Profesis

TP 1.8.1 - TEPELNÁ OCHRANA A ENERGETIKA BUDOV

1 2

ČESKÁ KOMORA AUTORIZOVANÝCH INŽENÝRŮ A TECHNIKŮ ČINNÝCH VE VÝSTAVBĚ

Rada pro podporu rozvoje profese ČKAIT

TECHNICKÁ POMŮCKA K ČINNOSTI AUTORIZOVANÝCH OSOB

TEPELNÁ OCHRANA A ENERGETIKA BUDOV

TP 1.8.1

1. vydání 2014

Dílo bylo zpracováno za finanční podpory Státního programu na podporu úspor energie a využití obnovitelných zdrojů energie pro rok 2014 – Program EFEKT

Klíčová slova:	fyzika stavební, úspory tepla, vytápění, výpočty, prostup tepla, energetická náročnost budov, difuze, stabilita tepelná, teplota dotyková, teplota povrchová
Kolektiv autorů:	Autoři

Anotace:

Kniha je určena pro stavební inženýry se zájmem o problematiku tepelné ochrany budov. Text pomůcky vychází z ČSN 73 0540-2:2011, změny Z1 ČSN 73 0540-2:2012, ČSN EN ISO 13788:2013 a podle vyhlášky MPO ČR o energetické náročnosti budov č. 78/2013 Sb., z března 2013 a je rozdělen do kapitol podle hodnocených požadavků, a to od hodnocení součinitele prostupu tepla až po energetické hodnocení budov. Kromě vysvětlení fyzikálních zákonitostí spojených s návrhem a hodnocením stavebních konstrukcí a budov uvádí i návody k podrobnému výpočtovému hodnocení, včetně příkladů výpočtů s využitím výpočetní techniky. Příklady hodnocení jednotlivých požadavků jsou uváděny s využitím softwaru tepelně technických programů (Svoboda Software). Součástí každé kapitoly je také souhrn normových požadavků a návody pro navrhování z hlediska stavební tepelné techniky. Publikace obsahuje i rozsáhlou pasáž, pojednávající o navrhování a hodnocení staveb podle nového energetického zákona a jeho prováděcí vyhlášky.

OBSAH

Úvod
1	Součinitel prostupu tepla
1.1	Šíření tepla
1.2	Součinitel prostupu tepla
1.3	Normové požadavky
1.4	Příklady výpočtu
2	Difuze a kondenzace vodní páry
2.1	Difuze vodní páry
2.2	Vyšetření výskytu kondenzace vodní páry uvnitř konstrukce
2.3	Spárová difuze vodní páry
2.4	Roční bilance kondenzace a vypařování
2.5	Normové požadavky
2.6	Zásady pro navrhování stavebních konstrukcí z hlediska difuze a kondenzace vodní páry
2.7	Příklady výpočtů
Příklad 2.1
Příklad 2.2
3	Nejnižší vnitřní povrchová teplota konstrukce
3.1	Výpočtové hodnocení
3.2	Normové požadavky
3.3	Příklad výpočtu
Příklad 3.1
4	Pokles dotykové teploty podlahové konstrukce
4.1	Výpočet poklesu dotykové teploty podlahové konstrukce
4.2	Normové požadavky
4.3	Zásady pro navrhování podlahových konstrukcí z hlediska poklesu dotykové teploty
4.4	Příklady výpočtu
Příklad 4.1
Příklad 4.2
5	Tepelná stabilita místnosti v letním období
5.1	Výpočet
5.2	Normové požadavky
5.3	Zásady navrhování stavebních konstrukcí a budov z hlediska letní tepelné stability
5.4	Příklad výpočtu
Příklad 5.1
6	Tepelná stabilita místnosti v zimním období
6.1	Výpočet
6.2	Normové požadavky
6.3	Zásady pro navrhování stavebních konstrukcí a budov z hlediska zimní tepelné stability
6.4	Příklad výpočtu
Příklad 6.1
7	Energetické hodnocení budov
7.1	Hodnocení podle ČSN 73 0540-2:2011
7.2	Hodnocení podle vyhlášky č. 78/2013 Sb.
7.3	Zásady pro navrhování budov z energetického hlediska
7.4	Příklad výpočtu
Příklad 7.1
Literatura

PROFESIS - Integrovaný profesní informační systém ČKAIT je určen autorizovaným osobám. Autoři materiálu žádají členy ČKAIT o konstruktivní připomínky, které umožní metodické pomůcky v příštích letech zkvalitnit. Staňte se spoluautory dalších vydání. Dovolujeme si Vás požádat i o Vaše vlastní zkušenosti, speciální postupy, pomůcky a materiály, pokud budete souhlasit s jejich zpřístupněním pro své kolegy.

Upozornění

Tento dokument je určen výlučně pro autorizované osoby - členy ČKAIT, které jsou výhradně oprávněny pořizovat pro svou potřebu jeho tiskové kopie. Jakékoliv další šíření v tištěné, elektronické či jiné podobě ke komerčním účelům prostřednictvím dalších fyzických nebo právnických osob je možné pouze s výslovným souhlasem vydavatele.

ÚVOD

Publikace „Tepelná ochrana a energetika budov“ má sloužit jako základní pomůcka pro navrhování stavebních konstrukcí a budov z hlediska stavební tepelné techniky a energetiky. Obsahuje stručnou charakteristiku fyzikálních dějů, které v budovách probíhají, popis matematického aparátu, sloužícího k stavebně fyzikálnímu hodnocení konstrukcí, přehled základních normových požadavků a veličin, potřebných pro výpočtové hodnocení, příklady výpočtů a stručné zásady pro navrhování konstrukcí a budov s ohledem na jednotlivá hodnotící kriteria.

Následující text se zabývá těmito oblastmi:

součinitel prostupu tepla,
difúze a kondenzace vodní páry,
nejnižší vnitřní povrchová teplota,
pokles dotykové teploty podlahových konstrukcí,
letní a zimní tepelná stabilita,
energetické hodnocení budov.

Publikace zahrnuje i nejnovější změny v právních předpisech, především Změnu Z1 ČSN 73 0540-2 z dubna 2012, přinášející zcela nový pohled na kondenzaci vodní páry na vnitřním povrchu otvorových výplní. V kapitole, zabývající se energetickým hodnocením budov, jsou probrána všechna aktuální základní právní ustanovení, počínaje Směrnicí Evropského parlamentu a Rady č. 2010/31/EU z května 2010 o energetické náročnosti budov, přes novelu zákona č. 318/2012 Sb., o hospodaření energií z července 2012 až po vyhlášku MPO ČR o energetické náročnosti budov č. 78/2013 Sb., z března 2013.

Pro příklady výpočtového hodnocení je použito souboru tepelně technických programů, jejichž autorem je doc. Dr. Ing. Zbyněk Svoboda. Aktuálnost označení technických norem a fyzikálních veličin, které jsou součástí těchto programů, nebyla v rámci předloženého textu prověřována.

Tiskové výstupy programu byly pro účel této publikace graficky upraveny.

Ve výpočtovém hodnocení kondenzace vodní páry uvnitř konstrukce je použito metodiky podle nové ČSN EN ISO 13788, která byla připravována k vydání v době, kdy tato metodická pomůcka byla předána do tisku.

Doufám, že tato stručná příručka bude dobrým pracovním nástrojem především pro projektanty, investory, stavební dozory a další pracovníky, pro které tepelná ochrana budov není jejich hlavním pracovním zaměřením.

Doc. Ing. František Kulhánek, CSc.

1 SOUČINITEL PROSTUPU TEPLA

1.1 Šíření tepla

Teplo se jako energie šíří od místa s teplotou vyšší do místa s teplotou nižší - dochází tedy ke snaze o vyrovnání teplotního stavu tělesa nebo prostředí; takovéto vyrovnání stavu je v přírodě standardním a často se vyskytující jevem. Teplo se šíří v libovolném prostředí a v závislosti na tom, jakým způsobem k šíření tepla dochází, lze identifikovat tři základní způsoby šíření tepla, jimiž je

vedení,
proudění,
sálání.

1.1.1 Vedení tepla

Jedná se o nejběžnější způsob šíření tepla, ke kterému dochází v pevných látkách. Vedení tepla se - kromě výjimečných případů popsaných v dalším textu - uplatňuje u všech typů stavebních konstrukcí.

Základní principy vedení tepla popisují Fourierovy zákony, které jsou považovány za klíčové postuláty v oblasti šíření tepla i celé oblasti tepelné ochrany budov. První Fourierův zákon se týká stacionárního jednodimenzionálního teplotního pole; vychází tedy z teoretického předpokladu ustáleného teplotního stavu, kdy jak okrajové podmínky, tak i průběh teploty v konstrukci je v čase neměnný - dalším logickým předpokladem tohoto stavu je izotropnost a homogenita tělesa, v němž k vedení tepla dochází. Zmiňovaný zákon lze zapsat jako

(1.1)

kde

q - je hustota tepelného toku [W.m^-2],

grad θ - teplotní spád [K.m^-1],

λ - součinitel tepelné vodivosti materiálu [W.m^-1.K^-1],

θ - teplota [°C],

x - geometrická souřadnice [m].

Obecná formulace druhého Fourierova zákona se pak týká vztahu mezi časovou a lokální změnou teploty; platí tedy pro neustálený teplotní stav, to znamená časově proměnné teplotní pole a trojrozměrné - prostorové šíření tepla. Druhý Fourierův zákon je možno zapsat jako

(1.2)

kde

t - je čas [s],

x, y, z - jsou souřadné osy trojrozměrného prostoru [m],

a - je součinitel teplotní vodivosti [m².s^-1], daný vztahem.

(1.3)

kde

ρ - je objemová hmotnost materiálu [kg.m^-3],

c - měrná tepelná kapacita [J.kg^-1.K^-1].

1.1.2 Proudění

K tomuto způsobu šíření tepla dochází v kapalinách a plynech, ve stavební praxi se uplatňuje zcela výjimečně. K přemísťování částic dochází buď vlivem zahřátí látky - pak se jedná o přirozené proudění, nebo je proudění vyvoláno vnějšími vlivy, například činností ventilátoru nebo čerpadla - v tomto případě se jedná o proudění vynucené.

Základním fyzikálním zákonem, platným pro oblast proudění tepla, je Newtonův zákon, popisující hustotu tepelného toku při proudění.

1.1.3 Sálání

Každé těleso s teplotou vyšší než 0 K vydává elektromagnetické záření, především záření infračervené, jehož přenos je podstatou šíření tepla sáláním. Obecně lze říci, že tělesa toto záření nejenom vydávají, ale i pohlcují, odrážejí a propouštějí.

S ohledem na sálavou energii, dopadající na těleso, pak v teorii sálání rozlišujeme dokonale černá tělesa, která veškerou dopadající energii pohlcují, dokonale odrazivá tělesa (dokonalá zrcadla), odrážející všechnu dopadající energii a dokonale propustná tělesa.

Hustotu sálavého tepelného toku popisuje Stefan - Boltzmannův zákon, který patří mezi základní fyzikální zákony, platné pro oblast šíření sálavého tepla.

1.2 Součinitel prostupu tepla

Součinitel prostupu tepla je základní veličinou, charakterizující tepelněizolační schopnost konstrukce. Po řadu desetiletí byl v naší republice pro tento účel používán tepelný odpor, s přechodem na evropské právní předpisy však došlo ke změně a tepelný odpor byl nahrazen součinitelem prostupu tepla.

Kromě dnes již takřka klasického součinitele prostupu tepla, který se týká jednotlivých stavebních konstrukcí, se užívá ještě průměrný součinitel prostupu tepla obálky budovy, která slouží k hodnocení energetických kvalit budovy jako celku. Problematika tohoto součinitele bude podrobně probrána v části, zabývající se energetickým hodnocením staveb.

1.2.1 Tepelný odpor

Výpočet součinitele prostupu tepla vychází z vyčíslení hodnoty tepelného odporu hodnocené konstrukce. Tepelný odpor, stejně jako součinitel prostupu tepla, je stanovován za předpokladu ustáleného teplotního stavu a jednorozměrného vedení tepla.

Tepelný odpor jednovrstvé konstrukce lze vyčíslit ze vztahu

(1.4)

kde

d - je tloušťka vrstvy materiálu [m],

λ - součinitel tepelné vodivosti materiálu [W.m^-1.K^-1 ].

Tento vztah platí pro jednovrstvou konstrukci za předpokladu homogenity vrstvy a její kolmosti ke směru tepelného toku. Za stejného předpokladu lze vyčíslit i tepelný odpor vícevrstvé konstrukce, kdy je možno napsat

(1.5)

kde

n - je počet vrstev konstrukce.

Ze vztahu 1.5 je zřejmé, že tepelný odpor je aditivní veličina a výsledný tepelný odpor vícevrstvé konstrukce je dán součtem dílčích tepelných odporů jednotlivých vrstev této konstrukce.

1.2.2 Tepelný odpor uzavřené vzduchové vrstvy

Tepelný odpor uzavřené vzduchové vrstvy je prakticky jediným případem, kdy k vyčíslení hodnoty tepelného odporu nelze použít výše uvedených vztahů. Důvodem tohoto stavu je skutečnost, že vztah pro výpočet tepelného odporu je odvozen z Fourierových zákonů, které se týkají šíření tepla vedením - v uzavřené vzduchové vrstvě se však uplatňuje především proudění a sálání. Pro takovouto situaci existuje matematický aparát, který umožňuje hodnotu součinitele prostupu tepla uzavřené vzduchové vrstvy podrobně vyčíslit v závislosti na pohltivosti povrchů, které mezeru vytvářejí, a na tloušťce vzduchové vrstvy. V technické praxi se však běžně používá tabelárních hodnot, stanovených za předpokladu použití běžných materiálů a standardních okrajových podmínek. Tyto hodnoty jsou obsaženy v následujících tab. 1.1 a 1.2.

Tab. 1.1 Tepelný odpor uzavřených vzduchových vrstev v zimním období

Nevětraná vzduchová vrstva v zimním období v poloze	Tepelný odpor R_cav, [m².K/W^-1] při tloušťce vzduchové vrstvy d_ev, [mm]
Nevětraná vzduchová vrstva v zimním období v poloze	0	5	7	10	15	25	50	100	300
vodorovné při tepelném toku zdola nahoru	0,00	0,11	0,13	0,15	0,16	0,16	0,16	0,16	0,16
svislé	0,00	0,11	0,13	0,15	0,17	0,18	0,18	0,18	0,18
vodorovné při tepelném toku shora dolů	0,00	0,11	0,13	0,15	0,15	0,19	0,21	0,22	0,23
Poznámky: 1. Mezilehlé hodnoty mohou být stanoveny lineární interpolaci se zaokrouhlením na setiny. 2. Hodnoty v tabulce platí pro vzduchové vrstvy, které: jsou vymezené navzájem rovnoběžnými povrchy kolmými na směr tepelného toku s emisivitou větší nebo rovnou 0,8; jejichž tloušťka je menší než desetina každého z dalších dvou rozměrů a nepřekročí 0,3 m; nejsou spojeny s vnitřním prostředím. Nejsou-li tyto podmínky splněny, použije se postup v příloze B v ČSN EN ISO 6946:1998 a pro tloušťky vzduchové vrstvy větší než 0,3 m tepelná bilance podle ČSN EN ISO 13789. 3. Ekvivalentní součinitel tepelné vodivosti vzduchové vrstvy λ_cav,ev ve W/(m^-1.K^-1) se stanoví jako převrácená hodnota tepelného odporu vzduchové vrstvy. Vypočítané hodnoty se zaokrouhlují na tisíciny.

Tab. 1.2 Tepelný odpor uzavřených vzduchových vrstev v letním období

Nevětraná vzduchová vrstva v letním období v poloze	Tepelný odpor R_cav, [m².K/W^-1] při tloušťce vzduchové vrstvy d_ev, [mm]
Nevětraná vzduchová vrstva v letním období v poloze	5	7,5	10	20	40	70	100	150	>200
svislé vodorovné při tepelném toku zdola nahoru	0,10	0,12	0,13	0,16	0,17	0,17	0,17	0,17	0,17
vodorovné při tepelném toku shora dolů	0,09	0,11	0,12	0,14	0,16	0,17	0,17	0,17	0,18
Poznámky: 1. Mezilehlé hodnoty mohou být stanoveny lineární interpolací se zaokrouhlením na setiny. 2. Ekvivalentní součinitel tepelné vodivosti vzduchové vrstvy λ_cav,ev, ve W/(m^-1.K^-1), se stanoví jako převrácená hodnota tepelného odporu vzduchové vrstvy. Vypočítané hodnoty se zaokrouhlují na tisíciny.

1.2.3 Tepelný odpor nehomogenní vrstvy

Pokud je v konstrukci obsažena nehomogenní vrstva, lze pro takovouto vrstvu určit ekvivalentní hodnotu součinitele tepelné vodivosti λ_ekv, stanovenou na základě váženého průměru součinitelů tepelné vodivosti jednotlivých materiálů v nehomogenní vrstvě zastoupených, a to buď s ohledem na jejich plošný, nebo objemový podíl ve vrstvě. S ekvivalentní hodnotou součinitele tepelné vodivosti se pak již pracuje stejným způsobem jako s běžnou hodnotou tohoto součinitele. Uvedený způsob výpočtu je třeba považovat za výpočet orientační, neboť přesné hodnoty ekvivalentního součinitele tepelné vodivosti nehomogenní vrstvy lze získat pouze na základě vyhodnocení výsledku výpočtu dvojrozměrného, případně trojrozměrného teplotního pole.

Výpočet s plošným zastoupením materiálů v nehomogenní vrstvě se provádí pomocí následujícího vztahu:

(1.6)

kde

λ₁, λ₂ - λ_n - jsou součinitele tepelné vodivosti jednotlivých materiálů vrstvy, [W.m^-1.K^-1];

A₁, A₂ - A_n - je plocha těchto materiálů v charakteristickém výseku nehomogenní vrstvy [m²].

V případě, že se jedná o nehomogenity prostorového charakteru, použije se analogického vztahu, který zohledňuje objemové zastoupení jednotlivých materiálů v charakteristickém výseku nehomogenní vrstvy.

1.2.4 Odpor při přestupu tepla

V mezní vrstvě, nacházející se bezprostředně na povrchu stavební konstrukce, dochází k výměně tepla mezi konstrukcí a okolním prostředím. K tomuto jevu, nazývanému přestup tepla, dochází jak na vnitřním, tak i na vnějším povrchu konstrukce a podílí se na něm jak sálání, tak i proudění.

V praxi se pro zohlednění přestupu tepla používá součinitele přestupu tepla, což je normativně daná hodnota, zahrnující vliv sálání i proudění, která udává hustotu tepelného toku, přestupujícího z konstrukce do vzduchu (případně naopak) při jednotkovém teplotním rozdílu. Hodnoty tohoto součinitele jsou stanoveny jak pro vnitřní povrch - pak se jedná o součinitel přestupu tepla na vnitřním povrchu h_si, tak i pro povrch vnější - součinitel přestupu tepla na vnějším povrchu h_se.

V tepelnětechnických výpočtech se používá především reciproká hodnota součinitele přestupu tepla, která se nazývá odpor při přestupu tepla a lze ji vyčíslit ze vztahu

(1.7)

kde

R_si - je odpor při přestupu tepla na vnitřní straně konstrukce [m².K.W^-1];

R_se - odpor při přestupu tepla na vnější straně konstrukce [m².K.W^-1].

Normové hodnoty odporů při přestupu tepla jsou obsaženy v tab. 1.3.

Tab. 1.3 Návrhové hodnoty odporu při přestupu tepla

Klimatické období	Druh konstrukce a povrch konstrukce	Tvar a orientace povrchu konstrukce		Odpor při přestupu tepla R_si, R_se, R*_se, R_sik [m².K.W^-1]
				pro výpočty šíření vlhkosti a rizika růstů plísní	pro výpočty šíření tepla
zimní	Vnější povrch stavební konstrukce a výplně otvoru			0,04	0,04
zimní, při nadmořské výšce nad 1000 m n.m.				0,03	0,03
letní				0,07	0,07
zimní i letní	vnitřní povrch stavební konstrukce	svislý povrch		0,25	0,13
		vodorovný povrch při tepelném toku	zdola nahoru	0,25	0,10
			shora dolů	0,25	0,17
		svislý kout		0,25	0,19
		vodorovný kout		0,25	0,21
	vnitřní povrch výplně otvoru	svislý povrch nebo povrch se sklonem od 0° do 60° od vodorovné roviny		0,13	0,13
		vodorovný povrch nebo povrch se sklonem od 0° do 60° od vodorovné roviny		0,13	0,10
		vodorovný povrch při tepelném toku	zdola nahoru	0,13	0,10
			shora dolů	-	0,17
		svislý kout		0,13	0,20
		vodorovný kout		0,13	0,20
Poznámky: 1) Ve větrané vzduchové vrstvě se uvažuje odpor při přestupu tepla shodný s odporem na vnitřní straně téže konstrukce. 2) Pro vodorovné povrchy konstrukcí mezi shodně vytápěnými prostory se spodní povrch uvažuje hodnota platná pro tepelný tok zdola nahoru, pro horní povrch hodnota platná pro tepelný tok shora dolů. 3) Pro šikmé povrchy odchýlené o více než 30° od uvedených orientaci se stanoví odpory při přestupu tepla lineární interpolaci se zaokrouhlením na setiny.

Odpor při prostupu tepla RT je veličina, která zahrnuje jak vliv tepelného odporu konstrukce, tak i vliv přestupových jevů a lze ji pro jednovrstvou konstrukci stanovit ze vztahu

R_T = R_si + R + R_se [m².K.W^-1]

(1.8)

pro vícevrstvou konstrukci pak ze vztahu

(1.9)

Součinitel prostupu tepla U je pak převrácenou hodnotou odporu při prostupu tepla, platí tedy

(1.10)

1.3 Normové požadavky

Pro stanovení normových požadavků na součinitel prostupu tepla jednotlivých konstrukcí je jednoznačně prioritním hlediskem úspora energie. Současné požadavky na tepelněizolační schopnost stavebních konstrukcí jsou natolik přísně určené, že u konstrukcí navržených a realizovaných v souladu s požadavky normy je automaticky zajištěno splnění souvisejících požadavků jak na tepelnou pohodu vnitřního prostředí, tak i zajištění potřebné vnitřní povrchové teploty konstrukce s ohledem na eliminaci povrchové kondenzace vodní páry.

Normou ČSN 73 0540-2:2011 udávané hodnoty součinitelů prostupu tepla platí nejenom pro novostavby, ale i pro obnovu staveb. Poslední znění normy z října 2011 udává:

požadované hodnoty součinitele prostupu tepla U_N,20,
doporučené hodnoty součinitele prostupu tepla U_rec,20,
doporučené hodnoty součinitele prostupu tepla pro pasivní budovy U_pas,20.

Stavební konstrukce se navrhují podle normou doporučených hodnot, pokud tomu nebrání technické, ekonomické nebo právní překážky. Použití doporučených hodnot součinitele prostupu tepla dává předpoklady pro racionální využití energie a energeticky úsporný provoz budovy. Naopak použitím požadovaných hodnot lze zajistit všechny základní požadavky na kvalitu vnitřního prostředí, z hlediska energetického se však jedná o ryze standardní hodnotu, která nedává možnost dosažení výraznějších energetických úspor.

Hodnoty součinitelů prostupu tepla doporučené pro pasivní budovy jsou vhodné především pro předběžný návrh jednotlivých konstrukcí energeticky pasivních budov. Nižší z hodnot v uvedeném intervalu se používají především pro menší budovy, například rodinné domy, vyšší hodnoty pak platí pro návrh větších a kompaktnějších budov.

Součinitel prostupu tepla U zahrnuje i vliv tepelných mostů obsažených v konstrukci. Vliv tepelných mostů je možno při hodnocení součinitele prostupu tepla zanedbat, pokud je jejich celkové působení nižší nebo rovno 5 % hodnoty součinitele prostupu tepla.

V souladu s normovým ustanovením musí stavební konstrukce ve vytápěných nebo klimatizovaných budovách s relativní vlhkostí vnitřního vzduchu φ_i ≤ 60 % vykazovat takovou hodnotu součinitele prostupu tepla U, že lze psát

U < U_N

(1.11)

Určení normových hodnot součinitele prostupu tepla je nejjednodušší pro budovy s převažující návrhovou vnitřní teplotou θ_im pohybující se v intervalu od 18 do 22 °C včetně. Za takovéto budovy se považují všechny budovy obytné, občanské s převážně dlouhodobým pobytem lidí (např. školské, administrativní, ubytovací, veřejně správní stravovací a většina zdravotnických) a jiné budovy, pokud jejich převažující návrhová teplota je v daném rozmezí. V tomto případě lze totiž zmiňované normové hodnoty určit (pro všechny normové návrhové venkovní teploty) přímo z tabulky v normě uvedené - viz tab. 1.4.

Pro budovy s jinou hodnotou převažující teploty se požadovaná hodnota U_N stanoví pomocí vztahu

U_N = U_N,20 . e₁

(1.12)

kde

U_N,20 - je součinitel prostupu tepla z tab. 1.5 [W.m^-2.K^-1],

e₁ - součinitel typu budovy, stanovený z tab. 1.4, nebo ze vztahu.

e₁ = 16/(θ_im - 4)

(1.13)

Tab. 1.4 Součinitele typu budovy e₁

Převažující návrhová vnitřní teplota Q_m [ºC]	15	16	17	18 - 22	23	24	25	26	27	28
Součinitel typu budovy e₁ [1]	1,45	1,33	1,23	1,00	0,84	0,80	0,76	0,73	0,70	0,67

Uvedený postup se používá i při návrhu a hodnocení konstrukcí z hlediska doporučených hodnot součinitele prostupu tepla.

Tab. 1.5 Požadované a doporučené hodnoty součinitele prostupu tepla pro budovy s převažující návrhovou vnitřní teplotou θ_im v rozmezí od 18 °C do 22 °C

Popis konstrukce	Součinitel prostupu tepla [W.m^-2.K^-1]
Popis konstrukce	Požadované hodnoty U_N,20	Doporučené hodnoty U_rec,20	Doporučené hodnoty pro pasivní budovy U_pas,20
stěna vnější	0,30¹⁾	těžká: 0,25 lehká: 0,20	0,18 - 0,12
střecha strmá se sklonem nad 45º	0,30	0,20	0,18 - 0,12
střecha plochá a šikmá se sklonem 45º včetně	0,24	0,16	0,15 - 0,10
strop s podlahou nad venkovním prostorem	0,24	0,16	0,15 - 0,10
strop pod nevytápěnou půdou (se střechou bez tepelné izolace)	0,30	0,20	0,15 - 0,10
stěna k nevytápěné půdě (se střechou bez tepelné izolace)	0,30¹⁾	těžká: 0,25 lehká: 0,20	0,18 - 0,12
podlaha a stěna vytápěného prostoru přilehlá k zemině^4),6)	0,45	0,30	0,22 - 0,15
strop a stěna vnitřní z vytápěného k nevytápěnému prostoru	0,60	0,40	0,30 - 0,20
strop a stěna vnitřní z vytápěného k temperovanému prostoru	0,75	0,50	0,38 - 0,25
strop a stěna vnější z temperovaného prostoru k venkovnímu prostředí	0,75	0,50	0,38 - 0,25
podlaha a stěna temperovaného prostoru přilehlá k zemině⁶⁾	0,85	0,60	0,45 - 0,30
stěna mezi sousedními budovami³⁾	1,05	0,70	0,5
strop mezi prostory s rozdílem teplot do 10 °C včetně	1,05	0,70	-
stěna mezi prostory s rozdílem teplot do 10 °C včetně	1,30	0,90	-
strop vnitřní mezi prostory s rozdílem teplot do 5 °C včetně	2,2	1,45	-
stěna vnitřní mezi prostor s rozdílem teplot do 5 °C včetně	2,7	1,80	-
výplně otvoru ve vnější stěně a strmé střeše, z vytápěného prostoru do venkovního prostředí, kromě dveří	1,5²⁾	1,2	0,8 - 0,6

Popis konstrukce	Součinitel prostupu tepla [W.m^-2.K^-1]
Popis konstrukce	Požadované hodnoty U_N,20		Doporučené hodnoty U_rec,20	Doporučené hodnoty pro pasivní budovy U_pas,20
šikmá výplň otvoru se sklonem do 45°, z vytápěného prostoru do venkovního prostředí	1,4⁷⁾		1,1	0,9
dveřní výplň otvoru z vytápěného prostoru do venkovního prostředí (včetně rámu)	1,7		1,2	0,9
výplň otvoru vedoucí z vytápěného prostoru	3,5		2,3	1,7
výplň otvoru z temperovaného prostoru do venkovního prostředí	3,5		2,3	1,7
šikmá výplň otvoru se sklonem do 45°, vedoucí z temperovaného prostoru do venkovního prostředí	2,6		1,7	1,4
lehký obvodový plášť (LOP), hodnocený jako smontovaná sestava včetně nosných prvků, s poměrnou plochou průsvitné výplně otvoru	f_w < 0,5	0,3 + 1,4 f_w
f_w = A_w /A, v m²/m², kde A je celková plocha lehkého obvodového pláště (LOP), v m², A_w plocha průsvitné výplně otvoru sloužící převážně k osvětlení interiéru včetně příslušných částí rámu v LOP, v m2	f_w > 0,5	0,7 + 0,6 f_w	0,2 + f_w	0,15 + 0,85 f_w
kovový rám výplně otvoru	-		1,8	1,0
nekovový rám výplně otvoru 5)	-		1,3	0,9 - 0,7
rám lehkého obvodového pláště	-		1,8	1,2
Poznámky: Pro jednovrstvé zdivo se nejpozději do 31.12.2012 připouští hodnota 0,38 W.m^-2.K^-1. Nejpozději do 31.12.2012 se připouští hodnota 1,7 W.m^-2.K^-1. 1) Nemusí se vždy jednat o teplosměnnou plochu, ovšem s ohledem na postup výstavby a možné změny způsobu užívání se zajišťuje tepelná ochrana na uvedené úrovni. 2) V případě podlahového a stěnového vytápění se do hodnoty součinitele prostupu tepla započítávají pouze vrstvy od roviny, ve které je umístěno vytápění, směrem do exteriéru. 3) Platí i pro rámy využívající kombinace materiálů, včetně kovových, jako jsou například dřevohliníkové rámy. 4) Odpovídá výpočtu součinitele prostupu tepla podle ČSN 73 0540-4:2005 (tj. bez vlivu zeminy), nikoli výslednému působení podle ČSN EN ISO 13370:2009. 5) Nejpozději do 31.12.2012 se připouští hodnota 1,5 W.m^-2.K^-1.

1.4 Příklady výpočtu

U dvouplášťových konstrukcí se silně větranou vzduchovou vrstvou se ve zjednodušené formě výpočtu uvažuje jen s vrstvami od vnitřního líce po vzduchovou vrstvu, ostatní vrstvy (včetně vzduchové vrstvy) se do výpočtu nezahrnují. Odpor při přestupu tepla na vnější straně konstrukce, to znamená ve vzduchové vrstvě, se uvažuje shodný s odporem při přestupu tepla na vnitřní straně - viz poznámka 1 v tab. 1.3. K podrobnému výpočtu dvouplášťových konstrukcí s otevřenou vzduchovou vrstvou lze použít například program MEZERA.

U podlahových konstrukcí v kontaktu se zeminou se obvykle do zjednodušeného výpočtu součinitele prostupu tepla zahrnují pouze vrstvy konstrukce, situované od hlavní hydroizolační vrstvy směrem k vnitřnímu povrchu konstrukce. Vrstvy pod hlavní hydroizolace lze započítat jen, pokud jsou schopny trvale odolávat nepříznivým účinkům vlhkosti a pokud je možno přesně definovat jejich dlouhodobé tepelněizolační parametry. Podrobný způsob výpočtu součinitele prostupu tepla podlahové konstrukce na terénu uvádí ČSN EN ISO 13370:2009.

Výpočet součinitele prostupu tepla je obvykle součástí programů pro komplexní tepelnětechnické hodnocení stavebních konstrukcí. Výpočet součinitele prostupu tepla pro obvodový plášť a střešní konstrukci je proto uveden v závěru kap. 2, kde je současně proveden i výpočet difuzních vlastností těchto konstrukcí. Výpočet součinitele prostupu tepla podlahové konstrukce na zemině je uveden v kap. 3, kde tato hodnota bude vyčíslena současně s hodnotou poklesu dotykové teploty.

2 DIFUZE A KONDENZACE VODNÍ PÁRY

V případě, že stavební konstrukce odděluje dvě prostředí s rozdílnými teplotními a vlhkostními parametry, dochází v důsledku rozdílných parciálních tlaků vodní páry (tento pojem vychází z Daltonova zákona) k pohybu vlhkosti od místa s vyšším parciálním tlakem vodní páry k místu s tlakem nižším. K tomuto pohybu - nazývanému difuzí vodní páry - dochází v makrokapilárách, jejichž rozměr je větší než střední volná dráha molekul vody, a jeho „hnací silou“ je právě gradient parciálních tlaků vodní páry, vznikající mezi dvěma rozdílnými prostředími.

Řada matematických vztahů, popisující fyzikální děje souvisejících s difuzí vodní páry, má svá analogická vyjádření i ve vztazích, týkajících se vedení tepla. V důsledku analogie mezi transportem vlhkosti a vedením tepla jsou společné i pojmy jako ustálený a neustálený teplotní (vlhkostní) stav nebo jednorozměrné, dvojrozměrné či trojrozměrné teplotní (vlhkostní) pole.

2.1 Difuze vodní páry

Hustotu difuzního toku vodní páry gv lze za předpokladu ustáleného vlhkostního stavu a jednorozměrného difuzního pole vyjádřit jako

g_v = -δ_p grad p_v [kg.m^-2.s^-1]

(2.1)

kde

δ_p - je součinitel difuze vodní páry [s],

p_v - skutečný částečný tlak vodní páry [Pa].

Součinitel difuze vodní páry dp (někdy též nazývaný jako součinitel difuzní vodivosti) je jednou ze základních veličin, popisujících difuzní schopnost materiálu. Ze vztahu 2.1 je zřejmé, že tento součinitel je konstantou úměrnosti mezi hustotou difuzního toku a gradientem částečného tlaku vodní páry. Součinitel δ_p lze v současné době považovat za historický způsob vyjádření difuzních vlastností materiálů, který se v české technické praxi používal zhruba po období padesáti let - po přechodu na evropské právo se začalo používat jiné veličiny, a to faktoru difuzního odporu μ, který udává, kolikrát je difuzní odpor vrstvy příslušného materiálu vyšší, než difuzní odpor stejně tlusté vrstvy vzduchu. Z tohoto popisu lze dovodit, že faktor difuzního odporu je bezrozměrná veličina.

Mezi dvěma výše uvedenými veličinami platí vztah, udávající, že

(2.2)

kde

N - je teplotně difuzní funkce [s^-1].

Pro výpočty ve standardním rozmezí teplot se obvykle používá konstantní hodnoty této funkce s hodnotou N = 5,315 109 s^-1.

Difuzních vlastností se týká i další veličina, jíž je ekvivalentní difuzní tloušťka s_d. Tuto veličinu lze vyčíslit ze vztahu

s_d = μ . d [m]

(2.3)

Ekvivalentní difuzní tloušťka, která udává, jaká by musela být tloušťka vzduchové vrstvy, aby měla stejný difuzní odpor jako konkrétní vrstva zkoumaného materiálu, se používá především pro porovnání difuzních vlastností fóliových a nátěrových materiálů s různou tloušťkou.

Z již zmiňované analogie mezi vedením tepla a difuzí vodní páry vyplývá, že k pojmu tepelný odpor konstrukce existuje i pojem difuzní odpor konstrukce Z_p. Tuto veličinu lze pro jednovrstvou konstrukci vyjádřit jako

(2.4)

kde

d - je tloušťka konstrukce [m].

Další možností vyčíslení difuzního odporu jednovrstvé konstrukce je

Z_p = m . d . N [m.s^-1]

(2.5)

případně

Z_p = sd . N [m.s^-1]

(2.6)

Pro vícevrstvé konstrukce s homogenními vrstvami kolmými na směr difuzního toku pak platí

(2.7)

kde

n - je počet vrstev konstrukce, eventuálně lze použít vztah

(2.8)

Z již několikráte uváděné analogie vyplývá, že existuje i odpor při přestupu vodní páry na vnitřní straně konstrukce Z_pi a odpor při přestupu tepla na vnější straně konstrukce Z_pe. Hodnoty těchto odporů jsou však v porovnání s ostatními difuzními odpory vstupujícími do výpočtu natolik nízké, že se v zájmu zjednodušení výpočtu obvykle zanedbávají.

2.2 Vyšetření výskytu kondenzace vodní páry uvnitř konstrukce

Vyšetřování výskytu kondenzace vodní páry uvnitř stavební konstrukce vychází z porovnání průběhu parciálních tlaků vodní páry v ideálním průřezu konstrukce.

Rozeznáváme dva druhy parciálních (částečných) tlaků vodní páry: skutečný částečný tlak vodní páry p_v a částečný tlak nasycené vodní páry p_v,sat. Skutečný částečný tlak vodní páry je funkcí teploty a vlhkosti vzduchu, obvykle udávané v procentech jako relativní vlhkost vzduchu. Částečný tlak nasycené (saturované) vodní páry je tlak, při němž je (za dané teploty) vzduch vodní parou plně nasycen, to znamená, že jeho relativní vlhkost je na hodnotě 100 %.

Mezi těmito dvěma zmiňovanými veličinami platí vztah

(2.9)

kde

p_v - je skutečný částečný tlak vodní páry [Pa],

p_v,sat - částečný tlak nasycené vodní páry ve vzduchu [Pa],

φ_a - relativní vlhkost vzduchu [%].

Vyšetření výskytu kondenzace vodní páry se provádí pro podmínky zimního období při uvažování největšího rozdílu parciálních tlaků vodní páry mezi vnitřním a vnějším prostředím - tento tlakový rozdíl odpovídá i největšímu rozdílu teplotnímu.

V konstrukci dochází ke kondenzaci vodní páry v případě, že skutečný částečný tlak vodní páry je v libovolném průřezu konstrukce vyšší nebo roven částečnému tlaku nasycené vodní páry, tedy když platí, že

p_v ≥ p_v,sat [Pa]

(2.10)

Postup vyšetření kondenzace vodní páry uvnitř konstrukce, který se vzhledem k pracnosti, časové náročnosti a požadované přesnosti provádí výhradně s použitím výpočetní techniky, zahrnuje následující kroky:

vyšetření průběhu teplot v konstrukci,
vyšetření průběhu skutečných částečných tlaků vodní páry v konstrukci,
vyšetření průběhu částečných tlaků nasycené vodní páry v konstrukci.

V případě, že se prokáže, že v konstrukci nedochází ke kondenzaci vodní páry, je výpočet v tomto stadiu ukončen. Jestliže se však výskyt kondenzace prokáže, je třeba provést ještě dva následující kroky:

vymezení kondenzační zóny,
vyčíslení zkondenzovaného množství vodní páry.

Z hlediska vzájemného vztahu průběhu křivek skutečného částečného tlaku vodní páry a částečného tlaku nasycené vodní páry mohou při vyšetřování výskytu kondenzace vodní páry v konstrukci nastat tři základní stavy (obr. 2.1).

Obr. 2.1 Vyšetření výskytu kondenzace vodní páry v konstrukci

obr 2.1a: křivky parciálních tlaků nemají žádný společný bod, v celém rozsahu konstrukce platí p_v < p_v,sat, což znamená, že v konstrukci nedochází ke kondenzaci vodní páry;
obr. 2.1b: přímka, znázorňující průběh skutečných částečných tlaků vodní páry, je tečnou křivky částečných tlaků nasycené vodní páry. Dochází k rovinné kondenzaci, která nastává v rovině proložené bodem A ≡ B. Tento druh kondenzace může nastat i v případě, že průběh tlaků je obdobný jako v případě obr. 2.1c, avšak dojde ke ztotožnění dotykových bodů A ≡ B;
obr. 2.1c: čára skutečných částečných tlaků vodní páry protíná křivku částečných tlaků vodní páry - v konstrukci dochází v oblasti mezi body A a B ke kondenzaci vodní páry.

Vymezení kondenzační zóny, které se provádí v případě, že v konstrukci dochází ke kondenzaci vodní páry, má následující postup (obr. 2.2):

z krajních bodů přímky skutečných částečných tlaků vodní páry pvi a pve se vedou tečny ke křivce částečných tlaků nasycené vodní páry p_v,sat;

dotykové body těchto tečen se směrem zleva označí A a B;

Obr. 2.2 Vymezení kondenzační zóny

vodorovná osa grafu je těmito dotykovými body rozdělena na tři části, a to:
- oblast kondenzace mezi dotykovými body A a B,
- Z_pA , což je difuzní odpor od vnitřního povrchu konstrukce k dotykovému bodu A,
- Z_pB, což je difuzní odpor od dotykového bodu B k vnějšímu povrchu konstrukce.

Vyčíslení zkondenzovaného množství vodní páry vychází z předpokladu, že množství kondenzátu ∆g_v je dáno rozdílem mezi množstvím vodní páry do konstrukce vstupující z interiéru g_A a z konstrukce vystupující do exteriéru g_B , tedy

∆g_v = g_A - g_B [kg.m^-2.s^-1]

(2.11)

Detailní postup je následující:

vertikální pořadnice dotykových bodů A a B označíme p_v,sat,A a p_v,sat,B;
množství vodní páry, které vstupuje z interiéru do konstrukce, určíme jako

(2.12)

množství vodní páry, které prostupuje od bodu B k vnějšímu povrchu konstrukce, je

(2.13)

Pokud v konstrukci nedochází ke kondenzaci vodní páry, lze vyčíslit množství vodní páry, které konstrukcí difunduje, jako

(2.14)

Z uvedeného vztahu je zřejmé, že množství vodní páry, které konstrukcí difunduje, je nepřímo úměrné difuznímu odporu konstrukce. Analogicky platí toto tvrzení i pro množství tepla, prostupující konstrukcí a tepelný odpor konstrukce.

S vyšetřováním výskytu kondenzace souvisí i dílčí úloha, obvykle nazývaná jako dimenzování parozábrany. Tento postup se používá v případě, že v hodnocené konstrukci není kondenzace vodní páry přípustná a při vyšetření kondenzace se prokázalo, že kondenzace v konstrukci nastává - technické řešení skladby konstrukce umožňuje předřadit na vnitřní líc konstrukce parotěsnou vrstvu, která by výskyt kondenzace eliminovala. Minimální difuzní odpor této parotěsné vrstvy Z_p, nezbytný k vyloučení kondenzace v konstrukci, se pak stanoví graficky postupem, který je zřejmý z obr. 2.3.

Obr. 2.3 Dimenzování parozábrany

2.3 Spárová difuze vodní páry

Ideální fragment konstrukce, ve kterém se jednotlivé vrstvy vyskytují jako homogenní vrstvy bez jakéhokoliv vlivu stykování a spojování jednotlivých materiálů, je v praxi často doplňován konstrukcemi, jež jsou v ploše téměř nebo zcela dokonale parotěsné, konstrukční prvky těchto vrstev jsou však stykovány způsobem, který zjevně parotěsnost styku nezaručuje.

Vzhledem k tomu, že experimentální výzkum prokázal, že pokud se v parotěsné vrstvě vyskytují otvory nebo jiné imperfekce, jejichž plocha přesahuje 1 % plochy parotěsné vrstvy, je takováto vrstva z hlediska parotěsnosti zcela nefunkční a tudíž bezcenná, je zřejmé, že je nezbytné se difuzí vodní páry spárami a otvory zabývat a do hodnocení konstrukcí tuto skutečnost zahrnout. Příkladem takovéto spárové difuze vodní páry je tvarovaný trapézový plech, kde se vyskytuje difuze jak v místě podélného i příčného styku prvků, tak i v místě mechanického (například šroubového) připojení plechového prvku ke konstrukci. Dalším případem je vnější obklad keramickými glazovanými plošnými prvky, kde k difuzi dochází spárami mezi jednotlivými obkladovými elementy. Výpočtové hodnocení spárové difuze v takovémto případě umožňuje navrhnout velikost obkladového prvku, šířku spáry a materiál její výplně tak, aby byl eliminován nepříznivý vliv kondenzace vodní páry v navrhované konstrukci.

Při výpočtovém hodnocení se obvykle předpokládá parotěsnost základního materiálu a veškerá difundující vodní pára se přisuzuje propustnosti spár, případně otvorů. Jedná-li se o pravidelně se opakující systém spár, lze difuzní odpor takové vrstvy určit ze vztahu

(2.15)

kde

A - je plocha charakteristického výseku konstrukce [m²],

δ_p,dl - spárová difuzní vodivost [s],

ι - délka spáry v charakteristickém výseku konstrukce [m].

2.4 Roční bilance kondenzace a vypařování

Pokud v konstrukci dochází ke kondenzaci vodní páry, musí být proveden i výpočet roční bilance kondenzace a vypařování, jehož cílem je prokázat, že v průběhu charakteristického ročního cyklu je vlhkost, která v konstrukci zkondenzuje, schopna se beze zbytku odpařit. V případě, že by tomu tak nebylo, narůstalo by postupně v průběhu exploatace konstrukce vlhkostní reziduum, které by výsledně nepochybně nepříznivě ovlivnilo funkční vlastnosti předmětné konstrukce.

Výpočet roční bilance kondenzace a vypařování vyčísluje jednak reálně zkondenzované množství vodní páry v konstrukci, jednak teoreticky vypařitelné množství vodní páry - někdy též označované jako kapacita odparu. Výpočtové hodnocení se provádí podle ČSN EN ISO 13788:1012. Pouze v případě, že pro výpočet podle této metodiky nejsou dostupné potřebné klimatické údaje, připouští se provedení výpočtu podle starší ČSN 73 0540-4:2005. V případě, že k výpočtu bylo použito obou zmiňovaných metodik, použijí se k porovnání s normovými požadavky méně příznivé výsledné údaje.

2.5 Normové požadavky

V případě, že v konstrukci dochází ke kondenzaci vodní páry, musí být souběžně splněny tři následující požadavky:

a) kondenzace vodní páry nesmí ohrozit funkci konstrukce,

b) ročně zkondenzované množství vodní páry nesmí přesáhnout normativní limit,

c) roční bilance kondenzace a vypařování musí být aktivní.

Ad a): Pokud by vodní pára, zkondenzovaná uvnitř konstrukce, mohla ohrozit některou z požadovaných funkcí této konstrukce (jedná se například o snížení životnosti konstrukce, objemové změny, vznik plísní nebo degradaci materiálu), nesmí v konstrukci ke kondenzaci vodní páry dojít, takže

M_c = 0 [kg.m^-2.a^-1]

(2.16)

kde

Mc - je množství vodní páry zkondenzované v konstrukci (v kilogramech na kvadrátní metr za rok).

Ad b): Jestliže však funkce konstrukce není kondenzací vodní páry uvnitř této konstrukce ohrožena, lze připustit omezení ročního množství zkondenzované vodní páry tak, že

M_c ≤ M_c,N

(2.17)

Pro jednoplášťovou střechu, konstrukci se zabudovanými dřevěnými prvky, konstrukci s vnějším tepelně izolačním systémem nebo vnějším obkladem, případně pro jinou obvodovou konstrukci s difuzně málo propustnými vnějšími vrstvami, platí pro stanovení hodnoty M_c,N nižší z hodnot:

M_c,N = 0,1 [kg.m^-2.a^-1]

(2.18)

nebo 3 % plošné hmotnosti materiálu, ve kterém dochází ke kondenzaci vodní páry, je-li jeho objemová hmotnost vyšší než 100 kg.m^-3 (pro materiály s vyšší objemovou hmotností se použije hodnota 6 % plošné hmotnosti).

Pro ostatní stavební konstrukce se použije nižší z hodnot

M_c,a = 0,5 [kg.m^-2.a^-1]

(2.19)

nebo 5 % plošné hmotnosti materiálu, ve kterém dochází ke kondenzaci vodní páry, je-li jeho objemová hmotnost vyšší než 100 kg.m^-3 (pro materiály s vyšší objemovou hmotností se použije hodnota 10 % plošné hmotnosti).

Ad c): Roční bilance kondenzace a vypařování vodní páry uvnitř konstrukce musí prokázat, že množství zkondenzované vodní páry Mc je nižší nebo nanejvýše rovno vypařitelnému množství vodní páry M_ev, to znamená, že bilance je aktivní neboli kladná a že platí

M_c ≤ M_ev [kg.m^-2.a^-1]

(2.20)

Není - li tomu tak a lze psát

M_c > M_ev [kg.m^-2.a^-1],

(2.21)

pak se jedná se o bilanci pasivní (zápornou) a hodnocenou konstrukci nelze použít, neboť zkondenzovaná vlhkost není schopna se v průběhu ročního cyklu v plném rozsahu vypařit.

U konstrukcí s větranou vzduchovou vrstvou se samostatně hodnotí jak vnitřní plášť konstrukce, tak plášť vnější. Kromě toho se požaduje ověření průběhu relativní vlhkosti vzduchu proudícího v této vrstvě - musí být splněna podmínka

φ_cv < 90 %

(2.22)

garantující zamezení kondenzace vodní páry jak uvnitř větrané vzduchové vrstvy, tak i na vnitřním povrchu vnějšího pláště konstrukce. Uvedený požadavek musí být splněn i za bezvětří, což poněkud komplikuje situaci především při návrhu dvouplášťových plochých střešních konstrukcí.

U konstrukcí obsahujících kapilárně aktivní materiály, eventuálně i v dalších odůvodněných případech, se připouští hodnocení difuze a kondenzace vodní páry pokročilejšími výpočtovými metodami, než jsou dva výše uvedené normové postupy. Citované normové požadavky se v tomto případě neuplatňují; je však třeba prokázat, že se vlhkost libovolné vrstvy konstrukce trvale nezvyšuje a že zkondenzované množství vodní páry v průběhu ročního cyklu neohrozí funkci hodnocené konstrukce.

2.6 Zásady pro navrhování stavebních konstrukcí z hlediska difuze a kondenzace vodní páry

Pro návrh konstrukce z hlediska eliminace nepříznivého vlivu kondenzace vodní páry je (v případě vrstvených konstrukcí) nutné dodržení teoretických požadavků na ideální řazení vrstev v konstrukci. Jednoduché doporučení říká, že vrstvy v konstrukci je třeba řadit tak, aby jejich difuzní odpor od vnitřního líce směrem k venkovnímu líci klesal, takže vrstva s nejvyšším difuzním odporem by byla umístěna na vnitřním líci a naopak vrstva s nejnižší hodnotou difuzního odporu na líci vnějším. Z hlediska transportu vlhkosti konstrukcí je tento princip logický a celkem snadno pochopitelný. Norma ČSN 73 0540-2:2011 doporučuje, aby obdobným způsobem (od interiéru směrem k exteriéru) klesal součin součinitele tepelné vodivosti λ a faktoru difuzního odporu m jednotlivých vrstev.

V obou případech se však jedná o ideální návrh konstrukce, jehož jednoznačné dodržení může často být obtížně akceptovatelné. Existují však i konstrukce, jejichž koncepce je s uvedenými pravidly ve zjevném rozporu - například jednoplášťová střešní skladba s klasickým pořadím vrstev - a přesto jsou tyto konstrukce v praxi často a úspěšně používány. Návrh takovýchto konstrukcí však vykazuje z hlediska kondenzace vodní páry minimální rezervu a z pohledu zajištění dlouhodobé životnosti a spolehlivosti konstrukce přináší určitá rizika.

V případě, že je nezbytné konstrukci s vrstvou s velmi vysokým difuzním odporem na vnějším líci realizovat, nabízejí se dvě varianty možného řešení:

jako spolehlivější řešení se jeví zařazení větrané vzduchové mezery mezi tepelněizolační vrstvu a difuzně nepropustnou vnější vrstvu, což představuje změnu konstrukčního principu ze skladby jednoplášťové na skladbu dvouplášťovou;
druhou možností je doplnění vnitřního líce skladby o parotěsnou vrstvu, jejíž difuzní odpor by měl být pokud možno vyšší nebo alespoň roven difuznímu odpor vrstvy na líci vnějším. Předpokladem pro zajištění spolehlivosti tohoto řešení je, že mezi tyto parotěsné vrstvy budou zabudovány materiály s minimalizovaným obsahem vlhkosti.

Dalším pravidlem, které by mělo být respektováno, je zvýšená obezřetnost při návrhu parotěsných vrstev, především fóliového typu. Ve výpočtu se proto často uvažuje s výrazným snížením parotěsnosti těchto vrstev v důsledku možných perforací, nedokonalých styků nebo imperfekcí v napojení parotěsné vrstvy na okolní konstrukce. Stejně tak je při výpočtovém hodnocení třeba respektovat i vliv spárové difuzní vodivosti.

2.7 Příklady výpočtů

Výpočtové hodnocení difuze a kondenzace vodní páry v konstrukci je obvykle součástí programů pro komplexní tepelnětechnické posouzení stavebních konstrukcí. Tyto programy řeší i další tepelnětechnickou problematiku spojenou například s prostupem tepla konstrukcí, vnitřní povrchovou teplotou i některými parametry neustáleného teplotního stavu.

Pro účely této publikace bude použito programu TEPLO 2014, který je součástí souboru tepelnětechnických programů, využívaných ve výuce na většině českých středních a vysokých škol, zaměřených na stavební problematiku. I v technické praxi je užití tohoto souboru programů velmi časté.

Program TEPLO 2011 umožňuje hodnocení stavebních konstrukcí jak podle ČSN 73 0540-2:2011, tak i podle ČSN EN ISO 13788:2013. Výpočet pracuje s referenčním klimatickým rokem a provádí výpočet po jednotlivých měsících - počáteční měsíc výpočtu lze libovolně zvolit (například v závislosti na počátečním termínu užívání budovy), stejně tak lze volit počet ročních cyklů ve výpočtu, což se využívá při některých nestandardních výpočtech.

Program TEPLO 2014 akceptuje všechny změny, které souvisejí s vydáním normy ČSN EN ISO 13788:2013. Tepelněvlhkostní chování stavebních dílců a stavebních prvků - Vnitřní povrchová teplota pro vyloučení vnitřní kritické povrchové vlhkosti a kondenzace uvnitř konstrukce - Výpočtové metody z roku 2012. Již z titulu normy je zřejmé, že se jedná o předpis, související s metodikou výpočtového hodnocení konstrukcí, který v žádném případě neovlivňuje normové požadavky, určené ke kvalitativnímu hodnocení konstrukcí a budov z pohledu jednotlivých tepelnětechnických kritérií.

Očekává se, že česká verze uvedené normy, která by měla vyjít v průběhu prvního pololetí roku 2014 (a je identická s již schváleným textem evropské normy), pomocí tak zvaných národních poznámek upřesní a vyspecifikuje některá normová ustanovení, týkající se především bezpečnostní přirážky k hodnotě vlhkosti vnitřního vzduchu, specifik hodnocení konstrukcí s malou tepelnou setrvačností, upřesnění hodnot odporů při přestupu tepla na vnitřní straně konstrukcí, nového nastavení klasifikačních tříd vlhkosti vnitřního prostředí, možnosti použití „kontinentálních podmínek“ pro stanovení vlhkostní úrovně vnitřního prostředí a upřesnění měsíčních výpočtových hodnot teploty v zemině. Všechny tyto změny normových ustanovení byly již při přípravě programu TEPLO verze 2014 zohledněny a do programu zabudovány.

Do budoucna proto nebude možné používat starší verze programů, které nepracují s aktualizovanou metodikou, popsanou v české verzi normy ČSN EN ISO 13788:2013.

Zadávání vstupních údajů

Struktura zadávaných vstupních (i výstupních) údajů je patrná z následujících příkladů výpočtů.

Pro výpočet se zadává:

typ hodnocené konstrukce,
skladba konstrukce (s použitím rozsáhlého katalogu fyzikálních vlastností materiálů, který je součástí programu),
parametry vnitřního a venkovního prostředí, včetně odporů při přestupu tepla.

Pro všechny vstupní údaje je k dispozici systém pomůcek pro jejich volbu a také nápověda programu, která se otvírá klávesou F1.

Numerický výstup výpočtu

Numerický výstup výpočtu obsahuje:

rekapitulaci vstupních údajů,
hodnoty základních tepelnětechnických parametrů hodnocené konstrukce,
výsledek vyšetření kondenzace vodní páry v konstrukci, včetně bilance kondenzace a vypařování podle ČSN 73 0540-2:2011 i ČSN EN ISO 13788:2013.

Grafický výstup výpočtu

Grafika programu umožňuje zobrazit:

průběh teploty v konstrukci,
průběh částečných tlaků vodní páry v konstrukci, včetně případného vymezení kondenzační zóny,
zobrazení jednotlivých fází procesu kondenzace a vypařování vlhkosti,
průběh povrchových teplot.

Vyhodnocení výsledků

Program provádí i vyhodnocení výsledků výpočtu, to znamená porovnání vyčíslených parametrů konstrukce s normovými požadavky.

Příklad 2.1

Proveďte komplexní tepelnětechnické hodnocení jednovrstvého obvodového pláště.

Zadání vstupních údajů:

Obr. P 2.1.1 Skladba konstrukce

Obr. P 2.1.2 Okrajové podmínky výpočtu

Obr. P 2.1.3 Doplňující parametry výpočtu

Numerický výstup výpočtu

Základní komplexní posouzení stavební konstrukce z hlediska jednorozměrného šíření tepla a vodní páry podle ČSN EN ISO 13788:2013, ČSN EN ISO 6946:2009 a podle norem ČSN 73 0540.

Teplo 2014

Název úlohy: 2.1 OP

Zpracovatel: FK

Zakázka: STT CKAIT 2013

Datum: 10/2013

Zadaná skladba a okrajové podmínky:

Typ hodnocené konstrukce: Stěna

Korekce součinitele prostupu ∆U: 0,000 W.m^-2.K^-1

Skladba konstrukce (od interiéru)

Číslo	Název	Tloušťka	Součinitel tepelné vodivosti	Měrná tepelná kapacita	Objemová hmotnost	Faktor difuzního odporu	Plošná hmotnost
Číslo	Název	d [m]	λ [W.m^-1.K^-1]	c [J.kg^-1.K^-1]	ρ [kg.m^-3]	μ [-]	m_A [kg.m^-2]
1	Porotherm Univ	0,0100	0,8000	800,0	1 450,0	14,0	0,0000
2	Porotherm 50 Hi	0,5000	0,0880	1 000,0	650,0	10,0	0,0000
3	Porotherm TO	0,0300	0,1000	800,0	400,0	8,0	0,0000
4	Porotherm Univ	0,0050	0,8000	800,0	1 450,0	14,0	0,0000

Okrajové podmínky výpočtu:

Tepelný odpor při přestupu tepla v interiéru R_si:	0,13 m².K.W^-1
Tepelný odpor při přestupu tepla v interiéru pro výpočet kondenzace a povrchových teplot R_si:	0,25 m².K.W^-1
Tepelný odpor při přestupu tepla v exteriéru R_se:	0,04 m².K.W^-1
Tepelný odpor při přestupu tepla v exteriéru pro výpočet kondenzace a povrchových teplot R_se:	0,04 m².K.W^-1
Návrhová venkovní teplota θ_e:	-13,0 °C
Návrhová teplota vnitřního vzduchu θ_ai:	21,0 °C
Návrhová relativní vlhkost venkovního vzduchu φ_e:	84,0 %
Návrhová relativní vlhkost vnitřního vzduchu φ_i:	50,0 %

Měsíc	Počet dnů v měsíci	Návrhová teplota vnitřního vzduchu	Návrhová relativní vlhkost vnitřního vzduchu	Částečný tlak vodní páry vnitřního vzduchu	Návrhová venkovní teplota	Návrhová relativní vlhkost venkovního vzduchu	Návrhová relativní vlhkost vnitřního vzduchu
	[dny]	θ_ai [°C]	φ_i [%]	p_vi [Pa]	θ_e [°C]	φ_e [%]	p_ve [Pa]
1	31	21,0	42,1	1 046,4	-2,4	81,2	406,1
2	28	21,0	44,2	1 098,6	-0,9	80,8	457,9
3	31	21,0	46,7	1 160,8	3,0	79,5	602,1
4	30	21,0	50,1	1 245,3	7,7	77,5	814,1
5	31	21,0	55,9	1 389,4	12,7	74,5	1 093,5
6	30	21,0	60,8	1 511,2	15,9	72,0	1 300,1
7	31	21,0	63,4	1 575,9	17,5	70,4	1 407,2
8	31	21,0	62,5	1 553,5	17,0	70,9	1 373,1
9	30	21,0	56,8	1 411,8	13,3	74,1	1 131,2
10	31	21,0	50,7	1 260,2	8,3	77,1	843,7
11	30	21,0	46,7	1 160,8	2,9	79,5	597,9
12	31	21,0	44,6	1 108,6	-0,6	80,7	468,9

Pro vnitřní prostředí byla uplatněna přirážka k vnitřní relativní vlhkosti: 0,0 %

Výchozí měsíc výpočtu bilance se stanovuje výpočtem podle ČSN EN ISO 13788.

Počet hodnocených let: 1

Výsledky výpočtu hodnocené konstrukce

Tepelný odpor a součinitel prostupu tepla podle ČSN EN ISO 6946:2009

Tepelný odpor konstrukce R: 6,00 m².K.W^-1

Součinitel prostupu tepla konstrukce U: 0,162 W.m^-2.K^-1

Součinitelé prostupu zabudované konstrukce U_kc: 0,18/0,21/0,26/0,36 W.m^-2.K^-1

Uvedené orientační hodnoty platí pro různou kvalitu řešení tepelných mostů, vyjádřenou přibližnou přirážkou podle poznámek k čl. B.9.2 v ČSN 73 0540-4:2005.

Difuzní odpor konstrukce Z_pT: 2,9E + 0010 m.s^-1

Teplotní útlum konstrukce ν podle ČSN EN ISO 13786: 13776,3 [-]

Fázový posun teplotního kmitu ψ podle ČSN EN ISO 13786: 7,0 h

Teplota vnitřního povrchu a teplotní faktor podle ČSN 73 0540-2:2011 a ČSN EN ISO 13788:2013

Vnitřní povrchová teplota v návrhových podmínkách θ_si,p: 19,65 °C

Teplotní faktor v návrhových podmínkách f_Rsi,p: 0,960 [-]

Měsíc	Minimální požadované hodnoty při maximální relativní vlhkosti na vnitřním povrchu				Vypočtené hodnoty
	80 %		100 %
	vnitřní povrchová teplota	teplotní faktor	vnitřní povrchová teplota	teplotní faktor	vnitřní povrchová teplota	teplotní faktor	relativní vlhkost na vnitřním povrchu
	θ_si,m [°C]	f_Rsi,m [-]	θ_si,m [°C]	f_Rsi,m [-]	θ_si [°C]	f_Rsi [-]	φ_si [%]
1	11,0	0,571	7,6	0,429	20,1	0,960	44,6
2	11,7	0,575	8,4	0,423	20,1	0,960	46,6
3	12,5	0,529	9,2	0,343	20,3	0,960	48,8
4	13,6	0,444	10,2	0,189	20,5	0,960	51,8
5	15,3	0,312	11,9	-	20,7	0,960	57,0
6	16,6	0,139	13,1	-	20,8	0,960	61,6
7	17,3	-	13,8	-	20,9	0,960	63,9
8	17,0	0,011	13,6	-	20,8	0,960	63,1
9	15,5	0,291	12,1	-	20,7	0,960	57,9
10	13,8	0,432	10,4	0,165	20,5	0,960	52,3
11	12,5	0,532	9,2	0,346	20,3	0,960	48,8
12	11,8	0,575	8,5	0,421	20,1	0,960	47,0

Difuze vodní páry v návrhových podmínkách a bilance vlhkosti podle ČSN 73 0540-4:2005 (bez vlivu zabudované vlhkosti a sluneční radiace)

Průběh teplot a tlaků v návrhových okrajových podmínkách:

Rozhraní	i	1 - 2	2 - 3	3 - 4	e
Teplota θ [°C]	20,3	20,2	-11,1	-12,7	-12,8
Tlak vodní páry p_v [Pa]	1 243	1 215	228	180	166
Tlak nasycené vodní páry p_v,sat [Pa]	2 378	2 368	235	203	202

Při venkovní návrhové teplotě dochází v konstrukci ke kondenzaci vodní páry.

Kondenzační zóna číslo	Hranice kondenzační zóny [m]		Kondenzující množství vodní páry [kg.m^-2.s^-1]
	levá	pravá
1	0,4286	0,4482	4.899E-0009

Celoroční bilance vlhkosti:

Množství zkondenzované vodní páry M_c,a: 0,003 kg.m^-2.a^-1

Množství vypařitelné vodní páry M_ev,a: 2,870 kg.m^-2.a^-1

Ke kondenzaci dochází při venkovní teplotě nižší než -10 °C.

Bilance zkondenzované a vypařené vlhkosti podle ČSN EN ISO 13788:2013

Roční cyklus č. 1

V konstrukci nedochází během modelového roku ke kondenzaci.

Poznámka:

Hodnocení difuze vodní páry bylo provedeno pro předpoklad 1D šíření vodní páry převažující skladbou konstrukce. Pro konstrukce s výraznými systematickými tepelnými mosty je výsledek výpočtu jen orientační. Přesnější výsledky lze získat s pomocí 2D analýzy.

STOP, Teplo 2014

Grafický výstup výpočtu

Obr. P 2.1.4 Průběh parciálních tlaků vodní páry v typickém místě konstrukce

Zatížení venkovní návrhovou teplotou a vlhkostí podle ČSN 73 0540

1 - kondenzační zóna

Obr. P 2.1.5 Průběh teplot v konstrukci

Obr. P 2.1.6 Průběh relativní vlhkosti v konstrukci

Obr. P 2.1.7 Vnitřní povrchové teploty

1 - zamezení vzniku plísní; 2 - vyloučení orosování; 3 - vypočtené hodnoty

Obr. P 2.1.8 Teplotní faktor vnitřního povrchu

Vyhodnocení výsledků

Obr. P 2.1.9 Vyhodnocení výsledků - výběr konstrukce

Obr. P 2.1.10 Vyhodnocení výsledků - doplňující údaje 1

Obr. P 2.1.11 Vyhodnocení výsledků - doplňující údaje 2

Obr. P 2.1.12 Vyhodnocení výsledků - doplňující údaje 3

Vyhodnocení výsledků podle kritérií ČSN 73 0540-2:2011

Název konstrukce: 2.1 OP

Rekapitulace vstupních dat

Návrhová vnitřní teplota θ_i:	20,0	°C
Převažující návrhová vnitřní teplota θ_iM:	20,0	°C
Návrhová venkovní teplota θ_ae:	-13,0	°C
Teplota na vnější straně θ_e:	-13,0	°C
Návrhová teplota vnitřního vzduchu θ_ai:	21,0	°C
Relativní vlhkost v interiéru φ_i:	50,0	% (+0,0 %)

Skladba konstrukce

Číslo	Název vrstvy	Tloušťka d [m]	Součinitel tepelné vodivosti λ [W.m^-1.K^-1]	Faktor difuzního odporu μ [-]
1	Porotherm Universal	0,010	0,800	14,0
2	Porotherm 50 Hi Profi na maltu	0,500	0,088	10,0
3	Porotherm TO	0,030	0,100	8,0
4	Porotherm Universal	0,005	0,800	14,0

I. Požadavek na teplotní faktor (čl. 5.1 v ČSN 73 0540-2:2011)

Požadavek: f_Rsi,N = f_Rsi,cr = 0,753

Vypočtená průměrná hodnota: f_Rsi,m = 0,960

Kritický teplotní faktor f_Rsi,cr byl stanoven pro maximální přípustnou vlhkost na vnitřním povrchu 80 % (kritérium vyloučení vzniku plísní).

Průměrná hodnota f_Rsi,m (resp. maximální hodnota při hodnocení skladby mimo tepelné mosty a vazby) není nikdy minimální hodnotou ve všech místech konstrukce. Nelze s ní proto prokazovat plnění požadavku na minimální povrchové teploty zabudované konstrukce, včetně tepelných mostů a vazeb. Její převýšení nad požadavkem naznačuje pouze možnosti plnění požadavku v místě tepelného mostu či tepelné vazby.

II. Požadavek na součinitel prostupu tepla (čl. 5.2 v ČSN 73 0540-2:2011)

Požadavek: U_N = 0,30 W.m^-2.K^-1

Vypočtená hodnota: U = 0,16 W.m^-2.K^-1

U < UN ⇒ POŽADAVEK JE SPLNĚN.

Vypočtený součinitel prostupu tepla musí zahrnovat vliv systematických tepelných mostů (např. krokví v zateplené šikmé střeše).

III. Požadavky na šíření vlhkosti konstrukcí (čl. 6.1 a 6.2 v ČSN 73 0540-2:2011)

Požadavky:

1. Kondenzace vodní páry nesmí ohrozit funkci konstrukce.

2. Roční množství kondenzátu musí být nižší než roční kapacita odparu.

3. Roční množství kondenzátu M_c,a musí být nižší než 0,1 kg.m^-2.a^-1 nebo 3 - 6 % plošné hmotnosti materiálu (nižší z hodnot). Limit pro maximální množství kondenzátu odvozený z mininimální plošné hmotnosti materiálu v kondenzační zóně činí: 9,750 kg.m^-2.a^-1 (materiál: Porotherm 50 Hi Profi na maltu). Dále bude použit limit pro maximální množství kondenzátu: 0,100 kg.m^-2.a^-1.

Vypočtené hodnoty:

V konstrukci dochází při venkovní návrhové teplotě ke kondenzaci.

Roční množství zkondenzované vodní páry: M_c,a = 0,0028 kg.m^-2.a^-1

Roční množství odpařitelné vodní páry: M_ev,a = 2,8697 kg.m^-2.a^-1

Vyhodnocení 1. požadavku musí provést projektant.

M_c,a < M_ev,a ⇒ 2. POŽADAVEK JE SPLNĚN.

M_c,a < M_c,N ⇒ 3. POŽADAVEK JE SPLNĚN.

Příklad 2.2

Proveďte komplexní tepelnětechnické vyhodnocení dolního pláště dvouplášťové šikmé střechy.

Zadání vstupních údajů:

Obr. P 2.2.1 Skladba konstrukce

Obr. P 2.2.2 Okrajové podmínky výpočtu

Obr. P 2.2.3 Doplňující parametry výpočtu

Numerický výstup výpočtu

Základní komplexní stavební konstrukce z hlediska jednorozměrného šíření tepla a vodní páry podle ČSN EN ISO 13788:2013, ČSN EN ISO 6946:2009 a podle norem ČSN 73 0540.

Teplo 2014

Název úlohy: 2.2 Střecha

Zpracovatel: FK

Zakázka: STT ČKAIT 2013

Datum: 10/2013

Zadaná skladba a okrajové podmínky:

Typ hodnocené konstrukce: Střecha

Korekce součinitele prostupu ∆U: 0,000 W.m^-2.K^-1

Skladba konstrukce (od interiéru):

Číslo	Název	d [m]	λ [W.m^-1.K^-1]	c [J.kg^-1.K^-1]	ρ [kg.m^-3]	μ [-]	m_A [kg.m^-2]
1	Sádrokarton	0,0125	0,2200	1 060,0	750,0	9,0	0,0000
2	Nicobar 170 SE	0,0001	0,3500	1 470,0	170,0	3 000 000,0	0,0000
3	Knauf TI 135 U	0,2200	0,0390	840,0	20,0	3,2	0,0000
4	Nicofol 2000	0,0002	0,3500	1 470,0	590,0	250,0	0,0000

Okrajové podmínky výpočtu:

Tepelný odpor při přestupu tepla v interiéru R_si: 0,10 m².K.W^-1

dtto pro výpočet kondenzace a povrch. teplot R_si: 0,25 m².K.W^-1

Tepelný odpor při přestupu tepla v exteriéru R_se: 0,10 m².K.W^-1

dtto pro výpočet kondenzace a povrch. teplot R_se: 0,04 m².K.W^-1

Návrhová venkovní teplota θ_e: -13 °C

Návrhová teplota vnitřního vzduchu θ_i: 21 °C

Návrhová relativní vlhkost venkovního vzduchu φ_e: 84,0 %

Návrhová relativní vlhkost vnitřního vzduchu φ_i: 50,0 %

Pro vnitřní prostředí byla uplatněna přirážka k vnitřní relativní vlhkosti: 0,0 %

Výchozí měsíc výpočtu bilance se stanovuje výpočtem podle ČSN EN ISO 13788.

Počet hodnocených let: 1

Měsíc	Počet dnů v měsíci	Návrhová teplota vnitřního vzduchu	Návrhová relativní vlhkost vnitřního vzduchu	Částečný tlak vodní páry vnitřního vzduchu	Návrhová venkovní teplota	Návrhová relativní vlhkost venkovního vzduchu	Návrhová relativní vlhkost vnitřního vzduchu
	[dny]	θ_ai [°C]	φ_i [%]	p_vi [Pa]	θ_e [°C]	φ_e [%]	p_ve [Pa]
1	31	21,0	42,1	1 046,4	-2,4	81,2	406,1
2	28	21,0	44,2	1 098,6	-0,9	80,8	457,9
3	31	21,0	46,7	1 160,8	3,0	79,5	602,1
4	30	21,0	50,1	1 245,3	7,7	77,5	814,1
5	31	21,0	55,9	1 389,4	12,7	74,5	1 093,5
6	30	21,0	60,8	1 511,2	15,9	72,0	1 300,1
7	31	21,0	63,4	1 575,9	17,5	70,4	1 407,2
8	31	21,0	62,5	1 553,5	17,0	70,9	1 373,1
9	30	21,0	56,8	1 411,8	13,3	74,1	1 131,2
10	31	21,0	50,7	1 260,2	8,3	77,1	843,7
11	30	21,0	46,7	1 160,8	2,9	79,5	597,9
12	31	21,0	44,6	1 108,6	-0,6	80,7	468,9

Výsledky výpočtu hodnocené konstrukce:

Tepelný odpor a součinitel prostupu tepla podle ČSN EN ISO 6946:2009

Tepelný odpor konstrukce R: 5,70 m².K.W^-1

Součinitel prostupu tepla konstrukce U: 0,170 W.m^-2.K^-1

Součinitel prostupu zabudované konstrukce U_kc: 0,19/0,22/0,27/0,37 W.m^-2.K^-1

Uvedené orientační hodnoty platí pro různou kvalitu řešení B.9.2 v ČSN 73 0540-4:2005 tepelných mostů, vyjádřenou přibližnou přirážkou.

Difuzní odpor konstrukce Z_pT: 1,6E + 0012 m.s^-1

Teplotní útlum konstrukce ν: 60,2

Fázový posun teplotního kmitu ψ: 1,4 h

Teplota vnitřního povrchu a teplotní faktor podle ČSN 73 0540-2:2011 a ČSN EN ISO 13788:2013

Vnitřní povrchová teplota v návrhových podmínkách θ_si,p: 19,58 °C

Teplotní faktor v návrhových podmínkách f_Rsi,p: 0,958

Měsíc	Minimální požadované hodnoty při maximální relativní vlhkosti na vnitřním povrchu				Vypočtené hodnoty
	80 %		100 %		Vypočtené hodnoty
	vnitřní povrchová teplota	teplotní faktor	vnitřní povrchová teplota	teplotní faktor	vnitřní povrchová teplota	teplotní faktor	relativní vlhkost na vnitřním povrchu
	θ_si,m [°C]	f_Rsi,m [-]	θ_si,m [°C]	f_Rsi,m [-]	θ_si [°C]	f_Rsi [-]	φ_i [%]
1	11,0	0,571	7,6	0,429	20,0	0,958	44,7
2	11,7	0,575	8,4	0,423	20,1	0,958	46,8
3	12,5	0,529	9,2	0,343	20,2	0,958	48,9
4	13,6	0,444	10,2	0,189	20,4	0,958	51,8
5	15,3	0,312	11,9	-	20,7	0,958	57,1
6	16,6	0,139	13,1	-	20,8	0,958	61,6
7	17,3	-	13,8	-	20,9	0,958	64,0
8	17,0	0,011	13,6	-	20,8	0,958	63,1
9	15,5	0,291	12,1	-	20,7	0,958	57,9
10	13,8	0,432	10,4	0,165	20,5	0,958	52,4
11	12,5	0,532	9,2	0,346	20,2	0,958	48,9
12	11,8	0,575	8,5	0,421	20,1	0,958	47,1

Difuze vodní páry v návrhových podmínkách a bilance vlhkosti podle ČSN 73 0540-4:2005 (bez vlivu zabudované vlhkosti a sluneční radiace)

Průběh teplot a tlaků v návrhových okrajových podmínkách:

Rozhraní	i	1 - 2	2 - 3	3 - 4	e
Teplota θ [°C]:	20,4	20,1	20,1	-12,4	-12,4
Tlak vodní páry p_v [Pa]:	1 243	1 242	169	166	166
Tlak nasycené vodní páry p_v,sat [Pa]:	2 399	2 351	2 351	209	209

Při venkovní návrhové teplotě nedochází v konstrukci ke kondenzaci vodní páry.

Množství difundující vodní páry G_d: 7,156E - 0010 kg.m^-2.s^-1

Bilance zkondenzované a vypařené vlhkosti podle ČSN EN ISO 13788:2013

Roční cyklus č. 1

V konstrukci nedochází během modelového roku ke kondenzaci.

Poznámka:

STOP, Teplo 2014

Grafický výstup

Obr. P 2.2.4 Průběh teplot v konstrukci

Obr. P 2.2.5 Průběh parciálních tlaků vodní páry v konstrukci

Obr. P 2.2.6 Průběh relativní vlhkosti v konstrukci

Obr. P 2.2.7 Vnitřní povrchové teploty

1 - zamezení vzniku plísní; 2 - vyloučení orosování; 3 - vypočtené hodnoty

Obr. P 2.2.8 Teplotní faktor vnitřního povrchu

1 - zamezení vzniku plísní; 2 - vyloučení orosování; 3 - vypočtené hodnoty

Vyhodnocení výsledků

Obr. P.2.2.9 Vyhodnocení výsledků - výběr konstrukce

Obr. P.2.2.10 Vyhodnocení výsledků - doplňující údaje 1

Obr. P.2.2.11 Vyhodnocení výsledků - doplňující údaje 2

Obr. P.2.2.12 Vyhodnocení výsledků - doplňující údaje 3

Vyhodnocení výsledků podle kritérií ČSN 73 0540-2:2011

Název konstrukce: 2.2 Střecha

Rekapitulace vstupních dat

Návrhová vnitřní teplota θ_i: 20 °C

Převažující návrhová vnitřní teplota θ_iM: 20 °C

Návrhová venkovní teplota θ_ae: -13 °C

Teplota na vnější straně θ_e: -13,0 °C

Návrhová teplota vnitřního vzduchu θ_ai: 21,0 °C

Relativní vlhkost v interiéru φ_i: 50,0 % (+0,0 %)

Skladba konstrukce

Číslo	Název vrstvy	Tloušťka	Součinitel tepelné vodivosti	Faktor difuzního odporu
Číslo	Název vrstvy	d [m]	λ [W.m^-1.K^-1]	μ [-]
1	Sádrokarton	0,0125	0,220	9,0
2	Nicobar 170 SE	0,0001	0,350	3 000 000,0
3	Knauf TI 135 U	0,220	0,039	3,2
4	Nicofol 2000	0,0002	0,350	250,0

I. Požadavek na teplotní faktor (čl. 5.1 v ČSN 73 0540-2:2011)

Požadavek: f_Rsi,N = f_Rsi,cr = 0,753

Vypočtená průměrná hodnota: f_Rsi,m = 0,958

Kritický teplotní faktor f_Rsi,cr byl stanoven pro maximální přípustnou vlhkost na vnitřním povrchu 80 % (kritérium vyloučení vzniku plísní).

II. Požadavek na součinitel prostupu tepla (čl. 5.2 v ČSN 73 0540-2:2011)

Požadavek: U_N = 0,24 W.m^-2.K^-1

Vypočtená hodnota: U = 0,17 W.m^-2.K^-1

U < U_N ⇒ POŽADAVEK JE SPLNĚN.

Vypočtený součinitel prostupu tepla musí zahrnovat vliv systematických tepelných mostů (např. krokví v zateplené šikmé střeše).

III. Požadavky na šíření vlhkosti konstrukcí (čl. 6.1 a 6.2 v ČSN 73 0540-2:2011)

Požadavky:

1. Kondenzace vodní páry nesmí ohrozit funkci konstrukce.

2. Roční množství kondenzátu musí být nižší než roční kapacita odparu.

3. Roční množství kondenzátu M_c,a musí být nižší než 0,5 kg.m^-2.a^-1, nebo 5 - 10 % plošné hmotnosti materiálu (nižší z hodnot).

Vypočtené hodnoty:

V konstrukci nedochází při venkovní návrhové teplotě ke kondenzaci.

⇒ POŽADAVKY JSOU SPLNĚNY.

3 NEJNIŽŠÍ VNITŘNÍ POVRCHOVÁ TEPLOTA

Návrh stavebních konstrukcí z hlediska nejnižší vnitřní povrchové teploty je závažným krokem v tepelnětechnickém hodnocení stavebních konstrukcí, protože představuje prevenci výskytu kondenzace vodní páry na vnitřním povrchu stavebních konstrukcí a garantuje i zamezení vzniku podmínek pro růst plísní na těchto površích. Zprostředkovaně se pak podílí i na vytváření tepelné pohody v místnosti a tím i zajištění nezbytného uživatelského komfortu při exploataci stavebních objektů.

Pokud jsou běžné plošné stavební konstrukce bytových a občanských staveb navrženy v souladu s normovými požadavky na součinitel prostupu tepla a nevyskytují se u nich žádné výrazné změny geometrického tvaru, pak za standardních okrajových podmínek dosahují uvedené konstrukce takových hodnot vnitřní povrchové teploty, které jsou s výraznou rezervou nad teplotou rosného bodu vnitřního vzduchu a jsou i zcela dostačující z pohledu zajištění tepelné pohody vnitřního prostředí.

Docílení potřebné úrovně vnitřní povrchové teploty tedy není problémem u správně navržených plošných konstrukcí, ale je nezbytné se touto otázkou zabývat v případě, kdy je teplotní pole deformováno, a to ať z důvodů materiálových, nebo geometrických. V takovéto situaci se již nejedná o jednorozměrné vedení tepla, ale jde o dvojrozměrné, případně i trojrozměrné teplotní pole. Tento stav nastává především u tepelných mostů anebo tepelných vazeb, což jsou z obecného hlediska případy, kdy je vnitřní povrchová teplota konstrukce nižší, než v případě jednorozměrného šíření tepla a ideálního fragmentu konstrukce.

3.1 Výpočtové hodnocení

Metodika výpočtového hodnocení konstrukcí z hlediska vnitřní povrchové teploty bezprostředně souvisí se způsobem šíření tepla, k němuž v konstrukci dochází. Z tohoto pohledu se hodnocení vztahuje k:

jednorozměrnému šíření tepla
dvojrozměrnému šíření tepla
trojrozměrnému šíření tepla.

3.1.1 Jednorozměrné šíření tepla

Pro ideální fragment konstrukce, u něhož dochází k jednorozměrnému vedení tepla, lze teplotu v libovolném průřezu konstrukce θ_x vyčíslit za vztahu

θ_x = θ_a - U (R_si + R_x) . (θ_a - θ_e) [°C]

(3.1)

kde

R_x - je tepelný odpor části konstrukce mezi vnitřním povrchem a průřezem x [W.m^-2.K^-1] (viz obr. 3.1).

Obr. 3.1 Průběh teploty v konstrukci

Ze vztahu 3.1 pak dosazením hodnoty R_x = 0 lze získat vztah pro nejnižší vnitřní povrchovou teplotu konstrukce

θ_si = θ_a - U . (θ_a - θ_e) . R_si [°C]

(3.2)

kde

R_si - je součinitel přestupu tepla na vnitřní straně konstrukce [W.m^-2.K^-1].

3.1.2 Dvojrozměrné šíření tepla

V tomto případě výpočtové hodnocení vychází z modifikovaného vyjádření druhého Fourierova zákona, předpokládá se dvojrozměrné šíření tepla a ustálený teplotní stav, takže Fourierova diferenciální rovnice nabývá tvaru

(3.3)

Výpočet se zpravidla řeší použitím metody konečných prvků, což jednoznačně vede k využití výpočetní techniky. Běžně používaná programová vybavení umožňují kromě numerického výstupu výpočtu i výstup grafický, který slouží ke zobrazení rozložení teplotního pole zkoumaného detailu, zobrazení izoterem předem zvolených teplot nebo rozložení hustoty a směru tepelných toků.

3.1.3 Trojrozměrné šíření tepla

Výskyt trojrozměrných teplotních polí není ve stavebních konstrukcích tak obvyklý, jako je výskyt polí dvojrozměrných - jedná se obvykle o složité prostorové prvky nebo styky, kde se často kromě prostorové variability projevuje i variabilita materiálová. Výpočtové řešení trojrozměrného teplotního pole vychází z obdobných principů jako výpočet pole dvojrozměrného - aplikace druhého Fourierova zákona, ustálený teplotní stav, trojrozměrná síť, využití metody konečných prvků. Takovýto výpočet lze však klasifikovat jako nadstandardní, protože vyžaduje speciální programové vybavení (které se však jen zřídka kdy využívá) a zadávání vstupních údajů je náročné jak z hlediska prostorové představivosti, tak i z hlediska časového. Z těchto důvodů se uvedené výpočty neprovádějí příliš často a obvykle se sahá ke zjednodušení úlohy, jejímu převedení na pole dvojrozměrné a užití korekčních koeficientů.

3.2 Normové požadavky

Zatímco po dlouhá desetiletí byla hodnotícím kritériem pro tepelné vazby a tepelné mosty hodnota nejnižší vnitřní povrchové teploty, udávaná v °C, v roce 2007 nastala v této oblasti zásadní změna. Novou normovou hodnotící veličinou se stal teplotní faktor vnitřního povrchu f_Rsi, jehož nespornou výhodou je skutečnost, že na rozdíl od vnitřní povrchové teploty konstrukce se jedná o veličinu zcela nezávislou na okolním prostředí, to znamená veličinu univerzálně využitelnou.

Teplotní faktor vnitřního povrchu f_Rsi je definován jako

f_Rsi = 1 - U_x . R_si [-]

(3.4)

kde

U_x - je lokální součinitel prostupu tepla v místě x vnitřního povrchu,

R_si - odpor při přestupu tepla na vnitřní straně konstrukce.

Další, velmi zásadní změnu přinesla změna Z1 ČSN 73 0540-2 z dubna 2012, která se bezprostředně týká otvorových výplní a jejich nejnižší vnitřní povrchové teploty. Zatímco požadavky na stavební konstrukce, to znamená stěny, stropy, příčky a další netransparentní prvky zůstaly v hlavní, tj. povinné části normy, požadavky na otvorové výplně (okna, dveře, vrata, světlíky a podobně) byly přesunuty do informativní přílohy D citované normy - jedná se tedy o doporučené, nezávazné požadavky.

Normové hodnocení stavebních konstrukcí z hlediska nejnižší vnitřní povrchové teploty vychází z předpokladu, že aktuální nebezpečí vzniku plísní na vnitřním povrchu konstrukce nastává v okamžiku, kdy kritická vlhkost vnitřního vzduchu v bezprostředním kontaktu s povrchem konstrukce, tedy v takzvané mezní vrstvě, klesne na úroveň φ_i = 80 % nebo hodnotu nižší.

Pro stavební konstrukce v prostorách s relativní vlhkostí vnitřního vzduchu φ_i ≤ 60 % je v zimním období požadováno, aby v každém místě vnitřního povrchu konstrukce byl teplotní faktor vnitřního povrchu f_Rsi větší, než normová hodnota nejnižšího teplotního faktoru konstrukce f_Rsi,N, stanovená ze vztahu

f_Rsi,N = f_Rsi,cr

(3.5)

kde

f_Rsi,cr - je kritický teplotní faktor vnitřního povrchu.

Pro stanovení hodnoty kritického teplotního faktoru vnitřního povrchu f_Rsi,cr stavebních konstrukcí (tedy konstrukcí netrasparentních) v budovách s návrhovou relativní vlhkostí vnitřního vzduchu φ_i = 50 % lze použít tab. 3.1. Hodnoty vnitřních povrchových teplot, odpovídajících tomuto kritickému teplotnímu faktoru, jsou v tab. 3.2.

Tab. 3.1 Stavební konstrukce - kritický teplotní faktor vnitřního povrchu f_Rsi,cr pro návrhovou relativní vlhkost vnitřního vzduchu φ_i = 50 %

Konstrukce	Návrhová teplota vnitřního vzduchu θ_ai [°C]	Návrhová venkovní teplota θ_e [°C]
		-13	-14	-15	-16	-17	-18	-19	-20	-21
		Kritický teplotní faktor vnitřního povrchu f_Rsi,cr [-]
Stavební konstrukce	20,0	0,748	0,746	0,744	0,751	0,757	0,764	0,770	0,776	0,781
	20,3	0,750	0,747	0,745	0,752	0,759	0,765	0,771	0,777	0,782
	20,6	0,751	0,749	0,747	0,754	0,760	0,766	0,772	0,778	0,783
	20,9	0,753	0,751	0,748	0,755	0,762	0,768	0,773	0,779	0,784
	21,0	0,753	0,751	0,749	0,756	0,762	0,768	0,774	0779	0,785

Tab. 3.2 Stavební konstrukce - teplota odpovídající kritickému teplotnímu faktoru f_Rsi,cr pro návrhovou relativní vlhkost vnitřního vzduchu φ_i = 50 %

Konstrukce	Návrhová teplota vnitřního vzduchu θ_ai [°C]	Návrhová venkovní teplota θ_e [°C]
		-13	-14	-15	-16	-17	-18	-19	-20	-21
		Teplota odpovídající kritickému teplotnímu faktoru vnitřního povrchu f_Rsi,cr [-]
Stavební konstrukce	20,0	11,68	11,36	11,04	11,02	11,02	11,02	11,02	11,02	11,02
	20,3	11,98	11,62	11,03	11,30	11,30	11,30	11,30	11,30	11,30
	20,6	12,23	11,92	11,59	11,58	11,58	11,58	11,58	11,58	11,58
	20,9	12,53	12,21	11,85	11,86	11,86	11,86	11,86	11,86	11,86
	21,0	12,60	12,29	11,96	11,96	11,96	11,96	11,96	11,96	11,96

Pro otvorové výplně pak obdobně platí informativní hodnoty uvedené v tab. 3.3 a 3.4.

Tab. 3.3 Otvorové výplně - kritický teplotní faktor vnitřního povrchu f_Rsi,cr pro návrhovou relativní vlhkost vnitřního vzduchu φ_i = 50 %

Konstrukce	Návrhová teplota vnitřního vzduchu θ_ai [°C]	Návrhová venkovní teplota θ_e [°C]
		-13	-14	-15	-16	-17	-18	-19	-20	-21
		Kritický teplotní faktor vnitřního povrchu f_Rsi,cr [-]
Výplň otvoru podle 3.4	20,0	0,647	0,648	0,649	0,649	0,650	0,650	0,650	0,650	0,650
	20,3	0,649	0,650	0,650	0,651	0,652	0,652	0,652	0,650	0,651
	20,6	0,652	0,653	0,653	0,654	0,654	0,654	0,654	0,654	0,654
	20,9	0,654	0,655	0,655	0,656	0,656	0,656	0,656	0,655	0,655
	21,0	0,655	0,656	0,656	0,656	0,657	0,657	0,656	0,656	0,656

Tab. 3.4 Otvorové výplně - teplota odpovídající kritickému teplotnímu faktoru f_Rsi,cr pro návrhovou relativní vlhkost vnitřního vzduchu φ_i = 50 %

Konstrukce	Návrhová teplota vnitřního vzduchu θ_ai [°C]	Návrhová venkovní teplota θ_e [°C]
		-13	-14	-15	-16	-17	-18	-19	-20	-21
		Teplota odpovídající kritickému teplotnímu faktoru vnitřního povrchu f_Rsi,cr [-]
Stavební konstrukce	20,0	8,35	8,03	7,72	7,36	7,05	6,70	6,35	6,00	5,65
	20,3	8,61	8,30	7,98	7,67	7,32	6,97	6,62	6,28	5,89
	20,6	8,91	8,59	8,25	7,94	7,59	7,24	6,90	6,55	6,16
	20,9	9,17	8,86	8,51	8,21	7,86	7,52	7,17	6,79	6,44
	21,0	9,27	8,96	8,62	8,27	7,97	7,62	7,24	6,90	6,51

Konstrukce v prostorech s relativní vlhkostí vnitřního vzduchu φ_i > 60 %, které nesplňují požadavek na normovou hodnotu teplotního faktoru vnitřního povrchu, musí vykazovat součinitel prostupu tepla podle ustanovení ČSN 73 0540-2:2011. Mimo to musí být zajištěna jejich bezchybná funkce konstrukce v podmínkách povrchové kondenzace a vyloučen vliv nepříznivého působení kondenzátu na navazující konstrukce.

3.3 Příklad výpočtu

Pro výpočet dvojrozměrných teplotních polí v ustáleném teplotním stavu se používá program AREA, který je součástí stejného souboru tepelnětechnických programů jako v předchozím textu použitý program TEPLO i jako všechny ostatní programy, dále zmiňované v této publikaci. Program AREA umožňuje jak klasický způsob výpočtu s přesným zadáním geometrického i materiálového řešení a okrajových podmínek hodnoceného detailu, tak i rychlé zjednodušené řešení pomocí katalogu detailů.

Pro vzorový příklad bylo zvoleno řešení katalogového detailu - tento způsob výpočtu umožňuje pro vybrané stavební detaily provést (s dostatečnou přesností) výpočet dvojrozměrného teplotního pole s možností rychlého řešení jednotlivých variant a následné optimalizace konstrukčního a geometrického řešení detailu. Program nabízí možnost (s určitými omezeními) měnit materiálovou skladbu řešeného detailu, jeho geometrické řešení i okrajové podmínky výpočtu.

Stručný popis postupu výpočtu je následující: Po výběru odpovídajícího detailu z nabízených katalogových řešení se v tabulce Rychlá úprava detailu - Homogenní oblasti může provést úprava geometrie jednotlivých vrstev a jejich materiálového řešení. Poté lze v tabulce Okrajové podmínky zkontrolovat zadané okrajové podmínky, případně provést jejich změnu. Každá provedená změna musí být samostatně uložena zpět do paměti počítače.

Vzhledem k tomu, že normové ustanovení o vnitřní povrchové teplotě se týká pouze neprůsvitné části konstrukce a ne otvorové výplně, lze při vyhodnocení výsledku výpočtu s výhodou použít rozdělení vnitřního povrchu hodnoceného detailu na dvě samostatná prostředí - viz zadání okrajových podmínek. Toto dělení však vychází z různých hodnot součinitelů přestupu tepla na rozdílných površích a s normovými požadavky nijak bezprostředně nesouvisí.

Numerický výstup výpočtu

Výstupní protokol o výpočtu zobrazuje:

rekapitulaci vstupních údajů,
teploty v uzlových bodech sítě,
minimální hodnoty povrchových teplot,
hustoty tepelných toků,
hodnoty tepelné propustnosti,
teploty rosného bodu,
hodnoty teplotního faktoru.

Grafický výstup výpočtu

K dispozici jsou následující grafické výstupy:

kontrola okrajových podmínek,
zobrazení vybraných izoterem,
směr a rozložení tepelných toků,
teplotní pole detailu.

Příklad 3.1

Proveďte vyhodnocení detailu osazení okenní konstrukce do ostění z hlediska nejnižší vnitřní povrchové teploty.

Zadání vstupních údajů

Obr. P 3.1 Homogenní oblasti

Obr. P 3.2 Vnější okrajové podmínky

Obr. P 3.3 Vnitřní okrajové podmínky - neprůsvitná konstrukce

Obr. P 3.4 Vnitřní okrajové podmínky - otvorová výplň

Obr. P 3.5 Doplňující údaje

Numerický výstup výpočtu

Dvourozměrné stacionární pole teplot a částečných tlaků vodní páry

Area 2011

Název úlohy: Ostění

Zpracovatel: FK

Zakázka: STT ČKAIT 2013

Datum: 10/2013

Základní parametry úlohy:

Parametry pro výpočet teplotního faktoru:

Teplota vzduchu v exteriéru θ_e: -13,0 °C

Teplota vzduchu v interiéru θ_i: 21,0 °C

Parametry charakterizující rozsah úlohy:

Počet svislých os: 75

Počet vodorovných os: 89

Počet prvků: 13024

Počet uzlových bodů: 6675

Souřadnice os sítě - osa x [m]:

0,00000	0,01199	0,02398	0,03598	0,04797	0,05996	0,07195	0,08395	0,09594	0,10793
0,11992	0,13191	0,14391	0,15590	0,16789	0,17988	0,19188	0,20387	0,21586	0,22785
0,23984	0,25184	0,26383	0,27582	0,28781	0,29980	0,31180	0,32379	0,33578	0,34777
0,35977	0,37176	0,38375	0,40352	0,42328	0,44305	0,46281	0,48258	0,50234	0,52211
0,54188	0,56164	0,58141	0,60117	0,62094	0,64070	0,66047	0,68023	0,70000	0,72000
0,73250	0,75000	0,75875	0,76750	0,77250	0,78250	0,79250	0,80500	0,81750	0,83625
0,85500	0,87375	0,89250	0,91125	0,93000	0,94875	0,96750	0,98625	1,00500	1,02375
1,04250	1,06125	1,08000	1,09875	1,11750	-	-	-	-	-

Souřadnice os sítě - osa y [m]:

0,00000	0,00375	0,00750	0,01125	0,01500	0,01875	0,02250	0,02625	0,03000	0,03375
0,03750	0,04125	0,04500	0,04875	0,05250	0,05625	0,06000	0,06375	0,06750	0,07125
0,07500	0,07875	0,08250	0,08625	0,09000	0,09375	0,09750	0,10125	0,10500	0,10875
0,11250	0,11625	0,12000	0,12375	0,12750	0,13125	0,13500	0,13875	0,14250	0,14625
0,15000	0,15375	0,15750	0,16125	0,16500	0,16875	0,17250	0,17625	0,18000	0,18500
0,19000	0,19500	0,20000	0,20375	0,20750	0,21125	0,21500	0,21700	0,21900	0,22000
0,22125	0,22250	0,22500	0,23000	0,23500	0,24000	0,24400	0,24800	0,25200	0,25600
0,26000	0,26500	0,27000	0,27563	0,28125	0,28688	0,29250	0,29813	0,30375	0,30938
0,31500	0,32063	0,32625	0,33188	0,33750	0,34313	0,34875	0,35438	0,36000	-

Zadané materiály:

Č.	Název	Součinitel tepelné vodivosti λ [W.m^-1.K^-1]		Faktor difuzního odporu m [-]		Osy
Č.	Název	osa x	osa y	osa x	osa y	X1	X2	Y1	Y2
1	Dřevo	0,180	0,180	157	157	54	59	66	73
2	Dřevo	0,180	0,180	157	157	55	59	53	66
3	Sklo stavební	0,760	0,760	700 000	700 000	59	75	57	71
4	Pěnový polyuretan	0,048	0,048	2,500	2,500	49	50	49	71
5	Vzduch tl. 37 mm	0,185	0,185	1,000	1,000	59	75	59	70
6	Dřevo	0,180	0,180	157	157	50	55	60	71
7	Dřevo	0,180	0,180	157	157	50	57	49	60
8	Vápenopískové cihly	0,860	0,860	15	15	1	49	33	49
9	Vápenopískové cihly	0,860	0,860	15	15	1	49	49	71
10	Vápenopískové cihly	0,860	0,860	15	15	1	49	71	89
11	Pěnový polystyren	0,044	0,044	50	50	1	49	1	33
12	Pěnový polystyren	0,044	0,044	50	50	49	51	1	49

Zadané okrajové podmínky a jejich rozmístění:

číslo	1. uzel	2. uzel	Teplota θ [°C]	Tepelný odpor konstrukce R_s [m².K.W^-1]	Částečný tlak vodní páry P_v [kPa]	Součinitel přestupu vodní páry h_s [s.m^-1]
1	1	4 273	-13,00	0,04	0,00	20,00
2	4 273	4 451	-13,00	0,04	0,00	20,00
3	4 451	4 499	-13,00	0,04	0,00	20,00
4	4 499	5 033	-13,00	0,04	0,00	20,00
5	5 033	5 037	-13,00	0,04	0,00	20,00
6	5 037	5 215	-13,00	0,04	0,00	20,00
7	5 215	5 219	-13,00	0,04	0,00	20,00
8	5 219	6 643	-13,00	0,04	0,00	20,00
9	89	4 361	21,00	0,25	0,12	10,00
10	4 343	4 361	21,00	0,25	0,12	10,00
11	4 343	4 432	21,00	0,13	0,12	10,10
12	4 432	4 788	21,00	0,13	0,12	10,10
13	4 788	4 790	21,00	0,13	0,12	10,10
14	4 790	5 235	21,00	0,13	0,12	10,10
15	5 233	5 235	21,00	0,13	0,12	10,10
16	5 233	6 657	21,00	0,13	0,12	10,10

Pro výpočet šíření vodní páry byla uplatněna přirážka k vnitřní průměrné vlhkosti 5 %.

Výsledky vyšetřování

Nejnižší povrchové teploty a hustoty tepelného toku

Prostředí	Teplota prostředí θ [°C]	Tepelný odpor při přestupu tepla R_si, R_se [m².K.W^-1]	Relativní vlhkost φ_a [%]	Minimální povrchová teplota θ_si,min [°C]	Tepelný tok Q [W.m^-1]	Tepelná propustnost L [W.m^-1.K^-1]
1	-13,0	0,04	-	-12,99	-43,62547	1,28310
2	21,0	0,25	-	15,75	10,45392	0,30747
3	21,0	0,13	-	9,79	33,17317	0,97568

Vysvětlivky:

θ - je zadaná teplota v daném prostředí [°C];

R_s - zadaný odpor při přestupu tepla v daném prostředí [m².K.W^-1];

φ_a - zadaná relativní vlhkost v daném prostředí [%];

θ_s,min - minimální povrchová teplota v daném prostředí [°C];

Tepelný tok Q - je hustota tepelného toku z daného prostředí [W.m^-1] (hodnota je vztažena na 1 m délky tepelného mostu, přičemž ztráta je kladná a zisk je záporný);

Propustnost L - tepelná propustnost mezi daným prostředím a okolím [W.m^-1.K^-1] (lze určit jen pro maximálně 2 prostředí; pro určité charakteristické výseky lze získat průměrný součinitel prostupu tepla vydělením hodnoty L šířkou hodnoceného výseku konstrukce).

Nejnižší povrchové teploty, teplotní faktory a riziko kondenzace

Prostředí	Teplota rosného bodu	Minimální povrchová teplota	Teplotní faktor	Vznik povrchové kondenzace	Maximální možná relativní vlhkost	Minimální potřebná teplota
	θ_w [°C]	θ_s,min [°C]	f_Rsi, f_Rse [-]		φ_max [%]	θ_min [°C]
1	-	-12,99	1,000	-	-	-
2	-	15,75	0,846	-	-	-
3	-	9,79	0,670	-	-	-

Vysvětlivky:

kde

θ_w - je teplota rosného bodu v daném prostředí [°C] - lze určit jen pro teploty do 100 °C;

θ_s,min - minimální povrchová teplota v daném prostředí [°C];

f_Rsi - teplotní faktor podle ČSN 73 0540-2:2011, ČSN EN ISO 10211-1:1997 a ČSN EN ISO 13788:2013 [-] (rozdíl minimální povrchové teploty a vnější teploty podělený rozdílem vnitřní (21,0 °C) a vnější (-13,0 °C) teploty - přesně lze určit jen pro max. 2 prostředí a pro rozdílnou vnitřní a vnější teplotu; program nicméně určuje orientační hodnoty i pro více prostředí, přičemž se uvažuje vnitřní teplota podle daného prostředí a konstantní vnější teplota θ_e = -13,0 °C);

φ_max - maximální možná relativní vlhkost při dané teplotě v daném prostředí, která zajistí odstranění povrchové kondenzace [%];

θ_min - minimální potřebná teplota při dané absolutní vlhkosti v daném prostředí, která zajistí odstranění povrchové kondenzace [°C] - platí jen pro případ dvou prostředí.

Poznámka:

Zde uvedené vyhodnocení rizika kondenzace neodpovídá hodnocení ani podle ČSN 73 0540-2:2011, ani podle ČSN EN ISO 13788:2013 (neobsahuje bezpečnostní přirážky). Pro vyhodnocení výsledků podle těchto norem je nutné použít postup podle čl. 5.1 v ČSN 73 0540-2:2011 či čl. 5 v ČSN EN ISO 13788:2013.

Odhad chyby výpočtu:

Součet tepelných toků: 0,0016 W.m^-1

Součet absolutních hodnot tepelných toků: 87,2526 W.m^-1

Podíl: 0,0000

Podíl je < 0,001 ⇒ POŽADAVEK ČSN EN ISO 10211-1:1997 JE SPLNĚN.

STOP, Area 2011

Grafický výstup výpočtu

Obr. P 3.6 Kontrola okrajových podmínek výpočtu

Obr. P 3.7 Rozložení tepelných toků

Červená (čárkovaná) izoterma zobrazuje hodnotu teploty, odpovídající normové hodnotě teplotního faktoru vnitřního povrchu pro stavební konstrukce. Vzhledem k tomu, že tato izoterma neprotíná vnitřní povrch stavební konstrukce (to znamená konstrukce obvodového pláště), lze prohlásit, že v celém rozsahu konstrukce je vnitřní povrchová teplota vyšší, než normou požadovaná hodnota a hodnocená konstrukce splňuje normové požadavky.

Modrá (čerchovaná) izoterma platí pro otvorovou výplň - zde se jedná o orientační hodnotu povrchové teploty, normou pouze doporučenou. Otvorová výplň splňuje i tento požadavek.

Vyhodnocení výsledků:

Vyhodnocení výpočtu je v souladu s normovým ustanovením provedeno pouze pro stavební konstrukci, tedy pro neprůsvitnou část hodnoceného detailu, takže je zadáno prostředí číslo 2 - viz zadávací formulář.

Obr. P 3.8 Teplotní pole

Obr. P 3.9 Normové izotermy

Izoterma červená (čárkovaná) 12,24 °C; Izoterma modrá (čerchovaná) 8,90 °C

Obr. P 3.10 Výběr prostředí - neprůsvitná konstrukce

Obr. P 3.11 Doplňující údaje - neprůsvitná konstrukce

Vyhodnocení výsledků podle kritérií ČSN 73 0540-2:2011

Název úlohy: Ostění

Návrhová vnitřní teplota θ_i: 20,00 °C

Návrhová teplota vnitřního vzduchu θ_ai : 21,00 °C

Relativní vlhkost v interiéru φ_i: 50,00 %

Teplota na vnější straně θ_e [°C] : -13,00 °C

I. Požadavek na teplotní faktor (článek 5.1 v ČSN 73 0540-2:2011)

Požadavek: f_Rsi,N = f_Rsi,cr = 0,753

Požadavek platí pro posouzení neprůsvitné konstrukce.

Vypočtená hodnota: f_Rsi = 0,846

Kritický teplotní faktor f_Rsi,cr byl stanoven pro maximální přípustnou vlhkost na vnitřním povrchu 80 % (kritérium vyloučení vzniku plísní).

f_Rsi > f_Rsi,N ⇒ POŽADAVEK JE SPLNĚN.

Pouze pro orientaci bylo provedeno normou nepožadované vyhodnocení teplotního faktoru vnitřního povrchu otvorové výplně, to znamená hodnoty faktoru pro prostředí č. 3.

Obr. P 3.12 Výběr prostředí - otvorová výplň

Obr. P 3.13 Doplňující údaje - otvorová výplň

Vyhodnocení výsledků

Název úlohy: Ostění

Návrhová vnitřní teplota θ_i: 20,00 °C

Návrhová teplota vnitřního vzduchu θ_ai: 21,00 °C

Relativní vlhkost v interiéru φ_i: 50,00 %

Teplota na vnější straně θ_e [°C] : -13,00 °C

I. Požadavek na teplotní faktor (čl. 5.1 v ČSN 73 0540-2:2011)

Požadavek: f_Rsi,N = f_Rsi,cr = 0,655

Požadavek platí pro posouzení výplně otvoru (okno, dveře).

Vypočtená hodnota: f_Rsi = 0,670

Kritický teplotní faktor f_Rsi,cr byl stanoven pro maximální přípustnou vlhkost na vnitřním povrchu 100 % (kritérium vyloučení povrchové kondenzace).

f_Rsi > f_Rsi,N ⇒ POŽADAVEK JE SPLNĚN.

4 POKLES DOTYKOVÉ TEPLOTY PODLAHOVÉ KONSTRUKCE

Pokles dotykové teploty podlahové konstrukce je typickým nestacionárním jevem, to znamená jevem v čase proměnném. Pokles dotykové teploty zkoumá průběh kontaktní teploty mezi nohou a povrchem podlahové konstrukce. Jde tedy o kvantifikaci kontaktního ochlazovacího účinku podlahy na lidský organismus.

Okrajové podmínky hodnocení jsou následující:

počáteční teplota povrchu nohy θ_k = 33 °C,
doba kontaktu chodidla s povrchem podlahy t = 600 vteřin.

Průběh časové změny kontaktní teploty lze z pohledu normových deseti minut rozdělit na dvě stadia:

v prvním stadiu, v počátku kontaktu, dochází k poklesu kontaktní teploty,
ve druhém stadiu se začíná uplatňovat termoregulační systém lidského těla a dochází ke změně charakteru křivky průběhu kontaktní teploty, podle něhož rozlišujeme:
- kategorii studených podlah v případě, že pokles kontaktní teploty v průběhu kontaktní doby pokračuje bez ohledu na to, jedná-li se o rychlejší nebo pozvolnější pokles teploty,
- kategorii teplých podlah, charakteristických nárůstem kontaktní teploty ve druhém stadiu kontaktní doby.

Rozdílné chování těchto dvou skupin podlah je patrné z obr. 4.1, zachycujícího průběh kontaktní teploty podlah s různými typy nášlapné vrstvy.

Obr. 4.1 Průběh poklesu dotykové teploty vybraných podlahových konstrukcí: 1 - korkové parkety; 2 - dřevěná podlaha; 3 - PVC; 4 - betonová podlaha

4.1 Výpočet poklesu dotykové teploty podlahové konstrukce

Pokles dotykové teploty podlahové konstrukce se stanoví z hodnoty tepelné jímavosti podlahové konstrukce, která je shodná s tepelnou jímavostí horního povrchu první vrstvy, to znamená nejvýše položené vrstvy podlahy (někdy nazývané jako nášlapná vrstva). Tato hodnota tepelné jímavosti se vyčíslí postupným výpočtem tepelné jímavosti horních povrchů jednotlivých vrstev skladby podlahové konstrukce, a to od nejníže položené k nejvýše položené vrstvě, tedy v opačném pořadí, než je číslování vrstev (vrstvy se číslují od interiéru směrem k exteriéru).

Z předchozího textu plyne, že tepelnou jímavost podlahové konstrukce B lze vyjádřit jako

B = B₁ [W.s^0,5.m^-2.K^-1]

(4.1)

kde

B₁ - je tepelná jímavost horního povrchu nášlapné vrstvy podlahy.

Tepelnou jímavost horního povrchu j-té vrstvy lze určit ze vztahu

Bj = B_mat,j (1 + K_j)

(4.2)

kde je

(4.3)

K_j - je součinitel, stanovující zvýšení, případně snížení tepelné jímavosti horního povrchu vrstvy proti jímavosti vrstvy jako celku.

Hodnotu součinitele K_j lze stanovit buď výpočtem, nebo jednodušeji z nomogramu na obr. 4.2.

Pro nejnižší vrstvu podlahové konstrukce platí

K_j = 0, B_j = B_mat,j

(4.4)

Za nejnižší vrstvu podlahové konstrukce se pro tyto účely považuje

u podlah na terénu vrstva nad hydroizolací,
u podlah na stropní konstrukci nosná vrstva této stropní konstrukce.

Hodnota poklesu dotykové teploty podlahové konstrukce se určí ze vztahu

(4.5)

kde

θ_si,min - je nejnižší vnitřní povrchová teplota podlahové konstrukce [°C].

Obr. 4.2 Nomogram pro stanovení součinitele Kj

4.2 Normové požadavky

Pokles dotykové teploty hodnocené podlahové konstrukce Dq10 musí být menší nebo roven normové hodnotě poklesu pro danou kategorii podlahy, to znamená, že

Δθ₁₀ ≤ Δθ_10,N [°C]

(4.6)

Rozdělení podlahových konstrukcí do čtyř kategorií podle požadavků ČSN 73 0540-2 je specifikováno v tab. 4.1.

Zatřídění podlah do jednotlivých kategorií z hlediska poklesu dotykové teploty v závislosti na druhu budovy a účelu místnosti je dáno v tab. 4.2.

Tab. 4.1 Kategorizace podlah

Kategorie podlahy		Pokles dotykové teploty podlahy Δθ_10,N [°C]
I.	velmi teplé	≤ 3,8
II.	teplé	≤ 5,5
III.	méně teplé	≤ 6,9
IV.	studené	> 6.9

Tab. 4.2 Požadované a doporučené hodnoty kategorií podlah

Druh budovy	Účel místnosti	Kategorie podlahy
Druh budovy	Účel místnosti	Požadovaná	Doporučená
Obytná budova	dětský pokoj, ložnice	I.
	obývací pokoj, pracovna, předsíň sousedící s pokoji, kuchyň	II.	I.
	koupelna, WC	III.	II.
	předsíň před vstupem do bytu	IV.	III.
Občanská budova	učebna, kabinet	II.
	tělocvična	II.
	dětská místnost jeslí a školky	I.
	operační sál, předsálí, ordinace, přípravna, vyšetřovna, služební místnost	II.
	chodba a předsíň nemocnice	III.	II.
	pokoj dospělých nemocných	II.	I.
	pokoj nemocných dětí	I.
	pokoj intenzivní péče	II.	I.
	kancelář	II.
	hotelový pokoj	II.
	pokoj v ubytovně	III.	II.
	sál kina, divadla	II.
	místa pro hosty v restauraci	III.	II.
	prodejna potravin	III.
Výrobní budova	trvalé pracovní místo při sedavé práci	II.
	trvalé pracovní místo bez podlážky nebo předepsané teplé obuvi	III.	II.
	sklad se stálou obsluhou	IV.	III.

V případě, že hodnotíme místnost, která v této tabulce není zařazena, použije se hodnot platných pro místnost s obdobným účelem, v tabulce zařazenou.

Norma uvádí i dva příklady, kdy není nutné podlahové konstrukce z hlediska poklesu dotykové teploty hodnotit a kdy lze podlahu automaticky a bez výpočtového hodnocení zařadit do 1. kategorie.

Jedná se o:

podlahy s trvalou nášlapnou celoplošnou vrstvou z textilní podlahoviny,
podlahy s povrchovou teplotou trvale vyšší než 26 °C.

V případě podlah s podlahovým vytápěním lze hodnotu poklesu dotykové teploty Δθ₁₀ vyčíslit s použitím vztahu 4.5, kde za hodnotu nejnižší vnitřní povrchové teploty podlahové konstrukce použijeme hodnotu této teploty, stanovené bez vlivu vytápění pro návrhovou teplotu na vnější straně podlahové konstrukce na úrovni θ_e = 13 °C.

4.3 Zásady pro navrhování podlahových konstrukcí z hlediska poklesu dotykové teploty

O výsledné hodnotě poklesu dotykové teploty rozhoduje především akumulační schopnost nášlapné vrstvy podlahy. Tato zásada platí ponejvíc u nášlapných vrstev s poměrně velkou tloušťkou. U tenkých nášlapných vrstev se uplatňuje i druhá, případně třetí (počítáno shora) vrstva skladby podlahy. Vrstvy hluboko ve skladbě podlahy nemají na výslednou hodnotu poklesu dotykové teploty prakticky žádný vliv a jakékoliv jejich úpravy jsou tedy zcela bezpředmětné.

V současné době se začínají uplatňovat suché skladby podlah, které vylučují mokré technologické procesy (podkladní betony, samonivelační anhydritové vrstvy), a používají obvykle místo těchto materiálů dvě vrstvy desek (sádrokarton, OSB atd.) s prostřídanými spárami. Toto řešení nejenže zrychlí proces výstavby v důsledku odstranění technologických přestávek, nutných k řádnému vyschnutí podkladních vrstev, ale zlepší i zatřídění podlah z hlediska jejich poklesu dotykové teploty.

4.4 Příklady výpočtu

Pro výpočet poklesu dotykové teploty podlahové konstrukce se používá program TEPLO s tím, že v tabulce „Popis konstrukce a okrajových podmínek“ je třeba při zadání typu konstrukce zvolit variantu „Podlaha na zemině nebo mezi podlažími“ (volba pro výpočet poklesu dotykové teploty).

Zadání výpočtu

Pro zadání vstupních údajů platí stejná pravidla jako pro běžné komplexní hodnocení stavebních konstrukcí. V případě výpočtu poklesu dotykové teploty je však rozsah zadávaných údajů výrazně zredukován.

Numerický výstup výpočtu

Protokol o výpočtu obsahuje:

rekapitulaci vstupních údajů
hodnotu tepelného odporu a součinitele prostupu tepla konstrukce
hodnotu povrchové teploty konstrukce a teplotního faktoru
hodnotu tepelné jímavosti podlahy
hodnotu poklesu dotykové teploty podlahové konstrukce.

Grafický výstup výpočtu

Výpočet poklesu dotykové teploty podlahové konstrukce neobsahuje žádný grafický výstup.

Příklad 4.1

Zadání výpočtu

Proveďte klasifikaci z hlediska poklesu dotykové teploty pro podlahu na rostlém terénu, určenou do obývacího pokoje.

Do výpočtu je zahrnuta pouze skladba konstrukce nad hlavní vodorovnou hydroizolační vrstvou. Separační vrstva mezi tepelnou izolací a anhydritovou směsí je zanedbána, stejně jako tmel, do něhož jsou vlysy nalepeny.

Vstupní data

Obr. P 4.1.1 Skladba konstrukce

Obr. P 4.1.2 Okrajové podmínky výpočtu

Obr. P 4.1.3 Doplňující parametry výpočtu

Numerický výstup výpočtu

Základní komplexní tepelnětechnické posouzení stavební konstrukce podle ČSN EN ISO 13788:2002, ČSN EN ISO 6946:2009 a podle norem ČSN 73 0540.

Teplo 2011

Název úlohy: 5.1 Podlaha na zemině

Zpracovatel: FK

Zakázka: STT ČKAIT 2013

Datum: 10/2013

Zadaná skladba a okrajové podmínky:

Typ hodnocené konstrukce: Podlaha - výpočet poklesu dotykové teploty

Korekce součinitele prostupu ΔU: 0,000 W.m^-2.K^-1

Skladba konstrukce (od interiéru):

Číslo	Název	Tloušťka	Součinitel tepelné vodivosti	Měrná tepelná kapacita	Objemová hmotnost	Faktor difuzního odporu	Plošná hmotnost
Číslo	Název	d [m]	λ [W.m^-1.K^-1]	c [J.kg^-1.K^-1]	ρ [kg.m^-3]	m [-]	m_A [kg.m^-2]
1	Vlysy	0,0180	0,1800	2 510,0	600,0	157,0	0,0000
2	Anhydritová směs	0,0620	1,2000	840,0	2 100,0	20,0	0,0000
3	Dow Floormate	0,0800	0,0320	2 060,0	35,0	150,0	0,0000

Okrajové podmínky výpočtu:

Tepelný odpor při přestupu tepla v interiéru Rsi: 0,17 m².K.W^-1

Tepelný odpor při přestupu tepla v exteriéru Rse: 0,00 m².K.W^-1

Návrhová venkovní teplota θ_e: 5,0 °C

Návrhová teplota vnitřního vzduchu θ_ai: 21,0 °C

Návrhová relativní vlhkost venkovního vzduchu je: 100,0 %

Návrhová relativní vlhkost vnitřního vzduchu φ_i: 55,0 %

Výsledky vyšetřování:

Tepelný odpor a součinitel prostupu tepla podle ČSN EN ISO 6946:2009

Tepelný odpor konstrukce R: 2,650 m².K.W^-1

Součinitel prostupu tepla konstrukce U: 0,354 W.m^-2.K^-1

Součinitelé prostupu zabudované konstrukce U_k: 0,37/0,40/0,45/0,55 W.m^-2.K^-1

Uvedené orientační hodnoty platí pro různou kvalitu řešení tepelných mostů, vyjádřenou přibližnou přirážkou podle poznámek k čl. B.9.2 v ČSN 73 0540-4:2005.

Difuzní odpor konstrukce Z_pT: 8,5 . E + 10 m.s^-1

Teplota vnitřního povrchu a teplotní faktor podle ČSN 73 0540-2:2011 a ČSN EN ISO 13788:2013

Vnitřní povrchová teplota v návrhových podmínkách θ_si,p: 19,640 °C

Teplotní faktor v návrhových podmínkách f_Rsi,p: 0,915

Pokles dotykové teploty podlahy podle ČSN 73 0540-2:2011

Tepelná jímavost podlahové konstrukce B: 526,03 W.s0,5.m^-2.K^-1

Pokles dotykové teploty podlahy Δθ₁₀: 4,15 °C

STOP, Teplo 2011

Vyhodnocení výsledků výpočtu

Obr. P 4.1.4 Výběr konstrukce

Obr. P 4.1.5 Doplňující údaje

Obr. P 4.1.6 Doplňující údaje - typ konstrukce

Obr. P 4.1.7 Doplňující údaje - druh budovy a místnosti

Vyhodnocení výsledků podle kritérií ČSN 73 0540-2:2011

Název konstrukce: 5.1 Podlaha na zemině

Rekapitulace vstupních dat

Návrhová vnitřní teplota θ_i: 20,0 °C

Převažující návrhová vnitřní teplota θ_iM: 20,0 °C

Návrhová venkovní teplota θ_ae: -15,0 °C

Teplota na vnější straně θ_e: 5,0 °C

Návrhová teplota vnitřního vzduchu θ_ai: 21,0 °C

Relativní vlhkost v interiéru φ_i: 50,0 % (+5,0 %)

Skladba konstrukce

Číslo	Název vrstvy	Tloušťka	Součinitel tepelné vodivosti	Faktor difuzního odporu
		d [m]	λ [W.m^-1.K^-1]	m [-]
1	Vlysy	0,018	0,180	157,0
2	Anhydritová směs	0,062	1,200	20,0
3	Dow Floormate 200	0,080	0,032	150,0

I. Požadavek na teplotní faktor (čl. 5.1 v ČSN 73 0540-2:2011)

Požadavek: f_Rsi,N = f_Rsi,cr = 0,791

Vypočtená průměrná hodnota: f_Rsi,m = 0,915

Kritický teplotní faktor f_Rsi,cr byl stanoven pro maximální přípustnou vlhkost na vnitřním povrchu 80 % (kritérium vyloučení vzniku plísní).

II. Požadavek na součinitel prostupu tepla (čl. 5.2 v ČSN 73 0540-2:2011)

Požadavek: U_N = 0,45 W.m^-2.K^-1

Vypočtená hodnota: U = 0,35 W.m^-2.K^-1

U < U_N ⇒ POŽADAVEK JE SPLNĚN.

Vypočtený součinitel prostupu tepla musí zahrnovat vliv systematických tepelných mostů (např. krokví v zateplené šikmé střeše).

III. Požadavek na pokles dotykové teploty (čl. 5.5 v ČSN 73 0540-2:2011)

Požadavek - teplá podlaha: Δθ_10,N = 5,5 °C

Vypočtená hodnota: Δθ₁₀ = 4,15 °C

Δθ₁₀ < Δθ_10,N ⇒ POŽADAVEK JE SPLNĚN.

Příklad 4.2

Proveďte klasifikaci podlahové konstrukce, určené pro obývací pokoj, z hlediska poklesu dotykové teploty.

Zadání výpočtu

Ve výpočtu je zanedbána vrstva tmelu pod nášlapnou vrstvou podlahy, separační vrstva mezi anhydritovou směsí a vrstvou kročejové izolace i omítka stropní desky.

Obr. P 4.2.1 Skladba konstrukce

Obr. P 4.2.2 Okrajové podmínky výpočtu

Obr. P 4.2.3 Doplňující parametry výpočtu

Výstup výpočtu

Základní komplexní tepelnětechnické posouzení stavební konstrukce podle ČSN EN ISO 13788:2002, ČSN EN ISO 6946:2009 a podle norem ČSN 73 0540.

Teplo 2011

Název úlohy: 5.2. Podlaha

Zpracovatel: FK

Zakázka: STT ČKAIT 2013

Datum: 10/2013

Zadaná skladba a okrajové podmínky:

Typ hodnocené konstrukce: Podlaha - výpočet poklesu dotykové teploty

Korekce součinitele prostupu ΔU: 0,000 W.m^-2.K^-1

Skladba konstrukce (od interiéru):

Číslo	Název	Tloušťka	Součinitel tepelné vodivosti	Měrná tepelná kapacita	Objemová hmotnost	Faktor difuzního odporu	Plošná hmotnost
Číslo	Název	d [m]	λ [W.m^-1.K^-1]	c [J.kg^-1.K^-1]	ρ [kg.m^-3]	m [-]	m_A [kg.m^-2]
1	Vlysy	0,0180	0,1800	2 510,0	600,0	157,0	0,0000
2	Anhydritová sm	0,0620	1,2000	840,0	2 100,0	20,0	0,0000
3	Isover 73 T	0,0300	0,0390	840,0	120,0	1,3	0,0000
4	Železobeton 2	0,1600	1,5800	1 020,0	2 400,0	29,0	0,0000

Okrajové podmínky výpočtu:

Tepelný odpor při přestupu tepla v interiéru Rsi: 0,17 m².K.W^-1

Tepelný odpor při přestupu tepla v exteriéru Rse: 0,17 m².K.W^-1

Návrhová venkovní teplota θ_e: 21,0 °C

Návrhová teplota vnitřního vzduchu θ_ai: 21,0 °C

Návrhová relativní vlhkost venkovního vzduchu φ_e: 50,0 %

Návrhová relativní vlhkost vnitřního vzduchu φ_i: 55,0 %

Výsledky vyšetřování:

Tepelný odpor a součinitel prostupu tepla podle ČSN EN ISO 6946:2009

Tepelný odpor konstrukce R: 1,02 m².K.W^-1

Součinitel prostupu tepla konstrukce U: 0,734 W.m^-2.K^-1

Součinitel prostupu zabudované konstrukce U_kc: 0,75/0,78/0,83/0,93 W.m^-2.K^-1

Uvedené orientační hodnoty platí pro různou kvalitu řešení tepelných mostů, vyjádřenou přibližnou přirážkou podle poznámek k čl. B.9.2 v ČSN 73 0540-4.

Difuzní odpor konstrukce Z_pT: 4,6 . E + 10 m.s^-1

Teplota vnitřního povrchu a teplotní faktor podle ČSN 73 0540-2:2011 a ČSN EN ISO 13788:2013

Vnitřní povrchová teplota v návrhových podmínkách T_si,p: 21,00 °C

Teplotní faktor v návrhových podmínkách f_Rsi,p: 1,000

Pokles dotykové teploty podlahy podle ČSN 73 0540-2:2011

Tepelná jímavost podlahové konstrukce B: 526,03 W.s.m^-2.K^-1

Pokles dotykové teploty podlahy Δθ₁₀: 3,84 °C

STOP, Teplo 2011

Vyhodnocení výsledků

Obr. P 4.2.4 Výběr hodnocené konstrukce

Obr. P 4.2.5 Doplňující údaje

Obr. P 4.2.6 Doplňující údaje - typ konstrukce

Obr. P 4.2.7 Doplňující údaje - druh budovy a místnosti

Vyhodnocení výsledků podle kritérií ČSN 73 0540-2:2011

Název konstrukce: 4.2 Podlaha

Rekapitulace vstupních dat

Návrhová vnitřní teplota θ_i: 20,0 °C

Převažující návrhová vnitřní teplota θ_im: 20,0 °C

Návrhová venkovní teplota θ_ae: -15,0 °C

Teplota na vnější straně θ_e: 21,0 °C

Návrhová teplota vnitřního vzduchu θ_ai: 21,0 °C

Relativní vlhkost v interiéru φ_i: 50,0 % (+5,0 %)

Skladba konstrukce

Číslo	Název vrstvy	Tloušťka	Součinitel tepelné vodivosti	Faktor difuzního odporu
		d [m]	λ [W.m^-1.K^-1]	m [-]
1	Vlysy	0,018	0,180	157,0
2	Anhydritová směs	0,062	1,200	20,0
3	Isover 73 T	0,030	0,039	1,3
4	Železobeton 2	0,160	1,580	29,0

I. Požadavek na teplotní faktor (čl. 5.1 v ČSN 73 0540-2:2011)

Teplota na venkovní straně konstrukce je vyšší nebo rovna teplotě vnitřního vzduchu. Požadavek na teplotní faktor není pro tyto podmínky definován a jeho splnění se proto neověřuje. V případě potřeby lze provést ručně srovnání vypočtené povrchové teploty s kritickou povrchovou teplotou podle ČSN 73 0540-1:2005.

II. Požadavek na součinitel prostupu tepla (čl. 5.2 v ČSN 73 0540-2:2011)

Požadavek: U_N = 2,20 W.m^-2.K^-1

Vypočtená hodnota: U = 0,73 W.m^-2.K^-1

U < U_N ⇒ POŽADAVEK JE SPLNĚN.

Vypočtený součinitel prostupu tepla musí zahrnovat vliv systematických tepelných mostů (např. krokví v zateplené šikmé střeše).

III. Požadavek na pokles dotykové teploty (čl. 5.5 v ČSN 73 0540-2:2011)

Požadavek: teplá podlaha: Δθ_10,N = 5,50 °C

Vypočtená hodnota: Δθ₁₀ = 3,84 K

Δθ₁₀ < Δθ_10,N ⇒ POŽADAVEK JE SPLNĚN.

5 TEPELNÁ STABILITA MÍSTNOSTI V LETNÍM OBDOBÍ

Hodnocení letní tepelné stability nabývá z hlediska tepelné ochrany budov stále větší význam, protože narůstá podíl objektů s rozměrnými prosklenými plochami v obvodových konstrukcích. Právě v takovýchto případech vzniká aktuální nebezpečí přehřátí interiéru v důsledku skleníkového efektu. Jedná se tedy o klasický případ neustáleného teplotního stavu, kdy se teplota vnitřního prostoru v průběhu denního cyklu mění. K normovému hodnocení se pak užívá pouze maximální vypočtená hodnota teploty vnitřního vzduchu.

Výpočtové hodnocení se provádí pro kritickou místnost v budově s předpokladem, že pokud tato místnost splňuje normové požadavky, odpovídají těmto požadavkům i všechny ostatní prostory v objektu. Kritickou místností je prostor s předpokládanou největší tepelnou zátěží - jedná se obvykle o místnost s největším podílem přímo osluněných prosklených ploch ve fasádě (vztaženo k podlahové ploše místnosti) a obvodovými konstrukcemi s východní, přes jižní až k západní orientaci.

5.1 Výpočet

Z hlediska posuzování letní tepelné stability došlo v posledních letech k určitým změnám. Zatímco po dlouhou dobu se místnosti hodnotily pomocí nejvyššího denního vzestupu teploty vnitřního vzduchu Δθ_ai,max, v nedávno uplynulém období se připouštěly dvě metodiky hodnocení - jednak použití původního Δθ_ai,max, ale i modernější výpočet, pracující s hodnotou nejvyšší denní teploty vzduchu v místnosti v letním období θ_ai,max. V souladu s nejnovějším ustanovením ČSN 73 0540-2:2011 je od listopadu 2011 kriteriální veličinou pro hodnocení kritické místnosti pouze nejvyšší denní teplota vzduchu v místnosti v letním období θ_ai,max.

K hodnocení letní tepelné stability místnosti se obvykle používá metodika podle ČSN EN ISO 13791:2012 a ČSN EN ISO 13792:2012 s použitím okrajových podmínek podle ČSN 73 0540-3:2005.

Výpočtové hodnocení letní tepelné stability místnosti se provádí bez uvážení vlivu vnitřních tepelných zisků, do výpočtu však je možno zahrnout proměnlivou intenzitu větrání, například v případě nočního předchlazování budovy venkovním vzduchem.

Výpočet letní tepelné stability musí být proveden i u budov, které jsou vybaveny strojním chlazením - v tomto případě se do výpočtu nezahrnuje výkon chladicího zařízení, ani tepelné zisky od technologických zařízení nebo kancelářského vybavení. Takovéto hodnocení garantuje alespoň omezenou možnost použití budovy v případě havarijních situací a kryje část rizik přehřívání objektu jeho odpovídajícím stavebním řešením.

5.2 Normové požadavky

Hodnocená kritická místnost je z hlediska letní tepelné stability vyhovující, pokud platí, že

θ_ai,max ≤ θ_ai,max,N [°C]

(5.1)

kde

θ_ai,max,N - je požadovaná hodnota nejvyšší denní teploty vzduchu v místnosti, stanovená z tab. 5.1.

Tab. 5.1 Požadované hodnoty nejvyšší denní teploty vzduchu v místnosti v letním období θ_ai,max,N

Druh budovy		Nejvyšší denní teplota vzduchu v místnosti v letním období θ_ai,max,N [°C]
Nevýrobní¹⁾		27,0
Ostatní s vnitřním zdrojem tepla	do 25 W.m^-3 včetně	29,5
	nad 25 W.m^-3	31,5
¹⁾ U obytných budov je možné připustit překročení požadované hodnoty nejvíce o 2 °C na souvislou dobu nejvíce 2 hodin během normového dne, pokud s tím investor (stavebník, uživatel) souhlasí.

Pro budovy vybavené strojním chlazením platí požadavek

θ_ai,max ≤ 32 °C

(5.2)

stanovený za podmínek, uvedených v textu kap. 5.1.

5.3 Zásady navrhování stavebních konstrukcí a budov z hlediska letní tepelné stability

Vzhledem k tomu, že energetická náročnost budov, využívajících strojní chlazení, je výrazně vyšší než energetická náročnost běžných budov, měly by budovy být navrhovány tak, aby splňovaly požadavky na letní tepelnou stabilitu prostoru bez použití strojního chlazení. Chlazení budov je možno navrhovat pouze v případě, kdy stavebním řešením objektu nelze uvedeným normovým požadavkům vyhovět, nebo v případech budov s nadstandardními požadavky na kvalitu vnitřního prostředí.

Stavebním prvkem, který nejvýrazněji ovlivňuje hodnotu nejvyšší denní teploty vzduchu v místnosti v letním období, jsou bezpochyby otvorové výplně, situované v obvodovém plášti, orientovaném na solárně exponovanou stranu. Jejich plocha, orientace, použité zasklení a případné clonění jsou limitujícími prvky výpočtového hodnocení letní tepelné stability.

Na otvorové výplně jsou však při řešení některých tepelně technických a energetických problémů, konkrétně při řešení tepelné stability v letním období a zajištění maximálních solárních zisků v zimním období, kladeny protichůdné požadavky. Zatímco v létě usilujeme o minimalizaci toku slunečního záření do chráněného prostoru, v zimním období se snažíme o docílení co nejvyšších solárních zisků, které by zajistily úspory konvenční energie, nezbytné k vytápění sledovaného prostoru.

V současné době jsou jednoznačně preferovány solární zisky, směřující do interiéru v zimním období. Problematika letního období je řešena vhodnými stavebně konstrukčními úpravami objektu, případně i cloněním okenních otvorů v rozsahu, nezbytném pro zajištění požadovaných parametrů vnitřního prostředí.

Mezi stavebně konstrukční řešení se obvykle zahrnuje návrh přesahu střešních konstrukcí, balkonových či lodžiových desek, markýz a podobně. Účinnost těchto prvků je velmi citlivá na jejich správnou polohu i orientaci, a proto je třeba vzít v úvahu nejen jejich orientaci ke světovým stranám a rozdílnou účinnost v zimním a letním období (s ohledem na rozdílnou výši slunce nad horizontem, způsobující rozdílný podíl oslunění interiéru), ale i požadavky na zajištění potřebné úrovně intenzity denního osvětlení sledovaného prostoru.

V případě návrhu clonicích prvků jsou preferována taková řešení, která umožňují případnou regulaci tepelného i světelného toku okenním otvorem - nejčastěji pomocí manipulace s těmito clonicími prvky. Nečastěji jsou proto používány různé typy clonicích žaluzií, z nichž jsou - z hlediska snížení tepelné zátěže místnosti - jednoznačně nejvýhodnější žaluzie vnější. Naopak použití speciálního zasklívacích jednotek, reflexních fólií a podobných prvků, permanentně snižujících solární tepelné zisky místnosti, není s ohledem na požadavek v maximální míře využít solární zisky k optimalizaci tepelné bilance místnosti v zimním období, ideálním řešením.

Mezi další úpravy, vedoucí ke zlepšení letní tepelné stability místnosti (i když nemají tak výrazný vliv jako výše popsané úpravy v oblasti otvorových výplní), patří:

návrh obalových konstrukcí s akumulační vrstvou, situovanou co nejblíže k vnitřnímu líci konstrukce;
návrh akumulačních prvků (akumulačních jader) uvnitř dispozice budovy - jedná se o návrh vnitřních dělících konstrukcí nebo i stropních konstrukcí se zvýšenou akumulační schopností, tedy konstrukcí z materiálů s vysokou objemovou hmotností;
návrh obalových konstrukcí budovy formou dvouplášťových konstrukcí s provětrávanou vzduchovou vrstvou. Vnější plášť těchto konstrukcí, oddělený od vnitřního pláště vzduchovou vrstvou, působí jako radiační clona a redukuje tak tepelný tok, směřující do interiéru budovy;
snížení tepelného toku, procházejícího do budovy prostřednictvím netransparentních obalových konstrukcí - kromě málo reálného zlepšení tepelněizolačních schopností těchto konstrukcí je možno snížení tepelné zátěže dosáhnout volbou vhodné barvy a struktury vnějšího povrchu konstrukcí. Ideální jsou z tohoto pohledu barvy světlých odstínů a povrchy s co nejhladší strukturou.

5.4 Příklad výpočtu

Pro hodnocení tepelné stability místnosti v letním období je použit program simulace, který hodnotí sledovaný prostor z hlediska jeho reakce na vnější a vnitřní tepelnou zátěž.

Zadání výpočtu

Vstupní data výpočtu tvoří:

základní popis místnosti
vnitřní zdroje tepla
výměna vzduchu
vnější teplota
intenzita slunečního záření
skladba neprůsvitných konstrukcí
údaje o průsvitných konstrukcích

Numerický výstup výpočtu

Protokol o výpočtu obsahuje:

rekapitulaci vstupních údajů, včetně skladeb jednotlivých konstrukcí
specifikaci měrných tepelných zisků
vyčíslení tepelných toků a výsledných vnitřních teplot v intervalu 24 hodin (tj. v průběhu modelového dne)
určení minimální, průměrné a maximální teploty v daném časovém intervalu

Grafický výstup výpočtu

Grafickým výstupem výpočtu lze získat průběh teplot v průběhu celého modelového dne.

Příklad 5.1

Proveďte vyhodnocení místnosti z hlediska letní tepelné stability.

Poznámka:

Skladba konstrukcí a další nezbytné údaje jsou patrné ze zadávacích formulářů.

Zadání vstupních údajů

Obr. P 5.1 Základní popis místnosti

Obr. P 5.2 Vnitřní zdroje tepla

Obr. P 5.3 Výměna vzduchu

Obr. P 5.4 Teplota venkovního vzduchu

Obr. P 5.5 Intenzita slunečního záření

Obr. P 5.6 Neprůsvitné konstrukce - obvodová stěna (jih)

Obr. P 5.7 Neprůsvitné konstrukce - obvodová stěna (západ)

Obr. P 5.8 Neprůsvitné konstrukce - dvouplášťová střecha

Obr. P 5.9 Neprůsvitné konstrukce - příčka 1

Obr. P 5.10 Neprůsvitné konstrukce - příčka 2

Obr. P 5.11 Neprůsvitné konstrukce - podlaha

Obr. P 5.12 Neprůsvitné konstrukce - vnitřní dveře

Obr. P 5.13 Průsvitné konstrukce - okno (jih)

Numerický výstup výpočtu

Odezva místnosti na vnitřní a vnější tepelnou zátěž v letním období podle ČSN EN ISO 13792:2012.

Simulace 2011

Název úlohy: Letní stabilita

Zpracovatel: FK

Zakázka: STT ČKAIT 2013

Datum: 10/2013

Zadaná skladba a okrajové podmínky:

Datum a zeměpisná šířka φ: 21. 8., 52 °s. š.

Objem vzduchu v místnosti V_a: 48,00 m³

Součinitel přestupu tepla prouděním: 2,50 W.m^-2.K^-1

Součinitel přestupu tepla sáláním: 5,50 W.m^-2.K^-1

Činitel f_sa: 0,10

Okrajové podmínky výpočtu:

Čas	Násobky výměny vzduchu v místnosti	Velikost vnitřních zdrojů	Teplota vnějšího vzduchu	Intenzita slunečního záření pro jednotlivé orientace
t	n	-	θ_e	I_S	I_J	I_V	I_Z	I_H	I_JV	I_JZ	I_SV	I_SZ
[h]	[h^-1]	[W]	[°C]	[W.m^-2]
1	1,5	0	16,9	0	0	0	0	0	0	0	0	0
2	4,0	0	16,2	0	0	0	0	0	0	0	0	0
3	4,0	0	16,0	0	0	0	0	0	0	0	0	0
4	4,0	0	16,2	0	0	0	0	0	0	0	0	0
5	4,0	0	16,9	0	0	0	0	0	0	0	0	0
6	4,0	0	18,1	67	37	265	37	92	178	37	219	37
7	4,0	0	19,5	69	103	549	69	248	432	69	384	69
8	4,0	0	21,2	95	259	656	95	415	608	95	376	95
9	4,0	0	23,0	116	420	637	116	567	699	116	270	116
10	4,0	0	24,8	132	553	526	132	687	708	151	132	132
11	4,0	0	26,5	142	640	353	142	764	644	345	142	142
12	4,0	0	27,9	145	670	145	145	790	516	516	145	145
13	4,0	0	29,1	142	640	142	353	764	345	644	142	142
14	4,0	0	29,8	132	553	132	526	687	151	708	132	132
15	4,0	0	30,0	116	420	116	637	567	116	699	116	270
16	4,0	0	29,8	95	259	95	656	415	95	608	95	376
17	4,0	0	29,1	69	103	69	549	248	69	432	69	384
18	4,0	0	28,0	67	37	37	265	92	37	178	37	219
19	4,0	0	26,5	0	0	0	0	0	0	0	0	0
20	4,0	0	24,8	0	0	0	0	0	0	0	0	0
21	4,0	0	23,0	0	0	0	0	0	0	0	0	0
22	4,0	0	21,2	0	0	0	0	0	0	0	0	0
23	4,0	0	19,5	0	0	0	0	0	0	0	0	0
24	4,0	0	18.1	0	0	0	0	0	0	0	0	0

Vysvětlivky:

kde

θ_e - je teplota vnějšího vzduchu,

n - násobnost výměny v místnosti,

Zadané neprůsvitné konstrukce:

Konstrukce číslo 1 - vnější jednoplášťová konstrukce

Plocha konstrukce A:	10,56 m²	Součinitel prostupu tepla v letním období U*:	0,25 W.m^-2.K^-1
Tepelný odpor R_si:	0,13 m².K.W^-1	Tepelný odpor R_se:	0,08 m².K.W^-1
Orientace konstrukce:	jih
Pohltivost záření:	0,90	Činitel oslunění:	1,00

Číslo vrstvy	Název	Tloušťka	Součinitel prostupu tepla	Měrné teplo	Měrná hmotnost
Číslo vrstvy	Název	d [m]	l [W.m^-1.K^-1]	c [J.kg^-1.K^-1]	r [kg.m^-3]
1	Omítka vápenná	0,0150	0,870	840,0	1 600,0
2	Porotherm 30 tř. 100	0,3000	0,280	960,0	1 000,0
3	Pěnový polystyren	0,1200	0,044	1 270,0	20,0
4	Stěrka	0,0050	0,700	920,0	1 700,0

Tepelná kapacita c: 91,248 kJ.m^-2.K^-1

Konstrukce číslo 2 - vnější jednoplášťová konstrukce

Plocha konstrukce A:	15,00 m²	Součinitel prostupu tepla v letním období U*:	0,25 W.m^-2.K^-1
Tepelný odpor R^si:	0,13 m².K.W^-1	Tepelný odpor R_se:	0,07 m².K.W^-1
Orientace konstrukce:	západ
Pohltivost záření:	0,70	Činitel oslunění:	1,00

Číslo vrstvy	Název	Tloušťka	Součinitel prostupu tepla	Měrné teplo	Měrná hmotnost
Číslo vrstvy	Název	d [m]	l [W.m^-1.K^-1]	c [J.kg^-1.K^-1]	r [kg.m^-3]
1	Omítka vápenná	0,0150	0,870	840,0	1 600,0
2	Porotherm 30 tř, 100	0,3000	0,280	960,0	1 000,0
3	Pěnový polystyren	0,1200	0,044	1 270,0	20,0
4	Stěrka	0,0050	0,700	920,0	1 700,0

Tepelná kapacita c: 91,248 kJ.m^-2.K^-1

Konstrukce číslo 3 - vnější dvouplášťová konstrukce

Plocha konstrukce A:	20,00 m²	Součinitel prostupu tepla v letním období U*:	0,18 W.m^-2.K^-1
Tepelný odpor R_si:	0,10 m².K.W^-1	Tepelný odpor R_se:	0,10 m².K.W^-1
Orientace konstrukce:	horizont
Pohltivost záření:	0,90	Činitel oslunění:	1,00
Činitel větrání:	0,50

Číslo vrstvy	Název	Tloušťka	Součinitel prostupu tepla	Měrné teplo	Měrná hmotnost
Číslo vrstvy	Název	d [m]	λ [W.m^-1.K^-1]	c [J.kg^-1.K^-1]	ρ [kg.m^-3]
1	Omítka vápenná	0,0150	0,870	840,0	1 600,0
2	Železobeton	0,1500	1,580	1 020,0	2 400,0
3	Min, vlákna	0,2000	0,040	1 150,0	100,0
4	Vzduch	0,1500	0,940	1 010,0	1,2
5	Bednění	0,0240	0,220	2 510,0	600,0
6	Plech, krytina	0,0010	50,000	870,0	7 850,0

Tepelná kapacita c: 329,350

Konstrukce číslo 4 - vnitřní konstrukce

Plocha konstrukce A:	15,00 m²	Součinitel prostupu tepla v letním období U*:	1,80 W.m^-2.K^-1
Tepelný odpor R_si:	0,13 m².K.W^-1	Tepelný odpor R_se:	0,13 m².K.W^-1

Číslo vrstvy	Název	Tloušťka	Součinitel prostupu tepla	Měrné teplo	Měrná hmotnost
Číslo vrstvy	Název	d [m]	λ [W.m^-1.K^-1]	c [J.kg^-1.K^-1]	ρ [kg.m^-3]
1	Omítka vápenná	0,0150	0,870	840,0	1 600,0
2	Porotherm 11,5 P+D	0,1150	0,440	960,0	1 000,0
3	Omítka vápenná	0,0150	0,870	840,0	1 600,0

Tepelná kapacita c: 74,359 kJ.m^-2.K^-1

Konstrukce číslo 5 - vnitřní konstrukce

Plocha konstrukce A:	10,00 m²	Součinitel prostupu tepla v letním období U*:	1,80 W.m^-2.K^-1
Tepelný odpor R_si:	0,13 m².K.W^-1	Tepelný odpor R_se:	0,13 m².K.W^-1

Číslo vrstvy	Název	Tloušťka	Součinitel prostupu tepla	Měrné teplo	Měrná hmotnost
Číslo vrstvy	Název	d [m]	l [W.m^-1.K^-1]	c [J.kg^-1.K^-1]	r [kg.m^-3]
1	Omítka vápenná	0,0150	0,870	840,0	1 600,0
2	Porotherm 11,5 P+D	0,1150	0,440	960,0	1 000,0
3	Omítka vápenná	0,0150	0,870	840,0	1 600,0

Tepelná kapacita c: 74,359 kJ.m^-2.K^-1

Konstrukce číslo 6 - vnitřní konstrukce

Plocha konstrukce A:	20,00 m²	Součinitel prostupu tepla v letním období U*:	0,79 W.m^-2.K^-1
Tepelný odpor R_si:	0,17 m².K.W^-1	Tepelný odpor R_se:	0,10 m².K.W^-1

Číslo vrstvy	Název	Tloušťka	Součinitel prostupu tepla	Měrné teplo	Měrná hmotnost
Číslo vrstvy	Název	d [m]	l [W.m^-1.K^-1]	c [J.kg^-1.K^-1]	r [kg.m^-3]
1	Vlysy	0,0200	0,180	2510,0	600,0
2	Anhydritová směs	0,0500	1,200	840,0	2 100,0
3	Min, vlákna	0,0300	0,041	1 150,0	150,0
4	Žb deska	0,1500	1,580	1 020,0	2 400,0
5	Omítka vápenná	0,0150	0,870	840,0	1 600,0

Tepelná kapacita c: 117,404 kJ.m^-2.K^-1

Konstrukce číslo 7 - vnitřní konstrukce

Plocha konstrukce A:	2,00 m²	Součinitel prostupu tepla v letním období U*:	2,26 W.m^-2.K^-1
Tepelný odpor R_si:	0,13 m².K.W^-1	Tepelný odpor R_se:	0,13 m².K.W^-1

Číslo vrstvy	Název	Tloušťka	Součinitel prostupu tepla	Měrné teplo	Měrná hmotnost
Číslo vrstvy	Název	d [m]	l [W.m^-1.K^-1]	c [J.kg^-1.K^-1]	r [kg.m^-3]
1	Dveře dřevěné	0,0400	0,220	2 510,0	600,0

Tepelná kapacita c: 30,093 kJ.m^-2.K^-1

Zadané vnější průsvitné konstrukce:

Konstrukce číslo 1

Plocha konstrukce A:	1,44 m²	Součinitel prostupu tepla U*:	1,53 W.m^-2.K^-1
Tepelný odpor R_si:	0,13 m².K.W^-1	Tepelný odpor R_se:	0,07 m².K.W^-1
Orientace konstrukce:	jih
Propustnost záření g:	0,750	Činitel prostupu τE:	0,710
Terciální činitel S_f3:	0,000	Korekční činitel rámu:	0,78
Korekční činitel clonění:	1,00	Činitel oslunění:	1,00
Sekundární činitel S_f2:	0,040	Činitel jímavosti Y:	1,32 W.K^-1

Výsledky vyšetřování odezvy místnosti:

Metodika výpočtu:	R-C metoda
Obalová plocha místnosti A_t:	94,00 m²
Tepelná kapacita místnosti c_m:	13 200,9 kJ.K^-1
Ekvivalentní akumulační plocha A_m:	62,28 m²
Měrný zisk vnitřní konvekcí a radiací H_is:	324,02 W.K^-1
Měrný zisk přes okna a lehké konstrukce H_es:	2,20 W.K^-1
Měrný zisk přes hmotné konstrukce H_th:	9,93 W.K^-1
Činitel přestupu tepla na vnitřní straně H_ms:	566,74 W.K^-1
Činitel prostupu z exteriéru na povrch hmotných konstrukcí H_em:	10,11 W.K^-1

Výsledné vnitřní teploty a tepelný tok:

Čas [h]	Tepelný tok Φ [W]	Teplota vnitřního vzduchu θ_i [°C]	Teplota střední radiační θ_r [°C]	Teplota výsledná operativní θ_o [°C]
1	554,4	26,96	27,67	27,45
2	958,4	25,24	26,95	26,42
3	946,6	25,05	26,76	26,23
4	958,4	24,96	26,61	26,10
5	999,8	24,98	26,51	26,03
6	1 134,4	25,17	26,50	26,09
7	1 322,7	25,46	26,56	26,22
8	1 624,2	25,94	26,77	26,51
9	1 933,0	26,51	27,07	26,89
10	2 205,3	27,12	27,42	27,33
11	2 413,9	27,72	27,79	27,77
12	2 533,8	28,24	28,14	28,17
13	2 607,1	28,69	28,46	28,53
14	2 574,5	28,98	28,69	28,78
15	2 444,2	29,11	28,84	28,92
16	2 237,5	29,08	28,89	28,95
17	1 980,1	28,90	28,83	28,85
18	1 762,6	28,63	28,74	28,71
19	1 567,8	28,25	28,58	28,48
20	1 467,2	27,82	28,39	28,21
21	1 360,7	27,34	28,16	27,91
22	1 254,2	26,84	27,91	27,58
23	1 153,7	26,35	27,64	27,24
24	1 070,8	25,90	27,38	26,92
Minimální hodnota:		24,96	26,50	26,03
Průměrná hodnota:		27,05	27,72	27,51
Maximální hodnota:		29,11	28,89	28,95

STOP, Simulace 2011

Vyhodnocení

Obr. P 5.14 Výběr typu budovy

Obr. P 5.15 Vyhodnocení výsledku výpočtu

Grafický výstup výpočtu

Obr. P 5.16 Průběh teplot

1 - vnější teplota (pro větrání); 2 - teplota vnitřního vzduchu

6 TEPELNÁ STABILITA MÍSTNOSTI V ZIMNÍM OBDOBÍ

Výpočet tepelné stability místnosti v zimním období je další typickou ukázkou hodnocení prostoru v neustáleném teplotním stavu. V tomto případě zkoumáme průběh chladnutí místnosti (to znamená v čase se měnící hodnotu výsledné teploty místnosti) v době otopné přestávky. Předpokládá se v čase proměnná hodnota výsledné vnitřní teploty a naopak konstantní hodnota teploty venkovního vzduchu; výkon zdroje tepla je za této situace nulový. Výpočet se provádí v případě, kdy se v objektu předpokládá přerušovaný režim vytápění - pro ostatní režimy, jako je například tlumené vytápění, se tento způsob výpočtu neužívá.

Výpočet lze použít i pro analýzu některých nestandardních situací, jako jsou např. havarijní stavy otopného systému, kdy zjišťujeme maximální možnou dobu přerušení vytápění v souvislosti s požadavky na minimální přípustnou teplotu interiéru, danou výrobními technologiemi, provozními požadavky výrobních zařízení nebo charakterem skladovaných produktů.

Normové hodnocení se stejně jako při hodnocení letní tepelné stability provádí pro kritickou místnost. Kritická místnost při výpočtovém hodnocení zimní stability obvykle není shodná s kritickou místností při hodnocení stability letní. V případě zimní tepelné stability se za kritickou místnost považuje prostor s nejvyšší hodnotou průměrného součinitele prostupu tepla obalových konstrukcí místnosti Um. Jedná se obvykle o místnost s největším podílem prosklených obalových konstrukcí, nebo o místnost s největším podílem vnějších ochlazovaných konstrukcí, což bývá například rohová místnost v posledním podlaží budovy. Doporučuje se výpočtově ověřit i ty místnosti, jejichž průměrný součinitel prostupu tepla se od hodnoty tohoto součinitele kritické místnosti neliší o více než 0,05 W.m^-2.K^-1.

6.1 Výpočet

Výpočet chladnutí místnosti v době otopné přestávky vychází z bilanční energetické rovnice sledovaného prostoru. Na jedné straně této rovnice jsou v čase se měnící tepelné zisky, reprezentované zisky tepla z chladnoucích konstrukcí, které místnost obklopují, a z dalších vnitřních zdrojů, jako je například nábytek, chladnoucí otopná tělesa nebo technologická zařízení. Druhá strana bilanční rovnice přestavuje tepelné ztráty (také v čase proměnné), což jsou ztráty prostupem tepla jednotlivými konstrukcemi a ztráty infiltrací venkovního vzduchu.

Výpočet, který se výhradně provádí pomocí výpočetní techniky, umožňuje získat údaje o časovém průběhu chladnutí místnosti; lze tedy vyčíslit v čase se měnící hodnoty výsledné teploty místnosti i hodnoty vnitřních povrchových teplot jednotlivých konstrukcí. Výpočet lze provést i pro měnící se řadu teplot venkovního vzduchu, takže následně lze na základě takovéhoto výpočtu optimalizovat délku otopné přestávky v průběhu celého topného období a sledovat i případné nebezpečí výskytu kondenzace vodní páry na chladnoucím povrchu jednotlivých obalových konstrukcí místnosti.

Normové hodnocení zimní tepelné stability místnosti vede k určení největší možné délky otopné přestávky při respektování normových požadavků na pokles výsledné teploty v místnosti. Do výpočtu chladnutí místnosti se zahrnují pouze ty vrstvy konstrukce, které mají významnější akumulační účinky.

Pokles výsledné teploty v místnosti v průběhu otopné přestávky se stanoví ze vztahu

Δθ_v(t) = θ_v - θ_v(t) [°C]

(6.1)

kde

θ_v - je výsledná teplota místnosti na počátku chladnutí místnosti, to znamená v čase t = 0, kdy je θ_v = θ_v(0);

θ_v(t) - výsledná teplota místnosti, proměnná v průběhu chladnutí.

Z hlediska hodnocení zimní tepelné stability dělíme konstrukce na:

symetricky chladnoucí konstrukce jsou obvykle vnitřní konstrukce, rozdělující prostory, jejichž teploty se na počátku chladnutí neliší o více než 5 °C. U těchto konstrukcí dochází na obou stranách konstrukce k téměř stejnému poklesu povrchové teploty;
nesymetricky chladnoucí konstrukce, které rozdělují prostory, jejichž teplota se na počátku chladnutí liší o více než 5 °C. Jedná se především o konstrukce obalové, zatížené vnějším a vnitřním prostředím, případně i o konstrukce vnitřní, které oddělují prostory s výrazně rozdílnými teplotami. U obalových konstrukcí dochází k poklesu teploty pouze na vnitřní straně konstrukce, zatímco vnější strana konstrukce je zatížena konstantní teplotou vnějšího vzduchu. U vnitřních konstrukcí se pokles teploty na obou površích ne příliš výrazně liší;
konstrukce polonekonečné - konstrukce v kontaktu se zeminou, u kterých dochází v průběhu chladnutí k poklesu teploty pouze na vnitřní straně konstrukce, pod podlahou se předpokládá konstantní teplota.

6.2 Normové požadavky

Kriteriální veličinou pro hodnocení místnosti z hlediska zimní tepelné stability je hodnota poklesu výsledné teploty místnosti. Její normou danou hodnotu lze zjistit z tab. 6.1.

Tab. 6.1 Požadované hodnoty poklesu výsledné teploty místnosti v zimním období

Druh místnosti (prostoru)	Pokles výsledné teploty v místnosti v zimním období Δθ_v,N (t) [°C]
S pobytem lidí po přerušení vytápění
při vytápění radiátory, sálavými panely a teplovzdušně,	3
při vytápění kamny a podlahovém vytápění	4
Bez pobytu lidí po přerušení vytápění
při přerušení vytápění otopnou přestávkou
budova masivní,	6
budova lehká,	8
při předepsané nejnižší teplotě θ_v,min,	θ_i - θ_v,min
při skladování potravin,	θ_i - 8
při nebezpečí zamrznutí vody.	θ_i - 1
Nádrže s vodou (teplota vody)	θ_i - 1

Kritická místnost musí na konci doby chladnutí vykazovat pokles výsledné teploty

Δθ_v (t) ≤ Δθ_v,N (t)

(6.2)

kde

Δθ_v,N (t) - je normou požadovaná hodnota poklesu výsledné teploty v místnosti, stanovená z tab. T 6.1.

6.3 Zásady pro navrhování stavebních konstrukcí a budov z hlediska zimní tepelné stability

V případě zimní tepelné stability platí obdobné zásady, jako platí v případě stability letní. Rozhodujícím prvkem jsou otvorové výplně, především jejich zasklívací jednotka, jejíž vliv je prioritní. Určitou roli sehrává i kvalitní návrh okenních rámů a křídel a míra infiltrace vzduchu otvíravými částmi oken - u moderních okenních konstrukcí s dokonalými systémy těsnění je však podíl infiltrace zcela minimální.

Další opatření, vedoucí ke zlepšení tepelné stability místnosti v zimním období, jsou:

vytvoření akumulačních jader v dispozici budovy,
navrhování obalových konstrukcí s akumulační vrstvou, situovanou co nejblíže vnitřnímu lící konstrukce,
navrhování vnitřních konstrukcí (jak příček, tak i stropních konstrukcí) formou masivních konstrukcí se zvýšenou akumulační schopností,
zlepšení tepelněizolační schopnosti obalových konstrukcí (je-li toto zlepšení technicky a ekonomicky reálné).

6.4 Příklad výpočtu

Pro výpočet tepelné stability místnosti v zimním období se používá program STABILITA, který provádí výpočet chladnutí ve 24 cyklech s předem zadaným časovým intervalem. Vrstvy s nevýrazným akumulačním účinkem (jako takové se obvykle označují vrstvy o tloušťce do 20 milimetrů) se ve výpočtu buď zanedbávají, nebo lze provést jejich sloučení s vrstvou následující.

Zadání výpočtu

Vstupní data tvoří údaje v tabulkách:

Základní popis místnosti - zde se zadává i časový interval výpočtu.
Popis obalových konstrukcí - zde se zadávají průsvitné i neprůsvitné konstrukce. Počet formulářů odpovídá počtu neprůsvitných obalových konstrukcí v místnosti.

Numerický výstup výpočtu

Numerický výstup výpočtu obsahuje:

rekapitulaci vstupních údajů,
popis jednotlivých obalových konstrukcí místnosti včetně jejich tepelnětechnických parametrů,
v čase proměnný průběh teploty vnitřního vzduchu, teploty vnitřního povrchu jednotlivých zadaných konstrukcí, výsledné teploty místnosti a poklesu výsledné teploty místnosti.

Grafický výstup výpočtu

Grafickým výstupem programu je křivka průběhu poklesu výsledné teploty místnosti.

Příklad 6.1

Proveďte vyhodnocení místnosti vytápěné radiátory z hlediska tepelné stability v zimním období.

Údaje o jednotlivých konstrukcích jsou patrné ze zadání výpočtu.

Zadání vstupních údajů

Obr. P 6.1 Základní popis místnosti

Obr. P 6.2 Obvodová stěna (východ) - včetně okna

Obr. P 6.3 Obvodová stěna (jih) - včetně okna

Obr. P 6.4 Plochá střecha

Obr. P 6.5 Příčka 1

Obr. P 6.6 Příčka 2

Obr. P 6.7 Vnitřní dveře

Obr. P 6.8 Podlaha

Numerický výstup výpočtu

Tepelná stabilita místnosti v zimním období podle norem ČSN 73 0540

Stabilita 2011

Název úlohy: Zimní stabilita

Zakázka: ČKAIT

Zpracovatel: FK

Datum: 10/2013

Zadaná skladba a okrajové podmínky:

Venkovní návrhová teplota θ_e: -15,0 °C

Součinitel přestupu hse: 25,0 W.m^-2.K^-1

Vnitřní návrhová teplota θ_i: 20,0 °C

Součinitel přestupu hsi: 7,7 W.m^-2.K^-1

Návrhová teplota vnitřního vzduchu θ_ai: 21,0 °C

Dílčí časový úsek pro hodnocení poklesu teploty t: 1,00 h (celkem 24 x t)

Měrné objemové teplo vzduchu v místnosti c_v: 1217,0 J.m^-3.K^-1

Jiné trvalé tepelné zisky v místnosti Q_m: 0,0 W

Objem vzduchu v hodnocené místnosti V: 75,0 m³

Intenzita přirozené výměny vzduchu n: 0,3 h^-1

Jednotlivé konstrukce v místnosti:

Konstrukce číslo 1 - Neprůsvitná konstrukce

Typ konstrukce: nesymetricky chladnoucí

Plocha konstrukce A: 13,20 m²

Teplota na vnější straně θ_e: -15,0 °C

Vrstva číslo	Název	Tloušťka	Součinitel tepelné vodivosti	Měrná tepelná kapacita	Objemová hmotnost
Vrstva číslo	Název	d [m]	λ [W.m^-1.K^-1]	c [J.kg^-1.K^-1]	ρ [kg.m^-3]
1	Porotherm 30 Profi n	0,3000	0,180	1 000,0	825,0
2	Pěnový polystyren	0,1200	0,044	1 270,0	20,0

Tepelný odpor R: 4,394 m².K.W^-1

Součinitel prostupu tepla U: 0,219 W.m^-2.K^-1

Tepelný odpor 1. vrstvy R1: 1,667 m².K.W^-1

Tepelná jímavost 1. vrstvy b1: 148500,0 W².s.m^-4.K^-2

Konstrukce číslo 2 - Neprůsvitná konstrukce

Typ konstrukce: nesymetricky chladnoucí

Plocha konstrukce A: 13,20 m²

Teplota na vnější straně θ_e: -15,0 °C

Vrstva číslo	Název	Tloušťka	Součinitel tepelné vodivosti	Měrná tepelná kapacita	Objemová hmotnost
Vrstva číslo	Název	d [m]	λ [W.m^-1.K^-1]	c [J.kg^-1.K^-1]	ρ [kg.m^-3]
1	Porotherm 30 Profi n	0,3000	0,180	1 000,0	825,0
2	Pěnový polystyren	0,1200	0,044	1 270,0	20,0

Tepelný odpor R: 4,394 m².K.W-1

Součinitel prostupu tepla U: 0,219 W.m^-2.K^-1

Tepelný odpor 1. vrstvy R1: 1,667 m².K.W^-1

Tepelná jímavost 1. vrstvy b1: 148500,0 W².s.m^-4.K^-2

Konstrukce číslo 3 - Neprůsvitná konstrukce

Typ konstrukce: nesymetricky chladnoucí

Plocha konstrukce A: 25,00 m²

Teplota na vnější straně θ_e: -15,0 °C

Vrstva číslo	Název	Tloušťka	Součinitel tepelné vodivosti	Měrná tepelná kapacita	Objemová hmotnost
Vrstva číslo	Název	d [m]	λ [W.m^-1.K^-1]	c [J.kg^-1.K^-1]	ρ [kg.m^-3]
1	Železobeton 2	0,1500	1,580	1 020,0	825,0
2	Pěnový polystyren 2	0,2000	0,044	1 270,0	20,0
3	Beton hutný	0,0500	1,300	1 020,0	2 200,0

Tepelný odpor R: 4,679 m².K.W^-1

Součinitel prostupu tepla U: 0,206 W.m^-2.K^-1

Tepelný odpor 1. vrstvy R1: 0,095 m².K.W^-1

Tepelná jímavost 1. vrstvy b1: 3867840,0 W².s.m^-4.K^-2

Konstrukce číslo 4 - Neprůsvitná konstrukce

Typ konstrukce: symetricky chladnoucí

Plocha konstrukce A: 15,00 m²

Teplota na vnější straně Te: 20,0 °C

Vrstva číslo	Název	Tloušťka	Součinitel tepelné vodivosti	Měrná tepelná kapacita	Objemová hmotnost
Vrstva číslo	Název	d [m]	λ [W.m^-1.K^-1]	c [J.kg^-1.K^-1]	ρ [kg.m^-3]
1	Porotherm 11,5 Profi	0,1150	0,260	1 000,0	850,0

Tepelný odpor R: 0,442 m².K.W^-1

Součinitel prostupu tepla U: 1,424 W.m^-2.K^-1

Tepelný odpor 1. vrstvy R1: 0,442 m².K.W^-1

Tepelná jímavost 1. vrstvy b1: 221000,0 W².s.m^-4.K^-2

Konstrukce číslo 5 - Neprůsvitná konstrukce

Typ konstrukce: nesymetricky chladnoucí

Plocha konstrukce A: 13,40 m²

Teplota na vnější straně θ_e: 15,0 °C

Vrstva číslo	Název	Tloušťka	Součinitel tepelné vodivosti	Měrná tepelná kapacita	Objemová hmotnost
Vrstva číslo	Název	d [m]	λ [W.m^-1.K^-1]	c [J.kg^-1.K^-1]	ρ [kg.m^-3]
1	Porotherm 11,5 Profi	0,1150	0,260	1 000,0	850,0

Tepelný odpor R: 0,442 m².K.W^-1

Součinitel prostupu tepla U: 1,424 W.m^-2.K^-1

Tepelný odpor 1. vrstvy R1: 0,442 m².K.W^-1

Tepelná jímavost 1. vrstvy b1: 221000,0 W2.s.m^-4.K^-2

Konstrukce číslo 6 - Neprůsvitná konstrukce

Typ konstrukce: nesymetricky chladnoucí

Plocha konstrukce A: 1,60 m²

Teplota na vnější straně θ_e: 15,0 °C

Vrstva číslo	Název	Tloušťka	Součinitel tepelné vodivosti	Měrná tepelná kapacita	Objemová hmotnost
Vrstva číslo	Název	d [m]	λ [W.m^-1.K^-1]	c [J.kg^-1.K^-1]	ρ [kg.m^-3]
1	Dveře	0,0400	0,220	2510,0	600,0

Tepelný odpor R: 4,394 m².K.W^-1

Součinitel prostupu tepla U: 0,219 W.m^-2.K^-1

Tepelný odpor 1. vrstvy R1: 1,667 m².K.W^-1

Tepelná jímavost 1. vrstvy b1: 148500,0 W².s.m^-4.K^-2

Konstrukce číslo 7 - Neprůsvitná konstrukce

Typ konstrukce: symetricky chladnoucí

Plocha konstrukce A: 25,00 m²

Teplota na vnější straně θ_e: 20,0 °C

Vrstva číslo	Název	Tloušťka	Součinitel tepelné vodivosti	Měrná tepelná kapacita	Objemová hmotnost
Vrstva číslo	Název	d [m]	λ [W.m^-1.K^-1]	c [J.kg^-1.K^-1]	ρ [kg.m^-3]
1	Anhydritová směs	0,0500	1,200	840,0	2 100,0
2	Minerální vlákna	0,0250	0,041	1 150,0	150,0
3	Železobeton 2	0,1500	1,580	1 020,0	2 400,0

Tepelný odpor R: 0,746 m².K.W^-1

Součinitel prostupu tepla U: 0,994 W.m^-2.K^-1

Tepelný odpor 1. vrstvy R1: 0,042 m².K.W^-1

Tepelná jímavost 1. vrstvy b1: 2116800,0 W².s.m^-4.K^-2

Konstrukce číslo 8 - Okno s dvojsklem

Typ konstrukce: okenní vnější

Plocha konstrukce A: 1,80 m²

Teplota na vnější straně θ_e: -15,0 °C

Součinitel prostupu tepla Uw: 1,60 W.m^-2.K^-1

Konstrukce číslo 9 - Okno s dvojsklem

Typ konstrukce: okenní vnější

Plocha konstrukce A: 1,80 m²

Teplota na vnější straně θ_e: -15,0 °C

Součinitel prostupu tepla U_w: 1,60 W.m^-2.K^-1

Konstrukce číslo 10 - Topné těleso/předmět

Typ konstrukce: okenní vnější

Plocha konstrukce A: 1,20 m²

Teplota na vnější straně θ_e: 40,0 °C

Součinitel prostupu tepla U_w: 6,90 W.m^-2.K^-1

Měrná tepelná kapacita c: 25 000 J.kg^-1.K^-1

Výsledky vyšetřování chladnutí místnosti:

Teploty vzduchu, povrchů a výsledné poklesy teploty

Hodiny: Konstr. č.	0,00	1,00	2,00	3,00	4,00	5,00	6,00	7,00
1	20,0	18,9	18,5	18,3	18,0	17,8	17,7	17,5
2	20,0	18,9	18,5	18,3	18,0	17,8	17,7	17,5
3	20,0	19,7	19,4	19,3	19,1	18,9	18,8	18,6
4	20,8	19,9	19,5	19,2	19,0	18,8	18,5	18,4
5	19,9	18,8	18,5	18,2	18,0	17,8	17,6	17,4
6	19,2	18,2	17,8	17,6	17,4	17,3	17,1	17,0
7	20,9	20,7	20,5	20,3	20,1	20,0	19,8	19,6
8	12,4	11,0	10,7	10,5	10,4	10,2	10,1	10,0
9	12,4	11,0	10,7	10,5	10,4	10,2	10,1	10,0
10	40,0	25,5	20,8	19,1	18,5	18,2	18,0	17,8
θ_a,i [°C]:	21,0	19,2	18,8	18,5	18,3	18,2	18,0	17,8
θ_v [°C]:	21,2	19,3	19,0	18,7	18,5	18,3	18,1	18,0
Δθ_v [K]:	-	0,7	1,0	1,3	1,5	1,7	1,9	2,0

Hodiny: Konstr. č.	8,00	9,00	10,00	11,00	12,00	13,00	14,00	15,00	16,00
1	17,3	17,2	17,0	16,9	16,7	16,6	16,5	16,3	16,2
2	17,3	17,2	17,0	16,9	16,7	16,6	16,5	16,3	16,2
3	18,5	18,4	18,2	18,1	17,9	17,8	17,7	17,5	17,4
4	18,2	18,0	17,8	17,7	17,5	17,4	17,2	17,1	16,9
5	17,3	17,1	17,0	16,9	16,7	16,6	16,5	16,4	16,3
6	16,9	16,8	16,7	16,6	16,5	16,4	16,3	16,2	16,1
7	19,5	19,3	19,1	19,0	18,8	18,7	18,5	18,4	18,2
8	9,9	9,7	9,6	9,5	9,4	9,3	9,2	9,1	9,0
9	9,9	9,7	9,6	9,5	9,4	9,3	9,2	9,1	9,0
10	17,7	17,5	17,4	17,2	17,1	16,9	16,8	16,7	16,5
θ_a,i [°C]:	17,7	17,5	17,4	17,2	17,1	16,9	16,8	16,7	16,5
θ_v [°C]:	17,8	17,7	17,5	17,4	17,2	17,1	16,9	16,8	16,7
Δθ_v [K]:	2,2	2,3	2,5	2,6	2,8	2,9	3,1	3,2	3,3

Hodiny: Konstr. č.	17,00	18,00	19,00	20,00	21,00	22,00	23,00	24,00
1	16,1	16,0	15,8	15,7	15,6	15,5	15,4	15,3
2	16,1	16,0	15,8	15,7	15,6	15,5	15,4	15,3
3	17,3	17,1	17,0	16,9	16,8	16,6	16,5	16,4
4	16,8	16,7	16,5	16,4	16,3	16,2	16,0	15,9
5	16,2	16,1	16,0	15,9	15,8	15,7	15,6	15,5
6	16,0	15,9	15,8	15,7	15,6	15,6	15,5	15,4
7	18,1	17,9	17,8	17,7	17,5	17,4	17,3	17,1
8	8,9	8,8	8,7	8,6	8,5	8,4	8,3	8,3
9	8,9	8,8	8,7	8,6	8,5	8,4	8,3	8,3
10	16,4	16,3	16,2	16,0	15,9	15,8	15,7	15,6
θ_a,i [°C]:	16,4	16,3	16,2	16,0	15,9	15,8	15,7	15,6
θ_v [°C]:	16,5	16,4	16,3	16,2	16,1	15,9	15,8	15,7
Δθ_v [K]:	3,5	3,6	3,7	3,8	3,9	4,1	4,2	4,3

Poznámka:

θ_a,i - je teplota vnitřního vzduchu v čase t

θ_v - výsledná teplota v místnosti v čase t

Δθ_v - pokles výsledné teploty místnosti v čase t

Ostatní hodnoty v tabulce jsou povrchové teploty jednotlivých konstrukcí.

STOP, Stabilita 2011

Vyhodnocení výsledků podle kritérií ČSN 73 0540-2:2011

Obr. P 6.9 Zadání typu místnosti

Název úlohy: Zimní stability

Podrobný popis obalových konstrukcí místnosti je uveden na výpisu z programu Stabilita 2011.

Požadavek na pokles výsledné teploty v místnosti v zimním období (čl. 8.1 ČSN 73 0540-2:2011):

Požadavek: Δθ_v,N (t) = 3,00 K

Výsledky výpočtu:

Δθ_v (2,00) = 1,04 K

Δθ_v (4,00) = 1,50 K

Δθ_v (6,00) = 1,86 K

Δθ_v (8,00) = 2,19 K

Δθ_v (10,00) = 2,50 K

Δθ_v (12,00) = 2,78 K

Δθ_v (14,00) = 3,06 K

Δθ_v (16,00) = 3,32 K

Δθ_v (18,00) = 3,58 K

Δθ_v (20,00) = 3,82 K

Δθ_v (22,00) = 4,06 K

Δθ_v (24,00) = 4,29 K

Δθ_v (13,00) < Δθ_v,N pro maximální délku otopné přestávky 13,00 h.

⇒ POŽADAVEK JE SPLNĚN.

Při delší otopné přestávce ⇒ NEBUDE POŽADAVEK SPLNĚN.

Grafický výstup

Obr. P 6.10 Průběh poklesu výsledné teploty místnosti

7 ENERGETICKÁ NÁROČNOST BUDOV

Hodnocení energetické náročnosti budov se v posledních letech velmi dynamicky a velmi výrazně vyvíjí. V současné době lze pro hodnocení stavebně architektonického řešení budovy využít normové hodnocení prostřednictvím průměrného součinitele prostupu tepla obálky budovy, které lze doplnit i energetickým štítkem obálky budovy a příslušným protokolem. Tento způsob hodnocení vychází z požadavků ČSN 73 0540-2 z roku 2007 a z následné modifikace, dané novelou uvedené normy z roku 2011.

Další, výrazně komplexnější způsob hodnocení energetické náročnosti budovy vychází z evropského práva. V duchu Směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2010/31/EU (EPBD II) a následné novely českého energetického zákona č. 318/2012 Sb. byly vydána Ministerstvem průmyslu a obchodu ČR prováděcí vyhláška k tomuto zákonu pod č. 78/2013 Sb. Hodnocení podle těchto předpisů zahrnuje veškerou energii, dodanou na systémovou hranici budovy. Nový způsob hodnocení je z hlediska počtu hodnoticích kritérií zcela inovativní a pracuje i s hodnotami primární energie a energie z obnovitelných zdrojů.

7.1 Hodnocení podle ČSN 73 0540-2:2011

Hodnoticím kritériem, které prostřednictvím kvantifikace prostupu tepla obalovými konstrukcemi vyjadřuje vliv stavebně technického řešení budovy na její spotřebu tepla na vytápění a tím i na její energetickou náročnost, je průměrný součinitel prostupu tepla obálky budovy U_em.

7.1.1 Výpočet

Hodnotu průměrného součinitele prostupu tepla obálky budovy Uem lze stanovit ze vztahu

(7.1)

kde

H_T - je měrná ztráta prostupem tepla [W.K^-1], stanovená ze součinitelů prostupu tepla všech teplosměnných konstrukcí, tvořících obálku budovy na její systémové hranici, dané vnějšími rozměry;

A - je teplosměnná plocha obálky budovy [m²].

7.1.2 Normové požadavky

Hodnocená budova musí splňovat požadavek, že

U_em ≤ U_em,N

(7.2)

kde

U_em,N - je normou požadovaná hodnota průměrného součinitele prostupu tepla.

Pro budovy s převažující návrhovou vnitřní teplotou qim v intervalu mezi 18 °C a 22 °C včetně se tato hodnota určí z tab. 7.1.

Tab. 7.1 Požadované hodnoty průměrného součinitele prostupu tepla pro budovy a pro převažující návrhovou vnitřní teplotu θ_im v intervalu 18 °C až 22 °C

	Požadované hodnoty průměrného součinitele prostupu tepla
	U_em,N,20 [m².K.W^-1]
Nové obytné budovy	Výsledek výpočtu podle 5.3.4, nejvýše však 0,50
Ostatní budovy	Výsledek výpočtu podle 5.3.4, nejvýše však hodnota:
	A/V ≤ 0,2 U_em,N,20 = 1,05
	A/V > 1,0 U_em,N,20 = 0,45
	Pro ostatní hodnoty A/V
	U_em,N,20 = 0,30 + 0,15/(A/V)

Jak již bylo uvedeno ve druhé kapitole této publikace, za budovy s převažující návrhovou teplotou v intervalu mezi 18 °C a 22 °C včetně se považují všechny stavby pro bydlení (nevýrobní bytové), občanské (nevýrobní nebytové) s převážně dlouhodobým pobytem lidí (například školské, administrativní, ubytovací, veřejně správní, stravovací, většina zdravotnických) a jiné budovy, pokud se jejich převažující vnitřní návrhová teplota pohybuje v uvedeném rozmezí.

Hodnoty uvedené v tab. 7.1 platí pro všechny budovy, bez ohledu na jejich návrhovou teplotu venkovního vzduchu.

Pro budovy s odlišnou převažující návrhovou vnitřní teplotou lze hodnotu normou požadovaného průměrného součinitele prostupu tepla obálky budovy vyčíslit ze vztahu

U_em = U_em,N,20 . e

(7.3)

kde

U_em,N,20 - je průměrný součinitel prostupu tepla, určený z tab. 7.1;

e - součinitel typu budovy, určený z tab. 1.4.

Výpočtové hodnocení probíhá metodou referenční budovy, což je virtuální budova se stejným geometrickým řešením jako hodnocená budova; její obalové konstrukce ale mají součinitel prostupu tepla, který odpovídá příslušné normou požadované hodnotě.

Hodnota U_em,N,20 referenční budovy se stanoví jako vážený průměr normových požadovaných hodnot součinitelů prostupu tepla všech teplosměnných ploch ze vztahu

U_em,N,20 = S (U_Nj . A_j . b_j) / S A_j + 0,02

(7.4)

kde

U_Nj - je odpovídající normou požadovaná hodnota součinitele prostupu tepla j-té konstrukce,

A_j - plocha j-té teplosměnné konstrukce, stanovená z vnějších rozměrů,

b_j - teplotní redukční činitel odpovídající j-té konstrukci.

Výsledná hodnota normového průměrného součinitele prostupu tepla U_em,N,20, stanovená z tohoto vztahu, se v hodnocení použije v případě, že nepřekročí hodnotu uvedenou v tab. 7.1 - v opačném případě platí hodnota z této tabulky.

Doporučenou hodnotu průměrného součinitele tepla U_em,rec lze určit jako

U_em,rec = 0,75 U_em,N

(7.5)

7.2 Hodnocení podle vyhlášky č. 78/2013 Sb.

Hodnocení podle této vyhlášky vychází z požadavku Evropského parlamentu a Rady, které byly formulovány nejprve ve Směrnici o energetické náročnosti budov č. 2002/91/ES z roku 2002 (obvykle je tato směrnice označována zkratkou EPBD I) a později směrnicí č. 2010/31/EU (EPBD II) z roku 2010. Aplikace této směrnice do českých podmínek proběhla novelou zákona o hospodaření energií, zákonem č. 318/2012 Sb., a vydáním prováděcí vyhlášky k tomuto zákonu Ministerstvem průmyslu a obchodu ČR - vyhláška o energetické náročnosti budov č. 78/2013 Sb. Uvedené předpisy požadují, aby budovy byly navrhovány na nákladově optimální úrovni a s téměř nulovou spotřebou energie - předpokládá se, že značná část této energetické spotřeby bude pokryta z obnovitelných zdrojů.

Vyhláška podrobně specifikuje všechny požadavky, které jsou v nadřazeném zákonu a evropské směrnici zakotveny. Především taxativně udává ukazatele energetické náročnosti budov stanovované prostřednictvím výpočtového hodnocení, kterými jsou:

celková primární energie za rok,
neobnovitelná primární energie za rok,
celková dodaná energie za rok,
dílčí dodané energie pro technické systémy vytápění, větrání, chlazení, úpravu vlhkosti vzduchu, přípravu teplé vody a osvětlení za rok.

Primární energií se pro účely této vyhlášky rozumí energie, která neprošla žádným procesem přeměny. Celková primární energie je dána součtem obnovitelné a neobnovitelné primární energie.

Faktorem primární energie je součinitel, kterým se násobí dodaná energie pro získání odpovídajícího množství primární energie. Analogicky faktor neobnovitelné primární energie slouží k získání hodnoty neobnovitelné primární energie.

Celková dodaná energie je dána součtem dílčích vypočtených spotřeb energie a energie pomocné, což je energie nezbytná pro provoz technických systémů (pohon oběhových čerpadel, ventilátorů atd.), včetně měření a regulace. Celková dodaná energie se vyjadřuje po jednotlivých energonositelích.

Do dodané energie se nezapočítává ta její část, která slouží k výrobě elektřiny nebo tepla, dodávaného mimo budovu. Naopak součástí dodané energie je i energie v budově vyrobená, včetně využití energie slunečního záření, energie větru a geotermální energie.

Při využití tepelných čerpadel je součástí dodané energie i energie okolního prostředí, která se vypočte jako rozdíl množství energie, kterou čerpadlo produkuje, a vypočteného množství energie, tepelným čerpadlem spotřebovávané.

7.3 Zásady pro navrhování budov z energetického hlediska

Při návrhu stavebních objektů s ohledem na jejich provozní energetickou náročnost je třeba věnovat pozornost následujícím oblastem:

umístění stavby,
geometrické řešení objektu,
dispoziční řešení objektu,
optimalizace obalových konstrukcí.

Umístění stavby

Nároky na spotřebu energie na vytápění budovy jsou v tomto případě ovlivněny především skutečnou teplotou venkovního vzduchu a rychlostí větru v příslušné lokalitě.

Lokální teplotu venkovního vzduchu ovlivňuje konfigurace terénu a charakter i hustota okolní zástavby. Nevhodnými místy pro stavbu jsou z tohoto pohledu místa, kde v zimním období dochází ke koncentraci studeného vzduchu (například uzavřená údolí), dále severně orientované svahy, vrcholky kopců a solitérní lokality v krajině s intenzivním větrem nebo v protáhlých údolích.

Geometrické řešení stavby

Optimalizace geometrického řešení budovy souvisí především s hledáním minimální hodnoty objemového faktoru tvaru budovy, to znamená podílu plochy obálky budovy a jejího objemu. Ideální jsou z tohoto hlediska jednoduché geometrické tvary budov bez výrazné členitosti půdorysného i výškového řešení. Vždy je však třeba hledat rozumný kompromis mezi architektonickým výrazem budovy a jeho geometricky efektivním prostorovým řešením.

Dispoziční řešení objektu

Dispoziční řešení budovy vychází z potřeby maximálního využitá solárních a vnitřních tepelných zisků. Maximum prosklených ploch ve fasádě by mělo být situováno na jih a přilehlé světové strany, otvorové výplně se severní orientací by naopak měly být minimalizovány.

Efektivní je i zónování dispozice objektu, to znamená seskupování místností se stejnou vnitřní teplotou do souvislých zón, přičemž by místnosti vytápěné na nejvyšší teplotu měly být umísťovány pokud možno uvnitř dispozice, k obvodovému plášti by měly být navrhovány prostory s nejnižší vnitřní teplotou. S ohledem na akceptaci solárních zisků je třeba preferovat situování vytápěných zón k jihu a zón nevytápěných především k severu.

Optimalizace obalových konstrukcí

Při návrhu stavebních konstrukcí, vytvářejících obálku budovy, je třeba správně zvolit míru jejich tepelněizolační schopnosti. Součinitel prostupu tepla těchto konstrukcí by se měl pohybovat v oblasti normou doporučených hodnot; v případě, že je třeba docílit výraznějších energetických úspor, je třeba volit součinitel prostupu tepla s hodnotou normou doporučenou pro pasivní domy. U všech těchto konstrukcí by měla být detailně vyšetřena kondenzace vodní páry uvnitř konstrukcí a zcela minimalizován vliv tepelných vazeb a tepelných mostů.

Mimořádnou pozornost je třeba věnovat návrhu otvorových výplní, a to jak s ohledem na hodnotu součinitele prostupu tepla rámu i zasklívací jednotky, tak i s důrazem na použitý materiál distančního rámečku zasklívací jednotky a kvalitní osazení otvorových výplní do ostění.

Důležité je i zajištění požadované vzduchotěsnosti stavebních konstrukcí, zvláště při použití parozábrany, která velmi často má i funkci vzduchotěsné vrstvy (dřevostavby, konstrukce podkroví a podobně). V takovémto případě se osvědčuje ověřit kvalitu montáže těchto vrstev pomocí blower door testu.

7.4 Příklad výpočtu

Pro energetické hodnocení budovy je třeba použít program ENERGIE 2013 - pouze tato verze programu provádí výpočet v souladu s požadavky vyhlášky č. 78/2013 Sb., a ČSN 73 0540-2:2011.

Program umožňuje i zpracování průkazu energetické náročnosti budovy, včetně vyhotovení energetického štítku budovy a vytištění energetického štítku obálky budovy, včetně příslušného protokolu.

Zadání výpočtu

Vstupní data výpočtu specifikují:

Údaje o budově
- základní údaje o budově,
- popis okenních konstrukcí,
- popis obvodového pláště budovy,
- popis podlahové a stropní konstrukce,
- charakteristiku nevytápěných zón v budově.
Údaje o technických systémech
- příprava teplé vody,
- vnitřní zisky a osvětlení,
- větrání zóny,
- chlazení zóny,
- solární systémy,
- zdroje tepla,
- energonositele.

Tiskový výstup výpočtu

Rozsah a obsah tiskového výstupu výpočtu je podrobně patrný z následujícího výpočtu.

Obsahuje:

rekapitulaci vstupních údajů,
průměrný součinitel prostupu tepla budovy,
celkovou potřebu tepla na vytápění budovy,
měrnou potřebu tepla na vytápění budovy,
celkovou roční energii dodanou do budovy,
měrnou energii dodanou do budovy,
měrnou primární energii a emise CO₂ budovy.

Grafický výstup výpočtu

Součástí grafického výstupu je:

rozložení měrných tepelných toků budovy,
měsíční přehled jednotlivých dodaných energií,
měsíční přehled celkové dodané energie,
rozdělení celkové roční energie dodané do budovy,
rozdělení celkové měrné energie dodané do budovy.

Příklad 7.1

Proveďte hodnocení energetické náročnosti rodinného domu podle platných předpisů.

Zadání výpočtu

Obr. P 7.1 Základní popis zóny

Obr. P 7.2 Okna - jih

Obr. P 7.3 Okna - východ

Obr. P 7.4 Okna - západ

Obr. P 7.5 Okna - sever

Obr. P 7.6 Obvodové neprůsvitné konstrukce - obvodová stěna

Obr. P 7.7 Konstrukce ve styku se zeminou - podlaha

Obr. P 7.8 Nevytápěné prostory - zimní zahrada

Obr. P 7.9 Nevytápěné prostory - půda

Obr. P 7.10 Spotřeba energie - garáž

Obr. P 7.11 Příprava teplé vody

Obr. P 7.12 Vnitřní tepelné zisky, osvětlení

Obr. P 7.13 Solární systémy

Obr. P 7.14 Větrání a úprava vlhkosti vzduchu

Obr. P 7.15 Energonositelé primární energie a emise

Obr. P 7.16 Zdroje tepla

Tiskový výstup výpočtu

Výpočet energetické náročnosti budov a průměrného součinitele prostupu tepla podle vyhlášky č. 78/2013 Sb. a ČSN 73 0540-2:2011 a podle ČSN EN ISO 13790:2009, ČSN EN ISO 13789:2009 a ČSN EN ISO 13370:2009.

Energie 2013

Název úlohy: Energie

Zpracovatel: FK

Zakázka: ČKAIT 2013

Datum: 10/2013

Počet zón v budově: 1

Počet osob v budově podle NZÚ 2013: 2,4

Typ výpočtu potřeby energie: měsíční (pro jednotlivé měsíce v roce)

Okrajové podmínky výpočtu:

Název období	Počet dnů	Teplota exteriéru	Celková energie globálního slunečního záření [MJ m^-2]
Název období	Počet dnů	θ_e [°C]	Sever	Jih	Východ	Západ	Horizont
leden	31	-1,3	29,5	123,1	50,8	50,8	74,9
únor	28	-0,1	48,2	184,0	91,8	91,8	133,2
březen	31	3,7	91,1	267,8	168,8	168,8	259,9
duben	30	8,1	129,6	308,5	267,1	267,1	409,7
květen	31	13,3	176,8	313,2	313,2	313,2	535,7
červen	30	16,1	186,5	272,2	324,0	324,0	526,3
červenec	31	18,0	184,7	281,2	302,8	302,8	519,5
srpen	31	17,9	152,6	345,6	289,4	289,4	490,3
září	30	13,5	103,7	280,1	191,9	191,9	313,6
říjen	31	8,3	67,0	267,8	139,3	139,3	203,4
listopad	30	3,2	33,8	163,4	64,8	64,8	90,7
prosinec	31	0,5	21,6	104,4	40,3	40,3	53,6

Název období	Počet dnů	Teplota exteriéru	Celková energie globálního slunečního záření [MJ.m^-2]
Název období	Počet dnů	θ_e [°C]	SV	SZ	JV	JZ
leden	31	-1,3	29,5	29,5	96,5	96,5
únor	28	-0,1	53,3	53,3	147,6	147,6
březen	31	3,7	107,3	107,3	232,9	232,9
duben	30	8,1	181,4	181,4	311,0	311,0
květen	31	13,3	235,8	235,8	332,3	332,3
červen	30	16,1	254,2	254,2	316,1	316,1
červenec	31	18,0	238,3	238,3	308,2	308,2
srpen	31	17,9	203,4	203,4	340,2	340,2
září	30	13,5	127,1	127,1	248,8	248,8
říjen	31	8,3	77,8	77,8	217,1	217,1
listopad	30	3,2	33,8	33,8	121,7	121,7
prosinec	31	0,5	21,6	21,6	83,2	83,2

Parametry jednotlivých zón v budově:

Parametry zóny č. 1:

Základní popis zóny

Název zóny: Rodinný dům z ČSN EN 832 s upravenými konstrukcemi

Typ zóny pro určení U_em,N: nová obytná budova

Typ zóny pro referenční budovu: rodinný dům

Typ hodnocení: nová budova

Objem z vnějších rozměrů: 318,75 m³

Podlahová plocha (celková vnitřní): 94,0 m²

Celková energeticky vztažná plocha: 99,0 m²

Účinná vnitřní tepelná kapacita: 165,0 kJ.m^-2.K^-1

Vnitřní teplota (zima/léto): 20,0 °C/20,0 °C

Zóna je vytápěna/chlazena: ano/ne

Typ vytápění: nepřerušované

Regulace otopné soustavy: ano

Průměrné vnitřní zisky: 223 W

odvozeny pro:

produkci tepla: 1,5 + 3,0 W.m^-2 (osoby + spotřebiče)
časový podíl produkce: 70 + 20 % (osoby + spotřebiče)
zohlednění spotřebičů: jen zisky
minimální přípustnou osvětlenost: 50,0 lx
měrný příkon osvětlení: 0,05 W.m^-2.lx^-1
činitel obsazenosti 1,0 a závislosti na denním světle 1,0
roční dobu využití osvětlení
ve dne/v noci: 1600/1200 h
průměrná účinnost osvětlení: 10 %
další tepelné zisky: 0,0 W

Teplo na přípravu TV: 10679,9 MJ.a^-1

odvozeno pro:

roční potřebu teplé vody: 73,0 m³
teplotní rozdíl pro ohřev: (45,0 - 10,0) °C

Zpětně získané teplo mimo VZT: 0,0 MJ.a^-1

Zdroje tepla na vytápění v zóně

Vytápění je zajištěno VZT: ne

Účinnost sdílení/distribuce: 88,0 %/87,0 %

Název zdroje tepla: Plynový kotel (podíl 100,0 %)

Typ zdroje tepla: obecný zdroj tepla (např. kotel)

Účinnost výroby tepla: 94,0 %

Příkon čerpadel vytápění: 10,6 W

Příkon regulace/emise tepla: 0,5/0,0 W

Zdroje tepla na přípravu TV v zóně

Název zdroje tepla: Plynový kotel (podíl 100,0 %)

Typ zdroje přípravy TV: obecný zdroj tepla (např. kotel)

Účinnost zdroje přípravy TV: 94,0 %

Objem zásobníku TV: 200,0 l

Měrná tepelná ztráta zásobníku TV: 7,9 Wh.l^-1.d^-1

Délka rozvodů TV: 7,0 m

Měrná tepeplná ztráta rozvodů TV: 50,8 Wh.m^-1.d^-1

Příkon čerpadel distribuce TV: 0,0 W

Příkon regulace: 0,0 W

Solární systémy v zóně

Typ prvku	Plocha A [m²]	Typ	Účinnost [%]	Orientace/sklon	Činitel stínění
kolektor	3,0	-	50,0	Jih/45,0	1,0
FV panel	10,0	-	10,0	Jih/45,0	1,0

Objem solárního zásobníku: 50,0 l

Měrná tepelná ztráta solárního zásobníku: 19,0 Wh.l^-1.d^-1

Délka rozvodů solární soustavy: 3,0 m

Měrná tepelná ztráta rozvodů solární soustavy: 60,0 Wh.m^-1.d^-1

Typ výpočtu produkce energie kolektory: s využitím průměrné účinnosti kolektorů

Měrný tepelný tok větráním zóny č. 1:

Objem vzduchu v zóně: 255,0 m³

Podíl vzduchu z objemu zóny: 80,0 %

Typ větrání zóny: přirozené

Minimální násobnost výměny: 0,5 h^-1

Návrhová násobnost výměny: 0,5 h^-1

Měrný tepelný tok větráním H_v: 42,075 W.K^-1

Měrný tepelný tok prostupem mezi zónou č. 1 a exteriérem:

Název konstrukce	Plocha konstrukce	Součinitel prostupu tepla	Činitel teplotní redukce	Měrný tok prostupem tepla	Požadovaná hodnota součinitele prostupu tepla podle ČSN 73 0540-2
Název konstrukce	A [m²]	U [W.m^-2.K^-1]	b [-]	H_T [W.K^-1]	U_N [W.m^-2.K^-1]
stěny	91,0	0,210	1,00	19,110	0,300
okna	9,0 (2,5 x 1,8 x 2)	1,020	1,00	9,180	1,500
okna	3,0 (1,0 x 1,5 x 2)	1,110	1,00	3,330	1,500
okna	3,0 (1,0 x 1,5 x 2)	1,110	1,00	3,330	1,500
okna	4,0 (2,0 x 2,0 x 1)	1,020	1,00	4,080	1,500

Vliv tepelných vazeb je ve výpočtu zahrnut přibližně součinem: A . ΔU_tbm

Průměrný vliv tepelných vazeb ΔU_tbm: 0,05 W.m^-2.K^-1

Měrný tok prostupem do exteriéru plošnými konstrukcemi H_d,c: 39,030 W.K^-1

a příslušnými tepelnými vazbami H_d,tb: 5,500 W.K^-1

Měrný tepelný tok prostupem zeminou u zóny č. 1:

1. Konstrukce ve styku se zeminou

Název konstrukce: Podlaha na zemině

Tepelná vodivost zeminy: 2,0 W.m^-1.K^-1

Plocha podlahy: 99,0 m²

Exponovaný obvod podlahy: 36,8 m

Součinitel vlivu spodní vody G_w: 1,0

Typ podlahové konstrukce: podlaha na terénu

Tloušťka obvodové stěny d: 0,1 m

Tepelný odpor podlahy: 4,4 m².K.W^-1

Přídavná okrajová izolace: svislá

Tloušťka okrajové izolace: 0,06 m

Tepelná vodivost okrajové izolace: 0,034 W.m^-1.K^-1

Hloubka okrajové izolace: 0,9 m

Vypočtený přídavný lineární činitel prostupu: -0,029 W.m^-1.K^-1

Součinitel prostupu mezi interiérem a exteriérem U: 0,159 W.m^-2.K^-1

Ustálený měrný tok zeminou H_g: 15,758 W.K-1

Kolísání ekv. měsíčních měrných toků H_g,m: od 11,812 do 57,058 W.K^-1

stanoveno pro periodické toky H_pi/H_pe: 17,971/7,123 W.K^-1

Celkový ustálený měrný tok zeminou H_g: 15,758 W.K^-1

a příslušnými tepelnými vazbami H_g,tb: 4,950 W.K^-1

Kolísání celkových ekvivalentních

měsíčních měrných toků H_g,m: od 11,812 do 57,058 W.K^-1

Měrný tok prostupem nevytápěnými prostory u zóny č. 1:

1. Nevytápěný prostor

Název nevytápěného prostoru: Zimní zahrada

Objem vzduchu v prostoru: 24,6 m³

Násobnost výměny do interiéru: 0,0 h^-1

Násobnost výměny do exteriéru: 1,0 h^-1

Název konstrukce	Plocha	Součinitel prostupu tepla	Umístění
Název konstrukce	A [m²]	U [W.m^-2.K^-1]	Umístění
stěna	8,0	0,220	do interiéru
okna a dveře	8,0	1,350	do interiéru
podlaha	10,0	0,870	do exteriéru
obálka zahrady	31,0	2,000	do exteriéru

Název liniového tepelného mostu	Délka	Lineární činitel prostupu tepla	Umístění
Název liniového tepelného mostu	λ [m]	Ψ [W.m^-1.K^-1]	Umístění
styk podlahy a vnitřní stěny	5,0	0,280	do interiéru

Tepelná propustnost H_t,iu: 13,96 W.K^-1

Tepelná propustnost H_t,ue: 70,7 W.K^-1

Měrný tok H_iu (z interiéru do nevytápěného prostoru): 13,96 W.K^-1

Měrný tok H_ue (z nevytápěného prostoru do exteriéru): 78,818 W.K^-1

Parametr b podle ČSN EN ISO 13789: 0,85

2. Nevytápěný prostor

Název nevytápěného prostoru: Půda

Objem vzduchu v prostoru: 86,0 m³

Násobnost výměny do interiéru: 0,0 h^-1

Násobnost výměny do exteriéru: 5,0 h^-1

Název konstrukce	Plocha	Součinitel prostupu tepla	Umístění
Název konstrukce	A [m²]	U [W.m^-2.K^-1]	Umístění
strop	99,0	0,150	do interiéru
střecha	113,0	5,000	do exteriéru

Tepelná propustnost H_t,iu: 14,85 W.K^-1

Tepelná propustnost H_t,ue: 565,00 W.K^-1

Měrný tok H_iu (z interiéru do nevytápěného prostoru): 14,85 W.K^-1

Měrný tok H_ue (z nevytápěného prostoru do exteriéru): 706,9 W.K^-1

Parametr b podle ČSN EN ISO 13789: 0,979

Měrný tok prostupem nevytápěnými prostory H_u: 26,404 W.K^-1

a příslušnými tepelnými vazbami H_u,tb: 5,750 W.K^-1

Solární zisky stavebními konstrukcemi zóny č. 1

Název konstrukce	Plocha					Orientace
Název konstrukce	A [m²]	g/α [-]	F_gl/F_f [-]	F_c,h/F_c,c [-]	F_s [-]	Orientace
Okna	9,0	0,67	0,78/0,22	1,0/1,0	1,0	J (90 °)
Okna	3,0	0,67	0,64/0,36	1,0/1,0	1,0	V (90 °)
Okna	3,0	0,67	0,64/0,36	1,0/1,0	1,0	Z (90 °)
Okna	4,0	0,67	0,78/0,22	1,0/1,0	1,0	S (90 °)

Vysvětlivky:

A - je plocha;

g - propustnost slunečního záření zasklení v průsvitných konstrukcích,

α - pohltivost slunečního záření vnějšího povrchu neprůsvitných konstrukcí,

F_gl - korekční činitel zasklení (podíl plochy zasklení k celkové ploše okna),

F_f - korekční činitel rámu (podíl plochy rámu k celkové ploše okna),

F_c,h - korekční činitel clonění pohyblivými clonami pro režim vytápění,

F_c,c - korekční činitel clonění pro režim chlazení,

F_s - korekční činitel stínění nepohyblivými částmi budovy a okolní zástavbou.

Celkový solární zisk konstrukcemi Q_s [MJ]

Měsíc:	1	2	3	4	5	6
Zisk (vytápění):	694,2	1 082,1	1 695,9	2 168,2	2 383,6	2 253,3
Měsíc:	7	8	9	10	11	12
Zisk (vytápění):	2 239,0	2 420,2	1 825,1	1 582,2	905,3	575,9

Solární zisky zimními zahradami u zóny č. 1:

1. Nevytápěný prostor

Název nevytápěného prostoru: Zimní zahrada

Průměrná propustnost obálky: 0,482

Tato hodnota udává relativní množství slunečního záření, které prochází do zimní zahrady přes její obálku.

Název konstrukce	Plocha	Součinitel prostupu tepla	Činitel pohltivosti	Orientace	Umístění
Název konstrukce	A [m²]	U_pe [W.m^-2.K^-1]	α [-]	Orientace	Umístění
Stěna	8,0	10,000	0,5	jih	do interiéru
Podlaha	10,0	-	0,5	horizont	do exteriéru

Název okna do interiéru	Plocha	Korekční součinitel clonění	Korekční součinitel zasklení	Celková propustnost slunečního záření	Orientace
Název okna do interiéru	A [m²]	Fc [-]	Fgl [-]	g [-]	Orientace
Okna a dveře	8,0	1,0	0,8	0,67	jih

Celkový zisk přes zimní zahrady Q_ss [MJ]

Měsíc:	1	2	3	4	5	6
Zisk (vytápění):	296,5	450,9	680,3	823,7	879,7	786,6
Měsíc:	7	8	9	10	11	12
Zisk (vytápění):	803,8	934,1	726,7	659,8	390,5	247,9

Parametry nevytápěného prostoru č. 1:

Základní popis prostoru

Název prostoru: Garáž

Příkon osvětlení: 50,0 W (využito 70,0 h.a^-1

Nouzové osvětlení: 0,0 kW.h.a^-1

Dodaná elektřina na osvětlení: 12,6 MJ.a^-1

Přehledné výsledky výpočtu pro jednotlivé zóny

Výsledky výpočtu pro zónu č. 1:

Název zóny: Rodinný dům z ČSN EN 832:2000 s upravenými konstrukcemi

Vnitřní teplota (zima/léto): 20,0 °C/20,0 °C

Zóna je vytápěna/chlazena: ano/ne

Regulace otopné soustavy: ano

Měrný tepelný tok větráním H_v: 42,075 W.K^-1

Měrný tok prostupem do exteriéru H_d a celkový měrný tok prostupem tep. vazbami H_tb: 55,230 W.K^-1

Ustálený měrný tok zeminou H_g: 15,758 W.K^-1

Měrný tok prostupem nevytápěnými prostory H_u: 26,404 W.K^_-1

Měrný tok Trombeho stěnami H_tw: -

Měrný tok větranými stěnami H_vw: -

Měrný tok prvky s transparentní izolací H_ti: -

Přídavný měrný tok podlahovým vytápěním d_Ht: -

Výsledný měrný tok H: 139,467 W.K^-1

Potřeba tepla na vytápění po měsících

Měsíc	Q_H,ht [GJ]	Q_int [GJ]	Q_sol [GJ]	Q_gn [GJ]	h_h [-]	f_H [%]	Q_H,nd [GJ]
1	7,731	0,691	0,991	1,681	0,993	100,0	6,061
2	6,603	0,580	1,533	2,113	0,980	100,0	4,532
3	5,979	0,604	2,376	2,980	0,938	100,0	3,183
4	4,294	0,551	2,992	3,543	0,821	100,0	1,386
5	2,615	0,542	3,263	3,806	0,596	28,7	0,347
6	1,581	0,516	3,040	3,556	0,445	0,0	-
7	0,968	0,533	3,043	3,576	0,271	0,0	-
8	1,003	0,542	3,354	3,896	0,258	0,0	-
9	2,463	0,554	2,552	3,106	0,656	52,3	0,426
10	4,367	0,602	2,242	2,844	0,886	100,0	1,847
11	5,956	0,619	1,296	1,915	0,980	100,0	4,080
12	7,101	0,687	0,824	1,511	0,994	100,0	5,600

Vysvětlivky:

Q_H,ht - je potřeba tepla na pokrytí tepelné ztráty,

Q_int - jsou vnitřní tepelné zisky,

Q_sol - solární tepelné zisky,

Q_gn - celkové tepelné zisky,

h_h - je stupeň využitelnosti tepelných zisků,

f_H - část měsíce, v nichž musí být zóna s regulovaným vytápěním vytápěna,

Q_H,nd - potřeba tepla na vytápění.

Potřeba tepla na vytápění za rok Q_H,nd: 27,462 GJ

Produkce energie solárními systémy a kogenerací po měsících

Měsíc	Q_SC,ini [GJ]	Q_SC,W [GJ]	Q_SC,ht [GJ]	Q_PV,el [GJ]	Q_CHP,el [GJ]	Q_r [GJ]
1	0,193	0,067	-	0,128	-	-
2	0,308	0,195	-	0,206	-	-
3	0,502	0,376	-	0,335	-	-
4	0,688	0,566	-	0,459	-	-
5	0,795	0,669	-	0,530	-	-
6	0,735	0,613	-	0,490	-	-
7	0,739	0,613	-	0,493	-	-
8	0,800	0,674	-	0,533	-	-
9	0,568	0,446	-	0,378	-	-
10	0,462	0,336	-	0,308	-	-
11	0,249	0,127	-	0,166	-	-
12	0,157	0,030	-	0,104	-	-

Způsob využití elektřiny z FV systému: export do veřejné sítě

Vysvětlivky:

Q_SC,ini - je celková výchozí produkce energie solárními kolektory před odečtením ztrát energie, ke kterým dochází v rozvodech solární soustavy a v solárním akumulačním zásobníku;

Q_SC,W - produkce energie solárními kolektory použitá pro přípravu TV;

Q_SC,ht - produkce energie solárními kolektory použitá pro vytápění;

Q_PV,el - produkce elektřiny fotovoltaickým systémem;

Q_CHP,el - produkce elektřiny kogeneračními jednotkami;

Q_r - zpětně získané teplo např. z odpadů.

Energie dodaná do zóny po měsících

Měsíc	Q_f,H [GJ]	Q_f,C [GJ]	Q_f,RH [GJ]	Q_f,F [GJ]	Q_f,W [GJ]	Q_f,L [GJ]	Q_f,A [GJ]	Q_fuel [GJ]
1	8,423	-	-	-	1,172	0,306	0,129	10,030
2	6,298	-	-	-	1,142	0,227	0,117	7,784
3	4,423	-	-	-	1,153	0,209	0,129	5,914
4	1,925	-	-	-	1,133	0,165	0,125	3,349
5	0,482	-	-	-	1,134	0,141	0,109	1,865
6	-	-	-	-	1,130	0,127	0,098	1,354
7	-	-	-	-	1,137	0,131	0,101	1,369
8	-	-	-	-	1,134	0,141	0,101	1,375
9	0,592	-	-	-	1,141	0,169	0,112	2,015
10	2,567	-	-	-	1,155	0,207	0,129	4,058
11	5,669	-	-	-	1,161	0,241	0,125	7,197
12	7,781	-	-	-	1,175	0,302	0,129	9,387

Všechny hodnoty zohledňují vlivy účinností technických systémů.

Celková roční dodaná energie Q_fuel: 55,698 GJ

Průměrný součinitel prostupu tepla zóny

Měrný tepelný tok prostupem obálkou zóny H_t: 97,4 W.K^-1

Plocha obalových konstrukcí zóny A: 324,0 m²

Výchozí hodnota požadavku na průměrný součinitel prostupu tepla podle čl. 5.3.4 v ČSN 73 0540-2:2011 - U_em,N,20: 0,39 W.m^-2.K^-1

Průměrný součinitel prostupu tepla zóny U_em: 0,30 W.m^-2.K^-1

Výsledky výpočtu pro nevytápěný prostor č. 1:

Název prostoru: Garáž

Energie dodaná do prostoru po měsících

Měsíc	Q_f,H [GJ]	Q_f,C [GJ]	Q_f,RH [GJ]	Q_f,F [GJ]	Q_f,W [GJ]	Q_f,L [GJ]	Q_f,A [GJ]	Q_fuel [GJ]
1	-	-	-	-	-	0,002	-	0,002
2	-	-	-	-	-	0,001	-	0,001
3	-	-	-	-	-	0,001	-	0,001
4	-	-	-	-	-	0,001	-	0,001
5	-	-	-	-	-	0,001	-	0,001
6	-	-	-	-	-	0,001	-	0,001
7	-	-	-	-	-	0,001	-	0,001
8	-	-	-	-	-	0,001	-	0,001
9	-	-	-	-	-	0,001	-	0,001
10	-	-	-	-	-	0,001	-	0,001
11	-	-	-	-	-	0,001	-	0,001
12	-	-	-	-	-	0,002	-	0,002

Vysvětlivky:

Q_f,H - je vypočtená spotřeba energie na vytápění;

Q_f,C - vypočtená spotřeba energie na chlazení;

Q_f,RH - vypočtená spotřeba energie na úpravu vlhkosti vzduchu;

Q_f,F - vypočtená spotřeba energie na nucené větrání;

Q_f,W - vypočtená spotřeba energie na přípravu teplé vody;

Q_f,L - vypočtená spotřeba energie na osvětlení (popř. i na spotřebiče);

Q_f,A - pomocná energie (čerpadla, regulace atd.);

Q_fuel - celková dodaná energie.

Všechny hodnoty zohledňují vlivy účinností technických systémů.

Celková roční dodaná energie Q_fuel: 0,013 GJ

Přehledné výsledky výpočtu pro celou budovu:

Faktor tvaru budovy A/V: 1,02 m².m^-3

Rozložení měrných tepelných toků

Zóna	Položka	Plocha [m²]	Měrný tok [W.K^-1]	Procento [%]
1	Celkový měrný tok H:	-	139,467	100,00 %
z toho:	Měrný tok výměnou vzduchu H_v:	-	42,075	30,17 %
	Měrný (ustálený) tok zeminou H_g:	-	15,758	11,30 %
	Měrný tok přes nevytápěné prostory H_u:	-	26,404	18,93 %
	Měrný tok tepelnými vazbami H_tb:	-	16,200	11,62 %
	Měrný tok do exteriéru plošnými konstrukcemi H_d,c:	-	39,030	27,99 %
rozložení měrných toků po konstrukcích:
	Obvodová stěna:	91,0	19,110	13,70 %
	Střecha:	-	-	0,00 %
	Podlaha:	99,0	15,758	11,30 %
	Výplně otvorů:	19,0	19,920	14,28 %
	Stěna k zimní zahradě:	16,0	11,859	8,50 %
	Strop pod půdou:	99,0	14,544	10,43 %

Měrný tok budovou a parametry podle starších předpisů

Součet celkových měrných tepelných toků jednotlivými zónami H_c: 139,467 W.K^-1

Objem budovy stanovený z vnějších rozměrů V: 318,8 m³

Tepelná charakteristika budovy podle ČSN 73 0540-4:1994: 0,44 W.m^-3.K^-1

Spotřeba tepla na vytápění podle STN 730540, Změna 5:1997: 32,2 kW.h.m^-3.a^-1

Poznámka:

Orientační tepelnou ztrátu budovy lze získat vynásobením součtu měrných toků jednotlivých zón Hc působícím teplotním rozdílem mezi interiérem a exteriérem.

Průměrný součinitel prostupu tepla budovy

Měrný tepelný tok prostupem obálkou budovy H_t: 97,4 W.K^-1

Plocha obalových konstrukcí budovy A: 324,0 m²

Výchozí hodnota požadavku na průměrný součinitel

prostupu tepla podle čl. 5.3.4 v ČSN 730540-2:2011 - U_em,N,20: 0,39 W.m^-2.K^-1

Průměrný součinitel prostupu tepla budovy U_em: 0,30 W.m^-2.K^-1

Celková a měrná potřeba tepla na vytápění

Celková roční potřeba tepla na vytápění budovy: 27,462 GJ 7,628 MW.h

Objem budovy stanovený z vnějších rozměrů: 318,8 m³

Celková energeticky vztažná podlahová plocha budovy: 99,0 m²

Měrná potřeba tepla na vytápění budovy (na 1 m³): 23,9 kW.h.m^-3.a^-1

Měrná potřeba tepla na vytápění budovy: 77 kW.h.m^-2.a^-1

Hodnota byla stanovena pro počet denostupňů D = 3959 K.den

Poznámka:

Měrná potřeba tepla je stanovena bez vlivu účinností systémů výroby, distribuce a emise tepla.

Produkce energie solárními systémy a kogenerací v budově a její využití v energetické bilanci

Měsíc	Q_SC,W [GJ]	Q_SC,ht [GJ]	Q_MAX,el [GJ]	Q_PV,el [GJ]		Q_CHP,el [GJ]		Q_r [GJ]
Měsíc	Q_SC,W [GJ]	Q_SC,ht [GJ]	Q_MAX,el [GJ]	k dispozici	využito	k dispozici	využito	Q_r [GJ]
1	0,067	-	20,063	0,128	0,128	-	-	-
2	0,195	-	15,570	0,206	0,206	-	-	-
3	0,376	-	11,830	0,335	0,335	-	-	-
4	0,566	-	6,700	0,459	0,459	-	-	-
5	0,669	-	3,732	0,530	0,530	-	-	-
6	0,613	-	2,710	0,490	0,490	-	-	-
7	0,613	-	2,740	0,493	0,493	-	-	-
8	0,674	-	2,752	0,533	0,533	-	-	-
9	0,446	-	4,031	0,378	0,378	-	-	-
10	0,336	-	8,119	0,308	0,308	-	-	-
11	0,127	-	14,396	0,166	0,166	-	-	-
12	0,030	-	18,776	0,104	0,104	-	-	-

Vysvětlivky:

Q_SC,W - je produkce energie solárními kolektory použitá pro přípravu teplé vody;

Q_SC,ht - produkce energie solárními kolektory použitá pro vytápění;

Q_MAX,el - maximální započitatelná produkce exportované elektřiny (omezení v rámci výpočtu primární energie);

Q_PV,el - produkce elektřiny fotovoltaickým systémem (celková i využitá při výpočtu primární energie);

Q_CHP,el - produkce elektřiny kogeneračními jednotkami (celková i využitá při výpočtu primární energie);

Q_r - zpětně získané teplo např. z odpadů.

Celková energie dodaná do budovy

Měsíc	Q_f,H [GJ]	Q^f,C [GJ]	Q_f,RH [GJ]	Q_f,F [GJ]	Q_f,W [GJ]	Q_f,L [GJ]	Q_f,A [GJ]	Q_fuel [GJ]
1	8,423	-	-	-	1,172	0,307	0,129	10,032
2	6,298	-	-	-	1,142	0,228	0,117	7,785
3	4,423	-	-	-	1,153	0,210	0,129	5,915
4	1,925	-	-	-	1,133	0,166	0,125	3,350
5	0,482	-	-	-	1,134	0,142	0,109	1,866
6	-	-	-	-	1,130	0,127	0,098	1,355
7	-	-	-	-	1,137	0,131	0,101	1,370
8	-	-	-	-	1,134	0,142	0,101	1,376
9	0,592	-	-	-	1,141	0,170	0,112	2,015
10	2,567	-	-	-	1,155	0,208	0,129	4,059
11	5,669	-	-	-	1,161	0,243	0,125	7,198
12	7,781	-	-	-	1,175	0,303	0,129	9,388

Vysvětlivky:

Q_f,H - je vypočtená spotřeba energie na vytápění;

Q_f,C - vypočtená spotřeba energie na chlazení;

Q_f,RH - vypočtená spotřeba energie na úpravu vlhkosti vzduchu;

Q_f,F - vypočtená spotřeba energie na nucené větrání;

Q_f,W - vypočtená spotřeba energie na přípravu teplé vody;

Q_f,L - vypočtená spotřeba energie na osvětlení (popř. i na spotřebiče);

Q_f,A - pomocná energie (čerpadla, regulace atd.)

Q_fuel - celková dodaná energie.

Všechny hodnoty zohledňují vlivy účinností technických systémů.

Dodané energie:

Vypočtená spotřeba energie na vytápění za rok Q_fuel,H:	38,159 GJ	10,600 MW.h	107 kW.h.m^-2
Pomocná energie na vytápění Q_aux,H:	0,232 GJ	0,065 MW.h	1 kW.h.m^-2
Dodaná energie na vytápění za rok EP_H:	38,392 GJ	10,664 MW.h	108 kW.h.m^-2
Vypočtená spotřeba energie na chlazení za rok Q_fuel,C:	-	-	-
Pomocná energie na chlazení Q_aux,C:	-	-	-
Dodaná energie na chlazení za rok EP_C:	-	-	-
Vypočtená spotřeba energie na úpravu vlhkosti Q_fuel,RH:	-	-	-
Pomocná energie na úpravu vlhkosti Q_aux,RH:	-	-	-
Dodaná energie na úpravu vlhkosti EP_RH:	-	-	-
Vypočtená spotřeba energie na nucené větrání Q_fuel,F:	-	-	-
Pomocná energie na nucené větrání Q_aux,F:	-	-	-
Dodaná energie na nuc.větrání za rok EP_F:	-	-	-
Vypočtená spotřeba energie na přípravu TV Q_fuel,W:	13,767 GJ	3,824 MW.h	39 kW.h.m^-2
Pomocná energie na přípravu teplé vody Q_aux,W:	1,173 GJ	0,326 MW.h	3 kW.h.m^-2
Dodaná energie na přípravu TV za rok EP_W:	14,940 GJ	4,150 MW.h	42 kW.h.m^-2
Vypočtená spotřeba energie na osvětlení a spotřebiče Q_fuel,L:	2,379 GJ	0,661 MW.h	7 kW.h.m^-2
Dodaná energie na osvětlení za rok EP_L:	2,379 GJ	0,661 MW.h	7 kW.h.m^-2
Celková roční dodaná energie Q_fuel = EP:	55,710 GJ	15,475 MW.h	156 kW.h.m^-2

Produkce energie:

Energie ze solárních kolektorů za rok Q_SC,e:	4,711 GJ	1,309 MW.h	13 kW.h.m^-2
z toho se v budově využije:	4,711 GJ	1,309 MW.h	13 kW.h.m^-2

(již zahrnuto v dodané energii na přípravu teplé vody a případně i na vytápění - zde uvedeno jen informativně)

Elektřina z FV článků za rok Q_PV,el:	4,131 GJ	1,147 MW.h	12 kW.h.m^-2
z toho se do výpočtu prim. energie zahrne:	4,131 GJ	1,147 MW.h	12 kW.h.m^-2

Měrná dodaná energie budovy

Celková roční dodaná energie: 15,475 MW.h

Objem budovy stanovený z vnějších rozměrů: 318,8 m³

Celková energeticky vztažná podlah. plocha budovy: 99,0 m²

Měrná dodaná energie EPV: 48,5 kW.h.m^-3.a^-1

Měrná dodaná energie budovy EPA: 156 kW.h.m^-2.a^-1

Poznámka:

Měrná dodaná energie zahrnuje veškerou dodanou energii včetně vlivů účinností technologických systémů.

Rozdělení dodané energie podle energonositelů, primární energie a emise CO₂

Energonositel	Faktory transformace			Vytápění				Teplá voda
	Faktory transformace			MW.h.a^-1			t.a^-1	MW.h.a^-1			t.a^-1
	f_pN	f_pC	f_CO2	Q_f	Q_pN	Q_pC	CO₂	Q_f	Q_pN	Q_pC	CO₂
elektřina ze sítě	3,0	3,2	0,2930	-	-	-	-	-	-	-	-
zemní plyn	1,1	1,1	0,2770	10,6	11,7	11,7	2,9	2,5	2,8	2,8	0,7
Slunce a jiná energie prostředí	0,0	1,0	0,0000	-	-	-	-	1,3	-	1,3	-
SOUČET				10,6	11,7	11,7	2,9	3,8	2,8	4,1	0,7

Energonositel	Faktory transformace			Osvětlení				Pomocné energie
	Faktory transformace			MW.h.a^-1			t.a^-1	MW.h.a^-1			t.a^-1
	f_pN	f_pC	f_CO2	Q_f	Q_pN	Q_pC	CO₂	Q_f	Q_pN	Q_pC	CO₂
elektřina ze sítě	3,0	3,2	0,2930	0,7	2,0	2,1	0,2	0,4	1,2	1,2	0,1
zemní plyn	1,1	1,1	0,2770	-	-	-	-	-	-	-	-
Slunce a jiná energie prostředí	0,0	1,0	0,0000	-	-	-	-	-	-	-	-
elektřina (v nevyt. prostorech)	3,0	3,2	0,6200	0,0	0,0	0,0	0,0	-	-	-	-
SOUČET				0,7	2,0	2,1	0,2	0,4	1,2	1,2	0,1

Energonositel	Faktory transformace			Nucené větrání				Chlazení
	Faktory transformace			MW.h.a^-1			t.a^-1	MW.h.a^-1			t.a^-1
	f_pN	f_pC	f_CO2	Q_f	Q_pN	Q_pC	CO₂	Q_f	Q_pN	Q_pC	CO₂
elektřina ze sítě	3,0	3,2	0,2930	-	-	-	-	-	-	-	-
zemní plyn	1,1	1,1	0,2770	-	-	-	-	-	-	-	-
Slunce a jiná energie prostředí	0,0	1,0	0,0000	-	-	-	-	-	-	-	-
elektřina (v nevyt. prostorech)	3,0	3,2	0,6200	-	-	-	-	-	-	-	-
SOUČET				-	-	-	-	-	-	-	-

Energonositel	Faktory transformace			Úprava RH				Export elektřiny
	Faktory transformace			MW.h.a^-1			t.a^-1	MW.h.a^-1			t.a^-1
	f_pN	f_pC	f_CO2	Q_f	Q_pN	Q_pC	CO₂	Q_f	Q_pN	Q_pC	CO₂
elektřina ze sítě	3,0	3,2	0,2930	-	-	-	-	-	-	-	-
zemní plyn	1,1	1,1	0,2770	-	-	-	-	-	-	-	-
Slunce a jiná energie prostředí	0,0	1,0	0,0000	-	-	-	-	-	-	-	-
elektřina z FV exportovaná	-3,0	-3,2	0,0000	-	-	-	-	1,1	-3,4		-3,7
SOUČET				-	-	-	-	1,1	-3,4		-3,7

Vysvětlivky:

f_pN - je faktor neobnovitelné primární energie [kW.h.kW^-1.h^-1],

f_pC - faktor celkové primární energie [kW.h.kW^-1.h^-1],

f_CO2 - součinitel emisí CO₂ [kg.kW^-1.h^-1],

Q_f - vypočtená spotřeba energie dodávaná na daný účel příslušným energonositelem [MW.h.a^-1],

Q_el - produkce elektřiny [MW. h.a^-1],

Q_pN - neobnovitelná primární energie,

Q_pC - celková primární energie použitá na daný účel příslušným energonositelem [MW.h.a^-1] a CO₂ jsou s tím spojené emise CO₂ [t.a^-1].

Součty pro jednotlivé energonositele:	Q_f [MW.h.a^-1]	Q_pN [MW.h.a^-1]	Q_pC [MW.h.a^-1]	CO₂ [t.a^-1]
elektřina ze sítě	1,048	3,143	3,353	0,307
zemní plyn	13,115	14,427	14,427	3,633
Slunce a jiná energie prostředí	1,309	-	1,309	-
elektřina (v nevytápěných prostorech)	0,003	0,010	0,011	0,002
elektřina z fotovoltaiky exportovaná	-	-3,442	-3,672	-
SOUČET	15,475	14,138	15,428	3,942

Vysvětlivky:

Q_f - je energie dodaná do budovy příslušným energonositelem [MW.h.a^-1],

Q_pN - neobnovitelná primární energie,

Q_pC - celková primární energie použitá příslušným energonositelem v [MW.h.a^-1] a CO₂ jsou s tím spojené emise CO₂ v [t.a^-1].

Měrná primární energie a emise CO₂ budovy

Emise CO₂ za rok: 3,942 t

Celková primární energie za rok: 15,428 MW.h 55,540 GJ

Neobnovitelná primární energie za rok: 4,138 MW.h 50,898 GJ

Objem budovy stanovený z vnějších rozměrů: 318,8 m³

Celková energeticky vztažná podlahová plocha budovy: 99,0 m²

Měrné emise CO₂ za rok (na 1 m³): 12,4 kg.m^-3.a^-1

Měrná celková primární energie E_pC,V: 48,4 kW.h.m^-3.a^-1

Měrná neobnovitelná primární energie E_pN,V: 44,4 kW.h.m^-3.a^-1

Měrné emise CO₂ za rok (na 1 m²): 40 kg.m^-2.a^-1

Měrná celková primární energie EpC,A: 156 kW.h.m^-2.a^-1

Měrná neobnovitelná primární energie EpN,A: 143 kW.h.m^-2.a^-1

STOP, Energie 2013

Vyhodnocení podle ČSN 73 0540-2:2011

Obr. P 7.17 Volba druhu posouzení

Obr. P 7.18 Údaje o budově

Vyhodnocení výsledků posouzení podle ČSN 73 0540-2:2011

Název úlohy: Energie

Rekapitulace vstupních dat:

Objem vytápěných zón budovy: V = 318,8 m³

Plocha ohraničujících konstrukcí: A = 324,0 m²

Převažující návrhová vnitřní teplota θ_im: 20,0 °C

Podrobný výpis vstupních dat popisujících okrajové podmínky a obalové konstrukce je uveden v protokolu o výpočtu programu Energie.

Průměrný součinitel prostupu tepla budovy (čl. 5.3)

Požadavek:

max. prům. souč. prostupu tepla: U_em,N = 0,39 W.m^-2.K^-1

Výsledky výpočtu:

průměrný součinitel prostupu tepla: U_em = 0,30 W.m^-2.K^-1

U_em < U_em,N ⇒ POŽADAVEK JE SPLNĚN.

Klasifikační třída prostupu tepla obálkou budovy (čl. C.2)

Klasifikační třída: C

Slovní popis: vyhovující

Klasifikační ukazatel CI: 0,8

Energetický štítek obálky budovy

Obr. P 7.19 Energetický štítek obálky budovy

Vyhodnocení podle vyhlášky č. 78/2013 Sb.

Obr. P 7.20 Volba druhu posouzení

VYHODNOCENÍ VÝSLEDKŮ POSOUZENÍ PODLE KRITÉRIÍ VYHLÁŠKY MPO ČR č. 78/2013 Sb.

Název úlohy: Energie

Rekapitulace vstupních dat:

Celková roční dodaná energie: 15,475 MW.h

Neobnovitelná primární energie: 14,138 MW.h

Celková energeticky vztažná plocha: 99,0 m²

Druh budovy (podle 1. zóny): rodinný dům

Typ hodnocení (podle 1. zóny): nová budova

Podrobný výpis vstupních dat popisujících okrajové podmínky a obalové konstrukce je uveden v protokolu o výpočtu programu Energie.

Požadavek na průměrný součinitel prostupu tepla (§6)

Požadavek:

referenční průměrný součinitel prostupu tepla : U_em,R = 0,31 W.m^-2.K^-1

pro zatřídění do klasifikační třídy se použije: U = 0,31 W.m^-2.K^-1

Výsledky výpočtu:

průměrný součinitel prostupu tepla: U_em = 0,30 W.m^-2.K^-1

U_em < U_em,R ⇒ POŽADAVEK JE SPLNĚN.

Klasifikační třída: C (úsporná)

Požadavek na celkovou dodanou energii (§6)

Požadavek:

referenční měrná dodaná energie E_PA,R: 233 kW.h.m^-2.a^-1

pro zatřídění do klasifikační třídy se použije: 233 kW.h.m^-2.a^-1

Výsledky výpočtu:

měrná dodaná energie EPA: 156 kW.h.m^-2.a^-1

E_PA < E_PA,R ⇒ POŽADAVEK JE SPLNĚN.

Klasifikační třída: B (velmi úsporná)

Požadavek na neobnovitelnou primární energii (§6)

Požadavek:

referenční měrná neobnovitelná primární energie E_pN,A,R: 271 kW.h.m^-2.a^-1

pro zatřídění do klasifikační třídy se použije: 271 kW.h.m^-2.a^-1

Výsledky výpočtu:

měrná neobnovitelná primární energie EpN,A: 143 kW.h.m^-2.a^-1

E_pN,A < E_pN,A,R ⇒ POŽADAVEK JE SPLNĚN.

Klasifikační třída: B (velmi úsporná)

Informativní přehled klasifikačních tříd pro dílčí dodané energie:

Vytápění: B (velmi úsporná)

Příprava teplé vody: C (úsporná)

Osvětlení: C (úsporná)

Grafické znázornění PENB

Obr. P 7.21 Grafické znázornění PENB 1

Obr. P 7.22 Grafické znázornění PENB 2

Grafický výstup výpočtu

Obr. P 7.23 Měrné tepelné toky

Obr. P 7.24 Dodaná energie

Obr. P 7.25 Celková dodaná energie

Obr. P 7.26 Dílčí části celkové ročně dodané energie

Obr. P 7.27 Rozčlenění měrné dodané energie

LITERATURA

[1] Směrnice Evropského parlamentu a rady 2010/31/EU ze dne 19. května 2010 o energetické náročnosti budov.

[2] Zákon č. 318/2012 Sb., ze dne 19. července 2012, kterým se mění zákon č. 406/2000 Sb., o hospodaření energií, ve znění pozdějších předpisů.

[3] Vyhláška č. 78/2013 Sb., ze dne 22. března 2013 o energetické náročnosti budov.

[4] ČSN EN ISO 6946:2009 Stavební prvky a stavební konstrukce - Tepelný odpor a součinitel prostupu tepla - Výpočtová metoda. Praha: ČNI.

[5] ČSN EN ISO 13789:2009 Tepelné chování budov - Měrné tepelné toky prostupem tepla a větráním - Výpočtový metoda. Praha: ÚNMZ.

[6] ČSN 73 0540-1:2005 Tepelná ochrana budov - Část 1: Terminologie. Praha: ČNI.

[7] ČSN 73 0540-2:2011 Tepelná ochrana budov - Část 2: Požadavky. Praha: ÚNMZ.

[8] ČSN 73 0540-2 Z1:2012 Tepelná ochrana budov - Část 2: Požadavky. Změna Z1. Praha: ÚNMZ.

[9] ČSN 73 0540-3:2005 Tepelná ochrana budov - Část 3: Návrhové hodnoty veličin. Praha: ČNI.

[10] ČSN 73 0540-4:2005 Tepelná ochrana budov - Část 4: Výpočtové metody. Praha: ČNI.

[12] ČSN EN ISO 13370:2009 Tepelné chování budov - Přenos tepla zeminou - Výpočtové metody. Praha: ÚNMZ.

[13] ČSN EN ISO 13788:2013 Tepelně vlhkostní chování stavebních dílců a stavebních prvků - Vnitřní povrchová teplota pro vyloučení vnitřní kritické povrchové vlhkosti a kondenzace uvnitř konstrukce - Výpočtové metody. Praha: ÚNMZ.

[14] ČSN EN ISO 13786:2008 Tepelné chování stavebních dílců - Dynamické tepelné charakteristiky - Výpočtové metody. Praha: ČNI.

[15] ČSN EN ISO 10211-1:1997 Tepelné mosty ve stavebních konstrukcích - Tepelné toky a povrchová teplota - Část 1: Základní výpočtové metody. Praha: ČNI.

[16] ČSN EN ISO 13791:2012 Tepelné chování budov - Výpočet vnitřních teplot v místnosti v letním období bez strojního chlazení - Základní kriteria pro validační postupy. Praha: ÚNMZ.

[17] ČSN EN ISO 13792:2012 Tepelné chování budov - Výpočet vnitřních teplot v místnosti v letním období bez strojního chlazení - Zjednodušené metody. Praha: ÚNMZ.

[18] ČSN EN ISO 13790:2009 Energetická náročnost budov - Výpočet spotřeby energie na vytápění a chlazení. Praha: ÚNMZ.

[19] ČSN EN 832: Zrušena v roce 2009, nahrazena ČSN EN ISO 13790:2009. Energetická náročnost budov - Výpočet spotřeby energie na vytápění a chlazení. Praha: ÚNMZ.

Pro zobrazení kompletního obsahu se musíte přihlásit

1 2

Navigace

Přihlášení

Vyhledávání

TEPELNÁ OCHRANA A ENERGETIKA BUDOV

TP 1.8.1

ÚVOD

1 SOUČINITEL PROSTUPU TEPLA

1.1 Šíření tepla

1.1.1 Vedení tepla

1.1.2 Proudění

1.1.3 Sálání

1.2 Součinitel prostupu tepla

1.2.1 Tepelný odpor

1.2.2 Tepelný odpor uzavřené vzduchové vrstvy

1.2.3 Tepelný odpor nehomogenní vrstvy

1.2.4 Odpor při přestupu tepla

1.3 Normové požadavky

1.4 Příklady výpočtu

2 DIFUZE A KONDENZACE VODNÍ PÁRY

2.1 Difuze vodní páry

2.2 Vyšetření výskytu kondenzace vodní páry uvnitř konstrukce

2.3 Spárová difuze vodní páry

2.4 Roční bilance kondenzace a vypařování

2.5 Normové požadavky

2.6 Zásady pro navrhování stavebních konstrukcí z hlediska difuze a kondenzace vodní páry

2.7 Příklady výpočtů

3 NEJNIŽŠÍ VNITŘNÍ POVRCHOVÁ TEPLOTA

3.1 Výpočtové hodnocení

3.1.1 Jednorozměrné šíření tepla

3.1.3 Trojrozměrné šíření tepla

3.2 Normové požadavky

3.3 Příklad výpočtu

4 POKLES DOTYKOVÉ TEPLOTY PODLAHOVÉ KONSTRUKCE

4.1 Výpočet poklesu dotykové teploty podlahové konstrukce

4.2 Normové požadavky

4.3 Zásady pro navrhování podlahových konstrukcí z hlediska poklesu dotykové teploty

4.4 Příklady výpočtu

5 TEPELNÁ STABILITA MÍSTNOSTI V LETNÍM OBDOBÍ

5.1 Výpočet

5.2 Normové požadavky

5.3 Zásady navrhování stavebních konstrukcí a budov z hlediska letní tepelné stability

5.4 Příklad výpočtu

6 TEPELNÁ STABILITA MÍSTNOSTI V ZIMNÍM OBDOBÍ

6.2 Normové požadavky

6.3 Zásady pro navrhování stavebních konstrukcí a budov z hlediska zimní tepelné stability

6.4 Příklad výpočtu

7 ENERGETICKÁ NÁROČNOST BUDOV

7.1 Hodnocení podle ČSN 73 0540-2:2011

7.1.1 Výpočet

7.1.2 Normové požadavky

7.2 Hodnocení podle vyhlášky č. 78/2013 Sb.

7.3 Zásady pro navrhování budov z energetického hlediska

7.4 Příklad výpočtu

LITERATURA