TP 1.25.1 - VNITŘNÍ OPTICKÉ ROZVODY V BYTOVÝCH DOMECH

1 2

ČESKÁ KOMORA AUTORIZOVANÝCH INŽENÝRŮ A TECHNIKŮ ČINNÝCH VE VÝSTAVBĚ

Rada pro podporu rozvoje profese ČKAIT

TECHNICKÁ POMŮCKA K ČINNOSTI AUTORIZOVANÝCH OSOB

VNITŘNÍ OPTICKÉ ROZVODY V BYTOVÝCH DOMECH

TP 1.25.1

1. vydání 2014

Klíčová slova:

předpisy právní, komunikace elektronické, rozvody telekomunikační, rozvody vnitřní, domy bytové, vlákna optická, kabely optické, rozvaděče, sítě telekomunikační

Kolektiv autorů:

Autoři

Anotace:

Pomůcka popisuje jednotlivé instalační metody, používané pro realizaci telekomunikačních optických rozvodů v bytových domech až po jejich zakončení na straně zákazníka. Navazuje na pomůcku TP 1.25. Je vhodná nejen pro projektanty optických telekomunikačních rozvodů, ale i pro širší odbornou a laickou veřejnost z řad projektantů, architektů nebo například pro sdružení vlastníků bytových domů.

OBSAH

Úvod

1

Zkratky a pojmy

2

Vývoj telekomunikačního trhu

2.1

Historie budování optických kabelových sítí v ČR

3

Právní rámec

3.1

Změny v předpisech

4

Sítě Bod-Bod a Bod-Multibod

4.1

Sítě typu Bod-Bod

4.1.1

Sítě s mezilehlým distribučním bodem

4.1.2

Sítě Bod-Bod s vysunutými aktivními prvky

4.2

Sítě typu Bod-Multibod

5

Problematika budování otevřených sítí

6

Multioperátorový box a sdílení vnitřních rozvodů

7

Rozdělení bytových domů

8

Technologie používání pro budování optických sítí

8.1

Optická vlákna a optické kabely

8.1.1

Kabelové konstrukce

8.2

Mikrotrubičky a příslušenství

8.3

Spojování a ukončování optických vláken

8.3.1

Nerozebíratelné spoje

8.3.2

Rozebíratelné spoje

8.4

Optické spojky

8.5

Optické rozvaděče

8.5.1

Optické zásuvky

9

Vnitřní trubičkové systémy v bytových domech

9.1

Technické řešení

10

Vnitřní multitrubičkové systémy

10.1

Technické řešení

11

Trubičkový systém realizovaný na fasádě domu

12

Koncepce patrových rozvaděčů

12.1

Patrové rozvaděče s konektory

12.1.1

Připojení koncového účastníka sítě

12.2

Bezkonektorové řešení patrových rozvaděčů

12.2.1

Připojení koncového účastníka sítě

12.3

Napojení patrových rozvaděčů

13

Optické kabely s vytažitelnými elementy (riser kabely)

13.1

Filozofie použití optických kabelů s vytažitelnými elementy

13.2

Konstrukce kabelů s vytažitelnými elementy

13.3

Počet vláken v trubičce instalovaných k zákazníkovi

13.4

Vytvoření „okna“ v kabelu, ochranný kryt

13.5

Odbočovací členy

13.6

Ukončení na straně zákazníka

13.7

Schéma vnitřního rozvodu

13.8

Modifikované schéma vnitřního rozvodu pomocí optických kabelů s vytažitelnými elementy

14

Alternativní využití optických kabelů s vytažitelnými elementy

14.1

Varianta bez konektorů

14.2

Varianta s konektory

15

Alternativa systému instalace UTP kabelů

16

Univerzální kabely vedené po fasádě

17

Samotížné instalace

18

Instalace závěsnými kabely a navazující rozvody

19

Instalace rozvodu s využitím obsazených chrániček

20

Vlákna a kabely vedené na omítce

20.1

Vícevláknový kabel vedený po omítce

20.2

Vlákno vedené po omítce

21

Ukončení rozvodu na straně zákazníka

22

Navazující rozvod po bytě

PROFESIS – Integrovaný profesní informační systém ČKAIT je určen autorizovaným osobám. Autoři materiálu žádají členy ČKAIT o konstruktivní připomínky, které umožní metodické pomůcky v příštích letech zkvalitnit. Staňte se spoluautory dalších vydání. Dovolujeme si Vás požádat i o Vaše vlastní zkušenosti, speciální postupy, pomůcky a materiály, pokud budete souhlasit s jejich zpřístupněním pro své kolegy.

Upozornění

Tento dokument je určen výlučně pro autorizované osoby – členy ČKAIT, které jsou výhradně oprávněny pořizovat pro svou potřebu jeho tiskové kopie. Jakékoliv další šíření v tištěné, elektronické či jiné podobě ke komerčním účelům prostřednictvím dalších fyzických nebo právnických osob je možné pouze s výslovným souhlasem vydavatele.

ÚVOD

Pomůcka popisuje jednotlivé instalační metody, používané pro realizaci telekomunikačních optických rozvodů v bytových domech. Telekomunikace jsou dynamicky se rozvíjejícím oborem, který reaguje na poptávku trhu po neustálém zkvalitňování a navyšování přenosových rychlostí telekomunikačních služeb. Přenosovým médiem, které je schopno s dostatečnou rezervou pokrýt uvedené nároky a zároveň je šetrné k životnímu prostředí je jednoznačně optické vlákno. Proto je celosvětovým trendem v oblasti telekomunikací výstavba optických přístupových sítí, kterými jsou připojováni jednotliví koncoví zákazníci v bytových a rodinných domech. Česká republika, jako člen Evropské unie, se zavázala v poměrně krátkém horizontu několika let „pokrýt“ veškeré obyvatelstvo připojením k vysokorychlostnímu internetu. K tomu slouží dotační programy ze strukturálních fondů Evropské unie, které mají podpořit výstavbu telekomunikačních sítí definované kvality v lokalitách, kde by jinak bylo budování takové sítě nerentabilní. V současnosti (rok 2014) se zpracovávají pravidla pro přidělování uvedených dotací a technologické standardy budovaných sítí.

Dalším aspektem je fakt, že není daleko doba, kdy každý stavebník, který žádá o povolení stavby nebo provedení významné rekonstrukce, bude ze zákona povinen řešit i napojení na telekomunikační síť a její vnitřní rozvody v budově, ať již jde o bytové domy, nebo samostatný rodinný dům. Uvedené způsoby jsou předmětem zpracování této pomůcky, která mapuje jednotlivé v současnosti užívané metody instalací rozvodů v bytových domech. Konstatujeme, že nelze postihnout veškeré metody instalace optických rozvodů. Vzhledem k rychlému technologickému vývoji v tomto oboru je pravděpodobné, že, byť jen třeba v horizontu několika měsíců po vydání pomůcky, se na trhu objeví produkt, který obohatí popsané instalační metody o další varianty.

Pomůcka je koncipována tak, aby byla užitečná nejen pro projektanty optických telekomunikačních rozvodů, ale i pro širší odbornou i laickou veřejnost z řad projektantů, architektů nebo například pro sdružení vlastníků bytových domů, kteří z ní mohou načerpat informace o možnostech výstavby optických rozvodů pro konkrétní případ. V případě potřeby detailnějších informací k popsané problematice nebo konzultace konkrétního řešení je možno se obrátit na autora pomůcky.

1 ZKRATKY A POJMY

Central Tube

konstrukce optického kabelu s centrální trubičkou, ve které jsou uložena optická vlákna; centrální trubička může být plněná gelem nebo suchá

Central Office

centrální uzel sítě operátora, například ústředna apod.

EU

Evropská unie

f

zkratka fiber (fibre) – vlákno, ve spojení s číslicí udává počet vláken (například počet vláken kabelu)

HDPE

vysokohustotní polyetylen (High Density PolyEthylene)

ITU-T G.652

standard specifikující jednovidová vlákna (Characteristics of a single-mode optical fibre and cable )

ITU-T G.657

standard specifikující jednovidová vlákna pro přístupové sítě se sníženou citlivostí na ohyby (Characteristics of a bending-loss insensitive single-mode optical fibre and cable for the access network)

LC

standard optického konektoru (Lucent Connector), existuje ve verzi PC, ev. UPC (Physical Contact ev. Ultra polished Physical Contact – rovné broušení – modré) a APC (Angled Physical Contact – šikmé broušení pod definovaným úhlem 8° – zelené)

Loose Tube

konstrukce optického kabelu s vlákny umístěnými v jednotlivých trubičkách (bufferech)

LSZH

Low Smoke Zero Halogen – plášť kabelu určeného do vnitřních prostor, který při hoření v podmínkách požáru vyvíjí limitované množství kouře a neprodukuje jako splodiny hoření jedovaté halogeny. (Alternativy označení – LSOH, LS0H, LSFH, LSHF)

MM

zkratka pro mnohovidové vlákno (Multi Mode)

NGA

přístupové sítě nové generace (Next Generation Networks)

ODF

optický rozvaděč (Optical Distribution Frame)

OLT

OLT (Optical Line Termination) aktivní prvek optické sítě PON, umístěný v Central Office

ONT

účastnické zařízení v sítích PON (Optical Network Termination)

P-P

sítě typu Bod-Bod (Point to Point)

P-MP

sítě typu Bod-Multibod (Point to MultiPoint)

PON

pasivní optická přístupová síť (Passive Optical Network), vyskytuje se v dokumentu G-PON (Gigabit PON) GE-PON (Gigabit Ethernet PON)

ribbon

pásek vláken (4, 6, 8, 12, 24 vláken v pásku)

RD

rodinný dům

SC

standard optického konektoru (Subscriber Connector), existuje ve verzi PC, ev. UPC (Physical Contact ev. Ultra polished Physical Contact – rovné broušení – modré) a APC (Angled Physical Contact – šikmé broušení pod definovaným úhlem 8° – zelené)

SDF

splitterový koncentrátor

splitter

optická vláknová odbočnice – pasivní optická součástka, rozdělující (a v opačném směru spojující) optický signál do definovaného počtu výstupů (planární odbočnice, PLC splitter apod.). Používané dělicí poměry v sítích PON 1 : 2, 4, 8, 16, 32 a 64 (případně 128)

SM

zkratka pro jednovidové vlákno (Single Mode)

vl.

zkratka vlákno, ve spojení s číslicí udává počet vláken (například počet vláken kabelu)

(x)DSL

digitální účastnická linka (Digital Subscriber Line) (x) zde reprezentuje formu přístupu, (A) – asymetrický; (H) – s vysokou rychlostí přenosu; (V) – s velmi vysokou rychlostí přenosu

2 VÝVOJ TELEKOMUNIKAČNÍHO TRHU

Telekomunikační trh je odvětví, které je více než jiné obory ovlivňováno poptávkou zákazníků po konkrétních službách. Postupným vývojem na tomto trhu v posledním desetiletí se hlasové služby postupně přesunují ze segmentu pevných sítí k mobilní telefonii, zatímco v pevných sítích narůstá trh s vysokorychlostním datovým připojením, které mobilní služby nejsou schopny v dostatečné kvalitě poskytovat. Výstavba pevných telekomunikačních přístupových sítí si potom žádá použití technologií, které jsou schopny uspokojit potřeby zákazníka, a to nejen v současnosti, ale i v delším časovém horizontu. Pro inspiraci si porovnejme rychlost připojení pomocí vytáčeného internetu, který „kraloval“ na poli internetového připojení ještě na přelomu tisíciletí (2,4 kb/s – 56 kb/s), s rychlostí současných přípojek. Pevné telekomunikační sítě jsou vzhledem ke své finanční náročnosti výstavby budovány s plánovanou životností cca 30 let, nicméně podmínkou je budovat takové sítě, které v tomto časovém horizontu morálně nezastarají mnohem dříve. Masový rozvoj výroby optických vláken a optických kabelů v posledním desetiletí společně s vývojem optických přístupových systémů výrazně zlevňuje technologie přístupových optických sítí, což ruku v ruce s fyzikálními limity metalických sítí vede k tomu, že optické přístupové sítě jsou v současnosti nejefektivnějším způsobem budování fixních telekomunikačních sítí, a to i pro sektor rezidenčních zákazníků. Tato skutečnost pak vyžaduje mimo jiné i nutnost efektivních řešení vnitřních optických rozvodů v bytových domech.

2.1 Historie budování optických kabelových sítí v ČR

První optický kabel, který byl na území dnešní České republiky postaven a uveden do komerčního provozu, spadá svou historii do osmdesátých let minulého století a jednalo se prakticky o ojedinělý počin. K prvnímu reálnému využívání vláknové optiky v telekomunikačních sítích dochází na počátku devadesátých let minulého stolení, kdy dochází k jejímu postupnému využívání jako přenosového média v sítích telekomunikačních a kabelových operátorů. Nicméně v devadesátých letech, kdy byl boom budování telekomunikačních sítí v ČR největší, se optika uplatňovala ponejvíce v páteřních a dálkových přenosových sítích. Přestože bylo již tehdy zřejmé, že rostoucí poptávku po širokopásmových službách tehdy budované metalické přístupové sítě do budoucna neuspokojí, řešila to většina tuzemských i světových operátorů strategií postupného budoucího zkracování metalického vedení směrem k zákazníkovi.

V klasických telefonních sítích byly k metalickým kabelům v přístupové síti přikládány HDPE chráničky pro optické kabely, a to až do úrovně traťových a síťových rozvaděčů, ze kterých se měly, v souladu s tehdejší strategií, postupně stát přístupové body pro poskytování širokopásmových služeb. Tento záměr je již řádku let naplňován a umožňuje operátorům, při využití technologií, jako jsou ADSL, VDSL a další, postupně „vysunout“ přístupové systémy blíže k zákazníkovi a tím, bez nutnosti výstavby nové sítě, výrazně zkrátit jeho smyčku a navýšit rychlost jeho připojení. Obdobně se postupovalo i v sítích kabelových televizí.

Z uvedených důvodů je zřejmé, že budování vnitřních optických rozvodů v bytových a rodinných domech je, v porovnání s ostatními částmi sítě, poměrně mladou disciplínou. Příčinou je ponejvíce to, že tradiční telekomunikační i kabeloví operátoři se v uplynulých dvou desetiletích přibližovali k rezidenčnímu zákazníkovi s optickým kabelem postupnými kroky, s cílem maximálně využít vybudovanou metalickou infrastrukturu a tím výrazně eliminovat nebo alespoň odložit investice do výkopových prací při budování optických přístupových sítí. V současnosti budované pevné telekomunikační přístupové sítě jsou již v naprosté většině případů postaveny na technologii optických kabelů zavedených až domu či bytu zákazníka, což je důvodem pro nutnost efektivního řešení vnitřních optických rozvodů.

3 PŘEDPISOVÝ RÁMEC

V současné době (rok 2014) je patrná snaha Evropské unie vyvinout na členské země tlak, aby iniciovaly realizaci přístupových sítí nové generace (NGA) a pokryly takovouto sítí v relativně krátkodobém horizontu veškeré obyvatelstvo. Z pohledu právních předpisů je evidentní, že v blízké budoucnosti bude vyvíjen tlak na realizaci přístupových sítí nové generace (NGA), založené zcela nebo částečně na optických vláknech. Tento trend už je řadu let anoncován Evropskou unií a v posledních letech byl zhmotněn do řady konkrétních kroků. Účelem je zejména plošné pokrytí veškerého obyvatelstva uvedenou sítí.

Evropská unie postupuje v principu dvěma základními směry. Jedním směrem jsou dotační programy, které mají za cíl podporovat rozvoj vysokorychlostního internetu v lokalitách s horší návratností investic do budování přístupových sítí. Druhým směrem jsou změny právních předpisů, které mají „zjednodušit a zlevnit“ výstavbu telekomunikačních sítí.

3.1 Změny v předpisech

Z pohledu připravovaných změn právních předpisů je v současnosti nejzásadnějším dokumentem Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2014/61/EU ze dne 15. května 2014, o opatřeních ke snížení nákladů na budování vysokorychlostních sítí elektronických komunikací. Tato směrnice ukládá členským státům zavedení řady opatření, která mají v právních předpisech České republiky přímý dopad do stávajících zákonů a vyhlášek, týkajících se problematiky stavebnictví. Z pohledu budování vnitřních rozvodů v budovách zavádí směrnice následující pravidla:

Fyzická infrastruktura uvnitř budovy

1. Členské státy zajistí, aby všechny nově postavené budovy, pro něž byla žádost o stavební povolení podána po 31. prosinci 2016, byly v místě koncového uživatele, včetně prvků těchto budov ve spoluvlastnictví, vybaveny fyzickou infrastrukturou uvnitř budovy, připravenou pro vysokorychlostní připojení, až do koncových bodů sítě. Stejná povinnost platí v případě významné renovace, pro niž byla žádost o stavební povolení podána po 31. prosinci 2016.

2. Členské státy zajistí, aby všechny nově postavené vícebytové budovy, pro něž byla žádost o stavební povolení podána po 31. prosinci 2016, byly vybaveny přístupovým bodem. Stejná povinnost platí v případě významné renovace týkající se vícebytových budov, pro něž byla žádost o stavební povolení podána po 31. prosinci 2016.

3. Budovy vybavené v souladu s tímto článkem jsou způsobilé k získání dobrovolného označení „připraveno pro širokopásmové připojení“ v těch členských státech, které se pro zavedení takového označení rozhodly.

4. Členské státy mohou pro určité kategorie budov, zejména budovy s jedním bytem, nebo významné renovace, stanovit výjimky z povinností stanovených v odstavcích 1 a 2, pokud je splnění těchto povinností nepřiměřené, například z hlediska nákladů pro jednotlivé vlastníky nebo společenství vlastníků nebo z hlediska druhů budov, jako jsou zvláštní kategorie památek, historické budovy, rekreační obydlí, vojenské budovy či jiné budovy využívané pro účely národní bezpečnosti. Tyto výjimky se řádně odůvodní. Zúčastněným stranám je poskytnuta příležitost vyjádřit se v přiměřené lhůtě k návrhům výjimek. Každá taková výjimka se oznámí Komisi.

Z uvedeného textu je patrné, že budovat vnitřní telekomunikační rozvody, schopné napojení na vysokorychlostní telekomunikační sítě, bude v brzké budoucnosti povinností stavebníků, a to nejen v bytových domech, ale v budovách obecně (viz první odstavec).

4 SÍTĚ Bod-Bod a Bod-Multibod

Z pohledu základní struktury lze optické přístupové sítě rozdělit na sítě typu Bod-Bod (Point to Point, P-P) a sítě typu Bod-Multibod (Point to MultiPoint, -P-MP).

Optické přístupové sítě typu Bod-Bod představují koncepci, kdy je každému výstupnímu portu zařízení přiřazeno vlákno, vedoucí k jednomu zákazníkovi.

Optické sítě Bod-Multibod představují koncepci, kdy je každému výstupnímu portu zařízení přiřazen větší počet zákazníků, obvykle až do počtu 64. V současnosti jsou doménou v této oblasti sítě typu PON (Passive Optical Network), konkrétně G-PON a GE-PON. Principy a odlišnosti obou sítí jsou patrny z následujících kapitol.

4.1 Sítě typu Bod-Bod

Princip jednoduché koncepce sítě typu Bod-Bod, kdy je každému výstupnímu portu zařízení přiřazeno vlákno vedoucí k právě jednomu zákazníkovi, je znázorněn na obr. 1.

Obr. 1 Princip jednoduché koncepce sítě typu Bod-Bod

V centrálním uzlu sítě operátora (Central Office, ústředna apod.) je umístěna v tomto případě aktivní technologie (například switche). Z centrálního uzlu sítě je vybudována pasivní optická síť, která napojuje koncového zákazníka minimálně jedním vláknem. Optická síť má typicky stromovou strukturu a je charakterizována mnohovláknovými kabely (288, 576, 864 vláken), odcházejícími z centrálního uzlu operátora, které se následně dělí v podzemních nebo nadzemních spojkách na zmenšující se profily až na kabely či vláknové jednotky, odcházející k jednotlivým zákazníkům (bytům, RD). Nadzemní spojka je venkovní plastová skříň, která slouží pro provaření jednotlivých vláken (shodně se spojkou) a neobsahuje konektorové spoje (neumožňuje přepojování).

Zřízení služby potom probíhá napojením odcházejícího vlákna k zákazníkovi na port aktivního prvku v Central Office a napojení koncového zařízení zákazníka na toto vlákno, ukončené v optické zásuvce.

Protože takto pojatá „pevná“ síť, není z hlediska výstavby optimálním řešením, obvykle je operátory volena některá z dalších možných variant výstavby sítě.

4.1.1 Sítě s mezilehlým distribučním bodem

Z důvodu snížení kapacity odchozích kabelů z Central Office operátora se budují sítě Bod-Bod s mezilehlým rozva děčem. Důvodem není jen zmenšení kapacity odchozího kabelu a tím jeho zlevnění, ale i výrazné úspory na straně Central Office operátora. Pokud mám situaci parafrázovat, pak menší profil odcházejících kabelů = menší potřeba ODF = méně stojanů = menší Central Office. Nicméně je potřeba si uvědomit, že například řada menších operátorů má svůj centrální uzel sítě umístěn v pronajatých prostorech, a potom mohou být úspory značné.

Důvod, proč může mít odchozí kabel z centrálního bodu menší počet vláken, je ten, že žádný operátor nedosahuje 100 % penetrace zákazníků (nezíská všechny zákazníky v lokalitě). Případně operátor rozloží investici do delšího časového úseku (pokud potřeba přívodních vláken do lokality přesáhne kapacitu instalovaného kabelu), zafoukne do připravené HDPE chráničky nebo mikrotrubičky další kabel. Situace je znázorněna na obr. 2.

Obr. 2 Sítě s mezilehlým distribučním bodem

Z Central Office je veden napájecí kabel, který může být v optické spojce rozdělen do více lokalit. V každé lokalitě (v jejím logickém středu) se potom nachází distribuční bod. Distribuční bod je pasivní optický rozvaděč, ve kterém jsou ukončena jak vlákna napájecího kabelu, tak vlákna vedoucí k zákazníkům. Zřízení služby potom probíhá napojením odcházejícího vlákna do distribučního bodu na port aktivního prvku v Central Office, propojení tohoto vlákna v distribučním bodě na vlákno odcházející k zákazníkovi a napojení koncového zařízení u zákazníka na toto vlákno, ukončené v optické zásuvce.

Distribuční body mohou zároveň plnit i funkci nadzemní spojky, pokud je v distribučním bodě zakončena na konektorech pouze část profilu přívodního kabelu a další část pokračuje jako napájecí kabel do dalšího distribučního bodu (nebo bodů).

Distribuční body potom dělí optickou síť na dvě části: část Central Office – Distribuční bod, a část Distribuční bod – Zákazník. Tyto části jsou v různých dokumentech různě pojmenovávány, přičemž různá pojmenování značí prakticky totéž a jde jen o formulační odchylky. Úsek Central Office – Distribuční bod je nazývána primární síť, napájecí síť, feeder apod. Úsek Distribuční bod – Zákazník se obvykle nazývá sekundární síť, distribuční síť apod. V některých případech je z úseku Distribuční bod – Zákazník samostatně vyčleňován úsek vnitřních rozvodů, který je potom nazýván terciální síť, uživatelská síť, účastnická síť, vnitřní síť apod. V této pomůcce používáme označení „vnitřní optický rozvod“. U velkých bytových domů nebo obytných areálů s velkým počtem bytů může docházet k posunutí distribučního bodu až do bytového domu. Distribuční bod potom slouží pro konkrétní mnohabytový dům (obytný areál).

4.1.2 Sítě Bod-Bod s vysunutými aktivními prvky

Další variantou optické sítě Bod-Bod je případ, kdy jsou aktivní zařízení z centrálního uzlu operátora vysunuta blíže k zákazníkům. K vysunutí zařízení k zákazníkům jsou využívány venkovní aktivní kabinety, nebo vnitřní aktivní rozvaděče, umístěné po dohodě s vlastníky napojovaných staveb ve vnitřních prostorech budovy (například v pronajaté místnosti). Strukturu sítě potom kopíruje obr. 3.

Obr. 3 Sítě Bod-Bod s vysunutými aktivními prvky

Takováto struktura sítě je prakticky analogií sítí s mezilehlými rozvaděči; nicméně na místě distribučních bodů jsou budovány aktivní kabinety, ve kterých je umístěna aktivní technologie operátora. Aktivní technologie je potom napojena optickou sítí, zpravidla kruhové topologie do Central Office operátora. Příklad schématu takové sítě je na obr. 4.

Obr. 4 Příklad schématu sítě Bod-Bod

Naznačené řešení je založeno na struktuře zákaznických a řídících switchů, které zprostředkovávají služby jednotlivým zákazníkům. Řídící switche jsou napojeny, obvykle dvouvláknově, do primárního optického kruhu vedoucího z Central Office. Na výstup řídícího switche je napojen jeden nebo několik zákaznických switchů, optický propoj je opět zpravidla realizován dvěma vlákny. Ze zákaznických switchů jsou potom napojeny, zpravidla již jedno vláknově, přípojky vedoucí k jednotlivým zákazníkům.

Nevýhodou takto budovaných optických sítí je skutečnost, že součástí sítě jsou aktivní zařízení, která vyžadují napájení (zálohované) a splnění předepsaných klimatických nároků. V praxi jsou tato zařízení umísťována buď uvnitř budov ve standardních vnitřních skříních (obvykle 19“) potřebných velikostí, nebo ve vybudovaných venkovních kabinetech (outdoor cabinet). Součástí skříně, ať již vnitřní nebo venkovního kabinetu, musí být již zmíněné zajištěné zálohované napájení. Rozvaděče potom obsahují optický rozvaděč (ODF, Optical Distribution Frame), který ukončuje jak vlákna napájecího optického kruhu, tak jednotlivé optické přípojky vedoucí k zákazníkům.

Výhodou umístění ve vnitřních skříních je jednodušší a levnější řešení, snáze dosažitelná elektrická přípojka, nicméně toto řešení zpravidla obslouží pouze zákazníky v uvedeném domě. V budoucnu mohou vzniknout problémy s přístupem k rozvaděči při údržbě, v některých případech také například majitel budovy požaduje za umístění skříně nájem. K zajištění klimatu v rozvaděči zpravidla postačí řízená ventilátorová jednotka, vytápění není ve vnitřních prostorách potřebné. K zajištění napájení bývá ve skříni obvykle instalována UPS, případně zdroj s UPS.

Venkovní kabinety jsou variantou s poměrně vysokou počáteční investicí, nicméně představují bod s vysokou koncentrací služeb; to znamená, že obslouží vysoký počet zákazníků v několika bytových, případně i rodinných domech. Nicméně kabinet vyžaduje vlastní elektrickou přípojku s vlastním měřením a je vybaven baterií akumulátorů pro zajištění nepřerušeného napájení. Klimatické podmínky jsou zajišťovány nezávislým topením a dále chlazením, obvykle pomocí tepelného výměníku nebo klimatizace. Venkovní kabinety navíc představují řešení s vyšším rizikem poškození (autonehoda, vandalizmus apod.).

Optické přístupové sítě typu Bod-Bod byly v minulosti často využívaným řešením, nicméně v současnosti představují méně perspektivní variantu budování optických sítí. Jsou doménou spíše menších sítí a postupně dochází k jejich vytlačování sítěmi Bod-Multibod.

4.2 Sítě typu Bod-Multibod

Optické sítě Bod-Multibod představují koncepci, kdy je každému výstupnímu portu zařízení přiřazen větší počet zákazníků, obvykle 64. Celá síť je založena na jednovláknovém provozu a infrastruktura mezi zákazníkem a Central Office operátora je čistě pasivní. Princip sítě je patrný z obr. 5.

Obr. 5 Princip sítě typu Bod-Multibod

Na straně Central Office operátora je umístěno zařízení OLT (Optical Line Termination), na které je napojeno jedno vlákno, odcházející do sítě směrem k zákazníkům. Vlákno vede do vhodného soustřeďovacího bodu v logickém středu zástavby zákazníků. Zde je vlákno napojeno na vstup splitteru (pasivní vláknová odbočnice), který rozdělí signál z Central Office na 64 identických signálů (při použití splitteru s faktorem 1 : 64). Následně je potom každý z 64 výstupů splitteru napojen na vlákno vedoucí k jednomu zákazníkovi. Optický splitter je umístěn v rozvaděči (obvykle venkovním), který se nazývá splitterový koncentrátor (SDF, Splitter Distribution Frame). V případě napojování velkých bytových domů nebo komplexů může být splitter „vysunut“ až do budovy a na výstup splitteru jsou potom napojeny už jen vnitřní rozvody vedoucí k jednotlivým zákazníkům. V současnosti jsou doménou v této oblasti sítě typu PON (Passive Optical Network), konkrétně G-PON a GE-PON. Příklad sítě PON je uveden na obr. 6:

Obr. 6 Příklad sítě PON

Splitterové koncentrátory jsou čistě pasivní optické rozvaděče osazené optickými splittery. Nevyžadují tedy napájení, vytápění či klimatizaci jako aktivní kovové kabinety, jsou zpravidla umístěny v plastové skříni a jejich cena i provoz je ve srovnání s aktivním kabinetem mnohokráte nižší. Splitterový koncentrátor opět obdobně jako u systémů Bod-Bod dělí optickou síť na dvě části, část Central Office – Distribuční bod, a část Distribuční bod – Zákazník, v různých dokumentech různě nazývanou. Pojmenování je v podstatě identické jako pro sítě Bod-Bod primární síť, napájecí síť, feeder apod. pro úsek Central Office – Distribuční bod. A sekundární síť, distribuční síť apod. pro úsek Distribuční bod – Zákazník. V některých případech se opět z úseku Distribuční bod – zákazník samostatně vyčleňuje úsek vnitřních rozvodů, který je potom nazýván terciální síť, uživatelská síť, účastnická síť, vnitřní síť apod.

Splitterový koncentrátor může opět plnit zároveň funkci optické spojky, to znamená, že kromě ukončených příchozích vláken jsou v něm provařena i odchozí vlákna do dalších koncentrátorů. V koncentrátoru je obvykle ukončováno více vláken, než kolik je potřeba pro splittery. Tato další vlákna jsou použita pro zákazníky, kteří nechtějí být napojeni na PON systém (většinou business zákazníci), nebo jsou použita například pro monitorování a měření. Napájecí (primární) síť může mít různou topologii, obvykle hvězdicovou nebo kruhovou.

V případě rozsáhlých staveb nebo obytných areálů může být opět splitterový koncentrátor „posunut“ až do budovy a takový koncentrátor potom slouží pro uvedený areál, případně pro jeho blízké okolí.

Příklad splitterového koncentrátoru je na obr. 7.

Obr. 7 Splitterový koncentrátor

Alternativou k budování splitterových koncentrátorů je varianta „pevně provařené sítě“, kdy jsou jednotlivé splittery přímo navařeny na příchozí a odchozí vlákna. V takových případech je využíváno například i vícenásobné splitterování, tj. v trase je použito několik splitterů sériově za sebou. Příklad je znázorněn na obr. 8, kdy jsou ve spojkách použity splittery 1 : 4 a 1 : 16, což dává výsledný počet 64 zákazníků na jeden OLT port.

Obr. 8 Příklad pevně provařených sítí

Systémy PON výrazným způsobem šetří napájecí vlákna mezi Central Office a splitterovým koncentrátorem, a to v poměru až 1 : 64 (případně 1 : 128).

Optické pasivní sítě (G-PON, GE-PON) představují v současnosti perspektivní způsob budování přístupových sítí. Koncept je výhodný v tom, že nevyužívá aktivní prvky, tudíž nevyžaduje napájení a odpadají nutné konfigurace a odstraňování poruch aktivních prvků. Nicméně oba koncepty budování optických přístupových sítí, vyžadují realizaci vnitřních optických rozvodů v bytovém nebo rodinném domě, čemuž je věnována tato pomůcka.

5 PROBLEMATIKA BUDOVÁNÍ OTEVŘENÝCH SÍTÍ

Obsáhnout v jedné kapitole specifika budování otevřených sítí je v podstatě nemožné, takže je nutné tuto kapitolu brát jako opravdu hrubý nástin uvedené problematiky. Otevřené sítě jsou budovány v současnosti v řadě evropských zemí, a to jak samosprávou (například metropolitní sítě), tak i některými operátory.

Základní ideou otevřené sítě je skutečnost, že síť bude po vybudování zpřístupněna (otevřena) pro poskytování služeb dalším operátorům. Příkladem jsou v zahraničí optické (metropolitní) sítě vybudované městskou samosprávou (která sama o sobě není operátorem) a jejich zpřístupnění (otevření) široké škále operátorů pro poskytování služeb občanům a institucím. Počet operátorů je omezen podmínkami stanovenými vlastníkem sítě, a rovněž tak jsou definovány striktní technické i právní předpisy pro užití této sítě pro poskytování služeb. Každý operátor, který chce k síti přistupovat, musí splnit podmínky stanovené vlastníkem sítě a je s vlastníkem sítě ve smluvním vztahu. Jednotlivá „vlákna“ jsou potom vlastníkům pronajímána a výtěžek je věnován na splácení nákladů na vybudování uvedené sítě a její další rozvoj a rozšiřování. Dalším příkladem jsou operátoři, kteří svým nákladem vybudovanou síť zpřístupňují konkurenci a tím si zvyšují utilizaci (využití) vlastní sítě. Pro konkurenci může být potom výhodnější si síť v dané lokalitě pronajmout, než s velkými investičními náklady vybudovat v lokalitě paralelní síť. A tak například namísto dvou paralelních optických sítí vytížených na 15 % funguje v lokalitě pouze jedna vytížená na 30 %, což může být ve finále výhodné pro oba operátory.

Dotační programy připravované Evropskou unií jsou cíleny právě na budování otevřených sítí, kdy finální síť bude sdílena několika operátory, kteří budou v oblasti „soupeřit“ o získání zákazníků a výsledkem budou pro zákazníka výhodnější podmínky.

V současnosti (2014) jsou pravidla pro technické řešení otevřených sítí budovaných z evropských dotací v České republice připravována, takže nelze specifikovat technický rámec, který budou dotované otevřené sítě představovat.

Lze pouze předpokládat výstavbu jedno- nebo dvoustupňové sítě (to jest sítě, která bude rozdělena distribučním bodem nebo splitterovým koncentrátorem). Jednostupňová síť (přímá síť z Central Office k zákazníkovi bez mezilehlých rozvaděčů s konektorovými spoji) bude zřejmě uvažována v blízkém okolí Central Office.

Obr. 9 Princip otevřené sítě

Obecně lze předpokládat neomezený přístup k sítím formou velkoobchodních nabídek a omezený počet operátorů přistupujících k síti fyzicky. Zpřístupnění může být v principu provedeno v bodech označených jako A a B. Operátor se může napojit v bodě A (Central Office) do celé sítě nebo části otevřené sítě. Další možností je napojení operátora v bodě B (distribuční bod); v tomto případě může využívat pro napojení pouze atrakční obvod tohoto distribučního bodu. Operátor se z kapacitních důvodů může napojit buď v místě Central Office (A), nebo v místech distribučních rozvaděčů (B), nicméně dominantním případem bude varianta A. Zpřístupňování sítě v místě přechodu vnější sítě na vnitřní rozvod bytového domu není v případě vybudování sdílené sítě obvyklé. Zpřístupňování pouze vnitřního rozvodu různým operátorům je naopak běžné v případě užití multioperátorového boxu, a je separátně řešeno v další kapitole.

Dotovaná síť by měla umožňovat sdílení v topologiích Bod-Bod i Bod-Multibod.

Nicméně, jak již bylo řečeno, pravidla pro budování sdílených sítí jsou v současnosti připravována a jaká varianta bude na území České republiky přijata, ukáže až čas.

6 MULTIOPERÁTOROVÝ BOX A SDÍLENÍ VNITŘNÍCH ROZVODŮ

Multioperátorový box je prvek, který umožní napojit do vnitřního optického rozvodu optickou síť několika operátorů. To umožňuje zákazníkům možnost volby operátora v případě, že je v oblasti vybudováno několik překrývajících se optických sítí. Multioperátorový box je také vhodným rozhraním, pokud na sebe navazují vnější a vnitřní síť různých vlastníků.

V praxi bude multioperátorový box využíván nejčastěji, pokud vnitřní rozvod vybuduje svým nákladem vlastník domu a umožní do něj připojení jednoho nebo více operátorů.

Multioperátorové boxy jsou koncipovány jako „stavebnice“, kdy je možno jednotlivé boxy mezi sebou propojovat a rozšiřovat jejich počet. Rozšiřování je podle konkrétního řešení možné v horizontálním nebo vertikálním směru. Příklad multioperátorového boxu rozšiřovatelného v horizontálním směru je uveden na obr. 10.

Obr. 10 Multioperátorový box rozšiřovatelný v horizontálním směru

Multioperátorové boxy od sebe oddělují jednotlivé kabeláže (příchozí kabeláž jednotlivých operátorů, vnitřní kabeláž budovy), nicméně umožňují jejich propojení. V případě, že se v oblasti vyskytne další operátor, je možné sestavu rozšířit o další box. S tím je nutné počítat již při návrhu umístění multioperátorového boxu a kalkulovat s patřičnou prostorovou rezervou. Tato rezerva by neměla být „znehodnocena“ ani nevhodnou trasou kabeláže, ať už příchozích vnějších kabelů nebo odchozích vnitřních rozvodů. Z kapacitních důvodů je možné osadit i několik boxů pro operátory nebo vnitřní rozvody, a to podle platných doporučení výrobce multioperátorového boxu.

7 ROZDĚLENÍ BYTOVÝCH DOMŮ

Z pohledu vhodnosti jednotlivých typů řešení vnitřních rozvodů je potřeba přihlédnout k typu budovy, ve které zamýšlíme optický kabelový rozvod realizovat. V zásadě lze rozdělit bytové domy na tři základní skupiny:

  • Nově stavěné bytové domy, u kterých bude síť realizována v koordinaci s výstavbou domu.
  • Stávající bytové domy před revitalizací nebo částečnou rekonstrukcí, u kterých se předpokládá v historicky krátké době provádění modernizace nebo významnější rekonstrukce, spojené například se zateplováním domu, výměnou stoupacích vedení apod. V takovém případě lze rozvod snadno realizovat v součinnosti s prováděním rekonstrukce, nebo například využít rekonstrukci pro „vizuální zamaskování“ provedených rozvodů – například když jsou rozvody po vnější straně fasády následně překryty zateplením budovy.
  • Stávající bytové domy po revitalizaci, domy bez výhledu blízkého provádění rekonstrukce, se kterou lze výstavbu optické sítě zkoordinovat, nebo nově postavené domy, u kterých stavebník „pozapomněl“ řešit otázku telekomunikačních rozvodů.

Dalším významným faktorem je skutečnost, jaká bude očekávaná prvotní penetrace (procento napojených zákazníků na optický rozvod), zda budou zákazníci připojováni k optické síti postupně, jak budou projevovat zájem o poskytování služeb, nebo budou již ve fázi výstavby optického rozvodu napojeni všichni vlastníci bytových jednotek nebo jejich významné procento.

V souladu s tím, do které skupiny budova spadá, a s přihlédnutím k předpokládané prvotní penetraci zákazníků připojených v rámci budování rozvodu je potřeba zvolit vhodnou metodu realizace optických rozvodů.

8 TECHNOLOGIE POUŽÍVÁNÍ PRO BUDOVÁNÍ OPTICKÝCH SÍTÍ

Tato kapitola popisuje vybrané pasivní technologie, které jsou používány při výstavbě vnitřních i vnějších optických sítí a rozvodů v bytových domech. Vzhledem k rozsahu problematiky nelze popsat do detailu všechny prvky, nicméně zařadil jsem do uvedené kategorie výběr nejmasověji používaných pasivních optických komponent a jejich jednoduchý popis, který slouží k přiblížení problematiky vláknové optiky.

8.1 Optická vlákna a optické kabely

Optická vlákna a optické kabely jsou základním stavebním kamenem optických sítí. Zcela dominantním typem vlákna v optických sítích je jednovidové vlákno (SM, Single Mode Fiber) a v současnosti nejvíce užívanými typy vláken v přístupových sítích jsou vlákna podle specifikací ITU-T G.652.D a ITU-T G.657.A. Oba standardy popisují jednovidová vlákna, která jsou vzájemně kompatibilní (lze je užít v jedné trase a mohou se na sebe navařit). Vlákna podle standardu G.657.A vynikají výrazně menší citlivostí vůči ohybovým ztrátám. V praxi se tedy hodí více do přístupových sítí a vnitřních rozvodů, kde se vzhledem k charakteru instalace častým ohybům nelze vyhnout.

Ve vnitřních rozvodech a zejména pak v místech zvýšeného rizika mechanického namáhání přicházejí ke slovu vlákna podle standardu ITU-T G.652.B (…B2 a …B3). Typickou aplikací jsou potom například odolné propojovací šňůry k napojení zařízení.

Základní geometrické parametry jednovidových vláken jsou patrny z obr. 11.

Obr. 11 Základní geometrické parametry jednovidových vláken

Vlastní optické vlákno má průměr 125 µm, připouští se určitá tolerance uvedeného průměru. Vlastní jádro optického kabelu má, opět s určitým tolerančním rozpětím, zhruba průměr 9 µm. Celé vlákno je potom opatřeno vrstvou akrylátové primární ochrany, jejíž tloušťka se pohybuje zhruba okolo 250 µm. V některých případech jsou vlákna opatřena těsnou sekundární ochranou, o nejčastěji užívaném průměru 900 µm.

V posledních letech, kdy je vývoj a výroba kabelů ovlivněna požadavky na zmenšování konstrukcí, přicházejí někteří výrobce s vláknem s redukovaným průměrem. Toto řešení umožňuje zakabelovat výrazně vyšší počet vláken do kabelů malých průměrů. Průměr primární ochrany je potom snížen na 200 µm, viz obr. 12.

Obr. 12 Popis jednovidového vlákna

Optická vlákna jsou v kabelových konstrukcích používána individuálně jako samostatná vlákna, nebo jsou spojována do pásků vláken (ribbonů). Ribbonový pásek je spojením 4, 6, 8, 12 nebo 24 vláken do jednoho pásku, přičemž nejvíce užívané ribbony jsou 6, 12 a 24vláknové viz obr. 13.

Obr. 13 Zobrazení 12vláknového ribbonu

Pásky vláken (ribbony) byly vyvinuty ve světě na základě požadavků velkých operátorů. Umožnily zmenšit kabelové konstrukce, zjednodušit a zrychlit montáž kabelů (provádí se naráz svaření 12 vláken v jednom ribbonu a jejich uložení do kazety, a umožnily výrazně zmenšit optické spojky a optické rozvaděče. Nicméně práce s ribbonovými kabely vyžaduje i speciální vybavení (například speciální svářečku ribbonových pásků). Ribbonové kabelové konstrukce jsou z toho důvodu používány u velkých operátorů, v souvislosti s celkovou strategií budování sítě. Pásky vláken jsou skládány do ribbonových svazků čtvercového nebo obdélníkového průřezu, které jsou obvykle umístěny v centrální trubičce kabelu.

Obr. 14 Kabel OFS® AccuRibbon® DuctSaver ® s 576 vlákny uspořádanými v 24vláknovách ribbonech

Asi největší ribbonovou kabelovou konstrukcí, komerčně použitou na území ČR, je kabel OFS® AccuRibbon® DuctSaver ® s 576 vlákny uspořádanými v 24vláknovách ribbonech, s vnějším průměrem kabelu 19,01 mm viz obr. 14.

8.1.1 Kabelové konstrukce

Jednotlivé kabelové konstrukce lze velice zhruba rozdělit na následující typy:

Svazky vláken

Svazky vláken jsou nejmenší kabelovou konstrukcí. Tyto kabely nemají žádné tahové prvky a tuhost jejich konstrukce je ponejvíce ovlivněna tuhostí samotných vláken. Jako příklad uvedu svazek vláken s OFS® AccuBreeze® FX, který se vyrábí v provedení se dvěma, čtyřmi, šesti, osmi a dvanácti vlákny. Průměr dvou a čtyřvláknové varianty je 1 mm, průměr dvanáctivláknové varianty je 1,5 mm. Tyto kabely se instalují do nejtenčích mikrotrubiček s vnitřním průměrem 3,5 – 4 mm, například trubičky 5/3,5 mm (vnější a vnitřní průměr).

Obr. 15 Kabel OFS® AccuBreeze® FX

Kabel je tvořen vlákny v primární ochraně (250 µm), která jsou umístěna ve svazku v měkkém akrylátovém jádře. Plášť kabelu tvoří tvrdý akrylátový plášť, do kterého jsou po vnějším povrchu zality skleněné trubičky. Tyto skleněné trubičky mají dvě funkce: snižují tření mezi kabelem a stěnou trubičky a zvyšují jeho aerodynamický odpor, čímž zlepšují unášení kabelu při zafukování. Analogií této vláknové jednotky je kabel OFS® XPressTube® AR FX, který představuje svazek vláken v ribbonovém provedení.

Obr. 16 Kabel OFS® XPressTube® AR FX

Mikrokabely

Mikrokabely jsou konstrukce kabelů s tahovými prvky, které jsou určeny k zafukování do mikrotrubiček. Mikrotrubičky (viz popis v následující kapitole) jsou vyráběny ve škále nejběžnějších vnějších průměrů 5; 7; 10; 12; 14; 16 a 18 mm, s vnitřními průměry 3,5 – 4; 5,5; 6; 8; 10; 12 a 15 mm. Uvedené vnitřní průměry se u jednotlivých výrobců lehce liší podle technologie výroby mikrotrubičky (viz další kapitola).

Nejpoužívanější mikrokabely lze obecně rozdělit na konstrukce s centrální trubičkou (Central Tube) a konstrukce s trubičkami (buffery) s vlákny (Loose Tube).

Příkladem Central Tube konstrukce je kabel MiDia® CT, který je dodáván v provedení s 2 – 24 vlákny a s průměrem kabelu v rozmezí 3,9 – 4,1 mm.

Obr. 17 Kabel MiDia® CT

Kabel MiDia® CT sestává z optických vláken, umístěných v centrální trubičce plněné gelem (obr. 17). Centrální trubička je obklopena tahovými prvky z aramidových vláken. Finální plášť kabelu je proveden z polyetylenu (PE) nebo z polyamidu (PA). Polyamidový (nylonový) plášť má menší koeficient tření v trubičce pro zafukování. Central Tube konstrukce jsou charakteristické pro menší počet vláken, do 24 vláken. Analogií jsou ribbonové konstrukce, kdy je v centrální trubičce umístěn svazek ribbonů.

Loose Tube konstrukce obvykle sestávají z centrálního dielektrického tahového prvku, obklopeného stočenými trubičkami (buffery) s vlákny. V jedné trubičce je umístěno nejtypičtěji 12 vláken, nicméně jsou běžné konstrukce s 4, 6 či 8 vlákny na buffer. O konstrukci s 24 vlákny na jednu trubičku se zmíním dále. Trubičky s vlákny jsou až na výjimky plněny gelem.

Obr. 18 Kabel MiDia GX

Pod pláštěm jsou umístěny aramidové prvky. Kabely obsahují vodoblokující elementy a jsou vybaveny páracím lankem (1 – 2 ks). Zobrazená konstrukce kabelu (obr. 18) MiDia GX může být zapláštěna polyetylenovým nebo polyamidovým pláštěm a vyrábí se v dimenzích 12 – 144 vláken. Jednotlivé dimenze se liší počtem trubiček s vlákny 6, 8 nebo 12 a průměrem. Nejsilnější kabel se 144 vlákny má průměr 8,4 mm.

Zvláštní kapitolou jsou Loose Tube konstrukce s redukovaným průměrem. Tyto kabely využívají slabší vlákna s průměrem 200 µm v konstrukci 24 vláken v trubičce. Příkladem je kabelová konstrukce MiDia®2FX, která je konstrukčně podobná předchozímu kabelu, ale průměr kabelu byl zredukován ve variantě se 144 vlákny na pouhých 6,3 mm, viz obr. 19.

Obr. 19 Kabelová konstrukce MiDia®2FX

Mikrokabely jsou až na výjimky plně dielektrické konstrukce.

Optické kabely

Optické kabely představují tradiční konstrukci optických kabelů, které se v případě venkovních kabelů instalují pomocí zafukování do optických HDPE chrániček. Nejvíce užívanou chráničkou je chránička 40/33 mm, obvyklé průměry jsou 25/21 mm, 32/25 mm, 40/33 mm a 50/41 mm. Vnitřní průměry se u jednotlivých chrániček mírně liší.

Optické kabely lze rozdělit na vnější kabely (instalované zafukováním), vnitřní kabely, univerzální kabely (pro vnější i vnitřní použití), závěsné kabely a speciální konstrukce.

Vnější kabely jsou v drtivé většině případů Loose Tube konstrukce; výjimkou jsou kupříkladu ribbonová provedení kabelů, které jsou konstrukce Central Tube. Typickým případem Loose Tube konstrukce je kabel MiDia® Dry Core (obr. 20). Konstrukce je v podstatě shodná s Loose Tube Mikrokabely. Vnější kabely mohou obsahovat metalický prvek (například Cu pár), který se do kabelové konstrukce záměrně přidává namísto jedné trubičky s vlákny z důvodu trasování.

Obr. 20 Kabel MiDia® Dry Core

Kabely Loose Tube konstrukcí jsou charakteristické mohutnější konstrukcí. Instalují se zafukováním do chrániček. Průměry kabelů se obvykle pohybují od 8 mm do 25 mm, speciální kategorií jsou například armované kabely pro přímou pokládku do země, které mají dvě vrstvy pláště a mezi nimi kovové armování – vlnovec, kovové pásky, drátky apod. Tyto kabely se ale v ČR prakticky nepoužívají. Pro ilustraci je přiložen ještě obr. 21, ribbonové konstrukce kabelu se 144 vlákny. Kabel má suchou centrální trubičku s vodoblokující páskou, ploché tahové prvky mezi centrální trubičkou a pláštěm z polyetylenu, pod pláštěm se dále nachází párací lanka a dva vytyčovací měděné vodiče.

Obr. 21 Ribbonová konstrukce kabelu se 144 vlákny

Vnitřní kabely slouží k vedení optického rozvodu uvnitř budov. Mohou být rozličných konstrukcí (Loose Tube, Central Tube, šňůrové provedení, ribbonové provedení). Kabely jsou charakteristické vnitřním pláštěm s příslušnými požárními vlastnostmi. Speciálním případem jsou propojovací šňůry.

Propojovací šňůry využívají například technologie šňůr MiniCord® s průměrem 1,75 mm.

Obr. 22 Propojovací kabely MiniCord®

Uvedené kabely (šňůry) MiniCord® (obr. 22) lze použít jako šňůry pro připojování zákazníků (například horizontálně v úseku patrový rozvaděč – zákazník), případně i pro přímé napojení, včetně vertikálního úseku. Uvedené šňůry vyžadují mechanickou ochranu (například vedení v lištách).

Tyto šňůry se používají kromě jiného pro výrobu optických patchcordů (okonektorovaných šňůr) a pigrailů (jednostranně okonektorovaných šňůr používaných ve spojkách). Příklady jsou uvedeny na obr. 23.

Obr. 23 Optické patchcordy (okonektorované šňůry)

Řada operátorů potom namísto napojování zákazníka kabelem (například z patrového rozvaděče osazeného konektory) využívá již předkonektorované řešení (jednostranně nebo oboustranně), čímž zjednodušuje napojení zákazníka k rozvodu. Bytové domy mají pravidelné rozložení bytů, takže operátor například používá patchcordy (oboustranně okonektorované šňůry tří konkrétních délek. V případě požadavku na zřízení pak pouze realizuje trasu od patrového rozvaděče k zákazníkovi (například lištováním) a na obou koncích pouze zapojí optické konektory. Výrazně tím redukuje náklady na vybavení a odbornost montážní čety.

Příkladem vícevláknové šňůry je například kabel M-Pack™na obr. 24.

Obr. 24 Kabel M-Pack™

Kabely M-Pack™ lze například použít pro realizaci vertikálních částí rozvodu.

Odolné kabely s vlákny a ITU-T G.657.B3

Obr. 25 Příklad kabelu odolného proti mechanickému poškození

Tyto kabely jsou pro svoji vysokou odolnost proti mechanickému poškození a minimalizovanou citlivost vůči ohybům předurčeny pro instalace uvnitř budov. Používají se jak ve vertikální části rozvodů (analogie s instalačními postupy metalických kabelů), tak v horizontální části pro napojování zákazníků bez nutnosti dodatečné mechanické ochrany. Dále jsou využívány jako odolné šňůry vedené po bytě zákazníka. Blíže viz samostatná kapitola.

Optické kabely s vytažitelnými elementy (Pull-Back Micro-Module Optical Cable, Riser Cable) jsou kabely speciální konstrukce, ve které jsou jednotlivé vláknové jednotky (trubičky s vlákny, buffery) volně uloženy v měkkém plášti kabelu, viz obr. 26. Toto řešení umožňuje pomocí nástroje vyříznout do pláště kabelu otvor a tímto otvorem vytáhnout nepřerušenou vláknovou jednotku ven. Tento typ kabelu se používá pro postupné napojování zákazníků, kdy jsou vláknové jednotky vytažené z horizontálně nainstalovaného kabelu následně instalovány (bez přerušení) horizontálně k zákazníkovi. Plášť kabelu obsahuje tahové prvky. Pro tyto kabely se v tuzemsku vžilo nesprávné označení „riser kabely“. Popis užití těchto kabelů najdete v druhé části pomůcky v kapitole věnované těmto kabelům.

Obr. 26 Optické kabely s vytažitelnými elementy (Pull-Back Micro-Module Optical Cable, Riser Cable)

Univerzální kabely jsou kabelové konstrukce, které jsou vybaveny univerzálním pláštěm pro vnitřní i vnější prostředí. Kabel na jednu stranu splňuje předepsané požární specifikace, na druhou stranu ale může být veden vnějším prostředím (odolnost proti vlhkosti, UV záření atd.). Univerzální kabely nejsou použitelné pro instalace zafukováním, ale lze je snadno vést po fasádě, k anténním systémům v mobilních sítích apod.

Univerzální kabely jsou různých konstrukcí, například (viz níže postupně) Loose Tube, Central Tube a jedno nebo vícevláknová šňůra, viz obr. 27.

Obr. 27 Universální kabely různých konstrukcí

Závěsné kabely zahrnují velkou škálu vnějších samonosných konstrukcí kabelů. Nejvíce užívanou je v současnosti plně dielektrická samonosná konstrukce (označovaná jako ADSS – All Dielectric Self Supporting cable). Dalšími konstrukcemi jsou například osmičková konstrukce (podle průřezu kabelu ve tvaru číslice osm, kdy v jednotlivých kruzích je nosné lano a vlastní kabelová duše) s dielektrickým nebo kovovým nosným lanem. My se ale dále zaměříme na ADSS kabely.

Příkladem hojně užívaného kabelu je plochý závěsný kabel obr. 28.

Obr. 28 Plochý závěsný kabel

Plochý závěsný kabel sestává ze dvou dielektrických tažných tyčí, mezi kterými je umístěna trubička s vlákny (2 – 12 vláken) nebo jednovláknová šňůra (viz výše MiniCord®). Celý kabel je zapláštěn polyetylenovým pláštěm, kabel obsahuje prvky proti šíření vlhkosti. K uvedenému typu se vyrábí příslušné kotvy.

Další možnou konstrukcí jsou kabely Loose Tube konstrukce.

Obr. 29 Kabely PowerGuide®

Kabely PowerGuide® kombinují několik typů tahových prvků, vyrábí se i dvouplášťové varianty. Konstrukce představuje robustní samonosný kabel, který lze pověsit i na vzdálenosti několika stovek metrů. PowerGuide® se vyrábí i v odlehčených variantách pro kratší vzdálenosti mezi oporami.

Další konstrukcí jsou Drop-kabely, které představují nejtenčí varianty optického závěsného kabelu, s obvykle 1 – 2 vlákny, které svoji konstrukcí připomínají nahoře zobrazený kabel AccuDry®.

Speciálními konstrukcemi kabelů jsou jednostranně zaměřené designy, například riser kabely. Riser kabel, včetně postupů instalace, je popsán v druhé části této pomůcky, v kapitole věnované instalacím těchto kabelů.

8.2 Mikrotrubičky a příslušenství

V kapitole věnované mikrotrubičkám opět jen zmíním několik nejvíce užívaných prvků, protože problematika mikrotrubiček, jejich příslušenství a použití by vydala na minimálně jednu samostatnou publikaci.

Již od „pravěku“ instalace prvních optických kabelů, kdy instalace každého spoje (spojky) je finančně náročnou operací, která navíc zhoršuje přenosové parametry výsledné trasy a je zdrojem poruch, se jako nejefektivnější ukazuje instalace co nejdelšího úseku v jednom kuse. Protože v praxi toho lze při přímé pokládce kabelu jen obtížně dosáhnout (podchod pod komunikací, křížení jiných inženýrských sítí apod.), řeší se výstavba optických kabelů a mikrokabelů ve dvou fázích. V první fázi se smontuje trasa z optických chrániček nebo mikrotrubiček (spojovat tyto prvky je poměrně snadné) a následně se zafoukne do připravené trasy kabel. Prvotní HDPE chráničky vycházely z polyetylenových vodovodních trubek, což skýtalo možnost použití shodného příslušenství. Pro zmírnění tření při zafukování se používaly různé metody – mezi nejvíce osvědčené patří vrstva permanentní lubrikace na vnitřní straně trubky, podélné drážkování snižující plochu styku kabelu s chráničkou a lubrikace při zafukování.

Snižování rozměrů konstrukcí optických kabelů mělo za následek odklad od použití HDPE chrániček velkých průměrů (například Ø 40 mm) a vedlo k vývoji mikrotrubičkových systémů (například Ø 10 mm).

Mikrotrubičky pro zafukování optických mikrokabelů a vláknových jednotek lze rozdělit na 3 základní skupiny:

  • vnější slabostěnné mikrotrubičky pro instalaci do chrániček,
  • vnější silnostěnné mikrotrubičky pro přímou pokládku do země,
  • vnitřní mikrotrubičky pro instalaci uvnitř budov.

Vnější slabostěnné trubičky se instalují do chrániček v již existujících kabelových trasách. Jako chráničky lze použít například stávající optické chráničky 40/33 mm, do které zafoukneme například 10 trubiček. Vnější slabostěnné trubičky mají tloušťku stěny obvykle okolo 1 mm.

Obr. 30 Vnější slabostěnná mikrotrubička gabocom® speed•pipe® pipe-in-pipe 10 × 1

Zobrazená mikrotrubička gabocom® speed•pipe® pipe-in-pipe 10 × 1 (obr. 30) je vyrobena z poloprůhledného plastu, který umožňuje v trase snadnou kontrolu, zda je v trubičce instalován kabel. Trubičky jsou odlišeny barevně z důvodu identifikace, barevný kód je zajištěn dvěma kolorovanými pruhy (může být každý proveden jinou barvou), které při použití 10 základních barev dávají dostatek kombinací.

Vnější silnostěnné mikrotrubičky jsou určeny pro přímou pokládku do výkopu. Řadou vnitřních průměrů korespondují se slabostěnnými a vnitřními chráničkami tak, aby bylo možno spojením vytvářet nepřerušené trasy. Trubičky jsou charakteristické silnější stěnou, obvykle okolo 2 mm.

Obr. 31 Vnější silnostěnná mikrotrubička gabo Systemtechnik GmbH

Na obr. 31 je zobrazena poloprůhledná mikrotrubička výrobce gabo Systemtechnik GmbH. Tato mikrotrubička by v trase mohla navazovat redukční spojkou na slabostěnné nebo vnitřní mikrotrubičky 10/8 mm při zachování stejného vnitřního průměru.

Vnitřní mikrotrubičky slouží k instalacím uvnitř budov. Mikrotrubičky musí materiálem plastu splňovat platné požární předpisy. Vnitřní trubičky se vyrábí zpravidla jako neprůhledné a nemusí být nutně barevně odlišovány (někteří výrobci trubičky v omezené škále odlišují, někteří pouze na zvláštní objednávku, jiní výrobci trubičky odlišují potiskem). Protože uvnitř budovy lze trubičky snadno popsat a identifikovat, zpravidla se rozlišení barvou trubičky nepoužívá.

Obr. 32 Vnitřní mikrotrubička

Všechny uvedené typy mikrotrubiček (slabostěnné, silnostěnné, vnitřní) se dodávají také jako mikrotrubičkové svazky (továrně vytvořená kombinace mikrotrubiček spojená ve společném plášti), které výrazně zjednodušují manipulaci při pokládce (pokládka jednoho prvku (svazku) namísto například 24 mikrotrubiček Ø 7 mm.) Trubičky ve svazku jsou barevně odlišeny nebo očíslovány.

Každý výrobce mikrotrubičkového systému vyrábí (nebo alespoň dodává či doporučuje) vhodné příslušenství pro montáž celého systému, například prvky pro spojování, redukční spojování, ukončování, těsnění, průchody zdivem, zaslepování, odbočování (z tras chrániček, mikrotrubičkových svazků), zatěsňování instalovaných kabelů proti průniku vody a plynu, označování apod. Řada výrobců vyrábí tyto prvky ve speciální variantě pro vnitřní rozvody. Protože popis uvedeného příslušenství by zabral dalších několik kapitol, omezím se pouze na několik ilustračních fotografií prvků ze sortimentu výrobce gabo Systemtechnik GmbH.

Obr. 33 Spojky mikrotrubiček (Foto © 2014 gabo Systemtechnik GmbH)

Obr. 34 Dělená spojka mikrotrubičky (Foto © 2014 gabo Systemtechnik GmbH)

Obr. 35 Dělený těsnicí prvek kabelu v mikrotrubičce (Foto © 2014 gabo Systemtechnik GmbH)

Obr. 36 Naváděcí elementy (Foto © 2014 gabo Systemtechnik GmbH)

Obr. 37 Těsnicí průchodka mikrotrubiček vnější zdí domu s vymezením dovoleného poloměru ohybu

(Foto © 2014 gabo Systemtechnik GmbH)

8.3 Spojování a ukončování optických vláken

Při budování optických sítí vzniká potřeba ukončovat a spojovat optická vlákna. Spojování a ukončování se realizuje v optických spojkách a optických rozvaděčích.

Spoje optických vláken pro potřebu této kapitoly rozdělím na:

  • nerozebíratelné spoje,
  • rozebíratelné spoje.

8.3.1 Nerozebíratelné spoje

Nerozebíratelné spoje se realizují v trasách optických kabelů a vláken, v optických spojkách, rozvaděčích a obecně všude tam, kde nevzniká potřeba přepojování vláken. Použitou technologií jsou svary a mechanické spoje.

Absolutně nejpoužívanějším typem spoje optických vláken je svar. Nejběžnější postup: vlákna, která chceme spojovat, se zbaví primární nebo těsné sekundární ochrany, očistí se a pomocí lámačky optických vláken se vlákna v přesném úhlu zalomí. Na jedno z vláken je navlečena smrštitelná ochrana a vlákna se založí do svářečky. Dnešní plně automatické svářečky obě vlákna vůči sobě ve všech třech osách vystředí a následně je pomocí elektrického oblouku svaří. Součástí procesu svařování je i prvotní vyhodnocení útlumu svaru samotnou svářečkou. Následně se přes místo svaru navlékne teplem smrštitelná ochrana svaru (dutinka) a vlákno se vloží do pícky, která je součástí svářečky. V té se ochrana svaru smrští a vytvoří mechanickou ochranu místa svaru. Následně se svar i s vláknem uloží do optické kazety. Obdobně se (pomocí vybavení určeného pro práci s ribbony) v jednom kroku svaří celý ribbonový pásek najednou.

Obr. 38 Lámačka optických vláken (Foto © 2013 OFA s.r.o.)

Obr. 39 Svářečka optických vláken (Foto © 2013 OFA s.r.o.)

Alternativou svařování optických vláken je provedení mechanického spoje vlákna. Mechanické spoje lze provádět na vlákně v primární ochraně i vlákně v těsné sekundární ochraně.

Obr. 40 Spojovací prvek na mechanický spoj (Foto © 2013 OFA s.r.o.)

Na obr. 40 je znázorněn prvek 3M™ Fibrlok™ 2540G. K provedení mechanického spoje je potřeba vybavit technika montážní soupravou a lámačkou. Vlákno se připraví a zalomí shodným postupem jako při přípravě na svařování (pouze je zalomeno na konkrétní délku). Následuje mechanické spojení pomocí prvku Fibrlok™ pomocí dodané soupravy. Princip je zhruba následující (obr. 41):

Obr. 41 Mechanické spojení pomocí prvku Fibrlok™

Vlastní Fibrlok™ se vloží do přípravku a následně se, s využitím úchytů, do Fibrloku™ zasune jedno a druhé vlákno. Fibrlok™ obsahuje „V-drážku“, do které se z obou stran zalomená vlákna vkládají. Drážka je naplněna gelem, který má stejný index lomu jako jádra spojovaných vláken. Po správném zasunutí vláken do přípravku a vizuální optické kontrole se pomocí páky na přípravku Fibrlok™ stlačením uzamkne (zacvaknutí). Stlačená „V-drážka“ potom pevně fixuje vlákno. Fibrlok™ lze případně otevřít a instalaci opakovat, maximálně však jednou, protože při dalším opakování hrozí, že z „V-drážky“ opakovaným zasunováním a vysunováním odstraníte velké množství imerzního gelu a spoj nebude funkční.

8.3.2 Rozebíratelné spoje

Rozebíratelné spoje jsou prováděny pomocí optických konektorů. Přestože existuje nepřeberná škála typů optických konektorů, v optických přístupových sítích v oblasti bytových zákazníků přicházejí do úvahy pouze dva typy optických konektorů, a to konektor SC a konektor LC. Oba konektory lze ještě dál dělit na PC (Physical Contact – rovné broušení – modré) a APC (Angled Physical Contact – šikmé broušení pod definovaným úhlem 8° – zelené). Standardem pro přístupové sítě a zejména pro otevřené sítě se stávají APC konektory, které mají lepší přenosové vlastnosti.

 

Obr. 42 Konektory

Obr. 43 Konektorové spojení se realizuje pomocí adaptéru, zobrazen adaptér SC/APC

Obr. 44 Konektorové spojení se realizuje pomocí adaptéru, zobrazen adaptér SC/APC

Konektorové spojení vytvoříme dvěma základními způsoby: navařením (nebo mechanickým spojem) továrně připravené jednostranně okonektorované šňůry (pigtailu) a montáží konektoru v místě ukončení.

Vytvoření konektorového spojení navařením továrně připravené jednostranně okonektorované šňůry (pigtailu) je nejpoužívanější metoda na straně větších rozvaděčů. Princip je jasný z obr. 45.

Obr. 45 Továrně připravená jednostranně okonektorovaná šňůra

Naproti tomu montáž konektorů přímo na vlákno v místě ukončení je v drtivé většině záležitostí části v těsné blízkosti ukončení u zákazníka. Rychle montovatelné konektory lze rozdělit na dva dominantní systémy. První využívá „V-drážky“ a imerzního gelu podle principu, popsaného výše v části věnované mechanickým spojům vláken. Pouze se v tomto případě nespojují dvě vlákna, „V-drážka“ je součástí rychle montovaného konektoru a napojuje ukončované vlákno na kousek vlákna, který je součástí konektoru. Tento kousek vlákna prochází konektorem a již při výrobě konektoru je továrně zaleštěn.

Druhá skupina rychle montovatelných konektorů vychází z principu přesného zavedení vlákna do konektoru a jeho následného zaleštění, buď ručně, nebo pomocí přípravků. Do druhé skupiny patří například konektor Crimplok™ +.

Obr. 46 Konektor Crimplok™ + (Foto © 2013 OFA s.r.o.)

Vlákno se připraví a pomocí určeného montážního přípravku zasune do konektoru. Pokud je vlákno správně zasunuto do konektoru, nástroj v jedné operaci upraví délku vlákna vystupujícího z čela konektoru a uzamkne jej.

Obr. 47 Pomocný nástroj na zasouvání vlákna do knektoru (Foto © 2013 OFA s.r.o.)

Následně se konec vlákna v konektoru zaleští pomocí speciální leštičky. Leštička se dodává ve dvou variantách, pro o kolmé (PC) i šikmé (APC) leštění. Ke každému konektoru se dodává v příbalu separátní leštící film, který se vkládá do leštičky. Leštička potom pouhým otočením mechanismu obsluhou celý konektor zaleští.

Obr. 48 Leštička na zaleštění konektoru (Foto © 2013 OFA s.r.o.)

Takto vytvořené konektory jsou teplotně stabilní a jsou použitelné i ve venkovních aplikacích.

8.4 Optické spojky

Optické spojky slouží ke spojování a odbočování optických kabelů. I když jsou někdy optické spojky používány uvnitř budov, jejich zásadní aplikací je použití ve vnějších sítích. Z pohledu přístupových sítí můžeme spojky rozdělit na spojky vyšších kapacit používané v hlavních trasách (primární, napájecí síti), které jsou charakteristické standardními kazetovými systémy a menším počtem odbočujících kabelů a spojkami v přístupové (sekundární, zákaznické) části sítě, které jsou charakteristické velkým počtem odcházejících kabelů a z důvodu větší přehlednosti a jednodušší práce jsou vybaveny listovacím kazetovým systémem.

V konfiguraci vstupů spojky převládají u optických spojek hrncové spojky (veškeré vstupy jsou vedeny z jedné strany). Průběžné spojky jsou spíše doménou amerických a asijských sítí, případně některých států jižní Evropy, kde jsou tyto spojky používány zavěšené v trase nadzemní sítě. V našich podmínkách jsou spojky závěsných kabelů umísťovány v naprosté většině případů na sloup a opět jsou použity hrncové spojky. Za tímto účelem jsou ke spojkám prodávány jako příslušenství držáky na zeď či sloup.

Příkladem spojky s klasickým kazetovým systémem je spojka PLP® COYOTE® Dome (obr. 49), s kapacitou 264 svarů samostatných vláken, nebo až 720 vláken v ribbonovém provedení.

Řada spojek COYOTE® Dome Splice Closures představuje optické spojky vhodné pro distribuční metropolitní a přístupové sítě. Spojky využívají systém segmentových těsnění kabelových vstupů, který umožňuje separátní přístup k jednotlivým průchodkám. Zobrazená spojka 9,5“ × 19“ (obr. 49), je vybavena sedmi vstupními porty, přičemž každý pojme jednu silikonovou těsnicí průchodku. Průchodky různých typů umožňují podle průměru kabelu zatěsnění 1 – 12 kabelů v jednom portu.

Spojky COYOTE® Dome Splice Closures lze přímo ukládat do země, instalovat v kabelových komorách, nebo lze spojky pomocí speciálního držáku fixovat na zeď či na sloup.

Obr. 49 Spojka s klasickým kazetovým systémem PLP® COYOTE® (Foto © 2013 OFA s.r.o.)

Menší variantou spojky Dome je spojka COYOTE® ONE s kapacitou 120 samostatných svarů, nebo 288 svarů v ribbonovém provedení. Spojka opěr využívá systém portů pro silikonové těsnicí průchodky, spojka COYOTE® ONE je vybavena třemi vstupními porty. Opět se jedná o hrncovou konfiguraci spojky.

Obr. 50 Menší variantou je spojka COYOTE® ON (Foto © 2013 OFA s.r.o.)

V segmentu přístupové (sekundární, zákaznické) sítě jsou využívány spojky s listovacím kazetovým systémem. Příkladem takových spojek je například řada spojek BPEO od výrobce 3M™. Řada spojek BPEO zahrnuje pět velikostních typů, které pokrývají kapacitně rozsah od 48 do 576 svarů. Listovací systém kazet představuje větší počet kazet malé kapacity (obvykle do 12 svarů), které jsou jednostranně otočně uchyceny v nosníku, takže lze jednotlivé kazety překlápět v úhlu cca 90°. To potom umožňuje v kazetovém systému „listovat“ jako v knize a celý systém je v případě přístupové sítě přehlednější. V kazetě lze například umístit a navařit optický splitter, viz obr. 51.

Obr. 51 Příklad listovacího kazetového systému (Foto © 2013 OFA s.r.o.)

Spojka BPEO velikosti 1 se vyrábí v několika variantách vstupního čela, které jsou osazeny porty pro různé velikosti průchodek, viz obr. 52. Spojka má kapacitu 144 svarů. Porty jsou osazeny ucpávkami, které lze vyjmout a namísto nich se vloží průchodka s kabelem. Spojky 3M™ využívají systém průchodek ECAM různých velikostí. Průchodky umožňují zatěsnit samostatný kabel, nepřerušený kabel (dvojitá průchodka) nebo větší počet slabých kabelů. Spojky BPEO 1.5, 2 a 3 jsou zvětšenou variantou této spojky. Optické spojky BPEO využívají výše zobrazený listovací systém kazet.

Obr. 52 Spojka BPEO velikosti 1 s několika variantami vstupního čela (Foto © 2013 OFA s.r.o.)

Nejmenší variantu spojek BPEO s kapacitou 48 svarů představuje spojka BPEO velikosti 0 (obr. 53). Tato spojka je konstruována pro větší počet vstupujících kabelů malých průměrů, čemuž jsou přizpůsobeny vstupy spojky. Spojka dále umožňuje zavedení jednoho nepřerušeného kabelu.

Obr. 53 Spojka BPEO velikosti 0Foto © 2013 OFA s.r.o.

8.5 Optické rozvaděče

Optické rozvaděče jsou určeny k spojování a přepojování jednotlivých optických vláken. Mohou být řešeny jako verze s konektory s možností přepojování vláken, nebo jako rozvodné boxy pro uložení svarů nebo mechanických spojů (viz kapitola o spojování a ukončování vláken). Optické rozvaděče lze rozdělit na vysokokapacitní rozvaděče na straně Central Office operátorů nebo datových sálů, a dále na vnější a vnitřní rozvaděče v síti. Speciálním příkladem rozvaděče je potom distribuční bod, nadzemní spojka nebo splitterový koncentrátor.

Vysokokapacitní rozvaděče na straně Central Office jsou řešeny jako samostatně stojící rozvaděče, zpravidla modulární, nebo rozvaděče do normalizovaných 16“, 21“ a 23“ stojanů. Příklad rozvaděče v 19“stojanu je na obr. 54.

Obr. 54 Vysokokapacitní rozvaděč v 19“stojanu

Zobrazený stojan optického rozvaděče je osazen modulárními optickými rozvaděči OFA HC 144. Tento rozvaděč vychází z modulární koncepce, která umožňuje postupnou instalaci rozvaděče po jednotlivých 12vláknových blocích, přičemž vlastní montáž jednotlivých bloků probíhá mimo tělo rozvaděče. Rozvaděče jsou určeny pro širokou škálu aplikací, kterým odpovídají jednotlivé typy vnitřních modulů. Namátkově lze jmenovat vysokohustotní aplikace pro datová centra, splitterové koncentrátory v samostatně stojících venkovních rozvaděčích, aplikace pro otevřené sítě apod. Rozvaděče jsou uzpůsobeny pro použití konektorů SC, LC, E2000, aplikace pro datová centra dále podporují využití vícevláknových konektorů MPO. Rozvaděče osazené ve stojanu o výšce 42U (1U=44,45 mm (1,75“)) pokrývají kapacitu 1 440 konektorů. Vlastní rozvaděč osazený konektory SC/APC je na obr. 55.

Obr. 55 Rozvaděč osazený konektory SC/APC

Příkladem rozvaděče použitelného ve vnitřním prostředí je například rozvaděč 3M™ PBO T2 s kapacitou podle použitých kazet maximálně 144 vláken. Rozvaděč se používá v různých aplikacích, například jako přechodový box pro napojení vnějšího optického kabelu na vnitřní rozvod domu. Rozvaděč využívá listovací kazety 3M.

Obr. 56 Rozvaděč použitelný ve vnitřním prostředí 3M™ PBO T2 (Foto © 2013 OFA s.r.o.)

Pro vnější prostředí je určen rozvaděč OFS, který kombinuje užitné vlastnosti spojky a rozvaděče. Je určen do venkovního prostředí k umístění na sloup nebo fasádu a umožňuje napojení odchozích zákaznických kabelů na přívodní kabel, a to přímo, nebo prostřednictvím konektorového spoje. Přívodní kabel může být zaveden nepřerušený. Rozvaděč je zobrazen na obr. 57.

Obr. 57 Rozvaděč OFS kombinuje užitné vlastnosti spojky a rozvaděče (Foto © 2013 OFA s.r.o.)

Dalšími příklady rozvaděčů jsou například distribuční body, splitterové koncentrátory ve vnějším i vnitřním provedení, multioperátorové boxy apod. Pokud je potřeba se o nich zmínit, je to provedeno přímo v jednotlivých kapitolách.

8.5.1 Optické zásuvky

K ukončení optického vlákna na straně zákazníka slouží optické zásuvky. Optické zásuvky představují bod napojení koncového zařízení zákazníka. V současnosti se standardem pro ukončení v optické zásuvce stává konektor SC, zpravidla v provedení APC.

Zásuvky slouží k ukončení optického kabelu u zákazníka, ať už neokonektorovaného, nebo předem okonektorovaného. Zásuvky podle situace mohou umožňovat umístění rezervy vláken, osazení optického konektoru do vloženého adaptéru, uložení svaru nebo mechanického spoje apod. Podle použité technologie napojení zákazníka je nutné zvolit vhodnou zásuvku.

V novostavbách jsou obvykle provedeny zásuvky a vypínače v jednotné modelové řadě. V poslední době většina výrobců začala reagovat na potřeby trhu a zařazuje do svých designových řad telekomunikační zásuvky, včetně optických.

Obr. 58 Optická zásuvka (Foto © 2013 OFA s.r.o.)

9 VNITŘNÍ TRUBIČKOVÉ SYSTÉMY V BYTOVÝCH DOMECH

Vnitřní trubičkové systémy budované v bytových domech jsou zejména případem realizace rozvodů v nově budovaných stavbách. S instalací trubičkového systému je zpravidla počítáno už při projektování bytového domu, je mu vyhrazen příslušný prostor ve stoupací šachtě domu. Vnitřní trubičkové systémy vychází z instalací samostatných vnitřních mikrotrubiček, ponejvíce rozměrů 5/3,5 mm, 7/5,5 mm (vnitřní průměry mikrotrubiček se u jednotlivých výrobců lehce liší 7/3,5 je ekvivalent 7/3,8 apod.), do kterých jsou následně instalovány mikrokabely nebo vláknové jednotky k jednotlivým zákazníkům. Instalovaná mikrotrubička a mikrokabel musí korespondovat s celkovým řešením – například tahová síla, daná s tíhou mikrokabelu instalovaného ve svislém úseku, nesmí překročit dovolené tahové namáhání mikrokabelu udávané výrobcem. Tyto hodnoty jsou uvedeny v datasheetech konkrétních kabelů, nebo s výběrem vhodného kabelu poradí přímo zástupce výrobce kabelu. K odlehčení tíhové síly lze u velmi vysokých budov využít realizaci odlehčovacích smyček, kdy je kabel horizontálně rozdělen na několik úseků. Vlastní plastová infrastruktura (mikrotrubičky do jednotlivých bytů) je na straně bytu ukončena ve vhodné krabici, na kterou je následně instalována optická zásuvka. Trubičky z jednotlivých bytů jsou potom svedeny do jednoho bodu, ve kterém jsou podle velikosti budovy a situace buď zakončeny, například v provařovací skříni, přechodové spojce, multioperátorovém boxu, vnitřním splitterovém koncentrátoru, nebo jsou napojeny na vnější mikrotrubičky, vedoucí z budovy ven k optickému uzlu mimo budovu. Nejvíce používané varianty jsou znázorněny na následujícím obrázku.

Varianta malých bytových domů je využívána v případě, kdy počet bytů v domě je relativně malý a splitterový koncentrátor (nebo RODF) se nachází v dostatečné blízkosti od bytového domu. V takovém případě lze snadno ekonomicky zhodnotit, kdy je snadnější instalovat v trase samostatné trubičky (nebo trubičkový svazek) a napojit je přímo na vnitřní rozvod a nainstalovat paralelně větší počet mikrokabelů až do zásuvek zákazníků. Oproti tomu stojí varianta s provařovací skříní, kdy se do trasy instaluje pouze jednu větší trubička, do které se zafoukne jediný vícevláknový kabel, ale v domě se potom musí vybudovat provařovací skříň, ve které se realizují svary mezi jednotlivými kabely k zákazníkům a vnějším vícevláknovým kabelem.

Varianta s multioperátorovým boxem je charakteristická pro otevřené sítě, nebo pro případy, kdy je vnitřní optický rozvod ve vlastnictví majitele budovy, který jej podle potřeby zpřístupňuje jednotlivým operátorům. Jednotlivé kabely k zákazníkům jsou ukončeny na konektorech v sekci multioperátorového boxu, vyhrazené pro vnitřní rozvod.

Vlastní splitterový koncentrátor nebo RODF je doménou velkých bytových domů nebo bytových komplexů, které se počtem bytových jednotek blíží ke kapacitě tohoto rozvaděče a bylo by neefektivní takový rozvaděč stavět mimo budovu. Z rozvaděče potom naopak mohou být napojeny i další blízké budovy.

Obr. 59 Schéma rozvodů v malých a velkých bytových domech

9.1 Technické řešení

Obr. 60 Schéma technického řešení v bytovém domě

V domě je instalována pro každého zákazníka separátní trubička. Ve vertikální části rozvodu jsou trubičky vedeny stoupací šachtou a vhodně fixovány, například na vertikálním kabelovém roštu. S výhodou lze použít rošty z drátěného programu. Obdobným způsobem je potom svazek trubiček veden horizontálně k bodu koncentrace rozvodů (výstupu z domu, provařovacímu boxu, multioperátorovému boxu apod. K jednotlivým zákazníkům jsou potom horizontálně vedeny samostatné trubičky. Bohužel, úsek, ve kterém jsou trubičky vedeny samostatně, je nejrizikovější z pohledu možného poškození trubičky. Toto riziko ještě více stoupá, pokud jsou trubičky k zákazníkům vedeny v horizontální části v podlaze. V takovém případě je nutné trubičky dostatečně mechanicky chránit a eliminovat možnost jejich poškození (například tím, že jsou instalovány jako poslední těsně před zalitím podlah). Další doporučenou možností je trubičky před zalitím zkalibrovat. Pokud je trubička ještě volná, lze snadno lokalizovat závadu a lehce s minimálními náklady provést opravu. Pokud je trubička poškozená, nebude možno do ní nainstalovat kabel, a tudíž byt s poškozenou trubičkou nelze připojit.

10 VNITŘNÍ MULTITRUBIČKOVÉ SYSTÉMY

Vnitřní multitrubičkové systémy se používají jako alternativa k instalaci svazku samostatných trubiček ve společných trasách. Multitrubičky pro vnitřní prostory sestávají obvykle z trubiček o vnějším průměru 5 mm, příklad sortimentu je uveden na obr. 61.

Obr. 61 Příklad sortimentu multitrubiček

Multitrubičky sestávají ze svazku jednotlivých trubiček, který je opláštěn vnějším pláštěm. Toto řešení je z pohledu konstrukce robustnější. Poskytuje jednotlivým trubičkám vyšší ochranu proti mechanickému poškození trubiček a snese „hrubší“ zacházení při instalaci. Trubičky spojené do svazku jsou odlišeny barevným kódem, nebo jsou číslovány. Pokud jsou trubičky číslovány, obvykle se vytištěná čísla na trubičce opakují po několika centimetrech, aby bylo možno i při relativně krátkém odpláštění svazku snadno veškeré trubičky identifikovat. Trubičky jsou obvykle číslovány ve směru zevnitř ven, to znamená, že nejnižší čísla jsou uprostřed svazku a nejvyšší pod vnějším pláštěm (analogicky jako například vícežilové metalické kabely). Pod vnějším pláštěm je zpravidla umístěno párací lanko, v případě vícetrubičkových svazků potom dvě párací lanka. Popis konstrukce mikrotrubičky je na obr. 62, provedení různých výrobců se mohou konstrukčně lišit.

Obr. 62 Popis konstrukce mikrotrubičky

Multitrubičky se instalují ve společných trasách jako náhrada svazku samostatných trubiček. Multitrubičky se instalují na vhodnou konstrukci, například vertikální rošty, a fixují vázacími pásky nebo jiným vhodným způsobem. V místě odbočení do jednotlivých bytů se svazek v potřebné délce odpláští a příslušná trubička se pomocí spojky napojí na trubičku v horizontální části rozvodu, viz obr. 63.

Obr. 63 Odbočení trubiček do jednotlivých bytů

10.1 Technické řešení

Technické řešení celého rozvodu je potom naznačeno na obr. 43. V nejnižších patrech, relativně blízko bodu koncentrace rozvodu (provařovací skříni apod.) bývá zpravidla ekonomicky výhodnější napojovat účastníky samostatnými trubičkami a multiduct ponechat pro připojování zákazníků ve vyšších patrech.

Obr. 64 Technické řešení rozvodu trubiček do jednotlivých bytů

11 TRUBIČKOVÝ SYSTÉM REALIZOVANÝ NA FASÁDĚ DOMU

Instalace trubičkového systému po fasádě bytového domu je zhusta využívanou metodou instalace rozvodů u panelových domů před revitalizací, u kterých lze následně instalované trubičky překrýt nově realizovaným pláštěm budovy. Tento případ se aplikuje všude tam, kde to konkrétní situace dovoluje. Výjimkou nejsou ani budovy ve výstavbě, u kterých se instalují trubičky pod finální plášť. Velkou výhodou tohoto řešení jsou nízké náklady a minimalizace horizontálních rozvodů po bytě (a tím i omezení pro zákazníka „nepříjemných“ prací v bytě), protože průvrt z vnější strany fasády lze realizovat přímo v požadovaném místě osazení optické zásuvky. Nevýhodou může být obtížnější realizace, pokud není koordinována například se zateplovacími pracemi. Dalším možným nebezpečím je možné poškození trubičky, nejčastěji její „zalomení“ v místě průvrtu do zdi při následných zateplovacích pracích. Z toho důvodu lze doporučit použití vymezovacích prvků, které navádějí trubičku do průvrtu zdí a pevně mechanicky vymezují její ohyb. Zároveň slouží jako fixace. Princip řešení je znázorněn na obr. 65.

Obr. 65 Princip řešení trubičkového systému po fasádě bytového domu

12 KONCEPCE PATROVÝCH ROZVADĚČŮ

Koncepce patrových rozvaděčů patří mezi jedno z nejvíce frekventovaných řešení optického připojení pro zákazníky ve stávající bytové zástavbě. Koncepce vychází z rozvaděče, který je umístěn ve společných prostorách konkrétního patra (na chodbě, ve stoupací šachtě apod.), ve kterém jsou ukončena vlákna sítě operátora. Takovýto rozvaděč potom slouží pro postupné napojování zákazníků v okolních bytech, tak jak zákazníci o připojení projevují zájem. Obvyklá kapacita patrových rozvaděčů je 6 nebo 12 vláken, podle počtu bytů na patře potom patrový rozvaděč slouží pro jedno až několik pater. Základní koncepce je patrná z obr. 66.

Obr. 66 Základní koncepce patrových rozvaděčů

Optické patrové rozvaděče lze podle koncepce rozdělit na dva základní druhy. První skupina optických patrových rozvaděčů zahrnuje řešení, kdy jsou vlákna napájecího kabelu ukončena na konektorech. Druhou skupinou jsou patrové rozvaděče, u kterých jsou vlákna volně uložena například v kazetě a při zřizování přípojky je toto vlákno napojeno (svar, mechanický spoj) na vlákno do bytu zákazníka.

12.1 Patrové rozvaděče s konektory

Patrové rozvaděče s konektory jsou obvykle dimenzovány na kapacitu 6 nebo 12 vláken, nicméně na trhu jsou i další varianty. Patrový rozvaděč v této variantě sestává z konektorového pole, prostoru pro uložení svarů (kazety), řešení pro uložení rezerv příchozích bufferů/vláken a vstupní, event. výstupní fixace kabelů. V patrovém rozvaděči jsou ukončena vlákna příchozího kabelu na konektorech, obvykle užívané provedení konektorů jsou SC/APC a SC/PC, minoritně potom LC konektory. Patrový rozvaděč se zpravidla umísťuje z důvodu ochrany polohou pod strop, obvyklé jsou neuzamykatelné varianty, nicméně někteří operátoři volí i uzamykatelnou variantu. Vlastní rozvaděče jsou potom provedeny z plastu nebo z kovu. Příklad konkrétního provedení rozvaděče je na obr. 67.

Obr. 67 Provedení patrového rozvaděče

Patrový rozvaděč OFA Flight slouží k ukončení sekundárního kabelu sítě PON nebo v bytovém domě stávající zástavby, typicky na poschodí panelového domu. Podle vystrojené kapacity a počtu bytů na patře potom slouží obvykle pro 1-4 patra. Patrový rozvaděč OFA Flight je vybaven třemi pozicemi pro průchodky / záslepky, které slouží pro vstup sekundárního kabelu a případné výstupy kabelů do dalších patrových rozvaděčů, pokud je část kapacity sekundárního kabelu „provařena”. Rozvaděč je konstruován tak, že rezerva kabelů, kazeta se svary i konektorové pole jsou uloženy na vyjímatelném vnitřním modulu. Tento princip umožňuje vnitřní modul vyjmout a po odmotání rezervy kabelu veškerou montáž a svařování provádět pohodlně mimo těleso rozvaděče, a to ve vzdálenosti až 3,5 m. Vnitřní modul je vybaven jednou kazetou, vybavenou hřebínky pro uložení čtyř ribbonových svarů nebo 12 samostatných svarů. Modul umožňuje osazení 12 adaptérů typu SC nebo jiných, rozměrově shodných. Adaptéry jsou ze strany konektorů kabelu chráněny krytem. Rozvaděč není zamykatelný.

Plastové rozvaděče jsou obvykle řešeny podobným způsobem, pouze bez vyjímatelné střední části, případně lze z rozvaděče vyjmout pouze kazetu se svary. Vzhledem k tomu, že veškerá vlákna jsou už při výstavbě vnitřního rozvodu napojena na pigtaily s konektory, převládající technologií spojování vláken je svařování.

12.1.1 Připojení koncového účastníka sítě

V případě připojení koncového účastníka sítě (dále zákazníka) se potom používají předkonektorovaná řešení, kdy je k zákazníkovi zaveden například patchcord (oboustranně okonektorovaná šňůra) konkrétní délky. Tím odpadá veškerá činnost spojená se svařováním nebo spojováním vláken a vlastní zřizování zákazníků pak není náročné z pohledu vybavení a odbornosti pracovníků, kteří zřizování provádějí. Příklad zřizování zákazníků pomocí patchcordů s vlákny G657 je uveden na obr. 68.

Obr. 68 Připojení koncového účastníka sítě pomocí patchcordů s vlákny G657

Další vhodnou alternativou je například napojení bytu pomocí „neviditelného vlákna“ OFS InvisiLight™. Jedná se o metodu popsanou v kapitole o připojování zákazníků, kdy je zákazník napojen „neviditelným vláknem“. Řešení je postaveno na použití vlákna se sníženou citlivostí vůči makroohybu EZ-Bend®. Vlákno se dodává okonektorované na malé cívce uvnitř optické zásuvky, v sadě s ostatními potřebnými prvky. Řešení je založeno na technologii lepení postupně odvíjeného vlákna EZ-Bend® pomocí speciálního transparentního lepidla. Vlákno je vedeno přednostně v rozích jednotlivých stěn, lepidlo je postupně vytlačováno ze speciální kartuše, jejíž součástí je i aplikátor lepidla na vlákno. Kartuše s lepidlem je součástí balení. Vlákno se dodává okonektorované, typ konektorů – konektory SC, jeden konektor je na cívce v „rozloženém“ stavu, který umožňuje jeho snadné protažení pomocí přiloženého plastového přípravku provrtanými otvory ve stěnách. Jako příslušenství se dodávají v sadě ohybové díly pro vnější i vnitřní rohy, ukončovací záslepky pro vlákno vedené průvrtem zdi a další prvky. Základní filozofií je instalovat vlákno od patrového rozvaděče v rozích stěn až do optické zásuvky. V zásuvce zůstává uložena na cívce přebytečná rezerva vlákna, po ukončení instalace vlákna se na cívce uložený konektor pouze zapojí do adaptéru zásuvky. Aplikace nevyžaduje sváření, montáže konektorů, instalace lišt, chrániček a podobné práce. Vlákno instalované na omítce lze snadno přetřít další vrstvou malby. Filozofie použití je na obr. 69.

Obr. 69 Napojení bytu pomocí „neviditelného vlákna“

Pokud jsou ve stávajícím bytovém domě elektrické kabely (silnoproudé i slaboproudé – telefon, rozhlas po drátě, rozvody zvonků apod.) instalovány v pružných chráničkách, lze těchto tras za určitých okolností využít k instalaci optického kabelu. Za tímto účelem se vyrábí speciální kabely malého průřezu s pláštěm s malým koeficientem tření, které jsou určeny k „zastrkování“ do stávajících chrániček obsazených kabely.

Obr. 70 Plochý kabel

Plochý kabel je tvořen dvěma pevnostními členy (ocelovými dráty nebo dielektrickými tahovými prvky), které jsou umístěny v plášti s nízkým součinitelem tření. Ve středu kabelu je umístěno optické vlákno (jedno popřípadě dvě). Plášť kabelu je v této střední části ztenčen, aby bylo možné tahem za pevnostní členy kabel lehce rozdělit a tím snadno odhalit optické vlákno. Kabel se instaluje zasunutím do volného prostoru mezi vnitřní stěnou kabelové chráničky a stávajícím kabelem. Délka instalace je individuální podle členitosti trasy chráničky a jejího obsazení. Výrobci kabelů zpravidla doporučují vhodný způsob instalace. Optická vlákna instalovaná tímto způsobem jsou obvykle ukončována pomocí snadno instalovaných konektorů, které se vyrábí ve speciální variantě pro tento druh kabelů. Alternativou jsou svary nebo mechanické spoje vláken.

12.2 Bezkonektorové řešení patrových rozvaděčů

V případě technického řešení patrových rozvaděčů v bezkonektorové variantě jsou odchozí vlákna kabelů k zákazníkům přímo napojována na vlákna příchozího kabelu. Napojení se děje obvykle mechanickým spojem, případně svarem. Pro napojení zákazníků jsou používány pigtaily (jednostranně okonektorované šňůry) nebo kabely, které jsou napojovány na obou koncích. Příklad rozvaděče je na obr. 71.

Obr. 71 Bezkonektorový patrový rozvaděč

12.2.1 Připojení koncového účastníka sítě

Připojení koncového účastníka sítě (dále zákazníka) je podmíněno tím, že na straně patrového rozvaděče je nutné vždy realizovat spojení vláken, a to buď mechanickým spojem, nebo svařením vláken. Tato skutečnost klade vyšší nároky na kvalifikaci a vybavení obsluhy při zřizování zákazníků. Vybrané příklady napojování zákazníků jsou uvedeny níže. Jednou z často užívaných možností je napojení zákazníka pomocí pigtailu (jednostranně okonektorované šňůry) vhodné konstrukce s vláknem G.657.A. Pigtail bude instalován směrem od zákazníka (konektor) k patrovému rozvaděči, kde bude vlákno napojeno svařením nebo mechanickým spojem na vlákno napájecího kabelu (viz obr. 72).

Obr. 72 Napojení zákazníka pomocí pigtailu

Dalšími metodami může být koncepčně shodné řešení, pouze s využitím mechanicky odolných šňůr s vlákny G,657.B (například EZ-Bend®), použití neokonektorovaných šňůr a realizace svaru nebo mechanického spoje na obou koncích a další způsoby.

12.3 Napojení patrových rozvaděčů

Patrové rozvaděče jsou napojovány vhodnými optickými kabely nebo vláknovými jednotkami. Podle situace jsou jednotlivé patrové rozvaděče napojovány samostatnými kabely nebo vláknovými jednotkami, nebo může být jedním kabelem vhodné konstrukce napojeno vícepatrových rozvaděčů. V takovém případě jsou odchozí vlákna v rozvaděči buď provařena, nebo pokud to konstrukce rozvaděče umožňuje, vedena bez přerušení. Alternativou je použití optického kabelu s vytažitelnými elementy (riser kabelu) jako napájecího kabelu pro patrové rozvaděče, které je popsáno v následující kapitole, věnované tomuto druhu kabelů.

13 OPTICKÉ KABELY S VYTAŽITELNÝMI ELEMENTY (riser kabely)

Optické kabely s vytažitelnými elementy (Pull-Back Micro-Module Optical Cable, PBMM Optical Cable, Riser cable) jsou speciální konstrukcí vnitřního kabelu se suchou konstrukcí central tube, který umožňuje jednoduché vytažení konkrétní trubičky s vlákny z vertikální části kabelu a její instalaci horizontálně směrem k zákazníkovi. Pro tento druh kabelů se v podmínkách českého trhu vžilo poněkud nesprávně označení „riser kabely“, které jinak ve světě označuje obecně vnitřní vertikální „stoupačkový“ kabel, bez ohledu na jeho konstrukci. Vzhledem k tomu, že se jedná o obecně zažité označení, je v pomůcce pro vnitřní vertikální kabel toto označení používáno

Optické kabely s vytažitelnými elementy se používají pro realizaci rozvodů ve vícebytových domech, zpravidla ve stávajících bytových domech.

Konstrukce kabelů s vytažitelnými elementy je tvořena vnějším pláštěm (LSZH), který zpravidla obsahuje tahové prvky. Jako tahové prvky jsou používány například aramidové tyče. Uvnitř pláště jsou volně uloženy jednotlivé trubičky s vlákny. Konstrukce je patrná z obr. 73.

Obr. 73 Optické kabely s vytažitelnými elementy

Optický kabel s vytažitelnými elementy umožňuje pomocí jednoduchého nástroje vyříznout do pláště kabelu „okno“, které umožní z kabelu vyjmout trubičku s vláknem (vlákny) určenými pro konkrétního zákazníka a tu potom instalovat v horizontální části rozvodu do konkrétního bytu na patře bytového domu.

13.1 Filozofie použití optických kabelů s vytažitelnými elementy

Princip postupného napojování zákazníků je naznačen na obr. 74. Pomocí postupu popsaného dále je do pláště kabelu vyříznut otvor (okno), který svým rozměrem umožňuje vytažení trubičky s vlákny. O konkrétní počet pater výše vytvoříme v kabelu okno, vytáhneme cca 0,5 m vláknové jednotky a přestříhneme ji. Vertikální vzdálenost (počet pater) musí svým rozměrem včetně příslušné rezervy odpovídat potřebné délce trubičky s vláknem, kterou budeme následně instalovat horizontálně po patře do bytu zákazníka.

Pokud je délka vytahované jednotky z kabelu příliš velká, uděláme do kabelu další pomocné okno v některém z pater mezi místem přerušení jednotky a místem jejího vytažení a jednotku vytáhneme po úsecích.

V patře s napojovaným zákazníkem potom vytáhneme z kabelu takto připravenou trubičku s vláknem (vlákny). Tu potom instalujeme vhodným způsobem k zákazníkovi. Jako jeden z vhodných způsobů se ukázala předinstalace vnitřní trubičky 5/3,5 mm, případně se zatahovacím lankem (instalovaná například v liště). Do takto instalované mikrotrubičky lze kabel postupně zastrkat, nebo zatáhnout. Pokud je buffer s vláknem dostatečně tuhý (například čtyřvláknová varianta), lze jej prostrkat trubičkou až do místa ukončení u zákazníka. V případě zatahování na zatahovací lanko potom vhodně fixujeme trubičku s vláknem, například pomocí teplem smrštitelné trubičky (trubička, dutinka apod.) a následně buffer s vláknem protáhneme připravenou trubičkou až do místa ukončení u zákazníka.

Všechna vytvořená okna v kabelu překryjeme určeným plastovým krytem. Plastový kryt většinou slouží i k fixaci odchozí trubičky se zataženým bufferem.

Obr. 74 Postupné napojování zákazníků

13.2 Konstrukce kabelů s vytažitelnými elementy

Konstrukce kabelů s vytažitelnými elementy je patrná z obr. 75. Kabel je tvořen vnějším pláštěm (LSZH), který tvoří centrální trubičku optického kabelu. Plášť kabelu zpravidla obsahuje tahové prvky, které jsou ve většině případů dielektrické. Jako dielektrické tahové prvky jsou používány například aramidové tyče. Uvnitř pláště jsou volně uloženy jednotlivé trubičky s vlákny, vnitřní prostor bývá někdy vyplněn práškem. Na kabelu bývá podélně označeno místo řezu pro vytvoření „okna“ v kabelu. Toto místo je kolmé na tahové prvky kabelu, nicméně zde výrobci těchto kabelových konstrukcí bohužel nedokázali nalézt společnou řeč. A tak je na některých kabelech označeno místo řezu (řežeme nástrojem „po čáře“), zatímco jiní výrobci označují podélně umístění tahových prvků (potom řežeme kolmo mezi čárami). Jako příklad je uveden riser kabel, zobrazený na obr. 75.

Obr. 75 Kabely s vytažitelnými elementy (riser kabel)

13.3 Počet vláken v trubičce instalovaných k zákazníkovi

Trubička kabelu s vytažitelnými elementy (riser kabelu) obsahuje zpravidla jedno až čtyři vlákna. Důvody, proč se v některých případech instaluje k zákazníkovi více vláken, jsou dány technickými nebo regulačními podmínkami. Technickým důvodem je skutečnost, že někteří operátoři poskytují videoslužby po separátním vlákně. Regulační podmínky, které platí v jednotlivých zemích, nejsou v rámci EU jednotné. V některých případech tak musí na základě zákonných opatření instalovat k zákazníkovi až 4 vlákna, přičemž zbylá vlákna jsou podle příslušných právních předpisů určena pro alternativní operátory, veřejnou či státní správu, zdravotnictví (e-health), armádu, nespecifikované rezervy apod. Na obr. 76 je uveden příklad jednovláknového bufferu, tvořené jedním provozním vláknem a třemi výplněmi a dále, čtyřvláknového bufferu.

Obr. 76 Jednovláknový a čtyřvláknový buffer

13.4 Vytvoření „okna“ v kabelu, ochranný kryt

Pro vyříznutí otvoru (okna) v plášti kabelu s vytažitelnými elementy (riser kabelu) se používají jednoduché nástroje, které umožňují správné vedení ostří kabelem. Na trhu je řada těchto nástrojů, pro ilustraci jsem vybral jeden konkrétní nástroj.

V případě provedení kabelu s vyznačením místa řezu (viz kapitola výše) vedeme řez po hnědém pruhu na kabelu. Nástroj zařízneme do kabelu a řežeme rovnoběžně s pláštěm v požadované délce. Potom nástroj odkloníme od kabelu a ukončíme řez (viz obr. 77). Provede se řez v délce l = 60 až 100 mm, který je dostatečně velký pro snadné vyjmutí trubičky s vláknem, ale lze jej překrýt ochranným krytem (odbočovacím členem) kabelu.

Obr. 77 Provádění řezu pro vytvoření „okna“ v kabelu

13.5 Odbočovací členy

Odbočovací členy překrývají místa „oken“ v kabelu, čímž plní funkci protiprachového krytu. Zároveň fixují navazující trubičky 5/3,5 mm a mechanicky chrání přechod bufferu s vlákny mezi kabelem a trubičkou 5/3,5 mm. Odbočovací členy se instalují na všechna „okna“ v kabelu, i v místě, kde bylo okno vytvořeno z důvodu přerušení buffery. Odbočovací členy jsou na kabel pevně přichyceny (zpravidla připáskovány), lze je snadno opakovaně otevřít za účelem přidání trubičky k dalšímu zákazníkovi. Příklad provedení odbočovacího členu je na obr. 78.

Obr. 78 Provedení odbočovacího členu

13.6 Ukončení na straně zákazníka

Na straně zákazníka ukončujeme vlákno v optické zásuvce. Nejběžněji užívaným konektorem je v tomto případě SC/APC. Vlákno se na straně zákazníka ukončuje navařením na pigtail, mechanickým spojem na pigtail nebo pomocí snadno montovatelného konektoru (například Crimplok+).

13.7 Schéma vnitřního rozvodu

Standardně je kabel s vytažitelnými elementy napojen na vnější síť přímým navařením vláken, nebo prostřednictvím konektorových spojů. První případ je charakteristický pro napojení sítě jednoho operátora pomocí přechodové spojky nebo přechodového rozvaděče ve vnitřních prostorách domu, blízko vstupu vnějšího kabelu do budovy, například ve sklepě. Druhý případ je charakteristický pro víceoperátorové řešení s multioperátorovým boxem, nebo pro případ rozsáhlých areálů, ve kterých je například umístěn vnitřní splitterový koncentrátor.

Optické kabely s vytažitelnými elementy jsou instalovány vertikálně do vhodné stoupací šachty. Stoupací šachta by měla umožňovat dostatečný přístup ke kabelu, aby mohlo být realizováno odbočení k zákazníkovi, a zároveň musí poskytovat možnost vhodným způsobem trasu odbočení k zákazníkovi realizovat. Kabely se v šachtě pevně fixují. V nejvyšším patře, ve kterém mají být zákazníci z konkrétního riser kabelu napojováni, je nutné uložit smotek rezervy, která svou délkou pokryje nutnou horizontální vzdálenost, potřebnou k napojení těchto zákazníků. Tato rezerva zároveň slouží jako horní fixace trubiček s vlákny. Při instalaci, vytváření smotků rezerv, realizaci oblouků ve vertikálních i horizontálních trasách (například trasa vedená sklepem ke stoupací šachtě) se řídíme pravidly a poloměry ohybu, stanovenými výrobcem konkrétního kabelu. Rozsáhlejší bytové domy bývají zpravidla zakabelovány několika optickými kabely s vytažitelnými elementy. Příklad řešení je uveden na obr. 79.

Obr. 79 Schéma řešení vnitřního rozvodu

13.8 Modifikované schéma vnitřního rozvodu pomocí optických kabelů s vytažitelnými elementy

V některých situacích, například v případě operátora, který provozuje na střeše vysokého domu základnovou stanici mobilní sítě a zároveň má zájem připojit jednotlivé zákazníky v bytech optickou sítí, využívají operátoři optické kabely s vytažitelnými elementy modifikovaným způsobem, kdy jsou jednotlivé kabely napojeny v základnové stanici na střeše domu a jsou vedeny směrem dolů. Protože se jedná z logiky věci o mnohabytové domy (základnové stanice se umísťují zpravidla na nejvyšších stavbách), v místě technologie je umístěn splitterový koncentrátor nebo aktivní technologie, která napájí instalované optické kabely s vytažitelnými elementy. Schéma rozvodu a postupy instalace musí být v takovém případě přizpůsobeny faktu, že kabel není napojen na patě domu, ale naopak je veden shora. Vytahování trubičky s vláknem se potom děje směrem nahoru, a trubička musí být přerušena o příslušný počet pater níže. V takovém případě, pokud by operátor využíval zároveň obě řešení, je potom nutné sdělit technikovi, kde je kabel napojen. V případě realizace kabelu ve vysokém domě směrem dolů ze základnové stanice se na kabelu ještě v prostoru základnové stanice vytvářejí fixační kruhy, které fixují trubičky s vlákny proti posunutí vlastní vahou a tím poškození svarů v ODF. Příklad řešení je uveden na obr. 80.

Obr. 80 Schéma instalace kabelu

14 ALTERNATIVNÍ VYUŽITÍ OPTICKÝCH KABELŮ S VYTAŽITELNÝMI ELEMENTY

Optické kabely s vytažitelnými elementy jsou v některých případech využívány jako stoupací kabely, které napájejí patrové rozvaděče. Výhodou tohoto řešení je, možnost snadné realizace rozvodu a případná možnost modifikace. Řešení je naznačeno na obr. 81.

Obr. 81 Optické kabely s vytaženými elementy

Na obr. 81 je znázorněno řešení použití riser kabelu 96 vláken v kombinaci s rozvaděčem 3M™ PBPO 6-12e, který se vybavuje kazetami. Optický kabel s vytažitelnými elementy je v tomto případě použit jako stoupací kabel, který napájí jednotlivé patrové rozvaděče. Výhodou tohoto řešení je skutečnost, že z kabelu lze bez problémů vyjmout trubičku s vláknem, aniž by bylo nutno v rozvaděči ukládat i rezervy nepřerušených bufferů vedoucích do vyšších pater, nebo vlákna vedoucí do vyšších pater navařovat. V procházejícím kabelu se vytvoří „okno“ a příslušná trubička se o patro výše přeruší. Následně se trubička s vláknem stáhne do rozvaděče, kde se smotá rezerva, a vlákna zavedou do kazety. Pro tyto varianty jsou používány čtyřvláknové jednotky, například kabel 96 vláken. Do rozvaděče zavádíme podle potřeby jeden až několik trubiček s vlákny, podle počtu bytů na patře nebo patrech, pokud slouží jeden rozvaděč pro více pater. Vlákna jsou následně napojována svary nebo mechanickými spoji.

14.1 Varianta bez konektorů

Nejčastěji je užívána „bezkonektorová“ varianta patrového boxu, znázorněná na obrázku výše. Při zřizování zákazníků se následně na vlákno kabelu napojí vlákno odcházející k zákazníkovi. Napojení se děje navařením odchozího vlákna, častěji však s využitím mechanického spoje vláken. Využití mechanického spoje vláken má tu výhodu, že technici napojující zákazníka nemusí být vybaveni svářečkou. Zákazníci se napojují například pigtailem (jednostranně okonektorovanou šňůrou) příslušné délky, který se uloží do připravené trasy k zákazníkovi. Na straně zákazníka je konektor, na straně patrového rozvaděče se potom provede spoj na vlákně (svar, mechanický spoj). Pokud se pro vedení trasy k zákazníkovi využívají například stávající lišty s instalovanými elektrokabely, kde hrozí zvýšené riziko mechanického poškození, lze využít pro napojování zákazníků zodolněných optických šňůr, například typu EZ-bend® 3,0 mm nebo EZ-bend® 4,8 mm.

14.2 Varianta s konektory

Pokud zvolíme variantu s konektory v patrovém rozvaděči, potom jsou vlákna vystupující z optického kabelu s vytažitelnými elementy ukončena v patrovém rozvaděči na konektorech. Následné zřizování zákazníků potom probíhá pouze zavedením okonektorované šnůry (patchcordu) do bytu zákazníka. Uvedené řešení je náročnější z hlediska prvotní instalace (všechna vlákna musí být v rozvaděči navařena na pigtaily a napojena na konektory), ale je jednodušší z hlediska následného zřizování zákazníků. Zřizování spočívá pouze v protažení patchcordu (oboustranně okonektorované šňůry) k zákazníkovi, bez potřeby realizovat svary nebo mechanické spoje, což klade i menší nároky na vybavení a odbornost techniků.

15 ALTERNATIVA SYSTÉMU INSTALACE UTP KABELŮ

Pokrok ve výrobě optických vláken odolných proti makroohybům a následný vývoj nových kabelových konstrukcí umožňuje výrobu odolných optických kabelů a šňůr, na které lze aplikovat instalační postupy užívané při instalaci metalických kabelových rozvodů. Uvedené kabely využívají vlákna standardu ITU G.657.B3 a jejich konstrukce umožňuje používat stejné instalační postupy používané pro UTP kabelu. Příkladem takového odolného kabelu je kabel OFS EZ-Bend® 4,8 mm (obr. 82).

Obr. 82 Vnitřní jednovláknový kabel odolný proti makroohybům

EZ-Bend® 4,8 mm je vnitřní jednovláknový odolný kabel, určený pro mechanicky náročné aplikace. Kabel má sníženou citlivost vůči makroohybům a je navržen tak, aby odolal „nešetrným” způsobům instalace. Kabel využívá optické technologie EZ-Bend, vyvinuté společností OFS. Kabel o vnějším průměru 4,8 mm dosahuje méně než 0,1 dB útlumu vlivem makroohybu při vytvoření 1 závitu vlákna o poloměru 5 mm (měřeno při vlnové délce 1550 nm) a svou konstrukcí v oblasti makroohybů vysoce překračuje požadavky ITU G.657.B3. Vlákno je zpětně kompatibilní s vlákny G.652.D. Kabel umožňuje mechanicky náročné aplikace s ostrými ohyby o malém poloměru, fixace pomocí sponek nebo vázacích pásků, možnost uložení rezervy v malém prostoru (v liště apod.). Vhodný jako propojovací šňůra pro aplikace, kde hrozí mechanické poškození kabelu (kanceláře, obytné prostory). Kabel je vhodný pro přímé zakončení na konektorech. Kabel lze dodat i s univerzálním pláštěm (pro vnitřní i vnější použití). Alternativou je použití kabelu EZ-Bend® s průměrem pláště 3,0 mm, který vykazuje z hlediska mechanické odolnosti nižší parametry, které jsou ale řadou operátorů považovány za dostatečné.

Instalace kabelů EZ-Bend® 4,8 mm potom může svými postupy kopírovat instalační postupy, které byly montážními firmami dříve používány pro instalaci vertikálních a horizontálních metalických LAN kabeláží, realizovaných z UTP, FTP a STP kabelů s kroucenými páry. Příklad instalace je uveden na následujícím obrázku. Kabely jsou vedeny stoupací šachtou vyvázané na roštu a na jednotlivých patrech jsou protahovány do připravených standardních pružných instalačních chrániček, vedených do místa ukončení optického rozvodu (zákaznická zásuvka). Dovolená maximální tahová síla pro kabel EZ-Bend® 4,8 mm je 440 N. V optické zásuvce u zákazníka může být kabel ukončen montáží rychle montovatelného konektoru, navařením pigtailu nebo mechanickým spojem. Na straně bodu koncentrace služeb (přechodové skříně, přechodové spojky, multioperátorového boxu apod.) může být kabel zakončen opět výše uvedenými postupy (viz obr. 83).

Obr. 83 Kabeláž s méně odolnými vlákny

Alternativou je použití kabeláže s méně odolnými vlákny, například ITU G.657.A2. V praxi to znamená úsporu nákladů za kabeláž, nicméně za cenu zajištění mnohem ohleduplnější instalace a nutné dodatečné ochrany kabeláže proti poškození. Příkladem je například použití quadplexních šňůr MiniCord®, které jsou vedeny mechanicky chráněné vertikálně ve stoupací šachtě a následně je vždy na patře čtveřice roztržena na jednotlivé šňůry a ty jsou následně horizontálně vedeny do jednotlivých bytů. I v horizontální části je nutné zajištění mechanické ochrany. Na straně soustřeďovacího bodu (provařovací skříň, multioperátorový box, spojka apod.) jsou potom jednotlivé šňůry navařeny na příchozí vnější optický kabel. Blíže viz obr. 84.

Obr. 84 Použití quadplexních šňůr MiniCord® ve stoupací šachtě

16 UNIVERZÁLNÍ KABELY VEDENÉ PO FASÁDĚ

Univerzální optické kabely vedené po fasádě jsou analogií trubičkových systémů, vedených po fasádě. Lze je aplikovat tam, kde je to z estetického hlediska možné. Buď v případech, kdy je kabeláž následně překrytá kupříkladu zateplením budovy, nebo tam, kde je to z estetického hlediska akceptovatelné. Například v situaci, kdy je možné kabely opticky „schovat“ do spár mezi panely.

Kabely jsou vedeny podle situace zespodu nebo shora, případně z místa na budově, kde je ukončen přívodní kabel. V některých případech je na fasádě budovy umístěn i rozvaděč ve venkovním provedení, například v případech, kdy je v tomto místě ukončen přívod závěsným kabelem. Příklad řešení je na obr. 85.

Obr. 85 Vedení kabelů po fasádě

Uvedená instalační metoda, ovšem bez ohledu na jakákoli estetická hlediska, je v zemích jako například Španělsko absolutně nejužívanější metodou a snad pouze s výjimkou památkově chráněných budov ji lze nalézt prakticky kdekoli, včetně historických center měst. Další lokalitou, kde jsou takovéto instalační metody běžnou praxí, jsou asijské státy. V Čechách se k těmto instalacím občas uchylují menší operátoři, zpravidla ve spojení se závěsnými kabely.

Tento způsob instalace je z finančního hlediska málo náročný, nicméně v řadě případů bude z estetických či důvodů platných právních předpisů, neprůchozí.

17 SAMOTÍŽNÉ INSTALACE

Samotížné instalace jsou jednou z metod, které jsou v České republice s úspěchem používány některými operátory. Instalace se používají pro postupné zřizování zákazníků ve stávajících bytových domech. Princip je jednoduchý: ve stoupací šachtě je natažena vnitřní trubička větší světlosti, která je na jednotlivých patrech přerušena a napojena pomocí podélně dělitelné vrapované chráničky (viz obr. 86).

Obr. 86 Vrapová chránička

Toto řešení umožňuje překrýt přerušení trubiček na jednotlivých patrech jednoduchým rozebíratelným spojem, který může být zároveň místem, kde z trubičky vystupuje kabel k zákazníkovi.

Obr. 87 Postup samotížné instalace

Vlastní postup instalace je potom naznačen na obr. 87. V první fázi je vybudována trasa od místa ukončení optického rozvodu u zákazníka (zákaznické zásuvky) až po stoupací šachtu s instalovanou trubičkou. Kabel se zatíží závažíčkem a samotížně je spuštěn do trubičky až k místu, kde je osazen rozvaděč (například ve sklepě), viz obr. 88. Následně je kabel na straně rozvaděče napojen na vlákna vnějšího kabelu (svar, mechanický spoj). Jako vhodný kabel jsou používány kabely MiniCord® o průměru 1,75 mm, lze užít i jednostranně okonektorované řešení.

Obr. 88 Kabel se zatíží závažíčkem a je samotížně spuštěn kabelem

Jako alternativu k instalaci trubky používají někteří operátoři instalační lištu větší světlosti (obr. 89).

Obr. 89 Použití lišty větší světlosti

18 INSTALACE ZÁVĚSNÝMI KABELY A NAVAZUJÍCÍ ROZVODY

Budování sítí pomocí závěsných kabelů představuje ekonomicky výhodnou alternativu budování optických sítí, nicméně vzhledem k charakteru bude tato metoda průchozí pouze v omezené množině případů. Typickým případem lokalit, kde jsou sítě budovány tímto způsobem, jsou například venkovské lokality a okrajové části měst, a to zejména tam, kde jsou již některé inženýrské sítě v nadzemním provedení vybudovány a vlastník takovéto sítě je ochoten sdílet (například za úplatu) svoje stávající podpěry s telekomunikačním operátorem. Další možnou alternativou, ke které dochází, je kupříkladu dohoda s obcí a zavěšení kabeláže na obecní stožáry veřejného osvětlení.

Vzhledem k lokalitám typickým pro tyto instalace jsou typickým místem ukončení optických sítí rodinné domy, nicméně i v těchto případech dochází občas k napojení bytových domů optickou přípojkou. Nicméně zpravidla jde o bytové domy s malým počtem bytových jednotek, obvykle 4 – 12 bytů.

V případě napojování bytového domu je optický kabel přiveden na dům pomocí vhodné kotvy, instalované na fasádu. Místo, kde je kabel ukončen, volíme s ohledem na co nejsnazší realizaci následného rozvodu. Přivedený optický kabel obecně může sloužit pro jednoho nebo více účastníků a může být ukončován na vnější zdi nebo uvnitř domu.

Pokud je, například u čtyřbytové jednotky, připojován jediný zákazník, může být optický závěsný kabel ukotven z vnější strany obvodové stěny přímo v místě, kde je z vnitřní strany instalována optická zásuvka a kabel je následně zaveden průvrtem přímo do zásuvky. Řešení napojení více zákazníků v jednom bytovém domě uvedenou metodou není z estetického hlediska zcela vhodné, nicméně v některých případech může být akceptovatelné (napojení čtyřbytového domu ve vesnické lokalitě, provedené ze zadní strany domu apod.).

Obr. 90 Kotvení kabelů do zdi

Napojování vícebytových jednotek je zpravidla řešeno pomocí optického rozvaděče v kombinaci s některou z dalších metod, uvedených v tomto postupu. Optický rozvaděč může být umístěn na vnější straně fasády v blízkosti ukotvení závěsného kabelu, například v kombinaci s následnou realizací optických rozvodů kabely vedenými po fasádě.

Obr. 91 Instalace závěsnými kabely s umístěním rozvaděče uvnitř domu

Další možností je umístění rozvaděče uvnitř domu, a to jak varianty s konektory (například patrové rozvaděče), tak varianty s přímým navařením vláken (například navaření kabelu na optický kabel s vytažitelnými elementy). Vhodná metoda je zvolena podle konkrétní situace a s ohledem na počet bytů v budově a předpokládanou penetraci. Místo ukončení kabelu je vhodné volit v blízkosti rozvaděče, aby mohla být vlákna kabelu přímo zavedena do rozvaděče.

Optické rozvody prováděné závěsnými kabely nejsou v současnosti frekventovanou metodou instalace optických přístupových sítí, nicméně s plánovanou výstavbou pokrytí míst s nedostatečnou telekomunikační infrastrukturou optickými sítěmi lze očekávat nárůst jejího významu.

19 INSTALACE ROZVODU S VYUŽITÍM OBSAZENÝCH CHRÁNIČEK

Uvedená metoda je vhodná pro stávající bytové domy s menším počtem bytů. Spočívá ve využití stávajících chrániček obsazených kabely k „doinstalaci“ speciálního kabelu do této chráničky. Do chráničky lze instalovat několik kabelů (viz obr. 92).

Obr. 92 Využití stávajících chrániček obsazených kabely

Pokud jsou ve stávajícím bytovém domě elektrické kabely (silnoproudé i slaboproudé – telefon, rozhlas po drátě, rozvody zvonků apod.) instalovány v pružných chráničkách, lze těchto tras za určitých okolností využít k instalaci optického kabelu. Podmínkou je, aby chránička byla nepřerušená a průchozí (nezdeformovaná) a byl mezi stávajícím kabelem a chráničkou dostatečný prostor. Pokud nalezneme vhodnou chráničku nebo chráničky, lze tímto způsobem nainstalovat do jedné chráničky i několik kabelů a s příslušným kabelem potom pokračovat na patře horizontálně do bytu zákazníka.

„Low friction“ kabely představují speciální konstrukci kabelu malého průřezu s pláštěm s malým koeficientem tření, které jsou určeny k „zastrkování“ do stávajících chrániček obsazených kabely. Nicméně lze tyto kabely bez problémů používat pro další metody instalace domovních rozvodů (například vedení v liště).

Obr. 93 Příklad vnitřního kabelu pro instalaci do stávajících chrániček

Plochý kabel je tvořen dvěma pevnostními členy (ocelovými dráty nebo dielektrickými tahovými prvky), které jsou umístěny v plášti s nízkým součinitelem tření. Ve středu kabelu je umístěno jedno nebo několik optických vláken. Plášť kabelu je v této střední části ztenčen, aby bylo možné tahem za pevnostní členy obě poloviny kabelu lehce rozdělit a tím snadno odhalit optická vlákna (vlákno). Kabel se instaluje zasunutím do volného prostoru mezi vnitřní stěnou kabelové chráničky a stávajícím kabelem. Délka instalace je individuální podle členitosti trasy chráničky a jejího obsazení. Výrobci kabelů zpravidla doporučují vhodný způsob instalace. Optická vlákna instalovaná tímto způsobem jsou obvykle ukončována pomocí snadno instalovaných konektorů, které se vyrábí ve speciální variantě pro tento druh kabelů. Alternativou jsou svary nebo mechanické spoje vláken.

Instalace optických rozvodů pomocí „low friction“ vnitřních kabelů nalezne uplatnění ve stávajících bytových domech. Pokud je záměrem instalovat vertikální část rozvodů, bude doménou méně bytových domů, protože prostor ve vhodných vertikálních chráničkách je omezen. Pokud to jde (například přívodní trasa je vedena závěsným kabelem), je vhodné rozvaděč umístit zhruba do středního patra, aby bylo možné využít chráničky v obou směrech, nahoru i dolů.

Instalace pomocí „low friction“ vnitřních kabelů je také vhodnou doplňkovou metodou k vertikálním trasám nainstalovaným jiným způsobem (například při instalaci patrových rozvaděčů). „Low friction“ kabely se potom používají pouze v horizontálních rozvodech pro postupné napojování zákazníků, nebo jako metoda realizace rozvodu po bytě.

20 VLÁKNA A KABELY VEDENÉ NA OMÍTCE

V některých případech je možné vést samotné vlákno nebo kabel po omítce. Za tímto účelem byly vyvinuty konkrétní produkty vláknové optiky, které takové instalace umožňují. V obou případech (vlákno, kabel) je principem nalepení rozměrově malého prvku na omítku, čímž jsou minimalizovány instalační práce. Trasu volíme tak, aby byl prvek co možná nejvíce pohledově skryt, tedy například po stěně těsně pod stropem. Prvky lze ve většině případů bez problémů následně překrýt další vrstvou omítky. Uvedená metoda je vhodná pro stávající bytové (nebo i rodinné) domy, nicméně negativním aspektem je menší mechanická ochrana a tím vyšší možnost poškození (zejména u samotného vlákna).

20.1 Více vláknový kabel vedený po omítce

Vícevláknový kabel vedený po omítce je vhodnou alternativou instalace vertikálních rozvodů ve stávajících bytových domech. Konstrukčně se jedná o kabel s měkkým pláštěm pro vnitřní použití, který je v průřezu konstruován pro lepení na pevný podklad. Kabel má plochu, na které je naneseno lepidlo překryté ochrannou páskou, která se těsně před instalací sejme a kabel se nalepí na omítku (pro lepší představu, princip lze přirovnat ke konstrukci samolepícího těsnění do oken a dveří, viz obr. 94).

Obr. 94 Kabel se samolepicí vrstvou

Pro nalepení kabelu se používají rozličné přípravky, lišící se od výrobce k výrobci. Zpravidla jde o princip přítlačného válečku s profilem odpovídajícím profilu kabelu, prvku se soustavou takových válečků, až po sofistikovaná řešení, která automaticky odstraňují krycí pásku apod.

Řada takovýchto kabelů funguje na principu „riser kabelů“, kdy jde poměrně jednoduše v požadovaném místě „vytáhnout“ konkrétní trubičku s vláknem a napojit zákazníka. Instalační metody jsou shodné s riser kabely. V menších bytových domech potom kabel vedeme na chodbách a schodištích po stěně těsně pod stropem. V místě napojení zákazníka realizujeme box (existují i speciální typy dodávané ke konkrétnímu ke kabelu) a napojíme z něj zákazníka. V boxu můžeme provést svar, mechanický spoj, rychle montovatelný konektor, nebo trubičku s vláknem protáhnout průvrtem stěnou až do zásuvky zákazníka. Příklad řešení takové sítě je na obr. 95.

Obr. 95 Kabel vedený po omítce

20.2 Vlákno vedené po omítce

S uvedeným principem přichází do ČR společnost OFA, která nabízí produkt OFS EZ-Bend® InvisiLight™ Optical Solution. Systém je založený na použití revolučního vlákna OFS EZ-Bend®, které z pohledu ohybových ztrát svými excelentními vlastnostmi přesahuje požadavky ITU-T G657.B. 3. Toto vlákno umožňuje instalaci přímo na omítku, obvykle v rozích (horizontálně těsně pod stropem nebo těsně nad podlahovou či kobercovou lištou, vertikálně v rozích místnosti, podél dveří apod.

OFS EZ-Bend® InvisiLight™ je vlákno v nekolorované přírodní těsné sekundární ochraně, které je pomocí tenké vrstvy transparentního lepidla dodávaného v kartuši lepeno přímo na omítku. Lepidlo je rychleschnoucí, tudíž spolehlivě fixuje vlákno při instalaci. OFS EZ-Bend® InvisiLight™ se dodává jako souprava již okonektorovaného vlákna namotaného na cívce, která je součástí zásuvky. Vlákno je oboustranně okonektorované SC konektory, jeden konektor je v rozebraném stavu pro snadnější protažení případnými průvrty zdmi. Po instalaci se rezerva vlákna i s cívkou vkládá do zásuvky. K řešení se dodávají naváděcí prvky do rohů, zaslepovací prvky průvrtů zdí apod. (viz obr. 96).

Obr. 96 Vlákno vedené po omítce

21 UKONČENÍ ROZVODU NA STRANĚ ZÁKAZNÍKA

Ukončení rozvodu na straně zákazníka probíhá v současnosti různými způsoby a je odvislé od typu stavby, technické strategie operátora a vzájemné dohody operátora se zákazníkem nebo stavebníkem. V případě nových staveb bývá obvykle zásuvka umístěna v logickém středu navazujícího rozvodu v místě, kde je předpokládané umístění koncového zařízení. V případě realizace sofistikovaného telekomunikačního rozvodu v kombinaci například s „inteligentními domy“ se optika ukončuje v místě řídicího centra tohoto rozvodu. Zcela opačný je přístup některých operátorů ve stávající zástavbě, kteří umísťují optickou zásuvku v nejbližším možném místě (například v zádveří) a navazující část optického rozvodu potom ponechávají v kompetenci zákazníka. V některých případech, kdy je například rozvod realizován odolnou optickou šňůrou EZ-Bend®, provádějí někteří operátoři rozvody bez optické zásuvky a zapojují okonektorovanou šňůru přímo do koncového zařízení.

22 NAVAZUJÍCÍ ROZVOD PO BYTĚ

Pomůcka popisuje část optických rozvodů po bytovém domě až po jejich zakončení na straně zákazníka, kam je následně připojeno koncové zařízení. Na toto koncové zařízení by měla navazovat technologie, která umožní datové připojení jednotlivých zařízení. K tomu jsou využívány různé technologie Wi-Fi, vnitřní rozvod metalickými kabely, PLC a podobě, které již nespadají do této pomůcky, ale jsou popsány v pomůcce TP 1.25 věnované metalickým rozvodům v bytových domech.

Pro zobrazení kompletního obsahu se musíte přihlásit
1 2