A 3.2 Autorizační zákon

1 2

ČESKÁ KOMORA AUTORIZOVANÝCH INŽENÝRŮ A TECHNIKŮ ČINNÝCH VE VÝSTAVBĚ

AUTORIZAČNÍ ZÁKON

A 3.2

Aktualizace 2012

ISBN 80-86769-08-9

Klíčová slova:

vyhlášky, autorizace, předpisy právní

Kolektiv autorů:

Autoři

OBSAH

  • Úplné znění zákona č. 360/1992 Sb., o výkonu povolání autorizovaných architektů a o výkonu povolání autorizovaných inženýrů a techniků činných ve výstavbě, ve znění pozdějších předpisů
    • Příloha č. 1 k zákonu č. 360/1992 Sb.
    • Příloha č. 2 k zákonu č. 360/1992 Sb.
    • Směrnice Rady 85/384/EHS ze dne 10. června 1985 o vzájemném uznávání diplomů, osvědčení a jiných dokladů o dosažené kvalifikaci v oboru architektury, obsahující opatření k usnadnění účinného výkonu práva usazování a volného pohybu služeb
    • Směrnice Evropského parlamentu a Rady 1999/42/ES ze dne 7. června 1999, kterou se zavádí postup pro uznávání dokladů o dosažené kvalifikaci pro profesní činnosti upravené směrnicemi o liberalizaci a o přechodných opatřeních a kterou se doplňuje obecný systém uznávání dokladů o dosažené kvalifikaci

ÚPLNÉ ZNĚNÍ ZÁKONA č. 360/1992 Sb.,

o výkonu povolání autorizovaných architektů a o výkonu povolání autorizovaných inženýrů a techniků činných ve výstavbě,

Příloha č. 1 k zákonu č. 360/1992 Sb.

Příloha č. 2 k zákonu č. 360/1992 Sb.

Příloha č. 1 k zákonu č. 224/2003 Sb.

upravuje postupy pro uznávání formální kvalifikace a odborné praxe architektů podle směrnice 85/384/EHS. Rozlišují se dva mechanismy uznávání, které se považují za rovnocenné pro přístup k příslušné činnosti a jejímu výkonu:

  • na základě zásady nabytých práv, kdy se automatický uznávají diplomy, osvědčení a jiné doklady o formální kvalifikaci v oboru architektury, které členské státy vydávaly do doby před harmonizací studijních programů v oboru architektury, a
  • na základě harmonizovaného studia se automaticky uznávají výše uvedené doklady, které byly získány v souladu se směrnicí, jež mimo jiné stanoví minima obsahu a formy studia v oboru architektury.

Příloha č. 1 dále stanoví pravidla pro uznávání formální kvalifikace získané mimo území Evropské unie a pro uznávání formální kvalifikace osobám, které obzvláště vynikly svými úspěchy v oboru architektury.

Odborná praxe se prokazuje ve stejné délce, která je předepsaná pro výkon činnosti autorizovanými osobami, tj. 3 roky.

Příloha č. 2 k zákonu č. 224/2003 Sb.

k zákonu aplikuje směrnici 99/42/ES, která se vztahuje na ostatní činnosti ve výstavbě, jež nepodléhají režimu směrnice 85/384/EHS a jsou vykonávané inženýry a techniky činnými ve výstavbě. Jde o případy výkonu činností vykonávaných jako svobodné povolání, nebo činností vykonávaných v pracovním poměru podle ustanovení §14 odst. 1 písm.a) a c) autorizačního zákona. Transpozice této směrnice bude provedena také v živnostenském zákoně. Zde bude relevantní pro případy, kdy osobě vykonávající danou činnost ve výstavbě bude vydáno živnostenské oprávnění §14 odst. 1 písm. b). Způsob transpozice směrnice 99/42/ES do přílohy zákona je obdobný jako u směrnice 85/384/EHS, tzn. že zapracovává její odpovídající články, týkající se uznávání formální kvalifikace a odborné praxe inženýrů a techniků činných ve výstavbě.

Novelou autorizačního zákona se ukončuje výkon vybraných činností ve výstavbě, které až dosud může vykonávat osoba s oprávněním k projektování a s osvědčením o zvláštní způsobilosti, získaným podle předpisů zrušených na počátku devadesátých let (vyhláška Federálního ministerstva pro technický a investiční rozvoj č. 8/1983 Sb., o zvláštní způsobilosti k některým činnostem v výstavbě, ve znění vyhlášky č. 73/1987 Sb., vyhláška Státní komise pro vědeckotechnický a investiční rozvoj č. 186/1990 Sb., o oprávnění k projektové činnosti). Tato osvědčení zaniknou uplynutím 12 měsíců ode dne nabytí účinnosti zákona, tj. dnem 31. prosince 2004.

Novela autorizačního zákona - zákon č. 224/2003 Sb. - byla přijata Poslaneckou sněmovnou PČR dne 28. května, Senátem dne 26. června a podepsána prezidentem republiky dne 8. července 2003. Zákon č. 224/2003 Sb. byl uveřejněn ve Sbírce zákonů, částka 79, rozeslané dne 31. července 2003.

Zákon č. 224/2003 Sb., nabývá účinnosti dnem 1. ledna 2004, s výjimkou těch částí, které se týkají volného pohybu osob v rámci Evropské unie. Tato ustanovení zákona nabývají účinnosti dnem, kdy vstoupí v platnost smlouva o přistoupení České republiky k Evropské unii.

Je třeba se zmínit o legislativní činnosti Komise EU, která jistě bude mít v budoucnu vliv na náš autorizační zákon. Komisi se podařilo dosáhnout podstatné konsolidace 35 přechodných směrnic, které se týkaly řemesel a živností prostřednictvím všeobecné systémové směrnice 99/42/EC Evropského parlamentu a Rady ze dne 7. června 1999, kterou se zavádí postup pro uznávání dokladů o vzdělání pro profesní činnosti upravené směrnicemi o liberalizaci a o přechodných opatřeních a kterou se doplňuje obecný systém uznávání dokladů o vzdělání. Ta byla do autorizačního zákona v plném rozsahu implementována.

Přijetí Směrnice 201/19/EC Evropského parlamentu a Rady ze dne 14. května 2001, kterou se novelizují směrnice o všeobecném systému uznávání profesní kvalifikace, a směrnice týkající se profesí zdravotní sestry v oboru všeobecné zdravotní péče, zubního lékaře, veterinárního lékaře, porodní asistentky, lékárníka,lékaře a architekta (označována jako Směrnice SLIM-OJL 206 z 31. 7. 2001) zjednodušilo právní a procesní režim uznávání profesní kvalifikace. I nadále však platí asi dvanáct hlavních směrnic vztahujících se na tyto profese.

Komise EU v roce 2002 připravila návrh nové Směrnice Evropského parlamentu a Rady o uznávání profesní kvalifikace, která má výše uvedené směrnice sloučit a poskytnout jednodušší a jasnější soubor pravidel pro tyto regulované profese.

Snahou Komise je, aby EU a členské státy urychlily a usnadnily uznávání profesní kvalifikace (u regulovaných povolání), včetně podmínek podporujících zvýšenou úroveň automatického uznávání, a zavedly jednotnější, průhledný a pružný režim uznávání kvalifikace u regulovaných povolání do roku 2005.

Komise zdůvodňuje nutnost konsolidace dílčích sektorových směrnic do jedné tím, že až doposud se pravidla o uznávaní profesní kvalifikace vyvíjela postupným způsobem při uplatňování mnoha paralelních ustanovení a obměn. Podrobné obměny a propojení jednotlivých částí právních předpisů vedly k systému, který byl kritizován migrujícími pracovníky i odbornými pracovníky jako příliš komplikovaný, obtížně pochopitelný, často nejasný a někdy pomalý při uplatňování, někde pak jako zastaralý nebo nevhodný pro specifický charakter určitých profesí.

Se záměrem učinit systém jasnějším, snadnějším a lépe pochopitelným a uplatnitelným tento návrh jednotné Směrnice upravuje všechny směrnice založené na uznávání titulů tak, aby se zachovaly základní podmínky a záruky a při tom se struktura zjednodušila a fungování systému vylepšilo. Návrh rovněž uvažuje se zjednodušením podmínek kladených na přeshraniční poskytování služeb ve srovnání s podmínkami vztahujícími se na svobodu usazování tak, aby dále přispěl k pružnosti trhu práce a služeb.

Návrh nové směrnice obsahuje ustanovení ke zvýšení spolupráce mezi národními orgány samotnými i mezi národními orgány a Komisí při poskytování informací a rad občanům a při řešení problémů. Informace a rady poskytované občanům ve věci jejich práv a zájmů při uznávání profesní kvalifikace by měly být poskytovány z míst co nejblíže občanovi. Z toho pak vyplývá povinnost orgánů a kontaktních míst v domácích i hostitelských členských státech poskytovat informace osobám kvalifikovaným nebo ucházejícím se o uznání kvalifikace v souvislosti s volným pohybem osob. Existující informační a poradenské systémy budou rozšířeny tak, aby byla zaručena rychlá a důvěrná výměna informací mezi takovými orgány, umožňující rychle a v plném rozsahu odpovídat na otázky položené v jednom členském státě o podmínkách uznávání a praktickém postupu uplatňovaném v jiném členském státě.

Obsah a uspořádání vzdělávacího systému a odborného školství zůstávají ve výhradní pravomoci členských států v souladu s ustanoveními článků 149 a 150 Smlouvy o ES. Navíc členské státy rozhodují na svém území o kvalifikaci a dalších okolnostech podmiňujících zahájení a vykonávání dané profese a o činnostech, které profese zahrnuje. Tato národní pravidla mohou omezovat volný pohyb pracovníků, svobodu usazování a svobodu poskytovat služby (články 39, 43 a 49 Smlouvy o ES). Aby se tyto svobody uplatnily, je nezbytné stanovit společná pravidla, umožňující občanům Společenství, aby jejich profesní kvalifikace byla uznávána v jiných členských státech tak, aby v nich mohli vykonávat regulovanou profesní činnost.

V souladu se Smlouvou o ES se Směrnice vztahuje výhradně na občany Společenství, kdy profese, kterou žadatel hodlá vykonávat, je v hostitelském členském státě regulována a kdy žadatel získal profesní kvalifikaci v jiném členském státě, než ve kterém hodlá profesi vykonávat. Opakuje definice v současné době obsažené ve všeobecných sektorových směrnicích, týkající se koncepce regulovaných profesí, profesní kvalifikace a dokladů o formálním vzdělání (včetně dokladů o formální kvalifikaci získané v některé třetí zemi, jakmile byla uznána prvním členským státem, ve kterém žadatel už vykonával svou profesi po dobu nejméně tří let).

Směrnice stanoví, že členské státy nesmějí, z důvodů vztahujících se k profesní kvalifikaci, omezovat svobodu poskytovat služby, jestliže předmětná osoba podniká v jiném členském státě. To se uplatní bez dalšího v případě, kdy je profese regulována v členském státě, kde je vykonávána. Jestliže členský stát, ve kterém se podniká, danou profesi nereguluje, osoba poskytující služby v jiném členském státě musela už navíc vykonávat předmětnou činnost v předchozím členském státě po dobu dvou let.

Hostitelský členský stát musí ověřit občanství poskytovatele služeb a oprávněnost jeho činnosti v členském státě, ve kterém podniká, výměnou informací s příslušnými orgány tohoto členského státu. Je-li to potřebné, může hostitelský členský stát rovněž ověřit u kontaktního místa členského státu, ve kterém se podniká, zda poskytovatel vykonával povolání v tomto členském státě po dobu nejméně dvou let.

Směrnice přejímá princip a ustanovení článku 4 Směrnice 1999/42/ES, která stanoví, že se uplatní automatické uznání kvalifikace na základě profesní praxe žadatele v případech řemeslných, průmyslových a komerčních aktivit uvedených ve vymezujícím seznamu v příloze.

Směrnice mění, mimo jiné, postup v současné době uplatňovaný při zahrnutí dokladů o dosaženém vzdělání u architektů.

Kompetentní orgány hostitelského členského státu mohou, při rozhodování o žádosti vykonávat regulovanou profesi v rámci implementace ustanovení o svobodě usazování, požadovat specifické doklady a osvědčení uvedená v příloze.

S přihlédnutím k precedenčnímu právu Soudního dvora umožňuje Směrnice hostitelskému členskému státu požadovat od žadatele jazykové znalosti nezbytné k vykonávání jeho profese. Hodnocení slučitelnosti s požadavkem stanoveným komunitárním právem musí být založeno na jeho proporcionalitě ve věci potřeb dané profese. V případech, kdy příslušný orgán usoudí, že žadatel nemá potřebné jazykové znalosti, je na hostitelském členském státě, aby zajistil, že žadatel takové chybějící znalosti může získat.

Další novela zákona č. 360/1992 Sb. vydaná pod č. 189/2008 Sb. dále rozpracovala práva a povinnosti tzv. "usazených" a "hostujících" osob, způsob jejich registrace. Uznávacím orgánem pro výkon vybraných činností příslušníků jiných členských států Evropské unie na území ČR v souladu s právem Evropského společenství byla stanovena ČKAIT. Novela dále upravuje výkon povolání autorizovaných osob jako společníků společností s r.o.

Novela č. 153/2011 Sb. zákona č. 360/1992 Sb. upravila podmínky činnosti tzv. autorizační rady jmenované na dobu tří let ministrem pro místní rozvoj. Upraven byl počet a odbornost členů autorizační rady vč. podílu zastoupení státní správy. Precizovány byly podmínky odvolávání rady.

Poslední novela zákona č. 360/1992 Sb. proběhla novelou stavebního zákona stavebního zákona č. 183/2006 Sb. Novela stavebního zákona přinesla změny v celkem 13 zákonech mezi jinými i v zákon č. 360/1992 Sb. Jedná se především o úpravu oprávnění autorizovaného inženýra a autorizovaného technika vykonávat vybrané a další odborné činnosti.

V praxi kritizovaný stav oprávnění autorizovaného inženýra v oblasti vypracovávání dokumentace pro vydání rozhodnutí byl upraven v §18 takto:

Autorizovaný inženýr je v rozsahu oboru (§5 zákona č. 360/1992 Sb.), popřípadě specializace, pro kterou mu byla udělena autorizace, oprávněn vykonávat tyto vybrané a další odborné činnosti:

a) vypracovávat dokumentaci pro vydání územního rozhodnutí a projektovou dokumentaci staveb (včetně příslušných územně plánovacích podkladů) s výjimkou těch pozemních staveb, které jsou zvláštním předpisem, územním plánem nebo rozhodnutím orgánu územního plánování označeny za architektonicky nebo urbanisticky významné; tato výjimka se nedotýká uzavírání závazkových vztahů podle obecných právních předpisů,…

Podobně byl upraven x§19 týkající se autorizovaného technika:

Autorizovaný technik je v rozsahu oboru (§5 zákona č. 360/1992 Sb.), popřípadě specializace, pro který mu byla udělena autorizace, oprávněn vykonávat tyto vybrané a další odborné činnosti:

a) vypracovávat dokumentaci pro vydání územního rozhodnutí nebo projektovou dokumentaci, jestliže celá přísluší jeho oboru, v ostatních případech vypracovávat příslušné části dokumentace pro vydání územního rozhodnutí a projektové dokumentace; v případě oboru pozemní stavby též vypracovávat dokumentaci pro vydání územního rozhodnutí pro stavby nevyžadující stavební povolení ani ohlášení, dokumentaci pro vydání územního rozhodnutí nebo projektovou dokumentaci pro stavby vyžadující ohlášení s výjimkou rodinných domů a staveb pro rodinnou rekreaci a dále dokumentaci pro vydání územního rozhodnutí nebo projektovou dokumentaci pro garáže a ostatní pozemní stavby bezprostředně související a podmiňující bydlení 30) na pozemku stavby pro bydlení,…

Ing. Bohumil Rusek

místopředseda ČKAIT

Pro zobrazení kompletního obsahu se musíte přihlásit
1 2