanovené normové hodnoty může vyplývat i z požadavků jiných zákonů nebo jejich prováděcích předpisů.

Právní názory na tvorbu zákonů, jejich prováděcích předpisů a na jejich vztah k technickým normám nejsou v jednotlivých resortech totožné. Některé právní předpisy přímo požadované a z norem převzaté hodnoty uvádějí. Příkladem jsou prováděcí vyhlášky k zákonu o hospodaření energií. Požadované hodnoty se občas mění. Je otázkou, zda bude procedurálně snazší měnit hodnoty ve vyhláškách, nebo v českých technických normách.

Zákon č. 133/1985 Sb., o požární ochraně, ve znění pozdějších předpisů a vyhláška č. 23/2008 Sb., o technických podmínkách požární ochrany staveb

Podmíněnost povinnosti dodržování technických norem v právních předpisech výstižně definoval zákon č. 133/1985 Sb., o požární ochraně, ve znění pozdějších předpisů. V §24 tohoto zákona jsou určeny podmínky pro použití hodnot a postupů stanovených českou technickou normou nebo jiným technickým dokumentem, upravujícím podmínky požární ochrany staveb:

§24 odst. 3: "Ministerstvo stanoví prováděcím právním předpisem technické podmínky požární ochrany pro navrhování, výstavbu nebo užívání staveb, a to za účelem omezení rozvoje a šíření ohně a kouře ve stavbě, omezení šíření požáru na sousední stavby, evakuace osob a zvířat v případě ohrožení stavby požárem nebo při požáru a umožnění účinného a bezpečného zásahu jednotek požární ochrany. Pro podrobnější vymezení těchto podmínek lze využít hodnot a postupů stanovených českou technickou normou, nebo jiným technickým dokumentem upravujícím podmínky požární ochrany staveb."

Dále zákon v §99 uvádí možnost odlišného postupu za stanovených podmínek:

"Autorizovaný inženýr nebo technik, kterému byla udělena autorizace pro požární bezpečnost staveb (dále jen "autorizovaná osoba"), je při realizaci technických podmínek požární ochrany staveb stanovených prováděcím právním předpisem vydaným podle §24 odst. 3 oprávněn použít postup odlišný od postupu, který stanoví česká technická norma nebo jiný technický dokument upravující podmínky požární ochrany. Při použití takového postupu však musí autorizovaná osoba dosáhnout alespoň stejného výsledku, kterého by dosáhla při postupu podle prováděcího právního předpisu vydaného podle §24 odst. 3."

Tímto prováděcím předpisem je vyhláška č. 23/2008 Sb., o technických podmínkách požární ochrany staveb. Vyhláška obsahuje odkazy na české technické normy, resp. na přílohu č. 1 vyhlášky, uvádějící přehled ČSN pro jednotlivé části vyhlášky. Návrh na zrušení vyhlášky, alternativně na zrušení některých jejích částí, podal veřejný ochránce práv Ústavnímu soudu. Jedním z důvodů tohoto návrhu byly odkazy na české technické normy v textu vyhlášky. Ústavní soud v nálezu k návrhu na zrušení vyhlášky č. 23/2008 Sb., publikovaném ve Sbírce zákonů pod č. 241/2009 Sb., zamítl návrh veřejného ochránce práv a vyjádřil se k technickým normám, jejich obsahu, účelu a nezávaznosti. Ústavní soud se ve svém nálezu ztotožnil s ustanovením zákona o požární ochraně:

"V ustanovení §99 zákona o požární ochraně se uvádí, že "autorizovaný inženýr nebo technik, kterému byla udělena autorizace pro požární bezpečnost staveb (dále jen "autorizovaná osoba"), je při realizaci technických podmínek požární ochrany staveb stanovených prováděcím právním předpisem vydaným podle ustanovení §24 odst. 3 oprávněn použít postup odlišný od postupu, který stanoví česká technická norma nebo jiný technický dokument upravující podmínky požární ochrany. Při použití takového postupu však musí autorizovaná osoba dosáhnout alespoň stejného výsledku, kterého by dosáhla při postupu podle prováděcího právního předpisu vydaného podle §24 odst. 3". Uvedené ustanovení tak bere zřetel na případy, kdy projektant (autorizovaná osoba) vymyslí vhodnější, inovativní, popř. levnější řešení, než jaké stanoví norma."

Dále podrobněji kap. 1.8.

Jsou případy, kdy si projektant musí dát pozor, aby v projektové dokumentaci neřešil technické problémy, které vyplývají z některých zákonů, ale jejich řešení nepatří do obsahu projektové dokumentace.

Příklad:

Navrhovaná stavba stíní sousední pozemek. Majitel sousedního pozemku se ve stavebním řízení odkázal na požadavek občanského zákoníku.

Vlastnická majetková práva jsou uvedena v zákonu č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů. V §127 odst. 1 občanského zákoníku se požaduje:

Vlastník věcí se musí zdržet všeho, čím by nad míru přiměřenou poměrům obtěžoval jiného, nebo čím by vážně ohrožoval výkon jeho práv. Proto zejména nesmí ohrozit sousedovu stavbu nebo pozemek úpravami pozemku nebo úpravami stavby na něm zřízené bez toho, že by učinil dostatečné opatření na upevnění stavby nebo pozemku, nesmí nad míru přiměřenou poměrům obtěžovat sousedy hlukem, prachem, popílkem, kouřem, plyny, parami, pachy, pevnými a tekutými odpady, světlem, stíněním a vibracemi, nesmí nechat chovná zvířata vnikat na sousedící pozemek a nešetrně, popřípadě v nevhodné roční době odstraňovat větve stromu přesahující na jeho pozemek.

Stavební úřad tuto připomínku přenesl na projektanta s požadavkem doložení splnění tohoto požadavku. Vypracovat studii zastínění umíme – je však problém, aby projektant rozhodoval o splnění přiměřené míry.

V takových a obdobných případech lze doporučit dohodu se stavebním úřadem o přípravě podkladů (otázka je, kdo tuto práci uhradí) a ponechat rozhodnutí na stavebním úřadě. Stavební úřad by měl na základě podkladů rozhodnout. Podle reakce majitele sousedního pozemku potom dále pokračovat ve stavebním řízení (možnost vypracování znaleckého posudku atd.).

2.11 Technické požadavky na speciální stavby a povinnost splnit požadavky ČSN

Příklady odkazů na ČSN, resp. na normové hodnoty, v právních předpisech, které mají, ve vztahu ke stavebnímu zákonu, charakter speciálních předpisů stavebního práva:

Vyhláška Ministerstva dopravy č. 104/1997 Sb., kterou se provádí zákon o pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů

Vyhláška stanoví v části V obecné technické požadavky na pozemní komunikace. Jednotlivá ustanovení vyhlášky se odvolávají na závazné nebo doporučené ČSN. Např. §2 odst. 6: "Podrobnosti číslování mostů na komunikacích obsahuje závazná ČSN 73 6220." Podobně §8 odst. 3: "Rozsah a způsob provádění prohlídek mostních objektů, jejich intervaly, vedení záznamů o nich a další podrobnosti jsou uvedeny v doporučené ČSN 73 6221." Příloha č. 1 k vyhlášce č. 104/1997 Sb., obsahuje seznam souvisejících českých technických norem, rozdělených na závazné ČSN (položka 1 až 29 seznamu) a doporučené ČSN (položka 30 až 66 seznamu). U každé normy je uvedeno její číslo a název. V dělení norem na závazné a doporučené je vyhláška v rozporu s platným zněním zákona č. 22/1997 Sb.

Vyhláška Ministerstva dopravy č. 177/1995 Sb., kterou se vydává stavební a technický řád drah, ve znění pozdějších předpisů

Vyhláška stanoví mj. technické podmínky a požadavky pro stavbu drah a pro stavby na těchto drahách. Také tato vyhláška obsahuje v příloze (příloha č. 5) seznam doporučených souvisejících technických norem (celkem 84 ČSN, označených číslem a názvem). Povinnost dodržení normových hodnot je prováděna odkazem, např. v §2 odst. 2: "Dráha celostátní musí splňovat tyto technické podmínky: a) prostorovou průchodnost, určenou průjezdným průřezem podle doporučené technické normy uvedené v příloze č. 5, pod položkami 157, 159, 166 a 176, která je součástí této vyhlášky …". Podobně §11 odst. 8: "Do volného schůdného a manipulačního prostoru smějí zasahovat pouze stavby a zařízení, jejichž umístění uvádí technická norma uvedená v příloze č. 5 pod položkou 157."

Vyhláška Ministerstva zemědělství č. 428/2001 Sb., kterou se provádí zákon č. 274/2001 Sb., o vodovodech a kanalizacích pro veřejnou potřebu a o změně některých zákonů (zákon o vodovodech a kanalizacích), ve znění pozdějších předpisů

Vyhláška stanoví mj. technické požadavky na stavbu vodovodů, čistíren odpadních vod a stokové sítě. Odvolává se v řadě ustanovení na normové hodnoty. Např. v §15 odst. 2: "Vodovodní potrubí vodovodu se navrhuje podle normových hodnot.10)" Podobně §17 odst. 3: "Při zpracování návrhu jednotlivých technologických objektů čistírny odpadních vod a způsobu čištění se vychází zejména … d) z normových hodnot15) …" V poznámce pod čarou je uveden odkaz na příslušnou normu, definovanou číslem a názvem. Podle legislativních pravidel vlády má poznámka pod čarou v obecně závazném předpisu pouze charakter doporučení.

Vyhláška Ministerstva zemědělství č. 471/2001 Sb., o technicko-bezpečnostním dohledu nad vodními díly

Vyhláška, která je prováděcím předpisem k zákonu č. 254/2001 Sb., o vodách a o změně některých zákonů (vodní zákon), ve znění pozdějších předpisů, se odvolává v příloze č. 2 Přehled sledovaných jevů a skutečností na technické normy: "Pro určené vodní dílo I. kategorie se sledují všechny jevy a skutečnosti, jejichž změna může objektivně signalizovat nebo způsobit překročení předpokladů projektové dokumentace v takové míře, že stupeň stability určeného vodního díla nebo jeho významné části by klesl pod přípustnou hranici, danou technickými normami8)". V poznámce pod čarou je uveden odkaz na příslušné ČSN, specifikované číslem a názvem normy.

Vyhláška Ministerstva zemědělství č. 20/2002 Sb., o způsobu a četnosti měření množství a jakosti vody

Vyhláška, která je prováděcím předpisem k zákonu č. 254/2001 Sb., o vodách a o změně některých zákonů (vodní zákon), ve znění pozdějších předpisů, stanoví ukazatele jakosti a způsob měření odebírané podzemní vody (příloha č. 1) a odebírané povrchové vody (příloha č. 2) odvoláním na ČSN. V přílohách vyhlášky č. 1 a 2 jsou vyjmenovány jednotlivé ukazatele, ke každému jsou přiřazeny příslušné ČSN, uváděné číslem normy.

2.12 Povinnost dodržení některých ustanovení ČSN stanovená stavebním úřadem

Stavební zákon (zákon č. 183/2006 Sb.) v §115 (Stavební povolení) odst. 1 uvádí:

"Ve stavebním povolení stavební úřad stanoví podmínky pro provedení stavby, a pokud to je třeba, i pro její užívání, a rozhodne o námitkách účastníků řízení. Podmínkami zabezpečí ochranu veřejných zájmů a stanoví zejména návaznost na jiné podmiňující stavby a zařízení, dodržení obecných požadavků na výstavbu, včetně požadavků na bezbariérové užívání stavby, popřípadě technických norem. Podle potřeby stanoví, které fáze výstavby mu stavebník oznámí za účelem provedení kontrolních prohlídek stavby; může též stanovit, že stavbu lze užívat jen na základě kolaudačního souhlasu."

2.13 Povinnost dodržení ČSN vyplývající ze smlouvy o dílo

Častým případem je, že ve smlouvě o dodávce projektových nebo stavebních prací je uvedeno, že projektová dokumentace bude zpracována v souladu s uvedenými ČSN, nebo že stavba bude provedena v souladu s uvedenými ČSN. Z uzavření takové smlouvy vyplývá pro projektanta nebo zhotovitele stavby povinnost dodržet uvedené ČSN.

Ve smlouvách bývá většinou uvedeno, že odchylky od smlouvy se budou řešit dodatky. Pokud je tedy ve smlouvě uvedeno, že stavba bude v souladu s uvedenými ČSN, je třeba v případě odchylky jednat se smluvním partnerem a uzavřít dodatek smlouvy, ve kterém se odsouhlasí odchylné řešení. Odchylné řešení však nesmí být v rozporu s veřejnými zájmy, tzn. nesmí být v rozporu s obecnými technickými požadavky na výstavbu a nesmí vést k poruše stavby.

2.14 Informace o obecných technických požadavcích na výstavbu a o technických normách

Základní informace o technických normách jsou uveřejňovány ve Věstníku Úřadu pro technickou normalizaci, metrologii a státní zkušebnictví. Věstník je k dispozici v elektronické formě na webových stránkách ÚNMZ ( www.unmz.cz ).

Dobrou službu poskytuje autorizovaným osobám časopis Zprávy a informace ČKAIT, který je rozesílán všem členům Komory. Časopis je vydáván čtvrtletně a má pravidelnou přílohu Právní informace. Věnuje se mj. novým, resp. novelizovaným právním předpisům, technické normalizaci (např. zavádění Eurokódů), publikuje odpovědi na často kladené dotazy členů ČKAIT.

Důležité změny v technické normalizaci, národní i evropské, jsou součástí programu celoživotního vzdělávání členů ČKAIT.

2.15 Obecné technické požadavky a ČSN na internetu

Užitečné internetové adresy:

http://www.mmr.cz/Uzemni-planovani-a-stavebni-rad/Stanoviska-a-metodiky

Stránky Ministerstva pro místní rozvoj ČR obsahující doporučená stanoviska, výklady a metodiky. Kromě jiného je tu publikován aktualizovaný seznam ČSN ve vztahu k vyhlášce o technických požadavcích na stavby.

http://www.cen.eu/cen/pages/default.aspx

Seznam vydaných a připravovaných evropských norem.

http://www.mvcr.cz/clanek/stejnopisy-sbirky-zakonu-93409.aspx

Stránky Ministerstva vnitra ČR. Obsahují texty všech právních předpisů, publikovaných ve Sbírce zákonů s možností tisku.

http://www.unmz.cz/

Informace v oblasti technické normalizace a placený přístup k textům ČSN.

2.16 Otázky a odpovědi

V praxi se vyskytuje řada problémů při používání ČSN, které vyžadují podrobnější vysvětlení. Konkrétní příklady často umožní lépe porozumět požadavkům právních předpisů. Z řady dotazů k problémům norem a obecným technickým požadavkům na výstavbu byla sestavena následující kapitola dotazů a odpovědí.

2.16.1 Pro koho jsou obecné technické požadavky na výstavbu a české technické normy závazné?

K závaznosti obecných technických požadavků na výstavbu viz ustanovení stavebního zákona, §169 odst. 1:

"Právnické osoby, fyzické osoby a příslušné orgány veřejné správy jsou povinny při územně plánovací a projektové činnosti, při povolování, provádění, užívání a odstraňování staveb respektovat záměry územního plánování a obecné požadavky na výstavbu stanovené prováděcími právními předpisy."

Protože stavební předpisy jsou předpisy veřejného práva, mohou ukládat pouze splnění takových obecných technických požadavků na výstavbu, které chrání veřejné zájmy.

Od 1.1.2000 nejsou technické normy obecně závazné, proto je správnou odpovědí, že pro nikoho nejsou závazné. Pokud nedošlo ke zrušení ČSN, jsou normy platné. Povinnost dodržet konkrétní normové hodnoty nebo požadavky technických norem může uložit obecně závazný právní předpis. Odkaz na české technické normy nebo normové hodnoty v právních předpisech neznamená absolutní povinnost dodržování ČSN. Je-li dodržena normová hodnota, existuje vyvratitelná právní domněnka, že bylo splněno příslušné ustanovení vyhlášky o technických požadavcích na stavby. Vyvratitelnost z právního hlediska je dána postavením dobrovolnosti a nezávaznosti technických norem. Například je možné uvedenou domněnku vyvrátit, je-li objevena dokonalejší metoda.

2.16.2 Ze kterých ustanovení technických požadavků na stavby lze požádat o výjimku?

Ustanovení, ze kterých lze v odůvodněných případech udělit výjimku, jsou uvedena v §54 vyhlášky č. 268/2009 Sb., o technických požadavcích na stavby. Jedná o následující požadavky:

  • §5 odst. 2 – rozptylové plochy a zařízení pro dopravu v klidu;
  • §10 odst. 3 a 5 – úroveň podlahy obytných místností nad terénem, světlá výška místností;
  • §11 odst. 2 a §12 odst. 2 – denní osvětlení;
  • §13 odst. 2 – proslunění;
  • §18 odst. 6 – zakládání staveb;
  • §40 odst. 4 – odchodná výška a průchodná šířka schodišť a chodeb;
  • §41 odst. 5 – hygienická zařízení ve stavbách se shromažďovacím prostorem;
  • §44 odst. 2 – plochy hygienických zařízení ubytovacích jednotek.

2.16.3 Jak lze o výjimku z technických požadavků na stavby požádat?

O výjimku z technických požadavků na stavby musí písemně požádat stavebník (nikoliv projektant, i když jeho pomoc při formulování žádosti bude většinou nezbytná). Žádost adresuje na příslušný stavební úřad. Žádost musí být dostatečně konkrétní co do identifikace stavby. Dále žadatel musí uvést, ze kterého ustanovení vyhlášky č. 268/2009 Sb., o výjimku žádá. V žádosti je třeba formulovat text požadovaného rozhodnutí. Žádost musí obsahovat zdůvodnění, proč nelze vyhlášku dodržet, jaké je odchylné řešení a jaká opatření budou učiněna k naplnění požadavku zákona, aby byla zajištěna dostatečná bezpečnost, ochrana zdraví atd. Pokud to přichází v úvahu, musí žádost obsahovat jména účastníků řízení o výjimce (např. sousedů) a názvy orgánů veřejné správy, jejichž stanoviska jsou přitom rozhodující.

Podle §54 vyhlášky č. 268/2009 Sb., lze například udělit výjimku z §13 odst. 2 – proslunění bytů, který se odvolává na normové hodnoty. V žádosti by se proto mělo uvést, kterých bytů se změna týká, studií proslunění doložit o kolik minut bude doba proslunění zkrácena, vyjádřit množství dotčených bytů vůči celkovému počtu bytů v domě atd.

Při posouzení žádosti se postupuje v souladu se zákonem. č. 500/2004 Sb., o správním řízení (správní řád), ve znění pozdějších předpisů.

2.16.4 Jak se uplatňují požadavky ČSN při projektování a provádění staveb?

Základní požadavky na stavbu vyplývají z právních předpisů, zejména z předpisů stavebního práva. V §169 stavebního zákona se požaduje, aby při projektové činnosti, při povolování, provádění, užívání a odstraňování staveb se postupovalo podle obecných technických požadavků na výstavbu. Obecné technické požadavky na výstavbu jsou obsaženy zejména ve vyhlášce č. 501/2006 Sb., o obecných požadavcích na využívání území, ve znění vyhlášky č. 269/2009 Sb., ve vyhlášce č. 268/2009 Sb., o technických požadavcích na stavby, ve vyhlášce č. 398/2009 Sb., o obecných technických požadavcích zabezpečujících bezbariérové užívání staveb, ve vyhlášce 26/1999 Sb. hl. m. Prahy o obecných technických požadavcích na výstavbu v hlavním městě Praze, ve znění pozdějších předpisů. Obecné technické požadavky na výstavbu obsahuje řada dalších právních předpisů. Jejich přehled přináší metodická pomůcka k činnosti autorizovaných osob MP 1.0.1 Projektová činnost. Technické a normové požadavky na stavby, vydalo Informační centrum ČKAIT v rámci Profesního informačního systému ČKAIT PROFESIS 2009, Praha, prosinec 2009.

V řadě ustanovení vyhlášky č. 268/2009 Sb., o technických požadavcích na stavby se požaduje, aby určité vlastnosti stavby nebo konstrukce splňovaly normové hodnoty. Je proto potřeba vyhledat příslušnou normu a požadované hodnoty a v projektové dokumentaci nebo při provádění stavby je dodržet. Seznam českých technických norem obsahujících normové hodnoty vyhlášky č. 268/2009 Sb., lze nalézt na webových stránkách Ministerstva pro místní rozvoj.

V případě ustanovení vyhlášky č. 268/2009 Sb., lze doporučit ověřit si "tvrdost" příslušného požadavku. V §54 vyhlášky jsou uvedena ustanovení vyhlášky, ze kterých lze udělit výjimky. Není-li zde příslušné ustanovení uvedeno, nelze získat z ustanovení vyhlášky výjimku. Dále §55 obsahuje nové ustanovení (které nebylo v předchozí zrušené vyhlášce č. 137/1998 Sb., o obecných technických požadavcích na výstavbu): "Odchylky od norem jsou přípustné, pokud se prokáže, že navržené řešení odpovídá nejméně základním požadavkům." V praxi to znamená: splněním normových hodnot je prokázáno splnění požadavků právního předpisu. Pokud např. projektant použije odlišné řešení, musí prokázat, že splnil základní požadavky na stavbu a dosáhl nejméně stejného výsledku, kterého by dosáhl při splnění normových hodnot.

Příklad:

V §14 odst. 3 vyhlášky 268/2009 Sb., se uvádí: "Požadovaná kročejová neprůzvučnost stropních konstrukcí s podlahami je dána normovými hodnotami." Tyto normové hodnoty jsou uvedeny v ČSN 73 0532 Akustika – Ochrana proti hluku v budovách a souvisící akustické vlastnosti stavebních výrobků – Požadavky. Z toho vyplývá, že strop mezi byty musí mít vzduchovou neprůzvučnost R´w = 52 dB.

Ustanovení §14 není uvedeno v §54 vyhlášky č. 268/2009 Sb., pro možnost získání výjimky, to znamená, že stavební úřad nemůže z tohoto požadavku udělit výjimku. V souhrnné zprávě projektové dokumentace je třeba doložit, že požadovaná hodnota bude splněna, nebo se odvolat na hlukovou studii a tu doložit jako samostatnou část projektové dokumentace.

2.16.5 Jestliže vyhláška č. 268/2009 Sb., o technických požadavcích na stavby odkazuje na normové hodnoty, stávají se tyto hodnoty závaznými?

České technické normy nejsou ve smyslu ustanovení zákona č. 22/1997 Sb., o technických požadavcích na výrobky a o změně a doplnění některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, obecně závazné. Také normové hodnoty, na které se odvolávají právní předpisy, nejsou obecně závazné. Právní předpis může uložit povinnost dodržet normové hodnoty. Dodržením normových hodnot se prokazuje splnění požadavků právního předpisu. Podle §55 vyhlášky č. 268/2009 Sb., jsou odchylky od norem přípustné, pokud se prokáže, že navržené řešení odpovídá nejméně základním požadavkům na stavby.

2.16.6 Lze získat výjimku z normy, na kterou se odkazuje technický požadavek na stavby, který není uveden mezi ustanoveními vyhlášky č. 268/2009 Sb., ze kterých lze získat výjimku?

Z ustanovení norem, na které se odkazuje vyhláška č. 268/2009 Sb., výjimku získat nelze, protože ČSN nejsou obecně závazné. Z technických požadavků, které se odvolávají na normové hodnoty, lze získat výjimku jen z ustanovení, která jsou vyjmenována v §54 vyhlášky č. 268/2009 Sb.

Detailněji byl tento problém vysvětlen ve stanovisku Ministerstva pro místní rozvoj k dotazu OK ČKAIT Hradec Králové. Stanovisko se odvolává na již neplatné stavebně právní předpisy; podstata problému, která je v něm podrobně objasněna, platí i nyní.

Stanovisko MMR, č.j. 13725/00-32/K-348/00 ze dne 3.8.2000:

Věc: Stanovisko k povolování výjimek z vyhlášky č. 137/1998 Sb., o obecných technických požadavcích na výstavbu, a z českých technických norem

K Vaší žádosti o stanovisko ve věci povolování výjimek z vyhlášky č. 137/1998 Sb., o obecných technických požadavcích na výstavbu, a z českých technických norem, sdělujeme:

Výjimku z vyhlášky č. 137/1998 Sb., o obecných technických požadavcích na výstavbu lze, podle ustanovení §138a odst. 2 stavebního zákona, udělit pouze z těch ustanovení, která jsou výslovně uvedena v §61 vyhlášky. Výjimku z ostatních ustanovení vyhlášky č. 137/1998 Sb., ve smyslu citovaného ustanovení stavebního zákona, udělit nelze.

Výjimka se povoluje pouze v odůvodněných případech za podmínky, že se odchylným řešením neohrozí bezpečnost, ochrana zdraví a života osob a sousední stavby a pozemky, a že současně bude dosaženo účelu sledovaného příslušnými obecnými technickými požadavky, tzn. požadavky stanovenými vyhláškou č. 137/1998 Sb. O výjimce ve správním řízení rozhoduje stavební úřad, který rozhoduje v dané věci, v dohodě se správním orgánem hájícím zájmy chráněné zvláštním předpisem a jichž se odchylné řešení týká (§138a odst. 2 a 3 stavebního zákona).

Závaznost všech českých technických norem (dále jen ČSN) byla ukončena zákonem č. 22/1997 Sb., o technických požadavcích na výrobky, ve znění pozdějších předpisů, k termínu 31.12.1999. Od 1.1.2000 jsou ČSN nadále platné, avšak obecně nezávazné, mají dobrovolný, resp. doporučující charakter. Jedná se o technické dokumenty, jejichž tvorbu a vydávání v rozsahu vymezeném citovaným zákonem zaručuje stát.

Za současných podmínek, tj. nezávazného (dobrovolného) postavení ČSN, je povolování výjimek z těchto dokumentů bezpředmětné. Je na osobní zodpovědnosti a profesní úrovni autorizovaných osob, které podle §46a odst. 4 stavebního zákona jsou povinny při své odborné činnosti chránit veřejné zájmy, jak tyto normy budou v praxi uplatňovat.

Stavební zákon ukládá v §138a odst. 1 dodržovat obecné technické požadavky na výstavbu, které v územně technických nebo stavebně technických požadavcích zavazují k dodržení povinnosti řídit se ČSN. Vyhláška č. 137/1998 Sb., upravuje vztah k ČSN v ustanovení §3 písm. p) vyhlášky, kde definuje pojem "normová hodnota". Touto normovou hodnotou se má na mysli konkrétní technický požadavek (např. limitní hodnota, návrhová metoda) obsažený v příslušné ČSN, jehož splnění se považuje za dodržení příslušného požadavku stanoveného touto vyhláškou. V těch ustanoveních vyhlášky č. 137/1998 Sb., které se odkazují na normovou hodnotu, je tedy stanovena povinnost dodržení konkrétního technického parametru, metody, vzorce atd. z příslušné ČSN (např. "... nejmenší vzdálenosti ... jsou dány normovými hodnotami,"... stavby musí být vybaveny normovým počtem odstavných a parkovacích stání ...). O závaznosti normových hodnot svědčí i to, že pouze ve dvou případech (§10 odst. 2 a §24 odst. 2) je možná odchylka formou povolení výjimky. V těchto případech se však nejedná o povolení výjimky z ČSN, která obecně závazná není, ale ze závazného ustanovení, které ukládá řešení podle normových hodnot.

2.16.7 Ve kterých případech se lze odchýlit od technických požadavků na stavby bez žádosti o výjimku?

V §2 odst. 1 vyhlášky č. 268/2009 Sb., se uvádí:

"Ustanovení této vyhlášky se uplatní též u zařízení, změn dokončených staveb, udržovacích prací, změn v užívání staveb, u dočasných staveb zařízení staveniště, jakož i u staveb, které jsou kulturními památkami nebo jsou v památkových rezervacích nebo památkových zónách, pokud to závažné územně technické nebo stavebně technické důvody nevylučují."

To znamená, že vyhláška připouští případy, kdy se lze odchýlit od technických požadavků na stavby, tedy i od normových hodnot, pokud se na ně požadavky odvolávají.

V případech, kdy stavebně technické důvody neumožňují dodržet technické požadavky na stavby, je třeba v souhrnné zprávě projektové dokumentace tyto skutečnosti uvést a zdůvodnit. Lze doporučit tyto problémy v průběhu zpracování dokumentace projednat s příslušnými dotčenými orgány, aby byl zřejmý jejich souhlas v průběhu řízení ke stavebnímu povolení.

Pokud stavební úřad shledá, že důvody nedodržení technických požadavků na stavby jsou v souladu s §2 odst. 1 vyhlášky, odůvodní tento postup ve stavebním povolení. V takovém případě se rozhodnutí o výjimce nevydává a není potřeba o ni žádat.

Projektantům lze doporučit pro tyto případy v souhrnné zprávě uvést důvody, proč nemohly být technické požadavky na stavby dodrženy a jak je zajištěn soulad s ochranou veřejných zájmů (připravit zdůvodnění). Pro bezproblémový průběh stavebního řízení je vhodné předem problém konzultovat s příslušným dotčeným a získat jeho předběžný souhlas s navrhovaným řešením.

2.16.8 Je možné se v projektové dokumentaci nebo při provádění stavby odchýlit od požadavků ČSN, na které se vyhláška č. 268/2009 Sb., neodvolává?

V podstatě ano. Stavba se však v žádném případě nesmí dostat do rozporu s veřejnými zájmy. Zákon č. 22/1997 Sb., o technických požadavcích na výrobky a změně a doplnění některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, který je základním právním předpisem o technických normách, formuluje právní význam ČSN: "Česká technická norma poskytuje pro obecné a opakované používání pravidla, směrnice nebo charakteristiky činností nebo jejich výsledků zaměřené na dosažení optimálního stupně uspořádání ve vymezených souvislostech."

Dodržení platných technických norem je v zájmu každého účastníka výstavby; vytváří se tak právní domněnka, že řešení stavby je optimální a jsou splněny základní požadavky na stavby. Pokud se odchýlíme od ustanovení ČSN, dostáváme se do rizika, že v případě vad se bude hledat vina v nedodržení platných technických norem.

2.16.9 Může dát výjimku z vyhlášky o technických požadavcích na stavby Ministerstvo pro místní rozvoj ČR?

Jako odpověď lze použít stanovisko MMR č.j. 3499/00-32/K-87.

Poznámka:

S ohledem na rok vydání stanovisko obsahuje odvolání na ustanovení stavebního zákona č. 50/1976 Sb., a vyhlášky č. 137/1998 Sb., které je nutné nahradit odpovídajícími ustanoveními stavebního zákona č. 183/2006 Sb., a vyhlášky č. 268/2009 Sb. Smysl a obsah ustanovení se nemění.

Výjimku z vyhlášky o OTP lze v souladu s §138a stavebního zákona udělit pouze z těch ustanovení, která jsou v §61 OTP výslovně uvedena. Výjimku lze udělit pouze ve výjimečných případech za podmínky, že se odchylným řešením neohrozí bezpečnost, ochrana zdraví a života osob a sousední stavby a pozemky a současně bude dosaženo účelu sledovaného příslušnými obecnými technickými požadavky. O výjimce rozhoduje stavební úřad, který rozhoduje v dané věci, v dohodě se správním orgánem hájícím zájmy chráněné zvláštním předpisem, jichž se odchylné řešení týká. Ani stavební úřady ani ministerstvo nemají zmocnění o tom, ze kterých ustanovení vyhlášky nad rámec §61 lze výjimku udělit.

V případech uvedených v §2 odst. 2 OTP je možné je možné zvolit řešení odchylné od ustanovení OTP, jestliže dodržení obecných technických požadavků je ze závažných územně technických nebo stavebně technických důvodů vyloučeno. V takovém případě se nevydává rozhodnutí o výjimce, ale z odůvodnění rozhodnutí musí být zřejmé, o které závažné územně technické či stavebně technické důvody se jedná.

2.16.10 Jaké jsou povinnosti zaměstnanců při dodržování technických norem?

Tento dotaz směřuje například k problému, že při pracovněprávním vztahu nemá pracovník – autorizovaná osoba – k dispozici všechny potřebné technické normy a z tohoto důvodu může způsobit například vadu projektové dokumentace. Otázkou je, zda si měl všechny potřebné podklady sám obstarat.

Problém řeší zejména následující předpisy:

Zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů

Hlava II Základní povinnosti zaměstnanců … §301 písm. c): "Zaměstnanci jsou povinni dodržovat právní předpisy vztahující se k práci jimi vykonávané; dodržovat ostatní předpisy vztahující se k práci jimi vykonávané, pokud s nimi byli řádně seznámeni."

Zákon č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění pozdějších předpisů

Hlava III Obecné požadavky na výstavbu … §169 odst. 1: Právnické osoby, fyzické osoby a příslušné orgány veřejné správy jsou povinny při územně plánovací a projektové činnosti, při povolování, provádění, užívání a odstraňování staveb respektovat záměry územního plánování a obecné požadavky na výstavbu stanovené prováděcími právními předpisy.

Zákon č. 360/1992 Sb., o výkonu povolání autorizovaných architektů a o výkonu povolání autorizovaných inženýrů a techniků činných ve výstavbě ve znění pozdějších předpisů (autorizační zákon).

Paragraf 12 odst. 3: "Při výkonu své činnosti je autorizovaná osoba povinna dbát platných obecně závazných právních předpisů, jakož i předpisů vydaných příslušnou Komorou."

Jedná se tedy o dva problémy. Vztah autorizované osoby k zaměstnavateli a povinnost autorizované osoby chránit veřejné zájmy a dodržovat autorizační zákon.

V případě vady projektové dokumentace nebo provedení stavby by autorizovaná osoba obecně těžko hájila neznalost normové hodnoty, na kterou se vyhláška o technických požadavcích na stavby odvolává, argumentem, že jí norma nebyla poskytnuta. Ve vztahu k zaměstnavateli by se tento argument mohl použít, například při odmítání finančního postihu.

Výhodou osoby v pracovněprávním vztahu je, že se může dožadovat obstarání potřebných předpisů a dokumentů (zákonů, vyhlášek, technických norem) na svém zaměstnavateli. Může se dožadovat i umožnění účasti na akcích, které se předpisů týkají. Zaměstnavatel by si naopak měl vést přehled o akcích určených k seznámení zaměstnanců s příslušnými předpisy. Doporučuje se vést doklady podepsané zaměstnancem.

2.16.11 Kde lze získat vysvětlení k zákonům, vyhláškám a textům ČSN?

Vysvětlení k ustanovením zákonů lze získat z dokumentů důvodových zpráv pro Parlament ČR a z dokladů o jejich projednávání. Tyto texty lze sledovat na webových stránkách Poslanecké sněmovny a Senátu; vyhledávání je často obtížné. Jednou z cest, jak tyto materiály získat, je obrátit se na "svého" poslance Parlamentu ČR. Tato politická cesta je použitelná i pro prosazování nových zákonů a novel stávajících.

Výhodou členství v Komoře je možnost bezplatných právních konzultací na půdě Komory. Konzultace poskytují právníci, členové České společnosti pro stavební právo. Členové Komory se také mohou obracet na Kancelář Komory se žádostí o poskytnutí stanoviska ČKAIT k výkladu a aplikaci právních předpisů.

Vysvětlení k ustanovení vyhlášek lze žádat na ministerstvu, které bylo zákonem zmocněno k jejich vydání. Zpracování stanoviska většinou zajistí právní odbor příslušného ministerstva.

Pro vysvětlení požadavků ČSN jsou nejlepším zdrojem informací technické normalizační komise, které posuzují vymezený obor technické normalizace. Jejich písemný výklad k ustanovením ČSN je zřejmě nejlepším zdrojem informací. I v případě soudního sporu jsou stanoviska TNK solidním podkladovým materiálem.

K uplatnění požadavků ČSN v konkrétních podmínkách stavby lze požádat o stanovisko příslušný stavební úřad. S tímto stanoviskem je samozřejmě možno i nesouhlasit. Další postup bude pro různý případ od případu. Lze doporučit i konzultaci se soudním znalcem, příslušným pro řešený problém.

V případě soudního sporu je rozhodující výrok soudu, který se většinou opírá o znalecké posudky. I v těchto případech lze se soudním výrokem nesouhlasit, odvolání je většinou záležitostí právníka, který nás zastupuje.

V této souvislosti je možné se zmínit o praktické zkušenosti s využíváním soudních znalců. České sudičství je pověstné a hrozba "pošlu na vás soudního znalce" je poměrně častá. Solidní soudní znalec často problém posoudí se závěrem, který pro vás nemusí být příznivý. V tom případě bývá nešťastným dalším postupem soudnímu znalci práci s posudkem nezaplatit. Zkušenější soudní znalci, kteří nejsou finančně závislí na zpracovávání soudních posouzení, většinou odmítají znalecký posudek zadaný jednou stranou sporu vypracovávat. Doporučí, aby soudního znalce určil rozhodnutím soud. Při stanovení znalce mají obě strany možnost se vyjádřit k možné zaujatosti určeného znalce. V soudním rozhodnutí o stanovení soudního znalce by se měla i precizně formulovat otázka, na kterou má soudní znalec posouzením opovědět. Zkušený soudní znalec nepřijme práci od soudu, nemá-li jasně svoji práci zadanou.

V případě znalce placeného jednou stranou sporu dobrý právní zástupce často dovede "najít" zaujatost a znalecký posudek je potom znevážený. Soudy v poslední době berou z důvodů časových i finančních jako podklad pro své rozhodnutí i posudky znalců placených jednou stranou sporu, přináší to však naznačená úskalí. Práce soudního znalce určeného soudem je placena soudem (ale ani to není v poslední době jisté). Tuto práci pochopitelně rozhodnutím soudu zaplatí strana, která spor prohraje.

2.16.12 Jaké evropské technické normy u nás platí?

V odborných časopisech se občas uvádí, že je třeba dodržovat evropskou normu (EN). Jak jsou tyto normy u nás závazné?

Odpověď by mohla být značně rozsáhlá. V podstatě platí, že evropské normy nejsou na území České republiky ani dalších států Evropské unie závazné a nejsou ani platné. Platnými se stávají až řádným převzetím do soustavy národní normalizace. V ČR se převzaté normy potom značí ČSN EN. Evropské normy jsou určeny pro národní normalizační orgány k převzetí jako národní technické normy.

Pokud se právní předpis odvolává na konkrétní evropské normy (EN), je tomu tak zpravidla proto, že tato EN nebyla dosud převzata do soustavy národních technických norem. Např. vyhláška č. 148/2007 Sb., o energetické náročnosti budov v příloze č. 2 Podrobnosti splnění požadavků na energetickou náročnost budovy stanoví "…dodaná energie do budovy na její systémové hranici se stanoví v souladu s národními normami zavádějící evropské normy EN 15203 a EN 15315, případně normami je nahrazujícími …".

2.17 Literatura

[01] PETŘINA J. Právní předpisy Evropských společenství (stavby a stavební výrobky). Praha: ABF, 1998.

[02] Stavební zákon č. 183/2006 Sb., a jeho prováděcí předpisy. Praha: IC ČKAIT, 2006.

[03] Sbírka zákonů ČR. Částka 81, rozeslaná dne 26.8.2009, obsahující vyhlášku č. 268/2009 Sb., o technických požadavcích na stavby.

[04] KYLAROVÁ J.: Předpisy o výstavbě na území hl. města Prahy. Díl I. – II. , Praha: ABF, 1999.

[05] DVOŘÁK P., PACÁK M., VOBRÁTILOVÁ Z.: Vzory podání a rozhodnutí ve věcech stavebních. Praha: Linde, 1999.

[06] Magazín ČSN. Odborný časopis pro technickou normalizaci, zkušebnictví, certifikace a jakost. Český normalizační institut, Praha.

Pro zobrazení kompletního obsahu se musíte přihlásit
1 2