MP 2.1.1 - ODSTRAŇOVÁNÍ STARÉ AZBESTOVÉ ZÁTĚŽE

1 2

ČESKÁ KOMORA AUTORIZOVANÝCH INŽENÝRŮ A TECHNIKŮ ČINNÝCH VE VÝSTAVBĚ

Rada pro podporu rozvoje profese ČKAIT

METODICKÁ POMŮCKA K ČINNOSTI AUTORIZOVANÝCH OSOB

ODSTRAŇOVÁNÍ STARÉ AZBESTOVÉ ZÁTĚŽE

při provádění udržovacích prací, změn dokončených staveb a odstraňování staveb

MP 2.1.1

1. vydání 2007

OBSAH

1

Prevence a minimalizace rizik při práci s azbestem

1.1

Povinnosti zaměstnavatele před započetím prací s azbestem

1.2

Opatření k ochraně zdraví při práci s azbestem

1.3

Kategorizace prací

1.4

Kontrola zdravotního stavu zaměstnanců, rizikové práce

1.5

Měření koncentrace azbestu v ovzduší

1.6

Povinnosti při nakládání s odpady z azbestu

1.7

Způsobilost pro práci spojenou s odstraňováním azbestu

2

Rozsah použití azbestu ve stavebnictví

2.1

Používání azbestu v českém (a slovenském) stavebnictví

2.2

Používání azbestu v zemích Evropské unie

3

Právní předpisy ČR vztahující se k nakládání s azbestem

PROFESIS - Integrovaný profesní informační systém ČKAIT je určen autorizovaným osobám. Autoři materiálu žádají členy ČKAIT o konstruktivní připomínky, které umožní metodické pomůcky v příštích letech zkvalitnit. Staňte se spoluautory dalších vydání. Dovolujeme si Vás požádat i o Vaše vlastní zkušenosti, speciální postupy, pomůcky a materiály, pokud budete souhlasit s jejich zpřístupněním pro své kolegy.

Upozornění

Tento dokument je určen výlučně pro autorizované osoby - členy ČKAIT, které jsou výhradně oprávněny pořizovat pro svou potřebu jeho tiskové kopie. Jakékoliv další šíření v tištěné, elektronické či jiné podobě ke komerčním účelům prostřednictvím dalších fyzických nebo právnických osob je možné pouze s výslovným souhlasem vydavatele.

1 Prevence a minimalizace rizik při práci s azbestem

Pod tímto názvem se uskutečnil dne 25. dubna 2007 v Praze v domě ČKAIT odborný seminář, který pro oblastní kancelář Praha zabezpečilo Informační centrum ČKAIT ve spolupráci s Ministerstvem zdravotnictví ČR. Přestože při provádění změn dokončených staveb a odstraňování staveb současně platné právní předpisy, včetně nového stavebního zákona, přesně vymezují povinnosti a vysokou odpovědnost vlastníka stavby a osoby odpovědné za odborné vedení stavby (stavbyvedoucího) a ze stavebního zákona lze dovodit i odpovědnost projektanta, resp. osoby, která zpracuje dokumentaci stavebních úprav nebo bouracích prací, zúčastnil se semináře jen malý počet autorizovaných osob. Svědčí to o tom, že si zejména stavbyvedoucí zatím plně neuvědomují rizika, která jsou s odstraňováním azbestu ze staveb spojena.

Příkladem může být kauza uživatelů bytů v panelových domech na pražském sídlišti Chmelnice, kteří žalují městskou část Praha 3 za neodborně provedené odstranění vzduchotechnického potrubí z azbestocementových trubek v roce 2004 a dožadují se odborného vyčištění bytů od azbestových vláken, jejichž přítomnost byla měřením prokázána. Podle odborných odhadů mohou náklady na vyčištění kontaminovaných 210 bytů na panelovém sídlišti dosáhnout až 60 mil. korun. Stavební úpravy prováděla stavební firma za provozu bytů, dělníci rozbíjeli azbestocementové trubky v bytech palicí, kusy potrubí ležely několik týdnů na trávníku před domy. Nefunkční zbytky potrubí zůstaly ve spižních skříních bytů. "Obyvatelé sídliště Chmelnice se domáhají toho, aby soud uznal, že způsobem provedení stavby došlo k protiprávnímu zásahu do jejich práva na ochranu osobnosti, zdraví a soukromí," říká Mgr. Černý z Ekologického právního servisu, který některé žalobce zastupuje.

Azbest (osinek) je minerál ze skupiny silikátů. V přírodě se vyskytuje ve dvou hlavních formách: serpentiny (např. chryzotil) a amfiboly (např. krocidolit). V praxi bývá rozlišován modrý azbest (krocidolit), bílý azbest (aktinolit, antyfolit, chryzotil) a hnědý azbest (amosit). Jejich společnou typickou vlastností je vláknitá struktura a tendence vláken štěpit se po délce. Azbestová vlákna jsou chemicky rezistentní, mimořádně odolná vůči vysokým teplotám, velmi pevná a elektricky nevodivá. Pro tyto vlastnosti byl azbest od 19. století využíván v řadě průmyslových oborů a zejména jako stavební materiál v budovách. Azbest se mj. používal jako

  • materiál pro tepelnou izolaci, např. ve formě izolačních obalů nebo povrchové ochranné vrstvy,
  • ohnivzdorné textilie, papír a desky,
  • spojkové a brzdové obložení,
  • materiál pro elektrické izolace,
  • osobní ochranné prostředky,
  • azbestocementové výrobky.

Azbest se široce uplatňoval v mnoha oblastech jako zpevňující složka nebo jako tepelná, elektrická či zvuková izolace. Používal se v brzdovém obložení, v plochém těsnění, uzávěrech či lepidlech. Vzhledem ke své chemické odolnosti se používal v některých procesech, např. při filtraci či elektrolýze. Jako izolační materiál se uplatňoval nejen v budovách, ale také v železničních vagónech, na lodích, v letadlech a v některých vojenských vozidlech a v jiných dopravních prostředcích.

Vlákna azbestu mají tendenci vytvářet vláknitý prach ve vzduchu, ulpívají na oděvech či nábytku. Jsou ve vzduchu polétavá a snadno vdechnutelná. Azbest je prokázaný karcinogen. Světová organizace WHO zařadila azbest mezi karcinogeny 1. třídy. Vdechování azbestových vláken může být příčinou několika onemocnění. Nejnebezpečnější jsou dlouhá vlákna, protože se přirozenými mechanismy odstraňují z plic hůře než vlákna krátká. Nejzávažnější z nich je rakovina plic a zhoubný nádor pohrudnice (anebo pobřišnice), tzv. mezoteliom, což je nevyléčitelné onemocnění. Zdravotní problémy se mohou objevit až několik desítek let po ukončení expozice. V posledních 25 letech je ve světě patrný významný vzestup maligních onemocnění z azbestu, zejména mezoteliomu, včetně České republiky. K nezhoubným onemocněním způsobeným azbestem patří azbestóza (plicní fibróza) a pleurální hyalinóza (postižení pohrudnice).

V České republice bylo v letech 1994 až 2004 zjištěno 638 případů mezoteliomu. Oficiální odhady počtu osob exponovaných azbestem uvádějí číslo 55 tisíc. Ve Velké Británii umírá ročně kolem 3 000 osob na choroby, vyvolané expozicí azbestu v minulosti. Očekává se, že toto číslo do roku 2010 vzroste na 10 000 osob. Z počtu současných 3 000 úmrtí ročně připadá 25 % na bývalé pracovníky ve stavebnictví a údržbě. Podle Bulletin du Militant, vydaného Všeobecnou federací hornictví a strojírenství ve Francii, zemřelo ve Francii v období let 1965 - 1995 na zhoubné účinky azbestu 35 tisíc zaměstnanců; v příštích 25 letech by mohlo předčasně ukončit svůj život dalších 50 až 100 tisíc osob, které přišly do styku s azbestem a onemocněly. Fond na odškodnění obětí azbestu (FIVA) ve Francii již obdržel na 22 500 žádostí o pomoc od takto poškozených lidí. V Itálii bylo v březnu 2005 evidováno 128 tisíc případů choroby z povolání po expozici azbestem z doby delší než 10 let. Výskyt rakoviny z azbestu nabyl rozměrů epidemie v severozápadní Itálii, kde se vyráběl eternit, a v severovýchodní Itálii, kde jsou námořní doky, dále v místech, kde textilní továrny zpracovávaly chryzotil.

V roce 2003 se konala evropská konference o nebezpečí azbestu za účasti zástupců zemí z celé Evropy. Evropská komise a Mezinárodní organizace práce (ILO) upozornily na to, že azbest ve většině zemí zůstává hlavním karcinogenním toxickým činitelem na pracovištích. Odhaduje se, že v průmyslových zemích západní Evropy a Severní Ameriky a v Japonsku každoročně umírá na rakovinu plic 20 tisíc lidí a zhruba 10 tisíc lidí onemocní mezotelionem. Na základě doporučení z Drážďanského prohlášení evropský Výbor vrchních inspektorů práce (SLIC) ustavil pracovní skupinu, kterou pověřil vypracováním praktických pokynů o osvědčených postupech pro činnosti, u nichž přetrvává riziko expozice azbestu. Ve spolupráci výboru se sociálními partnery (představiteli odborů a zaměstnavatelů) tak vznikla "Praktická příručka o osvědčených postupech pro prevenci a minimalizaci rizik azbestu při práci zahrnující kontakt s azbestem". Je určena pro zaměstnavatele, zaměstnance a inspektory práce.

Světová těžba azbestu představovala v roce 1930 celkem 340 tisíc tun; v roce 1980 dosáhla svého vrcholu - 4 685 tisíc tun. Azbest se používal při výrobě více než 3 tisíc výrobků. Odhaduje se, že během 20. století se v Evropě spotřebovalo několik desítek milionů tun azbestu. Ve druhé polovině 20. let byly publikovány první studie, upozorňující na nebezpečnost azbestu. Těžba azbestu i jeho využívání výrazně poklesly. V roce 2003 se azbest dále těžil v Sovětském svazu, Kazachstánu, Číně, Kanadě, Brazílii, Zimbabwe, Indii, JAR, Argentině, Bulharsku, Rumunsku, Egyptě a Japonsku. Na území bývalého Československa se těžil chryzotil jen na Slovensku u Dobšiné. Těžba zde začala v roce 1928 a skončila v roce 1988. V letech 1975 - 1990 bylo dovezeno do Československa ročně 40 - 50 tisíc tun čistého azbestu, což představovalo roční výrobu cca 100 tis. m3 azbestocementových materiálů. V současné době je v zemích Evropské unie a ve Spojených státech používání azbestu zakázáno právními předpisy a nařizují se postupy pro likvidaci azbestu jako nebezpečného odpadu.

První směrnice Evropských hospodářských společenství týkající se azbestu byla přijata v roce 1976 (Směrnice Rady 76/769/EHS, dnes již neplatná). Nebezpečností azbestu se podrobně zabývala Směrnice Komise 83/ /477/EHS z 19. září 1983, o ochraně pracovníků před rizikem expozice azbestu při práci, doplněná Směrnicí Evropského parlamentu a Rady 2003/18/ES z 27. března 2003. V současné době se připravuje kodifikace této směrnice. V Evropské unii byly od roku 1986 zakázány dva druhy komerčně používaných azbestových vláken (modrý a hnědý azbest) a výrobky, které je obsahují. Tzv. bílý azbest (chryzotil) byl zakázán v některých výrobkových kategoriích, ale dále se mohl používat např. v drenážních trubkách, materiálech střešních krytin, v některých tmelech a těsnění. Směrnicí Komise 99/77/ES z 26. července 1999 se možnost omezeného použití chryzotilu změnila na úplný zákaz. Použití výrobků obsahujících vlákna azbestu, které byly instalovány nebo provozovány před datem účinnosti Směrnice 99/77/ES (únor 2000), je možné, dokud nebudou odstraněny nebo neskončí jejich životnost. Všechny výrobky obsahující azbest nebo jejich obaly musí být opatřeny štítkem s předepsaným obsahem, podle speciálního ustanovení, uvedeného v příloze směrnice.

Mezinárodní organizace práce (ILO) vydala Úmluvu č. 162 o bezpečnosti při používání azbestu. Úmluvu zatím ratifikovalo 10 členských států EU z celkového počtu 27.

V České republice byla ochrana zdraví při práci spojené s expozicí azbestu řešena od poloviny minulého století několika hygienickými předpisy. Se vstupem ČR do Evropské unie byla problematika azbestu upravena v souladu s evropským komunitárním právem. První úpravou, která byla zavedena s účinností od 1. ledna 2004 zákonem č. 155/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 65/1965 Sb., zákoník práce, byl úplný zákaz práce s azbestem. Termín přijetí tohoto zákazu byl později korigován k datu 1. ledna 2005. Používání azbestu zakazuje vyhláška č. 221/2004 Sb., kterou se stanoví seznamy nebezpečných chemických látek a nebezpečných chemických přípravků, jejichž uvádění na trh je zakázáno, nebo jejichž uvádění na trh, do oběhu nebo používání je omezeno, ve znění pozdějších předpisů. Podle této vyhlášky je možné používat chryzotil do 1. ledna 2008 pro membrány stávajících zařízení pro elektrolýzu, za předpokladu, že výrobky obsahující chryzotil jsou označeny v souladu s příslušným právním předpisem. Výrobky obsahující azbestová vlákna ve stávajících zařízení je možno používat až do doby jejich odstranění nebo ukončení jejich životnosti. Nově zákaz práce s azbestem ukládá zákon č. 309/2006 Sb., kterým se upravují další požadavky bezpečnosti a ochrany zdraví při práci v pracovněprávních vztazích a o zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při činnosti nebo poskytování služeb mimo pracovněprávní vztahy (zákon o zajištění dalších podmínek bezpečnosti a ochrany zdraví při práci). Podle §8 tohoto zákona jsou zakázány práce s azbestem, a stejně tak aplikace azbestu nástřikem a použití tepelně nebo zvukově izolačních materiálů, obsahujících azbest. Zákaz práce s azbestem ovšem neplatí, jde-li o výzkumné laboratorní práce, analytické práce, práce při likvidaci zásob, odpadů a zařízení, která obsahují azbest, a práce při odstraňování staveb a částí staveb obsahujících azbest. Výjimka z uvedeného zákazu neplatí pro těhotné ženy a mladistvé zaměstnance (viz vyhláška č. 288/2003 Sb., kterou se stanoví práce a pracoviště, které jsou zakázány těhotným ženám, kojícím ženám, matkám do konce devátého měsíce po porodu a mladistvým, a podmínky, za nichž mohou mladiství výjimečně tyto práce konat z důvodu přípravy na povolání).

Jako významná výjimka tedy zůstaly především stavební práce spojené s odstraňováním staré azbestové zátěže (změny dokončených staveb a odstraňování staveb). Stavebnictví se proto stalo klíčovým oborem, rozhodujícím do velké míry o ochraně zdraví zaměstnanců provádějících stavební práce i uživatelů budov a bytů před nebezpečím z azbestu.

Nový stavební zákon (zákon č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu) uvádí slovo "azbest" ve dvou ustanoveních. Podle §128 odst. 1 je vlastník stavby povinen ohlásit stavebnímu úřadu záměr odstranit stavbu. Tato povinnost neplatí u staveb, které při pořízení nevyžadují stavební povolení ani ohlášení (tj. stavby uvedené výčtem v §103 stavebního zákona), s výjimkou staveb, v nichž je přítomen azbest. Podle §128 odst. 4 odpovídá vlastník stavby za to, že odstranění stavby provede stavební podnikatel. Stavbu, která nevyžaduje stavební povolení, může vlastník stavby odstranit svépomocí, pokud zajistí stavební dozor. U staveb, v nichž je přítomen azbest, musí stavební dozor vykonávat osoba s autorizací ve výstavbě, tj. stavbyvedoucí. Odstavec 2 paragrafu 128 obsahuje ustanovení, že "povinnosti vlastníka odstraňované stavby, stanovené zvláštními právními předpisy, nejsou dotčeny". Odkaz pod čarou uvádí příkladně mezi těmito zvláštními právními předpisy zákon č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví.

Podle vyhlášky č. 499/2006 Sb., o dokumentaci staveb musí dokumentace bouracích prací (příloha č. 4: Rozsah a obsah dokumentace bouracích prací) obsahovat mj. výsledky stavebního průzkumu a údaje o přítomnosti azbestu ve stavbě. Zásady organizace bouracích prací se zpracovávají formou technické zprávy, obsahující mj. opatření z hlediska bezpečnosti a ochrany zdraví osob, způsob ochrany a vymezení ohroženého prostoru, podmínky pro ochranu životního prostředí při odstraňování stavby, nakládání s odpady podle jednotlivých druhů, jmenovitě s nebezpečným odpadem a způsob jeho dopravy.

Závazná ustanovení týkající se azbestu obsahuje řada dalších právních předpisů z oblasti pracovněprávní, bezpečnosti práce, zdravotních a hygienických předpisů a odpadového hospodářství. Musí být splněna také při provádění změn dokončených staveb a při údržbě staveb, pokud se vlastník stavby, projektant a stavební podnikatel setká ve stavbě s azbestem.

1.1 Povinnosti zaměstnavatele před započetím prací s azbestem

Zákon č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů, stanoví v §41 zaměstnavateli povinnost ohlásit příslušnému orgánu ochrany veřejného zdraví (tím je krajská hygienická stanice) takové práce, při nichž jsou nebo mohou být zaměstnanci exponováni azbestu. Hlášení je zaměstnavatel povinen učinit nejméně 30 dnů před zahájením práce a dále vždy, když dojde ke změně pracovních podmínek, které pravděpodobně budou mít za následek zvýšení expozice azbestového prachu nebo prachu z materiálů, které azbest obsahují.

Povinné náležitosti hlášení obsahuje vyhláška č. 432/2003 Sb., kterou se stanoví podmínky pro zařazování prací do kategorií, limitní hodnoty ukazatelů biologických expozičních testů, podmínky odběru biologického materiálu pro provádění biologických expozičních testů a náležitosti hlášení prací s azbestem a biologickými činiteli.

Hlášení o provádění prací, které mohou být zdrojem expozice azbestu, včetně prací při odstraňování staveb nebo jejich částí, konstrukcí, zařízení, instalací nebo výrobků, jejichž součástí je azbest, musí obsahovat

a) obchodní firmu nebo název, identifikační číslo, u právnické osoby a u fyzické osoby podnikající podle zvláštních právních předpisů její jméno, příjmení, popřípadě obchodní firmu a místo podnikání;

b) počet exponovaných osob;

c) místo výkonu prací, jejich povahu, termín započetí prací a pravděpodobnou dobu jejich trvání, druh a množství azbestu, vymezení kontrolovaného pásma a způsob zajištění místa výkonu prací proti vstupu nepovolaných osob;

d) technologické postupy, které budou používány v zájmu omezení expozice osob prachu azbestu;

e) technická a organizační opatření k zajištění ochrany zdraví osob vykonávajících práci s azbestem a materiály obsahujícími azbest a jiných osob přítomných na pracovišti a v blízkosti pracoviště, kde dochází nebo může docházet k expozici azbestu;

f) vybavení osob pracujících v kontrolovaném pásmu ochranným pracovním oděvem a osobními ochrannými pracovními prostředky k zamezení expozice azbestu dýchacím ústrojím, místo a způsob jejich ukládání, zajištění jejich čištění, praní a kontroly jejich funkčnosti po použití, popřípadě způsob jejich likvidace;

g) rozsah a způsob uplatňování režimových opatření, zejména zákazu jídla, pití a kouření v prostorech, kde je nebezpečí expozice azbestu;

h) způsob manipulace s odpady obsahujícími azbest, popis určených prostředků a způsob technologie jejich sbírání a odstraňování z pracoviště;

i) název a sídlo zdravotnického zařízení, poskytujícího zaměstnancům závodní preventivní péči, a jméno a příjmení lékaře, který ji zajišťuje;

j) jméno a příjmení a kvalifikace osoby, odpovědné za plnění úkolů zaměstnavatele v péči o bezpečnost a ochranu zdraví při práci;

k) způsob zajištění kontroly koncentrace azbestu v pracovním ovzduší a způsob zajištění dokumentace o evidenci expozice jednotlivých osob azbestu.

Hlášení do 30 dnů před zahájením prací budou vždy podávat zaměstnavatelé, kteří plánují odstraňování azbestu nebo materiálů obsahujících azbest ve stavbách, v nichž je jejich přítomnost předpokládána na základě vizuální prohlídky stavby, na základě sdělení vlastníka stavby nebo na základě analýzy přítomných materiálů.

Zaměstnavatel je přitom povinen předem projednat s příslušným orgánem ochrany veřejného zdraví opatření k předcházení a omezení rizik, souvisejících s expozicí azbestu. Zaměstnavatel nebo osoba jím určená musí při stanovení rizika z azbestu postupovat způsobem stanoveným zvláštním právním předpisem, kterým se rozumí například zákoník práce (zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce, část pátá, hlava I, paragraf 101107 - Bezpečnost a ochrana zdraví při práci), nebo nařízení vlády č. 178/2001 Sb., kterým se stanoví podmínky ochrany zdraví zaměstnanců při práci, ve znění pozdějších předpisů (§21 Ochrana zdraví při práci s azbestem a jiných pracích, které mohou být zdrojem expozice azbestu).

Povinnost ohlásit práce s expozicí azbestu zaměstnavatel nemá, jde-li o práci s ojedinělou a krátkodobou expozicí azbestu. Práce s ojedinělou a krátkodobou expozicí azbestu a postup při určení ojedinělé a krátkodobé expozice azbestu upravuje vyhláška č. 394/2006 Sb., kterou se stanoví práce s ojedinělou a krátkodobou expozicí azbestu a postup při určení ojedinělé a krátkodobé expozice těchto prací. Za práce s ojedinělou a krátkodobou expozicí azbestu se považují práce

a) vykonávané občas, po krátkou dobu jako součást údržby, při nichž se zachází pouze s nedrolivými materiály, obsahujícími azbest;

b) spojené s odstraňováním nerozrušených a nedrolivých materiálů, v nichž je azbest pevně zakotven v pojivu;

c) při zapouzdřování materiálů obsahujících azbest, nebo jejich potahování ochrannými prostředky proti uvolňování azbestu;

d) pokud splňují další podmínku, a to, že při jejich vykonávání koncentrace azbestových vláken v pracovním ovzduší nebude překračovat hodnotu přípustného expozičního limitu pro azbest.

Pro posouzení, zda nebude hodnota přípustného expozičního limitu při dané práci překročena, lze použít výsledky měření koncentrace azbestových vláken v pracovním ovzduší, která byla provedena již dříve na jiných pracovištích, při stejném druhu práce, stejných podmínkách práce a stejných materiálech, které mohou být zdrojem azbestu. Mezi práce s ojedinělou a krátkodobou expozicí dále náleží rovněž měření koncentrací azbestu v ovzduší a odběr vzorků materiálů ke stanovení přítomnosti a koncentrace azbestu.

1.2 Opatření k ochraně zdraví při práci s azbestem

Opatření k ochraně zdraví zaměstnanců při práci spojené s odstraňováním materiálů obsahujících azbest jsou upravena nařízením vlády č. 178/2001 Sb., kterým se stanoví podmínky ochrany zdraví zaměstnanců při práci. Zahrnují jednak opatření platná obecně pro práci s karcinogeny, jednak zvláštní opatření, směřovaná konkrétně na azbest.

Pro danou akci musí být vypracován plán prací, obsahující údaje o

a) místu vykonávané práce,

b) povaze a pravděpodobném trvání práce,

c) metodách používaných pro práce s materiály obsahujícími azbest,

d) zařízení používaném pro ochranu zdraví zaměstnanců vykonávajících práci s azbestem a materiály obsahujícími azbest a pro ochranu jiných osob přítomných na pracovišti a v blízkosti pracoviště,

e) opatřeních k ochraně zdraví osob.

Opatření k ochraně zdraví zaměstnanců uvádí následující přehled:

(1) V rozsahu, jaký umožňuje povaha prováděných prací, omezit počet exponovaných nebo pravděpodobně exponovaných zaměstnanců na co nejnižší míru.

(2) Dobu expozice každého jednotlivého zaměstnance azbestu omezit na co nejkratší nezbytně nutnou dobu.

(3) Azbest a materiály obsahující azbest odstranit, je-li to možné, před prováděním prací.

(4) Prostor, v němž se provádí odstraňování staveb nebo jejich částí, vymezit kontrolovaným pásmem, instalovat varovné upozornění o možném překročení limitní hodnoty azbestu, a zamezit do něho přístup nepovolaným osobám.

(5) Zaměstnance v kontrolovaném pásmu vybavit ochranným oděvem a osobními ochrannými pracovními prostředky k zamezení expozice azbestu dýchacím ústrojím.

(6) Technologické postupy používané při zacházení se stavebními materiály obsahujícími azbest upravit tak, aby se předcházelo uvolňování azbestového prachu do ovzduší.

(7) Upravit pracovní procesy a jejich technologické řízení tak, aby bylo možné vyloučit nebo minimalizovat únik azbestových vláken na pracoviště a používat k tomu vhodné pracovní postupy a metody práce, zachycovat prach u zdroje, zajistit místní odsávání a celkové větrání pracovního prostoru. Větrání musí být řešeno tak, aby bylo slučitelné s požadavky na ochranu veřejného zdraví a životního prostředí.

(8) Zabezpečit měření koncentrace azbestu v pracovním ovzduší (viz dále).

(9) Zabezpečit oddělené uložení a řádné skladování pracovních a ochranných oděvů a občanského oblečení zaměstnanců na místě k tomu určeném, provádět kontrolu jejich funkčnosti a čištění před a po každém použití. Platí zásada, že je-li ochranný oděv poškozen, musí být před dalším použitím opraven. Bez kontroly a následně provedené opravy nebo výměny poškozené části jej nelze znovu použít. Ochranný oděv zůstává na označeném místě u zaměstnavatele. Pokud je prán nebo čištěn mimo podnik zaměstnavatele, přepravuje se v uzavřených kontejnerech.

(10) Zabezpečit účelná hygienická opatření, zejména pravidelné čištění podlah, stěn a povrchů pracoviště; zajistit prostředky pro bezpečné skladování, uchovávání, přepravu a zacházení s azbestem, včetně používání těsně uzavřených kontejnerů; zařízení, kontejnery a obaly, které jej obsahují, jasně, čitelně a viditelně označit způsobem stanoveným zvláštním právním předpisem.

(11) Viditelně označit, stanovit a kontrolovat zákaz jídla, pití a kouření na pracovištích.

(12) Zajistit pro zaměstnance sanitární a pomocná zařízení s odpovídajícím vybavením a provedením.

(13) Zajistit školení a ověřovat znalostí zaměstnanců (viz dále).

(14) Zajistit pravidelné sledování zdravotního stavu zaměstnanců (viz dále).

Zaměstnavatel musí informovat zaměstnance o neočekávaných příhodách a nehodách, při nichž může dojít k nadměrné expozici azbestu. Do doby, než jsou odstraněny příčiny nadměrné expozice a nastane normální stav, mají do postiženého prostoru přístup pouze zaměstnanci provádějící opravy a jiné nezbytné práce, jimž musí být poskytnuty ochranné oděvy a osobní ochranné pracovní prostředky k ochraně dýchacího ústrojí. Zaměstnanci, kteří nejsou těmito pomůckami vybaveni, nesmějí do postiženého prostoru vstupovat. Pro případ takové mimořádné situace, která může mít za následek nadměrnou expozici zaměstnanců, musí mít zaměstnavatel připraven havarijní plán.

Exponovaným zaměstnancům musí být poskytnuty ochranné oděvy a osobní ochranné pracovní prostředky k ochraně dýchacího ústrojí. Prostor, v němž se provádějí uvedené činnosti, musí být řádně označen, musí být instalováno varovné upozornění o možném překročení přípustného expozičního limitu azbestu, a musí do něho být zamezen přístup nepovolaným osobám.

Zvláštní pozornost v evropských směrnicích a také v citovaných nařízeních vlády je věnována školení zaměstnanců, kteří jsou nebo mohou být exponováni azbestu nebo prachu z materiálů obsahujících azbest. Školení má být prováděno v pravidelných intervalech a má umožnit získávání znalostí a dovedností k uplatňování správné prevence k ochraně zdraví při práci, a to zejména o

a) vlastnostech azbestu a jeho účincích na zdraví, včetně součinného účinku kouření;

b) typech výrobků nebo materiálů, které mohou obsahovat azbest;

c) činnostech, u nichž je pravděpodobnost expozice azbestu;

d) významu kontrolních mechanismů, vedoucích k minimalizaci expozice azbestu;

e) bezpečných pracovních postupech a ochranných opatřeních a kontrole jejich dodržování, výběru vhodného ochranného pracovního prostředku k ochraně dýchacích cest, včetně podmínek k jeho používání a právních předpisech, vydaných k ochraně zdraví;

f) správných pracovních postupech při nadměrné nebo zvýšené expozici v důsledku havárie nebo náhlého úniku během údržby či opravy;

g) pracovních postupech při dekontaminaci prostor, zasažených prachem obsahujícím azbest;

h) správném postupu při ukládání a likvidaci prachu obsahujícího azbest;

i) závodní preventivní lékařské péči pro zaměstnance exponované azbestu, tj. sdělit zaměstnancům, které zdravotnické zařízení jim poskytuje tuto péči a jakým lékařským prohlídkám a vyšetřením, souvisejícím s výkonem práce, stanoveným zvláštními právními předpisy nebo rozhodnutím příslušného orgánu ochrany veřejného zdraví, jsou povinni se podrobit.

1.3 Kategorizace prací

Zákon č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů, stanoví v §37 (Kategorizace prací) způsob zařazování prací do jedné ze čtyř kategorií podle míry výskytu faktorů, které mohou ovlivnit zdraví zaměstnanců, a jejich rizikovosti. Zařazení práce do kategorie vyjadřuje výsledné hodnocení míry zátěže zaměstnanců faktory rizikových pracovních podmínek a vychází z něho řada následných opatření. Kategorizace tedy nevychází pouze z hodnocení míry expozice azbestu, ale má vyjádřit i zátěž dalšími rizikovými faktory, jimž jsou zaměstnanci, kteří například odstraňují azbestocementové obložení, vystaveni. Kritéria, faktory a limity pro zařazení prací do kategorií stanoví prováděcí právní předpis k zákonu č. 258/2000 Sb., kterým je již zmíněná vyhláška č. 432/2003 Sb.

Do kategorie se nezařazují práce prováděné na pracovištích staveb prozatímně užívaných ke zkušebnímu provozu, který nepřekročí jeden rok. Je třeba upozornit, že tato výjimka se týká technologií, které budou umístěny ve stavbě po ukončení zkušebního provozu, nikoliv jakýchkoliv prací prováděných stavebními podniky.

O zařazení prací do třetí nebo čtvrté kategorie rozhoduje příslušný orgán ochrany veřejného zdraví. Návrh předkládá osoba, která zaměstnává fyzické osoby v pracovněprávních nebo obdobných pracovních vztazích (zaměstnavatel), a to do 30 kalendářních dnů ode dne zahájení výkonu prací. Práce do druhé kategorie zařazuje zaměstnavatel, pokud zvláštní právní předpis nestanoví jinak, a to do 30 kalendářních dnů ode dne zahájení jejich výkonu, změny podmínek odůvodňující zařazení práce do druhé kategorie, nebo do 10 dnů ode dne vykonatelnosti rozhodnutí orgánu ochrany veřejného zdraví. Ostatní práce na pracovištích zaměstnavatele, které nebyly takto zařazeny, se považují za práce kategorie první.

Zaměstnavatel v návrhu na zařazení práce do kategorie uvede

a) označení práce, název a umístění pracoviště, kde je daná práce vykonávána;

b) výsledky hodnocení expozice fyzických osob vykonávajících danou práci jednotlivým rozhodujícím faktorům pracovních podmínek v charakteristické směně, délku směny, u vícesměnného provozu režim střídání směn;

c) návrh kategorie, do které má být práce zařazena;

d) počet zaměstnanců vykonávajících danou práci, z toho počet žen a

e) opatření přijatá k ochraně zdraví zaměstnanců vykonávajících danou práci.

Práce, které zaměstnavatel zařadí do druhé kategorie, musí zaměstnavatel pouze oznámit příslušnému orgánu ochrany veřejného zdraví práce, nicméně s údaji rozhodnými pro toto zařazení. Stejně tak mu musí oznámit změny podmínek výkonu práce, které mají vliv na zařazení práce do kategorie třetí nebo čtvrté.

1.4 Kontrola zdravotního stavu zaměstnanců, rizikové práce

Rizikovou prací se podle zmíněného zákona č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví rozumí práce, při níž je nebezpečí vzniku nemoci z povolání nebo jiné nemoci související s prací, tj. práce zařazené do kategorie třetí a čtvrté, a dále práce zařazená do kategorie druhé, o níž takto rozhodne příslušný orgán ochrany veřejného zdraví, nebo tak stanoví zvláštní právní předpis. Zaměstnanci vykonávající rizikové práce jsou povinni podrobovat se preventivním lékařským prohlídkám vstupním, periodickým, výstupním a následným. Náplň u periodických prohlídek i frekvenci určuje rozhodnutím příslušný orgán ochrany veřejného zdraví. Zaměstnavatel je povinen svým zaměstnancům účast na těchto prohlídkách umožnit a respektovat jejich závěry.

Zaměstnavatel, jehož zaměstnanci vykonávají rizikové práce, je dále povinen

a) u každého zaměstnance ode dne přidělení rizikové práce vést evidenci o

  • jménu, příjmení a rodném čísle;
  • počtu směn odpracovaných při rizikové práci, s výjimkou rizika infekčního onemocnění;
  • datech a druzích provedených lékařských preventivních prohlídek a jejich závěrech, o zvláštních očkováních, souvisejících s činností na pracovištích zaměstnavatele;
  • údaje o výsledcích sledování zátěže organismu zaměstnanců faktory pracovních podmínek naměřených hodnotách intenzit a koncentrací faktorů pracovních podmínek a druhu a typu biologického činitele, s výjimkou údajů o zdravotním stavu zaměstnanců;

b) ukládat tuto evidenci po dobu 10 let od ukončení expozice, a jde-li o práce s azbestem, po dobu 40 let od ukončení expozice.

Pokud firma zanikne bez právního nástupce, předá výše uvedené evidenční údaje zaměstnavatel příslušnému orgánu ochrany veřejného zdraví.

1.5 Měření koncentrace azbestu v ovzduší

Limitní hodnoty azbestu pro prostředí pobytových místností stanoví vyhláška č. 6/2003 Sb., kterou se stanoví hygienické limity chemických, fyzikálních a biologických ukazatelů pro vnitřní prostředí pobytových místností některých staveb. Limitní koncentrace chemických faktorů a prachu ve vnitřním prostředí staveb jsou stanoveny jako jednohodinové. Podle přílohy 2 vyhlášky č. 6/2003 Sb., činí limitní hodinová koncentrace azbestových a minerálních vláken 1 000 vl/m3. Sledovaným ukazatelem expozice zaměstnanců azbestu je početní koncentrace vláken o rozměrech délky větší než 5 µm, průměru menším než 3 µm a poměru délky k průměru větší než 3 : 1 v pracovním ovzduší. Koncentrace azbestu v pracovním ovzduší musí být snížena na co nejmenší rozumně dosažitelnou míru, vždy však na hodnotu nižší, než je hodnota přípustného expozičního limitu 0,1 vlákna na ml vzduchu. Tato hodnota se porovnává s časově váženým průměrem koncentrací za osmihodinovou pracovní dobu.

Měření koncentrace azbestu v pracovním ovzduší se provádí způsobem, stanoveným v příloze č. 3 k nařízení vlády č. 178/2001 Sb., a to nejméně každé 3 měsíce a vždy, když dojde k provedení technické nebo technologické změny, která může ovlivnit expozici zaměstnanců. Četnost měření může být snížena na jedno za rok, nedošlo-li k podstatné změně pracovních podmínek a výsledky dvou předcházejících měření nepřekročily polovinu přípustného expozičního limitu.

Zaměstnavatel, na jehož pracovištích jsou vykonávány rizikové práce, je povinen zabezpečit neprodleně mimořádné měření azbestu v ovzduší, popřípadě dalších faktorů pracovních podmínek, pokud o ně požádá zařízení vykonávající závodní preventivní péči, nebo pokud tak stanoví rozhodnutím příslušný orgán ochrany veřejného zdraví. Měření koncentrace azbestu pro účely zařazení práce do příslušné kategorie nebo změn zařazení prací do těchto kategorií, která jsou potřebná k hodnocení rizik, může zaměstnavatel provést jen prostřednictvím držitele osvědčení o akreditaci nebo držitele autorizace k těmto příslušným měřením, pokud není sám takto kvalifikován (např. akreditovaná laboratoř).

1.6 Povinnosti při nakládání s odpady z azbestu

Základním předpisem upravujícím nakládání s odpady, práva a povinnosti osob v odpadovém hospodářství a působnost orgánů veřejné správy je zákon č. 185/2001 Sb., o odpadech a o změně některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů. Povinnosti při nakládání s odpady z azbestu stanoví §35. Podle přílohy 5 zákona o odpadech patří mezi složky, které činí odpad nebezpečným, azbesty (prach a vlákna). K dalším předpisům a doporučením, upravujícím nakládání s odpady z azbestu, patří

  • vyhláška č. 376/2001 Sb., ve znění vyhlášky č. 502/2004 Sb., o hodnocení nebezpečných vlastností odpadů,
  • vyhláška č. 381/2001 Sb., kterou se stanoví Katalog odpadů, Seznam nebezpečných odpadů a seznamy odpadů a států pro účely vývozu, dovozu a tranzitu odpadů a postup při udělování souhlasu k vývozu, dovozu a tranzitu odpadů, ve znění vyhlášky č. 503/2004 Sb.,
  • vyhláška č. 383/2001 Sb., ve znění vyhlášky č. 41/2005 Sb., o podrobnostech nakládání s odpady,
  • nařízení vlády č. 197/2003 Sb., o Plánu odpadového hospodářství ČR,
  • vyhláška č. 294/2005 Sb., o podmínkách ukládání odpadů na skládky a jejich využívání na povrchu terénu a o změně vyhlášky č. 383/2001 Sb., o podrobnostech nakládání s odpady,
  • Metodický pokyn odboru odpadů MŽP k nakládání s odpady ze stavební výroby a s odpady z rekonstrukcí a odstraňování odpadů,
  • vyhlášky, jimiž se vyhlašují závazné části Plánu odpadového hospodářství jednotlivých krajů.

S odpadem obsahujícím azbest se nakládá jako s nebezpečným odpadem. Nebezpečné vlastnosti odpadů hodnotí v souladu se zákonem o odpadech pověřená osoba (právnická osoba nebo fyzická osoba, pověřená k hodnocení nebezpečných odpadů Ministerstvem životního prostředí nebo Ministerstvem zdravotnictví). Pověřená osoba je zároveň osobou oprávněnou k odběru vzorků odpadu pro hodnocení jeho nebezpečných vlastností (§5 odst. 4 vyhlášky č. 376/2001 Sb.). Hodnocení nebezpečných vlastností materiálů staveb nebo jejich částí, tj. provedení průzkumu stavby pověřenou osobu, je třeba provést před vlastní údržbou, stavebními úpravami nebo odstraněním stavby. Určit, zda se ve stavbě nachází azbest, nelze pohledově, je to možné pouze laboratorní analýzou.

V případě, že průzkum stavby pověřenou osobou nebude realizován a nebude postupováno podle jejího doporučení k odstranění částí stavby, které by mohly být zdrojem nebezpečných odpadů, je možné se oprávněně domnívat, že v průběhu stavebních činností při údržbě, stavebních úpravách nebo odstranění stavby doprovázených vznikem stavebních odpadů nebyly naplněny povinnosti původce odpadů podle §12 odst. 5 a podle §16 odst. 1 písm. e) zákona o odpadech.

Původce odpadů obsahujících azbest a oprávněná osoba, která nakládá s odpady obsahujícími azbest, jsou povinni zajistit, aby při tomto nakládání nebyla z odpadů do ovzduší uvolňována azbestová vlákna nebo azbestový prach a aby nedošlo k rozlití kapalin obsahujících azbestová vlákna. Odpad z materiálů obsahujících azbest musí být sbírán a odstraňován z pracoviště co nejrychleji a v neprodyšně utěsněných obalech, opatřených štítkem, obsahujícím upozornění, že obsahují azbest. Odpady obsahující azbestová vlákna nebo azbestový prach lze ukládat pouze na skládky k tomu určené. Odpady musí být upraveny, zabaleny, případně po uložení na skládku okamžitě zakryty. Provozovatel skládky je povinen zajistit, aby se částice azbestu nemohly uvolňovat do ovzduší.

Je původcem odpadů vzniklých při udržovacích pracích, změnách dokončených staveb či při odstraňování stavby stavebník, nebo stavební firma, provádějící tyto práce? Definice, kterou uvádí zákon o odpadech (původcem odpadů je právnická nebo podnikající fyzická osoba, při jejíž podnikatelské činnosti vznikají odpady), nedává na tuto otázku jednoznačnou odpověď. Tu bude třeba odvodit ze smluvního vztahu (smlouvy o dílo) mezi vlastníkem stavby a zhotovitelem stavebních prací: z určení a popisu předmětu díla, účelu díla, případně dalších smluvních ustanovení. Pokud je součástí smluvního ujednání povinnost zhotovitele odstranit vzniklý odpad, stává se zhotovitel původcem odpadu. Jestliže jsou stavební práce, při nichž vzniká odpad, prováděny svépomocí (v případě, že je přítomen azbest, musí stavební dozor vykonávat stavbyvedoucí), je původcem odpadu stavebník (vlastník stavby).

Při přepravě nebezpečných odpadů jsou odesílatel a příjemce povinni vyplnit evidenční list v rozsahu stanoveném prováděcím právním předpisem. Evidence přepravovaných nebezpečných odpadů se nevede při vnitropodnikové dopravě zabezpečované vlastními dopravními prostředky, pokud nepřesahuje areál provozovny.

Odesílatel odpadu je povinen

a) přiložit k zásilce nebezpečného odpadu vyplněný evidenční list,

b) zaslat evidenční list obecnímu úřadu obce s rozšířenou působností příslušnému podle místa zahájení přepravy do 10 dnů od jejího zahájení,

c) informovat obecní úřad obce s rozšířenou působností příslušný podle místa zahájení přepravy a inspekci v případě, že do 20 dnů od odeslání odpadu neobdrží od příjemce potvrzený evidenční list o převzetí nebezpečného odpadu.

Příjemce odpadu je povinen zaslat evidenční list o přepravě nebezpečného odpadu s potvrzením o převzetí odpadu odesílateli a obecním úřadům obcí s rozšířenou působností příslušným podle místa zahájení a ukončení přepravy do 10 dnů od jeho převzetí.

Odesílatel odpadu a příjemce odpadu jsou povinni uchovávat evidenci po dobu nejméně 5 let.

Integrovaný registr znečišťování (IRZ). Na nakládání s odpady se za určitých podmínek vztahuje také zákon č. 76/2002 Sb., o integrované prevenci a omezování znečištění, o integrovaném registru znečišťování a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů. Podle přílohy č. 2 tohoto zákona patří azbest mezi hlavní znečišťující látky pro stanovení emisních limitů. Podle tohoto zákona se přenosem rozumí přesun znečišťujících látek v odpadech, nebo odpadů určených k odstranění nebo využití mimo hranice provozovny; uživatelem registrované látky je právnická nebo fyzická osoba, která provozuje stacionární technickou nebo technologickou jednotku, z níž je v emisích nebo přenosech produkována látka evidovaná v integrovaném registru znečišťování. (V IRZ se pro uživatele registrované látky používá srozumitelnější termín "znečišťovatel".) Prováděcí předpis zákona o integrované prevenci, kterým je nařízení vlády č. 368/2003 Sb., o integrovaném registru znečišťování, stanoví tzv. ohlašovací práh pro jednotlivé látky, podléhající ohlašovací povinnosti do IRZ. V případě azbestu jako ohlašované látky činí ohlašovací práh mimo provozovnu 10 kg/rok.

Ohlašovací povinnost do IRZ může vzniknout v souvislosti s prováděním stavebních prací, při nichž je odstraňován azbest, v průmyslových budovách a technologických zařízeních. Uživatelem registrované látky, na kterého se vztahuje ohlašovací povinnost do IRZ, bude zřejmě provozovatel průmyslové nebo technologické jednotky. Zákon o integrované prevenci a jeho prováděcí předpisy nedávají v tomto ohledu jednoznačné vysvětlení. Výše uvedený výklad poskytuje např. portál < www.irz.cz > Lze rovněž doporučit ošetřit tento problém v případě stavebních prací, při nichž vznikají odpady obsahující azbest, ve smlouvě o dílo tak, aby nedocházelo k dodatečným sporům při výkladu, kdo nese ohlašovací povinnost do IRZ.

1.7 Způsobilost pro práci spojenou s odstraňováním azbestu

Jak vyplývá z výše uvedeného, je ochrana zdraví zaměstnanců při práci s azbestem i občanů v souvislosti s odstraňováním azbestu podrobně upravena v právních předpisech. Jejich uplatnění závisí - podle názoru komptenčních ústředních orgánů státní správy, tj. ministerstva zdravotnictví, ministerstva životního prostředí a ministerstva práce a sociálních věcí - také na tom, jak budou příslušné instituce a orgány uplatňovat svou kontrolní povinnost. Podstatnou roli v kontrolní činnosti státu by po účinnosti nového stavebního zákona měly sehrát i stavební úřady. Dozor přísluší především krajským hygienickým stanicím jako orgánům ochrany veřejného zdraví. Např. na internetových stránkách krajských hygienických stanice v Karlových Varech a ve Zlíně najdeme pokyny a upozornění, za jakých podmínek je možno pracovat s azbestem.

Protože je zřejmé, že odstraňování azbestu nelze provádět bez patřičných odborných a právních znalostí, zůstává otázkou způsob aplikace článku 12b Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2003/18/ES, kterou se mění Směrnice Rady 83/477/EHS, jímž je požadováno, aby před prováděním demoličních prací, které jsou nebo mohou být spojeny s rizikem azbestu, a při odstraňování azbestu podniky doložily svou způsobilost v této oblasti. Směrnice ES zároveň umožňuje, aby důkazy o způsobilosti mohly být stanoveny v souladu s vnitrostátními právními předpisy nebo zvyklostmi. V členských státech Evropské unie je transpozice tohoto článku směrnice 2003/18/ES řešena zpravidla cestou akreditace nebo autorizace. V ČR se odborný dohled nad stavebními pracemi, při nichž je odstraňován azbest, svěřuje autorizovaným osobám ve výstavbě, které získaly autorizaci k výkonu vybraných činností ve stavebnictví podle zákona č. 360/1992 Sb., ve znění pozdějších předpisů. Doplňování speciálních znalostí potřebných pro nakládání s azbestem bude řešeno v rámci programu celoživotního vzdělávání autorizovaných osob.

Do budoucna lze očekávat, že příslušné orgány v ČR zpřísní svou kontrolní činnost a požadavky na dodržování správných postupů při odstraňování azbestu ze staveb. Doklad o účasti stavbyvedoucího odpovědného za odborné vedení stavby na speciálním programu celoživotního vzdělávání ČKAIT může být v budoucnu vyžadován ve stavebním řízení jako požadavek dotčeného orgánu ochrany veřejného zdraví.

Je na stavební firmě, která provádí udržovací práce, změnu dokončené stavby nebo demolici stavby, v níž byl použit azbest, aby zvážila, zda práce odborně a v souladu s právními předpisy zvládne sama, nebo je v subdodávce objedná u specializované firmy. K firmám vybaveným personálně a technicky na odstraňování azbestu ze staveb patří např. SKANSKA Foerster Bohemia, s. r. o.; EKOSTAR; CORRO Bohemia, s. r. o.; SITA CZ, a. s., Praha; KliO, s. r. o. V České republice neexistuje - na rozdíl od jiných států EU a Spojených států - v současné době předpis, který by podrobně stanovil postupy demontáže a odstranění azbestových materiálů. Specializované firmy se řídí např. německými pravidly TRGS 519, nebo americkými normami E.P.A. Německá "Technická pravidla pro nebezpečné látky 519" (TRGS - Technische Regeln für Gefahrstoffe) obsahují podrobný návod a pokyny pro zacházení s azbestem. Jsou v něm uvedeny definice pojmů, postup při povolení a ohlášení, zákaz expozice, vedení dozoru nad pracemi, preventivní opatření, bezpečnostní opatření, osobní ochranné vybavení, hygienická opatření, preventivní zdravotní vyšetření pracovníků, omezení zaměstnání, povinnost poučení, speciální pravidla pro demoliční a sanační práce u výrobků se slabě vázaným azbestem a speciální pravidla u azbestocementových výrobků, speciální pravidla pro provádění údržby u azbestových výrobků, pravidla pro zacházení s odpady obsahujícími azbest, ukládání těchto odpadů na pracovišti, jejich přeprava, skladování aj.

V rámci projektu celoživotního vzdělávání členů ČKAIT budou semináře na téma "Prevence a minimalizace rizik při práci s azbestem" zařazovány oblastními kancelářemi Komory do vzdělávacích programů okruhu B a uskuteční se postupně ve všech oblastech. Informační materiály týkající se problematiky azbestu ve stavbách budou zařazeny také na DVD ROM PROFESIS 2007.

2 Rozsah použití azbestu ve stavebnictví

2.1 Používání azbestu v českém (a slovenském) stavebnictví

Přehled stavebních výrobků s obsahem azbestu, které byly v ČR (resp. v ČSR, ČSSR, ČSFR) v minulosti vyráběny

 
Výrobek
 
Doplňující údaje
 
Místo výroby
 
Ukončení výroby
 
Střešní šablony Eternit, Beronit
 
400 x 400 x 4 mm, 450 x 400 x 4 mm, šedé, černé, červené i jiné barvy, ρ = 2 100 kg/m2
 
Beroun, Šumperk, Nitra
 
1996 (od r. 1912)
 
Vlnitá střešní krytina typu A a B (podle velikosti vlny)
 
desky šedé, černé, červené, zelené i jiné barvy, různých rozměrů, ρ = 1 800 kg/m3
 
Beroun, Šumperk, Hranice, Nitra, Púchov
 
1995
 
Hřebenáče, tvarovky a střešní větrací prvky
 
různé doplňky k základním střešním prvkům
 
Beroun, Šumperk, Hranice, Nitra
 
1996
 
Izolační šňůra
 
ø = 1 – 50 mm
 
Zvěřinek
 
1990
 
Netkané textilie NETAS
 
tloušťka 0,6 – 1,1 mm
 
Zvěřinek
 
1990
 
Izolační deska ID a IDK 30
 
tloušťka 1 – 6 mm
 
Zvěřinek
 
1990
 
Květinové truhlíky a zahradní doplňky
 
různá velikost a tvar
 
Beroun, Nitra
 
1999
 
Tlakové a kanalizační trouby a tvarovky
 
ø = 50 – 1 000 mm, délek 500 – 5 000 mm
 
Beroun, Hranice, Nitra
 
1999
 
Interiérové velkoplošné desky (Dupronit A, B, C, Ezalit A, B, C)
 
tloušťka 6, 8, 10, 12 mm, ρ = 600 až 2 000 kg/m3 v přírodní světle šedé barvě
 
Beroun, Šumperk, Nitra, Púchov
 
1995
 
Desky exteriérové a podstřešní (Dekalit, Lignát, Cembalit, Cemboplast, Unicel, Lignopal)
 
tloušťka 6, 8, 10, 12 mm, ρ = 600 až 2 000 kg/m3 v přírodní světle šedé barvě
 
Beroun, Hranice, Šumperk, Česká Lípa, Púchov, Nitra
 
1995
 
Sendvičové desky s pěnovým polystyrenem
 
 
Nitra
 
1995
 
Desky Pyral
 
požárně odolné sendvičové desky s vlnitou hliníkovou fólií v jádru
 
Praha
 
1992
 
Desky Izomin, Akumin, Calothernex
 
termoizolační desky, ρ = 250 – 400 kg/m3
 
Nová Baňa, Baňská Štiavnica, Bratislava
 
1992
 
Asfaltové pásy (Aralebit, Bitagit, Cufolbit, Arabit-S, Plastbit, Probit)
 
výrobky s mikromletým azbestem
 
Brno, Hostinné, Bělá pod Bezdězem
 
1990
 
Stříkaná omítka Pyrotherm
 
protipožární nástřiky zejména na ocelové konstrukce
 
Praha, Dlhá Ves, Čičajovce, Parchovany
 
1992
 
Protipožární nástřik Limpet
 
výškové budovy s ocelovou konstrukcí
 
 
 
HORP
 
přípravek k zakrytí vlhkosti u svislých stěn
 
Obvodní podnik služeb Horní Počernice
 
 
Klingerit
 
plochá těsnění přírub potrubí s vysokým tlakem a vysokou teplotou
 
 

Výrobci stavebních výrobků obsahujících azbest

 
Azbestocementové závody, n. p. (s. p.)
 
Beroun, Hranice, Nitra, Púchov
 
Eternitové závody, n. p. (s. p.)
 
Šumperk
 
Azbestos, n. p. (s. p.)
 
Zvěřinek
 
Izolační závody, n. p. (s. p.)
 
Brno
 
Stavební izolace, n. p. (s. p.)
 
Praha
 
Severočeské dřevařské závody, n. p. (s. p.)
 
Česká Lípa
 
Krkonošské papírny, n. p. (s. p.)
 
Hostinné
 
Dehtochema, n. p. (s. p.)
 
Bělá pod Bezdězem
 
Slovenské závody technického skla
 
Bratislava
 
Rudné bane, n. p. (s. p.)
 
Baňská Štiavnica
 
Stavební závody těžkého strojírenství
 
Nová Baňa
 
Jednotné rolnické družstvo
 
Dlhá Ves, Čičajovce, Parchovany

Použití azbestu v systémech opláštění budov

 
Systém opláštění
 
Skladba, použití
 
Výrobce
 
Obvodový plášť BIOS
 
Vnější strana azbestocement, vnitřní Ezalit. Používán v zemědělství.
 
Středočeské dřevařské závody Praha, závod Sedlčany
 
Obvodový boletický panel OD-001 A
 
Z vnější strany skleněná deska, tepelná izolace ze skelných nebo minerálních vláken, z vnitřní strany deska Ezalit, někdy deska dřevotřísková nebo plechová
 
Stavokonstrukce Praha
 
Kovoplastický obvodový plášť
 
Vnitřní výplň z Ezalitu B nebo Dupronitu. Venkovní stěny budov občanské vybavenosti.
 
Závod SNP Žiár nad Hronom
 
Dřevěný panel CHANOS
 
Podklad z Ezalitu B
 
Pozemní stavby Plzeň, závod Chanovice
 
Sendvičový panel BDP
 
Tepelně izolační obklady střech průmyslových hal a podhledy
 
Azbestocementové závody Nitra
 
ISODID
 
Zateplení plechových a betonových střech
 
Slovenské. závody technického skla Bratislava
 
Tepelně izolační panel AC-PS
 
Azbestocementová deska
 
Plastika Nitra
 
Venkovní plášť STROSS fasáda
 
Použit též Ezalit. Venkovní opláštění občanské vybavenosti
 
Sedlčanské strojírny Sedlčany
 
Obvodový plášť SIDALVAR FEAL VAR M 3
 
Na vnitřní straně pláště se alternativně používaly i azbestocementové desky
 
Sedlčanské strojírny

Většina těchto obvodových panelů je zavěšena na speciální lehké ocelové konstrukci, která je chráněna z důvodů protipožárních azbestovými deskami, většinou měkkými; spoje jsou často dotěsněny azbestovou šňůrou a speciálním tmelem, který někdy rovněž obsahuje azbest. Někdy je azbestová deska z vnitřní strany překryta dřevotřískovou deskou (sololit) nebo plechem. Napojení vyzděných příček na obvodový panel jsou provedena velmi často z azbestocementových desek.

Konstrukční systémy montovaných budov využívající azbest

V 70. a 80. letech minulého století se vyráběly montované dřevěné stavby, chráněné z důvodů nebezpečí požáru azbestocementovými deskami. Tyto desky se používaly rovněž na příčky a stropy. Jedná se o školy, školky, nemocniční pavilony, rodinné domy a další pozemní stavby.

 
Konstrukční systém
 
Popis
 
Výrobce
 
CHANOS
 
Různé rozsáhlé pozemní stavby
 
Pozemní stavby Plzeň
 
OMEGA
 
Konstrukční systém výrobních a nevýrobních nebytových budov. Příčky někde z azbestocementových desek
 
Železniční stavitelství Praha
 
INPAKO
 
Konstrukční systém pro výrobní a nevýrobní nebytové budovy. Použit Dupronit
 
Bučina Zvolen
 
MDU 85
 
Mobilní dětské ubytovny obsahující Ezalit a Cembalit
 
Jihočeské dřevařské závody České Budějovice
 
MONTI
 
Rodinné domy a chaty
 
Severočeské dřevařské závody Česká Lípa
 
STAMO
 
Rodinné domky. Použit Ezalit
 
Severočeské dřevařské závody Česká Lípa
 
TL 40/70
 
Rodinné domy. Použit Ezalit
 
Středočeské dřevařské závody Nové Strašecí

Desky v kabelových rozvodech a lávkách

Desky s obsahem azbestu se často používaly v rozvodech elektrických kabelů. Kabely jsou uloženy na tzv. lávkách, oddělených protipožárními azbestocementovými deskami. Desky jsou často porušeny dodatečným vkládáním kabelů, nebo rozšlapány při manipulaci s kabely.

Střešní krytiny

Střešní krytina s obsahem azbestu (8 až 12 %) pod obchodním názvem Eternit se používala v ČR od 30. let minulého století. Má tvar vlnitých nebo čtvercových desek. Jedná se o jeden z nejrozšířenějších azbestocementových materiálů, jehož neodborná likvidace je mimořádně nebezpečná. Za 20 i více let po jejím položení na střechu dochází k uvolnění cementu v důsledku povětrnostních vlivů (slunce, mráz, voda) a zůstávají uvolněná azbestová vlákna. Při nešetrném bourání, likvidaci nebo čištění se uvolňují do vzduchu. V lokalitě s velkým množství eternitových střech bylo naměřeno cca 10 000 respirabilních azbestových vláken v m3.

Azbest v panelových domech

V panelových domech bylo mimořádně rozšířeno používání azbestocementových trub na kanalizační svody a na odvětrání v šachtách, někdy i na přívodní vodovodní potrubí. Trubky obsahují kolem 10 až 12 % azbestu; jsou poměrně tvrdé a azbestová vlákna se uvolňují pouze v případě, kdy se trubky neodborně demontují. Azbestocementové desky se používaly v panelových domech při odvětrání kuchyní, resp. skříní na potraviny, při vchodech na balkony a někdy i v příčkách. Do konce 80. let byl azbestový materiál používán pro těsnění přírub plechového potrubí (těsnicí šňůry) a dále v protipožárních klapkách, oddělujících jednotlivé požární úseky. K uvolnění azbestových vláken do vzduchu tu dochází v důsledku silného proudění vzduchu a vibrací. Za mimořádně nebezpečnou se považuje neodborná demontáž tohoto potrubí, kdy kromě těsnicích azbestových šňůr kontaminuje azbestovými vlákny prostředí i prach, který je usazen uvnitř potrubí.

Azbest ve školních budovách

V rámci projektu uděleném Grantovou agenturou ČR "Minimalizace nepříznivých vlivů respirabilních azbestových vláken v budovách" provedla společnost Foster Bohemia, s. r. o., v letech 2004 - 2006 orientační průzkum budov základních škol v Praze a ve vybraných lokalitách Středočeského kraje na výskyt azbestu. Průzkum se týkal 446 škol (838 budov) a přinesl následující zjištění.

Nejčastější výskyt azbestových materiálů byl potvrzen v obvodových pláštích budov sendvičového typu. Jde zejména o tzv. boletický panel, který má z vnější strany skleněnou desku, vnitřní tepelnou izolaci ze skelných nebo minerálních vláken a z vnitřní strany je často uzavřen azbestocementovou disketou. Styky jednotlivých panelů bývají obvykle těsněny azbestovou šňůrou a překryty azbestocementovým pásem. Opláštění bývá někdy kombinované (boletický panel a beton). V několika školních budovách byly identifikovány azbestové podhledové desky, řídce byla zjištěna střešní krytina s azbestem (eternit). Dále byly v jednotlivých případech zjištěny vnitřní příčky z měkkých azbestocementových desek, kabelová lávka pod stropem z azbestové desky, kryt teplovodního potrubí z měkké azbestové desky, podhledové azbestové desky v šatnách, ve sprchách a v dílnách. Starší budovy základních škol nemají v původní stavbě použit azbest; azbestové desky však mohly být použity při dodatečných přístavbách nebo vnitřních úpravách.

Další použití azbestu ve stavbách

Ojediněle se objevuje použití azbestové vaty kryté cementovým nátěrem jako tepelná izolace. V některých zemích byla z protipožárních důvodů do podlahových desek zabudována azbestová vlákna. V ČR je zaznamenán výskyt podlahových dlaždic s obsahem azbestových vláken v bývalých počítačových centrech, kde pod zdvojenou podlahou probíhaly rozvody slaboproudých kabelů.

Azbestové materiály a azbestové desky se často vyskytují v akumulačních elektrických topidlech. Jedná se zpravidla o měkké desky s vysokým obsahem azbestu (70 - 80 %), které se při manipulaci snadno rozpadají. Po spuštění ventilace akumulačních kamen prouděním vzduchu azbestová vlákna kontaminují celý prostor vytápěné místnosti.

Velmi rozšířené (a předepsané původní normou pro elektrické rozvody) bylo použití azbestových destiček jako podkladu pod světla nebo pod krabice elektrických rozvodů v chatách a rodinných domech, kde je podkladem dřevěná konstrukce. V malé míře obsahují azbestová vlákna rovněž některé speciální bitumenové tmely.

2.2 Používání azbestu v zemích Evropské unie

Mezi členskými státy Evropské unie existují podstatné rozdíly v míře používání různých druhů materiálů obsahujících azbest. V některých státech převážná většina spotřeby azbestu připadala na azbestocement. V jiných zemích se azbest používal jako volně sypaná výplň. Ve Spojeném království bylo např. po určitou dobu v oblibě používat na ozdobu stropů a stěn nátěry s texturou (několikamilimetrové nátěry, obsahující cca 5 % azbestu).

Příklady materiálů obsahujících azbest používané v zemích EU

 
Materiál obsahující azbest
 
Účel použití
 
Příklady výskytu
 
Nástřiky (mohou obsahovat 85 % azbestu)
 
Tepelná a zvuková izolace, protipožární ochrana a ochrana proti kondenzaci
 
Ocelové konstrukce; vícepodlažní budovy; protipožární přepážky ve stropních dutinách a na stropech plaveckých bazénů
 
Volně sypaná výplň (až 100 % azbestu)
 
Tepelná a zvuková izolace
 
Izolace podkroví, kabelové prostupy
 
Izolační opláštění a výplně (od 1 % do 100 % azbestu)
 
Tepelná izolace trubek, kotlů, tlakových nádob, tvarované potrubní profily, desky, pásky, provazce, vlnitý papír, stavební a izolační rohože a lepenky
 
Potrubí a kotle ve veřejných budovách, školách, továrnách, nemocnicích; azbestové rohože na průmyslových parních kotlích, šňůry nebo provazce ovinuté kolem potrubí, někdy pokryté cementovým potěrem
 
Materiál obsahující azbest
 
Účel použití
 
Příklady výskytu
 
Azbestové izolační desky (16 % až 40 % azbestu)
 
Požární ochrana, tepelná a zvuková izolace a běžné stavební práce
 
Všechny druhy budov; instalační potrubí, protipožární přepážky, výplňové panely, příčky, stropní podhledové desky, střešní izolace, obložení stěn, krycí desky van, pláště domácích bojlerů, panely příček a stropů, obezdívky kamen a systémy dvojitých (dutinových) podlah
 
Provazce, těsnicí vlákna (až 100 % azbestu)
 
Izolační hmoty pro opláštění, výplně a ucpávky, žáruvzdorné a ohnivzdorné těsnění a uzávěry, temování ve zdivu, těsnění kotlů a kouřových trubek, pletencové trubky pro elektrické kabely
 
Kotle ústředního vytápění, pece, spalovací pece a další zařízení pracující při vysokých teplotách
 
Látky (až 100 % azbestu)
 
Výplně a ucpávky, tepelná izolace a izolační pláště (ohnivzdorné potahy, žíněnky a protipožární zástěny), rukavice, zástěry a pracovní kombinézy
 
Slévárny, laboratoře a kuchyně, protipožární zástěny v divadlech
 
Tuhá lepenka, papír a výrobky z papíru (90 % až 100 % azbestu)
 
Tepelná izolace a požární ochrana, elektrická a tepelná izolace elektrických zařízení
 
Krytinová lepenka a hydroizolační vrstvy, kompozitní materiály s ocelí, obvodové pláště na střešní krytiny, podlahové krytiny z PVC, krycí vrstva hořlavých desek, nehořlavé lamináty a izolace vlnitých trubek
 
Azbestocement (10 % až 15 % azbestu)
 
Profilované střešní krytiny, obvodové pláště zdí a okapní desky
 
Příčky v zemědělských a bytových stavbách, obložení v průmyslových budovách, dekorativní panely, krycí desky van, okapová prkna, obklady stěn a stropů, mobilní buňky, množitelské záhony v zahradnictví, protipožární hrazení a kompozitní panely pro protipožární ochranu
 
 
Dlaždice, obkládačky a střešní tašky
 
Obvodové pláště, terasy, pochozí obklady plochých střech, střešní krytiny
 
 
Tvarované výrobky (lité do forem, lisované)
 
Cisterny a nádrže, trativody, kanalizační trouby, dešťové potrubí a žlaby, kouřové trubky, oplocení, součásti střech, kabelové kanály a trubky, ventilační kanály a květinové truhlíky
 
Azbestoživičné výrobky (cca 5 % azbestu)
 
Krytinové lepenky, hydroizolační vrstvy, polotuhé střešní krytiny, obložení a olemování střešních žlabů, povlaky na kovy
 
Ploché střechy, okapní svody
 
Podlahové materiály (až 25 % azbestu)
 
Podlahové dlaždice (podlahové čtverce z termoplastů obsahují obvykle 25 % azbestu), podlahové krytiny z PVC se spodní vrstvou z azbestového papíru
 
Školy, nemocnice, bytové domy
 
Dekorativní nátěry a barvy (obsahují 1 % až 5 % azbestu)
 
Nátěry na stěnách a stropech
 
Používané jen v některých členských státech EU
 
Tmely, těsnicí hmoty a lepidla (5 % až 10 % azbestu)
 
 
Okenní těsnění, podlahy
 
Vyztužené plasty (5 % až 10 % azbestu)
 
Panely potažené plastem, panely a obvodové pláště z PVC, výztuže výrobků do domácnosti
 
Panely potažené plastem (např. Marinite) v pobytových prostorách lodí, okenní parapety
 
Hmota na výrobu hmoždinek
 
Montážní vruty pro nástěnné přístroje
 
Elektrické skříňky

Některé z uvedených materiálů obsahujících azbest jsou hořlavé (živičné směsi a pryžové nebo polymerové podlahové materiály). Hořlavé materiály se nesmějí likvidovat spalováním, protože by se tím uvolnila azbestová vlákna.

3. Právní předpisy ČR vztahující se k nakládání s azbestem

Zákon č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon)

Zákon upravuje cíle a úkoly územního plánování, soustavu orgánů územního plánování, nástroje územního plánování, vyhodnocování vlivů na udržitelný rozvoj území, rozhodování v území, podmínky pro výstavbu, rozvoj území a pro přípravu veřejné infrastruktury. Ve věcech stavebního řádu upravuje povolování staveb a jejich změn, terénních úprav a zařízení, užívání a odstraňování staveb, dohled a zvláštní pravomoci stavebních úřadů, postavení a oprávnění autorizovaných inspektorů, povinnosti a odpovědnost osob při přípravě a provádění staveb. Zákon dále upravuje podmínky pro projektovou činnost a provádění staveb, obecné požadavky na výstavbu, účely vyvlastnění, vstupy na pozemky a do staveb, ochranu veřejných zájmů.

Vlastník stavby je povinen (§128 SZ) vždy ohlásit stavebnímu úřadu záměr odstranit stavbu, v níž je přítomen azbest. Vlastník stavby odpovídá za to, že stavbu odstraní stavební podnikatel; pokud může odstranit stavbu svépomocí, musí zajistit výkon stavebního dozoru stavbyvedoucím. Vlastník musí splnit další povinnosti, které mu ukládají zvláštní právní předpisy.

Vyhláška č. 499/2006 Sb., o dokumentaci staveb

Vyhláška stanoví rozsah a obsah projektové dokumentace pro ohlašované stavby, uvedené v §104 odst. 2 písm. a) až d) stavebního zákona, projektové dokumentace pro stavební řízení, dokumentace pro provádění stavby a dokumentace skutečného provedení stavby. Dále stanoví náležitosti dokumentace bouracích prací, obsahové náležitosti stavebního deníku, jednoduchého záznamu o stavbě a způsob jejich vedení.

Příloha č. 4 k vyhlášce č. 499/2006 Sb.: Rozsah a obsah dokumentace bouracích prací.

Povinnou součástí dokumentace bouracích prací je část A až F. Část B Souhrnná technická zpráva musí zahrnovat výsledky stavebního průzkumu, včetně ověření přítomnosti azbestu ve stavbě.

Zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů

Zákon mj. upravuje právní vztahy vznikající při výkonu závislé práce mezi zaměstnanci a zaměstnavateli; tyto vztahy jsou vztahy pracovněprávními.

Bezpečnost a ochrana zdraví zaměstnanců při práci s azbestem a pracích, které mohou být zdrojem expozice azbestu.

Nařízení vlády č. 178/2001 Sb., kterým se stanoví podmínky ochrany zdraví zaměstnanců při práci, ve znění pozdějších předpisů

Nařízením se stanoví v souladu s právem Evropských společenství rizikové faktory pracovních podmínek, jejich členění, hygienické limity, způsob jejich zjišťování a hodnocení, minimální rozsah opatření k ochraně zdraví zaměstnanců, rozsah a bližší podmínky poskytování ochranných nápojů a hygienické požadavky na pracovní prostředí a pracoviště.

Opatření k ochraně zdraví zaměstnanců při práci s azbestem a pracích, které mohou být zdrojem expozice azbestu. Měření koncentrace azbestu v pracovním ovzduší. Limitní koncentrace azbestových vláken v ovzduší pracovního prostředí 0,1 respirabilních vláken.cm-3 (příloha č. 3 NV). Vymezení kontrolovaných pásem při práci s azbestem, vybavení zaměstnanců v kontrolovaném pásmu ochranným oděvem a osobními ochrannými pracovními prostředky.

Vyhláška č. 288/2003 Sb., kterou se stanoví práce a pracoviště, které jsou zakázány těhotným ženám, kojícím ženám, matkám do konce devátého měsíce po porodu a mladistvým, a podmínky, za nichž mohou mladiství výjimečně tyto práce konat z důvodu přípravy na povolání

Vyhláškou se stanoví v souladu s právem Evropských společenství práce a pracoviště, které jsou zakázané těhotným ženám, kojícím ženám a matkám do konce devátého měsíce po porodu, a práce a pracoviště zakázané mladistvým; vymezují se práce a pracoviště, na kterých mohou kojící ženy a matky do konce devátého měsíce po porodu takové práce konat, a podmínky, za kterých mohou mladiství výjimečně takové práce konat z důvodu přípravy na povolání pod odborným dohledem.

Zákaz práce s karcinogeny a mutageny a při pracovních procesech s rizikem chemické karcinogenity, uvedenými ve zvláštním právním předpisu (nařízení vlády č. 178/2001 Sb., kterým se stanoví podmínky ochrany zdraví zaměstnanců při práci, ve znění nařízení vlády č. 523/2002 Sb.). Mladistvým jsou práce s azbestem zakázány, nejsou povoleny ani práce konané z důvodu přípravy na povolání.

Zákon č. 309/2006 Sb., kterým se upravují další požadavky bezpečnosti a ochrany zdraví při práci v pracovněprávních vztazích, o zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při činnosti nebo poskytování služeb mimo pracovněprávní vztahy (zákon o zajištění dalších podmínek bezpečnosti a ochrany zdraví při práci)

Tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropských společenství, upravuje v návaznosti na zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce, další požadavky bezpečnosti a ochrany zdraví při práci v pracovněprávních vztazích a zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při činnosti nebo poskytování služeb mimo pracovněprávní vztahy podle §3 zákoníku práce.

Zákaz práce s azbestem, zákaz aplikace azbestu nástřikem. Zákaz těchto prací neplatí mj. při odstraňování staveb a částí staveb obsahujících azbest, nebo při provádění opravy udržovacích prací na stavbách, nebo při provádění prací s ojedinělou krátkodobou expozicí azbestu.

Rizikové faktory pracovních podmínek a kontrolovaná pásma; práce s azbestem musí být vždy prováděny v kontrolovaných pásmech; evidence kontrolovaných pásem a zaměstnanců.

Zákon č. 356/2003 Sb., o chemických látkách a chemických přípravcích a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů

Zákon upravuje v souladu s právem Evropských společenství práva a povinnosti právnických osob se sídlem na území České republiky a zahraničních právnických osob s organizační složkou umístěnou na území České republiky, a podnikajících fyzických osob s bydlištěm na území České republiky a zahraničních podnikajících fyzických osob, které mají na území České republiky pobyt, organizační složku nebo místo podnikání při klasifikaci a zkoušení nebezpečných vlastností, balení a označování, uvádění na trh nebo do oběhu a při vývozu a dovozu chemických látek a chemických přípravků, při oznamování a registraci chemických látek, a vymezuje působnost správních orgánů při zajišťování ochrany zdraví a životního prostředí před škodlivými účinky chemických látek a chemických přípravků.

Vyhláška č. 221/2004 Sb., kterou se stanoví seznamy nebezpečných chemických látek a nebezpečných chemických přípravků, jejichž uvádění na trh je zakázáno, nebo jejichž uvádění na trh, do oběhu nebo používání je omezeno, ve znění pozdějších předpisů

V příloze č. 1 vyhlášky se stanoví v souladu s právem Evropských společenství seznam nebezpečných chemických látek a nebezpečných chemických přípravků, jejichž uvádění na trh je zakázáno.

Mezi nebezpečné chemické látky, jejichž používání je zakázáno, patří také azbestová vlákna.

Vyhláška č. 232/2004 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona o chemických látkách a chemických přípravcích a o změně některých zákonů, týkající se klasifikace, balení a označování nebezpečných chemických látek a chemických přípravků, ve znění pozdějších předpisů

Vyhláška upravuje v souladu s právem Evropských společenství

a) seznam závazně klasifikovaných nebezpečných chemických látek a způsob jeho používání,

b) obecné postupy pro hodnocení a označování nebezpečných vlastností chemických látek a chemických přípravků,

c) konvenční výpočtové metody hodnocení nebezpečných vlastností přípravků na základě vlastností fyzikálně chemických, nebezpečných pro zdraví a nebezpečných pro životní prostředí,

d) další náležitosti obalů nebezpečných přípravků určených k prodeji spotřebiteli,

e) náležitosti označování nebezpečných látek, nebezpečných přípravků a přípravků, které mohou představovat specifické nebezpečí pro zdraví nebo životní prostředí,

f) výstražné symboly a písmenná označení nebezpečných vlastností fyzikálněchemických a vlastností nebezpečných pro zdraví nebo životní prostředí,

g) standardní věty označující specifickou rizikovost (Rvěta),

h) standardní pokyny pro bezpečné zacházení (Světa).

Zákon č. 86/2002 Sb., o ochraně ovzduší a o změně některých dalších zákonů (zákon o ochraně ovzduší), ve znění pozdějších předpisů

Zákon v souladu s právem Evropských společenství stanoví

a) práva a povinnosti osob a působnost správních úřadů při ochraně vnějšího ovzduší před vnášením znečišťujících látek lidskou činností a při zacházení s regulovanými látkami, které poškozují ozonovou vrstvu Země, a s výrobky, které takové látky obsahují,

b) podmínky pro další snižování množství vypouštěných znečišťujících látek působících nepříznivým účinkem na život a zdraví lidí a zvířat, na životní prostředí nebo na hmotný majetek,

c) nástroje ke snižování množství látek ovlivňujících klimatický systém Země.

Vyhláška č. 356/2002 Sb., kterou se stanoví seznam znečišťujících látek, obecné emisní limity, způsob předávání zpráv a informací, zjišťování množství vypouštěných znečišťujících látek, tmavosti kouře, přípustné míry obtěžování zápachem a intenzity pachů, podmínky autorizace osob, požadavky na vedení provozní evidence zdrojů znečišťování ovzduší a podmínky jejich uplatňování, ve znění pozdějších předpisů

Vyhláška stanoví

a) seznam znečišťujících látek a jejich stanovených skupin,

b) katalog stacionárních zdrojů znečišťování ovzduší,

c) obecné emisní limity pro znečišťující látky a jejich stanovené skupiny a pro tmavost kouře,

d) způsob předávání zpráv a informací,

e) způsob zjišťování množství vypouštěných znečišťujících látek, tmavosti kouře, metody, technické prostředky pro měření emisí a požadavky na lhůty a na zpracování jeho výsledků,

f) podmínky autorizace osob pro výkon některých činností, souvisejících s ochranou ovzduší,

g) požadavky na vedení provozní evidence zvláště velkých, velkých a středních zdrojů,

h) požadavky na hlášení havárií a poruch,

i) požadavky na zpracování souboru technickoprovozních parametrů a technickoorganizačních opatření k zajištění provozu stacionárního zdroje,

j) požadavky na vedení registrů v rámci informačního systému kvality ovzduší,

k) náležitosti žádosti o stanovisko a povolení.

Měření emisí azbestu (§16), způsob odběru vzorku, metoda stanovení vláken azbestu v odebraných vzorcích.

Nařízení vlády č. 615/2006 Sb., ze dne 20. prosince 2006, o stanovení emisních limitů a dalších podmínek provozování ostatních stacionárních zdrojů znečišťování ovzduší

Nařízení vlády zapracovává příslušné předpisy Evropských společenství a stanoví emisní limity, podmínky provozování a způsob zařazování ostatních stacionárních zdrojů znečišťování ovzduší do jednotlivých kategorií zdrojů.

Zákon č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů

Tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropských společenství a upravuje

a) práva a povinnosti fyzických a právnických osob v oblasti ochrany a podpory veřejného zdraví,

b) soustavu orgánů ochrany veřejného zdraví, jejich působnost a pravomoc,

c) úkoly dalších orgánů veřejné správy v oblasti hodnocení a snižování hluku z hlediska dlouhodobého průměrného hlukového zatížení životního prostředí.

Povinnost zaměstnavatele ohlásit místně příslušnému orgánu ochrany veřejného zdraví (krajská hygienická stanice) práce s expozicí azbestu. Povinnost zaměstnavatele zhodnotit rizika vykonávané práce a provést kategorizaci těchto prací. Zaměstnavatel je povinen vést evidenci zaměstnanců, vykonávajících rizikové práce.

Vyhláška č. 6/2003 Sb., kterou se stanoví hygienické limity chemických, fyzikálních a biologických ukazatelů pro vnitřní prostředí pobytových místností některých staveb

Vyhláškou se stanoví hygienické limity chemických, fyzikálních a biologických ukazatelů pro vnitřní prostředí pobytových místností staveb, zařízení pro výchovu a vzdělávání, vysokých škol, škol v přírodě, staveb pro zotavovací akce, staveb zdravotnických zařízení léčebně preventivní péče, ústavů sociální péče, ubytovacích zařízení, staveb pro obchod a staveb pro shromažďování většího počtu osob.

Limitní hodnota azbestu v prostředí pobytových místností činí 1 000 vl/m3.

Vyhláška č. 432/2003 Sb., kterou se stanoví podmínky pro zařazování prací do kategorií, limitní hodnoty ukazatelů biologických expozičních testů, podmínky odběru biologického materiálu pro provádění biologických expozičních testů a náležitosti hlášení prací s azbestem a biologickými činiteli

Vyhláška stanoví v souladu s právem Evropských společenství kritéria, faktory a limity pro zařazování prací do kategorií, limitní hodnoty ukazatelů biologických expozičních testů, podmínky odběru biologického materiálu pro provádění biologických expozičních testů a náležitosti hlášení prací s azbestem a biologickými činiteli.

Obsah hlášení prací, které mohou být zdrojem expozice azbestu.

Vyhláška č. 394/2006 Sb., kterou se stanoví práce s ojedinělou a krátkodobou expozicí azbestu a postup při určení ojedinělé a krátkodobé expozice těchto prací

Vyhláška zapracovává právo Evropských společenství a stanoví práce s ojedinělou a krátkodobou expozicí azbestu a postup při určení ojedinělé a krátkodobé expozice těchto prací.

Za práce s ojedinělou a krátkodobou expozicí azbestu se považuje mj. odstraňování nerozrušených a nedrolivých materiálů, v nichž je azbest pevně zakotven v pojivu, za podmínky, že nebude překročen přípustný expoziční limit.

Zákon č. 185/2001 Sb., o odpadech a o změně některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů

Tento zákon stanoví v souladu s právem Evropských společenství

a) pravidla pro předcházení vzniku odpadů a pro nakládání s nimi při dodržování ochrany životního prostředí, ochrany zdraví člověka a trvale udržitelného rozvoje,

b) práva a povinnosti osob v odpadovém hospodářství, a

c) působnost orgánů veřejné správy.

Zákon definuje

  • nebezpečný odpad jako odpad zařazený do Seznamu nebezpečných odpadů, uvedeného v prováděcím právním předpise (vyhláška č. 381/2001 Sb.), a jako jakýkoliv jiný odpad vykazující jednu nebo více nebezpečných vlastností, uvedených v příloze č. 2 k tomuto zákonu (kód H7: karcinogenita; kód H13: schopnost uvolňovat nebezpečné látky do životního prostředí při nebo po odstraňování);
  • původce odpadů jako právnickou osobu, při jejíž činnosti vznikají odpady, nebo fyzickou osobu, při jejíž podnikatelské činnosti vznikají odpady;
  • oprávněnou osobu jako osobu, která je oprávněna k nakládání s odpady podle tohoto zákona nebo podle zvláštních právních předpisů;
  • pověřenou osobu jako právnickou osobu nebo fyzickou osobu, pověřenou ministerstvem životního prostředí nebo ministerstvem zdravotnictví k hodnocení nebezpečných vlastností odpadů.

Původce odpadu je mj. povinen zařazovat odpady podle druhů a kategorií, ověřovat nebezpečné vlastnosti odpadů, vést průběžnou evidenci o odpadech a způsobech nakládání s nimi. Povinnosti při nakládání s odpady z azbestu stanoví §35. Původci a oprávněné osoby, pokud produkují nebo nakládají s více než 50 kg nebezpečného odpadu za kalendářní rok, jsou povinni zasílat každoročně do 15. února následujícího roku hlášení o druzích, množství odpadů a způsobech nakládání s nimi obecnímu úřadu s rozšířenou působností příslušnému podle místa provozovny.

Vyhláška č. 376/2001 Sb., o hodnocení nebezpečných vlastností odpadů, ve znění vyhlášky č. 502/2004 Sb.

Vyhláška stanoví obsah žádosti o udělení pověření k hodnocení nebezpečných vlastností odpadů a obsah návrhu na prodloužení platnosti tohoto pověření, obsah školení pro hodnocení nebezpečných vlastností odpadů, kritéria, metody a postup hodnocení nebezpečných vlastností odpadů, obsah žádosti o hodnocení nebezpečných vlastností odpadů a obsah osvědčení o vyloučení nebezpečných vlastností odpadů.

Vyhláška č. 381/2001 Sb., kterou se stanoví Katalog odpadů, Seznam nebezpečných odpadů a seznamy odpadů a států pro účely vývozu, dovozu a tranzitu odpadů a postup při udělování souhlasu k vývozu, dovozu a tranzitu odpadů (Katalog odpadů), ve znění vyhlášky č. 503/2004 Sb.

Původce odpadů a oprávněná osoba odpady zařazují pod šestimístná katalogová čísla druhů odpadů uvedená v Katalogu odpadů, v nichž prvé dvojčíslí označuje skupinu odpadů, druhé dvojčíslí podskupinu odpadů a třetí dvojčíslí druh odpadu.

Katalog odpadů je uveden v příloze č. 1 vyhlášky. Seznam nebezpečných odpadů podle §6 odst. 1 písm. a) zákona je uveden v příloze č. 2 vyhlášky; zahrnuje mj. položky:

17 06
Izolační materiály a stavební materiály s obsahem azbestu
17 06 01*
Izolační materiál s obsahem azbestu
17 06 05*
Stavební materiály obsahující azbest.

Nebezpečné odpady jsou označeny v Katalogu odpadů symbolem "*".

Vyhláška č. 383/2001 Sb., o podrobnostech nakládání s odpady, ve znění pozdějších předpisů

Vyhláška stanoví obecné požadavky na zařízení k využívání a odstraňování, sběru a výkupu odpadů, podrobnosti nakládání s vybranými odpady, způsob vedení průběžné evidence odpadů, ohlašování evidence odpadů, náležitosti plánu odpadového hospodářství původce.

Nařízení vlády č. 197/2003 Sb., o Plánu odpadového hospodářství ČR

Nařízením vlády se vyhlašuje v souladu s právem Evropských společenství Plán odpadového hospodářství České republiky, uvedený v příloze k tomuto nařízení; jeho platnost se stanoví na dobu 10 let ode dne nabytí účinnosti tohoto nařízení.

Vyhláška č. 294/2005 Sb., o podmínkách ukládání odpadů na skládky a jejich využívání na povrchu terénu a změně vyhlášky č. 383/2001 Sb., o podrobnostech nakládání s odpady

Vyhláška zapracovává příslušné předpisy Evropských společenství a v souladu s nimi upravuje

a) technické požadavky na skládky odpadů a podmínky jejich provozování,

b) seznam odpadů, které je zakázáno ukládat na skládku, případně které lze ukládat na skládku pouze za určitých podmínek,

c) způsob hodnocení odpadů podle vyluhovatelnosti a mísitelnosti a způsob prokazování přijatelnosti odpadu do zařízení k využívání a odstraňování odpadů,

d) technické požadavky pro nakládání s odpady vzniklými při spalování nebezpečných odpadů,

e) požadavky na ukládání odpadů z azbestu na skládky,

f) požadavky na ukládání odpadů jako technologického materiálu na zajištění skládky,

g) způsob vytváření a čerpání finanční rezervy,

h) obsah plánu úprav skládky,

a dále stanoví

i) technické požadavky a podmínky pro využívání odpadů na povrchu terénu.

Zákon č. 61/88 Sb., o hornické činnosti, výbušninách a o státní báňské správě, ve znění pozdějších předpisů

Zákon stanoví podmínky provádění hornické činnosti a činnosti prováděné hornickým způsobem, bezpečnosti a ochrany zdraví při těchto činnostech, bezpečnosti provozu, ochrany pracovního prostředí, pro výzkum, výrobu a uvádění výbušnin, výbušných předmětů a pomůcek na trh, jakož i podmínky pro nakládání s nimi. Dále upravuje organizaci a působnost orgánů státní báňské správy.

Vyhláška č. 51/1989 Sb., o bezpečnosti a ochraně zdraví při práci a bezpečnosti provozu při úpravě a zušlechťování nerostů, ve znění pozdějších předpisů

Vyhláška stanoví v souladu s právem Evropských společenství požadavky k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci a bezpečnosti provozu při úpravě a zušlechťování nerostů, prováděné v souvislosti s jejich dobýváním.

Zákon č. 76/2002 Sb., o integrované prevenci a o omezování znečištění, o integrovaném registru znečišťování a o změně některých zákonů (zákon o integrované prevenci), ve znění pozdějších předpisů. Úplné znění zákona o integrované prevenci publikováno pod č. 435/2006 Sb.

Účelem zákona je, v souladu s právem Evropských společenství, dosáhnout vysoké úrovně ochrany životního prostředí jako celku uplatněním integrované prevence a omezování znečištění vznikajícího činnostmi uvedenými v příloze č. 1 k tomuto zákonu a zřídit a provozovat integrovaný registr znečišťování životního prostředí.

Zákon mj.

a) stanoví povinnosti provozovatelů zařízení,

b) upravuje postup při vydávání integrovaného povolení,

c) zřizuje integrovaný registr znečišťování životního prostředí, stanoví způsob shromažďování údajů o emisích a přenosech látek evidovaných v tomto registru a poskytování údajů z něho,

d) upravuje podmínky pro propojení dosavadních informačních systémů v oblasti ochrany životního prostředí s integrovaným registrem znečišťování životního prostředí,

e) stanoví působnosti orgánů veřejné správy podle tohoto zákona,

f) upravuje systém výměny informací o nejlepších dostupných technikách,

g) stanoví sankce za porušení povinností stanovených tímto zákonem.

Mezi základními pojmy definuje zákon

  • přenos, kterým rozumí přesun znečišťujících látek v odpadech, nebo odpadů určených k odstranění nebo využití mimo hranice provozovny;
  • emise - přímé nebo nepřímé vypouštění látek, šíření vibrací a vyzařování hluku, tepla nebo jiných forem neionizujícího záření ze zařízení do životního prostředí,
  • zařízení - stacionární technická jednotka, ve které probíhá jedna nebo více průmyslových činností, jejíž provozovatel pro ni požádá o vydání integrovaného povolení;
  • integrované povolení - rozhodnutí, kterým se stanoví podmínky k provozu zařízení a které se vydává namísto rozhodnutí, stanovisek, vyjádření a souhlasů vydávaných podle zvláštních právních předpisů v oblasti ochrany životního prostředí, ochrany veřejného zdraví a v oblasti zemědělství;
  • integrovaný registr znečišťování životního prostředí (IRZ) - databáze údajů o vybraných látkách, jejich přenosech a emisích; zřizuje jej ministerstvo životního prostředí jako veřejně přístupný informační systém veřejné správy;
  • uživatel registrované látky - právnická osoba nebo fyzická osoba, která provozuje stacionární technickou nebo technologickou jednotku, z níž je v emisích nebo přenosech produkována látka, evidovaná v integrovaném registru znečišťování;
  • ohlašovaná látka - látka, na kterou se vztahuje ohlašovací povinnost do IRZ.

Ohlašovací povinnost do IRZ má uživatel registrované látky, který je povinen ohlásit do 15. února běžného roku za předchozí kalendářní rok emise a přenosy látek uvedených v prováděcím právním předpise (nařízení vlády č. 368/2003 Sb.), pokud jejich množství je vyšší nebo shodné s množstvím stanoveným v tomto prováděcím předpise.

Nařízení vlády č. 368/2003 Sb., o integrovaném registru znečišťování, ve znění nařízení vlády č. 304/2005 Sb.

Nařízení vlády stanoví v přílohách seznam látek, jejichž emise a přenosy je uživatel registrované látky povinen zjišťovat, vyhodnocovat a ohlašovat ministerstvu životního prostředí, pokud jejich množství v emisích nebo přenosech ze souboru souvisejících technických nebo technologických jednotek nacházejících se v jednom provozu je za jeden kalendářní rok shodné nebo vyšší v porovnání s množstvím stanoveným v přílohách nařízení (tzv. ohlašovací práh).

Vyhláška č. 572/2004 Sb., kterou se stanoví forma a způsob vedení evidence podkladů, nezbytných pro ohlašování do integrovaného registru znečišťování

Vyhláška stanoví v příloze vzor evidenčního listu látky ohlašované do IRZ a obsah jednotlivých položek evidenčního listu. Samostatný evidenční list pro každou ohlašovanou látku za každou technickou nebo technologickou jednotku je povinen vést uživatel registrované látky.

Pro zobrazení kompletního obsahu se musíte přihlásit
1 2